CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Uživatelé pervitinu (změny v jejich životě a sociální práce s nimi)

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Uživatelé pervitinu (změny v jejich životě a sociální práce s nimi) Téma práce: Uživatelé pervitinu (změny v jejich životě a sociální práce s nimi) Jana Šotolová Vedoucí práce: PhDr. Mirka Nečasová, Ph.D. Olomouc 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem pouţila. V Olomouci podpis Jana Šotolová

3 Poděkování Děkuji paní PhDr. Mirce Nečasové, Ph.D. za odborné vedení absolventské práce a poskytování rad, dále také všem účastníkům výzkumu, bez nichţ by tato práce nevznikla. Jana Šotolová

4 OBSAH ÚVOD ZÁVISLOST Definice Příčiny vzniku závislosti Vývoj vzniku závislosti na nealkoholových drogách CHARAKTERISTIKA PERVITINU Obecně o pervitinu Aplikace a dávkování Účinky akutní a chronické Rizika uţívání SOCIÁLNÍ DOPADY DROGOVÉ ZÁVISLOSTI Typy uţivatelů drog Obecné sociální dopady Vztahy drogově závislého s lidmi Rodina drogově závislého TYPY DROGOVÝCH SLUŽEB METODOLOGICKÁ ČÁST Cíl výzkumu Metoda výzkumu Výzkumné otázky Typ výzkumu Technika sběru dat... 32

5 5. 6 Identifikace cílové skupiny Analýza dat ANALYTICKÁ ČÁST Analýza rozhovorů Výsledky ZÁVĚR ZDROJE SEZNAM TABULEK... 53

6 Úvod Téma Uživatelé pervitinu (změny v jejich životě a sociální práce s nimi) jsem si pro svoji absolventskou práci zvolila hned z několika důvodů. Primární pohnutkou byl fakt, ţe mojí cílovou skupinou jsou lidé s drogovou závislostí. Vypracovat se do fáze, kdy budu uţitečná v oblasti sociální práce, zaměřené na drogovou problematiku, je jedním z mých ţivotních cílů, ke kterému směřuji. Toto moje odhodlání odstartovaly aţ jisté okolnosti v mém ţivotě. Vystudovala jsem Střední odbornou školu hotelnictví a turismu v Uničově a dále jsem navázala studiem na Slezské univerzitě v Opavě (obor Gastronomie a turismus) s tím, ţe bych se jednou chtěla uplatnit na vedoucí pozici v hotelích. V období, kdy jsem se vrátila ze stáţe z Berlína, nastal zvrat, který zásadně ovlivnil směr mojí ţivotní cesty. Po půl roce, co jsme neviděla svého dobrého přítele, jsem se s ním opět setkala. Martin byl vţdy velmi inteligentní a nadaný člověk, poznala jsem však, ţe něco není zcela v pořádku. Martin se mi přiznal, ţe uţívá pervitin, ze začátku prý příleţitostně a v dnešní době jiţ takřka denně. Kdyţ jsem se tuto skutečnost dozvěděla, byla jsem šokována. Jak můţe síla drogy svést i takto dříve cílevědomého člověka? Byla jsem pevně rozhodnuta, ţe udělám vše proto, abych mu pomohla nazpět. Nastalo pro mne velmi vyčerpávající období, kdy jsem byla Martinovi po boku při jeho odhodláních, následných pádech či abstinenčních stavech. Prostřednictvím Martina jsem měla moţnost proniknout jako pozorovatel do drogové scény v Uničově. Mohla jsem pozorovat běţné dny uţivatelů pervitinu, poznávala jsem jejich ţivotní příběhy, coţ mi také bylo jistě uţitečné při psaní této práce. Tito lidé ke mně byli vţdy překvapivě otevření a důvěřovali mi. Dnes jiţ zdravý Martin mi často připomíná, ţe já jsem byla ta, která ho zachránila před úplnou degradací jeho osoby. Toto byl pro mě velmi silný impulz k tomu, abych si uvědomila, ţe tady je moje místo a mohla by mě naplňovat práce s drogově závislými lidmi. Z tohoto důvodu jsem také začala studovat VOŠs Caritas. Dalším důvodem, proč jsem se rozhodla psát práci na toto téma, je ten, ţe jsem v 2. ročníku vykonávala praxi v Nízkoprahovém denním centru v Uničově, kde docházelo velké mnoţství lidí závislých přímo na pervitinu a měla jsem moţnost zde načerpat mnoho dalších zkušeností. Město Uničov je pověstné 6

7 velkým mnoţstvím konzumentů pervitinu. Myslím si, ţe by tato moje práce mohla být nejen pro mé město uţitečná, ale i obecně pro celou společnost. Prokázaná ochota uţivatelů pervitinu, co se týče vypovídání o jejich závislosti, mě jen utvrdila v tom, ţe bude reálné, pojmout práci jako kvalitativní výzkum. Mým cílem bude zjistit, jaký vliv má užívání pervitinu na život vybraných uživatelů pervitinu v sociální oblasti podle názorů těchto uživatelů a jaké služby a zařízení mají k dispozici. V teoretické části práce se zabývám vymezením pojmu závislost, charakteristikou pervitinu, sociálními dopady drogové závislosti a také jsem se zaměřila na typy drogových sluţeb a zařízení, které mají uţivatelé pervitinu k dispozici. Metodologická kapitola objasňuje, co je cílem výzkumu, dále zde popisuji zvolenou výzkumnou metodu a představuji výzkumné otázky. Uvádím zde také zvolenou techniku sběru dat a metodu výběru souboru. V neposlední řadě se zabývám typem výzkumu a pouţitou metodou analýzy dat. V analytické části výzkumu předkládám výsledky šetření, ke kterým jsem došla za pomocí pouţitých technik a metod kvalitativního výzkumu. Pro analýzu dat jsem zvolila metodu kontrastů a srovnávání. Výsledky jsem rozdělila do šesti tematických okruhů podle dílčích výzkumných otázek. Informace jsem čerpala z rozhovorů s vybranými uţivateli pervitinu, z vlastních zkušeností, z odborných publikací, internetových stránek a časopisu Sociální práce /Sociálna práca. 7

8 1. ZÁVISLOST V této kapitole se zabývám vymezením závislosti, která slouţí k rozšíření úvodu k pojmu uţivatelé pervitinu. Pokusím se vymezit definici závislosti, dále se zaměřím na příčiny vzniku a vývoj závislosti Definice Závislost zpravidla přivádí postiženého člověka do tělesné, psychické a sociální bídy a vede často k předčasné smrti ničí důstojnost, protože narušuje sebeúctu a rozvrací akceptování takového člověka sociální sítí. (Vágnerová, 2004, s. 547). Definice závislosti je vymezena v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Syndrom závislosti je silná, často aţ přemáhající touha uţít psychoaktivní látku (Nešpor, 2000, s. 14). Hajný (2001, s. 14) charakterizuje závislost jako onemocnění, které je charakteristické naléhavou touhou po účincích drogy, kterou jedinec uţívá i přes to, ţe si tím způsobuje nepříjemné problémy. Vágnerová (2004, s. 548) popisuje syndrom závislosti jako soubor somatických a psychických (behaviorálních, emočních i kognitivních) změn. Závislost můţe být také vnímána jako určitý ţivotní styl, v rámci něhoţ lidé zúţí pozornost na danou látku. Charakteristické pro syndrom závislosti je ta skutečnost, ţe se vyznačuje určitými příznaky. Tyto příznaky z pravidla přetrvávají půl roku. Mezi nejtypičtější příznaky syndromu závislosti patří především silná potřeba získat a uţít danou látku. Pro tento stav se uţívají také pojmy jako je craving či baţení (Vágnerová, 2004, s. 548). V roce 1955 se shodla komise specialistů Světové zdravotnické organizace na definici baţení jako touze pociťovat účinky psychoaktivní látky, s níž měla osoba dříve zkušenost (Nešpor, 2000, s. 16). Objektivními projevy při psychickém baţení jsou např.: vyšší aktivita potních ţláz a sníţení koţní teploty, zvýšení systolického krevního tlaku a tepové frekvence, zhoršuje se postřeh, paměť je značně oslabena. Baţení je příznakem spíše subjektivním (Nešpor, 2000, s ). Dalším příznakem je neschopnost 8

9 sebeovládání a kontroly nad situací, potřeba zvyšování dávek či konzumace drogy v kratších časových intervalech. Potřeba zvyšování dávky se však liší, záleţí na tom, jakou látku člověk uţívá. Reakce na sníţení obvyklé dávky je tzv. abstinenční syndrom. Je paradoxní, ţe člověk často o škodlivosti drogy ví, ale nedokáţe přestat drogu uţívat (Vágnerová, 2004, s ). Podle Nešpora (2000, s. 14) by se obvykle měla definitivní diagnóza závislosti stanovit pouze tehdy, jestliţe během posledního roku došlo ke třem nebo více jevům uvedeným následně: silná touha či pocit puzení uţívat látku potíţe v kontrole uţívání látky postupné zanedbávání zájmů a koníčků jedince somaticky odvykací stav průkaz tolerance k účinnosti látky pokračování v uţívání i přes jasný důkaz zjevně škodlivých důsledků Psychoaktivní látky mají rozlišné účinky a vyvolávají různé typy závislostí. Rozlišujeme somatickou závislost a psychickou závislost. O somatické závislosti hovoříme tehdy, kdy uţivatel drogy potřebuje k dosaţení stejného efektu stále vyšší dávku a při odejmutí drogy se projeví abstinenční syndrom. Nejčastějšími příznaky somatické závislosti je třes, zvýšené pocení či bolest kloubů. Obtíţně přemoţitelná touha aplikovat si potřebnou dávku drogy souvisí se závislostí psychickou. Člověk závislý na určité látce má zafixované, ţe mu droga něco přináší. Při představě, ţe nedostane svoji dávku, cítí silnou úzkost a je značně podráţděný (Vágnerová, 2004, s. 549) Příčiny vzniku závislosti Za nejdůleţitější faktor, který má vliv na vznik závislosti, je povaţováno sociální prostředí, tedy vše co jedince obklopuje (Kraus, 2008, s ). Kalina a kol. (2003, s. 91) uvádí, ţe: Zatím nebylo potvrzeno nic, co by jednoznačně prokazovalo predispozice pro vznik závislosti. Nejčastěji jde o kombinaci řady faktorů, například určité fyziologické faktory, a to buď hereditární či získané, 9

10 kombinující se s psychologickými nebo sociokulturními faktory při vytvořené závislosti. Vznik závislosti má svůj odraz i ve specifických změnách a reakcích na úrovni neurobiologie člověka (Kalina a kol., 2003, s. 91). Vágnerová (2004, s. 549) píše o závislosti na psychoaktivních látkách jako o multifaktoriálně podmíněné poruše. Ke vzniku závislosti mohou přispět psychické a somatické vlastnosti člověka a také vlivy vnějšího sociálního prostředí. Je důleţité rozlišovat např. aktuální dostupnost psychoaktivní látky. Různé psychoaktivní látky působí rozlišně na lidský organismus. Významným faktorem, který můţe přispět k větší tendenci uţívat drogy je genetická dispozice. Nelze jednoznačně říci, jestli se jedná o komplex specifických genetických informací, které podněcují vznik poruchy osobnosti nebo o dědičně podmíněnou produkci určitého mediátoru. Je důleţité mít na paměti, ţe familiární výskyt závislosti můţe být podmíněn i samotnou imitací určitého modelu chování (Vágnerová, 2004, s. 550). Je prokázáno, ţe v rodinách osob závislých na alkoholu je riziko vzniku závislosti u potomstva zvýšeno, i kdyţ jsou odstraněny jiné působící faktory (například odděleně vychovávána jednovaječná dvojčata), (Presl, 1995, s. 49). Další příčinou vzniku závislosti je biologický základ, jedná se o stanovený způsob jejího vstřebávání v lidském organismu. Poţití drogy jedinci poskytne jakýsi zisk, ať uţ se jedná o zlepšení náhledu na sebe samého nebo můţe jedince často dokonce zbavit úzkosti. V důsledku konzumace určitých psychoaktivních látek můţe nastat riziko změny některých fyziologických reakcí, kvality a intenzity příznaků akutní intoxikace (Vágnerová, 2004, s. 551). Kalina a kol. (2003, s ) poukazuje i na spirituální úroveň v oblasti vytváření závislostí. Zmiňuje se o potřebě člověka hledat něco, co ho přesahuje, co se vztahuje k nejvyšší autoritě, toho co dává ţivotu smysl, naproti pocitům existencionální prázdnoty, ztrátám smyslu bytí či depresím. Určité procento závislých lidí hledalo původně v drogách tyto přesahující potřeby, proto se také v této souvislosti objevují kultovní aspekty a novodobé rituály zasvěcování. Čím větší je potenciál drogy pro naplnění rychlého uspokojení a tím i pro závislost, tím nižší je její potenciál spirituální. (Kalina a kol., 2003, s. 94). Mühlpachr (2002, s. 37) uvádí další faktor příčiny vzniku závislosti a tím je podnět. Ten podle něj dává do pohybu ostatní zmíněné faktory. 10

11 Experimentování s psychoaktivní látkou můţe být důsledkem individuálních potřeb či sociálního tlaku na jedince vrstevnickou skupinou popř. spolupracovníky. Nejčastěji se jedná o projev potřeby (Vágnerová, 2004, s. 552): úniku, např. obejít stresové situace, vyhnout se něčemu negativnímu či frustracím. zisku něčeho pozitivního, např. docílit slasti či uspokojení, kterého by jedinec za normálních okolností nedosáhl, můţe se také jednat o potřebu odprostit se od ţivotního stereotypu nebo přemoci drogou nudu. sociální konformity - jedinec můţe uţívat drogu za účelem akceptace subkulturou či skupinou, uvnitř níţ je konzumace určité látky chápána jako standard. Tendence k určitému způsobu reagování, uvaţování a proţívání zesiluje moţnost uţít psychoaktivní látku a vznik syndromu závislosti (Vágnerová, 2004, s. 552): emoční prožívání - zde je charakteristické strádání v souvislosti s vnitřní rovnováhou, výrazná labilita, dráţdivost, deprese, úzkost a psychické napětí. Jedinec má silnou touhu po vzrušení a rád by proţil něco, co mu běţný ţivot nenabízí. způsob uvažování a hodnocení situace - nejčastějšími uţivateli psychoaktivních látek jsou lidé, kteří mají tendenci řešit svoje problémové situace prostřednictvím drog. Často tito lidé postrádají schopnost adekvátně ohodnotit svoji osobu i realitu, mají neadekvátní sebehodnocení, nevěří si, mají nepřiměřené vize do budoucnosti a nedávají si dlouhodobé cíle (Vágnerová, 2004, s. 552). Cíle jsou formulovány spíše vágně, neosobně. (Hajný, Klouček, Stuchlík, 1999, s. 108). Nepřiznávají si moţná rizika v důsledku uţívání psychoaktivní látky. Obecně nelze říci, ţe se problematika drogové závislosti dotýká pouze lidí s nízkou inteligencí. Dalo by se však říci, ţe jedinci s niţší úrovní vzdělání mají častěji tendenci jednat s neúčelnými strategiemi přemýšlení. 11

12 faktor učení - zneuţívání psychoaktivních látek se jedinci snadněji vštípí v okamţiku, kdy ho uspokojuje, nebo kdyţ z toho má nějaký zisk, jako např. zvýšení sebevědomí nebo dojem moci (Vágnerová, 2004, s. 552). tendence k určitému způsobu chování - jedinci závislí na psychoaktivních látkách mají často potíţe v oblasti autoregulace. Mají sníţený dohled nad svým chováním, jsou impulzivní, vznětliví a nedokáţí potlačit touhu po uspokojení svých potřeb. Je známo, ţe adolescenti mají větší tendenci k rizikovým impulzům. osobnostní vlastnosti - závislí lidé mají mnohdy velkou touhu proţívat vzrušující záţitky a mohou mít aţ oslabený pud sebezáchovy. Lidé s poruchou osobnosti, především, jedná-li se o asociálně a emočně labilní jedince, jsou více náchylní na vytvoření závislosti. Nedá se však jednoznačně určit vzor osobnosti, která by striktně směřovala k závislosti na psychoaktivních látkách. Významným rizikovým faktorem je přítomnost jiného duševního poškození nebo choroby, jako je např. deprese či schizofrenie. Tyto psychické poruchy značně zesilují pocity nepohody (Vágnerová, 2004, s. 553). Také sociální faktory mohou ve velké míře stupňovat sklon k aplikování psychoaktivních látek. Řadí se k nim: společnost - dosaţitelnost látky v určité společnosti. městské prostředí - zde je snadnější přístupnost k droze, anonymita a sníţená moţnost dohledu na patologické chování (Vágnerová, 2004, s. 553). rodina jestliţe jedinec vyrůstá v dysfunkční rodině, můţe tato okolnost přispět k vyššímu riziku uţívání psychoaktivních látek. Větší pravděpodobnost závislosti vzniká, jestliţe rodiče jedince uţívali tyto látky. sociální skupina působení subkultury či jiné skupiny na jedince, ve které je konzumace psychoaktivních látek standardním jevem. Některá povolání mají větší přístupnost k těmto látkám (např. zdravotníci). 12

13 nižší úroveň vzdělání, kterému předcházely špatné výsledky ve škole. sociální deprivace můţe se jednat např. o ztrátu bydlení či jiného útočiště, nezaměstnanost, nemoţnost sebezdokonalování (Vágnerová, 2004, s. 554) Vývoj vzniku závislosti na nealkoholových drogách V období adolescence je obecně nejvyšší riziko vzniku závislosti na drogách. Stupňuje se sklon k experimentování, mladým lidem schází ţivotní zkušenosti a vědomí vlastní zranitelnosti. Pro mladistvé je konzumace drog často tak lákavá, především proto, ţe se jedná o něco, co je společností striktně odmítáno. Bojkotování ţivotního stylu a hodnot dospělých se ukazuje v ochotě vyzkoušet drogu. Skrze uţití drogy mohou jedinci dosáhnout jistoty, sebedůvěry, euforie či uvolnění (Vágnerová, 2004, s ). Fáze vzniku drogové závislosti můţeme rozdělit do 4 fází: 1. Fáze občasného užívání a experimentování Podnětem k tomu, aby adolescent zakusil drogu, můţe být neuspokojení, přání zkusit něco nového a v nejlepším případě tabuizovaného, jelikoţ mají potřebu projevit svoji nezávislost vůči autoritě. Velkou roli zde hraje tzv. sociální model, to znamená, ţe pro dospívajícího jedince jsou uţivatelé drog zajímaví. V určitém rozměru můţe jít také o módu. Ve fázi experimentování a občasného uţívání většinou látka vyvolává vytouţené pocity štěstí, blaţenosti či lehkosti. Opadávají zábrany, jedinec se zbavuje pocitů nejistoty, strachu a úzkosti. Člověk, který experimentuje s určitou drogou, si nepřipouští fakt, ţe brzy bude potřebovat drogu i k udrţení zdání standardního stavu. V tomto stádiu často jedinci tají skutečnost, ţe drogu uţívají. Na vztazích s ostatními lidmi jim dosud záleţí (Vágnerová, 2004, s. 562). Jedincova schopnost přizpůsobit se na nové vztahy je i nadále experimentem s látkou nepoznamenána (Hajný, Klouček, Stuchlík, 1999, s. 105). 13

14 2. Fáze pravidelného užívání Jestliţe jedinec bude drogu konzumovat čím dál častěji, vybuduje si stereotypní jednání. V této fázi jiţ přiznává, ţe uţívá drogu, přesto si nepřipouští závaţnost svého konání. Typická je tzv. iluze kontroly, kdy má jedinec pocit, ţe má své jednání pod kontrolou. Tento proces se odvíjí od druhu psychoaktivní látky, četnosti dávek a také její aplikaci. Na jedinci můţeme pozorovat pokles zájmů a změny v chování, coţ jsou významní ukazatelé toho, ţe něco není v pořádku. 3. Fáze návykového užívání U člověka závislého na droze se v této fázi stupňuje apatie k čemukoliv, co se netýká psychoaktivní látky. Jeho ţebříček hodnot se výrazně změnil a postrádá motivaci. Jedinci jiţ nezáleţí na tom, zda ostatní lidé o jeho uţívání drogy ví. Ve fázi návykového uţívání se člověk často pokouší omezovat dávky či překonat závislost, bohuţel však většinou jde o střídání období relapsů a abstinence. Vztahy s rodinnými příslušníky či přáteli má jedinec jiţ značně narušené. 4. Terminální fáze Nadbytečná konzumace drog jedinci škodí jak po stránce sociální, biologické, psychické, tak i somatické. V terminální fázi dochází k rozbití sociálních vazeb a degradaci osobnosti. Jedinec je pouze v interakci s příslušníky dané subkultury. Charakteristickým rysem osobnosti v této fázi je bezohlednost a nespolehlivost. Tito lidé uţ nemají téměř ţádné zábrany a objevuje se u nich patologické jednání (např. prostituce, krádeţe apod.) (Vágnerová, 2004, s ). Nejdůleţitějším cílem se pro uţivatele stává sama droga a jedinec je schopný vynaloţit úsilí pouze kvůli ní. Cíle a perspektivy, které měl jedinec v minulosti, opouští (Hajný, Klouček, Stuchlík, 1999, s. 112). 14

15 2. CHARAKTERISTIKA PERVITINU V kapitole Charakteristika pervitinu se zaměřím přímo na drogu pervitin a budu ji zkoumat z mnoha úhlů. Nejprve představím, co je pervitin za drogu, budu ji tedy obecně charakterizovat. Na to naváţu s tím, ţe vysvětlím, jak se tato látka aplikuje a dávkuje. Poté se budu zabývat krátkodobými a dlouhodobými účinky pervitinu a také uvedu, jaká hrozí rizika při konzumaci této látky Obecně o pervitinu Je známo, ţe pervitin je českým označením pro krystalický metamfetamin ( Jedná se o chemický přípravek, jehoţ hlavní vyhledávané účinky spočívají v povzbuzujícím (stimulačním) efektu. Stimulační účinky můţeme také nalézt u dalších drog, jako jsou např.: crack, kokain či efedrin (Hajný, 2001, s. 19). Pervitin neboli metamfetamin se skrývá pod názvy, jako jsou např.: piko, střepy, P, ice, krystal, spíd, var, lajna, koks chudých, meth, raketa, peršing, psaníčko, perník, peří, péro, pergo, péčko ( Nebo také jako: yabba, nazi, crack, MA, crank, metylamfetamin (Shapiro, 2005, s. 180). Iversen (2006, s. 102) označil pervitin jako jednu z nejstarších ryze syntetických drog. Pervitin patří mezi budivé aminy. Čistý je ve formě mikrokrystalického bílého prášku, je bez zápachu a má specifickou hořkou chuť. Na černém trhu je často zabarven do ţluta nebo do fialova, jelikoţ obsahuje zbytky látek pouţívaných při domácí výrobě, slangově se říká varu. Základní látkou je efedrin, k výrobě se dále pouţívá louh a červený fosfor. Výrobce, neboli vařič musí mít znalosti na úrovni chemické průmyslové školy, jelikoţ defektním varem můţe syntéza skončit v etapě meziproduktu, coţ zvyšuje nebezpečí pro konzumenty, především pro toxické příměsi a hůře kontrolovatelný účinek. Z ilegálních drog s vysokým potenciálem pro závislost je metamfetamin v České republice nejvíce rozšířený, avšak v některých regionech a také v Praze zaujímá přední příčky heroin. Pervitin z českého trhu vstupuje pod označením čeko (Kalina, 2003, s. 166). 15

16 Česká republika má ve výrobě a obchodu s pervitinem vedoucí postavení v Evropě. Pervitin je v Německu známý pod názvem Crystal. Pervitin je moţné získat z látky, která se vyrábí z běţných léků proti chřipce ( Aplikace a dávkování Pervitin se můţe uţívat šňupáním, perorálně či intravenózně (Shapiro, 2005, s. 180). Ganeri (2001, s. 16) uvádí, ţe mezi běţný způsob uţívání amfetaminů patří smíchání pervitinu s vodou nebo nealkoholickým nápojem a následná konzumace této směsy. Nitroţilní aplikace je v České republice však nejčastější. Standardní dávky se pohybují kolem mg. Látky ze skupiny budivých aminů se vyuţívají (nebo vyuţívaly) i léčebně, samozřejmě v daleko menších dávkách. Hraniční povolená terapeutická dávka je přibliţně třikrát niţší neţ uvedených 50 mg. Při intravenózní aplikaci účinek látky nastupuje okamţitě. Krystalická forma metamfetaminu se kouří a červené tablety (yabba) se mohou kouřit nebo polykat. Některé pilulky mohou být ochuceny (existuje například pomerančová či grepová příchuť) a mají na sobě nejrůznější znaky, například znak WY (Shapiro, 2005, s. 180). Hlavní znaky intoxikace odezní za 8 24 hodin. Metamfetamin se vylučuje z těla močí. Pervitin se v moči vyskytne jiţ 20 minut po aplikaci. Za pomoci laboratorních metod lze objevit pervitin v moči po 2-14 dnech. Po odeznění účinků pervitinu dochází k depleci neuromediátorů, coţ vede k nelibým pocitům, tzv. dojezdu (Kalina, 2003, s. 166) Účinky akutní a chronické Metamfetamin je psychomotorické stimulans (psychostimulans), (Kalina, 2003, s. 166). Účinky pervitinu jsou zcela specifické a lze i na první pohled poznat, ţe člověk je právě pod vlivem této drogy. Hlavními projevy uţívání jsou: stereotypní chování, zvýšený krevní tlak, tep i dechová frekvence. Konzumenti pervitinu mohou mít neobvyklou motoriku, tzv. motorický neklid. Pervitin navozuje falešný pocit pohody a energie, výrazně sniţuje únavu, v těle postupně 16

17 uvolňuje uměle vytvořenou energii. Intoxikovaný jedinec nemá potřebu spát. Metamfetamin sniţuje přirozený pocit hladu, dochází k nechutenství (anorexii) a důsledkem bývá extrémní ztráta hmotnosti (kachexie). Z tohoto specifického účinku se například velmi často těší uţivatelé, kteří někdy trpěli obezitou. Člověk je po uţití pervitinu v dokonalé harmonii, je soustředěný, pozorný, tok jeho myšlenek je však velmi rychlý, avšak na úkor kvality projevu. Silný pocit euforie a velké riziko vzniku závislosti, jsou pro metamfetamin typický. Příjemce pervitinu má schopnost snadno se vcítit do pocitů druhých. Pervitin také odstraňuje jakékoliv zábrany. Člověk se vnímá jako atraktivní, tím se mu také výrazně zvedne sebedůvěra a rozhodnost (Kalina, 2003, s. 167). Hyzdící následek uţívání pervitinu je patrný na zjizvených a předčasně zestárlých tvářích těch, kdo jsou na něm závislí ( Akutní intoxikace Při prvním poţití pervitinu si příjemci často stěţují na úzkost a bolest v čele. Akutní intoxikace se projevuje silným dráţděním sympatiku, hyperaktivitou, neklidem, tachykardií s arytmiemi, hyperreflexií. Při běţných otravách nastává vzestup tělesné teploty, mnohdy také delirium a křeče. Předávkovaný cítí těţkou bolest na prsou a můţe upadnout aţ do bezvědomí, a to na 1-2 hodiny (Kalina, 2003, s. 167). Chronická intoxikace Jako následek chronického uţívání pervitinu mohou vznikat organické mozkové psychosyndromy, které jsou často doprovázeny demencí (asi u 10% zemřelých byly nalezeny změny na mozku). Závislý je neklidný, pociťuje úzkost, podráţděnost, napětí, poruchy spánku, panikaření, nevolnost, zvracení, má sucho v ústech. Při dlouhodobém uţívání se dostavuje celková sešlost z podvýţivy (pervitin sniţuje chuť k jídlu a látky s podobným efektem se uţívaly - uţívají jako anorektika), třes, bolesti u srdce a kloubů, zvýšení okosticových a šlachových reflexů, široké nereagující zorničky, které jsou rozšířené (mydriáza), krvácení v játrech, plicích či ve slezině (Kalina, 2003, s. 167). 17

18 2. 4 Rizika užívání Důsledky uţívání pervitinu jsou velmi ničivé (Shapiro, 2005, s. 183). Metamfetamin je často nedovolenou výrobou znečištěn a obsahuje příměsi, které mohou jedince těţce poškodit (Presl, 2005, s. 14). Při dlouhodobějším uţívání můţe docházet k infekcím, které zapříčiňují nevratná poškození srdečních chlopní, cév a krevního řečiště, způsobující mrtvici. Při předávkování se dostaví křeče a hypertermie (zvýšení tělesné teploty). V případě, ţe není okamţitě poskytnuta pomoc, můţe konzument zemřít (Shapiro, 2005, s. 183). Uţivatelé se mohou potýkat s obtíţemi, jako jsou zánět kloubů, tuberkulóza, bolesti kloubů, bolesti srdce, krvácení v plících, játrech či ve slezině. Jsou-li dávky kouřeny, uţivatel má potíţe spojené s nemocemi dýchání, jsou-li šňupány, dochází k deformaci tkání v nosní dutině ( V případě, ţe si uţivatelé vpichují drogu injekčně, mají koţní vředy a poškozené cévy (Shapiro, 2005, s. 183). Vzdálenějším rizikem metamfetaminu je poškození duševního zdraví (Nešpor, 1999, s. 17). Při pravidelné konzumaci pervitinu můţe člověk očekávat, ţe mohou nastat nevolnosti, bude mít podivné zmatené a podráţděné chování, tendenci k násilí, halucinace, nadměrnou vzrušivost, vzniká panika, psychóza ( Jedinec můţe také při mrákotných stavech pociťovat vnímání hmyzu, prachu či šupin (Riesel, 1999, s. 31). Příliš velké dávky zapříčiňují křeče a záchvaty vedoucí aţ ke smrti. Konzumenti pervitinu mají porušená játra a plíce, trpí na infarkty a mrtvice, na hnisavé záněty a rozsáhlé zubní kazy. Toxické přísady v metamfetaminu mohou zapříčinit váţné poškození zubů, známé jako tzv. pervitinová ústa, která pro uţivatele představují jejich typický znak. Zuby jsou skvrnité, zčernají a kazí se, často do té fáze, ţe je nutno je vytrhnout. Dásně a zuby jsou poškozeny zevnitř a kazy rychle postupují aţ ke kořenům. Uţivatelé pervitinu jsou často dezorientovaní, apatičtí, vyčerpaní, podezíraví, mají strach z vnějšího okolí, pocity slasti zaţívají jen opravdu zřídka, coţ se nedá říci o depresích, psychózách, bolestech v oblasti čela a celkovém neklidu. U konzumentů pervitinu se velmi často projevují sebevraţedné sklony, chorobná ţárlivost, špatná koncentrace či vztahovačnost. Uţivatel s kaţdou další dávkou riskuje svoji smrt ( 18

19 Člověku se závislostí se s kaţdou další dávkou zhoršuje paměť a ustupují inteligenční schopnosti. Při uţívání pervitinu můţe člověk onemocnět Alzheimerovou chorobou, coţ je nemoc vedoucí ke ztrátě paměti. V případě, ţe pouţívají příjemci drog společnou jehlu, mohou se nakazit nevyléčitelným AIDS, nejrůznějšími typy ţloutenky a existuje i řada dalších závaţných nemocí ( HIV znamená pro uţivatele pervitinu značné riziko i z důvodu toho, ţe látka zesiluje libido. Lidé pod jejím opojením provozují nezávaznější a drsnější sexuální aktivity vedoucí k odřeninám a trţným rankám (Kalina, 2003, s. 167). Opakovanými aplikacemi drog pouţitými injekčními jehlami vede mimo jiné i k hnisavým zánětům (abscesům) ( Kombinováním pervitinu s léky nebo jinými drogami se zvyšuje pravděpodobnost neţádoucích účinků (Kalina, 2003, s. 167). Další nebezpečí hrozí při prudké otravě olovem, kterému jsou konzumenti pervitinu bezprostředně vystaveni. Metamfetamin znečištěný olovem se rodí při nesprávné výrobě a při intravenózní aplikaci hrozí uţivateli otrava (Shapiro, 2005, s. 184). Uţívání pervitinu v době těhotenství můţe vést k předporodním komplikacím, zvyšuje pravděpodobnost předčasných porodů a způsobuje některé nenormální reflexy a zvýšenou podráţděnost novorozenců. Při dlouhodobém uţívání metamfetaminu můţe vzniknout tolerance. To znamená, ţe aby uţivatel dosáhl poţadovaných účinků, musí uţít větší dávku látky, změnit způsob uţívání nebo brát drogu častěji. Existují případy konzumentů, kteří podléhají vlivu drogy tzv. run neboli běh, kdy nejedí ani nespí. Kaţdé 2-3 hodiny si aplikují aţ gram látky. Takto uţivatelé fungují i několik dní do té doby, neţ jim droga dojde nebo jsou tak zesláblí, ţe jiţ nemohou pokračovat. Přesto, ţe se po tomto koloběhu nevyskytují ţádné tělesné abstinenční příznaky, můţe se stát, ţe po dlouhodobé konzumaci mohou vzniknout některé komplikace psychického původu (např. deprese, paranoia, únava, agresivita či zvýšená touha po droze), (Shapiro, 2005, s ). Vobořil (2007, s. 5-6) k tématu jaká zdravotní a sociální rizika jsou spojena s uţíváním drog, hovoří: U stimulantů (pervitinu) je to oblast duševního zdraví, což mi připadá závažnější, než když má někdo zničená játra. 19

20 3. SOCIÁLNÍ DOPADY DROGOVÉ ZÁVISLOSTI V kapitole Sociální dopady drogové závislosti nejprve popíšu typy uţivatelů drog a dále se zaměřím na obecné sociální dopady uţívání drog, přiblíţím vztahy drogově závislého se společností a s rodinou Typy uživatelů drog Kalina (2003, s. 17) rozlišuje tyto typy uţivatelů drog: 1) Experimentátoři Osoby, které drogy zatím zkouší, občasně a nepravidelně uţívají různé typy a druhy drog. Mohou, ale také nemusí mít přitom problémy v jiných oblastech. 2) Příležitostní a rekreační uživatelé U této skupiny konzumentů se uţívání drog stalo jiţ součástí jejich kaţdodenního ţivota, přitom konzumace není častější neţ jednou za týden. Důsledkem příleţitostného či rekreačního uţívání není (či dosud není) vznik závislosti a rozvoj dalších problémů. Typické je zejména u marihuany, extáze či LSD na tzv. parties. 3) Problémoví uživatelé Konzumenti uţívající látku nitroţilně nebo dlouhodobě a pravidelně uţívají opiáty, drogy amfetaminového typu či kokain. Neřadí se sem uţivatelé konopí a extáze. 4) Závislí Uţivatelé odpovídají diagnostickým kritériím syndromu závislosti. Obvykle, ale ne vţdy, jde zároveň o problémové jedince. 20