14. ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY. ~město, kde lvi létají a holubi chodí pěšky

Transkript

1 14. ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY ~město, kde lvi létají a holubi chodí pěšky ~ ~ ~ dubna 2010

2 Termín Středa Čtvrtek Pondělí Úterý Čas a místo 17:00 Obecní dům 18:00 Obecní dům 10:00 Obecní dům 17:00 Obecní dům 19:00 Obecní dům 18:00 kino Mír 19:00 Minorit Název akce MĚSTO, KTERÉ NENÍ - vernisáž barevných linorytů Pavla Piekara KONCERT Z DĚL BENÁTSKÝCH MISTRŮ a ČTENÍ Z BÁSNICKÉ SBÍRKY SIMONY RACKOVÉ - Claudio Monteverdi, Antonio Vivaldi, Barbara Strozzi a Claudio Merulo (účinkují Michaela Syrová - soprán, Vladimír Richter - tenor, Ondřej Macek - cembalo, Václav Uhlíř - recitace) PRŮVODCE BAREVNÝM LINORYTEM - beseda s Pavlem Piekarem PROCHÁZKA BENÁTKAMI s Pavlem Piekarem ARGIPPO ZNOVUZROZENÝ - beseda s režisérem Danem Kramešem a dirigentem Ondřejem Mackem s projekcí filmu o rekonstrukci Vivaldiho opery napsané pro Prahu v roce 1730 KUPEC BENÁTSKÝ (William Shakespeare) - film, r. Michael Radford SEICENTO E SETTECENTO - komorní hudba barokních Benátek - G. Frescobaldi, G. P. Cima, G. B. Fontana, H. Kapsberger, A. Vivaldi a D. Bigaglia (Jan Kvapil - zobcové flétny a Jan Čižmár - loutny) Středa Čtvrtek Pátek Sobota :00 Galerie U Jakoba 18:00 Galerie U Jakoba 16:00 Minorit 17:00 Minorit 19:00 Minorit 11:00 Obecní dům 16:00 Ptačí vrch 17:00 kostel sv. Václava 10:00 Stříbrné jezero 19:00 Obecní dům STŘEPY ZE SNŮ - variace na benátské sklo výtvarnice Dagmar Mičíkové V MASCE PSA PO TAVERNÁCH, CHRÁMECH A LAGUNÁCH - o italských potulkách Tomáše Mazala a Miloše Doležala ANONIMO VENEZIANO - výstava fotografií Marca Ceccaroniho, POD KŘÍDLY BENÁTSKÝCH LVŮ - výstava fotografií Aleše Formánka BENÁTSKÁ LAGUNA - přednáška Luany Castelli z družstva Limosa BENÁTKY VE FILMU A VÁLKA - filmová projekce se zasvěceným úvodem Alessandra Reberschegga K ITALSKÉ RECEPCI ČESKÉ KULTURY - přednáška významného italského bohemisty prof. Sergia Corduase BENÁTSKÝ KARNEVALOVÝ PRŮVOD OBŘAD SNOUBENÍ BENÁTEK S OPAVOU - vernisáž výstav ZUŠ Solná: Acqua alta, Holky snílky Benátčanky, Moře; koncert souborů Musica Opavia a Opavského studentského orchestru ZUŠ V. Kálika ORIGINÁLNÍ BENÁTSKÉ GONDOLY na opavském Stříbrném jezeře BENÁTKY VE FILMU A GONDOLIÉŘI - filmová projekce se zasvěceným úvodem ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 3

3 Termín Neděle Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Čas a místo 10:00 Stříbrné jezero 19:00 Slezské divadlo 18:00 Obecní dům 18:00 Obecní dům 20:00 Obecní dům 16:00 ZŠ TGM 19:00 Obecní dům 17:00 Obecní dům 19:00 kostel sv. Václava 21:00 Klub Art Název akce ORIGINÁLNÍ BENÁTSKÉ GONDOLY na opavském Stříbrném jezeře LHÁŘ (Carlo Goldoni) - Divadlo v Dlouhé, Praha, hraje Jan Vondráček (Cena Alfréda Radoka), Vlastimil Zavřel, Michaela Doležalová aj. BENÁTKY VE FILMU A HUDBA - filmová projekce se zasvěceným úvodem FILM V BENÁTKÁCH - BENÁTKY VE FILMU - očima filmového publicisty Miroslava Beinhauera, historie a současnost nejstaršího filmového festivalu na světě a také Benátky jako nejkrásnější filmové ateliéry BENÁTKY VE FILMU A LÁSKA - filmová projekce se zasvěceným úvodem BENÁTČAŇATA V OPAVĚ - výstava výtvarných prací žáků ZŠ T. G. Masaryka BENÁTKY A GOLDONI - přednáška prof. Artura Tosiho RENESANČNÍ A BAROKNÍ BENÁTKY OČIMA ČESKÝCH ŠLECHTICKÝCH NÁVŠTĚVNÍKŮ - přednáška Zdeňka Hojdy FACETUM MUSICUM - pasticcio z oper A. Vivaldiho, G. F. Händela a A. Lottiho - ENSEMBLE DAMIAN PRVNÍ HOŘE - futuristický punk/jazzový kabaret ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 5 Pátek Sobota Neděle Pondělí Úterý Středa Pátek :00 Horní náměstí 19:00 Obecní dům 21:00 Obecní dům 20:00 Obecní dům 17:00 kostel sv. Václava 19:00 Slezské divadlo 18:00 Obecní dům 19:00 Slezské divadlo 19:00 Slezské divadlo KRÁLOVSKÁ HRA aneb Živé šachy na Horním náměstí BENÁTKY VE FILMU A KURTIZÁNY - filmová projekce se zasvěceným úvodem PÁTEK PLNÝ LVŮ pro přátele z Facebooku BENÁTSKÝ VEČÍREK SPOLEČNOSTI VEN.I.CE se skupinou BraAgas a Yogurt a koktejlem Sgropin, lahodně připraveným ve stavební míchačce KOUZLO ITALSKÉHO MADRIGALU (Adriano Banchieri - Barca di Venetia per Padua) - PRAŽŠTÍ MADRIGALISTÉ, umělecký vedoucí Damiano Binetti, a KONCERT Z DĚL BENÁTSKÝCH MISTRŮ (Antonio Vivaldi, Benedetto Marcello, Tomaso Albinoni) - MUSICA OPAVIA, umělecký vedoucí Milan Zajíc SLUHA DVOU PÁNŮ (Carlo Goldoni) - Slezské divadlo Opava MARCO POLO: CESTA KOLEM NĚJ - přednáška a projekce, připravili Giorgio Cadorini a Andrea Trangoni POPRASK NA LAGUNĚ (Carlo Goldoni) - Slezské divadlo Opava IMPRESÁRIO ZE SMYRNY (Carlo Goldoni) - Činoherní klub Praha, hrají Petr Nárožný, Ondřej Vetchý, Stanislav Zindulka, Nela Boudová aj.

4 Kdo necítí bít své srdce silněji, když stojí na náměstí Svatého Marka, ten nech se nechá pohřbít, nebo je mrtev, neodvolatelně mrtev (Franz Grillparzer) Benátky... Venezia Venise Plovoucí muzeum, město umění, romantické lásky a křehké krásy, které se kdysi zaslouženě pyšnilo titulem La dominante svrchovaný vládce Serenissima neboli vznešená republika Nobilissima et singulare vznešené a jedinečné město, kde čas má jiný rozměr, kde se snoubí věčnost a pomíjivost, láska i smrt v něžném objetí Město prvního židovského ghetta, první kavárny, prvního kasina, commedie dell arte, město karnevalu, masek, okázalých slavností a svátků, bohatého obchodu, město skla a krajky, město kněžek lásky, gondol, město vysoké vzdělanosti a přesvědčivé diplomacie, město mořeplavců, cestovatelů a proslulých umělců Město, kde měli domov Marco Polo, Paulo Veneziano, Giovanni Bellini, Giorgione, Tizian, Vittore Carpaccio, Canaletto, Giovanni Gabrieli, Claudio Monteverdi, Barbara Strozzi, Benedetto Marcello, Antonio Vivaldi, Carlo Goldoni, Veronica Franco, Giacomo Casanova Město, které se zrodilo z moře, tak jako Venuše, bohyně krásy a lásky, byla zrozena z mořské pěny... Město na laguně, město 400 mostů, 117 kanálů, 118 ostrovů Město hrdých a sebevědomých lidí, kteří si více než tisíc let podrželi nejen pozoruhodnou formu demokracie, ale také obdivuhodnou nezávislost a samostatnost Město dóžat, šlechty, kupců, řemeslníků, obchodníků, rybářů, umělců a vynikajících stavitelů paláců i lodí, město mnoha národů Oblíbené a milované místo významných návštěvníků - Richard Wagner zde skládá svou operu Tristan a Isolda, George Sandová pozoruje z pokoje hotelu Danieli plující gondoly, Johann Wolfgang Goethe se s obdivem prochází po městě, které nazval republikou bobrů, lord George Gordon Byron plave přes nejkrásnější ulici světa - Canale Grande na ostrov Lido, Igor Stravinskij sní svůj věčný sen na hřbitově San Michele, Ernest Hemingway popíjí koktejl Bellini v Harry s baru a Peggy Guggenheim, přezdívaná poslední dóže, přiváží do paláce Venier dei Leoni další výtvarný skvost moderního umění do své proslulé sbírky Poodhalme nyní spolu opatrně oponu času a prostoru a vydejme se do hájemství historie, ale i mýtů a legend tohoto tajuplného a nádherného místa, jemuž na světě rovno jiné není V tomto městě je totiž všechno možné, nebo jak napsal Jean Cocteau: V tomto městě se holubi procházejí a lvi létají, tak co byste ještě čekali? Pietro Veneziano Rotrekl ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 7

5 Město, které není ~ ~ ~ středa , 17:00, Obecní dům ~ ~ ~ vernisáž barevných litorytů Pavla Piekara Město v jasném prudkém slunci, střídání světla a stínu v úzkých ulicích a také v otevřeném prostoru laguny, tajemné noční scény a portréty slavných umělců, kteří vytvořili umělecké dědictví tohoto města, jež nás nepřestává vzrušovat. Tyto náměty najdete na výstavě barevných linorytů Pavel Piekar (* , Ostrava) Od tří do dvaceti let žije v Táboře, od té doby v Praze, v roce 1983 absolvuje ČVUT v Praze, stavební fakultu, poté navštěvuje soukromá výtvarná školení u doc. Bohumila Kutila a manželů Jenny a Jana Hladíkových. Realisticky zobrazuje skutečnost v kresbách a barevných tuších, které převádí do techniky barevného linorytu. S technikou linorytu systematicky pracuje od roku Výsledná grafika vzniká podle přesné kresby, z níž se kopírují jednotlivé desky-barvy následného soutisku. Podle obtížnosti tématu se počet jednotlivých barev pohybuje mezi 5 až 50 každá barva má svou vlastní desku. Tiskne se autorsky, v malých nákladech, barevné odstíny jednotlivých desek vznikají mícháním tiskařských a olejových barev. Od roku 1990 vystavuje pravidelně doma i v zahraničí. Pavla Piekara Město, které není. ~ ~ ~ Vstup volný ~ ~ ~ Délka trvání výstavy: ~ ~ ~ Otevírací doba: pondělí neděle 10:00 18: ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 9

6 Růžencová slavnost pro Rudolfa II. ~ ~ ~ Česko-benátské průniky a paralely V roce 1990 jsem nastoupil ke svému civilnímu zaměstnání v Národní galerii v Praze, poté jsem se stal správcem Šternberského paláce. Tím pádem stále procházím a také se pečlivě dívám na Růžencovou slavnost Albrechta Dürera. Jak to souvisí s mou výstavou, kterou tu dnes vidíte? Albrecht Dürer namaloval tento obraz v roce 1506 pro německý cech, sdružený ve Fondamenta dei Tedeschi, v budově současné pošty, hned vedle známého mostu Rialto. Členové tohoto cechu chodili na bohoslužby do kostela naproti budově do svatého Batoloměje, a aby zdůraznili svoji příslušnost k německému prostředí, pozvali do Benátek ještě mladého, nicméně tehdy již slavného Albrechta Dürera. Ten přišel do prostředí věhlasných malířů kariéra Tizianova a Sebastiana del Piomba začínala, Giorgione již namaloval několik svých mistrovských obrazů, Vittore Carpacio v té době maloval cyklus do Scuoly san Giorgio, vedle nich tvořili Palma il Vecchio a Cima da Conegliano a jako nejrespektovanější z nich stále pracoval, již v pokročilém věku, Giovanni Bellini. Tato tvůrčí atmosféra, výsledky jejich práce a hlavně prostředí tohoto města se svým mimořádným světlem jistě ovlivnilo Dürera a tak stvořil dílo, které v jasu světel a prostředí krajiny, jež výjev obklopuje, nemá v jeho tvorbě obdoby. A jako Dürer přišel do Benátek a tam namaloval své mistrovské dílo, o necelé století poté se tento obraz s inspirací benátskou dostal do Prahy a od té doby české prostředí ovlivňoval. Rudolfovi II. se nakonec podařilo tento obraz koupit a legenda praví, že 4 silní mužové donesli ve svých rukách tento cenný náklad do Prahy a od té doby zdobí naše město. Do Benátek jsem poprvé přijel o deset let později o to více jsem si uvědomil vliv Benátek na tento obraz, který tak dobře znám. Vliv prostředí, dějin umění a benátského světla sehrál svoji roli a je pozoruhodné, že tento vliv trvá do dnešních dnů, kdy i současný umělec je zasažen tímto světlem a barvami. Pavel Piekar

7 ~ ~ ~ středa , 18:00, Obecní dům Koncert z děl benátských mistrů a čtení z básnické sbírky Simony Rackové Claudio Monteverdi, Antonio Vivaldi, Barbara Strozzi a Claudio Merulo (účinkují Michaela Syrová soprán, Vladimír Richter tenor, Ondřej Macek cembalo, Václav Uhlíř recitace) Ondřej Macek (*1971, Praha) V dětství studoval soukromě hru na klavír a základy skladebných nauk u prof. Františka Kovaříčka. Hru na cembalo a generálbas studoval u izraelského cembalisty Shaleva Ad-El. Jako hráč continua byl angažován na festivalech staré hudby ve Francii (Printemps des Arts v Nantes, Rencontre Musical na zámku Villarceux u Paříže) a v Německu (Internationale Händel-Akademie v Karls ruhe). Na pražské Univer sitě Karlově studoval hu dební vědu, ve studiích pokračoval na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 1991 založil soubor Cappella Accademica (dnes Hofmu sici), jehož je vedoucím. V letech vyučoval hru continua a komorní hru na Akademii staré hudby při Masarykově universitě, v sou časné době vede kursy barokní hudby na Církevní konzervatoři v Opavě. Od roku 1997 působí na zámku v Českém Krumlově, kde spolupracuje s Nadací barokního divadla při výzkumu v oblasti interpretace barokní opery. ~ ~ ~ Vstup volný ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 11

8 ~ ~ ~ čtvrtek , 10:00, Obecní dům Průvodce barevným linorytem ~ ~ ~ Vstup volný ~ ~ ~ beseda s Pavlem Piekarem Většina z nás, kteří prošli výtvarnými kurzy v zájmových kroužcích nebo ve škole, si sama vyzkoušela, jaké to je si vyrýt a vytisknout černobílý linoryt. Rozdíly mezi jednoduchým tiskem jednobarevným a komplikovaným barevným včetně technických postupů, jak touto technikou vyjádřit jemné odstíny světel, vám vysvětlí grafik Pavel Piekar. ~ ~ ~ čtvrtek , 17:00, Obecní dům Procházka Benátkami ~ ~ ~ s Pavlem Piekarem Znáte legendu o srdci v cihlovém ostění nenápadné uličky Sotoportego dei Preti nedaleko kostela San Giovanni in Bragora? Benátky jsou plné slavných paláců, kostelů, obrazů a soch, ale zároveň také místem tajemných legend, které v tomto městě stále přežívají. O těchto příbězích současně se zkušeností uměleckou vám více řekne Pavel Piekar. ~ ~ ~ Vstup volný ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 13

9 Argippo znovuzrozený ~ ~ ~ čtvrtek , 19:00, Obecní dům ČR / 2009 / 67 minut Námět, scénář, kamera, režie: Dan Krameš Dramaturgie: Natálie Nádassy Hudba: A. Vivaldi, A. Caldara, J. J. Fux Účinkují: Ondřej Macek, barokní soubor Hofmusici a další ~ ~ ~ beseda s režisérem Danem Kramešem a dirigentem Ondřejem Mackem s projekcí filmu o rekonstrukci Vivaldiho opery napsané pro Prahu v roce 1730 Dokument o unikátním objevu ztracené Vivaldiho opery Argippo. Pětileté natáčení v kulisách Prahy, Českého Krumlova a italských Benátek dovršil senzační objev pohřešované opery Argippo. V r ji pro Prahu napsal Benátčan Antonio Vivaldi a její partituru, po staletí ztracenou, objevil český dirigent Ondřej Macek. Film sleduje zrod novodobé světové premiéry, hledání autentické barokní interpretace a zkoumá i vztah umělce k interpretaci díla. Dokument odhaluje sugestivní krásu barokního divadla s jeho původní atmosférou a potvrzuje genialitu Argippa, nejvýznamnější opery pro Prahu před Mozartovým Donem Giovannim. Dan Krameš (*1962, Praha) Nezávislý režisér a producent se zpočátku soustředil na filmové přepisy literárních děl, např. kafkovsky laděný Šatník (1988) podle povídky Thomase Manna. Počátkem 90. let založil firmu ALPHA PLUS PRO, která vyrábí filmy, dokumenty a reklamní pořady (více než 80 titulů krátkometrážních a středometrážních, 11 celovečerních). V roce 1994 natočil dokument Magická Praha, unikátní podobenství Prahy jako ženy v průběhu tisíciletí. Díky úzkému spojení s hudebním a divadelním světem (záznamy oper a inscenací, filmové dotáčky) objevil jedinečnou konstelaci herců pro svůj celovečerní film Agáta (1999) na motivy povídek A. P. Čechova. Loni dokončil dokumentární film Jan Klusák Axis Temporum (2009) a sběrný dokument Argippo znovuzrozený (2009) o famózním objevu ztracené Vivaldiho opery. ~ ~ ~ Vstup volný ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 15

10 Kupec benátský ~ ~ ~ pondělí , 18:00, kino Mír William Shakespeare byl antisemita, což byli v jeho době takřka všichni Evropané. Jeho slavný žid Shylock ale není jen prvoplánově stereotypní zosobněná podlost, vychytralost, krutost a potměšilost. V komedii je sice oním právem potrestaným a poníženým zlem, geniální dramatik mu však do úst vložil natolik zajímavé repliky, že se v průběhu doby stal Shylock nejzajímavější postavou celého díla. Jeho ztvárnění se mohou odvážit jen ti nejlepší herci a Al Pacino k nim určitě patří, jeho Shylock je elektrizující a uměřený, přesvědčivě podávající zprávu o svém vnitřním světě. Kromě skvělého hereckého výkonu Al Pacina diváky čekají i dobově přesné kostýmy, dokonalá výprava a výtvarně pojatá kamera, které vytvářejí věrnou atmosféru Benátek 16. století. Radford do filmu přidal i úvodní výklad o postavení židů v Benátkách. Zfilmování Kupce benátského je první po druhé světové válce, protože hrůzná zkušenost holocaustu byla dlouho příliš živá. William Shakespeare s The Merchant of Venice Velká Británie, Itálie, Lucembursko / 2004 / 132 minut Námět: William Shakespeare stejnojmenná hra Scénář a režie: Michael Radford Hrají: Al Pacino (Shylock), Jeremy Irons (Antonio), Joseph Fiennes (Bassanio), Lynn Collins (Portia), Zuleikha Robinson (Jessica) ~ ~ ~ Vstupné 75,- Kč / členové OFK 65,- Kč ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 17

11 Seicento e settecento ~ ~ ~ úterý , 19:00, Minorit ~ ~ ~ komorní hudba barokních Benátek G. Frescobaldi, G. P. Cima, G. B. Fontana, H. Kapsberger, A. Vivaldi a D. Bigaglia Jan Kvapil zobcové flétny a Jan Čižmár loutny Kombinace zobcových fléten s nástroji loutnové rodiny umožňuje představit publiku proslulé hity i zapomenuté skvosty renesančního a barokního repertoáru. Seicento e settecento je program italské barokní hudby, jehož těžiště tvoří sonáty a canzony, které zněly především v benátských chrámech v 17. století. G. Frescobaldi, G. P. Cima či G. B. Fontana sice nepatří k všeobecně známým velikánům, ale ve své době jejich novátorské skladby lze bez nadsázky považovat za stěžejní instrumentální repertoár období raného baroka. Dále zazní mistrovské kompozice pro sólovou theorbu H. Kapsbergera, benátského loutnisty s německými předky. Hudbu 18. století v programu reprezentují chrámové sonáty autorů, jako jsou A. Vivaldi či D. Bigaglia. Jan Kvapil se začal profesionálně věnovat hudbě po absolutoriu Přírodovědecké fakulty UK. Hru na zobcovou flétnu studoval na Royal Academy of Music v Londýně a na konzervatoři v Linci, svá studia završil získáním pedagogického diplomu Licenciate of the Royal School of Music (Londýn, 2001). Vystupoval s mnoha renomovanými českými i mezinárodními ansámbly specializovanými na starou hudbu na koncertních pódiích doma i za hranicemi (Rakousko, Itálie, SRN, Anglie, USA,...), pravidelně nahrává pro rozhlas, televizi i hudební vydavatelství. Jako sólista spolupracoval i s komorními orchestry moderních nástrojů, podílel se též na premiérách skladeb českých soudobých autorů. V centru jeho zájmu stojí pedagogická činnost, založil První víkendovou školu hry na zobcovou flétnu v Praze. Je ředitelem Letní školy staré hudby v Prachaticích, na níž vyučují špičkoví naši i světoví hráči a učitelé. Spolu s Evou Kvapilovou je autorem Flautoškoly, řady učebnic hry na zobcovou flétnu. Publikuje též v hudebním tisku a překládá odbornou literaturu. Vyučuje hlavní obor Hra na zobcovou flétnu na Janáčkově konzervatoři a Gymnáziu v Ostravě a působí také na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Jan Čižmář je všestranný umělec zabývající se hrou na historické drnkací nástroje. Se soubory a orchestry jako Orchestra of the Age of Enlightenment, 18th Century Orchestra, Ensemble Elyma a mnohými dalšími vystupuje napříč Evropou. Po ukončení studia hry na kytaru a muzikologie v rodném Brně odešel do Londýna studovat klasickou kytaru na Royal College of Music. Tam se také intenzivněji začal věnovat hře na loutnu. Ve studiu historických loutnových nástrojů pokračoval na Královské konzervatoři v holandském Haagu. Rovněž absolvoval další mistrovské kurzy. Českému publiku je znám především jako klasický kytarista, nicméně má za sebou i bohatou hudebně-divadelní a muzikálovou praxi (spolupráce s Městským divadlem Brno a Národním divadlem Brno, španělské turné hry Elisabeth I: El ultimo baile s pověstnou Lindsay Kemp Company). Byl zakladatelem a šéfredaktorem českého kytarového časopisu Kytara a pravidelně přispívá i do dalších hudebních periodik. Jako hudební redaktor působil v několika vydavatelstvích. S vokálním souborem Vox Luminis nedávno nahrál CD s duchovní hudbou Domenica Scarlattiho. Koncert je pořádán v rámci předplatného pro milovníky krásné hudby (vstup na průkazku). ~ ~ ~ Vstupné pro veřejnost 100,- Kč / + Last minute ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 19

12 ~ ~ ~ středa , 17:00, Galerie U Jakoba Dagmar Mičíková Střepy ze snů ~ ~ ~ variace na benátské sklo Už si ani přesně nevzpomínám, jak jsem se dostala na novoborskou sklářskou školu. Prostě jsem si ji našla v učitelských novinách a jela jsem se tam podívat. Na chodbách byly vystaveny práce studentů a já netušila, jakým způsobem byla většina z nich vytvořena. Když se mě pak na přijímacích zkouškách ptali, zdali chci dělat obor broušení, rytí, malování nebo hutní tvarování, řekla jsem, že nejspíš to tvarování. Malování a broušení mi přišlo kýčovité a o tom, co je rytí, jsem neměla ponětí. Jak se ukázalo o několik měsíců později, ani o hutním tvarování jsem neměla ponětí Byla jsem poprvé ve školní huti, stála jsem pět metrů před pecí a zapřísahala jsem se, že blíž mě nikdo nedostane. Znepokojovalo mě, jen když někdo příliš blízko mého obličeje škrtl zapalovačem a plameny šlehající z otvoru pece mě vyloženě děsily. Bohužel tak dlouhou píš alu, abych mohla nabrat a nemusela přitom přikročit blíž, neměli, takže jsem byla nucena postupem času překonat svůj strach z ohně. Tak jsem se začala seznamovat se žhavým sklem. A nejen s ním, zjistila jsem, co je to rytí a že broušení a malování nemusí být vždycky jen to kýčovité, které jsem znala z obchodních výloh. Dagmar Mičíková Dagmar, studentka sklářské školy v Novém Boru a polygrafie na vysoké škole v Pardubicích, je dlouholetou žačkou Základní umělecké školy v Opavě. V Antice to byla Médea, v opavském Montmartru Susan Valadon, v Hair hrála Jeannii. Dívka něžná, přemýšlivá, ale s jasným názorem. Přesně takové je její sklo, misky, vázy, volná tvorba ze skla, které tolik připomíná sklo benátské. Zuzana Tázlarová ~ ~ ~ Vstup volný ~ ~ ~ Délka trvání výstavy: Otevírací doba: pondělí pátek 9:00 18:00, sobota 9:00 12: ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 21

13 ~ ~ ~ Česko-benátské průniky a paralely České versus benátské sklo V renesanci patřilo k evropské špičce benátské křiš álové sklo a také dekorační technika ové (tzv. benátské) malby. Toto sklo se snažili napodobovat i čeští skláři, ale nikdy v dokonalé kvalitě, protože u nás chyběly vhodné suroviny (potaš na benátské sklo se získávala z popela mořských řas). Podařilo se však namalovat i u nás v renesanci sklo po benátském způsobu (typické vítací číše, zvané humpen). Situace se ovšem změnila s nástupem baroka. Ve 2. polovině 17. století objevili čeští skláři nový typ skloviny, zvaný český křiš ál (benátský renesanční byl o něco matnější, zatímco český doslova zářil ). Český křiš ál byl také měkčí, a proto umožňoval zcela nový způsob dekorování rytí. České barokní sklo (což bylo sklo, vyráběné především v severních Čechách a ve Slezsku) ovládlo doslova světové trhy. Jeho úspěch byl tak obrovský, že koncem 17. a na počátku 18. století většina benátských skláren na Muránu musela uzavřít výrobu a některé sklárny se dokonce pokoušely, jak se psalo, vyrábět sklo po českém způsobu (což nešlo z důvodů surovin, stejně jako Češi nemohli napodobovat sklo benátské). Po celé 18. století kralovalo na trzích české ryté barokní sklo a prodávalo se běžně v Benátkách nejbohatším tamním rodinám. Teprve v 19. století se v Benátkách znovu obnovila výroba tradičního skla v renesančním duchu. V průběhu 19. století pak skláři obou oblastí zůstávali v kontaktu (víme, že Češi v té době pracovali v některých sklárnách na Muránu), stejně tak se sklo z Benátek vystavovalo u nás a obráceně. V úzkém kontaktu byli po celé 19. století i výtvarníci obou oblastí. Nešlo přitom nikdy o tvrdou konkurenci, ale o vzájemnou inspiraci, protože styl benátského i českého skla zůstával odlišný a vzájemně se doplňoval z hlediska designu i přístupu k pojetí skla jako umělecké tvorby. Vlastimil Vondruška

14 ~ ~ ~ středa , 18:00, Galerie U Jakoba V masce psa po tavernách, chrámech a lagunách ~ ~ ~ o italských potulkách Tomáše Mazala a Miloše Doležala Benátky (Fragmenty z poznámek) Do italských Benátek se vydávám spolu s básníkem Milošem D. uprostřed prosince, nedlouho před Štědrým dnem. Benátky jsou v ten čas ušetřeny náporu turistů, davu valícího se mezi nádražím a náměstím Sv. Marka. Od moře táhne sychravý vzduch, ani polední slunce tě nezahřeje. V pět hodin odpoledne je v úzkých uličkách již tma, tu a tam svítilna sporadicky osvětluje nároží domů, chodce téměř nepotkáš. Tomáš Mazal Miloš Doležal (* ) je rozhlasovým redaktorem, básníkem a publicistou. Pracuje v literární redakci Českého rozhlasu 3 Vltava, je autorem řady rozhlasových dokumentů z období druhé světové války a komunistických represí 50. let, literárních pořadů, portrétů a cestopisných cyklů (Polsko, Itálie, Chorvatsko). Vydal básnické sbírky Podivice (1995, 1997), Obec (1996), Les (1998), Čas dýmu (2003), básnický deník z italských cest Sansepolcro (2004), knihu fejetonů České feferony (2000), sbírku čár, rad, zaříkání a zkazek z Podivicka Režná bába (2007), oceněnou jako Nejkrásnější kniha roku 2007, prozaickou knihu Bodla stínu do hrudního koše (2009) a tři knihy rozhovorů s vězni nacistických a komunistických kriminálů. Žije v Praze a na Vysočině (Horní Paseky u Humpolce). Tomáš Mazal (* , Praha) je profesí bezpečnostní a požární technik. Od r se věnoval filmové tvorbě, tehdejšími termíny by se dala nazvat amatérská, případně samizdatová či undergroundová, prolínal se v ní obvykle dokument s hranou podobou (např. Jaro na rejdišti, Sny toaletářovy II, My žijeme v Praze E. Bondy, Den s B. Hrabalem). V letech se systematicky věnoval fotografování Bohumila Hrabala. Publikoval v samizdatových časopisech, po r v rozličných periodikách. Spolupracoval na italském vydání obsáhlého výboru z tvorby Bohumila Hrabala Hrabal: Opere Scelte a přispěl do francouzské antologie B. Hrabal Palabres et existence. Jako editor připravil nebo se podílel na řadě knih, např. Bohumil Hrabal Texty nebo hrabalovská kniha Já si vzpomínám jen a jen na slunečné dny. Napsal předmluvu k prvnímu vydání knihy Egona Bondyho Prvních deset let. V samizdatu vydal několik básnických sbírek (např. Vůně igelitu, Poustevník v plechovce, monografie Písničkář o Jaroslavovi Hutkovi a Třešňák). Pod pseudonymy vyšla v r Tomáši Mazalovi a Karlu Novotnému také próza Totální brainwash. V r vyšel druhý díl nazvaný Jáma. Dílo se dočkalo souborného vydání s kapitolou Závěr, jejímž autorem je Egon Bondy, a vyšlo pod názvem Přeloučský román. Zatím patrně nejcennější Mazalovou publikací je obsáhlá životopisná kniha Spisovatel Bohumil Hrabal (Torst, Praha 2004). Kratší vzpomínkově reportážní knížku nazval Putování k Port Arthuru. Cestopis zbabělců věnoval Josefu Škvoreckému, dosud poslední publikací jsou Benátky (Fragmenty z poznámek). ~ ~ ~ Vstup volný ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 23

15 ~ ~ ~ čtvrtek , 16:00, Minorit Anonimo Veneziano Pod křídly benátských lvů ~ ~ ~ Anonimo Veneziano výstava fotografií Marca Ceccaroniho Výstavu zahájí prof. Jindřich Štreit z Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Turisté, Benátčané, lidé pohybující se v ulicích Benátek jakoby byli krví v žilách města. Marco Ceccaroni (* 1964, Řím) Od roku 2003 trvale žije a pracuje v Opavě. V současné době je studentem druhého ročníku Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Fotografování se věnuje již řadu let především subjektivnímu dokumentu, reportáži a užité fotografii. ~ ~ ~ ~ ~ ~ ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY výstava fotografií Marca Ceccaroniho výstava fotografií Aleše Formánka ~ ~ ~ Pod křídly benátských lvů výstava fotografií Aleše Formánka Na konci roku 2009 se vydává Aleš Formánek do italských Benátek. Nejen coby fotoreportér a účastník vernisáže fotografií F. Jappelliho Un altra Praga a premiéry italské verze knížky T. Mazala Venezia (nakl. Lithos), ale také jako dokumentarista benátského všedního dne. Jeho fotkamera zachytavá v rychlých sekvencích pomíjivost chvil ve městě, jež samo spěje k zániku. Z několika set pořízených černobílých digitálních snímků uvíznou v síti výběru jen některé. Fotograf je tak trochu podoben lovci, který (poučen Bergsonem) dovede domyslet, že čas má podobu čistého trvání. Minulost v něm přechází do přítomnosti v podobě paměti a vtlačuje se pak našimi činy do budoucnosti. Aleš Formánek (* 1968, Pardubice) Vystudoval střední ekonomickou školu, obor obchodní ekonomie. Po maturitě pracoval v potravinářství, později založil vlastní obchodní společnost, dnes je ve svobodném povolání. Věnuje se především fotografii a cestování. V roce 1990 začíná s videokamerou, o 10 let později vítězí digitální fotoaparát, kterým zachycuje především divadelní představení, koncerty, společenské události. Spolupracuje s nakladatelstvím Lithos (Pardubice), s regionálními periodiky (např. Výčepní list), jeho fotky se objevují i na bookletech hudebních CD. Vydává své knižní samizdaty (např. Trutnovský festival, Vlasta Chramostová, Abilympiáda 09) a také zážitky ze svých cest po světě (např. Indie, Mongolsko, Kuba). ~ ~ ~ Vstup volný ~ ~ ~ Otevírací doba: pondělí-pátek 10:00-16:00 ~ ~ ~ Délka trvání výstavy:

16 Benátská laguna ~ ~ ~ čtvrtek , 17:00, Minorit ~ ~ ~ přednáška Luany Castelli z družstva Limosa Benátská laguna je mokřad vyznačující se přílivem a odlivem moře: nynější vzhled je výsledkem staletého střídání sil přírodních a lidských. Slévání sladkých říčních vod a slané mořské vody učinilo toto prostředí extrémně plným života. Je to oblast s nezpochybnitelnými ekologickými hodnotami, která je přirozeným domovem pro stovky druhů zvířat a rostlin typických pro poloslaná (tj. brakická) prostředí a mokřady. Oblast je navštěvovaná rozmanitými zvířecími druhy, zejména ptactvem: volavkami, kachnami, bahňáky. Vegetace se vyznačuje výskytem rákosí závislým na sladké vodě, slanomilnými rostlinami typickými pro plochy, které se pravidelně vynořují při odlivu moře, stromy běžnými pro severoitalskou květenu. V laguně jsou mimo jiné přítomna množství lidských aktivit spojených především s rybolovem, specializovaným zemědělstvím a turismem, které poskytují živobytí tisícům osob. Přes nesčetné proměny prostředí podstoupené během nedávné historie si benátská laguna stále uchovává krajinné a přírodní rysy nesrovnatelné krásy: koryta, tůně, plochy, jež se za odlivu vynořují, menší ostrůvky přece obydlené, zapomenuté nebo opuštěné, kde je možné nalézt podstatu kouzla tak mimořádného města, jako jsou Benátky. Luana Castelli ~ ~ ~ Vstup volný ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 27

17 ~ ~ ~ čtvrtek , 19:00, Minorit Benátky ve filmu a válka ~ ~ ~ filmová projekce se zasvěceným úvodem Alessandra Reberschegga Terorista Il terrorista / Itálie / 1963 / režie: Gianfranco De Bosio Benátky ve filmu nejsou jen romantické scenérie nebo různá dobrodružství, kterým vévodí nejznámější místa (náměstí Sv. Marka, most Vzdechů s neodmyslitelnými gondolami), jimiž se mnohé filmy inspirovaly. Terorista se zcela vymyká tomuto pojetí. Zde jsou Benátky místem historického vyprávění, dílem, které připomíná nacisticko-fašistickou okupaci během 2. světové války, jež se staví na odpor partyzánským odbojem. Město se zde představuje zahaleno zimní atmosférou, chmurnou a šedivou. Vynořují se Benátky menší, ty málo známé, bludiště uliček, náměstíček tichých a skrytých. V rámci tohoto prostředí se pohybuje partyzán Renato Braschi, který právě zorganizoval atentát na německé velitelství. Tato událost podněcuje živou diskuzi mezi antifašisty. Následně se film odvíjí ve dvou rovinách: první sleduje aktivity antifašistických orgánů sdružených ve Výboru národního osvobození tvořeném tehdy nelegálními stranami, připravenými jednat celé hodiny o tom, jestli podpořit atentát, či nikoli. Druhá je zastoupena Braschim, jehož nezajímají jednání politických stran. Jedná s maximální rozhodností, veden zásadovostí bez připuštění jakéhokoli kompromisu, což mu dává spíše nálepku teroristy (odtud název filmu) než hrdiny. Je to dílo originální ve svém pojetí, schopné zdůraznit rozdílné postoje uvnitř antifašismu s vzácným umem. Vyznačuje se téměř divadelní dekorací v prázdných a tichých Benátkách, kde mají dialogy mnohem větší důraz než velkolepost událostí. Ne náhodou ukazuje režisér Gianfranco De Bosio sklon k přibližovaní psychologie postav přetavením své divadelní zkušenosti právě v toto dílo. Je třeba zdůraznit také výkon Gian Maria Volontèho (Braschi), bez debat jednoho z největších herců italského filmu, v té době ještě neznámého. Zaslouží si pozornost nejen pro své herecké schopnosti, ale také pro nadšené úsilí civilní i politické, které vždy charakterizovalo jeho role. Alessandro Reberschegg ~ ~ ~ Nekomerční studijní projekce, vstup volný ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 29

18 ~ ~ ~ pátek , 11:00, Obecní dům K italské recepci české kultury ~ ~ ~ přednáška významného italského bohemisty prof. Sergia Corduase Sergio Corduas (*1943, Viterbo) Studoval český jazyk v Římě (promoval ve skupině studentů Angela Maria Ripellina). V letech byl lektorem italského jazyka na Univerzitě Komenského v Bratislavě a na Univerzitě Karlově v Praze. Celkem prožil 7 let v socialistickém Československu, pobýval na jeho území i v době Pražského jara, během invaze sovětských vojsk v roce 1968 i po ní, čehož nijak nelituje. Od r až dosud je profesorem českého jazyka a literatury na Fakultě cizích jazyků a literatur Univerzity Ca Foscari v Benátkách. Italský bohemista prof. Sergio Corduas a benátský starosta prof. Massimo Cacciari Přeložil díla řady českých spisovatelů a mnohým z nich věnoval odborné statě (např. J. Haškovi, B. Hrabalovi, J. Seifertovi, J. Kolářovi). ~ ~ ~ Vstup volný ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 31

19 ~ ~ ~ pátek , 16:00, Ptačí vrch Benátský karnevalový průvod Všichni Opavané, hosté přespolní i zámořští jsou srdečně zváni do velkolepého průvodu karnevalových masek, který započne na Ptačím vrchu a přes park a Ostrožnou ulici se vydá do centra města, aby doputoval posléze do kostela sv. Václava na slavnostní obřad Snoubení Benátek s Opavou. Každý nech opráší svou masku, škrabošku či kostým, s vybranou invencí ho dozdobí a vydá se do průvodu, jenž oslaví náš jarní festival putující k dalším břehům. V průvodu nebudou chybět kavalíři v maskách a kostýmech commedie dell arte, praporečníci, tanečníci a bubeníci, hosté z polského Žywiece s tradicí soutěže práskání bičem, gondoliéři z Benátek, vzácní hosté festivalu, děti a pedagogové uměleckých škol. Opavský karneval začíná Pod maskou se dějí věci Město oděné tajemstvím skrytých zahrádek a kostelíků, protkané sítí kanálů a uliček, po nichž kdysi chodil Palladio, Bellini, Tintoretto, Tizian Město, kam se musíte vracet, a stále nemáte dost. Město, které se vznáší na dubových kůlech laskáno mořem. Město, které je a není. A na tomto místě zalitém zlatým světlem a vonícím Orientem se zrodila tradice karnevalu. Slovo karneval je složeno z carne levare, což naznačuje příchod půstu. Tyto slavnosti byly ovšem v Benátkách až téměř do 15. století výsadou výše postavených obyvatel. Teprve pak se rejů mohly účastnit i nižší vrstvy. Při karnevalu mizely sociální rozdíly a Benátčané se pod rouškami masek těšili anonymitě, veselému flirtování a sexuálním dobrodružstvím. Nikdo nikoho nepoznal a vše bylo dovoleno. Místní obyvatelé i lidé přijíždějící každoročně v únoru do Benátek na karneval si plní svůj sen. Na pár dní, na pár chvil se stávají fyzicky a duševně svobodni. Tuto svobodu jim dává změna identity - mohou se chovat uvolněně, zapomenout na své normální životy a starosti, radovat se z přítomnosti, užít si každou chvíli, každý okamžik Lidé v pestrobarevných maskách a kostýmech jsou zahalení, skrytí až tajemní, ale jsou také vstřícní, důstojní a ladní. Jediné, co z nich mnohdy jde vidět, jsou oči. A ty říkají: Divertitevi e godetevi la vita! (Bavte se a užívejte života!). Nech tedy ožije duch benátského karnevalu skrze masky a kostýmy žáků, studentů a pedagogů Základní umělecké školy v Opavě v průvodu masek a následně v kostele sv. Václava v rámci Snoubení Opavy s Benátkami. Margherita Janečková ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 33

20 ~ ~ ~ pátek , 17:00, kostel sv. Václava Obřad Snoubení Benátek s Opavou ~ ~ ~ vernisáž výstav ZUŠ Solná: Acqua Alta, Holky snílky Benátčanky, Moře ~ ~ ~ koncert souborů Musica Opavia a Opavského studentského orchestru ZUŠ V. Kálika ~ ~ ~ zdravice hostů a pořadatelů festivalu V Benátkách v den významného církevního svátku Nanebevstoupení Páně, který byl jako slavnost během týdne v celé Itálii zrušen a přeložen na následující neděli, se slaví festa della Sensa, slavnostní svatba dóžete s mořem. Připomíná Nanebevstoupení Páně v roce Tenkrát se vyplouvalo na moře k podmanění Istrie a Dalmácie a tím zajištění nadvlády Benátek na Adrii. Od té doby musela dóžata každoročně vhodit do moře snubní prsten se slovy: Oddáváme se s tebou, ó naše moře, na znamení pravé a trvalé moci. Dnes jako odlesk bývalé nádhery přejímá tento symbolický úkol starosta Benátek s místními i cizozemskými hodnostáři na Lidu. Jak asi bude vypadat obřad Snoubení Benátek s Opavou? Acqua Alta Voda žije v Benátkách v symbióze s pevninou. Omílá, šplíchá a hladí břehy, lodě, domy i nohy těch, kteří putují benátskými ulicemi. Někdy zamilovaně obejme celého Svatého Marka, aby jej vzápětí opustila jako zrádná milenka. Někdy vás jenom rozkošnicky ponouká a poš uchuje, olizuje dlažbu i nohy poutníků a v nestřeženém okamžiku, když zrovna obdivujete krásy Dóžecího paláce, se vám ledově zakousne do nohavice. Moře je v Benátkách zrcadlem i cestou. Cestou, která spojuje i rozděluje. Zrcadlem, které odráží i oslepuje. Prosvětluje, ozařuje, jiskří zlatými lístky jako by někdo po hladině rozházel zlaté konfety, uspává gondoly šeptanými ukolébavkami Žáci a studenti Základní umělecké školy v Opavě se zanořili do vodního živlu a nechali ve svých malbách, grafikách a papírových objektech rozprostřít vody rozbouřené i klidné, průzračné i zrcadlící, třpytící se i temně hlubinné, pěnící, jiskřící, kolébající i šeptající Margherita Janečková ~ ~ ~ Vstup volný ~ ~ ~ Vstup volný ročník festivalu divadla, filmu, hudby a poezie DALŠÍ BŘEHY 35