william s. burroughs naked lunch nahý oběd přeložil josef rauvolf část I. literatura.jinak.cz ÚVOD PROHLÁŠENÍ: SVĚDECTVÍ O CHOROBĚ

Transkript

1 william s. burroughs naked lunch nahý oběd přeložil josef rauvolf část I. literatura.jinak.cz ÚVOD PROHLÁŠENÍ: SVĚDECTVÍ O CHOROBĚ Z Choroby jsem se probral ve věku čtyřiceti pěti let, klidný, tichý, duševně zdráv a celkem v pořádku až na ochablá játra a vzhled vypůjčeného těla společný všem, kteří Chorobu přežijí... Většina z nich si delirium podrobně nepamatuje. Já jsem si zřejmě dělal o něm i o chorobě podrobné zápisy. Vůbec si totiž nepamatuji, že bych někdy tyto poznámky, jež byly nyní vydány pod názvem Nahý oběd, psal. Titul navrhl Jack Kerouac. Až do mého současného uzdravení jsem vůbec nechápal, co tento název vlastně znamená. Je v něm přesně to, co vypovídají slova: NAHÝ oběd - zmrazená chvíle, kdy každý vidí, co je na konci každé vidličky. Chorobou je míněna drogová závislost a já byl narkomanem patnáct let. Když říkám narkomanem, myslím tím závislost na tvrdých drogách (obecné označení pro opium či jeho deriváty, včetně všech syntetik od demerolu po palfium). Drogu jsem užíval v mnoha podobách: morfium, heroin, delaudid, eukodal, pantopon, diocid, diosan, opium, demerol, dolophin, palfium. Kouřil jsem ji, jedl a šňupal, píchal si ji do žíly, svalu pod kůži, zasunoval do konečníku. Jehla není důležitá. Ať už drogu kouříte, šňupete nebo si ji strkáte do zadku, výsledek je stále stejný: závislost. Pokud mluvím o závislosti, nemám tím na mysli kif, marihuanu, libovolné úpravy hašiše, mezkalin, Bannisteriu Caapi, LSD6, posvátné muchomůrky či jakoukoli jinou drogu ze skupiny halucinogenů... Neexistuje žádný důkaz, že by užívání libovolného halucinogenu vedlo k fyzické závislosti. Jejich účinek je fyziologicky protikladný účinkům tvrdých drog. Politováníhodný zmatek mezi oběma skupinami povstal díky horlivosti amerických i jiných oddělení pro boj s narkotiky. Během patnácti let závislostí jsem pochopil přesný způsob, jakým drogový virus operuje. Drogová pyramida, kdy lidé na jedné úrovni požírají ty pod sebou (není náhodou, že drogová elita je vždy vypasená a narkomani z ulice vždy vyhublí), stoupá přímo k vrcholu, či vrcholkům, neboť takových pyramid, živících se na lidech celého světa, je mnoho a všechny jsou zbudovány na základních principech monopolu: 1. Nikdy nedávej nic zadarmo. 2. Nikdy nedávej víc, než musíš (vždy vystihni chvíli, kdy je kupující vyhládlý a pokaždé ho nech čekat). 3. Pokud je to možné, vždy si ber všechno zpátky. Překupníkovi se všechno vrátí. Aby si udržel lidskou podobu, potřebuje narkoman drogu stále víc a víc... uplácí Opičáka fetování. Droga je druhem monopolu a posedlosti. Narkoman nečinně přihlíží, zatímco ho jeho feťácké nohy nesou po naváděcím paprsku drogy přímo k dalšímu relapsu. Droga je kvantitativně a přesně změřitelná. Čím více tvrdé drogy berete, tím méně máte, a čím více máte, tím víc berete. Všechny halucinogenní drogy jsou těmi, kteří je užívají, považovány za posvátné - existují peyotové kulty a kulty bannisterie, kulty hašiše a muchomůrkové kulty - posvátné mexické muchomůrky umožňují člověku spatřit Boha - nikdo ale ještě nenaznačil či netvrdil, že by tvrdá droga byla nějak posvátná. Žádné opiové kulty nejsou. Opium je stejně profánní a kvantitativní jako peníze. Slyšel jsem, že v Indii existovala kdysi blahodárná látka, která nevytvářela návyk. Říkali jí soma a bývala zobrazována jako překrásná modrá přílivová vlna. Kdyby soma vůbec někdy existovala, určitě by se hned vynořil nějaký Překupník, který by ji plnil do lahví, monopolizoval a udělal z ní onu naprosto obyčejnou starodávnou DROGU. Droga je ideálním produktem... nepřekonatelným zbožím. Není potřeba nějak smlouvat. Klient se připlazí stokou a bude žadonit, aby si mohl trochu koupit... Obchodník s drogou neprodává svůj produkt konzumentovi on prodává konzumenta svému produktu. Předmět svého obchodování nevylepšuje ani nezjednodušuje. Degraduje a zjednodušuje svého zákazníka. Vyplácí mužstvo drogou. Droga v sobě nese základní vzorec viru zla: Algebru potřeby. Tváří zla je vždy tvář absolutní potřeby. Narkoman je člověk s absolutní potřebou drogy. Za určitou četností už potřeba nezná žádné hranice či kontrolu. Slovy absolutní potřeby: Vy byste to neudělali? Ano, udělali. Lhali byste, podváděli, udávali své přátele, kradli, prostě cokoli, jen abyste uspokojili svou potřebu. Jinak byste totiž byli ve stavu absolutního oslabení z abstinenčních příznaků, ve stavu absolutní posedlosti, ne v pozici, kdy byste se mohli chovat nějak jinak. Narkomané jsou nemocní lidé, kteří se nemohou chovat jinak, než se chovají. Pes nakažený vzteklinou nemůže dělat nic jiného než kousat. Zaujmout pokrytecký postoj nemá vůbec žádný význam, pokud ovšem není vaším záměrem udržet drogový virus v chodu. A droga je velký byznys. Vzpomínám si, jak jsem v Mexiku hovořil s jedním Američanem, který pracoval v Komisi pro aftózu. Šest stovek měsíčně plus výdaje:

2 Jak dlouho bude ta epidemie ještě trvat? vyzvídal jsem. Tak dlouho, jak se nám ji podaří udržet... No a... možná, že aftóza vypukne i v Jižní Americe, pronesl zasněně. Pokud chcete změnit či zničit pyramidu čísel, které jsou v nějaké periodické relaci, změníte nebo odstraníte číslo na dně. Pokud chceme zničit drogovou pyramidu, musíme začít se základem pyramidy: narkomanem z ulice a přestat donkichotsky útočit na ty lepšíc nahoře, jak se říká, protože každý z nich je okamžitě nahraditelný. Narkoman z ulice, který musí mít drogu, aby mohl vůbec žít, je v celé té drogové rovnici jediným nenahraditelným faktorem. Až nebudou žádní feťáci, kteří by si drogu kupovali, nebude ani obchod s drogou. Dokud ale existuje potřeba drogy, vždy se najde někdo, kdo ji nabídne a prodá. Narkomany lze buďto léčit, nebo je dát, jako třeba nosiče tyfu, do karantény a za minimálního dohledu jim povolit jisté množství morfinu. Jestliže se tak stane, celá drogová pyramida světa se zhroutí. Pokud vím, je Anglie jedinou zemí, která tuto metodu uplatňuje. Mají tam asi pět set narkomanů v karanténě. Až tihle narkomané vymřou a až dojde k objevu prostředků, které sice tiší bolest, ale nepůsobí jako drogy, bude drogový virus pro další generaci uzavřenou kapitolou, jako třeba neštovice - stane se z něj lékařská kuriozita. Vakcína, jež dokáže vykázat drogový virus do obšancované minulosti, již existuje. Jedná se o apomorfin, objevený anglickým lékařem, jehož jméno musím prozatím zamlčet, než dostanu svolení jej jmenovat a citovat z jeho knih, ve kterých zachycuje třicet let svých zkušeností z apomorfinové léčby narkomanů a alkoholiků. Sloučenina apomorfin vzniká vařením morfinu v kyselině solné. Apomorfin, který nemá žádné narkotické či bolest tišící účinky, byl po mnoho let užíván pouze jako emetikum, vyvolávající v případech otrav dávení. Působí přímo na centrum dávení v zadním mozku. Tuto vakcínu jsem objevil až na samém konci drogové cesty. Žil jsem v jednom pokoji v domorodé čtvrti Tangeru. Rok jsem se nekoupal ani si neměnil šaty a jen si každou hodinu vrážel jehlu do šlachovitého šedého strnulého masa konečné závislosti. Nikdy jsem neuklízel ani neutíral prach. Prázdné krabice od ampulí a odpadky se vršily až ke stropu. Světlo i vodu mi pro neplacení dávno odpojili. Nedělal jsem vůbec nic. Dokázal jsem se osm hodin dívat na špičku své boty. K činnosti jsem se vyburcoval pouze, když docházely přesýpací hodiny drogy. Když přišel nějaký přítel na návštěvu což se dělo zřídka, protože kdo, či co zde ještě vlastně k navštívení zůstalo - jenom jsem seděl a bylo mi úplně jedno, že vstoupil do mého zorného pole - šedé projekční plochy, stále prázdnější a nezřetelnější. Pokud by na místě zemřel, dál bych tam seděl, zíral na své boty a čekal, až mu budu moci prošacovat kapsy. Vy byste to neudělali? Drogy jsem totiž neměl nikdy dost - nikdo nemá. Třicet gránů morfinu denně a stále to nestačilo. A dlouhá čekání před lékárnou. Zdržení je v drogovém byznysu pravidlem. Překupník nechodí nikdy včas. Narkoman je tak stále nanovo poučován o tom, co se stane, pokud si nenakoupí svou dávku drogy. Dej sem prachy nebo táhni. A můj návyk náhle začal narůstat. Čtyřicet, šedesát gránů denně. A pořád to ještě nebylo dost. A já už neměl čím platit. Stál jsem s šekem v ruce a uvědomil si, že je poslední. Příštím letadlem jsem odletěl do Londýna. Lékař mi vysvětlil, že apomorfin působí na zadní mozek, reguluje metabolismus a normalizuje proudění krve takovým způsobem, že je enzymový systém závislosti v průběhu čtyř či pěti dnů zlikvidován. Jakmile je zadní mozek regulován, lze apomorfin vysadit a nasadit ho opět pouze v případě relapsu. (Kvůli rozšoupnutí by si apornorfin nikdo nevzal. Nebyl zaznamenán ani jeden případ závislosti na apomorfinu.) Souhlasil jsem, že se podrobím léčbě a přihlásil se v soukromém sanatoriu. Po prvních dvacet čtyři hodin jsem byl doslova šílený a paranoidní, jako mnoho narkomanů při tvrdém a bolestném odvykání. Toto delirum zahnalo intenzívní, dvacet čtyři hodin trvající podávání apomorfinu. Doktor mi pak ukázal tabulku. Dostával jsem nepatrné dávky morfinu, jež by pravděpodobně nemohly zdůvodnit absenci tvrdších abstinenčních syndromů, jako jsou křeče v žaludku a nohách, horečka a můj speciální příznak, Studený Žár, jako by ohromný roj včel pokrýval tělo třené mentolem. Každý narkoman má svůj zvláštní příznak, který se vymyká jakékoli kontrole. V rovnici odvykání zůstával chybějící faktor - tím faktorem mohl být pouze apomorfin. Viděl jsem, že apomorfinová léčba opravdu funguje. Když jsem soukromé sanatorium po osmi dnech opouštěl, normálně jsem jedl i spal. Celé dva dny jsem vydržel bez jakékoli drogy - dvanáctiletý rekord. Za několik měsíců u mě došlo následkem bolesti a nemoci k relapsu. Další apomorfinová kůra mě během tohoto psaní udržela ve stavu, kdy jsem drogu nepotřeboval. Apomorfinová kůra se od jiných metod léčby kvalitativně liší. Zkusil jsem je všechny. Rychlou redukci, pomalou redukci, kortizon, antihistaminika, léčbu spánkem, tolserol, rezerpin. Žádná nevydržela déle, než se naskytla první příležitost k relapsu. Mohu se vší rozhodností prohlásit, že dokud jsem se nepodrobil apomorfinové léčbě, nebyl jsem metabolicky vyléčen. Zdrcující statistika relapsů z Léčebny závislostí v Lexingtonu vedla mnoho lékařů k názoru, že závislost není léčitelná. V Lexingtonu používají redukční dolophinovou kůru, a pokud vím, apomorfin nikdy nezkusili. Tato metoda léčby byla ve skutečnosti naopak z velké části přehlížena. Nebyl podniknut žádný výzkum apomorfinového vzorce či jeho syntetik. Bezpochyby by bylo možné vyvinout látky padesátkrát účinnější, a vedlejší účinek dávení by se přitom dal eliminovat. Apomorfin je metabolický a psychický regulátor, který lze poté, co vykonal svou práci, vysadit. Svět je zaplaven trankvilizéry a povzbuzujícími prostředky, ale tomuto jedinečnému regulátoru nebyla věnována pozornost. Žádná z velkých farmaceutických společností nepodnikla výzkumy. Podotýkám, že výzkum obměn apomorfinu a jejich syntéza by otevřely nové pole působnosti, sahající daleko za problém závislosti.

3 Proti vakcíně neštovic vystoupila halasná a šílená skupina antivakcinistů. Není pochyb, že až jim bude drogový virus ustřelen od zadnice, rozlehne se od zainteresovaných či pomatených jedinců vřískání protestu. Droga je velký byznys; vždy existují nějací ztřeštěnci a operátoři. Nemusí jím být povoleno, aby se míchali do základní a nezbytné práce při očkování a karanténování. Drogový virus představuje v současném světě veřejný zdravotní problém číslo jedna. Jelikož se Nahý oběd zabývá právě tímto zdravotním problémem, je nutně brutální, obscénní a nechutný. Choroba se často skládá z odpudivých detailů, které nejsou pro slabé žaludky. Jisté pasáže knihy, které byly označeny za pornografické, byly psány jako traktát proti trestu smrti ve stylu Swiftova Skromného návrhu (The Modest Proposal). Mají odhalit nejvyšší trest jako brutální, obscénní a nechutný anachronismus, čímž je. Jako je oběd vždy nahý. Pokud se civilizované země hodlají navrátit k druidským rituálům věšení v posvátném háji či chlemtat s Aztéky krev a krmit své bohy krví lidských obětí, nechť vidí, co vlastně jedí a pijí. Ať vidí, co je na konci té dlouhé novinové lžíce. Téměř jsem dokončil pokračování Nahého oběda. Matematické rozšíření Algebry potřeby mimo rámec drogového viru. Přestože existuje mnoho různých forem závislosti, jsem přesvědčen, že všechny podléhají základním zákonům. Heiderbergovými slovy: Tento svět sice nemusí být nejlepší ze všech možných světů, může se ale ukázat jako jeden z nejjednodušších. Pokud ovšem člověk prohlédne a pochopí. Post scriptum... Vy ne? Mám-li mluvit osobně, protože pokud člověk mluví nějak jinak, mohli bychom se stejně tak dobře začít poohlížet po Protoplazmickém taťkovi či Mateřské buňce... Nechci Už Slyšet Žádný Starý Utahaný Feťácký Řečičky A Bláboly... To samé, už miliónkrát a víckrát vyřčené a přitom nemá vůbec smysl cokoliv říkat, protože ve světě drogy se Vůbec NIC Neděje. Jedinou omluvou pro tuhle utahanou cestu smrti je VYSAZENÍ - když je obvod drogy rozpojen pro neplacení, drogová kůže umírá na nedostatek drogy a předávkování času a Stará kůže zapomněla hru s kůžemi, jež zjednodušuje cestu do úkrytu drogy, tak jak už to kůže umí... Stav naprostého obnažení je uspíšen, když si Odvykající narkoman nemůže vybrat nic jiného než to, aby viděl, cítil a naslouchal... Dejte si pozor na auta... Je jasné, že droga je Kulka - Opia - Postrkovaná - Kolem - Světa - Poutí - Vašeho - Nosu. Vyloženě pro Skaraby - nemožná kupa drogových sraček. A jako takoví se hlaste k likvidaci. Už mě unavuje se na to koukat. Feťáci pořád něco brblají o Chladu, jak tomu říkají, ohrnují si límce černých kabátů a pevně se drží za chřadnoucí šíje... čistý feťácký kec. Feťák nechce, aby mu bylo teplo, chce být Chladný - Chladnější STUDENÝ. Chlad chce stejně jako Svou Drogu - NE VENKU, kde mu vůbec nedělá dobře, ale UVNITŘ, takže pak může posedávat se ztuhlou páteří jako zamrzlý hydraulický píst... jeho metabolismus se blíží Absolutní NULE. KONEČNÍ narkomané často chodí po dva měsíce na stranu bez jediného pohybu vnitřností a jejich střeva jsou plná usedlých srůstů - Vy ne? - což vyžaduje zákrok vykrajovačem jablek či jeho chirurgickým ekvivalentem... Takový už je život ve Staré ledárně. Proč se motat kolem a ztrácet ČAS? Pane, Uvnitř je Místo Ještě pro Jednoho. Některé entity jedou v termodynamických rozšupech. Objevily termodynamiku... Vy ne? A někteří z nás jedou v Odlišných vzrušeních a to je pak venku na veřejnosti, a takhle chci vidět, co jím a vise versa mutatis mutandis, podle okolností. Billův Pokoj s Nahým obědem... Vstupte rovnou... Dobré pro mladé i staré, člověka i zvíře. Není nad trochu hadího oleje, namazat kolečka a rozjet show ve stopách heráku. Na které jste straně? Zmra-zenová hydraulika? Nebo se tu chcete trochu porozhlídnout s Upřímným Billem? Takže takový je Světový zdravotní problém, o němž jsem v Článku hovořil. Vyhlídka Před Námi, Přátelé MOJI. Slyším snad reptání o nějaké osobní a zaujaté břitvě a o nějakým švorcovým blábolení šmíry z venkovský ligy, co je o něm známý, že objevil Podraz? Vy byste to neudělali? Břitva patřila muži jménem Occam a nebyl to zrovna sběratel jizev. Ludwiga Wittgensteina Tractatus Logico Philosophicus: Pokud není tvrzení NUTNÉ, NEMÁ SMYSL a jeho VÝZNAM se blíží NULE. Co je vlastně ještě ZBYTEČNĚJŠÍ než droga, pokud ji Nepotřebujete? Odpověď: Feťáci - pokud ovšem v DROZE NEJEDETE. Řeknu vám, chlapci, vyslechl jsem kousek nějakého unaveného rozhovoru, ale to staré termodynamické ZPOMALENÍ drogy nemůže žádná jiná PRACOVNÍ SKUPINA přiblížit. A teď váš heroinista téměř nic neříká a to mohu snést. Ale váš Kuřák Opia je mnohem aktivnější, pokud má ovšem ještě svůj stan a Lampu... a možná upoutaných na lůžko a jako přezimující hadi udržujících teplotu na Úrovni konverzace: Jak nízko jsou ty ostatní feťáci, zatímco My - MY máme tenhle stan a tuhle lampu a tenhle stan a tuhle lampu a tenhle stan a pohodu a teplo v něm, pohodu a teplo, pohodu a V NĚM a pohodu a VENKU JE ZIMA... ZIMA JE VENKU, kde žrouti odpadků a hoši s jehlou nevydrží ani dva járy, ne, stěží šest měsíců, ty trosky okolo nevydržej a nemaj v sobě ani kouska klasy... Ale MY SI TU SEDÍME a DÁVKU nikdy nezvětšíme... nikdy - nikdy si nevezmem víc - nikdy - jenom DNESKA VEČER - je to výjimka, ZVLÁŠTNÍ PŘÍLEŽITOST, se všema těma žroutama zbytků a hošama s jehlama, co sou tam venku v tý kaltně... A my to nikdy nejíme, nikdy, nikdy, nikdy to nejíme... Promiňte mi, prosím, zatímco se vydám na výlet ke Zdroji kapek života, které mají všichni v kapse, a k opiovým kapslím zasunutým do zadku v gumovém prstu s Rodinnými Šperky a ostatními sračkami.

4 Pane, uvnitř je místo ještě pro jednoho. Jasně, když ta deska začne znovu dokola už po bilióntý světelný rok a pásek se nikdy nezmění, tak my ne - feťáci podnikneme drastickou akci a lidé se oddělí od hošů Drogy. Jediný způsob jak se proti tomu hrůznému ne s Charybdou... Bude na tebe hodná, mladej... Cukrátka a cigarety. Mám za sebou patnáct let v tom stanu. Mimo a zpátky a pryč a uvnitř a PRYČ. Nad a mimo. Takže naslouchejte Starému Strýčkovi Billovi Burroughsovi, co objevil Burroughsův trik s regulací počítačky na Principu hydraulického pístu, protože nezáleží na tom, jak mačkáte páku, výsledek je pro dané souřadnice vždycky stejný. Tomuhle jsem se naučil brzy... vy byste to neudělali? Paregoričtí miláčkové světa, spojte se. Vyjma našich Překupníků nemáme co ztratit. A ONI NEJSOU POTŘEBNÍ. Poohlédněte se, POOHLÉDNĚTE SE podél té drogové cesty, než se po ní vydáte a přidáte se ke Špatné Partě... Slovo chytrému. WILLIAM S. BURROUGHS william seward burroughs nahý oběd Cítím, jak se venku poldové stahují, uvědomují si ty jejich šachy, jak nasazují ty své ďábelské práskače a spokojeně si pobrukují nad lžičkou a kapátkem, které jsem odhodil na Washington Square; přeskakuju turniket a po železných schodech dvě patra dolů, abych chytil áčko ven z města... Mladý, dobře vypadající nakrátko ostříhaný teplouš jak z Harvardu, typ reklamního úředníka, mi podržel dveře. Zjevně jsem to, co si představuje pod pojmem osobnost. Znáte přeci ty týpky, co se znají s barmany a taxikáři, baví se o správných řízcích a o Dodgers a výčepákovi U Nedicka tykají. Normální blbec. A právě v tu chvíli ten narkotický fízl v bílém nepromokavém plášti (představte si, že někoho sledujete v bílém trenčkotu - nejspíš chtěl vypadat jako buzík) dorazil na nástupiště. Úplně ho slyším, jak pronáší, v levé ruce moje nádobíčko a pravou na bouchačce: Tak se mi, kámo, zdá, že ti něco upadlo. Ale podzemka se rozjela. Tak pa, chlupe! halekám a hraju teploušovi laciné divadýlko. Dívám se mu do očí, pořádně si prohlížím bílé zuby, floridský bronz, dvěstědolarový vlněný oblek, fajnovou košili od Brooksů a jako rekvizitu The News. Čtu jedině Little Abnera. Slušňák, co chce vypadat jako správný odvaz... Mluví o mařeně, čas od času si i zapálí a vždycky jí má trochu po ruce, aby mohl nabídnout rozmařilým hollywoodským typům. Díky, mladej, začínám, teda vidím, že seš náš člověk. Obličej se rozzáří přiblblým růžovým výrazem, jako hrací automat. Položil mě, to teda jó, pokračuju nevrle. Přisunul jsem se k němu blíž a položil mu na rukáv svoje hnusné feťácké prsty. A nás pokrevní bráchy v jedný a tý samý hnusný jehle. Mezi náma, teda můžu ti říct, že ten je akorát tak zralej na horkou ránu. (Poznámka: Jedná se o tabletku otrávené drogy, která se prodává narkomanovi za účelem likvidace. Často ji dostávají udavači. Horká rána obvykle obsahuje strychnin, protože chutná i vypadá jako heroin.) Už si někdy viděl horkou ránu, mladej? Viděl sem jednou ve Philly, jak jí chytnul Pajdavej. Namontovali sme mu do pokoje průhledný zrcadlo, přesně jako maj v bordelech, a za podívání sme vybírali dvacku. Nestačil ani vytáhnout jehlu z ruky. Když je rána dobrá, tak nestíhaj. Takhle je pak najdou, kapátko plný sražený krve visí z modrý ruky. Teda ten jeho výraz, když to dostal - mladej, teda to byla šňupačka... Pamatuju se, jak sme pozdějc jezdili s Bdělym, to byl ten nejlepší chmaták v celý branži. To bylo v Chi... Sjížděli sme buzíky v Lincolnově parku. Nó, a jednou večer se Bdělej přihasil na štrych v kovbojskejch botách, ocvokovaný černý vestě samý stříbro a s lasem přes rameno... Tak sem mu teda řek: Co je to s tebou? Už ti hrabe? A von se na mě jenom podíval a ucedil: Vem to do ruky, cizinče, a tasil starej rezavej šestiraňák a už sem si to mastil Lincolnovým parkem a kulky mi hvízdaly vokolo uší. A než ho poldové lízli, tak stačil pověsit tři bukvice. Teda, Bdělej si to svý jméno dovopravdicky zasloužil... Všim sis už někdy, kolik výrazů přebíraj basmani vod teploušů? Třeba kapíruješ, když dáváš někomu na vědomí, že vám jde vo to samý? Ber jí! Číhej Paregorik Kida, jak sjíždí toho hajzla! Chtivej Bobr to do něj valí moc zvostra. Kotě Baťa (dostal tuhle přezdívku, protože vobíral v krámech s botama fetišisty) řiká: Udělej to hejlovi s prckrémem a vrátí se a bude kňučet, že chce eště. Když si Kotě vyčíhne oběť; hned začne ztěžka voddechovat. Oteče v obličeji a rty mu zbrunátněj, jako když příde Eskymák do tepla. A pak se pomalu a zvolna blíží k hejlovi a opatrně ho prohledává a omakává těma svejma prstama shnilý ektoplazmy. Bulík má upřimnej pohled malýho chlapce, prozařuje ho jako modrej neón. Jako kdyby sestoupil přímo z obálky Saturday Evening Post se šňůrou vranek a naložil se rovnou do fetu. Jeho oběti nikdy neremcaj a fízlové i práskači ho maj opravdu na jehle. Jednoho dne to ale začalo jít s Malym Modráčkem z kopce a z toho, co z něj leze, by se poblil i saniták vod pohotovosti. Bulík se z toho nakonec zcvoknul, lítá prázdnejma automatama a stanicema podzemky a ječí: Vrat se, cucíne!! Vrat se!! a leze za tím svým hošou až do East River, mezi kondomy a šlupky vod

5 pomerančů, mozaikou vznášejících se novin, do tichýho černýho bahna s gangsterama, zalitejma do betonu, a pistolema převálcovanejma na placku, aby unikly pátravejm prstům chtivejch balistickejch expertů. A ten teplouš si myslí: To je ale makáč! Už abych o něm moh říct klukům U Clarka. je to sběratel osobností a klidně by si nechal líbit, kdyby mu Joe Gould předvedl svoje číslo s rackem. Takže ho stáhnu o dvacku a dám si s ním schůzku, abych mu prodal nějakou trávičku, jak tomu říká, a přitom si myslím: Šoupnu tomu blbcovi ketnip. (Poznámka: Když se zapálí, voní ketnip, který se prodává jako stimulant pro kočky, jako marihuana. Často ho podstrkují nepozorným či nepoučeným kupcům.) No, uzavřel jsem a poklepal si na zápěstí, povinnost volá. Jak řek jeden soudce druhýmu: Buď spravedlivej, a když už nemůžeš bejt spravedlivej, tak halt dělej, jak myslíš. Vrazím do automatu a je tam Bill Gains, zachumlaný do cizího kabátu vypadá jako bankéř z roku 1910 s parézou, a ošumělý a nápadný Starouš Bart se dloube ukoptěnými prsty v dortíku a září nad tím svinstvem. Nahoře ve městě jsem měl nějaké odběratele, o které se staral Bill, a Bart znal pár starých vykopávek ještě z dob, kdy se kouřilo opium, přízračné domovníky, šedé jak popel, strašidelné vrátné, zametající pomalými stařeckými pohyby zaprášené chodby, chrchlající a plivající za svítání, poznamenaných abstinenčními příznaky, astmatické přechovávače kradených věcí, zašité v ústraní v hogofogo hotýlcích, Růžu Pantoponku, starou madam z Peorie, stoické čínské číšníky, na kterých není nikdy poznat, jak zle jim z nedostatku drogy je. Bart je obcházel svou starou fetáckou chůzí, trpělivý, opatrný a pomalý, vždy upustil do jejich bezkrevných dlaní pár hodin tepla. Jednou jsem s ním byl na obchůzce, jen tak z hecu. Znáte to, jak, pokud jde o jídlo, ztrácejí staří lidé jakýkoli pocit studu, a když to vidíte, je vám z toho na zvracení? To samé platí i pro staré narkomany a drogu. Jak ji uvidí, začnou plácat nesmysly a vřískat. Tečou jim sliny po bradě, kručí jim v žaludku a zatímco si ji připravují, melou se jim všechny vnitřnosti v peristaltických křečích a zdání slušnosti, jež je halí jako kůže, se rozplývá, přímo byste čekali, že z nich v příští chvíli vyprskne pořádný chrchel protoplazmy a drogu pozře. Opravdu pěkně nechutná podívaná. Hm, mí hoši budou jednou taky takoví, pomyslel jsem si filozoficky. Není ten život podivnej? Takže zase zpátky do města, přes Sheridan Square Station, to kdyby ten fízl číhal na záchodku. Jak už jsem řekl, nemohlo to trvat dlouho. Věděljsem, že po mně jdou, zaříkávají mě, provádějí ta svá zlá policajtská kouzla a věší si v Leavenworthu moje loutky. Miku, do týhle už nemá cveka ty jehly cpát. Slyšel jsem, že Chapina takhle dostali, loutkou. Ten starý eunušský fízl prostě jenom dřepěl na okrsku ve sklepě a ve dne v noci věšel jeho loutku, rok za rokem. A když se Chapin v Connecticutu oběsil, najdou tohohle starého čmuchala se zlámaným vazem. Spadnut ze schodů, tvrdí. Však to dobře znáte, ty jejich staré policajtské kydy. Fetování je celé obklopeno kouzly a tabu, prokletími a amulety. V Mexico City jsem byl schopen najít spojku pomocí radaru. Touhle ulicí ne, příští, doprava... teď doleva. A zase doprava, a je tam, stará bezzubá ženská tvář a zamžené vyhaslé oči. Vím, že se překupník poflakuje kolem a brouká si nějakou melodii a každý, kdo kolem něj projde, si jí píská také. Je tak šedý, přízračný a anonymní, že ho prostě nevidí a myslí si, že je ta melodie z jejich vlastní hlavy. A tak kunčofti přicházejí se Smiles, Im in the Mood for Love nebo s They Say Were Too Young to Go Steady, podle toho, jaká písnička ten den frčí. Někdy můžete vidět tak možná padesát chorobně ječících feťáků, všichni vypadají jako krysy, jak mizí za hochem s harmonikou, a na rákosové podložce sedí Muž, takhle se totiž říká překupníkům, a háže labutím chléb, tlustý loudavý teplouš venčí kolem Východní Padesáté svého afghánského chrta, starý ochlasta močí na pilíř nadzemky, radikální židovský student rozdává na Washington Square letáky, léčitel stromů, krysař, buzík od reklamy U Nedicka, co tyká výčepákovi. Světová sít narkomanů, naladěná na struně zatuchlého spermatu, podvazují si v zařízených pokojích žíly, klepou se za jiter, kdy je jim zle z nedostatku drogy. (Staří kasaři nasávají v zadní místnosti čínské prádelny černý kouř a Melancholy Baby umírá na předávkování časem nebo na vysazení dechu při absťáku). V Jemenu, Paříži, New Orleansu, Mexico City a Istanbulu - třesou se pod pneumatickými kladivy a parními rypadly, jeden na druhého vřískají feťácké kletby, které nikdo z nás nikdy neslyšel, a Muž se vyklonil z projíždějícího parního válce a herák pro mě byl v sudu s térem. (Poznámka: Istanbul je v přestavbě a probíhají tam rozsáhlé demolice, zvláště ve špinavých nuzných čtvrtích narkomanů. V Istanbulu je víc konzumentů heroinu než v celém NYC.) Žijící i mrtví, zesláblí z abstinenčních příznaků nebo naládovaní a klimbající, propadlí drogám, přestali s nimi, anebo v tom zase jedou, objevují se dobře naladěni drogou a Spojka se krmí na Dolores Street, Mexico D. F. čínou, dloube v bufetu do dortíku, prohnal se Exchange Place se štvoucí smečkou Lidí v patách. (Poznámka: Lidi je neworleánský slangový výraz pro poldy od narkotik.) Starý Číňan nabírá do rezavé plechovky vodu z řeky a zapíjí feťácký mor, tvrdý a černý jako uhel. (Poznámka: Feťácký mor je popel z vykouřeného opia.) Dobře, poldové tedy mají mou lžičku a kapátko a já vím, že se napojí na mou frekvenci, vedeni tím slepým práskačem, známým jako Vilda Talíř. Vilda měl ústa kulatá jako talíř, lemovaná jemnými ježatými černými chlupy. Oslepl z toho, jak si píchal do bulvy, nos i patro měl rozežrané od šňupání háčka, heroinu, celé tělo měl jednu jizvu, tvrdé a vyschlé jako kus dřeva. Těmi ústy teď mohl jíst jenom samé sračičky, občas zakolísá na dlouhé tubě ektoplazmy a tápe po tichém kmitočtu drogy. Jde po mých stopách celým městem, do pokojů, které jsem již opustil, a poldové pak vpadnou k nějakým novomanželům ze Sioux Falls.

6 Tak jó, Lee!! Odepni si už ksakru toho prcáka a přestaň se s ním ohánět a rovnou ustřelí tomu maníkovi ocas. Vilík se teď dostává do varu a vždy za tmy ho můžete venku slyšet (pracuje jenom v noci), jak kvičí, a cítit to hrozivě chvatné nutkání slepých hledajících úst. Pokaždé, když jdou někoho zatknout, Vilík se úplně přestane ovládat a vyhryzne ústy díru přímo do dveří. Kdyby tam nebyli policajti, aby ho klackem drželi zkrátka, vycucnul by hned šťávu z každého feťáka, kterého uštval. Věděl jsem, že na mě nasadili Talíře, všichni to vědí. A když už se i mí zákazníčci dostávají do úzkých: Nutěj mě za drogy do všech možnejch hroznejch pohlavních styků, mohl bych tak akorát dát ulicí pusu na rozloučenou. Takže se dobře zásobíme háčkem, kupujeme ojetý Studebaker a mizíme na Západ. Bdělej to hrál na schízu: Stál jsem takle vedle sebe a prstama ducha se jako snažil zabránit těm věšením... Já jsem duch a chci to, co každej duch - tělo - po tý dlouhý době, co jsem se pohyboval uličkama prostoru bez vůně, kde není žádnej život, jenom ten nijakej bezbarvej zápach smrti... Nikdo nemůže dýchat a cítí to v růžovejch záhybech páteře, propletený krystalovým soplem, sračkou času a černými masovými filtry na krev. Stál ve stínu protáhlé soudní místnosti, tvář rozervanou jako přetržený film rozkošemi a touhami larválních orgánů, hýbajících se ve váhavém ektoplazmickém mase vysazení drogy (deset dní na suchu, v době Prvního slyšení), mase, jež zmizí pří prvním tichém doteku drogy. Viděl jsem to na vlastní oči, během deseti minut šlo pět kilo dolů, stál tam se stříkačkou v jedné ruce, druhou si přidržoval kalhoty, a jeho vyděděné maso planulo s chladnou žlutou aureolou, hotelový pokoj v New Yorku... na nočním stolku nastláno krabičkami od bonbónů, ze tří popelníků se valily vajgly, mozaika probděných nocí a náhlých chutí na jídlo, které na feťáka přicházejí, když se zbavuje návyku a pečuje o své dětské maso... Bdělej je stíhán Federálním soudem pro lynčování a končí ve Federálním blázinci, speciálně zařízeném na kontrolu duchů: přesný a střízlivý dopad věcí... umyvadlo... dveře... toaleta... mříže... tam jsou oni... tohle je to... všechny vazby přerušeny... dál už není nic... Slepá ulička... A Slepá ulička ve všech tvářích... Fyzické změny byly zpočátku pomalé, ale pak se jako umounění hejhulové dostávaly do popředí, propadaly ochablou tkání a smývaly lidské rysy... v jeho stavu absolutní temnoty se z úst a očí stává jeden orgán, který chňape vpřed, a cvaká průsvitnými zuby... žádný orgán ale není konstantní, ať už se to týká funkce či umístění... všude pučí pohlavní orgány... konečníky se rozvírají, defekují a uzavírají... celý organismus mění barvu a konzistenci v bleskových uspořádáních... Bulík se stal kvůli svým atakům, jak tomu říká, sociální přítěží. Oběť v Něm začínala nabývat vrchu a to je rachot, který nedokáže nikdo uklidnit; za Philly vyráží, aby oblafnut hlídkový vůz, ale policajtům stačí jediný pohled na jeho tvář a všechny nás sbalí. Sedmdesát dva hodin a pak pět zvadlých feťáků s námi v jedné cele. Nechci před těmi vyhládlými kriminálníky vytahovat ukrytou drogu, takže je potřeba manévrovat a uplatit bachaře, než máme celu sami pro sebe. Prozíraví feťáci, říká se jim veverky, mívají pro případ zatčení vždy něco ulito. Pokaždé, když si píchnu, nechám ukápnout do kapsičky u vesty pár kapek, podšívka je pak drogou celá tuhá. V botě jsem měl plastikové kapátko a v opasku zavírací špendlík. Víte přece, jak bývá správný postup s kapátkem a špendlíkem popisován: Chopila se zavíracího špendlíku, pokrytého zatvrdlou krví a rzí, a vyhloubila ve své noze veliký otvor, jenž se zdál být vychlípený jako nějaká obscénní podebraná ústa, čekající na nepopsatelný pohlavní styk s kapátkem, jež nyní vhroužila do rozevřených úst, až ho vůbec nebylo vidět. Ale její odporná zelektrizovaná potřeba (hlad hmyzu v suchých krajích) kapátko někde v hloubi masa zpustošeného stehna (vypadalo spíše jako plakát o půdní erozi) zlomila. Proč by si z toho ale měla dělat hlavu? Ani se neobtěžovala, aby odstranila střepy skla, hleděla na svou zkrvavenou kyčel chladnýma prázdnýma očima obchodníka s masem. Proč by se měla starat o atomovou bombu, o štěnice, pojištění proti rakovině a o pojištovnu Přátelské finance, jež jenom čekají, aby si znovu přivlastnily její provinilé tělo... Sladké sny, Růžo Pantoponko. Je to skutečný výstup, sevřete trochu masa na noze a špendlíkem do něj rychlým vbodnutím uděláte otvor. Pak přiložíte kapátko, přes otvor, ne do něj, a napájíte jej roztokem, pomalu a opatrně, aby po stranách nic nevystříklo ven... Když jsem chytil Bulíka za stehno, maso se vyboulilo jako vosk a zůstalo tak být, a v díře pomalu mokvala kapka hnisu. A ještě nikdy jsem se nedotkl tak chladného těla, jako bylo Bulíkovo tehdy ve Philly... Rozhodl jsem se ho zbavit, i kdyby to měla být dusivka. (Jedná se o venkovský zvyk z Anglie, kterým se zbavovali těch rodinných příslušníků, kteří byli buď upoutáni na lůžko, nebo přestárlí. Takto postižená rodina uspořádá dusivku, při které hosté navrší na starou přítěž matrace, vyšplhají na ně a pořádně se namažou.) Bulík je skvrnou na celé branži a zasloužil by si vyvést do zpiťarských uliček světa. (To je zvyk z Afriky. Hodnostář, známý jako vyvaděč, má za úkol brát s sebou do džungle staré osoby a nechat je tam.) Z Bulíkových záchvatů se stala naprostá samozřejmost. Jak se jen objevil, poldové, vrátní, psi i sekretářky se hned vztekali a vrčeli. Blonďatý Bůh propadl nedostižné a odpuzující mrzkosti. Kriminálníci se nemění, ale hroutí a tříští - exploze hmoty v chladném mezihvězdném prostoru, mizí v kosmickém prachu a zanechávají po sobě prázdné tělo. Zlodějíčkové světa, je jeden Hejl, kterého nemůžete nikdy převézt: Obět Uvnitř Vás...

7 Opustil jsem Bulíka na rohu, špinavé chudinské baráky z červených cihel až k nebi pod neustálým přívalem sazí. Jdu naťuknout jednoho doktůrka, co tady znám. Hned jsem zpátky i s tím dobrým čistým lékárenským emkem... Ne, ty počkáš tady nechci, aby si tě očíhnul. Jedno jak dlouho, Bulíku, čekej tady na mě, přesně tam na rohu. Sbohem, Bulíku, sbohem, hošane... Kam asi jdou, když zmizí a zanechají po sobě tělo? Chicago: neviditelná hierarchie odřených Taliánů, zápach atrofovaných gangsterů, na North a Halsteadu do vás vrazí pozemský přízrak, na Ciceru, v Lincolnově parku, žebrák snů, minulost, vpadající do přítomnosti, zatuchlé kouzlo hracích automatů a hospod u silnice. A stále hlouběji, do Nitra: ohromné plochy rozparcelované půdy, televizní antény k nesmyslnému nebi. V životuvzdorných domcích sedí na mladých a vysávají i to málo z toho, co nepotlačili. Pouze mladí něco přinášejí, a ani ti nejsou mladí moc dlouho. (Bary v East St. Louis prochází mrtvá hranice ještě z dob říčních parníků.) Illinois a Missouri, miasma stavitelů mohyl, otrocké vzývání Zdroje potravy, kruté a ošklivé slavnosti, bezvýchodná hrůza Stonožčího boha sahá od Moundville až k měsíčným pouštím pobřežního Peru. Amerika vůbec není mladá země: byla stará, špinavá a plná špatnosti už dávno před osadníky i před Indiány. Zlo v ní neustále vyčkává. A znovu policajti: ulízaní poldové s univerzitním vzděláním, vycvičení, zakřiknutí mluvkové, elektronické oči zvažují vaše zavazadla, vůz, oděv i tvář; popletení velkoměstští fízlové, měkce mluvící venkovští šerifové s čímsi černým a hrozivým ve starých očích barvy vybledlé šedé flanelové košile... A znovu a znovu starosti s autem: v St. Louis jsme vyměnili Studebakera 1942 (měl vestavěnou nějakou technickou závadu, stejně jako Bulík) za starou limuzínu Packard, přehřívala se a stěží jsme dorazili do Kansas City, koupili Forda, který se ale ukázal být žroutem oleje, naložili všechno na džíp, ale přetížili jsme ho (nehodí se moc pro jízdu na dálnici) - a něco jsme v něm spálili, drkotali jsme ještě kus, a vrátili se zpátky ke starému Fordu V-8. Když se někam chcete dostat, tuhle mašinu prostě neutaháte, ať už žere olej nebo ne. A U.S. nuda se kolem nás stahuje tak jako žádná jiná na světě, horší než Andy, vysokohorská města, chladný vítr z pohlednicových hor, vzduch řídký jako smrt v hrdle, říční města Ekvádoru a malárie; šedá jako droga pod černým stetsonem, brokovnice předovky, supi klofající po blátivých ulicích - a to, co vás zarazí, když vystoupíte v Malmó ve Švédsku z parníku (chlast je na parníku bez cla), z vás okamžitě všechno to levné pitivo bez cla vyžene a pěkně vás hned srazí k zemi: odvrácené pohledy a hřbitov ve středu města (každé město ve Švédsku je nejspíš postavené kolem hřbitova) a odpoledne není do čeho píchnout, ani bar nebo kino, vykouřil jsem poslední špetku tangerské trávy a rozhodl: K.E., hned si zase vlezem zpátky na ten parník. Není tam ale ta U.S. otrava. Nemůžete ji spatřit a nevíte, odkud se vlastně bere. Představte si třeba jeden z těch koktejlových salónků na konci předměstské ulice - každý blok domů má svůj vlastní bar a dragstór a trh a krám s lihovinami. Vejdete, a hned vás to praští. Odkud se to ale bere? Není to ani z výčepáka, z hostů, z okrajů lemování barových židliček z krémového plastiku, ani z bledých neónů. Dokonce to není ani z TV. Naše návyky v té nudě rostly, stejně tak jako si vás zpracuje kokain, abyste předcházeli jeho nedostatku. A do toho nám začala docházet droga. Takže jsme teď v tomhle městě, kde není ani špetka heráku, čistě jenom o sirupu proti kašli. Vyzvraceli jsme ho a jeli dál a dál, chladný jarní vítr svištěl tou starou kraksnou kolem našich tetelících se a potících se těl sužovaných abstákem, bylo nám zima, jako pokaždé, když z vás vyprchává droga... Dál tou oholenou krajinou, mrtví pásovci na silnici a supi nad močálem a nad holými kmeny cypřišů. Motely se stěnami obloženými dřevotřískou, s plynovými kamínky a tenkými růžovými přikrývkami. Potulní podvodníčci na dně a prolhaní hadráci už všechny doktory v Texasu vypálili... Nikdo, kdo má všech pět pohromadě, by to nezkoušel u louisianského doktora. Státní zákon o drogách. Nakonec jsme dorazili do Houstonu, kde znám jednoho lékárníka. Nebyl jsem tady sice pět let, ale podíval se na mě, přejel mě jediným dlouhým pohledem a jenom pokývl a řekl: Počkej tam na rohu... Takže jsem si sedl, dal si šálek kávy a za chvíli se objevil, přisedl si a povídá: Tak co bys chtěl? Litr PG a sto nembíček. Kývne: Vrať se za půl hodiny. Když přijdu, podá mi balíček a povídá: Dělá to patnáct dolarů... Buď opatrný. Píchat si PG je hrozný problém, nejdříve musíte vypálit všechen alkohol, pak vymrazit kafr a nasát tu hnědou tekutinu kapátkem - musíte si píchat do žíly, jinak si přivodíte absces, a obvykle s ním nakonec stejně skončíte, bez ohledu na to, kam si pícháte. Nejlepší je vypít ho s vrtáky, jak se říká Nembutalu... Nalili jsme to všechno do láhve od pernodu a vyrazili na New Orleans, podél měňavých jezer a oranžových záblesků hořícího plynu, močálů a hromad odpadků; mezi rozbitými láhvemi a plechovkami se plazí aligátoři, neónové arabesky motelů, poflakující se pasáci ječí z ostrůvků smetí sprosťárny na projíždějící auta... New Orleans je mrtvá galerie. Jdeme kolem Exchange Place, dýcháme PG a okamžitě nacházíme Muže. Je to malé hnízdo a poldové vždycky ví, kdo zrovna prodává, takže si řekne, do prdele, o co tady teda vlastně jde, a prodává každému. Zásobíme se heroinem a vyrážíme zpátky stejnou cestou do Mexika. Zpět přes Lake Charles, mrtvou zemí dolarových automatů, jižním koncem Texasu; šerifové, zabíjející černochy, si nás prohlížejí a kontrolují papíry od auta. Jakmile překročíte mexické hranice, hned z vás něco spadne, krajina vás najednou udeří, přímo, mezi krajinou a vámi není

8 náhle nic, poušť, hory a supi jako malé kroužící tečky, a to všechno ostatní, tak blízko, že můžete slyšet, jak křídla protínají vzduch (suše nakřáplý zvuk), a když něco zahlédnou, spustí se z modrého nebe, z toho krvavě modrého nekonečného nebe Mexika, do černé soutěsky... Jeli jsme celou noc a zrána jsme dorazili na teplé zamlžené místo, kde bylo slyšet štěkot psů a tekoucí vodu. Thomas a Charlie, řekl jsem. Co? Tak se jmenuje tohle město. Na úrovni moře. Odsud se teď pošplháme tři kiláky rovnou nahoru. Píchnul jsem si a šel spát na zadní sedadlo. Byla dobrý řidič. Dá se to poznat už podle toho, jak chytí volant. Mexico City, ve kterém sedí Lupita jako nějaká aztécká bohyně Země a rozděluje svoje malé papírky s mizerným svinstvem. Prodávání je ještě větší návyk než konzumování, tvrdí Lupita. Překupníci, kteří neberou drogy, mají zase návyk na kontakt, a toho se nemůžete nikdy zbavit. Tajní ho mají také. Třeba Kupec Bradley. Nejlepší agent přes narkotika v celé branži. Každý by si ho ztotožnil s drogou. (Poznámka: V tom smyslu, že by ho tak odhadoval nebo bral.) Tím chci říct, že může jít k překupníkovi a hned na místě nakoupit. Je tak anonymní, šedý a přízračný, že si ho překupník vůbec nezapamatuje. Takže zametá jednoho za druhým... Kupec ale začíná stále víc a víc vypadat jako feťák. Nemůže chlastat. Nepostaví se mu. Vypadávají mu zuby. (Stejně jako přicházejí těhotné ženy o zuby, když v sobě živí vetřelce, ztrácejí feťáci své žluté tesáky, když vykrmují svůj návyk.) V jednom kuse cumlá cukrátka. Nejradši má značku Baby Ruth. Je vám z toho úplně šoufl, když ho vidíte, jak furt cucá ty svý bombóny, oklepal se jeden polda. Kupec na sebe bere zlověstnou, šedozelenou barvu. Ve skutečnosti si jeho tělo samo vyrábí vlastní drogu nebo její ekvivalent. Kupec má stálý přísun. Dalo by se říci, že má Muže v sobě. Nebo si to aspoň myslí. Já se prostě zavřu ve svý cimře, tvrdí. Seru na ně, na všecky. Měkouši na obou stranách. Já jsem jedinej dokonalej chlap v celý týhle branži. Ale i na něj přicházejí chutě a prohánějí se mu jako silný černý vichr kostmi. Takže si vyslídí mladého feťáka a dá mu prachy, aby mu podržel. Ach jó, tak dobře, rezignuje hoch. No a co teda po mně vlastně jako chcete? Chci se jenom tak k tobě mačkat a šlehnout si. Brrr... No, tak teda jó... Ale proč to ksakru nemůžem dělat normálně, jako lidi, né? Později sedí chlapec s dvěma kolegy ve Waldorfu a dloube se v dortíku. Teda něco tak nechutnýho sem eště nikdá nedélal, ulevuje si. Nějak tak celej změknul jako cucek sulcu a celýho mě takhle hnusně obemknul. A potom celej zvlhnut, jak kdyby vod nějakýho zelenýho slizu. Tak si teda myslím, že to asi takhle nějak eklově vytek... Málem mi z toho zelenýho svinstva jeblo, a smrděl při tom jako nějaká stará shnilá antilopa. No jo, a stejně je to skorem zadara. Chlapec rezignovaně povzdychne: Jó, myslím, že si člověk zvykne na všecko. Zejtra s ním mám zase spicha. Kupcova závislost je stále těžší a těžší. Každou půlhodinu se potřebuje znovu dobít. Někdy křižuje mezi okrsky a podplácí dozorce, aby ho pustili do cely s narkomany. Dostává se do stadia, kdy už ho žádné množství kontaktu nedokáže nafetovat. V té chvíli dostává předvolání od Přednosty okrsku: Bradley, vaše chování vyvolalo jisté pověsti a já kvůli vám doufám, že to jsou pouhé klepy - tak nevýslovně nechutné, že... mám na mysli Caesarovu manželku... ehm... to znamená, že oddělení musí být mimo jakékoli podezření... přirozeně mimo taková podezření, která jste zřejmě vyvolal. Kazíte dobré jméno celé branže. Očekáváme vaši okamžitou výpověd. Kupec se vrhá na podlahu a plazi se k P. O. Né, šéfíku, néé... Oddělení je jediným smyslem mýho života. Líbá P. O. ruku, strká si jeho prsty do úst (P. O. musí cítit jeho bezzubé dásně) a naříká, že přišel ve šlužbě o zuby. Prosím vás, pane šéf. Budu vám utírat zadek, budu vám prát vaše špinavý kondomy, s šůviksem na nose vám budu pucovat boty... Opravdu, to už nemůže být nic ohavnějšího! Copak nemáte žádnou hrdost? Musím vám říci, že k vám cítím výrazný odpor. Myslím, že je ve vás, no, něco shnilého, zapácháte jako hromada kompostu. Dává si před tvář navoněný kapesník. Musím vás požádat, abyste ihned opustil tuto kancelář. Udělám všecko, šéfe, úplně všecko. Jeho zohyzděná zelená tvář se rozšklebí v hrozný úsměv. Jsem pořád eště mladej, šéfe, a když mi vzkypí krev, tak mám pořádnou páru. P. O. dáví do kapesníku a ochablou rukou ukazuje ke dveřím. Kupec se zvedá a zasněně hledí na P. O. Jeho tělo se začíná sklánět jako proutkařova virgule. Vlní se vpřed... Ne! Ne! ječí P. O. Mlask... mlask mlask. O hodinu později nacházejí Kupce, jak naládovaný klimbá v křesle P. O. Ten zmizel beze stop. Soudce: Vše nasvědčuje tomu, že jste nějakým nepopsatelným způsobem éch... vstřebal Přednostu okrsku. Naneštěstí nejsou žádné důkazy. Doporučoval bych, abyste byl uzavřen nebo přesněji, zkrocen v nějakém zařízení, pro člověka vašeho kalibru ale o žádném takovém nevím. S neochotou musím bohužel nařídit vaše propuštění. Tohohle by měli držet v akváriu, cedí policista, který ho zatkl. Kupec šíří hrůzu celou branží. Ztrácejí se feťáci i agenti. Vypouští podobně jako vampýr nosatý narkotický pach, zatuchlou zelenou mlhu, jež jeho oběti zanestetizuje a činí je v jeho obchvacující přítomnosti zcela bezmocné. A jakmile se nafetuje, zaleze na několik dní jako

9 nacpaný hroznýš královský. Nakonec ho přistihnou při trávení Zplnomocněnce pro otázku drog a je zničen plamenometem - ohledací soud prohlásil, že všechna tato opatření byla naprosto oprávněná, nebot Kupec ztratil svou lidskou příslušnost a následkem toho byl tvorem bez nějakého druhového zařazení a hrozbou narkotickému průmyslu na všech úrovních. V Mexiku spočívá trik v tom, najít nějakého místního narkomana se státním předpisem, na který může každý měsíc dostat určité množství drogy. Naším Mužem byl Starouš Ike, který strávil většinu života ve Státech. Teda jezdil sem s Irene Kellyovou, a vona byla teda jako prostitutka. A v Butte, to jako v Montáně, tak tam na ní přišly koksácký halušky a lítala po hotelu a ječela, že jí pronásledujou čínský poldové s řeznickejma sekerama. Znal sem teda jednoho poldu v Chicagu, co šňupal koks, nó a ten dycky vytek v krystalech, v modrejch krystalech. A jednou mu teda jehlo v palici a von začal řvát, že po něm dou federálové a hnal se tou uličkou a pak vrazil hlavu do první popelnice. A já mu teda povídám: Co si to ksakru myslíš, že děláš? a von řek: Zmiz nebo tě vodprásknu. Sem moc dobře skovanej. Na ten recept dostaneme nějaké káčko. Šlehni si ho přímo do žíly, synku. Úplně to cítíte v nose i v krku, jak se do vás dostává, čistý a chladivý, a pak nával čiré rozkoše, prožene se rovnou celým mozkem a rozpálí všechny kokainové spoje. Hlava se vám otřásá bílými explozemi. Po deseti minutách ale chcete další ránu... šli byste kvůli tomu přes celé město. Když si ale nemůžete píchnout káčko, najíte se, jdete spát a na všechno zapomenete. Je to chuť mozku samotného, potřeba bez citu a nějakého těla, potřeba pozemského přízraku, zatuchlá ektoplazma, zametená starým feťákem, kašlajícím a chrchlajícím v absťákovém ránu. Jednou se ráno probudíte, dáte si prdák, kokain s morfinem napůl, a pod kůží ucítíte mravenčení. Do dveří se vám nahrnou poldové z roku 1890 s černými kníry, budou se naklánět okny dovnitř a na rtech budou mít výrazně vytlačené modré služební odznaky. Feťáci budou za zpěvu muslimské pohřební písně pochodovat vaším pokojem, ponesou tělo Billa Gainse a stigmata jeho vpichů budou měkce zářit modrým plamenem. Rázní schizofreničtí detektivové budou čichat k vašemu nočníku. To jsou koksácké halušky a děsy... Zase si sedněte, uklidněte se a píchněte si pořádnou dávku armádního emka. Den mrtvých: dostal jsem chutě na sladké a našemu malému Willovi jsem snědl cukrovou lebku. Plakal a já musel jít pro novou. Šel jsem kolem koktejlového salónku, kde zrovna odpráskli bukmejkra, co bral sázky na Jai-lai. V Cuernavace, nebo to bylo v Taxco? se Jane potkává s pasákem, který hrál na trombón, a mizí v oblaku marihuanového kouře. Pasák je jedním z těch machrů, co blbnou s vibracemi a s dietou což mu slouží k tomu, aby nutil ženské pohlaví baštit všechny tyhle sračky a tím ho degradoval. Neustále šířil svoje teorie... klidně byl schopen holku vyzkoušet a hrozit jí, že se s ní hned rozejde, pokud si nezapamatuje jeho nejnonější výpad proti logice a obrazu člověka. Heleď, holka. Je to přece jenom pro tebe. Když to ale nekapíruješ, tak s tím halt nemůžu nic dělat. Byl rituálním kuřákem trávy, a co se týkalo drog, byl velice puritánský, jak už ostatně někteří kuřáci mařeny bývají. Prohlašoval, že mu travka umožňuje kontakt s modrými supragravitačními poli. Na všechno měl nějakou teorii: jaký druh spodního prádla je zdravý, kdy pít vodu a jak si utírat zadek. Měl blyštivě rudou tvář a rozpláclý měkký nos, červená očička, která se vždy rozzářila, když uviděl nějakou buchtičku, a pak zase pohasla, když pohlédl na něco jiného. Jeho hodně široká ramena vypadala deformovaně. Choval se, jako kdyby ostatní muži neexistovali, a pokud byl v restauraci nebo v obchodě mužský personál, vyřizovaly jeho objednávky ženy. A žádný Muž nikdy nevkročil do jeho zpustlého, tajného místečka. Takže pomlouvá drogy a sám přitom jede v marjáně. Dám si tři prásky, Jane na něj pohlédla a její tělo celé zkrystalizovalo. Vyskočil jsem, zařval: Mám strach! a vyřítil se z domu. V malé hospůdce jsem vypil pivo - mozaika mříží, výsledků kopané a plakátů na býčí zápasy - a počkal na bus do města. O rok později jsem se v Tangeru dozvěděl, že je mrtvá. BENWAY Mám za úkol získat doktora Benwaye pro Islam Inc. Doktor Benway byl povolán jako poradce do Republiky Freeland, místa, zasvěceného volné lásce a nepřetržitému koupání. Její občané jsou pěkně upravení, spolupracují, jsou čestní, tolerantní a především čistí. Benwayovo povolání ale dává tušit, že za touto hygienickou fasádou není vše tak docela v pořádku: Benway je totiž manipulátor a koordinátor symbolových systémů, expert na všechny fáze výslechů, brainwashing, kontrolu a ovládání. Neviděl jsem ho od té doby, co musel chvatně opustit Annexii, kde měl na starosti T. D. Totální demoralizaci. Benwayovým prvním činem bylo zrušení koncentračních táborů, hromadného zatýkání a používání mučení, ovšem až na určité omezené a zvláštní případy. Odsuzuji brutalitu, vysvětloval. Není účinná. Na druhé straně ale dává vhodně aplikované špatné zacházení, bez fyzického násilí, vzniknout úzkosti a pocitu zvláštní viny. Je ovšem třeba mít stále na paměti několik pravidel, či spíše základních principů. Subjekt sí nesmí

10 nikdy uvědomit, že špatné zacházení je záměrným útokem antihumánního nepřítele na jeho osobní identitu. Musí být naopak zmanipulován tak, aby byl přesvědčen, že potřebuje právě takové zacházení, protože je s ním totiž něco (nikdy není specifikováno co) velice v nepořádku. Nahá potřeba těch, kteří mají návyk na ovládání, musí být zakryta svévolnou a propletenou byrokracií, takže oběť nepřijde se svým nepřítelem do přímého styku. Každý občan Annexie byl povinen si podat žádost o celé slohy dokumentů a tyto nosit neustále při sobě. Občané mohli být kdykoli zastaveni na ulici; kontrolor, který mohl být střízlivě oblečen, mít různé uniformy nebo často být jen v koupacím úboru nebo pyžamu, někdy, až na služební odznak připnutý na levé bradavce i docela nahý, po ověření každého papíru všechny orazítkoval. Při následující prohlídce mohlo být po občanu požadováno, aby předložil řádně orazítkované papíry z poslední kontrolu. Když ale Kontrolor zastavil větší skupinu lidí, zkontroloval a orazítkoval dokumenty pouze některým. Ostatní pak mohli být zatčeni, protože neměli řádně orazítkované doklady. Zatčení znamenalo dočasnou vazbu; znamená to, že vězeň byl propuštěn teprve tehdy, až bylo jeho Přísežné prohlášení o vysvětlení, řádně podepsané a orazítkované, potvrzeno - Zastupujícím arbitrem pro vysvětlování. Ježto ale tento úředník do úřadu téměř nedocházel a Přísežná prohlášení o vysvětlení bylo třeba předat osobně, trávili vysvětlující celé týdny a měsíce čekáním po nevytopených kancelářích bez židlí a sociálního zařízení. Dokumenty, psané mizejícím inkoustem, měly prakticky hodnotu propadlých zastavárenských lístků. Neustále byly vyžadovány nové a nové dokumenty. Občané se v horečné snaze vyhovět nesmyslným termínům štvali od jednoho úřadu k druhému. Z města byly odstraněny všechny lavičky, všechny, fontány byly odpojeny, veškeré květiny a stromy zničeny. Mohutná siréna na střeše každého činžáku (všichni tu žili v činžácích) houkala každou čtvrthodinu. Vibrace často vytřásly lidi z postele. Světlomety přejížděly celou noc městem (nikdo neměl povoleno mít rolety, závěsy, žaluzie nebo okenice). Nikdo se na nikoho nedíval, pro všechny totiž platil přísný zákon proti sexuálnímu či jinému obtěžování, ať už začalo slovně či ne. Všechny kavárny a bary byly uzavřeny. Lihoviny bylo možno získat pouze na zvláštní povolení a takto získaný alkohol nesměl být prodáván, nabízen či nějakým jiným způsobem předáván druhé osobě. Pouhá přítomnost někoho jiného v místnosti byla považována za usvědčující důkaz prima facie konspirace k přenosu lihoviny. Nikdo neměl povoleno zamykat dveře a policie vlastnila univerzální klíče ke všem místnostem ve městě. Za doprovodu psychika vtrhnou do nějakého bytu a začnou to hledat. Psychik je přivádí k tomu, co by tak mohl člověk chtít ukrýt: tubu s vazelínou, klystýr, kapesník potřísněný semenem; zbraň, nepovolený alkohol. Pouhé podezření postačovalo k co možná nejvíce ponižujícímu ohledávání nahé osoby, o níž vždy činili posměšné a hanlivé poznámky. Mnoho latentních homosexuálů bylo odvezeno ve svěrací kazajce, když jim předtím podstrčili do zadnice vazelínu. Jako záminku si mohou vzít cokoliv. Utírátko na pero nebo napínák. A tohle je na co? To je utírátko na pero. Utírátko na pero, říká. Slyšel jsem. Řek bych, že už nám to stačí. Tak jdem. Po několika měsících se občané krčí v koutech jako neurotické kočky. Samozřejmě, že policie Annexie také používala pochybných agentů, sabotérů a politických deviantů jako na běžícím pásu. Pokud se týče výslechů podezřelých, Benway k tomu řekl asi toto: Ačkoliv obecně vylučuji používání mučení definuje totiž protivníka a mobilizuje rezistenci hrozba mučením se hodí k tomu, aby v jedinci vyvolala adekvátní pocit bezmoci a vděčnosti k vyšetřovateli za její odstranění. Pokud je subjekt již dostatečně zpracován, aby mohl přijmout potrestání, jež si zasluhuje, lze mučení výhodně uplatnit jako trest. Za tímto účelem jsem vyvinul několik druhů disciplinárních postupů. Jeden z nich je znám jako Centrála. K zubům subjektu jsou připevněny elektrické vrtačky, jež lze kdykoli zapnout; je poučen, že má obsluhovat nějakou centrálu a v závislosti na zvoncích a světlech zapojovat banánky do určitých zdířek. Pokaždé, když udělá chybu, jsou vrtačky na dvacet vteřin zapnuty. Signály se postupně zrychlují, až za možnosti reakčního času. Půlhodina u centrály a subjekt se zhroutí jako přetížený počítač. " Studium počítačů nám toho o lidském mozku řekne víc, než bychom mohli zjistit pomocí introspektivních metod. Západní člověk se realizuje v různých vymyšlenostech. Už jste si někdy píchli koks přímo do žíly? Zasáhne vás to přímo do mozku a zaktivuje tam spoje čisté rozkoše. Rozkoš z morfinu je naopak v útrobách: Po píchnutí se pohroužíte do sebe. Ale káčko proběhne mozkem jako elektřina a touha po kokainu vychází pouze z mozku, potřeba bez těla i pocitu. Mozek nadopovaný káčkem je jako zběsilý hrací automat, blýskající v elektrickém orgasmu modrými a růžovými světly. Rozkoš z koksu by mohl pociťovat i počítač, první pohyby skrytého hmyzího života. Silná potřeba ale trvá pouze několik hodin; jenom pokud jsou stimulovány káčkové kanály. Samozřejmě by bylo možné tentýž efekt vyvolat i pomocí elektrického proudu, který by aktivoval kokainové kanály... Kanály se ale po nějaké době opotřebují, stejně jako žíly, a narkoman si musí najít nové. Žíla přijde za nějaký čas k sobě a jejich obratným střídáním může feťák zvětšit své šance, pokud se mu ovšem z návyku nestane pořádný vypalovák. Když ale odumřou mozkové buňky, dostane se do pěkně nezáviděníhodné situace. Panoráma nahých idiotů, dřepících na starých kostech, exkrementech a rezavém železe, se v žáru bílého vzrušení rozprostírá až k obzoru. Naprosté ticho - jejich centra řeči jsou zničena - až na praskot jisker a škvaření pálícího se masa, jak si k páteři přikládají elektrody. Bílý kouř

11 z hořícího masa visí v nehybném vzduchu. Skupina dětí přivázala jednoho idiota ostnatým drátem ke kůlu, mezi nohama mu zapálili oheň a teď už jen stojí a s bestiální zvědavostí pozorují, jak mu plameny lačně olizují stehna. Jeho tělo sebou v ohni škube ve hmyzí agónii. Odbočuji, jako ostatně vždycky. Pokud nebudeme mít přesnější znalosti mozkové elektroniky, zůstanou drogy pro vyšetřovatele základním nástrojem při útoku na osobní identitu subjektu. Barbituiráfy jsou přirozeně prakticky zbytečné. Každý, koho by bylo možno zlomit těmito prostředky, by podlehl i infantilním metodám, používaným při vyšetřovací praxi v amerických policejních revírech. Scopolamin je často účinný při rozložení rezistence, ale narušuje paměti agent sice může být připraven odhalit svá tajemství, ale buďto si je nebude schopen vybavit, anebo do nich tak zaplete svůj krycí příběh a informace o svém tajném i soukromém životě, že to nebude k rozluštění. Mezkalin, harmalin, LSD, bufotenin a muskarin jsou v mnoha případech úspěšné. Bulbokapnin vyvolává stav blížící se schizofrenické katatonii... byly pozorovány případy mechanické podřízenosti. Bulbokapnin působí na zadní mozek jako sedativum, pravděpodobně totiž vyřazuje z činnosti pohybová centra v hypothaelamu. Ostatní drogy, jež vyvolávají experimentální schizofrenii - mezkalin, harmalin, LSD - jsou stimulanty zadního mozku. Při schizofrenii je zadní mozek střídavě stimulován a tlumen. Katatoníe je často provázena následným obdobím vzrušení a motorické aktivity, při které blázen lítá po odděleních a všichni s ním mají plné ruce práce. Pacienti se zhoršenou schizofrenií se často odmítají vůbec pohybovat a tráví své životy v posteli. Porucha regulační funkce hypothalamu je indikována jako příčina (kauzální myšlení ale v žádném případě nepřipouští přesný popis metabolických procesů omezení stávajících jazyků) schizofrenie. Střídavé dávky LSD a bulbokapninu - bulbokapnin ještě umocněn kurare - jsou pro vyvolání mechanické podřízenosti nejvhodnějši. Existují ještě jiné procedury. Několikadenním podáváním velkých dávek benzedrinu lze subjektu navodit stav hluboké deprese. Psychózu lze vyvolat buďto značnými a vytrvalými dávkami kokainu či demerolu, nebo náhlým vysazením barbiturátů po předchozím dlouhotrvajícím podávání. Subjektu lze vytvořit návyk na dihydro-oxy-heroin a pak mu drogu vysadit (tato směs by měla být ve vytváření návyku pětkrát účinnější než heroin, a příznaky při vysazení by měly být úměrně tvrdší). Jsou rozličné psychologické metody, například nucená analýza. Po subjektu je požadováno, aby hodinu denně (v případech, v nichž není čas rozhodujícím faktorem) volně asocioval. Ale, ale. Nesmíme to, chlapče, vidět tak černě. Říkat o tatínkovi, že je nemrava. Tak si pěkně napochoduj k centrále. Případ agentky, která zapomněla svou pravou identitu a splynula se svým krycím příběhem - je stále v Anexii jako šmelinářka - mě přivedl k dalšímu triku. Agent je přece vycvičen tak, aby neustálým trváním na svém krycím příběhu popřel svou identitu agenta. Proč tedy nepoužít psychického džiudžitsu a nespolupracovat s ním? Vsugerovat mu, že jeho krycí identita je jeho vlastní a že žádnou jinou nemá. Identita agenta se mu tím dostane do podvědomí, tedy mimo jeho kontrolu; a vy ji pak můžete pomocí drog a hypnózy snadno vytáhnout. Tímto trikem můžete udělat z naprosto měšťáckého heterosexuálního občana jasného buzíka... zesílit a podpořit jeho normálně potlačené latentní homosexuální sklony - a současně ho odříznout od kundy a vystavit stimulaci k homosexu. A potom drogy, hypnóza a - Benway mávl měkkým zápěstím. Mnoho subjektů je naprosto bezbranných vůči sexuálnímu ponížení. Nahota, stimulace afrodisiaky, neustálý dozor, který subjekt obtěžuje, přivádí do rozpaků a zabraňuje mu ulevit si masturbací (noční erekce automaticky zapínají obrovskou elektrickou vibrační sirénu, která ho shodí z postele do studené vody a tím redukuje výskyt polučních snů na minimum). Vybudit kněze hypnózou a oznámit mu, že se mu dostane hypostatického splynutí s Beránkem božím - a pak mu do zadku nasadit starého bujného berana. Po tomhle může Vyšetřovatel získat naprostou hypnotickou kontrolu - subjekt vyteče na zapískání, stačí, aby řekl Sezame, otevři se, a vykadí se na podlahu. Je třeba dodat, že trik se sexuálním ponížením je u jasných homosexuálů kontraindikován. (Tím chci jen říct, ať si každý dává majzla a má neustále na paměti starou partajní linii a zásadu... nikdy přece nevíte, kdo naslouchá). Vzpomínám si na jedno mládě, co jsem měl zpracovaný tak, že se při pohledu na mě posralo. Pak jsem mu umyl zadek a sjel ho. Byla to fakt chuťovka. I jinak to byl docela milý parták. Někdy oběť propukne v chlapecký pláč, protože nemůže zadržet ejakulaci, když ho šoustáš. No, jak jasně vidíš, možnosti jsou v podstatě neomezené, jako vinoucí se cestičky ve velké a krásné zahradě. Akorát jsem začal naťukávat tu rozkošnou slupičku, když mě ti blbečci z partaje vyrazili... No, con cosas de la vida. Dorazil jsem do Svobodné země, která je fakt čistá a neslaná nemastná, bože můj. Benway vede S. P., Středisko převýchovy. Sem tam se u něj zastavím a obligátní: Tak copak se stalo s tím a tím? vypadá asi takhle: Sidi Idriss Bomzák zazpíval u Vysílačů za sérum dlouhověkosti. Není většího blázna nad starýho buzíka. Lester Stroganoff Smuunn - El Hassein - se sám přešaltoval na Lataha, když se snažil zdokonalit P. M. P., Proces mechanické podřízenosti. Mučedník vědy... (Latah je stav, vyskytující se v jihovýchodní Asii. Ačkoliv jsou Latahové jinak duševně zdrávi, jakmile je vzbuzena jejich pozornost lusknutím prstů nebo hlasitým zvoláním, napodobují nutkavě každý pohyb. Forma nedobrovolné nutkavé hypnózy. Někdy zraní sami sebe, když se snaží najednou napodobit pohyby několika lidí.) Jestli jsi tohle atomové tajemství už někdy slyšel, tak mě přeruš... Benwayova tvář si podržuje v záblescích tísňové žárovky svou podobu, ale chvíli co chvíli podléhá nepopsatelně odpornému rýhování či metamorfóze. Chvěje se a probleskuje jako obraz, který se neustále

12 rozostřuje a zaostřuje. No tak pojď; vybízí mě Benway, provedu tě po S. P. Kráčíme dlouhou bílou chodbou. Benwayův hlas nevniká do mého vědomí z nějakého konkrétního místa... odhmotněný hlas, který je hned hlasitý a jasný, hned zase sotva slyšitelný, jako hudba na větrné ulici. Izolované skupiny, jako třeba domorodci na Bismarckově souostroví. Nevyskytuje se u nich žádná zjevná homosexualita. Proklatý matriarchát. Všechny matriarcháty jsou antihomosexuální, konformní a nudné. Pokud by ses někdy přichomýtl do nějakého matriarchátu, tak ne abys prchal k nejbližší hranici, jdi pěkně pomalu. Kdybys totiž utíkal, nějaký frustrovaný, latentně přihřátý polda by tě klidně mohl odprásknout. A to by někdo chtěl v tom bordelu a pohřebišti možností, jako je Západní Evropa a USA, vytvořit předmostí stejnorodosti? Další zasranej matriarchát, Margaret Meadovou nevyjímaje... Mám tu teď trochu problémy. Boj na skalpely s kolegou na operačním sále. A moje asistentka, paviánka, se vrhla na pacienta a roztrhala ho na kusy. Paviáni napadají v ostré hádce vždy tu nejslabší stranu. Je to docela správné. Nikdy totiž nesmíme zapomenout na naše skvělé dědictví po lidoopech. Doktor Browbeck stranil druhé straně. Potratář na penzi, překupník drog (ve skutečnosti byl veterinář), kterého během nedostatku mužských sil znovu povolali do služby. Jasně, doktůrek byl celé ráno zašitý ve špitálské kuchyni, dělal do sester a pokaždé se tam namazal svítiplynem s Klimem - a těsně před operací si ještě dal dvojitou dávku muškátu, aby si posilnil nervy. (V Anglii, a obzvlášt v Edinburghu nechávají obyvatelé probublávat svítiplyn Klimem - hroznou značkou sušeněho mléka, chutnající jako zatuchlá křída - a tím se pak rozšoupnou. Dají všechno do frcu, jenom aby mohli zaplatit účet za plyn, a když jim ho přijdou kvůli neplacení odpojit, jejich nářky můžete slyšet na míle daleko. Když je někomu šoufl z toho, jak to potřebuje, říká: Mám už zase ty cuky nebo Už mi ten sporák zase sedí za hrbem. Muškát. Cituji z autorova článku o narkoticích v British Journal of Addiction: Vězni a námořníci se někdy uchylují k muškátu. Polkne se asi polévková lžíce a zapije vodou. Výsledek je přibližně podobný marihuaně, s vedlejšími příznaky nauzey a bolesti hlavy. Mezi jihoamerickými Indiány je užívána řada narkotik z čeledi muškátovitých. Obvykle je užívají tak, že šňupají sušenou rostlinu. Šamani konzumují tyto zhoubné látky a přivádí se jimi do konvulzívních stavů. Jejich škubání a mumlání má prý mít prorocký význam.) Měl jsem kocovinu z yage a nebyl jsem zrovna štont žrát ty Browbeckovy hovadiny. Pořád mlel o tom, že bych měl incizi začít odzadu a ne odpředu, a mrmlal přitom nějaký popletený nesmysly, jako abych si dal bacha a určitě vyříznul žlučník, že by to tutově zasralo celý vnitřnosti. On si snad myslel, že čistí někde na farmě kuřata. Řekl jsem mu, ať si radši zase strčí palici do sporáku, načež on měl tu drzost strčit mi do ruky a já jsem vážně poškodil pacientovu femorální artérii. Krev vychlístla do výšky a oslepila anesteziologa, ten vypálil a lítal po chodbách a ječel. Browbeck se mě snažil nabrat kolenem do slabin, ale mně se podařilo přetnout mu skalpelem podkolenní šlachy. Plazil se po podlaze a bodal mě do nohou. Violet, to je ta moje asistentka, pavíání samice - mímochodern, jediná ženská, kterou jsem kdy bral na vědomí -, z toho úplně hráblo. Vylezl jsem si na stůl a pěkně vyrovnal balanc, abych mohl na Browbecka skočit oběma nohama a pořádně ho podupat, když vtom vtrhli do sálu poldové. Takže se dá říct, že tahle rvačka na operačním sále, nechutná záležitost, jak to nazval starej, byla tou poslední kapkou. Vlčí smečka se stahovala a chtěla zabíjet. Ukřižování, to je to pravé slovo. Samozřejmě, že jsem tu a tam udělal nějakou tu dummheit. Kdo taky ne, žejó. Jednou jsme s anesteziologem vyžrali všechen éter, pacient nám na to přišel a mě pak přišili, že jsem řezal kokain práškem na čištění hajzlů. Ve skutečnosti to udělala Violet. Ale musel jsem ji přece krýt... Takže to nakonec skončilo tak, že nás všechny vyrazili z oboru. Nestačilo, že byla Violet doktor bona fide, ani to nebylo kvůli Browbeckovi, i můj diplom byl brán v pochybnost. Ale Violet toho věděla z medicíny víc jak celá klinika Mayo. Měla mimořádnou intuici a velký smysl pro povinnost. A tak jsem seděl na zadku a diplom byl v hajzlu. Měl jsem se dát na něco jiného? Ne. Medicínu jsem měl prostě v krvi. Podařilo se mi vydělávat na podřadných potratech na záchodcích v podzemce, takže jsem měl prachy na drogy. Dokonce jsem natolik klesnut, že jsem dělal na ulici pasáka těhotným ženám. Určítě to bylo naprosto neetické. Pak jsem ale potkal parádního kluka, Juana Placentu, Placentového barona. Za války si nahrabal na zmetcích. (Zmetek, zmetané mládě, je podvyvinuté tele, které má ještě placentu, je plné baktérií a obvykle zdravotně i celkově závadné. Tele nelze prodat na jatka, dokud nedosáhlo minimálnío věku šesti týdnů. Do té doby je klasifikováno jako zmetek. Obchodování se zmetanými telaty je přísně trestáno.) Takže Juanito měl pod kontrolou celou flotilu obchodních lodí, které registroval jako etiopské, aby se tak vyhnul nepříjemným omezením. Nabídl mi místo lodního doktora na parníku Filiarisis, nejhnusnější lodi, co se kdy plavila po mořích. Jednou rukou jsem operoval, druhou odrážel od pacienta krysy a ze stropu se přitom řinul neustálý příval škorpiónů a štěnic. A to chce někdo v téhle ožehavé situaci stejnorodost. Jde to, ale něco to stojí. Mě už ale celý ten plán nudí... A už jsme tady... Ulička vymaštěnců. Benway črtá rukou ve vzduchu nějaký obrazec a dveře se rozletí. Vcházíme a dveře se opět zavírají. Dlouhý sál, blyštící se nerezavějící ocelí a bílými kachlíkovými podlahami, stěny jsou ze skleněných cihel. Podél jedné stěny postele. Nikdo nekouří, nikdo nečte, nikdo nemluví. Podívej se na ně zblízka, vybízí mě Benway. Neboj, nikoho se to nedotkne. Přecházím na druhou stranu a zastavuji se před mužem, který sedí na svém lůžku. Podívám se mu do očí. Naprosto prázdný pohled, nikdo, nic.

13 Samí INP, říká Benway. Ireverzibilní nervové poškození. Přeliberalizovaní, dalo by se říci... brzda soustavné práci v oboru. Přejíždím muži rukou před očima. Ano, potvrzuje Benway, reflexy jim stále ještě zůstaly. Podívej se. Benway vytahuje z kapsy tabulku čokolády, sundavá obal a drží ji muži pod nosem. Muž nasává. Čelisti mu začínají pracovat. Rukou dělá chňapavé pohyby. Z úst mu tečou sliny a visí mu z brady v dlouhých nudlích. Kručí mu v žaludku. Celé tělo se začne svíjet v peristaltických stazích. Benway ustupuje o krok zpátky a zvedá čokoládu. Muž padá na kolena, prudce zaklání hlavu a vyje. Benway káže čokoládu do výšky. Muž se po ní vrhá, míjí; plazí se po čtyřech po zemi a slintavě mlaská. Zalézá pod postel, nalézá čokoládu a cpe si ji oběma rukama do pusy. Bože! Tyhle íčka v sobě nemaj kouska úrovně. Benway volá na asistenta, který sedí na konci sálu a čte si knihu her J. M. Barrieho. Dejte ty zkurvený íčka někam pryč. Už je toho tak akorát dost. Škodí to turistickýmu ruchu. A co s nima mám teda dělat? Do prdele, jak já to mám vědět? Jsem vědec. Čistý vědec. Prostě je dej pryč. Nechci je tu ani vidět. Jsou jako ten Coleridgeův albatros, nosí jenom smůlu. A co teda? Kam s nima? Obvyklým postupem, jako vždycky. Zazvoň na obvodního koordinátora, nebo jak si to vlastně říká... každý týden má nový titul. Pochybuju, že vůbec existuje. Doktor Benway se zastavuje u dveří a ohlíží se na INP. Naše nezdary, přiznává. No, to už je ŽIVOT. A vrátí se zpátky? Nevrátí, jakmile totiž zmizí, tak už se nemůžou vrátit, zpívá měkce Benway. Tenhle sál je docela zajímavý. Pacienti stojí ve skupinkách, mluví mezi sebou a plivnu na podlahu. Droga se vznáší ve vzduchu jako šedý opar. Takový obrázek, to hřeje u srdce, září Benway, tihle feťáci tu postávají a čekají na překupníka. Před šesti měsíci byli všichni schizofrenici. Někteří z nich nevytáhli celé roky paty z postele. A podívej se na ně teď. Během celé své praxe jsem nikdy neviděl schizofrenického narkomana, a feťáci jsou přitom většinou fyzickým typem schizouše. Když chceš někoho z něčeho vyléčit, najdeš si někoho, kdo to nemá. A kdo to nemá? Feťáci. Á, mimochodem, v Bolívii je oblast, kde se nevyskytuje žádná psychóza. Opravdu zdravý lidičky, tam v těch kopcích. Rád bych se tam podíval, ještě dřív než to bude zavšivený gramotností, reklamou, TV a podniky pro motoristy, aby vůbec nemuseli vylízat z aut. Udělat si takovou studii, čistě jenom metabolismu: dieta, užívání alkoholu a drog, sex etc. Kdo by se staral o to, co si myslí? Troufám si říct, že si stejně myslí ty samý nesmysly jako všichni ostatní. Proč nemají feťáci schizofrenii? Ještě nevím. Schizofrenik dokáže ignorovat pocit hladu, a pokud nedostane najíst, zemře hlady. Nikdo ale nedokáže ignorovat pocity při vysazení heroinu. Sama podstata návyku si vynucuje kontakt. To je ale jenom jedna stránka věci. Mezkalin, LSD, deteriorovaný adrenalin a harmalin mohou vyvolávat stav podobný schizofrenii. Nejkvalitnější látka se získává z krve schizoušů; schizofrenie je tedy pravděpodobně drogová psychóza. Mají metabolickou spojku, překupníka v sobě, dalo by se říct. (Zájemce odkazuji na dodatek.) Zadní mozek je v konečné fázi schizofrenie neustále utlumen a přední mozek tak nemá téměř smysl, neboť je aktivní pouze v reakci na stimulace zadního mozku. Morfin vyvolává stimulací zadního mozku vylučování protilátky, podobné schizoušské substanci. (Všímněte si podobnosti mezi abstinenčním syndromem a intoxikací yage nebo LSD.) Konečným výsledkem užívání drogy - to platí zvláště pro návyk na heroin, kdy jsou narkomanovi dostupné velké dávky drogy - je nepřetržité utlumení zadního mozku a stav velice podobný závěrečnému stádiu schizofrenie: naprostá ztráta afektu, autismus, skutečná absence cerebrální činnosti. Narkoman může strávit osm hodin civěním do zdi. Vše kolem sebe si uvědomuje, ale nemá to pro něj žádný emoční význam a následkem toho ani důležitost. Vzpomínat si na období těžké závislosti je jako přehrávat si magnetofonový záznam událostí, zažitých pouze předním mozkem. Suché popisy vnějších jevů. Šel jsem do obchodu a koupil trochu hnědého cukru. Přišel jsem domů a snědl půlku balení. Píchnul jsem si tři gráriy etc. V těchto vzpomínkách naprosto chybí nostalgie. Nicméně jakmile klesne přísun drogy pod normál, tělo ihned zaplaví substance abstinenčního syndromu. Je-li veškerá rozkoš úlevou od tenze, droga pak umožňuje uvolnění od celého životního procesu, a to tím, že odpojí hypothalamus, v němž je centrum psychické energie a libida. Někteří mí vzdělaní kolegové (bezejmenní sračkaři) tvrdili, že euforický účinek drogy vzniká přímou stimulací orgasmického centra. Mnohem pravděpodobnější se ale zdá názor, že droga suspenduje celý cyklus tenze, uvolnění a odpočinku. Orgasmus nemá u narkomana žádnou funkci. Nuda, která vždy ukazuje na nevybitou tenzi, narkomana netrápí. Vydrží se osm hodin dívat na svoje boty. K nějaké činnosti se vyburcuje pouze, když začnou docházet přesýpací hodiny drogy. Dozorce na vzdálenějším konci sálu vytahuje železnou roletu a vydává prasečí kvik. Feťáci začnou s chrochtáním a řičením vobíhat. Chytrý chlapík, chválí ho uznale Benway. Jen žádnou úctu k lidské důstojnosti. A teď ti ukážu oddělení mírných deviantů a zločinců. Ano, zločinec je zde řazen mezi mírné devianty. Nepopírá zákony Svobodné země. Prostě jenom zkouší, jak by obešel některé klauzule. Sice trestuhodné, ale nepříliš závažné. Touto chodbou... Jenom projdeme sály 23, 86, 57 a a laboratoří. Jsou homosexuálové řazeni mezi devianty? Ne. Vzpomeň si na Bismarckovo souostroví. Žádná

14 zjevná homosexualita. Fungující a zaběhnutý policejní stát nepotřebuje policii. Nikomu ani nepřijde, že by bylo něco jako homosexuální chování vůbec možné. V matriarchátu je homosexualita politickým zločinem. Žádná společnost netoleruje zjevné odmítání svých základních principů a dogmat. Tady ale matriarchát naštěstí nemáme, In šáallah. Znáš přece ten pokus s krysími samci, kdy dostanou elektrický šok a jsou vrženi do studené vody, jakmile se jen přiblíží k samičce. Takže se z nich ze všech stanou přihřáté krysy, jak už to ostatně v etiologii chodí. A může pak taková krysa zapištět Šem teplouš a milujůůů to nebo Kdo ti je uflák, ty koksando s dvouma ďourama?, byla-li by to ovšem slušňácká krysa, abych tak pískl. Během mé velice krátké psychoanalytické praxe - určité problémy se Svazem - posedl jednoho mého pacienta amok, lítal po Grand Central s plamenometem, dva spáchali sebevraždu a jeden mi zemřel na pohovce jako pralesní krysa (pokud jsou pralesní krysy náhle vystaveny beznadějné situaci, často chcípají). Takže to jeho příbuzenstvo brblá, ale já je vždycky usadím: Tak už to halt v životě chodí. Dejte toho exáka vocaď pryč. Na živý pacienty to působí depresívně - všiml jsem si, že všichni mí homosexuální pacienti manifestovali silné podvědomé heterosexuální sklony, a všichni hetero pacienti zase podvědomé homosexuální sklony. Musí se z toho pěkně motat hlava, viď? A co z toho všeho vyvozuješ? Co z toho vyvozuju? Vůbec nic. Pouhé zběžné pozorování. Když obědváme v Benwayově kanceláři, ozve se telefon. Cože?... Příšerné!! Fantastické!... Pokračujte a buďte v pohotovosti. Zavěšuje telefon. Jsem připraven okamžitě přijmout práci u Islam Incorporated. Zdá se, že elektronický mozek dostal záchvat amoku, když hrál s Technikem šestirozměrné šachy, propustil všechny chovance S. P. Musíme toho nechat a přesunout se na střechu. Přiletí operační vrtulník. Ze střechy S. P. přehlížíme výjevy nepřekonatelné hrůzy. INP postávají před kavárenskými stolky a z brad jim visí dlouhé rampouchy slin, v žaludcích jim hlasitě škvrká, jiní při pohledu na ženy ejakulují. Latahové napodobují s opičáckou obscenitou kolemjdoucí. Feťáci vyplenili lékárny a píchají si na každém rohu... Katatonici zdobí parky... Vzrušení schizofrenici pobíhají po ulicích s rozervanými, nelidskými výkřiky. Skupina Č. P. - částečně převychovaných - obklopila několik homosexuálních turistů a s hrozivě významnými úsměvy jim dole ukazují žalud jako nordickou lebku, se staženou a opět přetaženou předkožkou. Co chcete? vyštěkne jeden z buzíků. No přece pochopit vás. Tlupa vyjících simopatů se houpe na lustrech, Balkónech a stromech a kálí a močí na kolemjdoucí. (Simopat - odborný název této poruchy mi uniká člověk, přesvědčený o tom, že je opice či nějaký lidoop. Tato porucha je příznačná pro armádu, ale po odchodu z vojny mizí.) Šílenci posedlí amokem pobíhají kolem a s nepřístupným, napůl zasněným úsměvem na mírných tvářích uřezávají hlavy... místní obyvatelé s propukajícím Bang-utotem křečovitě svírají své penisy a volají turisty o pomoc... arabští vzbouřenci ječí a vyjí, kastrují, vyvrhují i metají hořící benzín. Tančící hoši provádějí stripýz se střevy, ženy si strkají do kund ztvrdlá pohlaví, kroutí zadky a vráží a štouchají jimi do mužů, které si vyhlédly... Náboženští fanatici pronášejí z helikoptér kázání k davům a sypou jim na hlavy kamenné tabulky, popsané nesmyslnými poselstvímy... Leopardí muži trhají ocelovými drápy lidi na kusy, škytají a chrochtají... Zasvěcenci kwakiutlské canibalské společnosti uřezávají nosy a uši... Koprofág žádá o podnos, sere na něj, pojídá hovna i prohlašuje: Mňam, tohle je ta moje vydatná výživa. Batalión zuřivě radikálních a nudných otravů se krade ulicemi a hledá oběti. Intelektuální avantgariista - Je samozřejmé, že jedinou literaturu, hodinu zájmu, lze dnes najít ve vědeckých zprávách i periodicích - dal komusi injekci bulbokapninu i připravuje se, aby mu přečetl bulletin o využití hemoglobinu při zvládnutí hromadné degenerativií granulómy. (Samozřejmě jsou všechny ty zprávy slátaniny, které sám splácal dohromady a také vytiskl.) Jeho úvodní slova: Připadáte mi jako inteligentní muž. (Stále ona zlověstná a neblahá slova, chlapčejůj... Jakmile je uslyšíte, hnedka práskněte do bot, abyste tam proboha zkejsli.) Anglický koloniální úředník zadržel v baru za pomoci pěti polišů nebohou obět. Povídám vám, náte Mosambik? a s vervou se pouští do nekoneč.ého příběhu své malárie. A doktor mi teda řek: Můžu vám jenom doporučit, abyste tuhle oblast pustil. Jinak vás tu taky pohřbím. Tenhle doktůrek má totiž bokem ještě pohřební ústav. Zvyšuje své šance, dalo by se říct, a čas od času si prostě nějaký ten kšeftík dohodí. Po třetím růžovém gim, když už si myslí, že vás zná, přejde k úplavici. To je ta nejpozoruhodnější choroba. Více méně běavě žluté barvy jako zatuchlé sperma, a mazlavá, však to znáte. Cestovatel v tropické helmě skolil ze vzduchovky šipkou napuštěnou kurare místního občana. Jednou nohou mu dává umělé dýchání. (Kurare zabíjí tím, že paralyzuje plíce. Žádné jiné toxické účinky nemá, takže striktně vzato není jed. Pokud dostane oběť včas umělé dýchání, nezemře. Kurare se velice rychle vylučuje ledvinami.) To bylo tehdá v tom roce, co řádil ten dobytčí mor a všickni pomřeli, dokonce i hyeny... No, a já byl tehdá zrovna u pranenů Paviání prdele a neměl jsem vůbec žádnou mastičku do prdele. A když mi ji pak shodili z letadla, byla moje vděčnost přímo nepopsatelná... Mastně, a tohle jsem ještě neřek aní živáčkovi - neodbytný mizerové -Jeho hlas se s ozvěnou rozlétá prostornou a prázdnou hotelovou halou ve stylu oku 1890, červený plyš, umělé květiny, pozlátko i sošky - jsem byl jediný běloch, kterého zasvětili do neslavné společnosti Aguti a účastnil jsem se jejich nechuně hnusných rituálů. (Společnost Aguti se dala stejným směrem jako Čimu se svými fiestami. (Čimové, kteří žili starém Peru, se oddávali hlavně sodomii a příležitostně pořádali krvavé bitky s kyji, které

15 měly běm odpoledne na svědomí až několik stovek obětí.) Mladí štouchají s úšklebky palicemi jeden do duhého a pochodují na bitevní pole. Bitva začíná. Laskavý čtenáři, ošklivost tohoto spektáklu je již sama o sobě tak nevýslovně ohavná, že se vzpírá jakémukoli popisu, jenž by ostatně celý zkurvila. Kdo by také dokázal být tak podlézavým a zachcaným zbabělcem a přitom zároveň mrzkým a zlostným jedincem jako mandril s rudým zadkem a střídat tyto politováníhodné stavy jako vaudevillové énky? Kdo by dokázal srát na podlého soka, který zmíraje pojídá sračky a vřeští přitom rozkoší? Kdo dokázal oběsit slabého, osudu odevzdaného jedince a ještě chytat jeho sperma do úst jako vzteklý pes? Laskavý čtenáři, rád bych tě ušetřil podobného, leč pero mé vůli svou má, jako onen Starý námořník. Ach, bóže, jaký to výjev! Může se snad jazyk či pero vůbec přiblížit takovýmto pohaněním? Bestiální mladý chuligán vydloubl svému komplici oko a šoustá ho do hlavy. Tenhle mozeček je teda celej studenej a scvrklej, přesně jako kunda tý mý báby. Mění se v rokenrolového páska. Tak teda mrdam starou kundu - no je to jako v křížovce, v jakym tahu asi bude ten vejsledek, teda esli z toho vůbec jako něco bude? Můj fotr, a nebo eště né? Brácho, já tě nemůžu klátit, z tebe se má stát jako můj tr, a nebylo by to teda lepší ti uříznout palici vopíchat mou mámu a vzít to rovnou hákem než jak by to taky mohlo bejt, a podřezat krk mej mámě, tej svatoušskej píče, to by teda bylo to nejlepší, co tak vim, jak konečně stopnout tu spoustu keců a eště shrábnout ty její prachy. To jako když nějakýho maníka zaskočej akorát mezi převleky a von neni ani ženská, ani chlap a neví, jesli má teda nastrčit velkýmu taťkovi, a nebo sejmout tu starou bábu a vyhodit jí střeva až na zem. Dejte mi dvě kundy a vocelovej ocas, a prosím tě, nešahej mi těma svejma hnusnejma hamatákama na tu mou prdýlku, ta je slaďounká jak prcinka, vandráku jeden, a co si to vůbec myslíš, že sem snad nějakej pošuk s rudou prdelí, co už je na útěku z Gibraltaru? Chlapi i ženský, všecko vykleštil. Kdo že to tu nedokáže rozlišit pohlaví? Podříznu ti krk, ty bílej mamrde. Vyjdi na světlo boží coby vnouče mé a se svou nezrozenou mátí utkej se v nerozhodném boji. Dílo jeho mistrovské posral zmatek. Splet sem si ho s vrátnym a podřezal ho, byl to stejně děsnej čurák jako ten můj starej. A potmě sou stejně všecky vocasy stejný. Vraťme se ale zpět na bojiště. Jeden mladík vnikl do svého druha, zatímco další mládenec rozhodně odnímá nejpyšnější část chvějícího se leníka onoho fešáka, a hostující membrum se proto dere, aby vyplnilo prázdno, jehož se příroda děsí, a ejakuluje do černé laguny, kde netrpělivá piraňa chtivě chřiape po dítěti ještě nezrozeném, ani vlastně - ve světle určitých faktů - nepřicházejícím vůbec v úvahu.) Další trouba se táhne s kufrem plným trofejí a medailí, pohárů a stuh: Heleďte, tuhle jsem získal v Soutěži nejdůmyslnějších sexuálních triků a zařízení v Jokohamě. (Chopte se ho, je to zoufalec.) Předal mi ji sám císař a měl přitom slzy v očích, a ti, kteří se umístili až za mnou, se všichni vykastrovali noži na harakiri. A tuhle stuhu jsem vyhrál v Přeboru o degradaci na teheránském setkání Anonymních feťáků. Našlehal jsem si všechen manželčin morfin a pak jsem jí pustil k vodě i s ledvinovým kamenem velkým jako diamant Hope. Tak jsem jí ještě dal půlku Vagaminu a povídám: Nepočítej s tím, že ti to nějak extra pomůže... A drž už ksakru hubu. Chci si ty prášíčky pěkně vychutnat. Štípnul jsem babičce z prdele zásobu opia. Hypochondr lapá kolemjdoucího do lasa, nasazuje mu svěrací kazajku a začíná hovořit o své hnisající přepážce: A pak mi z toho teče strašně zhnisanej hnus... počkej chvilku a uvidíš. Obnažuje se, předvádí jizvy po operaci a vede zpěčující se prsty své oběti. Cejtíš tuhle zhnisanou zduřeninu ve slabinách, tak tam jsem měl lymfogranulomy... A todlecto bysem byl rád, kdyby sis šáhnul na mý vnitřní hemeroidy. (Zmínka je o lymfogranulomě, progresívním zánětu mízních uzlin. Virová venerická choroba, původem z Etiopie. Pro nic za nic se nám přece neříká špinavý Etiopani, ušklíbá se etiopský žoldák, zatímco sodomizuje Faraóna, plného nenávisti jako Králova kobra. Prastaré egyptské papyry o nich stále mluví pouze jako o špinavých Etiopanech.) Takže to všechno začalo v Addis Abebě, stejně jako tehdy v Jersey, ale dnes už přece máme moderní dobu, Jeden svět. Mízní uzliny nyní duří v Šanghaji a Esmeraldas, v New Orleansu i Helsinkách, v Seattlu i v Kapském městě. Každého to ale táhne domů a tato choroba projevuje výraznou afinitu k černochům, je totiž ve skutečnosti miláčkem bílých rasistů. Ale přívrženci voodoo mezi teroristy Mau Mau už prý bělochům kuchtí opravdu bezva pohlavní nemoc. Ne že by byli vůči ní příslušníci bílé rasy imunní: v Zanzibaru ji dostalo pět Britských námořníků. A v Dead Coon County, Kraji mrtvýho negra, v Arkansasu (Ta nejčernější půda a nejbělejší lidi v celých Státech - Negře, ani sem nepáchni) onemocněl krajský koroner záněty mízních uzlin, zepředu i zezadu. Když vyšel najevo jeho zajímavý stav, členové Výboru bdělosti ze sousedství ho s omluvami upálili v ústraní soudní budovy. No tak, Cleme, tak si teda mysli, že seš jako kráva a máš tuhlentu aftózu. Nebo že seš poseroutka se slepičím morem. Kluci, necpěte se hernajs tak blízko. Nejspíš mu v tom ohni vybouchnou střeva. Nemoc je, krátce řečeno, záludná tím, že se stěhuje, a není jako jisté politováníhodné víry, jimž je souzeno, aby nekonzumovány chřadly ve vnitřnostech klíštěte a moskyta nebo ve slinách chcípajícího šakala, cintajícího kolem sebe pod pouštním měsícem stříbro. Když pak dojde po prvotní lézi k infekci, nemoc se přesune do lymfatických žláz v tříselné krajině, které zduří a v hnisajících trhlinách praskají a po celé dny, měsíce a roky mokvají zhnisaným lepkavým výtokem, prokvetlým krví a rozkládající se a páchnoucí lymfou. Častou komplikací bývá elefantiása genitálií, a pokud byla doporučována amputace pacienta in medio, od pasu dolů, jež za to ovšem ale sotva stála, byly zaznamenány případy gangrény. Ženy bývají obvykle postiženy sekundární infekcí konečníku. Muži, kteří se stejně jako slabí paviáni, jimž brzy zrudne zadek, smíří s pasívním stykem s nakaženým partnerem, se asi budou muset krmit trochu neobvykleji, než je zvykem. Počáteční

16 proktitida a nevyhnutelný hnisavý výtok - který může projít při svlékání bez povšimnutí - je následována strukturou konečníku, jež si vyžaduje zákrok vykrajovačem jablečných dužin, eventuelně jeho chirurgickým ekvivalentem, pokud by ovšem neměl být pacient přinucen cedit prdy a sračky mezi zuby, což by ovšem ale mělo za následek neodbytný páchnoucí dech a neoblíbenost u tvorů homo sapiens všeho pohlaví, věku i stavu. Ve skutečnosti byl slepý buzerant opuštěn svým vodicím psem - který je v podstatě jako polda. Až donedávna neexistovala v podstatě žádná uspokojivá léčba. Léčba je symptomatická - což znamená, že v podstatě není žádná. Nyní bylo mnoho onemocnění zažehnáno intenzívní léčbou aureomycinem, terramycinem a některými novějšími odrůdami plísňových kultur. V každém případě ale jisté nezanedbatelné procento nadále vzdoruje, stejně jako horské gorily... Takže hoši, jakmile si budou ona žhavá olíznutí pohrávat s vašimi koulemi a ptákem, přejíždět je a vbodávat se vám do zadku jako neviditelný plamen letlampy, chrlící modrý proud orgonů, Myslete, slovy L. B. Watsona. Zaražte tu svou udýchanou touhu a šáhněte si... a pokud nahmatáte zánět mízních uzlin, odtáhněte se a s chladným nosovým vzlyknutím proneste tato slova: Ty si teda myslíš, že akorát tak stojím o to tu hrůzu od tebe chytit, co? Tak to teda prrr. Rokenroloví pubertáčtí chuliši berou útokem ulice všech států. Vnikají do Louvru a vrhají Moně Lise kyselinu do tváře. Otvírají zoologické zahrady, blázince, vězení, sbíječkarni rozbíjejí hydranty, v letadle vysekávají na toaletách pro cestující podlahu, rozstřelují majáky; až na jedno jediné lanko přepilovávají všechny nosné kabely u výtahu, svádí stoky do rezervoárů pitné vody; pouští do bazénů žraloky, rejnoky, elektrické úhoře a kandiru (kandiru je malá úhořovitá ryba či červ, asi šest milimetrů v průměru a pět centimetrů dlouhá, pravidelně se objevující v jistých řekách nevalné pověsti ve velkém povodí Amazonky. Vdere se vám do ocasu nebo do zadnice, v případě žen do kundy, faute de mieux, kde se zachytí pomocí ostrých bodlin, přičemž ale není přesně známo proč, neboť doposud nikdo nepokročil natolik vpřed, aby pozoroval životní cyklus kandiru přímo in situ); v námořnických oblečcích vráží s Queen Mary plnou parou do newyorského přístavu; předstírají nevyhnutelné srážky s cestovními letadly a busy a zkoušejí, kdo víc vydrží, než mu povolí nervy; v bílých pláštích vnikají se sekerami, pilami a metr dlouhými skalpely do nemocnic; vypínají paralytikům železné plíce (napodobují jejích dušení, mrskají sebou po podlaze a obrací oči v sloup), dávají injekce pumpičkami na kolo, odpojují umělé ledviny, chirurgickou pilou pro dva muže přeřezávají ženu napůl; vhání smečky pištících krys do Burzy; serou ve Spojených národech na podlahu a utírají si zadek zprávami, smlouvami a pakty. V letadle, autě, na koni, velbloudu, slonu a traktoru, na byciklu a parním válci, pěšky, na lyžích, saních, o berlích a pérových tyčích ztékají turisté hranice a neoblomně a důrazně požadují azyl před nepopsatelně hnusnými poměry, vládnoucími v republice Freeland, a Obchodní komora se marně snaží zabránit zmatku: Zachovejte prosím, klid. Jedná se jen o několik ztřeštěnců, kteří uprchli z blázince. část II. literatura.jinak.cz JOSELITO A Joselito, který psal špatnou, toídni uvidomilou poezii, zaeal kašlat. Nimecký doktor ho krátce prohlédl a dotýkal se poitom dlouhými, delikátními prsty Joselitových žeber. Kromi lékaoe byl ješti koncertním houslistou, matematikem, mistrem šachu a také doktorem mezinárodní jurisprudence s oprávniním provozovat praxi na toaletách v Haagu. Doktor vrhl tvrdý a odmioený pohled na Joselitovu hnidou hrui. Pohlédl na Carla a usmál se úsmiv jednoho vzdilance na druhého - a pozvedl oboeí, oíkaje beze slov: Alzo, kvuli tomu zabedninému venkovanovi se musíme vystoíhat užití slov, že ano? Jinak by se zesral strachy. Koch a chrlení, obi ta slova jsou dost ošklivá, mám ten dojem. Nahlas ale konstatoval: Je to catarro de los pulmones. Carl se bavil s doktorem venku, pod úzkou arkádou, a déšt z ulice mu odstoikoval na nohavice; myslel na to, kolika lidem to má oíct, schodišti, terasy, trávníky, poíjezdové cesty, chodby a ulice svita v doktorových oeích... staromódní nimecké altánky, motýlovité podnosy ke stropu, skrytý pompézní zápach urémie, prosakující pode dveomi; úzkoprsý chlapík z poedmistí stoíhá za zvuku postoikovaee trávník, v doímajícím poklidu noci v džungli, pod tichými koídly komáru Anopheles. (Poznámka: Toto není metafora. Komáoi Anopheles jsou skuteeni tiší.) Tenké koberce v diskrétním soukromém sanatoriu v Kensingtonu: židle potažená tuhým brokátem a šálek eaje, moderní švédský obývací pokoj s hyacinty v široké žluté váze - venku porcelánovi modré severní nebe a honící se oblaka, pod špatnými akvarely umírajícího studenta medicíny. Myslím, že schnaps, Frau Underschnitt. Doktor hovooil do telefonu a poed sebou mil rozloženou šachovnici. Celkem lehká léze, oekl bych... samozoejmi, že jsem ješti nevidil snímek ze štítu. Zvedá krále a pak ho zase bezmyšlenkoviti staví zpit. Ano... Obi plíce... naprosto definitivni. Pokládá sluchátko a obrací se k Carlovi. Všiml jsem si, že tito lidé mají obdivuhodnou schopnost rychlého hojení ran, s malým výskytem infekce. Je to vždycky v plicích... pneumonie, a samozoejmi, Old Faithful. Doktor chytá Carla chvatni za ocas a vyskakuje s nakoáplým dacanským oehotem do výšky. Jeho evropský úsmiv jako by neznal neslušné chování dítite nebo zvíoete. Pokraeuje zdvooile a úlisni svou odhmotninou anglietinou, nahánijící strach. Náš Starý virný, Bacillus Koch. Sráží paty a sklání hlavu. Jinak by se asi ty posranci museli množit do mooe, není to tak? Jeeí a strká Carlovi tváo do oblieeje. Carl se

17 odtahuje stranou, za sebou šedou stinu dešti. A to opravdu není nijaké místo, kde by ho mohli léeit? No, myslím, že nijaké takové sanatórium je, protahuje to slovo s jistou dvojsmyslnou obscenitou, v krajském misti. Napíšu vám adresu. Léková terapie? Ve vlhkém a sklíeeném vzduchu zní jeho hlas monotónni a tižce. Kdoví. Jsou to všechno natvrdlý sedláci, a nejhorší ze všech tich venkovských dacanu jsou ti takzvani gramotní. Timhle lidem by mili zabránit nejen v tom, aby se naueili eíst, ale aby se vubec naueili mluvit. Není toeba jim bránit v myšlení; to už udilala poíroda za nás. Tady je ta adresa, šeptl doktor, aniž by pohnul rty. Upustil Carlovi do dlani smotek papíru. Jeho špinavé prsty, záoící nad tím svinstvem, spoeinuly na Carlovi rukávu. Je zde ješti otázka mého honoráoe. Carl mu podal zmuchlanou bankovku... a doktor se ztratil v šedém poítmí, sešlý a falešný jako starý feťák. Carl uvidil Joselita ve velkém eistém pokoji, zalitém svitlem, s vlastní vanou a betonovým balkónem. V chladném prázdném pokoji není o eem mluvit, v široké žluté váze kvetou hyacinty, porcelánovi modré nebe a honící se oblaka, v oeích mu stoídavi doutnal a pohasínal chvijivý strach. Když se usmál, strach odletil v malých útržcích svitla a záhadni a nevyzpytatelni eekal v chladných rozích pod stropem. A co jsem taky mohl oíkat, když jsem všude kolem sebe cítil smrt a v hlavi mil ty krátké zpoetrhané poedstavy, co se vynooují poed usnutím? Zítra mi pošlou do nového sanatoria. Poiji se za mnou podívat. Budu tam úplni sám. Zakašlal a vzal si tabletku kodeinu. Doktore, rozumím, tedy, bylo mi vysvitleno, eetl jsem i slyšel - nejsem lékao - a ani ho ze sebe nechci dilat - že pojem léeba v sanatoriu byl již více méni vytlaeen, nebo poinejmenším naprosto ureiti doplnin lékovou terapií. Je to tak, podle vašeho názoru? Chci oíct ien tohle, doktore, oeknite mi, prosím vás, ve vší upoímnosti, jako elovik eloviku, jaký na to máte názor, léková terapie versus léeba v sanatoriu? Jste jejím stoupencem? Doktorova indiánská tváo, poznamenaná nemocnými játry, byla prázdná jako tváo poekupníka. Naprosto moderní, jak sám vidíte, ukazuje špatni prokrvenými nachovými prsty po pokoji. Vana... voda... kvitiny. Všicko. Skoneil s vítizným úšklebkem, v cockney. Napíšu vám dopis. Tamten dopis? Pro sanatorium? Doktor promlouval ze zemi eerných skal a velkých, mioavi hnidých lagun. Nábytek... moderní a pohodlný. Jisti to vidíte také tak? Carl nemohl sanatorium zahlédnout, bránila mu v tom falešná fasáda ze zeleného štuku, jíž vévodil složitý neónový znak, proti nebi zašlý a pochmurný, eekající na temnotu. Sanatorium bylo vystavino na velkém vápencovém ostrohu, o nijž se lámaly vlny kvetoucích stromu a úponku vinné révy. Ve vzduchu tižce visela vuni kvitin. Velitel sedil pod šlahounem vinné révy u dlouhého doeviného stolu. Nedilal vubec nic. Vzal dopis, který mu Carl podával, poeeetl ho šeptem a levou ruku si poitom držel na rtech. Nabodnul dopis na hoebík nad záchodem. Zaeal cosi poepisovat z hlavní knihy, plné eísel. Psal a psal. V Carlovi hlavi mikce vybuchovaly nesouvislé a zpoetrhané poedstavy, jediným tichým rázem šel ze sebe. Jasni a zoetelni vidil z velké dálky sám sebe, jak sedí v jídelni. Poedávkování háekem. Jeho stará s ním toese a drží mu pod nosem teplou kávu. Mikuláše vánoení nálepky. Lidieky, bojujte proti tuberkulóze, šeptá nehmotným feťáckým hlasem. Sbor Armády spásy, složený z upoímných homosexuálních fotbalových koueu, pije: Na sladkou shledanou. Carl vklouzl zpit do svého tila, pozemský feťtácký duch. Mohl bych ho poece podmáznout. Velitel ťuká jedním prstem do stolu a brouká si Coming Through the Rye. Nejdoíve daleko, a pak neodbytni blízko, jako mlhová siréna, zlomek vteoiny poed drtivou srážkou. Carl povytáhl z kapsy u kalhot bankovku... Velitel stál u širokého panelu s uzamykatelnými odkládacími skoínkami. Pohlédl na Carla mdlýma a pohaslýma zvíoecíma oeima, umíral zevnito a beznadijný strach odrážel tváo smrti. Mil už bankovku zpola vytaženou, když ho v té vuni kvitin zasáhla slabost, zarazila mu dech a zastavila krev v žilách. Ocitl se ve velikém kuželu, rotujícím do eerného bodu. Léeba léky? Výkoik náhle vyrazil z jeho tila, prázdnými školními šatnami se skoíokami a boudami, zatuchlými výletními hotýlky a poízraeným: kašlajícími chodbami tuberáckých sanatorií, brumláním a chrchláním, zápachem špinavi šedé vody po nádobí v hotýlcích a starobincích, pobooeným sloupooadími a zneeištinými arabeskami, železnými pisoáry, které moe miliónu buzíku zteneila na papír, opuštinými latrínami se zápachem výkali navracejících se do pudy, zarostlými býlím, koles vztyeeného doeviného falu na hrobi umírajících farníku, žalostném jako listy ve vitru, poes širokou hnidou oeku, po které plují celé stromy se zelenými hady ve vitvích a smutnoocí lemurové pozorují boeh poes rozlehlou hladinu (koídla supu protínají nakoáple vzduch). Po cesti jsou rozsety potrhané kondomy, prázdné kapsle od háeka a tuby od vaginálnfho lubrikantu, pomaekané a vysušené na letním slunci jako kostní moueka. "Muj nábytek." Velitelova tváo vzplanula v záblesku pohotovostní žárovky jako kov. Oei mu pohasly. Pokojem se prohnal závan ozónu. V jednom kouti si "novie" cosi mumlala ned svými

18 svícemi a oltáoíky. "Všechno to patoí Traku...moderní, excelentní..." kývá hlavou jako idiot a slintá. Žlutá koeka tahá Carla za nohavici a biží na betonový balkón. Kolem se ženou mraky. "Mohl bych svuj vklad dostat zpátky. Rozject si nikde malej kšeftík." pokyvuje hlavou a usmívá se jako mechanická hraeka. Joselito!!! Jak jméno prosviští kolem a zvolna mizí, hoši vzhlédnou od pouliení hry s míeem, od býeích zápasu a cyklistických závodu. Joselito!... Paco!... Pope!... Emique!... Smutný hoch vzlyká za horké noci do vitru. Znak Traku se zaeíná jako noení šelma probouzet a vyšlehává modrým plamenem. EERNÉ MASO "My poátelové, ano?" Eistie bot nasadil pasácký úsmiv zlodijíeka a vzhlédl do Námooníkových mrtvých, chladných podmooských oeí, oeí beze stopy tepla, chtíee, nenávisti nebo prosti nijakého postu, jaký kdy chlapec na sobi nebo na jiných zažil, chladných a zároveo vášnivých, neosobních a bezohledni dravých. Námooník se poedklonil a položil prst na chlapcovo záloktí. Promluvil mrtvým, feťáckým šepotem. "Teda, mladej, s takovejma žílama bych se ale pooádni rozšoup!" Zasmál se eerným hmyzím smíchem, který jako by sloužil nijakému obskurnímu zpusobu orientace, podobni jako netopýoí pištiní. Námomík se toikrát zasmál. Pak poestal a strnul, zaposlouchán bez hnutí do sebe. Naladil se na tichou frekvenci drogy. Jeho tváo se napnula poes vysedlé lícní kosti jako žlutý vosk a zklidnila se. Poekal, až mu cigareta do pulky dohooí. Námomík umil eekat. Ale jeho oei vzplanuly skrytou a vyprahlou touhou. Kvuli muži, který právi vešel, natoeil svou tváo ovládnuté naléhavé potoeby o pul obratu stranou. Tlouštík Koncovka si sedl a poejíždil kavárnu prázdnýma periskopickýma oeima. Když jeho oei míjely Námomíka, nepatrni pokývl. Pouze obnažené nervy absťáku mohly zaregistrovat nijaký pohyb. Námooník podal chlapci minci. Plavni poešel k Tlouštíkovu stolu a usedl. Dlouho sedili a mleeli. Kavárna byla vestavina do jedné strany kamenné plošiny, na dni hlubokého kaoonu zdiva. Kavárnou proudily tváoe Mista, mleenlivé jako ryby, potoísniné nízkými závislostmi a hmyzími chtíei. Osvitlená kavárna byla potápieským zvonem, který se urval z lana a nooil se do eerných hlubin. Námooník si eistil o klopy nevýrazného civilního obleku nehty, Mezi záoivi žlutými zuby si pohvizdovat nijakou krátkou melodii: Když se pohnul, vycházel z jeho šatu zápach plísni, zatuchlý puch opuštiných tilocviených šaten. "Se sálajícím napitím si pozorni prohlížel nehty." "Dobrej tip, Tlouštíku. Mužu dotlaeit dvacku. Ale potoebuje založit." "Na šmelinu?" "Prosti tady tich dvacet babek nemá. Teda ale oeknu ti, je to pikni silný kafe, Jeden se trošku rozšoupne a hned máš padáka." Námooník hledil na svoje nehty, jako kdyby studoval námooní mapu. Poece víš, že to vždycky dovalim." "Udiláme to za toicet. A pitku za balení poedem. Zítra, touhle dobou." "Tlouštíku, já tu tubu ale pooebuju hned." "Tak se projdi a jednu dostaneš." Námooník vplul na Námistí. Hoša z ulice mu vrazil do tváoe noviny, aby tak zakryl ruku na Námomíkovi peru. Námooník šel dál. Vytáhl pero a zlomilho ve svých tenkých, žilnatých, ružových prstech jako ooech. Vyoal olovinou tubu. Jeden konec odoízl malým zahnutým nožíkem. Vyvalila se eerná mlha a vznášela se ve vzduchu jako rozvlniná kožešina. Námooníkova tváo se rozplynula. Ústa se mu vychlípila k dlouhé tubi a nasála eerné chmýoí, chvila se v nadzvukových peristaltických stazích a ztratila se v tiché rúžové explozi. Jeho oblieej se opit vrátil do ohniska, nesnesitelni ostrý a jasný, planoucí žlutým cejchem drogy, vypalující znamení na šedé hýždi miliónu jeeících feťáku. "To vystaeí na misíc," a rozhodl po poradi s neviditelným zrcadlem. Všechny ulice Mista se svažují mezi prohlubujícími se kaoony do rozlehlého námistí ve tvaru ledvin, které je celé ve tmi. Stiny ulic i námistí jsou provrtány elenitými obytnými pokojíky a kavárnami, nikteré jsou hluboké nico poes metr a jiné se táhnou mimo dohled a vitví se v síť místností a chodeb. Na všech rovinách se koíží zmiť mostu, lávek, koeieích mustku a lanovek. Katatonietí výrostci obleeení jako ženy v róby z pytloviny a ze shnilých cáru, tváoe silni a sprosti pomalované jasnými barvami poes vrstvu stop po výprascích a arabesek nesouvislých jizev zhnisaných až na perleťovou kost, se s mleenlivou, poítulnou a neodbytnou naléhavostí maekají ke kolemjdoucím. Kšeftaoi s Eerným masem obrovité eerné vodní stonožky - dosahující nikdy délky témio dvou metru -, jež se vyskytuje ve stružkách mezi eernými kameny a hnidými, mioavými lagunami; poedvádijí v maskovaných otvorech Námistí, patrných pouze Pojídaeum masa, ochrnuté korýše. Poíslušníci dávno vymizelých a nepoedstavitelných oemesel emárající cosi vetruštini, narkomané, závislí na ješti nesyntetizovaných drogách, eerní šmelináoi toetí svitové války, akcízové s telepatickou citlivostí, osteopatové ducha, objevitelé poestupku proti pravidlum, odhalených chladni korektními paranoidními šachisty, dorueovatelé neúplných rozkazu a rozsudku, zapsaných hebefrenickým tisnopisem a obvioujících z nevýslovni odporných zprznihí

19 ducha, státní úoedníci neustavených policejních státu, poekupníci a dohazovaei nádherných a intenzívních snu a nostalgií, ovioených na zcitliviných buokách postižených slabostí z nedostatku drogy a handlovaných za suroviny vule, pijáci Tižké kapaliny, zapeeetiné v prusvitni jantarové žluti snu. Kavárna Schuzka zabírá celou jednu stranu Námistí, to je bludišti kuchyní, restaurací, nocležen, odvážných železných balkónu a sklepení, otvírajících se do podzemních lázní. Na taburetech. potažených bílým saténem sedí nazí Hlavouni a srkají alabastrovými breky prusvitné barevné sirupy. Hlavouni nemají játra a živí se výlueni sladkostmi. Tenké, rudi fialové rty zakrývají zoban z eerné kosti, ostrý jako boitva, kterým se easto trhají poi bitkách o zákazníky na cucky. Tito tvorové vylueují ze svých ztopooených penisu kapalinu, která vyvolává návyk, a tím, že zpomaluje metabolismus, prodlužuje život. (Ve skuteenosri se u všech agens dlouhovikosti prokázalo, že vyvolávají návyk; a to v poímém pomiru k jejich úeinnosti poi prodlužování živofa.) Narkomané, závislí na kapalini vylueované Hlavovhy, jsou známi jako Had'áci. Mají ružová tila s ohebnými kostmi a nikolik se jich vlní po židlích. Za každým uchem jim vyrustá vijíc zelených chrupavek, pokrytý dutými vztyeenými chlupy, kterým Had'áci absorbují kapalinu. Vijíoe, které se eas od easu pohnou, když se jich dotknou neviditelné proudy, slouží také k ureitému druhu dorozumívání, známému pouze Had'ákum. Bihem bienálních Panik, poi nichž poepadává surová Snová policie s rachotem misto, Hlavouni uprchnou a skryjí se v tich nejhlubších prasklinách ve zdi, uzavoou se do hlininých komurek a po týdny tak setrvají v biostázi. V onich dnech šedého teroru rejdí Had'áci sem a tam, stále rychleji, poi setkání jeeí jeden na druhého nadzvukovou rychlostí a jejich ohebné lebky se bezhlavi míhají v eerných vitrech hmyzí agónie. Snová policie se rozpadne na kapieky shnilé ektoplazmy, které pak za absťákového jitra, zamete starý plivající a chrcldající feťák. Hlavounský Muž poijde s alabastrovými konvicemi naplninými kapalinou a Had'áci se zase uklidní. Vzduch je opit klidný a eistý jako nitroglycerin. Námomík zahlédl svého Had'áka. Poesunul se a objednal zelený sirup. Had'ák mil malá kulatá talíokovitá ústa z hnidé chrupavky a zelené oei témio bez výrazu, zakryté tenkou membránou víeka. Námooník eekal hodinu, než tvor zachytil jeho poítomnost. "Nijaký chechtáky pro Tlouštíka?" zeptal se a jeho slova rozeeoila chloupky Had'ákova vijíoe. Trvalo celé dvi hodiny, než pozvedl toi pruhledné rúžové prsty, pokryté eerným chmýoím. Nikolik Pojídaeu masa, poíliš slabých na to, aby se pohnuli, leželo ve zvratcích. (Eerné maso je jako zkažený sýr, neodolatelni lahodné a vyvolávající nauzeu, takže pojídaei jedí a dáví neustále dokola, dokud se nezhroutí vyeerpáním.) Pomalovaný výrostek vklouzl dovnito a sebral jeden z velkých eerných paoátu, vydávajících sladký, chorobný zápach, který se vlnil kavárnou. NEMOCNICE Poznámky z dezintoxikace. Paranoia poeáteeních stavu poi vysazení... Vše se zdá být modré... Mrtvé a ochablé, bezbarvé tilo. Noení mury poi vysazení. Kavárna obložená zrcadly. Prázdno... Na nico eekám... V boeních dveoích se objevuje muž... Štíhlý malý Arab, s šedým vousem i tváoí, obleeený do hnidé galábie... V ruce držím džbán voící kyseliny... Poepaden nutkavým záchvatem ji vrhám do jeho tváoe... Každý vypadá jako narkoman... Krátká procházka po nemocniením dvorku... Za mé nepoítomnosti nikdo použil mé nužky, jsou potoísniny nijakým lepkavým, eervenohnidým svinstvem... Bezpochyby si ta kurvieka uklízeeka zastoihávala svoje vložky. Schodišti zaploují hrozni vypadající Evropané; když potoebují lék; tak zastavují sestru, když se myji, vylévají mi do umyvadla moe a v jednom kuse vysedávají celé hodiny na záchodi - snad tam loví gumový prst plný diamantu, co si zašili do prdele... Ve skuteenosti se vedle mi nastihoval celý klan Evropanu... Starou matku budou operovat a dcera se hned poivalí taky, aby dohlédla, že se té staré pizdi dostane pooádné péee. Podivní návštivníci, podle všeho poíbuzní. Jeden z nich nosí taková ta skla, co si ti fikaní klenotníci nasazují do oeí poi prohlížení kamenu... Zoejmi brusie diamantu v úpadku... Muž, co zprasíl diamant Thsockmorton a byl s hanbou vyhnán z oboru... Všichni ti klenotníci stojí v pracovních halenách kolem diamantu a eekají na Muže. Chyba jedné tisíciny palce by celý kámen zcela znehodnotila, a tak musí povolat odboríka až z Amsterdamu, aby tu práci udilal za ni... A on se poipotácí namol opilý a velkou sbíjeekou roztluee diamant na prach... Nekontroluje je... Poekupnicí drog z Aleppa?... Kšeftaoi se zmetky z Buenos Aires? Ilegální nákupeí diamantu z Johannesburgu? Obchodníci s otroky ze Somálska? Ueiti poinejmenším spolupracují... Neustálé sny o droze: Hledám pole vleího máku... Pašeráci whisky v eerných stetsonech mi ukazují cestu k arabské kavárni... Jeden z eíšníku je spojkou na jusoslávské opium... Od malajské lesbieky v bílém trenekotu staženém páskem kupuju balíeek heroinu... Prodává mi papírek v muzeu, v tibetském oddilení... Pooád se mi ho snaží ukrást... Hledám místo, kde bych si píchl... Kritickým bodem poi vysazení není poeáteení fáze akutních abstineneních poíznaku, ale koneený krok uvolniní se z životního milieu drogy... Nastává mezihra noení hruzy, buniené paniky života, visícího azmrazeného mezi dvima zpusoby bytí... V tomto bodi se touha po droze

20 soustoed'uje v poslední, nejintenzivnijší a naprosto nepotlaeitelnou touhu, a zdá se, jako by získávala moc snu: okolnosti vám staví drogu poímo do cesty... Potkáte Šoupaoe ješti ze starých easu, lapiducha zlodijíeka, doktora, co píše... Strážný v uniformi z lidské kuže, eerné semišové sako z negra s knoflíky z kariózních žlutých zubu, elasfickou košili poes hlavu z nablýskané kuže Indiána barvy midi, volné kalhoty z opáleného dospívajícího Seveoana, sandály ze ztvrdlých chodidel mladého malajského farmáoe a popelavi hnidý šátek na uzel, zastreený do košile. (Popelavi hnidá je barva podobná šedi pod hnidou kuží. Nikdy bývá k vidiní ve smíšených. rodinách eernochu a bilochu, kdy se koížení nevydaoilo a barvy se oddilily jako olej na vodi...) Jelikož nemá co na práci a celou výplatu si šetoí, aby si mohl kupovat nové šaty, obléká se Strážný s vybranou elegancí a toikrát denni se poevléká poed obrovským zvitšujícím zrcadlem. Má hezkou, hladkou románskou tváo s tenkým knírkem jako kartáeek, malé eerné oei, prázdné a nenasytné hmyzí oei, o jakých se vám nikdy ani nezdálo. Když kráeím k hranici, vybíhá Strážný z casita a na krku se mu houpe zrcadlo v doeviném rámu. Pokouší se sundat si zrcadlo z krku... Ješti nikdy poedtím se nestalo, aby se nikdo poiblížil k hranici. Jak si Strážný sundával rám zrcadla, poranil si larynx... Ztratil hlas... Otevírá ústa a je vidit, jak mu uvnito poskakuje jazyk. HIadká mladá a prázdná tváo i otevoená ústa s jazykem, pohybujícím se uvnito, jsou neuvioitelni odporné. Strážce zdvihá paži. Celé tilo sebou škube v koeeovitém odporu. Jdu dál a uvolouji oetiz, natažettý poes cestu. Padá s oinkotem kovu o kámen. Procházím. Strážný tam stojí v mlžném závoji a hledí za mnou. Pak opit viší oetiz na hák, vrací se do casita a zaeíná si vytrhávat knír. Právi poinášejí takzvaný obid... Vejce na tvrdo, a když sloupnu skooápku, odkryje se nico, co jsem ješti nikdy nevidil... Hodné malé vejce žlutohnidé barvy... Nejspíš ho snesl ptakopysk spáoený s kachnou: V pomeranei byl velký eerv a už témio nic jiného... Ten se tam skuteeni dostal jako první. ze všech, naprostá jednieka... V Egypti se vyskytuje eerv, který se vám dostane do ledvin a vyroste do obrovské velikosti. Ledviny jsou nakonec jenom pouhou tenkou slupkou kolem eerva. Neohrožení gurmáni staví maso eerva nad všechny ostatní delikatesy. Prý je nepopsatelni lahodné... Koroner z Interzóny, známý jako Ahmed Pitva, udilal na kšeftech s Eervem štistí. Proti mému oknu je francouzská škola a já si hochy pozorni prohlížím osmkrát poibližujícím polním dalekohledem... Jsou tak blízko, že bych se mohl natáhnout a dotknout se jich... Mají trenýrky... Za chladného jarního jitra mohu vidit husí kuži na jejich nohách... Sám se promítám dalekohledem poes ulici, duch v ranním sluneením svitu, rván odhmotniným chtíeem. Už jsem vám nikdy vyprávil, jak jsme jednou s Marvem zaplatili dvima arabským klueinum šedesát centu, aby nám poedvedli, jak šoustá jeden druhého? Takže se ptám Marva: "Myslíš, že to udilají?" A on oíká: "Oekl bych, že jo. Jsou hladoví." A já povídám: "Poesni tak bych je chtil vidit." Poipadám si z toho trochu jako starý zvrhlík, ale "Son cosas de la vida," jak oekl Soberba de la Flor, když ho poldové kárali za to, že odstoelil tu kundu a mrtvé tilo vzal do motelu Bar O a tam ho šoustal... "Tvrdi to na mi hrála, že už to dostala," vysvitluje... "Takovej rámus já poece nemusím poi klácení poslouchat," (Sobexba de la Flor byl mexický zloeinec s nikolika celkem bezvyznamnými vraždami na krku.). Klozet byl zameený celé toi hodiny... Poeítám, že ho používají jako operaení sál... SESTRA: "Nemužu jí najít puls, doktore." Dr. BENWAY: "Možná ho má šouplej do kundy v gumovým prstu." SESTRA: "Adrenalin, doktore?" Dr. BENWAY: "Noení hlídae si ho všechen napíchal, aby se rozšoup." Ohlíží se a bere jeden z tich gumovích zvonu, kterými se prošťuchují záchody... Poistupuje k pacientce... "Proveite incizi, doktore Limpfe," oíká zdišenému asistentovi... "Chystám se k masáži srdce." Dr. Limpf kreí rameny a zaeíná incizi. Dr. Benway omývá zvon tak, že s ním šplouchá v záchodové mise... SESTRA: "Nemilo by se to ale sterilizovat, doktore?" Dr. BENWAY: "Velice správni, ale na to tei není eas." Sedá si na zvon jako na rákosovou stolieku a pozoruje, jak asistent provádí incizi. "Mladí vejtahové, jako jste vy, by bez elektrického vibraeního skalpelu z automatickým odsáváním a sešíváním nerozoízli ani uhra... Brzo budeme operovat pomocí dálkového ovládání pacienty, které ani neuvidíme... Nebudeme dilat nic jiného než maekat knoflíky. Z chirurge se vytrácí veškerá dovednost a zruenost... Všechen ten fortel a improvizace... Už jsem vám vyprávil, jak jsem jednou provedl apendektomii rezavou plechovkou od sardinek? A když mi to jednou zaskoeilo a nemil jsem vubec žádny nástroj, tak jsem odstranil diložní tumor vlastními zuby. To bylo v Horním Effendi; a kromi toho..." Dr. LIMF: "Doktore, incize je hotova." Dr. Benway vráží do incize zvon a pohybuje s ním nahoru a dolu. Krev stoíká na léka'te, sestru i na zed'... Zvon vydává odporný savý zvuk. SESTRA: "Myslím, že je po ní, doktore." Dr. BEMNAY: "No, to se stává." Kráeí místností k lékaoskému pokoji. "Nijakej zasranej feťák mi oíznul kokain práškem nahajzly! Sestro! Pošlete chlapce, ať vezme na tenhle recept dvojitou dávku!"