Časové požadavky ke studiu K prostudování této kapitoly by měly postačit přibližně 4 hodiny Vašeho času.

Transkript

1 Studijní cíle Seznámit se postupy při ozdravění podniku (sanaci), vymezit možnosti zániku a zrušení společnosti, charakterizovat zrušení společnosti bez likvidace, pochopit problematiku likvidace společností, porozumět úpadku společnosti, seznámit se s insolvenčním zákonem a jeho postupy. Klíčová slova Sanace, likvidace, zrušení podniku, zánik podniku, fúze, převod jmění na společníka, rozdělení, změny právní formy, likvidace, likvidátor, insolvenční zákon, úpadek, insolvenční řízení, přednostní pohledávky, konkurz, moratorium, reorganizace, oddlužení. Požadované vstupní znalosti Jedná se o úvodní přehledovou kapitolu o ukončení činnosti podniku, pro jejíž studium je výhodou, nikoli podmínkou, prostudování předchozí kapitoly Financování podniku. Časové požadavky ke studiu K prostudování této kapitoly by měly postačit přibližně 4 hodiny Vašeho času Vymezení základních pojmů V průběhu své existence podnik neprochází jen etapami rozvoje a stabilizace, ale i krizemi. Pokud na krizi podnik včas zareaguje pomocí vhodně volených ozdravných (sanačních) opatření, může tím odvrátit hrozící likvidaci či úpadek a obnovit prosperitu. Nicméně se může stát, že veškerá ozdravná opatření selžou a poté bude nutno přistoupit k likvidaci podniku, jejímž úkolem je rozprodat majetek podniku a uhradit dluhy věřitelům. Pokud majetek podniku nestačí ke krytí všech dluhů, přichází řešení pomocí insolvenčního řízení. Na konci tohoto procesu podnik zaniká. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva vyvstala potřeba novelizovat insolvenční zákon. Tak zvaná revizní novela insolvenčního zákona (provedená zákonem č. 294/2013 Sb.) přinesla změny týkající se zejména postavení zajištěných věřitelů, postavení věřitelských orgánů, souběhu exekuce a insolventního řízení, lhůt pro přihlášení pohledávek, podmínek reorganizace a odměňování insolvenčních správců. Podrobněji s insolvenčním zákonem seznamuje kapitola 11.4.

2 11.2 Sanace Sanace reaguje na krizi podniku a lze ji chápat jako soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku, jejichž smyslem je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy. V praxi lze vysledovat tři klíčové situace, kdy je podnik bezprostředně v krizi: 1) Podnik je dlouhodobě ztrátový. 2) Podnik se potýká s dalšími závažnými problémy, které mohou vést až k jeho likvidaci nebo úpadku: pokles objemu výkonů, vznik nepříznivého sociálního klimatu v podniku, trvalá platební neschopnost. 3) Dokonce se podnik může jevit jako zdánlivě úspěšný, avšak v důsledku extrémního růstu trvale naráží na nedostatek kapitálu a potýká se s platební neschopností. Postup sanace je přehledně znázorněn na obr V prvním kroku je třeba zjistit příčiny krize. Příčiny krize lze rozdělit na vnitřní a vnější. Vnitřní příčiny krize představují faktory, které může podnik sám ovlivnit, jako např.: trvale klesající objem výkonů, chyby v řízení podniku, problémy s likviditou, snižování ziskové marže a rentability podniku. Pokud je příčinou krize vnější okolí podniku, nastává složitější situace, neboť tyto faktory nemůže podnik sám ovlivnit, ačkoliv mají zásadní dopad na jeho celkovou hospodářskou situaci. Tyto vnější faktory lze rozdělit na: politické, ekonomické, finanční, měnové, právní a daňové, sociální. Na základě analýzy příčin krize se zjistí stav, ve kterém se podnik nachází. Ve druhém kroku je nutno vymezit povahu a původ krize. Krize může být strategická, vyvolaná např. nesprávnou volbou místa podnikání, nesprávným sortimentem výroby nebo nadměrnými výrobními kapacitami. Druhým typem je krize vyvolaná špatnými hospodářskými výsledky, které mohou být způsobeny nízkou konkurenceschopností výrobků, vysokými cenami produktů nebo vysokými, zejména režijními, náklady. Třetím typem je krize likvidity vyvolaná nedodržováním základních zásad pro financování podniku (viz kap. 5.3).

3 DIAGNÓZA Vnitřní příčiny krize Vnější příčiny krize Stav podniku Povaha, původ a stádium krize podniku Alternativní scénáře vývoje podniku Cíl řešení krize Udržení dosavadního podniku Likvidace dosavadní formy podniku Autonomní sanace Heterogenní sanace Udržení provozu - prodej podniku - fúze nebo rozdělení - konkurs - reorganizace Likvidace provozu - dobrovolná likvidace - konkurs Sanační strategie Obr. 11.1: Postup sanace Zdroj: SYNEK, M., E. KISLINGEROVÁ a kol. Podniková ekonomika, s. 109, upraveno. (zanikající Zároveň je třeba identifikovat stádium krize podniku. Pokud se podnik nachází ve stádiu ohrožení, vyznačujícím se momentální ztrátou likvidity a přechodným (nástupnická poklesem prodeje, existuje velká naděje, že zareaguje-li podnik včas na tyto příznaky, pak se situace podniku zlepší. Naopak ve stádiu bezprostředního ohrožení existence podniku hrozí již zahájení likvidace podniku Podnik nebo A zahájení insolvenčního řízení. Toto stádium vyžaduje (zanikající okamžitý začátek krizového řízení podniku. (zanikající Podnik C (právní nástupce A i B) Vlastní sanační Podnik program B se skládá z celé řady provázaných krátkodobých, (zanikající střednědobých a dlouhodobých opatření. (nová nástupnická Úkolem krátkodobého sanačního programu je rychle obnovit stabilitu podniku v období několika týdnů, max. měsíců. Jeho podstatou je radikální zásah do financování podniku a přísná kontrola veškerých výdajů podniku. Na krátkodobý program navazuje program střednědobý, v jehož rámci musí dojít k zásadní restrukturalizaci podniku zaměřené na předmět podnikání, oblast financování a organizačního uspořádání podniku. Zahrnuje časový horizont zhruba jednoho roku.

4 Za účelem předcházení krizových situací v budoucnosti je nutno vypracovat dlouhodobý program, který je součástí vhodně koncipované strategie podniku. V řadě případů se ukáže, že stávající podnikatelská strategie je nevyhovující a je nutno vytvořit strategii zcela novou. Z hlediska toho, kdo sanací provádí, se rozlišuje autonomní sanace realizovaná vlastními silami podniku a heterogenní sanace, kterou realizuje specializovaná firma. Součástí sanačního programu je tzv. ozdravný plán, který uvádí přehled ozdravných opatření v jednotlivých oblastech: a) výroby redukce výrobních kapacit, zvýšení technické úrovně a jakosti produkce, zkrácení výrobních časů, zvyšování flexibility výroby, zúžení výrobního sortimentu, hodnotová analýza, b) personální přebudování řídicího týmu, nové organizační uspořádání, přehodnocení pravomocí a odpovědností v rámci nové struktury, budování nového sociálního klimatu, c) obchodní oživení týmu prodejců, přehodnocení cenové politiky, politiky prodeje, komunikace se zákazníky, servisu, d) finanční zlepšení likvidity, snížení nároků na pracovní kapitál, zvýšení rentability a zlepšení hospodárnosti. Výsledkem sanace je buď udržení existence podniku na trhu, nebo rozhodnutí o jeho zániku Zrušení a zánik podniku Obdobně jako jsme v kapitole 1 rozlišovali pojmy založení a vznik podniku, tak na konci života podniku je nutno rozlišovat termíny zrušení a zánik podniku. Podle 185 nového občanského zákoníku právnická osoba zaniká ke dni výmazu z veřejného rejstříku. Zániku společnosti předchází její zrušení, buď s likvidací, nebo bez likvidace. Zrušení bez likvidace znamená, že jmění společnosti přechází na právního nástupce. Důvody pro zrušení společnosti mohou být dobrovolné nebo nedobrovolné. Mezi dobrovolné důvody lze zařadit: uplynutí doby, na kterou byla společnost založena, dosažení účelu, pro který byla založena, rozhodnutí společníků o zrušení společnosti, rozhodnutí společníků o fúzi, převodu jmění na společníka, v důsledku rozdělení či změny právní formy podnikání. Mezi nedobrovolné důvody patří: rozhodnutí orgánu veřejné moci, zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, zrušení konkursu z důvodu, že majetek společníka je zcela nepostačující,

5 smrt společníka, zánik právnické osoby, která je společníkem. Důvody vedoucí ke zrušení právnické osoby jsou blíže specifikovány v 168 až 172 nového občanského zákoníku (obecně pro všechny právnické osoby), dále v zákoně č. 125/2008 o přeměnách obchodních společností a družstev a v zákoně č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (specifická ustanovení pro jednotlivé obchodní společnosti a družstva). Na tomto místě si uveďme důvody, kdy může rozhodnout o zrušení společnosti soud. Jedná se o případy, kdy podnik: vyvíjí nezákonnou činnost narušující závažným způsobem veřejný pořádek, již nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby, nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, pozbyl všechna podnikatelská oprávnění, není schopen po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob. Příklad: Podle zákona o drahách je nutno k provozování drážní dopravy získat licenci, kterou uděluje drážní úřad. Licence může být udělena po splnění několika podmínek. Jednou ze zásadních podmínek je, aby statutární orgán nebo člen statutárního orgánu byl odborně způsobilý. Podle 27 zákona odbornou způsobilost prokazuje žadatel dokladem o ukončeném vysokoškolském vzdělání ekonomického nebo dopravního nebo technického nebo právního zaměření a dokladem o vykonání tříleté praxe v řídící činnosti v oboru drážní dopravy nebo dokladem o ukončení úplného středního odborného vzdělání ekonomického nebo dopravního nebo technického zaměření a dokladem o vykonání pětileté praxe v řídící činnosti v oboru drážní dopravy. Pokud by tedy právnická osoba provozovala drážní dopravu bez osoby, která splňuje uvedené požadavky, bylo by to důvodem pro její zrušení Zrušení společnosti bez likvidace Při zrušení bez likvidace dochází typicky k přeměně společnosti. Za určitých okolností lze přeměnu provést i v případě, že společnost již vstoupila do likvidace. V takové situaci dojde k ukončení likvidace. Tuto problematiku upravuje s účinností od zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. Obecně také problematiku přeměny, fúzí, rozdělení a změn právní formy právnických osob upravuje nový občanský zákoník ( 174 až 184). Přeměnu lze uskutečnit na základě:

6 fúze (sloučením nebo splynutím), převodu jmění na společníka, rozdělení, změny právní formy. Fúze může mít dvě základní podoby sloučení anebo splynutí. Při sloučení dochází k zániku jedné nebo více společností tzv. zanikajících společností jemuž předchází jejich zrušení bez likvidace. Majetek i závazky zanikající společnosti, včetně pracovněprávních vztahů, přecházejí na nástupnickou společnost. Společníci zanikající společnosti se stávají společníky nástupnické společnosti. Tato pravidla se vztahují i na přeměnu družstev. Podstatu sloučení přibližuje obr (zanikající (nástupnická Obr. 11.2: Sloučení společností V případě splynutí dochází k zániku všech zúčastněných společností, jemuž předchází jejich zrušení bez likvidace. Majetek i závazky, včetně pracovněprávních vztahů, zanikajících společností přecházejí na nově zakládanou nástupnickou společnost. Společníci zanikajících společností se stávají společníky nástupnické společnosti, viz obr Analogická pravidla se vztahují i na přeměnu družstev. (zanikající (zanikající Podnik C (právní nástupce A i B) Obr. 11.3: Splynutí společností V obou případech fúze musí mít zanikající i nástupnické společnosti stejnou právní formu. Družstva se mohou zúčastnit fúze jen s družstvem. Z hlediska předmětu činnosti se rozlišují čtyři základní typy fúzí: horizontální fúzují firmy se stejným předmětem činnosti, vertikální typicky fúze dodavatele s odběratelem, tedy vzájemně závislých předmětů činností, kongenerická fúzují firmy s komplementárními předměty činností, konglomerátní fúzují firmy se zcela odlišnými předměty činností.

7 Převod jmění na společníka znamená, že se na základě rozhodnutí společníků zrušuje společnost bez likvidace a majetek i závazky společnosti včetně pracovněprávních vztahů převezme jeden společník, který však musí být podnikatelem. Děje se tak na základě podmínek stanovených pro jednotlivé právní formy podnikání. U družstva převod jmění na člena družstva není povolen. Dalším způsobem zrušení společnosti bez likvidace je rozdělení. Rozdělovaná obchodní společnost nebo družstvo zaniká, nestanoví-li zákon něco jiného. Jejímu zániku předchází zrušení bez likvidace a její jmění včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů přechází na jednu nebo více nástupnických obchodních společností nebo družstev. Společníci nebo členové se stávají společníky nebo členy jedné nebo více nástupnických obchodních společností nebo družstev. Existuje také další možnost, a to rozdělení odštěpením, kdy se rozdělovaná obchodní společnost nebo družstvo neruší ani nezaniká, ale vyčleněná část jejího jmění (včetně práv a povinností) přechází na existující nebo vznikající jednu nebo více nástupnických obchodních společností nebo družstev. Rozdělení může mít formu: a) rozdělení se vznikem nových obchodních společností nebo družstev (viz obr. 11.4), b) rozdělení sloučením (viz obr. 11.5), c) kombinací rozdělení se vznikem nových obchodních společností nebo družstev a rozdělení sloučením (viz obr. 11.6), d) rozdělení odštěpením, které může mít několik forem (viz obr. 11.7, obr a obr. 11.9). (zanikající (nová nástupnická Podnik C (nová nástupnická Obr. 11.4: Rozdělení se vznikem nových obchodních společností (existující nástupnická Při rozdělení se založením nových společností dochází k zániku původní společnosti, jemuž předchází její zrušení bez likvidace s tím, že jmění zanikající společnosti se rozdělí a přechází na dvě nebo více zakládaných nástupnických společností, které vznikají až zápisem samotného rozdělení do obchodního (zanikající rejstříku. Zároveň je možné změnit právní formu, takže např. zanikající akciová společnost se může rozdělit na dvě společnosti Podnik C s ručením omezeným. Jmění zanikající společnosti, včetně práv (existující a povinností nástupnická z pracovněprávních vztahů, se rozděluje a přechází na nástupnické společnosti v poměru určeném v projektu rozdělení. Miroslav (nezaniká) Žižka, 2014 (původní (nová nástupnická

8 (existující nástupnická (zanikající Obr. 11.5: Rozdělení sloučením Podnik C (existující nástupnická (původní Rozdělení sloučením umožňuje, aby jediným zápisem do obchodního rejstříku došlo jak Podnik k rozdělení A zanikající společnosti, tak současně ke sloučení rozdělených (nezaniká) částí zanikající společnosti s již existujícími společnostmi. Nedochází ke vzniku žádné nové společnosti a mohou se slučovat různé kapitálové formy společností (např. akciová společnost se společností s ručením omezeným). Zrušená (nová nástupnická společnost zaniká a její jmění se rozděluje na nástupnické společnosti dle projektu rozdělení. (zanikající (nezaniká) (nová nástupnická (původní C (existující nástupnická Obr. 11.6: Kombinace rozdělení se vznikem nových obchodních společností a rozdělení sloučením V případě kombinace předchozích (původní variant původní podnik zaniká a jeho jmění se rozděluje a přechází na alespoň jednu nově vzniklou nástupnickou společnost a současně na alespoň jednu již existující nástupnickou společnost. Společníci rozdělované společnosti se stávají společníky jedné nebo více nástupnických společností Podnik dle projektu A rozdělení. (existující nástupnická (nezaniká) (nezaniká) (původní Podnik C (nová nástupnická (nová nástupnická Obr. 11.7: Rozdělení odštěpením se vznikem nové obchodní společnosti (nezaniká) (původní

9 Pokud dojde k rozdělení odštěpením se založením nových společností, tak původní společnost nezaniká, ale její odštěpovaná část přejde na nově založenou společnost, která bude právním nástupcem původní společnosti. Rozdělovaná společnost přitom pokračuje dále ve své podnikatelské činnosti. Společníci rozdělované společnosti se zároveň stávají společníky nové nástupnické společnosti ve stejném poměru, v jakém byly jejich podíly k původní společnosti, není-li domluveno jinak. Příklad: V roce 2009 byl schválen projekt restrukturalizace společnosti ČSAD Liberec, a.s., který spočíval v osamostatnění hlavních podnikatelských aktivit do samostatných podnikatelských subjektů. Ze stávající společnosti ČSAD Liberec, a.s. byly vyčleněny další tři samostatné podnikatelské subjekty (akciové společnosti), obsluhující jednotlivé segmenty dopravního trhu, a to : - pro autobusovou dopravu (zůstává společnost ČSAD Liberec, a.s.), - pro nákladní dopravu a logistiku (Severotrans, a.s.), - pro autoopravárenství a obchod (Autocentrum Nord, a.s.), - pro správu nemovitého majetku (FinReal Liberec, a.s.). Projekt restrukturalizace byl schválen představenstvem a dozorčí radou ČSAD Liberec, a.s. dne 9. října 2009 a následně na valné hromadě rozdělované společnosti dne 25. listopadu Jedná se o případ rozdělení odštěpením se založením tří nových společností: ČSAD Liberec, a.s. Severotrans, a.s. ČSAD Liberec, a.s. Autocentrum Nord, a.s. FinReal, a.s. Zdroj: MB Restrukturalizace společnosti ČSAD Liberec, a.s. [online]. Liberec: ČSAD, 2009 [vid ]. Dostupné z: dokumenty/restrukturalizace_ pdf a Veřejný rejstřík Pokud dojde k rozdělení odštěpením sloučením, původní společnost také nezaniká, ale odštěpovaná část původní společnosti přejde na již existující jinou společnost. Takový proces je velmi praktický i z daňových důvodů (zachování uplatnitelných ztrát).

10 (nezaniká) (původní Obr. 11.8: Rozdělení odštěpením sloučením (nezaniká) (existující nástupnická (původní Rozdělení odštěpením s kombinací předchozích variant je situace, kdy se odštěpuje více částí do více společností s tím, že některé mohou být nově založené a některé již existující. Původní společnost také nezaniká, ale odštěpovaná část původní společnosti přejde na již existující jinou společnost a zároveň vznikne i nová nástupnická společnost. (existující nástupnická Rozdělení odštěpením se často používá v případě restrukturalizace podniku. (původní Podnik C (nová nástupnická (nezaniká) (existující nástupnická Podnik C (nová nástupnická Obr. 11.9: Rozdělení odštěpením s kombinací předchozích variant Poslední možností zrušení společnosti bez likvidace je přeměna společnosti na jinou právní formu. Změnou právní formy právnická osoba nezaniká ani nepřechází její majetek a závazky na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a postavení jejích společníků. Společnost může změnit právní formu na jinou formu společnosti (např. akciová společnost na společnost s ručením omezeným) nebo na družstvo. Družstvo může změnit svoji právní formu na obchodní společnost. Ke změně právní formy se vyžaduje dohoda společníků nebo rozhodnutí příslušného orgánu společnosti (např. valné hromady). Také postupy při změně právní formy podnikání upravuje od zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností ve znění pozdějších novel Likvidace společnosti Likvidací se rozumí proces, kdy společnost, družstvo či jiná právnická osoba postupně přeměňuje majetek v likvidní prostředky k úhradě dluhů a závazků.

11 Majetek a závazky zrušené společnosti nepřejdou na právního nástupce, ale společnost zanikne a je vymazána z obchodního rejstříku. Likvidaci upravují 185 až 209 nového občanského zákoníku. Důvodů pro likvidaci společnosti existuje několik: uplynula doba, na kterou byla společnost zřízena, byl dosažen účel, pro který byla založena, rozhodnutí soudu, preventivní likvidace (za účelem předejití úpadku), následná likvidace (pokud se po skončení likvidace nebo insolvenčního řízení a výmazu společnosti z obchodního rejstříku neočekávaně vynoří nějaký majetek, má se za to, že likvidace byla ukončena pouze zdánlivě). Likvidaci smí provádět pouze likvidátor, kterého jmenuje statutární orgán společnosti, při otálení soud. Při likvidaci společnosti na základě rozhodnutí soudu jmenuje likvidátora vždy soud. K likvidaci právnické osoby lze povolat i větší počet likvidátorů, poté tvoří kolektivní orgán. Postup při likvidaci společnosti lze rozdělit do následujících kroků: 1) Vstup společnosti do likvidace se zapisuje do veřejného (obchodního) rejstříku. Po dobu likvidace firma užívá svůj název s dovětkem v likvidaci. 2) Na likvidátora přechází působnost statutárního orgánu. 3) Likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti nebo soud (rozhodl-li o zrušení společnosti, nebo pokud statutární orgán nejmenoval osobu likvidátora). 4) Likvidátor plní závazky společnosti a uplatňuje pohledávky. 5) Zjistí-li likvidátor předlužení společnosti, podá insolvenční návrh. 6) Likvidátor oznámí vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům, nejméně dvakrát oznámení o vstupu společnosti do likvidace zveřejní, a vyzve věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratší než 3 měsíce od druhého zveřejnění oznámení. 7) Likvidátor sestaví ke dni vstupu společnosti do likvidace účetní rozvahu a soupis jmění. 8) V průběhu likvidace uspokojí likvidátor přednostně mzdové nároky zaměstnanců společnosti. 9) Po provedení likvidace sestaví zprávu o průběhu likvidace, naložení s likvidační podstatou a s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku mezi společníky, předloží ji společníkům, popř. soudu ke schválení a sestaví účetní závěrku. 10) Likvidace končí rozdělením likvidačního zůstatku nebo uspokojením věřitelů. 11) Do 30 dnů po skončení likvidace podá likvidátor návrh na výmaz společnosti z veřejného (obchodního) rejstříku.

12 11.4 Úpadek Úpadek a způsoby, jak je možné ho řešit, upravuje zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (zkráceně nazývaný insolvenční zákon), který vstoupil v platnost od , zákon byl významným způsobem dvakrát novelizován, a to zákonem č. 217/2009 Sb. (reagoval na některé skutečnosti vyvolané ekonomickou krizí) a zákonem č. 294/2013 Sb. (tzv. revizní či systémová novela, která reagovala na dosavadní soudní zkušenosti s insolvenčním řízením). Insolvenční zákon rozlišuje dvě základní formy úpadku platební neschopnost a předlužení. Pro platební neschopnost svědčí situace, kdy dlužník má více (nejméně dva) věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že poslední podmínka je splněna, pokud nastane alespoň jedna z těchto situací: dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo nesplnil povinnost předložit seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, kterou mu uložil insolvenční soud. O úpadek ve formě předlužení se jedná, pokud má dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Tato forma úpadku se týká pouze právnických osob a fyzických osob podnikatelů, na rozdíl od předchozí kategorie, která dopadá na všechny kategorie dlužníků, včetně fyzických osob nepodnikatelů. Insolvenční zákon rovněž zná institut hrozícího úpadku, kterým se rozumí situace, kdy se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Návrh na zahájení insolvenčního řízení v situaci hrozícího úpadku může podat pouze dlužník. Zákon tím motivuje dlužníky, aby včas hledali způsoby zachování existence podniku, například formou řešení úpadku tzv. reorganizací (viz dále). Insolvenční zákon definuje: a) řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka v rámci soudního řízení a některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů věřitelů dotčených dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k jejich co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení, b) oddlužení dlužníka.

13 Přijetí insolvenčního zákona v roce 2006 reagovalo na katastrofální výsledky řešení úpadků podle předchozího zákonu o konkursu a vyrovnání (č. 328/1991 Sb.). Česká republika patřila k zemím s nejdelším trváním konkurzu (podle zprávy Světové banky z roku 2005 činila průměrná délka konkurzu v ČR 9,2 roku pro srovnání v Německu to bylo 1,2 roku) a přitom s nejnižší mírou uspokojení věřitelů (ČR 18 % vs. Německo 83 %). Po přijetí insolvenčního zákona došlo ke znatelnému zlepšení. Podle důvodové zprávy z února 2013 činila průměrná délka insolvenčního řízení v případě konkurzu 1,6 roku a míra uspokojení věřitelů vzrostla na 56 %. Přesto však existuje značný potenciál ke zlepšení. Podle jiného výzkumu, provedeného na VŠE v Praze (viz KISLINGEROVÁ a ŠPIČKA, 2014) na vzorku 572 případů, byla potvrzena zhruba stejná délka trvání řízení (v průměru 1,7 roku), ale zároveň bylo zjištěno, že v 46 % řízení nedošlo vůbec k žádnému uspokojení věřitelů. Uspokojení pohledávek poté významně záviselo na kategorii věřitele: u zajištěných věřitelů činila míra uspokojení pohledávek v průměru 38 %, u nezajištěných věřitelů jen 6 %, u pohledávek za majetkovou podstatou 78 % a u pohledávek jim na roveň postavených 79 %. Každopádně procento uspokojení nezajištěných věřitelů je stále velmi nízké a počet řízení s neuspokojenými věřiteli je velmi vysoký, byť v časové řadě dochází postupně ke zlepšení situace. Zdroje: KISLINGEROVÁ, E. a ŠPIČKA, J., eds. Sborník z mezinárodní vědecké konference Insolvence 2014: Hledání cesty k vyšším výnosům. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, ISBN NEČAS, R. a P. BLAŽEK. Závěrečná zpráva k hodnocení dopadů regulace k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů). Ministerstvo spravedlnosti ČR, únor Insolvenční řízení Úpadek či hrozící úpadek je řešen v rámci řízení, které je označováno jako insolvenční, a to několika způsoby v závislosti na tom, o jakého dlužníka se jedná. Průběh insolvenční řízení lze rozdělit do pěti hlavních fází: 1. Zahájení insolvenčního řízení. 2. Rozhodnutí o úpadku dlužníka. 3. Rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (konkurs, reorganizace, oddlužení). 4. Realizace zvoleného způsobu řešení úpadku. 5. Ukončení insolvenčního řízení. Všechny informace související s insolvenčním řízením lze nalézt v elektronickém insolvenčním rejstříku, který je veřejně přístupný a slouží nejen jako zdroj

14 informací, ale také jako nástroj doručování většiny soudních rozhodnutí a jiných písemností. Zájemci o informace (dlužníci, věřitelé atd.) zde najdou veškerá rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení, zákonem stanovené informace o insolvenčních správcích, o dlužnících atd. Detaily insolvenčního řízení je možné sledovat v insolvečním rejstříku (ISIR). Zde jsou veřejně zpřístupněny např. informace o dlužníkovi, seznam věřitelů a výše půjček, jeho příjmy či zdůvodnění žádosti o oddlužení. Informace jsou přístupné na Zveřejnění údajů může být pro firmy i nežádoucí, v poslední době se totiž vyskytly případy tzv. insolvenční šikany, kdy věřitelé či zaměstnanci podali na firmu návrh na zahájení insolvenčního řízení, aby poškodili její dobré jméno. V rámci insolvenčního zákona může úpadek vyústit v: a) konkurs, b) reorganizaci (určena především pro velké podniky) c) oddlužení (určena zejména pro fyzické osoby) a d) zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů. Insolvenční řízení lze zahájit pouze na návrh, soud tedy sám od sebe řízení zahájit nemůže. Návrh musí podat buď dlužník, nebo věřitel (věřitelem může být i zaměstnanec), oba mohou zvolit buď cestu písemnou, nebo elektronickou při splnění požadovaných náležitostí. Návrh na zahájení insolvenčního řízení může podat také likvidátor, pokud zjistí, že likvidované společnost je předlužena. Jde-li o hrozící úpadek, návrh na zahájení řízení může podat pouze dlužník. Zahájení insolvenčního řízení však ještě neznamená, že je dlužník v úpadku či hrozícím úpadku o této skutečnosti musí na základě podkladů rozhodnout soud. Zahájení insolvenčního řízení soud pouze oznámí, a to zveřejněním vyhlášky v tzv. insolvenčním rejstříku. Musí tak učinit do 2 hodin od doručení insolvenčního návrhu. O zahájení insolvenčního řízení musí také neprodleně informovat příslušné instituce, jako jsou finanční úřad, úřad práce atd. Návrh může podat také zaměstnanec. Například v případě, kdy mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu. Návrh musí obsahovat označení insolvenčního navrhovatele (zaměstnance) a označení dlužníka (zaměstnavatele), popř. jejich zástupců. Právnická osoba (firma) musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Dále musí být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li navrhovatelem dlužník. Je samozřejmé, že v návrhu musí být označeny důkazy, kterých se navrhovatel dovolává. Existuje také situace, kterou lze předejít úpadku a snažit se tak odvrátit jeho důsledky. Jedná se o tzv. hrozící úpadek, kdy si sám dlužník (i nepodnikatel) uvědomí své problémy platební neschopnosti a pokusí se úpadku předejít tím, že podá sám návrh na zahájení insolvenčního řízení. Tím předejde exekuci majetku a získá také určitou ochranu před věřiteli, na druhou stranu je jeho hospodaření od

15 zahájení řízení pod kontrolou insolvenčního správce. Význam uplatnění institutu hrozícího úpadku lze spatřovat zejména ve spojení s reorganizací. Dlužník by měl být motivován k včasnému řešení hrozící úpadkové situace společně s věřiteli, což mu umožní zachování provozu podniku a vlivu na jeho chod. Insolvenční řízení lze ukončit rozhodnutím o úpadku dlužníka, odmítnutím insolvenčního návrhu pro vady či nedostatek majetku dlužníka k pokrytí nákladů insolvenčního řízení či zpětvzetím insolvenčního návrhu. V případě, že nejsou splněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku, soud insolvenční návrh zamítne (např. dlužník neprokázal, že má splatnou pohledávku vůči dlužníku). Moratorium Dočasnou ochranu dlužníka zajišťuje tzv. moratorium. Je možno o něj požádat krátce po zahájení insolvenčního řízení. Soud o něm musí rozhodnout do jednoho pracovního dne od jeho doručení. Dlužník je dočasně chráněn (v celkovém trvání maximálně 4 měsíce) jak před věřiteli, tak před rozhodnutím o úpadku. Cílem moratoria je odvrácení úpadku či dosažení dohody s věřiteli. Moratorium musí být odsouhlaseno většinou dlužníkových věřitelů (z hlediska výše pohledávek). Po dobu trvání moratoria nelze prohlásit úpadek dlužníka a zároveň dlužník získává zvláštní oprávnění, např. může přednostně hradit ty dluhy, které bezprostředně souvisejí se zachováním provozu jeho podniku a vznikly v posledních 30 dnech před vyhlášením moratoria nebo po něm. Dlužník je zároveň chráněn po dobu moratoria před vypovězením smluv na dodávky energií a surovin, jakož i dalších smluv o dodávkách zboží a služeb, které ke dni vyhlášení moratoria trvaly alespoň po dobu 3 měsíců. Cílem moratoria je v tomto ohledu tedy snaha o udržení běhu podniku, a to i na úkor rovného postavení všech věřitelů. V rámci insolvenčního zákona dochází také k posílení role věřitelů především ve formě jejich účasti na insolvenčním řízení. Zákon dává věřitelům možnost účastnit se insolvenčního řízení již na samotném počátku tohoto řízení, přináší věřitelům možnost podílet se na způsobu řešení úpadku a poskytuje jim větší vliv při výběru osoby insolvenčního správce, i možnost kontrolovat jeho činnost. Věřitelskými orgány jsou schůze věřitelů, věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů. Hlasovací právo věřitelů se řídí výší pohledávky, přitom platí, že na každou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas. Věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení, zároveň také dohlíží na činnost insolvenčního správce Konkurs Pokud soud na základě podkladů z insolvenčního řízení rozhodne o úpadku podniku, je toto rozhodnutí spojeno s rozhodnutím o prohlášení konkursu (je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením). Rozdíl mezi likvidací a konkursem spočívá v tom, že při likvidaci jsou v plném rozsahu uhrazeny veškeré závazky společnosti a likvidační zůstatek

16 je rozdělen mezi společníky, zatímco cílem konkursního řízení je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majetku dlužníka, neboť závazky společnosti jsou vyšší než její majetek. Konkurz představuje zpeněžení majetkové podstaty dlužníka a poměrné vypořádání věřitelů. V případě, že dlužníkem je fyzická osoba nepodnikatel nebo roční obrat dlužníka podnikatele nepřesahuje 2 mil. Kč a nemá více než 50 věřitelů, může soud rozhodnout o tzv. nepatrném konkursu, který je v podstatě zkrácenou a zjednodušenou formou konkursu. Prohlášení konkursu má tyto následky: oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přechází na insolvenčního správce, kterého určí insolvenční soud; usnesení se zveřejní v insolvenčním rejstříku a oznámí se České národní bance; insolvenční správce zaměří svou činnost zejména ke zjištění, zajištění a soupisu, k dokončení seznamu přihlášených pohledávek, k přípravě přezkumného jednání a k přípravě schůze věřitelů; nesplatné pohledávky se stávají splatnými; zanikají úpadcovy příkazy, plné moci, prokury a dosud nepřijaté návrhy na uzavření smluv. Majetkovou podstatu tvoří veškerý majetek dlužníka. Zjišťuje ji insolvenční správce za součinnosti dlužníka. Věřitelé jsou vyzváni, aby ve stanovené lhůtě (dva měsíce) přihlásili své pohledávky. Majetková podstata se zpeněžuje veřejnou dražbou, prodejem movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí, nebo prodejem mimo dražbu. Prodej mimo dražbu je možný pouze se souhlasem soudu a věřitelského výboru. V závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenční správce předloží insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů, s údajem o výši jejich podílů na této částce. Po nabytí právní moci konečné zprávy, vyúčtování odměny a výdajů správce následuje vydání rozvrhového usnesení, které obsahuje, jak bude uspokojena každá pohledávka. Tento rozvrh také musí odsouhlasit soud. Pohledávky jsou rozděleny dle jejich povahy na: 1/ Přednostní pohledávky, které jsou uspokojovány během insolvenčního řízení a je nutné zbylé neuspokojené pohledávky uspokojit před rozvrhovým usnesením. Mezi přednostní pohledávky patří: a) Pohledávky za majetkovou podstatou (náhrada nutných výdajů a odměna předběžného správce, likvidátora, insolvenčního správce a výboru věřitelů, náklady na insolvenčního řízení, daně, poplatky, cla, pojistné na sociální

17 zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti vzniklé po rozhodnutí o úpadku, aj.). b) Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pohledávky státu úřadů práce za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům, pohledávky věřitelů na výživném ze zákona, pohledávky účastníků z penzijního připojištění se státním příspěvkem, pohledávky věřitelů vniklé v době moratoria, aj.). Tyto přednostní pohledávky se uspokojují v plné výši kdykoliv od rozhodnutí o úpadku a mají být uspokojeny před vydáním rozvrhového usnesení. 2/ Ostatní pohledávky V rámci ostatních pohledávek mají zvláštní postavení tzv. zajištěné pohledávky, tedy takové, které jsou zajištěny majetkem, který patří do majetkové podstaty, a jsou vázány např. zástavním právem. Zajištění věřitelé se uspokojují v rozsahu zajištění ze zpeněžené věci. Pokud se zpeněžením tohoto majetku nepokryje celá výše pohledávky, je na tento rozdíl dále pohlíženo jako na nezajištěnou pohledávku. 3/ Podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka Pokud i po uhrazení pohledávek v bodě 1 a 2 zbude majetek, jsou následně vypořádány ostatní pohledávky, a to poměrově. Některé pohledávky, jako jsou úroky či sance vzniklé za specifických podmínek, nemohou být uspokojeny v konkursu vůbec. Po splnění rozvrhového usnesení konkurs končí. Dále soud zruší konkurs v těchto případech: že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; že není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim rovné jsou uspokojeny; po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení; na návrh dlužníka, pokud s tím vyjádřili souhlas všichni věřitelé i insolvenční správce; že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující Reorganizace Reorganizací se rozumí postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu podniku dlužníka, podle schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů. Insolvenční zákon zná dva odlišné typy reorganizačního řízení. První typ tzv. nekonsenzuální reorganizace může probíhat za určitých podmínek i proti vůli části věřitelů, přičemž ovšem musí být splněny určité kvantitativní indikátory (s účinností od 1. ledna 2014 roční obrat alespoň 50 mil. Kč nebo počet zaměstnanců nejméně 50). Reorganizace je dále určena pro ostatní dlužníky podnikatele, kteří se na

18 reorganizaci dohodnou se svými věřiteli tzv. konsenzuální reorganizace. V tomto případě nezáleží na ročním obratu nebo počtu zaměstnanců, ale na tom, zda je skutečně co reorganizovat a tyto podniky musí mít postup reorganizace předpřipravený. Podmínkou je, že reorganizační plán schválí alespoň polovina všech zajištěných a nezajištěných věřitelů, a že reorganizační plán bude předložen insolvenčnímu soudu ještě před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení nebo nejpozději do rozhodnutí o úpadku. Podnik na reorganizaci může získat dodatečné financování, které má za cíl zachránit existenci podniku (nebo alespoň jeho části). Věřitel, který tomuto podniku poskytne finance, se pak stává přednostním věřitelem a v případě neúspěšné reorganizace jsou jeho pohledávky uspokojovány přednostně. Je zde tedy posílen ekonomický zájem na sanaci subjektu před jeho likvidací a tedy i zánikem. Reorganizační plán obsahuje: a) rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin, s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách, b) určení způsobu reorganizace, c) opatření k plnění reorganizačního plánu, d) údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek, e) uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu nebo převezmou některé dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich splnění, f) údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dlužníkově podniku, a o opatřeních, která mají být v tomto směru uskutečněna, g) údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace. Vlastní reorganizaci lze uskutečnit pomocí různých opatření, např. restrukturalizací pohledávek věřitelů, prodejem části majetku nebo i celého podniku, převodem části aktiv dlužníka na věřitele, fúzí dlužníka s jinou společností, emisí akcií či jiných cenných papírů dlužníkem, zajištěním financování provozu podniku nebo změnou zakladatelského dokumentu či stanov dlužníka. V praxi se přitom běžně uplatňují různé kombinace uvedených opatření. Dlužníci v procesu reorganizace musí být schopni za určitých podmínek dále pokračovat v podnikání. Základním principem reorganizace je dosažení vyššího uspokojení oproti konkursu za současného zachování podniku dlužníka. Pokud je reorganizace neúspěšná, rozhodne insolvenční soud o její přeměně na konkurs.

19 Ze statistik publikovaných na portálu věnovanému insolvenčnímu zákonu vyplývá, že institut reorganizací je využíván v české praxi spíše ojediněle. V roce 2013 bylo v ČR podáno celkem insolvenčních návrhů, z toho ve případech byl jako způsob řešení úpadku navržen konkurs a pouze v 17 případech byla navržena reorganizace. Ve zbývajících případech bylo navrženo buď oddlužení (30 213), nebo nebyl navržen žádný způsob řešení úpadku. Ve stejném roce soudy povolily pouze 12 reorganizací a schválily 16 reorganizačních plánů. Důvodů pro malé využívání institutu reorganizace je několik: vysoké limity obratu a počtu zaměstnanců (z tohoto důvodu byly s účinností od 1. ledna 2014 sníženy limity pro nekonsensuální reorganizaci na polovinu), neznalost a nedostatek zkušeností účastníků řízení manažerů, vlastníků a věřitelů s řešením úpadku formou reorganizace Oddlužení Institut oddlužení dle insolvenčního zákona je určen pro dlužníky fyzické osoby, které nemají dluhy z podnikání a pro právnické osoby, které nejsou považovány za podnikatele a zároveň nemají dluhy z podnikání. Návrh na povolení oddlužení podává vždy jen dlužník společně s insolvenčním návrhem. Pokud mezitím insolvenční návrh podal věřitel, má dlužník možnost podat návrh na oddlužení do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Návrh na oddlužení musí kromě označení dlužníka obsahovat údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech a o jeho příjmech za poslední 3 roky. Návrh musí také obsahovat soupis dlužníkova majetku a jeho závazků a návrh způsobu oddlužení. Na správný postup oddlužení dohlíží insolvenční správce, v případě neplnění podmínek stanovených pro oddlužení může insolvenční soud oddlužení zrušit. Častým důvodem pro zamítnutí oddlužení je nesprávné doložení podkladů při návrhu na oddlužení. Všechny informace o oddlužení lze nalézt ve výše zmiňovaném insolvenčním rejstříku. Insolvenční zákon umožňuje dva způsoby oddlužení: zpeněžení aktuální majetkové podstaty, plnění splátkového kalendáře postihuje budoucí majetek dlužníka, který po dobu pěti let hradí ze svých příjmů pohledávky věřitelů ve stanoveném poměru. Dlužník je povinen každý měsíc hradit věřitelům částku, která odpovídá sumě při výkonu rozhodnutí či exekuci (viz příklad). Uveďme příklad: Pokud by dlužník, který není ženatý a nemá děti, splácel svůj dluh splátkovým způsobem po dobu 5 let, při čisté mzdě Kč by dlužníkovi zbylo z této mzdy Kč. Zbylá částka (5 874 Kč) by byla použita na krytí závazků vůči věřitelům. Za pět let by dlužník s tímto příjmem zaplatil částku na oddlužení ve výši Kč. Orientační kalkulátor splátek je k dispozici na webové adrese:

20 O způsobu oddlužení rozhodnou nezajištění věřitelé. Při oddlužení musí nezajištění věřitelé obdržet minimálně 30 % hodnoty pohledávek, pokud dobrovolně nesouhlasí s nižším plněním. Zajištění věřitelé jsou uspokojeni z výtěžku zpeněžení vázaného majetku. Po uhrazení alespoň 30 % závazků (příp. méně, pokud věřitelé souhlasí) osvobodí soud dlužníka na základě jeho návrhu od splacení zbytku závazků. Nesmí se však jednat o nepoctivý záměr dlužníka a dlužník musí splnit přísné podmínky. Osvobození od závazků se však netýká dluhů, které vznikly po schválení oddlužení. Revizní novela insolvenčního zákona přinesla s účinností od 1. ledna 2014 jisté změny v procesu oddlužení. Zatímco předchozí úprava zákona obsahovala, že návrh na oddlužení může podat pouze dlužník, který není podnikatelem, tak stávající úprava již neřeší, zda fyzická osoba je či není podnikatelem. Rozhodující je charakter závazků a dluhů zda pocházejí či nepocházejí z podnikatelské činnosti. Nová úprava insolvenčního zákona tak připouští možnost, aby podnikající fyzická osoba uspokojovala pohledávky věřitelů příjmy z podnikání. Zákon dokonce připouští možnost, aby se oddlužením řešily dluhy z podnikání, pokud s tím souhlasí věřitelé. Fakticky tak institut oddlužení lze použít jakožto alternativu konkursu podnikajících fyzických osob. Zdroj: MALIŠ, D. Oddlužení podnikajících fyzických osob po revizní novele insolvenčního zákona [online]. Praha: EPRAVO.CZ, [vid ]. ISSN X. Dostupné z: Tab. 11.1: Statistický přehled vybraných událostí z pohledu insolvenčního zákona v ČR za 2. čtvrtletí 2014 Situace Počet v ČR celkem Prohlášené konkurzy Povolená oddlužení Podané insolvenční návrhy Odmítnuté insolvenční návrhy Povolené reorganizace 13 Zahájená insolvenční řízení Rozhodnutí o úpadku Zdroj:

21 Klíčové změny v revizní novele insolvenčního zákona od roku 2014: Zpřístupnění reorganizace a oddlužení jako způsobu řešení úpadku širšího okruhu dlužníků. Zavedení institutu společného oddlužení manželů (manželé se v rámci insolvenčního řízení považují za jednoho dlužníka). Snížení kritérií pro povolení reorganizace na polovinu (obrat 50 mil. Kč nebo počet zaměstnanců 50). Posílení kontroly věřitelů nad prováděním reorganizace (věřitelský výbor může odvolávat a jmenovat členy statutárního orgánu a dozorčí rady dlužníka). Zpřísnění kritérií pro popření vykonatelnosti pohledávek. Sjednocení lhůty pro přihlášení pohledávky na 2 měsíce. Stanovení pořadí umoření pohledávek, pokud se skládají z více součástí (v pořadí jistina, úroky, úroky z prodlení, náklady spojené s vymáháním pohledávky). Zdroj: CELERÝN, J. K některým změnám v insolvenčním zákoně účinným od 1. ledna 2014 [online]. Praha: EPRAVO.CZ, [vid ]. ISSN X. Dostupné z: Kontrolní otázky a úkoly 11.1 Firma se nachází v tíživé ekonomické situaci. Neuhrazená ztráta minulých let činí 10 mil. Kč, viz tab Společnost zvažuje následující sanační opatření: a) snížit jmenovitou hodnotu akcií a tím základní kapitál společnosti o 10 mil. Kč, b) snížit základní kapitál o 15 mil. Kč a vytvořit kapitálovou rezervu, c) prodat část dlouhodobého hmotného majetku v zůstatkové hodnotě 10 mil. Kč, prodejní cena 15 mil. Kč, d) snížit základní kapitál o 10 mil. Kč a následně emitovat nové akcie ve stejné hodnotě. Znázorněte, jak se jednotlivá opatření projeví v rozvaze a prodiskutujte výhody a nevýhody navrhovaných řešení. Tab. 11.2: Rozvaha společnosti před sanací (v tis. Kč) AKTIVA PASIVA Dlouhodobý majetek Základní kapitál Oběžná aktiva Neuhrazená ztráta minulých let Cizí zdroje Aktiva celkem Pasiva celkem

22 11.2 Jak se nazývá postup, jehož smyslem je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy? 11.3 Jaký může být výsledek sanace? 11.4 Jaké jsou důvody pro dobrovolné zrušení společnosti? 11.5 V jakých případech může rozhodnout o zrušení společnosti soud? 11.6 Jakými formami lze uskutečnit přeměnu právnické osoby? 11.7 Vysvětlete rozdíl mezi sloučením a splynutím společnosti Co znamená převod jmění na společníka? 11.9 Vysvětlete princip rozdělení společnosti odštěpením Jaký je rozdíl mezi likvidací a konkurzem? Jaké znáte základní formy úpadku společnosti? Za jakých podmínek hovoříme, že se podnik nachází v platební neschopnosti? Kdy se podnik nachází v úpadku pro předlužení? V čem spočívá hrozící úpadek? Jaké existují možnosti řešení úpadku? Co je účelem moratoria? Co je obsahem rozvrhového usnesení při konkursu? Které pohledávky patří do kategorie přednostních? Vysvětlete pojem zajištěná pohledávka Vysvětlete rozdíl mezi konsenzuální a nekonsensuální reorganizací Pro jaké dlužníky je určeno řešení úpadku oddlužením? Doporučená literatura HÁSOVÁ, J. a T. MORAVEC. Insolvenční řízení. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, ISBN MARŠÍKOVÁ, J. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele. 3., aktualiz. vyd. Praha: Linde, ISBN SYNEK, M., E. KISLINGEROVÁ, et al. Podniková ekonomika. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, ISBN ZUZÁK, R. Krize podniku a její kreativní řešení. 1. vyd. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, ISBN