Co dokáže překonat láska

Transkript

1 Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 6 / Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Co dokáže překonat láska strana 11

2 Ovenecká 32, Praha 7 Lipůvka 397, Lipůvka Příčná 2, Havířov Volejte zdarma: vecom@vecom.cz Kompletní v roba a dodávka v ech typû plo in pro tûlesnû postiïené: ikmé schodi Èové plo iny, vertikální zdviïné plo iny, schodi Èové sedaãky a schodolezy. p ř í m á c e s t a k m o b i l i t ě

3 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 Editorial Obsah Předbíhá nás medicína? Moderní medicína pomáhá zachraňovat mimo jiné i novorozence, kteří by dříve nepřežili. Umožňuje jim umělou plicní ventilaci, cirkulační podporu, totální výživu a další postupy intenzivní péče, čímž podporuje názor, že naše civilizace se vyvíjí tím správným směrem. Provokuje však i k otázkám. Určitá část takto zachráněných dětí žije s nevyléčitelnými mentálními či fyzickými poruchami, které je činí závislými na okolí. A tak každého hned napadne: Dokážeme se o ně vůbec postarat? Zachráněných novorozenců logicky přibývá. Co však nastane, až jejich rodiče (nebo jeden z nich, protože rodiny s postiženými dětmi se často rozpadnou) přestanou péči zvládat? Má společnost prostředky a dostatek odpovídajících škol, rehabilitačních zařízení či ústavů, které jim umožní relativně hodnotný život? Každý rok přibývá v Česku zhruba 200 až 300 vozíčkářů. Jsou to nejen tolik medializovaní motorkáři, ale i ti, kteří přišli o nohy kvůli cukrovce či jiné nemoci. Jezdit na vozíčku vzbuzuje na jedné straně soucit (všichni známe logo symbolizující handicap), ale na druhé straně je pravda, že vozíčkáři se většinou o sebe dokáží postarat. Někteří dokonce hrají skvěle tenis či golf. Statistika tvrdí, že v České republice žije milion lidí s postižením. Střízlivější odhady hovoří o počtu 600 až 700 tisíc. Všichni postižení však hledají hůř zaměstnání, bývají terčem posměchu přihlouplejších jedinců a musejí řešit problémy, o kterých jiní nemají ani zdání. Přinášíme proto dva silné příběhy rodin, které zatím dokáží tohle všechno zvládat. Obě mají ale jeden společný problém: Co bude za pár let? Život v relativní nejistotě však nemusí mít jen špatné konce. Zkušený psycholog Petr Šmolka v rozhovoru se Zdeňkem Jirků tvrdí, že snaha o záchranu dítěte s handicapem dokáže rodinu také stmelit, a poněkud nudné partnerské vztahy dokonce oživit. Před nedávnem se v tisku objevily názory, že neonatologie, tedy medicínský obor, který se zabývá péčí o novorozence, má mít své limity. Minimální váha přeživšího novorozence by prý měla mít konkrétní číslo. Dovedete si představit, že by pár gramů rozhodovalo o bytí či nebytí vašeho dítěte? A tak je vlastně výzvou, zda dokážeme v kruciálních okamžicích vůbec udržet s moderní medicínou krok. Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek ( jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: ) Redakce: Zdeněk Jirků ( zdenek.jirku@muzes.cz), Radek Musílek ( radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch ( jan.silpoch@muzes.cz) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová ( katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: ). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, Praha 1 Mobil: Telefon: Web: info@muzes.cz Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN Toto číslo vychází v červnu Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Dobré zprávy Dvanácté Kino bez bariér Mistrovství v lukostřelbě Život a cesty nejen na kolech Kuře rozdělí peníze Evropské ceny za podporu podnikání 4 5 Anketa Umíme pomáhat matkám, které se starají samy o handicapované děti? 6 Téma: Život s postiženým Petr Šmolka: Těžké chvíle mohou sbližovat 8 10 Když vás život nešetří Až tady rodiče nebudou Golf bez bariér Miroslav Lidinský: Přibývá těch, kteří chtějí zkusit hrát golf Příklad pro ostatní Není handicap jako handicap Křesadlo Dobrovolně u dětí s Pěti Pé 21 Paralympionik Česká parádní disciplína Nové zahraniční technologie Telefon je chytrý rádce i zdravotní pomůcka Tip na výlet Kam na bezbariérové hrady a zámky Poradna Jak se osobám pečujícím počítá důchod? Auto-Moto Jak vybrat autoškolu Konto BARIÉRY, Melantrichova 5, Praha 1 Nestrašme se 33 Na cestách V zemi pod hladinou moře Vaše fotografie Jděte blíž! 37 Křížovka Tajemný spolek 38 Petr Šmolka: Těžké chvíle mohou sbližovat str. 8 Miroslav Lidinský: Přibývá těch, kteří chtějí zkusit hrát golf str. 16 Kam na bezbariérové hrady a zámky str. 26 V zemi pod hladinou moře str. 34 Partneři redakce:

4 4 Dobré zprávy Dvanácté Kino bez bariér Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary bude i letos pro všechny návštěvníky s postižením připravovat Kino bez bariér. Tento projekt se snaží usnadnit návštěvu festivalu vozíčkářům i jejich doprovodu. V období od 29. června do 7. července budou zdarma k dispozici vstupenky do bezbariérových kin, asistenční služby, doprava po Karlových Varech a okolí, parkovací místa u hotelu Thermal i rozsáhlý informační servis, který pomůže s orientací ve festivalovém dění. Mistrovství v lukostřelbě Tělovýchovná jednota zdravotně postižených Nola ve spolupráci s LK Litvínov pořádá v sobotu 9. června Mistrovství České republiky v terčové lukostřelbě. Místem konání je střelnice LK Litvínov. Začátek programu je stanoven na hodin. Po slavnostním zahájení budou následovat tréninky. Soutěž startuje v hodin. Klání ukončí vyhlášení výsledků v hodin. Závodit budou lukostřelci v pěti výkonnostních kategoriích a třech zdravotních třídách podle mezinárodní zdravotní klasifikace pro lukostřelbu. ARW1 jsou vozíčkáři s postižením horních i dolních končetin, ARW2 vozíčkáři s postižením dolních končetin a ARST se mohou účastnit stojící. Patří mezi ně i sportovci chodící o berlích, kteří střílejí ze židle nebo z opěrné stolice. Nejprestižnější kategorii Kuře patří k nejznámějším symbolům českých benefic. Foto: archiv Nadace rozvoje občanské společnosti Kino bez bariér získalo řadu věrných návštěvníků a počty hostů každým rokem rostou. Tentokrát se jejich řady rozšíří o účastníky akcí Nadace Jedličkova ústavu, která se stala neziskovým partnerem festivalu. 3. července pořádá od 20 hodin v Poštovním dvoře koncert skupiny The Tap Tap a 4. července připravuje od 14 do 18 hodin zábavní odpoledne před Mlýnskou kolonádou. V rámci programu si budou moci návštěvníci vyzkoušet různé aktivity na vozíku. Elite představují muži a ženy od 24 let výše. Střílí na 70 metrů 2 x 12 sad po třech šípech na 122cm terč. Vedle soutěže jednotlivců budou oceněna i nejlepší družstva. Malí i velcí, sedící i chodící budou střílet o titul mistra republiky. Foto: archiv Kuře rozdělí peníze Již počtrnácté patřila Česká televize žlutému Kuřeti s červenobílým záchranným kruhem, symbolu sbírky Pomozte dětem. Velikonoční pořad přinesl korun. Žádosti o nadační příspěvek nestátních neziskových organizací ze 14. ročníku sbírky pro roční projekty budou přijímány do 30. června 2012 do hodin. Uzávěrka pro podání žádostí o nadační příspěvek pro individuální projekty je 15. června 2012 do hodin. Žádosti adresujte na adresu Nadace rozvoje občanské společnosti, Na Václavce 1135/9, Praha 5. Sbírku společně od roku 1998 organizují Česká televize a Nadace rozvoje občanské společnosti. Dosud projekt rozdělil celkem Kč a pomohl prostřednictvím 1182 projektů více než dětí v celé České republice. Pomozte dětem je nejznámější sbírka v České republice na podzim 2011 uvedlo v průzkumu 87 procent občanů ČR její znalost. Více na Festival ve Varech je populární i mezi vozíčkáři. Foto: archiv Život a cesty nejen na kolech Liga vozíčkářů pořádá už 17. ročník fotosoutěže Život nejen na kolech. Poprvé je rozšířena o další samostatnou kategorii s cestovatelskou tematikou Cesty nejen na kolech. Každoročně totiž lidé do soutěže posílají řadu snímků, které mají s výlety po tuzemsku i zahraničí hodně společného. Blížící se čas prázdnin je ideální příležitost k zachycení dalších takových okamžiků. Do soutěže se může přihlásit každý, kdo pořídil fotografie s tématem lidí se zdravotním postižením. Konkrétní náměty záleží na úvaze autora. Snímky lze posílat buď elektronicky na prezentace@ligavozic.cz, nebo na adresu Liga vozíčkářů, Bzenecká 23, Brno, a to až do 30. září Vyhlášení výsledků pak bude v říjnu letošního roku součástí veletrhu Medical Fair a Rehaprotex Výherce bude vybrán odbornou porotou v čele se známým fotografem Jindřichem Štreitem. Více o soutěži naleznete na internetových stránkách zivotnejennakolech nebo na Facebooku, kde má soutěž založený profil. Snímky ze života lidí s postižením budou soutěžit i letos. Foto: Radek Musílek

5 Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 4 / strana 16 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 5 / Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 5 Z redakční pošty Evropské ceny za podporu podnikání Podnikatelské projekty přístupné všem si zaslouží ocenění. Foto: archiv Evropská komise vyhlásila šestý ročník soutěže Evropské ceny za podporu podnikání. Oceňuje nejúspěšnější projekty veřejné správy zaměřené na podporu podnikání a podnikavosti v celé Evropě. Jednou z pěti hodnocených kategorií je i Cena za odpovědné podnikání přístupné všem. Odměňují se regionální nebo místní aktivity, které podporují společenskou odpovědnost podniků a udržitelné obchodní praktiky v sociální oblasti nebo v oblasti životního prostředí. Tato kategorie rovněž oceňuje úsilí o podporu podnikání mezi znevýhodněnými skupinami, jako jsou nezaměstnaní, zdravotně postižené osoby a příslušníci národnostních menšin. Máte zájem soutěžit se svým projektem v celoevropské soutěži a stát se inspirací pro ostatní? Ministerstvo průmyslu a obchodu, které je národním koordinátorem této soutěže v České republice, vyzývá k účasti v soutěži všechny orgány veřejné správy, regiony, správní oblasti a města, jakož i partnerství veřejného a soukromého sektoru mezi státními úřady a podnikateli. O ceny se mohou ucházet projekty na podporu podnikání na národní, regionální či místní úrovni realizované minimálně v období posledních dvou let. Soutěž probíhá ve dvou fázích. Úspěšné subjekty vybrané v národním kole se mohou ucházet o ocenění na evropské úrovni. V evropském kole pak vybere mezinárodní porota vítěze každé kategorie a vítěze Velké ceny poroty. Slavnostní vyhlášení výsledků s udílením cen proběhne v listopadu 2012 na Kypru. Přihlášky do českého národního kola soutěže je možné zasílat do 1. července 2012 na adresu Ing. Elina Lunová, Ministerstvo průmyslu a obchodu, odbor inovací a investic, Na Františku 32, Praha 1. Více informací o soutěži naleznete na stránkách Evropské komise Vážená redakce, nedávno jsme vedli vášnivou debatu s majitelkou asistenčního psa. Zarytě hájila jeho nepostradatelnost pro svého syna, který je na vozíku a má opravdu vážné postižení. Sám jsem vozíčkář, takže mě snad nikdo nemůže obvinit ze zaujatosti proti postiženým. Dovolil jsem si však říci, že na výcvik asistenčních psů se vynakládají neuvěřitelné částky. Hned byl oheň na střeše. Přece bych jejího syna nepřipravil o čtyřnohého kamaráda, který ho vždycky rozveselí. Navíc mu prý dokáže i zachránit život, kdyby mu spadla hlava a dusil se, tak přiskočí a situaci vyřeší. Řekne někdy někdo na rovinu, že si lidé nechávají zbytečně za statisíce vycvičit domácí mazlíčky? Nutnost jejich dovedností je pro mě totiž více než sporná. Skutečně byste nechali na psovi, jestli zachrání vašemu dítěti život? Když je na tom někdo takhle, tak to stejně pes nevytrhne, a musí být zajištěna nepřetržitá péče rodiny či asistenta. Méně postižení argumentují pomocí v každodenním životě. Z praxe kolem sebe ale vidím, že většina těch psů své dovednosti nakonec ztrácí, protože je majitelé nevyužívají. Jestli chce mít někdo čtyřnohého kamaráda, nic proti tomu. A chápu i to, že si ho vozíčkář těžko vycvičí sám. Tak ať někdo jejich hafanům dá základní výcvik a nedělají se kolem toho takové drahé tanečky. František Soukup, Praha (Dopis byl redakčně upraven a krácen) Vážený pane Soukupe, děkujeme za námět do některého z příštích čísel. Váš názor může být pro majitele asistenčních psů skutečně velmi kontroverzní. Stejně tak pro společnosti věnující se výcviku těchto zvířat. Pokusíme se je konfrontovat s úplně jiným úhlem pohledu a přineseme jejich reakci. (red) Vážení přátelé, Váš časopis se mi moc líbí Jan Kačer: Muž bez počítače včetně doprovodných fotografií, které jsou v poslední době především od pana Šilpocha. Proto nechápu, jak se vám mohla do článku Technologie nejsou hrozba vloudit tak rozostřená fotografie. Dokonce přes celou stránku! Až když jsem si ji pečlivěji prohlédl, zjistil jsem, že ostrá je klávesnice stroje, nikoliv však obličej pana Deváta. To byl prosím záměr, nebo omyl? Vladislav Polanský, Mělník Vážený pane Polanský, fotoaparáty s automatickým ostřením dokážou i zkušeného fotoreportéra občas potrápit. Jen těžko lze totiž na matnici pokaždé poznat ostrost objektu, na který míří. Byl to i případ snímku, o kterém píšete. Nakonec jsme jej ale přece jen otiskli, protože jeho vypovídací hodnota je vysoká. Nebudu vám vysvětlovat, že šlo o umělecký záměr, nebylo by to fér. Jindřich Štěpánek Milí přátelé v Můžeš, děkuji vám za rozhovor Světu ticha nerozumí- Adolf Born: Macha a Šebestovou reklamě nikdy nedám strana 20 me. Pan docent Hrubý mi svým pohledem na problematiku otevřel úplně nový pohled na svět neslyšících. Sám mám postižení fyzické, a přesto mě nikdy nenapadlo, jaké problémy může mít člověk s jiným typem handicapu. Patřím mezi hodně komunikativní lidi a nedovedu si představit ztrátu sluchu, která by mě odřízla od okolního světa takovým způsobem, který jsem nahlédl z povídání pana docenta. Díky ještě jednou, že jsem snad alespoň trochu světu ticha porozuměl. Pavel Polný, Karviná Vážený pane Polný, vždy nás takováto pozitivní zpětná vazba potěší, i my děkujeme! (red) Vážená redakce, oceňuji vaši snahu vysvětlovat reformní změny, ale některým věcem asi nerozumím. Buď jsem málo chápavá, nebo se opravdu točíme v nějakém divném kruhu. My postižení klademe otázky pramenící z nejistoty a dokola dostáváme chlácholivé odpovědi, které nás ale neuklidňují. Viz vyjádření MPSV k průkazkám ZTP ve vaší poradně. Člověk by řekl, že se vlastně nic nezmění. Tak proč se tedy do změn pouštějí? Opravdu půjde jen o výměnu papírové průkazky za plastovou kartu? Proč je kolem toho tedy takový humbuk a řada lidí má strach, že o své výhody přijde? Navíc by mě zajímalo, kdo si na projektu zavádění karet namastí kapsu, jako to známe z jiných projektů. Marie Tomešová, Třebíč Vážená paní Tomešová, velké změny obvykle lidé nemají rádi, takže je jasné, že reformy jsou provázeny obavami. Jejich rozptýlení není snadné. Někdo mluví katastroficky, jiný optimisticky, a jako obvykle pravda bude nakonec někde uprostřed. My můžeme pracovat pouze s momentálně dostupnými informacemi. Jaká bude nakonec skutečná situace, to ukáže až každodenní realita. Na základě neblahých zkušeností s úrovní korupce v ČR chápeme i vaši obavu z neprůhlednosti případných tendrů a lobbování ve prospěch určitých řešení. Není však v naší moci přímo ovlivnit podobu připravovaných změn, můžeme o nich pouze psát. I když, jak se říká, pero může být ostřejší než meč. (red) Své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, Praha 1

6 6 anketa / dobré zprávy Petr Hanuš ředitel odboru sociálních služeb a sociální práce MPSV ČR Oblast sociálních služeb je upravena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. V zákoně jsou definovány jednotlivé druhy sociálních služeb. Pro lidi s postižením, o které pečují jejich rodiče/matky, v úvahu přicházejí sociální služby: osobní asistence, denní nebo týdenní stacionáře, popř. odlehčovací služby. Sociální služby jsou finančně podporovány ze státního rozpočtu prostřednictvím dotací pro poskytovatele sociálních služeb. Celkový objem dotací v roce 2012 činí 6,2 mld. Kč. Ze struktury a evidence těchto dotací nelze vyčlenit dotace pro ty poskytovatele, jejichž služby využívají lidé se zdravotním postižením, o něž se starají jejich matky-samoživitelky nebo rodiče v pokročilejším věku. Nárok na příspěvek má člověk, který potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká, například rodiče. Simona Kaňoková specialistka ČEZ se zaměřením na veřejně prospěšné projekty Finančně podporujeme zařízení, o kterých jsme přesvědčeni, že dokážou efektivně pomoci rodičům, kteří se pečují o jakkoliv postižené děti. Osobně mám zkušenost se skvělou Kolpingovou rodinou v Praze i ve Smečně. S jejich promyšlenou vytrvalou výchovou a podporou osamělých sociálně slabých matek se seznámili i zaměstnanci v roli firemních dobrovolníků. Do Smečna od Nadace ČEZ putovalo v roce 2009 na zlepšení kvality života dětí s onemocněním SMA (svalová atrofie) Kč. Jako další příklady mohu uvést: Nadaci Leontinka, která pomáhá rodinám s nevidomými dětmi ( Kč v roce 2012), Služby sociální péče TEREZA, kterým jsme na vybavení relaxační místnosti přispěli v Libereckém kraji v roce 2011 částkou Kč v rámci Oranžového kola Nadace ČEZ, na podporu činnosti Centra pro pomoc mentálně nebo fyzicky handicapovaným osobám Linie radosti, o. s., jsme v roce 2011 darovali částku Kč. Umíme pomáhat matkám, které se starají samy o handicapované děti? Mgr. Taťána Nersesjan radní Zlínského kraje pro oblast sociálních věcí V loňském roce se kraj zaměřil na podporu poskytovatelů ambulantních a terénních služeb. Je také zřizovatelem sociálních služeb, denních a týdenních stacionářů. Z pohledu plánování sociálních služeb ve Zlínském kraji se spíše setkáváme s problematikou zadluženosti matek samoživitelek, a to na poli služeb sociální prevence. V letošním roce se z důvodu významného výpadku ve financování těchto služeb ze strany MPSV ČR zaměřil Zlínský kraj na podporu azylových domů pro matky s dětmi tak, aby nebyla ohrožena jejich existence. Prostřednictvím sociálního fondu podporujeme edukativní programy pro osoby pečující o zdravotně postižené rodinné příslušníky a osoby blízké, např. pro matky pečující o děti se zdravotním postižením, projekt vzdělávání a podpory osob pečujících o děti s Downovým syndromem či projekt zaměřený na rozvoj vzdělávání rodičů prostřednictvím pohybových aktivit v péči o duševní zdraví dětí s poruchami osobnosti. Jan Oulík, tiskový mluvčí Charity České republiky Charita Česká republika prostřednictvím místních charit provozuje poradny, stacionáře a azylové domy, ale také odlehčovací služby pro ty, kteří pečují. Stacionáře slouží ke krátkodobému pobytu během dne, azylové domy poskytují ubytování. Charita také provozuje čtyři střediska rané péče pro zdravotně postižené děti a rodiče těchto dětí do sedmi let. Jedním z nich je Středisko rané péče oblastní charity Třebíč, jejímž klientem byl donedávna i Daneček, chlapec, který se narodil předčasně a s mozkovou obrnou. Díky dobrému odbornému vedení a velkému nasazení rodičů se však nakonec podařil malý zázrak Daneček, kterému hrozilo, že se nepostaví na nohy, dnes chodí do normální základní školy a zvládá běžné úkoly. Danečkův příběh byl dokonce zachycen dokumentaristy České televize a promítnut v rámci Tříkrálového koncertu 2012 a při televizním přenosu ho viděly tisíce televizních diváků. Kdo dřív přijde Radnice v Opavě zavedla pořadník na byty také pro zájemce se zdravotním postižením. Informace: MěÚ Opava, tel. č.: Tříhvězdičkové zařízení. Certifikát Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky na značku kvality se třemi hvězdami získal Domov u rybníka ve Víceměřicích na Prostějovsku. Služby tam poskytují téměř dvěma stovkám osob s postižením a pětatřiceti seniorům. Kontakt tel.: č Dva roky jistoty. Nájemcům 44 bytů zvláštního určení, vyčleněných pro osoby se zdravotním postižením, prodloužila městská rada v Praze o dva roky dobu nájmu. Dobrou chuť. Dietní jídla seniorům a lidem se zdravotním postižením nabídne Základní škola v Gajdošově ulici v Brně- -Židenicích. Kontakt tel. č.: Vyrobí i ruční papír. V chráněné dílně Sdružení TULIPAN v Liberci našlo zaměstnání 25 lidí s postižením, zejména duševním. tulipan04@seznam.cz, tel. č.: , mobil I po rekvalifikačním kurzu. Několik volných pracovních míst nabízely Chráněné dílny Kopeček v Bartošovicích v Orlických horách. Osoby s postižením zde pracují v košíkářské, keramické a tkalcovské dílně. domov@neratov.cz, tel. č.: Mléko přímo z farmy. Nezisková organizace Trigon provozuje v Ostravě mléčný bar Naproti. Je to v městě první sociální podnik zabývající se pohostinstvím hosty obsluhují lidé s postižením. Kde bar hledat: v Kostelní ulici. Přijďte si zaplavat. Obyvatelé Příbrami se zdravotním handicapem mají každou sobotu od 8.00 do 9.30 v městském bazénu vstupné zlevněné na 35 Kč. Dobré vykročení! Na cestě do života je název projektu královéhradeckého Centra Daneta. Lidem se zdravotním a mentálním postižením pomáhá při vzdělávání a začleňování do společnosti. info@daneta. cz, tel. č.: (nouz)

7 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č Předplaťte si časopis Předplatné na dva roky se slevou za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 316 Kč. Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 / Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 4 / Jak se odpoutat od vozíku strana 26 Jan Kačer: Muž bez počítače strana 16 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 5 / Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Adolf Born: Macha a Šebestovou reklamě nikdy nedám strana 20 Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenují tvůrci postav Mach a Šebestová? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, Praha 1 nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděl Jiří Krám z Ostrova. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty. Mobilní telefon za vyluštěnou křížovku! Vylosovaní luštitelé křížovky na str. 38 získávají mobilní telefony. Chcete-li roční předplatné změnit na zvýhodněné dvouleté, kontaktujte bezplatnou linku České pošty

8 8 Téma: Život s postiženým Petr Šmolka: Těžké chvíle mohou sbližovat Často se říká, že vztahy v rodinách s postiženými lidmi jsou vystaveny nebývalým rizikům. Dlouholetá zkušenost jednoho z nejznámějších psychologů a manželských poradců Petra Šmolky není tak jednoznačná. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Poznal jste ve své praxi tisíce párů oč je život v rodině s postiženým člověkem těžší? To je příliš zjednodušená otázka. Situace mohou být totiž zcela odlišné. Začněme docela typickým příkladem dobrovolně a vědomě navážu vztah s postiženým a chci s ním žít. Tam vlastně žádné velké problémy nevidíme. Takzvaně zdravý partner si je vědom různých omezení svého protějšku, třeba jeho nižší pohyblivosti nebo snížené schopnosti pracovat, případně problémů v sexu, ale nad tím převažuje zpravidla silný citový vztah. A jak víte, láska opravdu hory přenáší a dokáže překonat tisíce komplikací. Takový vztah v sobě může mít i silnou potřebu pomáhat, nebo se dokonce obětovat. Jiná otázka je, jak dlouho. Ale potenciál síly k překonávání nejrůznějších komplikací tu je. Mnohem složitější, těžší a rizikovější je, když postižení přichází do už existujícího vztahu. Nehoda, nemoc, nějaká získaná indispozice najednou dramaticky mění soužití, sociální postavení, prostě jako byste začínali znovu, znovu hledali důvody, proč s konkrétním člověkem chcete žít. Nebo nechcete. Přiřaďme ještě jednu situaci narodí se dítě s postižením. To bohužel není úplně výjimečné. Kdo třeba jen v okolí zažil tuto nesmírně těžkou situaci, ví, že jsou to častěji muži, kdo najednou selhává. Mateřský pud je zřejmě silnější než komplikovaná a nezvratná realita. Matka zpravidla bojuje, i když naděje na zlepšení je malá nebo vůbec žádná. Je to asi zabudované i v naší kultuře. Muž je více orientován na výkon, na úspěch, a příchod postiženého dítěte vnímá někdy jako důkaz svého selhání. Najednou zavírá před realitou oči, hledá z ní únik a často rodinu opustí. Ovšem známe i otce, kteří reagují zcela jinak berou postižení dítěte jako výzvu a nezřídka se pak obdivuhodně angažují i v širším měřítku, v sociálních službách, ve svépomocných sdruženích rodičů, v charitě, ve specifickém podnikání. Takže i tady platí, že každý člověk je originální, každý vztah je originální a tzv. rána osudu ještě nemusí vést k dramatické katastrofě. V které fázi partnerského soužití je rána osudu nejnebezpečnější? Začněme kvalitou vztahu. Jakákoli zátěž a postižení jednoho z partnerů patří k mimořádným břemenům především zvýrazní problémy i nejistoty, které tu byly už předtím. Když tedy jsou už před příchodem handicapu ve vztahu vážnější trhliny, bolavá a neřešená místa, nová situace často vede k nevyhnutelnému rozpadu. Postižení je jen katalyzátorem. V opačném případě, v dobrém a fungujícím vztahu, často dochází k jeho upevnění. Už trochu řekněme nudnější, ale pevné dlouhodobé soužití dostává nový impulz. Chci se svým partnerem být i nadále! Překonáme to, najdeme si nový model každodenního života, novou náplň volného času, a třeba i novou práci, která lépe umožní snášet nové obtíže. Vím

9 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 9 ovšem, že i tady je zřetelná tendence mužů v produktivním věku utíkat před novou situací, zatímco ve věku seniorském právě muži prokazují větší schopnost vytrvat než ženy. Dokonce právě v této věkové kategorii vidíme u žen jakousi pomstu na mužích, kteří léta byli úspěšní, táhli celou rodinu, zkrátka trochu dominovali, a najednou trpí vážným postižením. Žena svým odchodem si jaksi vrací ta léta, kdy žila ve stínu partnera. Mluvil jste o výzvě, kterou přináší nová těžká zkušenost. Platí opravdu známá banalita co tě nezabije, to tě posílí? Řekl bych, že ano. Ovšem málo se mluví o odpovědnosti samotných postižených. Pokud nejsou těžce poškozeni mentálně a smyslově, jsou přece i oni odpovědni za zlepšení nebo zhoršení vztahu. Hodně záleží na jejich postojích a reakcích. Hodně škody mohou Muž je více orientován na výkon, na úspěch, a příchod postiženého dítěte vnímá někdy jako důkaz svého selhání. napáchat, když sami sebe prohlásí za střed světa a přestanou uznávat potřeby, zájmy, život partnera. Zatrpklost je naprosto nejhorší reakce a zpravidla vede k vážné krizi. A zase platí, že už tu jakási sebestřednost musela být? Jistě, třeba i velmi, velmi skrytá. Mnoho zejména maminek postižených dětí říká, že jejich hlavní oporou je najednou víra, myšleno náboženská víra. Jaká je vaše zkušenost? Možná vás překvapím, ale docela malá. Lidé, kteří mají oporu v jakékoli víře, se v naší poradně objeví málokdy. Psycholog je přece ten, kdo vám má pomoci. Když ale máte někoho jiného, poradnu zkrátka nepotřebujete. Pokud načerpáte sílu a rozum jinde, prosím. Samozřejmě vylučuji nějaké sekty a jiné způsoby manipulace.

10

11 č a s o p i s p r o t y, k t e ř í s e n e v z d á v a j í 11 Téma: Život s postiženým SLOUPEK Daniely Filipiové Platí ale, že lidé, kteří jsou konfrontováni s postižením v nejbližším okolí, u partnera, u dětí, u rodičů, by měli vždy vyhledat pomoc psychologa? Pokud má člověk dost sil a zpravidla i síť dobrých vztahů kolem sebe, tak nás vůbec nemusí potřebovat. Ale pokud má pocit samoty, nedostatku vlastních sil a nápadů na řešení, pak není na kvalifikované pomoci psychologa nebo jiného odborníka nic divného. V tom mohou dobrou práci odvést také nejrůznější neziskové organizace, kde se sdružují lidé s podobnými osudy, třeba rodiče postižených dětí. Do jaké míry se do partnerských vztahů promítá, že žijeme ve společnosti, která je málo platné založena na úspěchu, penězích, viditelných statcích a hodnotách? Už tak trochu patřím k inventáři naší poradny. Pracuji tady od roku Takže mám dobré srovnání s časy před rokem Otevřeně řečeno, tehdy byla majetková diferenciace mezi lidmi, a tedy i mezi partnery v manželství, dost malá. I osamělá matka s dítětem přece jenom měla relativně nízký nájem, symbolické výdaje za školku, nějaké přídavky a bohatí kolem byly zpravidla jen osoby z šedé ekonomiky. Tak se vytvářel pocit, že ekonomické faktory nehrají při setrvání nebo rozpadu vztahu skoro žádnou roli. Teď jsme ovšem v jiné společnosti. Jsou lidé bohatí, častěji, než si myslíme, i vlastní zásluhou, schopnostmi, pílí, a jsou také opravdu chudí. A najednou vidíte velkou nerovnováhu i v rodině nebo v partnerském soužití. Najednou vidíme i ekonomickou motivaci udržet, ale i opustit partnera za každou cenu. Najednou si říkáme proč on není schopnější, proč ona víc nešetří? Další komplikace přicházejí ze světa dětí. Časté tvrdé konfrontace ve škole kolem oblečení, vybavení, dovolených a dalších věcí se přenášejí do rodin a vyvolávají postupně otázku který z rodičů může za to, že si dítě nemůže něco dopřát? Není to právě ten s postižením? A začíná se dál něco drolit. Ještě horší může být situace, kdy zdrojem veškerého materiálního bohatství je jen jeden z partnerů. Druhý se na něm může stát doslova otrocky závislým, je nucen nechat si všechno líbit jen proto, že nechce ztratit střechu nad hlavou. Když člověk cítí, že v jeho vztahu je něco v nepořádku, když se problémy stupňují, jak dlouho má čekat, než se u vás objedná? Vyhledat někoho třetího má člověk ve chvíli, kdy si neví rady, kdy má pocit, že to potřebuje. Naprosto vylučuji, že by psycholog někomu řekl: Co sem lezete, tohle nás nezajímá! To se stát nemůže. Jiná otázka je, zda klienti, zejména právě ti s postižením, zbytečně nerezignují na naši pomoc. Prostě říkají: Ale partner by ale stejně nepřišel, takže se nedá nic dělat. To je velký omyl. Často totiž stačí změnit něco ve vlastním chování, ve vlastních postojích, a druhá strana musí reagovat. Takže ostych je zbytečný a naše schopnost zachovat i nejdůvěrnější informace je spolehlivá. Řeknu to stručně i jedna, a třeba zdánlivě zbytečná návštěva u odborníka, je tisíckrát lepší než pokažený, nebo dokonce ztracený vztah. Tím si nedělám reklamu, práce máme opravdu dost. info Kdo je PhDr. Petr Šmolka Pokud má člověk dost sil a zpravidla i síť dobrých vztahů kolem sebe, tak nás vůbec nemusí potřebovat. Psycholog, vedoucí Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Centra sociálních služeb Praha. Autor řady publikací, bohatá je i jeho další popularizační činnost (časopisy, rozhlas, televize). Ženatý, otec tří dětí. Kdo to má nejhorší V okamžiku, kdy běžný život rodiny zasáhne jakákoliv negativní změna, velmi záleží na síle jejích jednotlivých členů, jak se s tím vyrovnají a jak k nastalé situaci přistupují. Někteří jen silně podléhají emocím, jiní jsou v kritických okamžicích pragmatičtí a praktičtí. To, že se někdo v takovémto okamžiku chová pragmaticky, ale ještě nemusí znamenat nic pozitivního. Pragmatik a realista může začít pracovat v pozitivním slova smyslu, a to pro celou rodinu, nebo naopak v negativním slova smyslu jen pro sebe. Ve skutečnosti to v zásadě probíhá podle dvou scénářů (samozřejmě velmi zobecňuji). První scénář je pozitivní. Rodina se semkne a začne pracovat v zájmu toho, koho se událost týká osobně, tedy nemocného. Členové rodiny pracují pro postiženého a dělají všechno pro to, aby se cítil dobře a aby se co nejdříve vrátil domů. Handicapovaný se stává středem rodinného dění. Rodina mu připravuje prostředí, ve kterém bude moci žít relativně standardní běžný život. Mohla bych uvést příklady, kdy rodina již v době, kdy například dítě po úrazu mělo před sebou ještě mnohaměsíční pobyt ve zdravotnických zařízeních, začala přestavovat byt a zjišťovat všechny možné informace potřebné ke zvládnutí vzniklého handicapu potomka. Mnohdy jsem musela ty aktivity až trochu brzdit. Upozorňovala jsem rodiče, že zatím nevědí, co všechno bude potřeba, jak dalece bude handicapovaný zvládat jednotlivé úkony běžného života, a co tedy bude opravdu nutné udělat. Z druhého scénáře je mi smutno. Rodina se rozpadá. Je-li tím postiženým manželka, často bohužel dochází k tomu, že manžel vezme děti a odchází. Je zajímavé, že je-li postiženým manžel, většinou k rozchodu nedojde. K rozpadu rodiny ale dochází často i tehdy, kdy je postiženo dítě. Jeden z rodičů situaci nezvládne a odejde. Opět musím bohužel říci, že většinou je to muž-otec. Zažila jsem ovšem i otřesný případ, kdy matka své dospělé tetraplegické dceři po autonehodě řekla, že již není její dcerou. Ona ji porodila zdravou Jejímu otci pak zakázala se s tím mrzákem stýkat. Nechci nikoho odsuzovat, vím, že vůbec není jednoduché se s takovou situací vyrovnat a naučit se s ní žít, ale myslím, že postižený si výčitky od rodiny, či dokonce zapuzení rodinou nezaslouží. On to totiž má úplně nejhorší. Autorka je senátorka.