Purchased From. Funds Donated. The Andrew W. Mellon. Foundation

Transkript

1 5038 C47R8 1894

2 Purchased From Funds Donated by The Andrew W. Mellon Foundation

3

4

5

6 (iranf. Jad. (Šeíahovský.

7 Františka Ladislava elakovského RŽE STOLISTÁ, BÁSE A PRAVDA. Výkladem a rozborem opatil FRANT. BÍLÝ. (S podobiznou.) Druhé, rozhojnné vydání. -^Sí-S )- Nakladatel liniliuiapectvi B, STÝBLA v Praze

8 Knihtiskárna B STÝBLA v Praze.

9 UVO Jedním ze životní cli ideál Františka Lad. elakovsjcého byla práce. Po všecek život svj byl vren slovm^ jež byl napsal r píteli Kamarýtovi Práce je hradba, které se každý bu lahodný, bu zpurný nepítel štítí a v útoku ustává... I mn próce nade všecko, a dokud dech ve mn, neustanu býti vroucím ctitelem této bohyn" ; a z práce do práce se dávaje, druhdy sob ani oddechu nepopával. Tak bylo též r Gelakovský toho jediného roku vydal Doplky k Ohlasu písní ruských, Dolnolužické písn národní a arokrásný si'bský zpv O kralevii Marku ayíle" odl v roucho eské, satirou Patrní dopisové nepatrných, osob" prtiíjce roz;.víil chorobn klidnou hladinu literárního' /žitota. domácího, v peklade knih sv. Augustina O liist Božím" pokroil o druhý díl a posléze ješt druhé vydání svých Smíšených básní" a tož pravopisem novým poídil: kdo by se tedy divil, že po tolikeré námaze duševní zatoužil z Prahy ven pookát ve volné pírod, osvžit ducha cestováním a návštvou rodného msta i pítele Kamarýta? Do Strakonic odebral se tehdy pes Plze.

10 6 Nenadal se však, jak významným a pro všecek další život závažným stane se telidejší jeho pobyt doma. Poznav totiž náhodou dceru Strakonického kupce a mšana, Marii Ventovou, Celakovský tak si ji oblíbil, že neváhal nedlouho potom pojmouti ji za cho. Nžná pomnnka stala se prvním poslem básníkovy milosti. Zvdv pak, kterak Marie ošetuje kytici pomnnek, kterou jí byl natrhal na bezích Otaviných pi plavb po ece, umínil si, hned jak se do I*rahy vrátil, že uvije kytku pomnnek nevadnoucích, jež by zárove trvale vyjádily city, s nimiž toho roku Strakonice opouštl. I složil 13 písní a dal jim název Pomnnek Vatavsliých". Byly vytištny hned v prvním svazku asopisu eského Musea na r. 1831, a vzbudily lahodou mluvy, vroucí zaníceností citv a spanilým tónem u všech vlastenc nelíenou pochvalu; píteli Kamarýtovi se zdálo, jakoby samým Kupidem skládány byly. Ze byla oprávnna nadšená chvála, kterou básník byl zahrnován, uznává se i v dob nynjší, kdy básnictvo eské uinilo moluitný krok ku pedu v rozvoji svém; neubylo jim pes to ceny, nýbrž poítají se napoád mezi perly lyriky eské. Jsou to v úplné Rži stolisté" íslo IV. (Slávy vnce do zpvného...), V. (Nepebrané plynou vn), VII, (Lásko vná, která svty.,.), VIII. (Z tvého dechu. Lásko vná...), IX. (V spanilosti plyne vnadné...), X. (Kdykoli se mysl vine...), XI. (Krásný dn panenských dive), XII. (Oi, oi...), XV. (Odkud

11 7 souhlas ten lahodný..), XXVII. (Málo stesk já si všímám...), XXIX. (Žehnám Vás, vy strán známé, XXXVIII. (Jak jen milé ve ozdobách...) a LXXX. (A si jak chce moe zmítá...), ili dle poádku, jakvmsly zasebouvc..m.: IV., XXIX., XXXVIIL, IX., XII., XI., VII., VIII., v., X., XV., XXVII. a LXXX. Celakovský hned tehdy k nim pipojil poznámku, v níž žádá, aby tyto Pomnnky" nebyly pokládány za jednotný celek, nýbrž aby každá pro sebe a zvláš byla posuzována. Na název tená a prý neklade váhy, ten prý jest jen spisovateli významný. O form písní pak dí, že ji pevzal od Alexandra Kisfaliidího (zakladatele maarské lyriky, který žil od r do r ) z jeho Himfyových milostných písní, r v Pešti vydaných. Zdála prý se mu nemén než samy sonetty píhodnou k básním druhu tohoto a k podobným milostným híkám a drobnstkám. Jsa k tomu povzbuzován pátely, jakož i tením Petrarkových znlek a KoUárovy Slávy dcery pohnut, Celakovský neváhal dále skládati podobné písn a rozšiovati takto pvodní poet písní u vtší cyklus. Vedle milostných však popál místa také jiným živlm v chystaném cyklu a pokusil se v této zpsobe podati jmenovit též výsledky svého pemýšlení o pvod a zízení svta, jakož i o jednotlivých úkazech, úlohách a pravidlech života lidského vbec a národního zvlášt, tak aby z nho

12 národu i jdiiotlivci i)lymil;i rest. simikojciiost a u/itck. I*(iziiá\:'niu' odtud, jakýrli >< d<i ir;i((i\iil básník zásad, jaké choval tu/l)y vzlilodem k sobe, jiiiýiii i xšuiii národu, jaký lum názor svtový, co jej Ida/.ilo \ (' skromiýídi, sastnýídi (di\ílí(di, a jak zase str;iznenii liojnýnii skliován jsa, toužil ]»o vnitním míru. kterým )n]'oda zvlášt na venkove okouzluje duši. kdy slunce zapadne za obrážené hory. blankyt se poseje livézdami a msíc jako bohatýr mezi nimi v plném lesku putuje: zkrátka, vse, co liýbalo nitrem hiisníkovýni, obráželo a ki-ystalisovalo se \ pisne. citu]dné i myšlenkov ol)sažné. Tak posléze skromné ]»oninnky zamnny za nádliernou královnu kvtin, stolistou rži. která, jako/to celek ze dvou jednotnýtdi pohi\iii se skládajíc, vydána \ diiniyslném uspor;id;ini \ pr\ní polovici r u symi H. lláze v Praze o 100 stránkách dvanácterkovýcli. Telidej.íí cena její obnášela 36 kr. B^nl a pravda, ve stíbe a název znl: Rže stolistá. poukazuje takto již sám, že jako kdysi velmistr poesie Goethe ve svéživoto]tisu podobného názvu (Dichtung und Wahrheit), i nyní básník náš setkal skutenost a ideál a tuto že zobrazuje zjasnnu v ozdobném vý- básnickém. sti'oji

13 ODDÍL první. básník. Na nejnéžuj&í lilie Dva lístky z rže tu, tam aner;;onky, A mezi n vlož konvalinek zvonky Sem hyacinty, jasné zde pomnnky, A pak a pak AMOR. Nu tak! Ku tak! Snad nechceš, pvce zmámený. Malovat kvítfm obraz své milenky. Luznýiii smáním, vnadou stkvostnou ke kouzlila Mnohá se Jedna nevinnou milostnou Zrak jen k sob zvábila. i to Ci to rže rozvitá? poup? srdce ptá se, Z ple díme ve své Z ple život prosvitá. Co jsem vidl, myslil, kráse, cítil, Tvj kdy pvab me roznítil, Má stolistko! ze snní V písn nech se promní.

14 10 II. v ržích bdím i Tvá mi jitro sním kdy v borce celuje: Zlatotkané den praporce Nad hlavou kdy vztyuje. V rižích bdím i sním kdy stou se Lehké mhly po jezeru; Hájem, kovím kdy ženou se Svtla pršky k veeru. Le ze širého kdy hvzdná Boží slávy plane bezdna, Rine z odkrytých se desk, Immortelky! váš mi lesk. Panna co jest? lu. Nejoutlejší Kvt v pozemském údlu; Od lovka nejdivnjší K jasnému skok andlu. Ambra vonná, sladká manna, Svit nebeské od zoe; Nejpyšnjší tvor jest panna V nejhlubší své pokoe. Chybil-li jsem, ty panenský, Milý pvce, míij Chmelenskýl Z bohatého citu sám, Co jest panna, objev nám.

15 11 IV. Slávy vnce do zpvného Mne nevábí zápasu, Cit blahý jen srdce mého Vydává se v ohlasu. Zdali milý tyto zvuky, Zda je hana nemine Nedbám: z jedné-li jen ruky Pochvala jim pokyne. Pvode té sladké tísn, Ty bu pedmtem mé písn, Ty bu, sliná Marie, Musa má i Grácie! Nepebrané plynou vn. Sladkosti a lahody, Ylasti milá! na tvém ln Z kvítk blahé úrody. Kdož v korun tvé planoucí Sete drahé kamení? A kdo z tvých rukou kanoucí Jasné perly ocení? O má vlasti! z neskonalé Hojnosti své tuto ale Daruj jednu ržiku, Tuto dej mi perliku!

16 12 VI. Jeclva slunch z své obcli.izky Po tetí se vrátilo, Obapol již vné lásky Srdce sliby smnilo. Vkol kadí láska planá, Pravá nie(;e plameny; Pláem, prosbou vyekaná Dáreek jest bez ceny. Ne ta ruka, ])oznenálila. Ale která rychle šálila Pro drahost do plái)olii, Vyala ji bez bolu. VII. Lásko vná! která svty V nestvoenost rozsíváš, Která též i outlé kvty V krásy roucho odíváš! Tys to vdkuplné dít Z poklad sv5'cli vyala, Každý pvab na úsvit V bytnost jeho vkládala. Z tvých to rukou dika tob! Tento v utšené dob Krásný tvor se vyvinul, Dary tvými oplynul.

17 13 Z tvélio Vin. dechu, Lásko vsiiá! Ziiik a žití nabyla I diišinka ta srdená, istá, tichá, spanilá. Ó dej, a vždy city spasné Y adrech tchto doniují, A jen stále Hóry jasné Celo její vncují. Necha této duše vnadné Cesty minouc radj padne Každá pée, tesknota Y toky mého života. IX. Y spanilosti plyne vnadné Celá její postava, Žádným lánkem tu nevládne Potvoivá úprava. Rozmilostí oko dýše, Ladnost v každém pohnutí, Ples jsou kroky ano spíše Zefyrekíi vanutí. Y podivení duch se Co zde více srdce váže Ci ta luzná lepota, Ci velebná prostota. táže.

18 u Kdykoliv se mysl vine K její sliné podob, Vždycky v jiné se a v jiné Objevuje zpsobe. Hned lirá v oku jejím milost, Hned se lib veselí; Tu v Tu se s Musou pátelí. Le myslím-li, jak se záí myšlénkách zahloubilost. Kleíc božskou pede tváí V jeden roz )lynulá cit Zem víc mj není byt. XI. Krásný dnv panenských dive. Líbá studu záplavo, Vy na lících rže živé. Tichá tvrce oslavo! Kolikráte k vaší chvále Citové se chystali! Srdce velo ale v mále Ústa v písni ustaly. Necha sám ji tyto tváe Božská nevinnosti záe Rumncem kdy pokrývá Andl studu dozpívá.

19 15 XII. Oi, oi pežádoucí Srdce mého vdkyn, ó vy v jasnot planoucí Lampy této svatyn! Rcete, v prvním svta máji Už-li jste se pi sob Usmívaly v blahém ráji V nžných kvítkiiv podob? Ci jste na obloze dlely, Leskem milostným se Druhdy mezi hvzdami, Vašimi tam sestrami? Z vás Ústa! z xm. stkvly co rozkoš se Usmívá, vás co Amor sám Sepce, dýše, mluví, zpívá, A své dává vnady vám! Luzní rtové! ím se dje, V ohnivém že nadclinutí Zpv miij vázne, slábne, chvje, V jedno splývá vzdychnutí? Divy mezi kvtinami Zvuné rže! již vy samy Úst mojich se dotknte, Zlých vazeb je sprostte.

20 10 XIV. Tak mne kouzlem ondy jala Tam v besídce ríižové, Ze se témé rznem dala Pam má i smyslové. Slova stíhám, ei matu, Fosléz a co dávno znám Opt milém u záchvatu, Ci m miluje, se ptám. Nevím, rže zavzdychnuly, Cíli rtové pošepnuli. Pnouce k mým se ústm blíž Tikrát slaounké: Ty víš! XV. Odkud souhlas ten lahodný Bytnost moji provanul? Odkud zánt blahoplodný V hloubi duše zaplanul? Z hudby-li se té hubinky ástka v srdce vloudila? ili jiskra té dušinky Z oka v oko zbloudila? O vylož mi to tajemství Chovaje k ní ])nbuzenství Ty to víš, mé Marie Pemilostný Genie

21 ~ 17 XVI. Sladce z Hesperidek kraje Píse lásky kouzlí sluch; I nad pvcem u Dunaje Sladce míij plesává duch. Znám však jedny jedny básn, Nebe v nich se rozplývá, tou se mile, divokrásn, Srdce touhy pozbývá. Básn ty s Láska, ano Musy samy Milostenkami Sestersky jsou skládaly, Y modré oi zapsaly. XVII. Tak je sladká, tak je milá, Jak by rží dýchala. Krásná jako by se byla Y rajské rose koupala. Jako z jitra sedmikrásky, Rovn tak se usmívá, Kvítka lnná, kvítka lásky Hravým okem rozsívá. Tuším, sám že Amor tvoil Oudy spanilé a složil Z nejvonnjších bylinek, Z nejpknjších kvtinek. Bílý, elakovského Bže stolistá.

22 18 XVIII. Po nové se luíjein, polem Život rozvil pírod; A jak v nás, tak lirálo kolem V míru \.se a ve sliodé. Máj byl. Zlatem strom vršky Svit veerní oblíval, beh k nám kvtné pršky Líby vtík zachvíval. A s Po vlnách jak loka jemn, Tak pi Ní se srdce ve mn Tokem slasti hon])al<% Nade asem s[)lvval(». XIX. S ní milá mi cliuzka bývá Podle luk tou olšinou. Zpv slavirk kde rozlívá Lil)i'zii(>ii se tišinou. S (láliiýcli jez hluk jen ]>roudní V sluch sem jedva zmiizuje, Anel) kh*k()t ái)a, ou(hií Zá(hni('' kdy zvstuje. \ sak ty tam vod kojné šumy. Ptactva hvizd a zpv a dumy, Kdy držím ji v náruí, Tlukot srdce i)hluí.

23 19 Sám jsi XX. svdil, jak zaclání pvce mj! Slovo lásce, Již budoucn o vyznání Mých cit nenastupuj. Mezi blahem, bázní, touhou V stídání neskoneném Pej své dívce lhtu dlouhou Na tom míst zvýšeném. Znej vrnosti známky jisté, A mé stihnuv ohn isté Srdcem, duchem, pamtí. Tou je mj pod peetí." XXI. To doekši rue vila Kol mne rám labutí, Rajskou slast má duše ila Z dvou rubín pilnutí. Yím již, nektaru lahodn Chutnají jak prameny; Yím, étherní bezeškodn Jak se pijí plameny. Ale div-li, v píli nové Zmámení že padli rtové Snžných ader na vnady, Hledajíce ochlady. 2*

24 - 20 XXII. Na paliorku Pod dubem kdy stanula, V zái veerní tajemnou Lepotou kdy planula; tam pede mnou Laskavý pak k této pýi Z oka blesk kdy zasvítil; Jaký obraz tu, malíi. Zrak tvíij byl by pochytil! To však ader ostkvívané, Spšným chodem rozehrané Vytknout lehké vlnní S to není tvé umní. xxm. Tudy pjde v tomto míst Houštinou se obtoím; Do sadu dnes pijde jist Ztad jí v náru vyskoím. Hle, klobouek tam se hmitá, Vise na ki ríižovém! O že íhá na mne skryta V altáneku korovém. Mám t, mám t, drahý ptáku I Takto jen na schovávaku V nevýstižném úschraní Hrají zamilovaní.

25 21 XXIV. Nejen libé, le i zpvné Sny blaží m ve spaní: Divno-liž, že v lehkokrevné Pouštím se i lítání? Jaký let! do kvtných vír Kdy stržen se potopím, houpavých zefyr Na kídlech se povzchopím! A zas Štstí! sny ty stále pej mi, A bdícímu zachovej mi Zpvodárnou zhýilost, Lásky sladkou podpilost! XXV. I to sob vážím mnoho, Tak žití že andl pál, Až i msta do jednoho Byt náš zemský uchystal. Ale více, osudové, Za to já velebím vás, Dítkami že svými zove Holubicí národ nás. Bh mi svdek! by i zcela Vtipem, vdkem, krásou tla Rovnala se bohyni. Nekochal bych Nmkyni.

26 22 XXVI. Dobrou noc a než se víek Dotkne jitro ržové, Vkouzlete se ve tvj sníek Sami lásky bžkové. Blíž se tulte lichotiv, Tropte žerty, svévole: A však úkladn a lstiv Kídlaté-li pachole Kdesi íhajíc ve houští Tu volej m na pomoc, Má milenko, dobrou noc! Šíp po tvém srdéku pouští. XXVII. Málo stesk já si všímám Na zlé boje Milkovy; Ano jeho rád pijímám Žezla moc i okovy. Bolnou sice vpouští ranou Ale slast a lahodu; Milým podrobenstvím planou Nahrazuje svobodu. A co vc jest podivnjší, A co div neslýchánjší: Upiat zlatým etzem Zstávám pec vítzem.

27 23 - XXVIII. Znám ji srdci ku píkoe Z ei vazbou ztížené, Ze slzy té, z lásky, hoe, Z prosby, áky smíšené; Znám ji ne z tch jindy vroucích, Y potu jak sbor hvzdiek. Ale z tchto na rtech mroucích Chvjících se hubiek; Znám ji z ruky potisknutí, Z posledního povzdychnutí Nesvobodnou svobodu. Trapnou dobu rozchodu. Žehnám vás, Behy tiché XXIX. vy strán známé, Otavy, Tebe, dtství mého chráme, Vás zlatých dn zábavy! S Bohem bu, ty sídlo skrovné, Kde mi tvá se zastkvla Y milostnosti nevýslovné Ytieného andla! K tob tyto city velé, Nadje své, tužby, žele Odesýlám k posledii Y jednom ješt pohledu.

28 - 24 XXX. Vera ješt ó jak míle! V pokojíku pehezkém Trávili jsme blahé chvíle S lehkým bázn pímskem. Dnes ty tam ta místa jasná Yidíš aspo ped sebou, An zde tma a touha strastná Obklopuje mysl mou. Let jenž sedl ti tisíce Y holých pouštích a snad více, Slov nejzbavenjší bs Vhostil se mi v duši dnes. XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá, Jakou mn jsi Štdila, Jest milá mi jindy Praha Pusta, chladna, nemilá. Mé podobno není bdní Smrti ani životu; V boui srdce trá mé snní, Trá i mstském ve hmotu. A mocí-li Milka zlého Duše nkdy z hlubokého Omraku se vzchycuje, Hned k svým rájm putuje.

29 25 - XXXII. Všudy líko tvoje svítá Na mé mysli zkouzlené; Uchu zní a oko ítá Všudy jme tvé slavené. Tam tvá oka na mne hrají Z hustotkaných vtviek, Zde tvá ústa ke mn plají Se ke vábných ržiek. Tvé pak, kudy kráím, ve dne Po záhoncích jméno medné Skládám mezi kvítkami, V noci mezi hvzdami. xxxm. Za ty myrty nevadnoucí. Za ty ríiže, lilie, V rajském srdci tvém kvetoucí, Má milostná Marie! Z nichžto pelíbezná vane Vn, slast a erstvota, Z nichž i jasná záe plane Do tmy mého života: Za tu hojnost blahých kvt Z íše netlesných svt Jakouž tob v zámnu Lze mi dáti odmnu?

30 26 XXXIV. z onch vkosnubnýcli vncft, Jimiž Musy líbezné Svých okrašlují milenc Druhdy skrán vítzné, V této lásky ])lné dob, Zpvnou dráhu vyvoliv, Pál i já bych jeden sob Sob? ne, ó nikoliv! Drahá! jen když vina tvými Kadeemi se hustými Tvé by elo ozdobil, Mn radost by psobil. XXXV. Hled na hustých stromu Hlubší city budívá, Mním-li, pod veer že tady Dvé milenc chodívá. Svtjšího u lesíka Kaple vidu nabyla, Tam co tuším, dv srdíka Ze se nkdy louila. Aniž sám jsem árné moci ady Letní znal msíné noci, Než jsem bdl ji s mou milou Holubinkou spanilou.

31 27 XXXVI. Nikdy rže nejbohatší Y tolikých se nestkvla Listech, má co penejsladší Ke mn jich odprávla. Milé tahy díví ruky, Jež se na mne smjete, "V živé se promte zvuky, Do nebe m vztrhnete! Kam ta žádost? V oku tená Tajnost, a zde poodstená, Z úst-li by se proudila, Svých by kouzel pozbyla. XXXVII. Mrané doby, smutné chvíle, Vás mnoho si nevšímám; Ba i chmury vaše míle Z rukou lásky pijímám: Mysle si, že vždy nebývá Samo nebe bez mrak, Krásnji že vycházívá Z erných slunce oblak. Tak i pivitý do vnce K jasné rži a pomnnce Mnohý kvítek temnjší iní pohled libjší.

32 - 28 xxxvm. Jak jen milé ve ozdobáclí Pokáze se podletí, Na sta kvítk v malých dobách Jedna velka obletí. Mých však k jedinému kvtu Myšlének a toužení Roj se honí v bystrém letu Z rána až do zasnní. O, kde tolikeré sklady Sladkosti a jemné vnady Nabraly se v nevinném Kvítku jednom jediném! Sám se XXXIX. z msta druhdy loudím V pole s první dennicí, Po lesích a pouštích bloudím runicí. Na ramen s Pes vrcholy zrak mj stíhá Spád koisti pernaté, Aneb pílím, kam ubíhá Zv do skrýše skalnaté. Zv ubíhá ach, a maní Bezcestím se žene za ní Lovec Milkem ranný, Osudem zlým lionný.

33 29 XL. Zas vidím vás na dobrku, Luk a hájv okrasy! Zbaven sad už jarých šperk Podzimními neasy. Po devech jen plápolají Barvy žluté, ržové: Ci nkdejších kvtin hrají Ve vtvích to duchové? Dnové krásní slasti isté, Dnové kvtní, tak i vy jste Zmizli, a jen v záletí Stkvíte se mé pamti! XLI. (S pr8teueni.> Což nad lásku lze mi dáti? Dárek lásce ku podob; Což si nad to ješt páti? Bu k památce milé tob! Dárek lásce ku podob, Sladké dít, v kruhu vném Bu k památce milé tob, y tvém-li dárce srdci vdném. Sladké dít! v kruhu vném Což nad lásku lze mi dáti? V tvém-li dárce srdci vdném, Což si nad to ješt páti?

34 XLII. Ono v svt nejluznjší, Nejmilejší srdeko, Ó, že pro mne nejpknjší Schystalo kdy místeko! i k blahosti, i mn k želu Bh ten as dospívá? Na mi sudba pi andlu Mranou propast odkrývá? emu, štstí, snným vínem A chutných ovocí stínem Ústa Šálíš zháralé? Znám tvé muky, Tantale! XLIII. Zproštn bu i ty žaláe, Medolilasý ptáku míij Yítej v hájích ranní záe, Svoboda t* oblažuj. Sám ve poutech pál bych, By ve zvli plynul svt; S Bohem, ptáku, u veselí V blažší kraj nachyl svj let. Tam k opomnnkovanému Putuj behu Otavskému, Tam jí pozdravení vzdej, Jinde krásu její pj. celý

35 31 - XLIV. Mhly podzimní brání zraku Tvái nebes vítati; Nelze duši v truclilém Pste a jasn zkvítati. by oi mé na líce mraku Rzné její patily, A arovné ony svíce Smutné temno spudily! Ze ty zoe a lazury Yn neptal bych se, chmury Y mále-li i ve mnoze tam po obloze. Stou se XLV. 1 tvá, hudbo! mému sluchu Žádoucí kdys potrava V sob zhíženému duchu Píkí se co otrava Proudem tvým nech plesn plová, Kdo dobyl se z tíhoty: Yítej, harfo Eolova, Družko tiché samoty! Neskonené, neurité Zvuky tvé, s mou láskou slité, Srdce mé, kdy zabolí. Kojným šeptem chlácholí.

36 32 XLVI. Ušla šípu, v stínecli hustých La nalezši ochrany; Druhý clen po hvozdech pustých Bloudí Oldich s dvoany. Až tu šumným nad potokem Stan milostné Boženy; Plachým zí po lovcích okem Tváe její zardny. Kníže vece: Povz cestu, Dcero eská, odtud k mstu! Srdce ale: Milko má, V ráj tvj kudy sem? se ptá. XLVII. Nad horami jedva puí Den z ranní se záplavy, Bystrým cvalem temn zvuí Úval eské doubravy. An vraný kíi hravou pílí K nivám zlatým tiletá, S peím epky závoj bílý Míle vzduchem tepetá. Aj to pi tvém úastnictví Slavné mých ddv ddictví!" Tak, ji k srdci popižav, Dí k Judit Betislav.

37 XLvm. Místa v komnat své hezké Popej tmto obrazm, Tmto milým staroeské Vroucí lásky dkazm. Druhdy pi zvuku bokál Jak tvé oi záily, Našicli knížat, našich král Slávu když jsme slavili! Bu jak z dálky v šeru luny Znívají kdys sladké struny I jejich rozvroucnní K drahému ti pomnní! XLIX. Jindy m za dlouhé chvíle Svádná do okliek Míle baví hravá píle Medoberných veliek. Stíhaje vás mezi kvítím V skrýši tam kalíškové, Blaženost jarých dn cítím S vámi, outlí tvrkové! Cítím ji, co k sob loudí, V smutku sladí, v plesu troudí Všecky moje myšlénky Andlské dv pomnnky. Bílý, elakotského Rže stolistá. 3

38 34 - A na mysli mé se míhá Dlouhý jen o tob sen, Krátký pec valem ubíhá Každý mi pi tob den. Vzdechy, slova, zpv, hubika: Vše mžikem to uplývá: Báse, div-li že kratiká Z mé vždy lásky vyspívá? Snad, osud až ukrotíme. V poupti co ješt dínie, Zkvetlé, drahá, nadji Delší písn zapji.

39 oddíl druhy. ] fekrásné jsou v tom parku lásky Hesídky, chrámky i procházky, Slavik kde stále klokotá: Le, žel! i sem se toulia plichtí, A sama láska zase dyel.tl Jen dál do polí života..i.i. LI. )rdcem chladným, umem sucliým Za pravdou se shánje, Uslyšíš jen šumem hluchým Zníti vždy své kroeje. Yiz ty divné tvorstva svitky! I v tichém snu dokola Vše do nejvnitrnjší nitky Bdí a ve a plápolá. Všude pramen pravdy stkvoucí Rozlitý jen láskou vroucí A tvým žezlem, básnní! V podobu se promní.

40 3('. TJI. í pronikne duclia síla Tebe, matko pírodo, Yznik a skon kde tvého díla, Zzákonná svobodo! Stále stavíš, stále boíš Pod tajnými píkrovy; Yn svtíš, vn tvoíš, A vždy práce hotovy. Co mi šepce Musa sladce. Povím krátce k té pohádce: Pedn hmota jest Mrtvá tíže, živý ruch, a duch, LIII. Hmota sama na dv póly Nesmírné se prostela, Ze smsiné hrozné zmoly Do svt kdy vyvela. ást ta jedna tvrdost slov, Zpurná její pravice; Lehím kídlem víikol plove Mkhost její levice. Ob ony trou se, koí, K sob lnou, a zas se moí Pepodivným peludem. Božské moci popudem.

41 37 LIV. Pímé áry, hrany, hroty, K tonám liché míení Jsou sobecké tvrdé hmoty Neomylná znamení. Ta kde svémocnji vládne. Tvánost poušt bére svt; Z ní nevzniknou plody žádné. Holý krystal její kvt. Y íši dlouhé bez okrsku Nelze ducha ni paprsku Laskav se vtliti, K úkaznosti eliti. LV. Le i hmota prost mkká y mrtvu vném samota. Neplodné i jí se leká Blahá jiskra života. Z kruh ve kruhy se toí Duté její obvody, Odpor ijíc rozdivoí Se na líin pírody. Tak bezmezným klame ruchem. Jak by valným žila duchem, An pec nikde ze stedu Nehýbe se ku pedu.

42 38 LVI. Cím pak hmota odstupuje Dále do svýcii stežejí, Maí, dusí, žže a truje Stední život mstivj i. By pak více nepojala V náru svty stará noc, Jednu druhou upoutala K bezškodenství vyšší moc. A hle, jedy v soli chutné! Hle, vzduch plyny duchormutné! I ta k tvému pohledu Rozlitá rtu na ledu! LVU. Pej, když nízký zisk dotýká Hor samých se koen, A své srdce v háv oblíká Z rud draliých a kamen. Ty, stkvlejší syn jsa íše, Zboeništm tclito skal snažn jen do výše K elu hory dál a dál. Pracuj Kol tebe se zdravý houpá Vzduch, an oko tvé se koupá V stíbrojasném ve moku Jezer tam a potok.

43 - 39 LVin. Ajhle, jak se s výšin, z hloubí Suje látka dvojliká, Již se pojí, stýká, snoubí, Mkkost tvrdost proniká. A dle míry, jak tu která Paní jest neb posluhou, A dle stup, jak se vzpra Mocí jedna nad druhou: Duch po témž se zjímá, plaje, Tisícerem tkanin hraje; Rostv úže, volnji Tvary se vyvíjejí. LIX. V tráv mechu, v palmy vzchytu První zejm zdoruje, Druhá v houby nízkém hytn Pevahu svou osnuje. Chceš-li zíti jadrnjší Vespolek jich ujatost, Viz tu štíhlou a ilejší P a stébel kulatost. Le i takto jevíc snahy Ob zhostiti se váhy Z tvrdá listím ševelí, Z mkká v jehly vystelí.

44 40 LX. A již tvar jaký se zraí V lupenech a ve kmenu, Týž se opt v kvtu znaí, V ovoci a v semenu. Nežli v pvodní se stránky Rozptýlí ta dvojice, Jaké pée, jaké schi-ánky Pro milé své ddice! Takto druh, co druh, památku Bytí svého beze zmatku Horlí ze své postáti K dálným vkm poslati. LXI. Zemi v roucho smaragdové Odl as rozmrce: Pojme, drahá! zírat nové Luk a zahrad koberce. Tam v oblouky slávy pnou se Hvozdy, háje, kroviny; Zde v oltáe vonné dmou se Nžné dítky Floiny. Kdo se béeš v tyto chrámy. Zbožn pat na divy s námi istým okem lovím, A ne smyslem zvíecím.

45 41 LXII. Stoje, vdný smyslolude! Nad tvé krásy prameneiií, Myslím: Rže! jakž to bude S ovocem a semenem? Tvé nesmírné rozvinutí Jim pineslo líbytek; Svt nad tvými kouzly sutí, Cen hmotný užitek.»y sob chovám zisk a chloubu, Má jak máti; v každém roubu Sazeném, kdy káže as, Žiji dál a kvetu zas." LXIII. Svta duše-li se šíí Po rostlinné osnov Tichým letem: valným víí Proudem v zvíat budov. Tam jeden vždy život stojí. A pevábn rozkvítá; Zde druží se dvojí, trojí A se divn proplitá. Tam od zvuku k melodiím, Zde z akkordu k harmoniím Až do plné lahody Neskonené pechody I

46 4l> LXIV. Nejprv k hýbání se nese Každé víceživotí, Mocnou prírodou-li kde se V jedno tlo sjednotí. Práva toho pro ve vénci Živoich nedlí Polypi a bezelenci K pohybíim nedosplí? Míru hnutí, krnm, ití Rozdíl hmoty, íslo žití Klade každém pi tvoe V boží velké oboe. LXV. Jak díš? duch že hmotu tla Po své moci uvzil? Nevím ti, Druh jen miste, zcela; druha obmezil. Mním, tvé vidy že z osobná Nevanou k nerodatiim; Ješt Ivíata podobna V prvních dnech jsou jehatm. Ale z váhy vtší, menší Vyšlé oudy tužší, teuší Káží duchu Širokost, Krotkost nebo divokost.

47 43 - LXVI. lovk nejvyvinutjší Dvojné hmoty výprava! lovk nejproniknutjší Mnohožitím soustava K rozjímáním se odkrývá Nevyvážná studnice Nad obiliem, jejž prochvívá Volná ducha letíce. Ani bohem, ani molem, Jak ho ktí ve šprýmu holém, Stkvlook ten nebu zván, Ale tvorstva všeho pán. LXVII. ára ta a kruh prvotní ím jest více zeslaben, Tím i tvora byt životní Yýše bývá postaven. Pec i nejvyšším prodívá Hrot se nkde z obliny: Jsou kly, rohy, drápy, híva, Supiny a bodliny. love, hle, jen pi tob dob Zevnitn se rozvíjí Pknou vlny linií. Sliná forma v blahé

48 44 LX\TII. Tak zde psán týž zákon stojí Nad mým i tvým pobytem: Z mkkosti se k tvrdu strojí Hmota s prvním úsvitem. V rovnováze o poledne Tvar a síly trvají A když svtlo denní bledne, S drsnou tíží klesají. Po posledním dn tcli kroku K tomu bez konce že roku Y jiných svtech dospji, Vím v sladké nadji. LXIX. Kamž ta cesta se prostírá? Jsou to mamu psoby? v sob duše zírá Má i Tyž, le vyšší, Obraznost si obdoby. orlím pérem Kruhem prostor odmyká, Anto rozum rovným smrem Všude k jádru proniká. K stáí on, a ona k mládi Vlnavé vinou se rádi; Pravý život zazvuí, Kdy padou si v náruí.

49 - 45 LXX. Darmo! slova nepostihnou Tušení a prsvity, Ježto bleskem kdys se mihnou Pres ty šeré závity. Dsí nesmrnost a mýlí Jednoty m tu i tam: Kdož pochybnost mi rozptýlí O tom: odkud, pro a kam? To ten uzel, že neznámo, Z diamantu Pán jak tamo Pede pízi paprsk Do všech svta okrsk. LXXI. Ty-li tajnost tu odkryl bys, Jak svt tvoil Hospodin: Ne ten prachu tvor, a byl bys Jeho Slovo, Jeho Syn. Skrýš ta však t nerozpáej, Abrž, kudy pál tvorec, Jasným pod nebem roztáej Zdravých smysl praporec. v Cas a prostora ím stále Zkrášlují se k boží chvále, To-li z ástky pochytíš, Dost svou touhu nasytíš.

50 46 LXXII. Tvorci jiskra až se vzníti Sama, nikdy neekej : Ni po rajském zrak tvj kvítí Bez úelu netkej. Yíce ohni nežli ledu V útlých adrech místo pej, A co dobré, z toho stedu Zúrodnné dál podej. Za ctnost odplaty nežádej, Za koist celou pokládej, Tvj -li šlechtí zemský byt Mravní shoda, krasocit. LXXIII. Ty-li pješ srdce svého Neb svých bratí hosanna! Píklad z obloholetného Vezmi sob skivana. Výše se a výše nesa Ped zitelem rozvinuj Let svj, a na zvuky tesa Za sebou mu pokynuj. V houští ale po slavíku Sebe-li umíš, básníku, Skrýti a v se stoupiti. Více budeš kouzliti.

51 47 LXXIV. S Bohem, slunce! Vábí zpvné na lovy; Tajemná a arolícná Noc to, jak sny vštcovy! noc msíná Ticho živné jen perýval Slavík toužným nadšením, A k úsvitu se rozlíval Hlas kepelin osením. Ach! již chleba syn se budí V kalném mst, a se trudí Ukojit svých péí hlad: Yítej, slunce! já jdu spát. - LXXV. Tamo rže kde nevadlé Se u vném jitru rdí, A na vod živých zrcadle Dl božích se záe stkví; K hvzdám duch kde nesen bývá Na perutech orliích; Kde v akkordech se rozplývá Yíce nežli slaviích: Host i já v té nejsa íši Z tvých zdrojv plnívám íši V bujarosti mladické, Krásné žití básnické!

52 48 LXXVI. Kdy tichá vlažika šustí Mezi listí zmlazené; Klasové kdy vedou hustí Septy viním zbuzené; Vlna za vlnou kdy isplouná Dmoucím se po jezeru; Ve stromech kdy vítr goumá O podzimním veeru: V hod tu srdci milovnému Plesati ke taktu tvému, Plná ladu, neshody. Divná hudbo pírody! LXXVII. Snv mých sídlo nad prameny Pod skalami v oeší, Nade mnou kde duby, kleny Tkají stinné písteší! Ticho šíe kdy ukládá Do vzdušných se vrcholí, Bázliv sám se den prokrádá Pes hory a údolí. Slavné ticho! bližším, bližším Šumem nad hlavou už slyším Tvé to, ase, plynutí V sladkém duše žasnutí!

53 49 LXXVIII. Stráviv den ve trýzni stálé Spchám s klidným veerem Ku potoku, jenž po skále Stkví se luny pod sérem. Zrak o vlhly tu se híží Do vln Šumných pobludu, Mysl teskná v tom se zhlíží Zrcadle mých osud. Divný úkaz! proudy chladné Tam metají jiskry ladné, A zde plynou z plamene Slzy s touhou smíšené. LXXIX. Už ve vísce mezi bory Svatveer se odzvonil, A pes obrážené hory. Letní den se peklonil. Jak zlatý štít bohatýra Luna plá ve blankytu: Vlij, ó duše všehomíra, Lad i mého do citu. Ztiš ty vlny v pláni hladkou, Dej, by pítomnost tvou sladkou Srdce moje poznalo, V souzvuku tvém plesalo. Bilý, Celukovakého Kže stolistá.

54 50 A si LXXX. jak chce moe zmítá lunek mého života, A ho stíhá boue lítá, Živl vztek a mrákota: Smle Bohem uloženou Podnikaje výpravu Spchám duší nezhroženou K blaženému pístavu. Zjasujíce erné noci Ve tíhvzdí tajné moci Nade mnou se vznášejí, Víra, láska s nadjí. LXXXI. Truchlosladký cit ovládá Veskrze mou útrobu, Kdykoliv zím, že se skládá Dva sliná do hrobu. Jednu znal jsem! slzy hojné Tekly pro ni pes líce; Dávno spaní spí pokojné U svaté tam Trojice! Blaze tob! An v té marné Hern tratí vše, co stárne: Panny zhaslé za sto let Ješt se zpomíná kvt.

55 51 LXXXII. Ó mladosti, ó mladosti! Blahotvorná' bohyn Ze všech nejmilejší hosti Na života bystin! Anto pvab ze tvých ráj Mou milenku obletá, Každou dobou na sta máj Na mé mysli rozkvétá. Slavte ale samy tebe sliná Hebe! Ržové rty, Za jarou tu úrodu Danou mému národu. Lxxxm. S námi štstí nech zahrálo Na pány neb posluhy, K inm pec každému pálo Dosti volné okruhy. Nepamti do propasti Klesne pustý darmochléb: Blah, kdo pstoval své vlasti Jednu rži, jeden štp Komu los však mén stkvoucí Padl, aspo pro budoucí Poutníky a poutnice Urovnávej silnice.

56 52 LXXXIV. LEONOVI HRABTI z THUNU a HOHENŠTEINA. K rodu Tvému úctou veden, A jak srdcem veleno, Kladu z rže lístek jeden Tvé libostné pod jméno. Vdnji by mohla pláti Všecka v kráse záivé. Na týž lístek dovol psáti Ješttí slovo pravdivé: Vlast že miluješ, to víme, Proto slušn Tebe ctíme; Že pak sám jsi její (<est, Podnt naší lásky jest." LXXXV. Do painátuiku J. V. Jménem tvým by vky dlouhé rod všeliký. Hmly i Neleží v tvé Dar to snaze pouhé. božstva veliký! Aniž to, by hlunou troubou Znla povst o tob, Že jsi kmene svého chloubou, Skutky tvé mu k ozdob. V tom však vlastní vle dílu Každému dal tvorce sílu, Býti ke cti rodin. Ke blahu své ddin.

57 53 LXXXVI. Bez trojí mi nelze tužby Zíti zemi na celé: Bez tvé blahotvorné družby,. Tajemníce duše mé! Pak tebou, má dívko hezká, Yznícen}xli bez plápol; Ani bez tvých, mluvo eská, arodjných hlaholil. S vámi rozkoš nejistjší Chutnám, bez vás nejsmutnjší Všude nosím okovy, Ti ve srdci hbitovy. Lxxxvn. Potem, krvi svatá zem! Matko mužii velikých Div hle! ješt žije plém Tvé po bouích tolikých! Mst tvých úel býval slávy Domknouti se výšiny; A co ves to bystré hlavy, A co hrad to hrdiny. Nuž, té pozasuté sopky Svou pochodní tajné kobky Nám, Palacký! osvcuj. Dávní lásku rozncuj.

58 54 Žel té LXXXVIII. rže, bez slavíka Y sad která odkvetla, Zel i krásy, bez básníka Jež od zem odlétla! I nechválím pedk asy K pravé kráse neilých, Zteštnými za mamlasy Po blyskotkách zbloudilých. Jich nebeské: Yšecka sláva, Yšecka krása polní tráva!" Syny, málo chyblo, K ertu že neodplo. LXXXIX. Tebe rozum, isté lidství Hájí, pravdo, na vky, I kde zištnost a pokrytství Roubí hnusné záseky, Sám tvj pohled jak Medusy Hadoclvvjné upiny Sype blesk a mraky hrzy Ka bezectné zlosyny. Oblij záí svou nebeskou Opt každou duši eskou, Nech t ctí za bohyni Y své domácí svatvnil

59 55 XC. Jakéž kouzlo t vodívá Drsnou cestou života, Tvou že mysl nepokrývá Nikdy smutku mrákota?" Stídmost, brate, která sladce bytem pátelí S mým se Pak nekvapná, stálá práce Ty mou duši veselí. Tma chránn, pod nos luskám Všem padouchm, klada k truskám Nádhernost palácovou I radost bublinkovou. XCI. Um svj tmi bav caparty, Mr kdo vyšších netuší; Híka v koule, šachy, karty Nejmé muži písluší. Vtipnou hru nehrá-liž dosti Cas s tebou ten mocný pán? acký pán! jemuž k radosti Bývá, byl-li obehrán. Vyhrav ale sám, jak smeti Vyklízí ty staré dti Nevdoucí, pro zde jsou. Ani pro se svta jdou.

60 - 56 XCII. Ne horoucnost povalená Zjedná duchu potravu: Práce tichá a spolená Získá vlasti oslavu. Jedno-li by zrnko zdravé Každý v pudu položil, Brzo by, mj Krasoslave! pustý ostožil. Dvr se Kdo však marnou chloubou práší, Koše plev na trh vynáší, Vítr asu odvje Jej i jeho nadje. Bujný o jest XCIII. mluva naše Ušlechtilé úrody, Bezmezím se toulá plaše. Jak syn drahé svobody. Hlavu pyšn na vzduch sází, Z oí šlehá blesk a blesk, Z nozder dým a jiskry liází. Ple po nm hedbávný lesk. A kdy letí, jeho híva S proudem vtr lirav splývá; Kdy však zvolna harcuje, eckým taktem tancuje.

61 &7 XCIV. Pakli na nm jede v okol Mistr svého umní, Vede si co jasný sokol, Milé na n vzezení Le bda, kdy lirdotup Jej kdo tiskne k rozmachu: Náš ho bystrák ku potup Brzo složí do prachu. Tak i do soustavné káry Po nmeku jeho žáry Yn vkv nevpravíš: Marn, brachu, svéhlavíš! XCV. Sází-liž kdo hned ze zem V zlato drahé kameny?.list teprv, až jsou jemn Zbroušeny a zhlazeny! Klenotnice! tak ty pedn Slin stav je do ady: Miste! vylož nám úhledn Umu svého poklady. Jazyk tak cti jako vdu, Pidej z nho soli, medu, Chceš-li, by nám chutnala. Užitek stý vydala.

62 58 xevi. Zda povdnost, aneb zlost-li Hnula by se v srdci tvém, Kdyby vidél aby rostly! Kdes na skipci vdeckém Rozpínati ondy zdravé? Zlý by vru byl to lík Nemá obr krásy pravé Rovn jako trpaslík. A jak tlo ])kné, isté, Má i jazyk ineze jisté: Na to, Amerlingu mj, S pány bratry pamatuj XCVII. Milý! osvtou netrap si Rozum a jim svdomí! Ten má svtla plné kapsy, Onoho až v nose pí. Lépe se to po tm modlí, Nech to zboží kí^esací; Ciní velké nepohodlí Velká illuminací- Každý rád si v stínu hoví; Každý rybá tob poví: ím jsou vody kalnjší, Tím jsou lovy valnjší.

63 - 59 XCVIII. Vrah starý ten pásma lichot Nech jen dále osnuje; Z konin svta jih a východ Velikou mzdu hotuje, hvzda svítí, Odonud hle! Hvzda lásky vítaná; Tam se i pochodn vznítí K svatb již uchystaná. Odtud, z naší slávy sídla, Potrou mrana bleskokídlá Lidožerné modly chrám; Odtud vzejde slunce nám. XCIX. Nad ekami Babylona Pj ten zpv mi, družko má! Spadne s duše mraná clona, V dve se rozplesá. Nad ekami Babylona V hoi naše plém dlí; Jak prorocká harfa ona, Tak i naše temn zní. Bídná dcero Babylona! Ajhle, pomoc ze Siona Již se blíží, mocný tvou Odmní ti odmnou.

64 GO- K druliu, družce, k rodu, vlasti Stálost již mi odmnou Pi vší jiné práci, slasti Rád blažím se promnou. Vždy II i tebe zíti v zlat Nechci, zpvu bohyn! Vítej stále v jiném šat. Druhdy teba v liin. Sn mých vdná strojce Rku i tob: s Bohem, rže! Touha vede do jiných Záhonv m kvtinných. m nuže!

65 VÝKLAD. ODDÍL PRVNÍ. Jest veskrz rázu ušlechtile milostného. a pojítkem jeho jest Marie. Stediskem I. Tato píse úvodní se vize tak tsn k názvu, až i podmt vynechán a domysliti si teb a, že luzným smáním, vnadou skvostnou mnohá ruše s kee okouzlovala ty, kdož na ni patili. Má stousthol %Iá zde položeno v pravém slova smyslu; básník se hlásí ke své stolistce. Báse vyniká vzácnou lahodou mluvy, vroucností citu a nžným pojetím. Obraznou rouškou zeteln prosvítá vztah k Marii. II. V ržích bdím i sním. Básník stále a rád mezi ržemi prodlévá a na n myslí, jsa jich krásou jímán a vida v rži obraz své Marie. Y širším smysle tší se vbec z krásy pírody. Zlatotkané praporce -=. paprsky slunení. Celý obraz (ponkud tvrdý a násilný) jest opisem místo ve dne. Ze šírého hvzdná. Slova hvsdno užívá se z pravidla toliko adjektivn, na p. dnes jest hvzdno = plno hvzd. Zde jsouc zpodstatnno, znamená hvzdnaté nebe. bezdna, výraz ze slovenského vzatý, znaí tam propast (vlastn, co jest bezedné), zde nekonenost.

66 62 Immortelky^ po ;esku slamný kvt, mají listy koruny žluté nebo bílé a tvrdé jako sláma, odkud jich eské jméno. (Latinský název pochází odtud, že kvt jejich petrvá zimu.) Zde ovšem mínny jsou jiné immortelky, jichž kvt v pravém slova smyslu neodumírá, hvzdy; jsou nám za dne zakryty a veer tak íkajíc rozvinou listy, objeví všecku krásu svou. Básníkovi postaila k tomu, aby hvzdy pojmenoval immortelkami, jejich nehynoucnost. Desky zde mohou míti význam píkrovu, jak jej mají u knihy; celé rení pojímati dlužno obrazn: jakoby hvzdná obloha pes den byla zakryta a veer teprv se odhalovala. Jest pak smysl básn tento: Básník rád dlí mezi ržemi tlem i duchem, jsa jich krásou jímán (a ponvadž mu pipomínají Marii), ža jitra, pes den, neb i k veeru, avšak když nastane noc, a blankyt nebeský objeví krásy své, kochá se v jiných, nehynoucích kvtech, v kráse hvzd ; mysl vznáší se do výše, nad pozemský prach k nesmrtelnosti; velikost a plná dstojnost lovkova se v nm ozývá. Hvzdnaté nebe povznášelo ode dávna nejen mysli básník, nýbrž i filosof. Budiž tu na p. pipomenut proslulý výrok Immanuele Kanta: Dv vci naplují ducha novým vždy a rostoucím podivem a úctou, ím astji a vytrvaleji se jimi obíráme v myšlenkách : hvzdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mn." Sloha první a druhá slouží ke zostení pointy, ke zvýšení úinu ; tetí proti nim jest g-radací. III. Kultus panny jest zásluhou kesanství: to jalo se pojímati pannu v onom vznešeném, líbezném a istém významu, jejž i náš básník se snaží vystihnouti v této vroucí nhou dýšící písni. Ve stedovku 86 zvlášt o ten kultus zaujalo rytístvo a zapstovalo jej do svého života i do poesie. (Mon Dieu, mon

67 63 roi, ma dáme.) Panenským pvcem nazývá se tu Josef Krasoslav Chmelenský, dvrný pítel básníkv ( ), pro nžný a milostný ráz svého básnní. IV. Slávy vnce do zpvného mne nevábí zá- bývalo u ekv a íman, kde vnec pasu... jako vavínový býval nejvyšší odmnou, aneb jako bývalo též u jiných národ, kde básníci korunováni bývali vncem vavínovým. Zde obrazn eeno. Sláva tedy není básníkovi pohnutkou, pro básní, jak mnohým bývá. 1'vode té sladké tísn, t. milostné tísn, která jej pudí k básnní. Musí/, dcery Zevovy, dle krajiny Pierie, kde se narodily, též Pieanky (Pieridky) zvané, byly bohyn, udílející pvcm dar zpvu. Pozdji byly pokládány také za píznivkyn vd. Jména a úkony jejich jsou: Kalliope, první v poadí a nejváženjší, byla musou hrdinského zpvu a zobrazuje se proto obyejn s voskovou deskou a pisadlem. Druhá, Melpomene, pála truchlohe a nosí v ruce trag-ickou škrabošku, Thahia, musa A^eselohry, zobrazuje se s maskou smavou v ruce. tvrtá, Euterpe, byla ochránkyní lyrického básnictva, jeliož znakem byla flétna. Pátá, Erato, byla musou milostné poesie ; odznakem mla devítistrunnou lyru. Šestá, Polyhymnia, pstovala vznešený zpv a bývá zobrazována s tváí vážnou, pemýšlivou, druhdy i závojem zastenou. Terpsichora slula sedmá ; ta víže sé k tanci : nosila vlající šat a sedmistrunnou lyru. Kleio byla musou djin; zobrazuje se s rozvinutým pergamenem v ruce. Poslední, Urania, byla musou hvzdáství ; hlava její bývala zhusta ovinuta vncem z hvzd, v rukou držela zemkouli a kružítko. Vdcem mus (chorovodem) byl Apollon. bh básnictví a hudby. Grácie ili po ecku Charithy byly rovnž dcery Zevovy a ctny za bohyn jaroty, pvabu a líbeznosti; šlovou Eufrosine, Aglaja a Thaleia. Dodávaly všemu

68 64 vnady, lepoty a ušlechtilosti a byly prvodkynmi bohyn Afrodity. V. íslo toto jest pozoruhodno splyiiulostí citu vlasteneckého s milostným, již dlužno pokljídati za význaný rys povahy Celakovského. U nho jako u vtšiny našich buditel všecka bytost koenila a sílu i svžest erpala ve vn mladém a omlazujícím zdroji lásky k vlasti. Ten cit nadvládal všem ostatním, jím proniknuta a zabarvena jest veškera innost Celakovského, To vidti také zde. Vlast má dle básníka hojnost krásných a vonných kvtin neskonalou ; podobn nezmrná jest hojnost drahokamv a perel; z nich jedna rže, jedna perla nad jiné se znaí krásou, a tou ovšem mínna Marie. O ni, ze všech krásných kvítk, drahých kamenv a jasných perel nejvzácnjší, básník prosí Vlast. Nepebrané = nevyerpané, nevyerpatelné. Zhvíth blahé úrody. Blaliý zde položeno metonymicky místo hojný, bohatý ; zamnn jest úin za píinu. Hojnost tato jest také pedností vlasti naší. V Jcoruné tvé vztahuje se na liorstvo, VI. Slohou druhou a tetí odvoduje básník rychlé vzplanutí náklonnosti jich vzájemné. Vkol hadí., jen kou vydává. VIL Nestvoenost, chaos prvopoátený, pokud svt nebyl stvoen. Tys to vdéjcuplné dít z pojclad svých vyala. Marie jest tedy tvor vynikající, liojn všemi pvaby obdaený. Na úsvit (roz. života), nom. usvít neb usvíta, dnes vbec úsvit. V toky mého života; život se asto pirovnává k ece. VIII. Hóry., panenské bohyn roních poasí, dcery Zevovy a Thermidiny, stálé prvodkyn mus neb Afrodity. Podobn jako Charitky pály jen kráse, radosti a ádu. Jména jejich: Eunomia (zákonnost), Dike (spravedlnost) a Eirene (mír).

69 65 IX. Tu se opvá podoba vujší. V písni následující vlastnosti duševní. X. Ta v myslénhách zalilouhilost^ tu se s Musou pátelí^ totiž tu vážn a hluboce pemýšlí, tu se kochá v básních, ráda je ítá. Zem víc mj není hyt^ hyperbola. Celá tetí sloha jest gradací k pedchozím slohám. XI. Krásný dn panenských dive atd. Stud a jeho znak rumnec jest svdectvím panenskosti, nžnosti, istoty duševní, útlého svdomí, a jsa lovku dán od pírody, mže býti nazýván divem dn panenských, tichou tvi*ce oslavou. XII. Lampy této svatyn. Které svatyn? Následující ve sloze druhé a tetí otázky jsou zvláštním zpsobem pímru. Sr. s touto písní z Kollárovy Slávy dcery ís. 8G. zpvu I. (Oi! oi! modré, milostivé.) XIII. Se2)ce, dýše, mluví, ^jp/rá jest pkné stupování. Zvuné rže. Pro se nazývají takto ústa? V em obráží se tu obzvlášt básníkova nadšenost? XV. Genius, strážný duch rodiny i jednotlivc, který je od narození provázel po všecek život. XVI. HesperidJcy, dcery obra Atlanta a Hesperidy, dle jiných dcery Jovovy a Thermidiny (nebo Ereba a Noci), stehly spolu se stohlavým drakem Ladonem v zahradách zlatýcli jablek, která kdysi bohyn svatb se Zevem. zem Gaia byla darovala Hee pi její Hesperia byla zem na západ, dle názoru ek v Itálii, dle názoru liíman ve Spanlích. Zde krajem Hesperidek se míní patrn Itálie a pvcem z kraje toho Petrarka, jehož milostné znlky Lauru opvující Celakovský s nadšením ítal. Pvec u Dunaje, Kollár. Bílý, Celakovskúho Rže stolistá. 5

70 6ii Druhá sloha k prvé jest protivou i stui)iíováním. Pro se opakuje: jedny jedny básn? Nrbe v nich se rozplývá^ hyperbola. XVII. hvítla lnná rozsívá. Jak to, že lnná? XVIII. Nade asem splývalo z= vznášelo se. as jest takoi-ka voda, na jejíž povrclm lod života našeho pluje. XIX. Oufiní, lidní, jasný letní den; poátek dne. XX. Na tom míst zvijšeném. Marie cítí se láskou k našemu biisníkovi povznesena, jest jí blažena, ac se mu posud z ní nevyznala, a snad práv proto. I prosí, aby miláek na to vyznání nenaléhal a v tomto stav, mezi bázní, blahem a touliou ji ponechal. XXII. Laslar/'/ pftjc. J: této pr/í... k dvinu rumnci. XXV. I to sob vážím mnolio: vazba dnes iiiin'' obvyklá, ale ve staré eštin obyejná. Také Palacký užívá. jí TaJc žití že andl pál. Obrat: andl žití jest rovnž neobvyklý; pedmt nám si dlužno domysliti. Co se rázu básn týe, v. pozn. k íslu V. Sr. též Kollárovu znlku 89. zpvu I. (Jako lípa, jenž se ve chrastin...), která koní: A to nyní mlkem jazyk mine, že jen k Slávce slávský milenek, roven k rovni, svj se k svému vine." Sloha tato má pozadí vážné. Teba si vzpomenouti toliko djin Pemyslovc. XXVII. Planou nahrazuje svohodu. Svoboda se zove obyejn drahocenným statkem lovka; pro zde a jaká svoboda se jmenuje planou? Povšimnutí zasluhuje j)rovedení kontrast, zejména ve sloze dnili a tetí. XXVIII. Nesvobodnou svobodu. Oxymoron. Rozlouením nastane obma svoboda: avšak srdce zstane

71 - 67 spoutáno, nebude svobodno. Básník vypisuje všecky zjevy, pi rozcliodu drahých sob bytostí se vyskytující: srdce jest plno, jenom ec nenachází pimených slov; slzy vytryskují z lásky i žalu, atd. XXIX. Opouštje Strakonice, básník vzpomíná pi posledním na n pohledu j.ešt jednou všech slastí a blažeností, zde od malika a zvlášt toho roku zažitých. Ty sídlo stcrovné ^ obydlí Mariino. XXX. Let jenž sedl ti tisíce... slov nejzhnvenjší bs. Zdá se, že básníkovi tanulo na mysli dábelství nmé, o nmž se mluví v evang-eliu sv. Lukáše 11, 14. Dle nho totiž Kristus z nmého vymítí zlého ducha, pocemž tento cliodil po místech suchých hledaje odpoinku, ale nenalézaje ho. I vrátil se do domu svého, odkud vyšel, a naleznuv jej vyištný, šel a pijal k sob sedm duch horších než byl sám, a všedše pebývali tam. Zde má se znázorniti nálada básníkova. XXXI. Trá mé snní. Trati =. trvati (tvar staroeský). Jm tvé slavené: jméno P. Marie opváno ode dávna nejkrásnjšími písnmi. XXXIII. Myrta, kvtina lásky; lilie? Blahé Icvty "=. ctnosti. XXXIV. Yekosnuhný vnec^ který jméno básníka jím vyznamenaného snoubí s nesmrtelností. Sr. též pozn. k. IV. XXXVII. Takovouto filosofií životní se spravuje, básník zjednával si vnitní klid. Slohy druhá a tetí ke sloze první jsou pímrem, XXXVIII. Slov podletí a záletí (XL.) básník rád užívá m. vesna a jese. Sloha první a druhá obsahují úinný protiklad. Co vyjaduje vzhledem k nim sloha tetí?" XL. Na dobrhi = na sklonku; sr. pabrek. Po devech. Se strom zmizelo vše to, co jim dodávalo 5*

72 vzhledli. Kvty sprclily. listí zažloutlo, íkajíc jen duchové jeho ve vtvích hiaji; i zbylo ze stromu skoro jen devo. Jeseh jest elegie pírody na zniizch' jaio i léto a vybízí pímo k tomu, abychom s ní srovnávali život lidský. Básník tak iní, srovnúv;i s ní nynrjsí stav svj. XLI. Takové složení verš, trioletuakolu (rondeau) podobné, slov forma malajská. Vzorec verš jest tento: 1, 2, 3, 4 2, 5, 4, 6 5, 1, G, 3. Což nad láshu lze mi (hifi :r= co ješt více než lásku svou. V kruhu vtnáit (3. sloha) nr u vcném kroužení, kolotání tohoto svta, neboli zkrátka v tinuro svt. XLll. Tantalo'^ rozhnval si bohy, s ním z prvu obcující, adou mrzkostí. Byv do Tartara uvržen, trnul poád lízkostí, že se na svalí balvan, nad hlavou mu visící. Dle jiné povsti odsouzen byl k vcnému hladu a vné žízni. Stoje v jezee po bradu, nemohl se napiti: nebo jakmile kmet se nahnul, aby palivou žíze uhasil, voda opadla. Nad hlavou pak mu kynuly zralé hrušky, granáty a jablka; ale jakmile po nich sáhl, aby ukojil hlad. odletlo mu ovoce ped ústy do výše. Ústa.:]iárah' = ž:í(lostiv;i. Zháralé m. zháralá pro rým. Básník tu jaksi lituje, že Marie mu kdy a' srdci svém popála místa, si jej zalíbila. X(\íi, na kterou stranu se nakloní osudy jeho životní, zda na dobrou i na zlou. Pozoruje pi andju mr uon in-njmst. t. j. pekážky hrozící jeho lásce. Báseii ta vznikla asi v dob, kdy hmotné postavení C-ého bylo nejisté, nezabezpeené, a rodie Mariini tedy siiatku svc d.ity nepáli. XLIV, Lazur, azííi'. pmcná modrá barva, blankyt. Název ten pochází od lazurového kameii. jejž druhdy Benátané piváželi z ^lalé Asie jakožto látku na mj-

73 69 pknjší a nejdražší modrou barvu, ultramarín (ultra mae :=. pres moe) zvanou. XLV. Aeolova harfa jest nástroj loutn podobný, strunami stejn naladnými potažený; když vítr tyto struny uvede ve chvní, A^ydávají táhlé, neurité tóny, které se dobe hodí k nálad mysli truchle, k zádumcivosti a tesknot. XLVI. Tato, jakož i následující píse lépe se objasují íslem 48., které má k nim vztah. Básník tu provází výkladem obraz, pedstavující známý píbh z našich djin, a dodal mu pkné pointy závrným protikladem, dle nhož ústa jsou v odporu se srdcem Oldichovým, jakož asto pravý, hluboký cit se zastírá slovy jemu opanými. XLYII. Také píse tato znázoruje strunými slovy dj jinélio obrazu, Betislava pedstavující, an za jitra unáší do eských vlastí svou Jitku. Puiti se znamená vlastn pupeny ven tlaiti, pak vzcházeti vbec. Popišati =. pitlaiti, pivinouti. Inf. staroeský jest žieti neb ždieti, od kmene žm, pozdji ždm (žmu, ždmu, n. ždímu), staroslovnsky žeti =r comprimere. Sr. ruské : požal ruku z= potiskl ruku. Aj^ to ])H tvém úastnictví slavné mých dd ddictví. Betislav ukazuje Jitce slavnou eskou zemi, jíž vládne právem ddickým a jejíž spoluvladakou nyní bude Jitka jakožto jeho nastávající cho. XLYIII. Oba tyto obrazy, Oldicha s Boženou a Betislava s Jitkou pedstavující, básník poslal Marii se žádostí, aby jim popála místa ve své komnat. Pi tom jí pipomíná, s jakým nadšením kdysi slavili slávu eských knížat a králv. I peje si, aby si vzpomnla také jejich, dávné ovšem a vky vzdálené vroucnosti milostné; bude jí, jako by slyšela z dálky za šera luny zníti milostnou hudbu.

74 (O Bokál, sklenice zespod široká s úzkým Iirdlem. XLIX. Svádná do okliek, vztahuje se na klikatý let vel med sbírajících, jak patrno z následující slohy. Cítím ji, co Je sob loudí, t. od té doby, co Andlské dv pomnnky, modré oi. Troudí, novjší forma m. st. trudí. L. Kratiká báse vždy vyspívá =. vzniká. Nynjší milostná rozvroucnlost básníkova neposkytuje dosti prázdných clivil a potebné nálady ke skládání delších básní. Až ustoupí klidnjším dnm manželským, bude spíše možno, vytvoiti je. Zatím rzné nadje básníkovy ješt dímou jako v poupti; až rozkvetou, až se splní, zapje jim básn delší. Pozoruhodno jest, že básník tu sliboval zstati poesii vren a snad i vtší skladby básnické podniknouti. Nadje ta se pohíchu nesplnila, an elakovský po vydání Rže stolisté všecek se oddal filologii a jen v kvtinovýcli epigramech ješt osvdoval básnické nadání své. Všimnme si nyní I. oddílu jakožto celku. Tu pozorovati možno, že mezi vtšinou písní jeho trvá jakási spojitost. V prvním ísle básník opovídá, o em pti bude v íslech dalších. Byv roznícen pvabem rže nad jiné vnadné, jež nejsouc už pouptem, ale také ješt ne pln rozvita, práv má podobu pechodní, neboli jak básník vhodným obrazem tu dobu naznauje (z ple díme ve své kráse, z ple Hvot prosvítá) : míní vše, co naplovalo srdce i mysl, co cítil, inysíil a snil, povdti v písních. Yida v rži obraz Mariin, básník rád prodlévá mezi ržemi a kochá se v nich. velebnost hvzdnatého nebe ješt se dlí o jelio Toliko podiv a nadšení. (11.)

75 71 Jako v písni první G. se snažil vyjáditi vnadnost rže práv v rozpuku jsoucí, tak v tetí písni rád by slovy vypovdl nevýslovný pvab a nhu panny. V písni ly. již. zejm se dí, že Marie bude pedmtem básnní, jsouc také pvodem jeho, a nikoli žádost slávy; proto též pochvala od ní vyváží nade všecko uznání jiné. O ni jedinou prosí Vlast, oplývající neskonalým bohatstvím kvítí nejrozmanitjšího a nejlibjšího i nezmrnou hojností perel a drahokam; nebo ona jest mu ržikou nejkrásnjší, perlikou nejvzácnjší (V,). Y YI. písni se dovídáme, že básník s Marií se poznavše, rychle ve tech dnech sob se naklonili ; zdálo-li by se to komu píliš náhlým, tomu básník dává na srovnanou, jak plane mocný ohe a jak zase žár, který jen dusivým dýmem plní celé okolí,' jakou má cenu láska pravá a jakou láska vyprošená. Jen kdo rychle sáhue do ohn, vyndá ruku bez úrazu, bez bolu. Byla však Marie ovšem dívka ctnostná, skromná, pracovitá a líbezná, zkrátka plná vdk. I míní proto básník, že vcná Láska, která z niehož stvoila ohromné svty i nejútlejší kvítka a jim zárove dala krásu, Marii z poklad svých vyala a hned v mládí ji obdaila všemi pvaby, (Yll.) Peje si jen, aby Marie zstala vždy tak cistou, tichou, spanilou, jak z rukou Lásky vcné vyšla, aby ji minula všeliká tesknota a starost, radji padnouc na básníka (YIIL). Považuje všecku tu spanilost Mariina zjevu, udiven se táže básník, co jej více poutá, zdali luzná lepota ci velebná l^rostota (IX,). Kdykoliv na ni myslí, vždy se mu objevuje v jiné podob, milostn veselou, vážn pemýšlející, v básních se kochající. Nade vše jest okouzlen, pomní-li, jak kleíc ped obrazem božím, v jeden rozplynulá cit", vroucn se modlí (X.) V XI. písní opvá její rumnec, ve XII. její oci, o nichž krásným