Jak jsem se drkotala v autobuse spoleãnosti Greyhound

Transkript

1 CHELSEA Jak jsem se drkotala v autobuse spoleãnosti Greyhound smûrem k New Yorku, pfiedstavovala jsem si, jestli se z cíle mé cesty vyklube záfiiv ultramoderní vûïák nebo útuln cihlov dûm pln bratrancû, sestfienic, tet a str cû, ktefií mû budou v ichni objímat v nad ení, Ïe se objevila dlouho ztracená pfiíbuzná, o jejíï existenci nemûli vûbec tu ení. Skuteãnost pfiedstavovala ale ok: byl to mohutn betonov blok bez oken na rohu Houston a Bowery natfien odpudivû ãernou barvou. U zamãen ch pfiedních dvefií nebyl ani zvonek. Velk mi roztfiepen mi písmeny se nad nimi skvûl nápis THE UNDERGROUND. AÈ uï je to cokoli restaurace, komediální klub nebo skladi tû, vypadalo to asi tak pfiívûtivû jako vûzení s nejvy í ostrahou. Zarazila jsem se pfiede dvefimi a nebyla si jistá, co podniknout dál. Opravdu moje matka vyrostla tady? O dva vchody dál nûjaká Ïena se záfiivû Ïlut mi vlasy a v mini atech se zebfiím vzorem aranïovala ve v loze butiku vysoké kozaãky, nástûnná malba draka chrlícího oheà na boãní stranû budovy h fiila barvami. Aãkoli po ulici projíïdûla spousta aut, chodníky 7

2 byly pfiekvapivû opu tûné, byl tu jen nûjak chlápek v dlouhé ãerné zástûfie, kter opfien o zeì pokufioval, a pár skejèákû, co se na prknech hnali smûrem ke mnû. Îe bych mûla patnou adresu? Zalovila jsem v kapsiãce batohu a vytáhla dopis, kter jsem na la minulé úter. Dopis, kter zmûnil úplnû v echno moji minulost, souãasnost i budoucnost. Zpáteãní adresa napsaná matãin m úhledn m písmem mû ujistila, Ïe jsem tady správnû. Vytáhla jsem dopis z obálky, rozloïila ho a doufala, Ïe najdu nûjaké vodítko, které mi pfiedtím uniklo. Moje milá Chelsea, aï bude ãíst tenhle dopis, doufám, Ïe uï bude natolik velká, abys dokázala mûj odchod pochopit a odpustit mi. KdyÏ teì pí u, nejspí spinká ve své post lce a k tváfiiãce si tiskne to, co zbylo z tvé oblíbené modré pfiikr vky. Bolí mû pomy lení, Ïe aï tû pfií tû uvidím, bude uï star í a vût í. MoÏná se na mû bude uï jen matnû rozpomínat. MoÏná ti ãte ten dopis tvûj táta, nebo jsi uï dost velká, aby sis ho pfieãetla sama. âi snad pokud mám opravdu tûstí budeme uï brzy spolu a tohle nebude potfiebovat nikdy ãíst. Ale stejnû to pro kaïd pfiípad napí u. Jsi ta nejlep í dcera, jakou si dokáïu pfiedstavit, lep í, neï jakou jsem si zaslouïila. TvÛj táta je hodn, mil a zodpovûdn ãlovûk. Potfiebuju, abys vûdûla, Ïe neutíkám od nûho. Utíkám za nûãím. Dává ti to smysl? NedokáÏu pfiesnû vysvûtlit, proã jsem ode la, ale nejdûleïitûj í je jediná vûc: dostala jsem anci odãinit nejvût í chybu svého Ïivota. Proto jsem se vrátila do 8

3 New Yorku, domû, kde jsem vyrûstala. Potfiebuju tu zûstat, abych si dala Ïivot do pofiádku. Netu ím je tû pfiesnû, jak dlouho to bude trvat. S nûkter mi lidmi si potfiebuju promluvit osobnû. Patfií mezi nû i moje nejlep í kamarádka ze stfiední koly Jackie. Doufám, Ïe se s ní nûkdy seznámí, protoïe je mi jasné, Ïe by tû mûla moc ráda, a vsadím se, Ïe ty ji také. Jsem sice daleko, ale v echno, na co se podívám, mi tû pfiipomíná. Jako dneska na ulici. Vidûla jsem nûjakou paní v rûïovém kost mu, jak ji po chodníku táhne pût stejn ch bíl ch pudlû. Vím, Ïe by ses pfii pohledu na to, jak ji ti psíci vleãou ulicí a ona za nimi vlaje, sotva se rûïov mi lodiãkami dot ká zemû, smála. Má nejkrásnûj í smích zní jako spousta souãasnû cinkajících zvoneãkû. KdyÏ se veãer snaïím usnout, zavfiu oãi, vidím tvûj obliãej a sly ím ten smích. Nikdy na mû nezapomeà. Máma Bez ohledu na to, kolikrát jsem ta slova uï ãetla, jsem zase pocítila nápor lásky, smutku a dokonce i pocitu viny, protoïe si na ni vzpomínám uï jen matnû, vzpomínky se vytrácejí jako ta stará potrhaná modrá pfiikr vka. DokáÏu si vybavit vfielost a srdeãnost, dotek jejích vlasû na mé tváfii a její vûni byla jako poseãená tráva a takové drobné bílé kvítky. Ten dopis jsem objevila úplnû náhodou. Mûla jsem zrovna volno, nepodávala jsem koblihy v pekárnû Mr. Donut, ale byl to pfií ern den volna, protoïe jsem nemûla co dûlat a nemûla jsem to s k m dûlat. Pfieãetla jsem uï i poslední z detektivek, které se mi vr- ily vedle postele, a pfii pfiedstavû, Ïe bych se v pû- 9

4 tatfiicetistupàovém vedru vypravila do knihovny pro dal í, mû rozbolela hlava. Moje nejlep í (a jediná) kamarádka Larissa trãela se svojí rodinou na dovolené v tak odlehlé ãásti Cape Cod, Ïe tam nebyl ani signál pro pfiíjem mobilního telefonu. Bude pryã celé dva t dny, a i kdyï je Ïalostné, Ïe mám jen jedinou opravdovou kamarádku, lidem, ktefií se kaïd ch pár let stûhují, se to prostû stává. KdyÏ jsme s tátou pfiijeli do Marbleheadu, mûla jsem tûch vûãn ch zaãátkû uï dost a nemohla se pfiimût, abych se snaïila zapadnout mezi ostatní. Na tûstí pfii la i Larissa, která uprostfied prváku ode la ze soukromé koly a potfiebovala kamarádku stejnû jako já. Ale kdyï teì odjela, zûstala jsem úplnû sama. Klidnû bych jela na pláï, ale táta byl samozfiejmû v práci. Uãí. KdyÏ jsem byla malá, v létû neuãíval, bral mû k mofii nebo do kina, dokonce mû vodil s sebou do práce, kde jsem se toãila v jeho Ïidli, vyrábûla dlouhé fietûzy z kanceláfisk ch sponek a kreslila si záfiivû barevn mi zv razàovaãi. Ale pak pfii la chvíle, kdy uï jsem byla pfiíli velká na to, abych tátu doprovázela, takïe mû zaãal posílat na letní tábory. Letos jsem ale jednoznaãnû odmítla nepatfiím mezi zatvrzelé táborníky, ktefií nad enû váïou uzly a pofiádají bitvy barevnû odli en ch druïstev. Na la jsem si na léto brigádu, takïe jsem mûla v mluvu, proã zûstat celé léto doma. Dosáhla jsem svého a teì tu sedím, snad kaïd ch patnáct vtefiin se dívám na stránky fanklubu Nika Rathburna a ãekám, aï nûkdo nûco napí e. ProtoÏe se nic nedûje, nezb vá neï se smífiit se skuteãností, Ïe v ichni kromû mû mají co dûlat. Usoudila jsem, Ïe se podívám do tátovy skfiínû po nûjak ch star ch rodinn ch fotkách. Obãas to dûlávám, abych úplnû ne- 10

5 zapomnûla, jak máma vypadala. Zemfiela, kdyï mi byly tfii, alespoà mi to táta vïdycky tvrdil. Po krátké nemoci, odpovídal kaïdému, kdo se zeptal. V tu chvíli zváïnûl a zbledl, takïe kaïd zalitoval, Ïe se do toho tématu vûbec pou tûl. Prohrabala jsem celou krabici s rodinn mi fotografiemi, ale nûjak mi to pofiád nestaãilo. Tátova skfiíà byla plná krabic a kartonû; v nûkteré z nich bude urãitû nûco zajímavého. Vût inou jsem ale nacházela jen samé zbyteãnosti. Svazek star ch bankovních v pisû. ZaÏloutl rukopis knihy, kterou táta pomáhal redigovat. Hnûdé obálky plné daàov ch dokladû. Nevím, proã jsem to nevzdala. Asi jsem se opravdu hodnû nudila. Potom jsem koneãnû na la to pravé: úplnû vzadu v nejvy í pfiihrádce krabici od bot, k níï jsem se jen náhodou zatím nedostala. Uvnitfi toho moc nebylo, ale v echno to pro mû byly nové vûci. MÛj rodn list. Oddací list m ch rodiãû. Mámin star pas s razítky z Itálie, Francie, ecka, Holandska a dal ích míst, ale nûkterá razítka byla rozmazaná, takïe jsem je nepfieãetla. Pfii dal ím nálezu se mi rozbu ilo srdce: byly to fotografie mé krásné matky se záfiiv mi vlasy v baretu a pánské flanelové ko ili. Fotografie byla ale v polovinû rozstfiiïená. Stála vedle nûkoho asi b valého pfiítele, bylo vidût, jak ji drïí za ruku. Ponofiila jsem se do krabice hloub a na la dal í máminy rozstfiíhané fotky. Vypadala na nich hodnû mladá. MoÏná tak v mém vûku. Byla taky velice mladistvû obleãená; nemûla na sobû Ïádnou z tûch pastelov ch halenek a dïínov ch sukní, ve kter ch se objevovala na fotkách se mnou. Dokonce i v ãerném triãku kapely Pretenders a roztrhan ch dïínách vypadala nádhernû a sebejistû. Já nûãeho takového ni- 11

6 kdy nedocílím, i kdyï otec tvrdí, jak jsem jí podobná. Na dal í fotografii mûla krátkou sukni, motorkáfiské boty a koïen bomber, kolem ramen ji objímala svalnatá païe toho, kdo na fotce chybûl. Dívala se na toho ãlovûka, kter byl odstfiiïen, modré oãi se jí smály. Dal í vûc, kterou jsem na la, mi vyrazila dech. Byla to obálka adresovaná mnû, Chelsea Rose Priceové v péãi jejího otce Maxe Pricea. Pfii pohledu na tu obálku a rukopis se mi rozbu ilo srdce. Krev mi huãela v u ích, kdyï mi to do lo. Nebyla Ïádná krátká nemoc. A táta nerozprá il matãin popel na pobfieïí Falmouthu, jak vïdycky tvrdil. Ona vûbec nezemfiela. Utekla od nás a on mi celé ty roky do oãí lhal. Ze v ech lïí, které mûïe otec své dcefii fiíct, mi tahle pfiipadala obzvlá È krutá vûfiila jsem, Ïe matka je po smrti, ale nebyla to pravda. Ale proã za námi nepfiijela, jak mûla v úmyslu? Rozhodla se jinak? Nebo to táta nedovolil? Co dal ího pfiede mnou skr vá? KdyÏ jsem mûla pocit, Ïe mû roztfiesené nohy zase unesou, rozbûhla jsem se pro laptop a napsala do googlu matãino jméno. Na la jsem jednu Catherine Eversole Priceovou v Des Moines v Iowû. Ale kvûtináfika vyfocená vedle aranïmá tropick ch kvûtin, které vyhrálo nûjakou cenu, moji matku niãím nepfiipomínala. Z jiné Cathy Eversoleové se vyklubala nejmíà padesátiletá realitní agentka z Bakerfieldu v Kalifornii a dal í byla blonìatá moderátorka zpráv z Indianapolisu. Na dal í stránce odkazû jsem na la, co jsem hledala ãtyfii roky star pfiíbûh z novin North Shore Ledger. 12

7 Stále neobjasněné zmizení Už deset let je nezvěstná jedna žena, manželka a matka z Danversu, ale policie se rozluštění záhady jejího zmizení stále nepřiblížila. V jeden všední den Catherine Eversole Priceová beze stopy zmizela ze svého předměstského domu. Manželka a matka tříleté dcery zanechala krátký vzkaz, že si potřebuje něco vyřídit v New Yorku a brzy se vrátí. Max Price všechny rozhovory odmítl, ale podle policejních záznamů usoudil, že jeho manželka se spontánně rozhodla zajet do rodného města navštívit příbuzné. Max Price byl tehdy hostujícím profesorem ekonomie na Harwardu a byl přesvěsčený, že mu manželka z New Yorku zavolá a za pár dnů se vrátí. Dopisy odeslané z dolního Manhattanu pana Pricea ujistily, že jeho žena je v pořádku, takže se rozhodl trpělivě počkat na její návrat. Cathy vždycky působila rozumně a spolehlivě. Jsem si jistá, že Max neměl důvod myslet si, že by se něco stalo, řekla novinám Ledger bývalá sousedka. Jenomže jak dny míjely a žádná zpráva nepřicházela, pan Price se v obavách obrátil na policii. Pátrání objevilo několik stop, pan Price kritizoval vyšetřovatele, že na zmizení jeho ženy reagovali pomalu a neefektivně. Teď působí jako profesor ekonomie na Salem State College a bydlí s dcerou v Marbleheadu. Bývalá sousedka z Danversu si vzpomíná, jak paní Priceová vozila dcerku v kočárku na místní hřiště. Cathy byla své malé dcerce velice oddaná. Nedokážu uvěřit, že by o své vůli odešla. Obávám se, že se stala obětí nějakého násilného trestného činu. Roční vyšetřování nepřineslo žádné výsledky. Udělali jsme všechno, co je v našich silách, abychom Catherine 13

8 Priceovou našli, sdělil novinám Ledger okresní šerif Dan Stevenson. Pokud chce člověk zmizet, New York je ideální město, kde se schovat. Odmítl odpovědět na otázky týkající se důvodu útěku paní Priceové. To je soukromá záležitost, sdělil. Srdce mi divoce bu ilo a oãi mi poletovaly po displeji. TakÏe okresní erif si myslí, Ïe moje matka je naïivu a Ïije v New Yorku! Zdálo se mi to stejnû pravdûpodobné jako jakákoli jiná moïnost. Co kdyï celé ty roky doufá, Ïe zjistím pravdu a najdu ji? Ale proã za mnou prostû nepfiijela? Pokud je celou tu dobu skuteãnû naïivu a nûkde se ukr vá, proã mi nezavolá a nefiekne mi, Ïe je v pofiádku? MoÏná se pokou ela navázat kontakt, ale jak táta neustále mûnil zamûstnání a my se stûhovali z jednoho mûsta do druhého, bylo tûïké nás vystopovat. Navíc na e telefonní ãíslo není v seznamu ( Aby mi studenti nemohli volat a doïadovat se, abych jim zmûnil známky, vysvûtlil mi táta.). Samozfiejmû mohla máma najít tátovo ãíslo do práce na netu. Ale co kdyï s ním nechce mluvit? Co kdyï vûdûla, Ïe mi o ní nic nefiekl? Îe mi ten dopis nedá. Navíc v tom ãlánku se psalo, Ïe matka posílala dopisy. To znamená, Ïe musejí existovat je tû nûjaké dal í. Nedokázala jsem uï vydrïet sedût a na roztfiesen ch nohách jsem pfiecházela po domû. KaÏd znám kus nábytku mi najednou pfiipadal cizí, jako bych se probudila v Ïivotû nûkoho jiného. V knihovnû v ob vacím pokoji byla v rámeãku fotografie, jak s tátou blbneme na Wingaersheek Beach, ale najednou mi to pfiipadalo jako fotka dvou cizích lidí. Kdo je ten muï svûtlé vlasy má zmáãené slanou vodou, jeho oãi mají stejnû zelenou barvu jako oceán, kter se leskne za 14

9 námi? Je to jen nûjak chlápek, kter mi ãtrnáct let v kuse lhal. Nejdfiív jsem si zaãala pfiipravovat, co mu fieknu, aï se vrátí domû. Rázovala jsem pokojem a mumlala si ta slova. Obviním ho, Ïe je lháfi. Jak dokáïe sám se sebou vyjít? Nemyslí, Ïe je na ãase, abys mi fiekl pravdu? Ale kdyï jsem si promyslela, co pfiesnû fieknu, do- lo mi, Ïe to není dobfie. Bylo mi jasné, Ïe mi vysvûtlí, Ïe mû chtûl jen chránit pfied nepfiíjemnou pravdou, a já nemûla na Ïádné v mluvy náladu. Ne, chtûla jsem jediné, vypadnout odsud. Pryã od nûho. Chtûla jsem najít pravdu sama. A nejvíc ze v eho jsem chtûla svou matku. Táta zûstal v práci déle neï obvykle, takïe jsem mûla dost ãasu pfiipravit si plán. První krok byl jasn : musím se dostat do New Yorku. Zaãnu u zpáteãní adresy toho dopisu, zaklepu tam na dvefie a zjistím, kam pokraãovat dál. Na tûstí jsem mûla za pár dnû sedmnácté narozeniny. Vûdûla jsem, Ïe táta mi dá ek, dûlával to tak od m ch dvanácti let, kdyï jsem pfiestala touïit po panence Barbie a domeãku pro ni; nejspí uï nedokázal pfiijít na to, co by mi mûl dát. Bylo to v dobû, kdy jsem zaãala odmítat v echno, co po mnû chtûl závodnû plavat, chodit na hodiny piána a mít samé jedniãky, takïe jsme nemûli pfiíli o ãem mluvit aï do chvíle, neï se zaãal vyptávat, proã je tû nemám seznam kol, kde bych chtûla studovat, a jak to, Ïe nevím, ãemu bych se chtûla vûnovat. Kolikrát jsem uï sly ela, jak moje matka dokázala b t cílevûdomá a zaujatá, jak vïdycky vûdûla, Ïe chce b t spisovatelkou a jít na Harvard, podala si pfiihlá ku a pfiijali ji? Kolikrát jsem se sama sebe ptala, proã nemûïu b t víc podobná své dokonalé matce? 15

10 No, teì je v em pro legraci táta. Nakonec jsem mámû hodnû podobná. Teì mám cíl najít ji a smûr tak daleko od nûho, jak jen se dokáïu dostat. Ukázalo se, Ïe pfiedpoklad o eku jako dárku k narozeninám byl správn. Táta mi podal obálku a v kuchyàsk ch dvefiích ãekal, aï ji roztrhnu. Byl samozfiejmû na cestû do práce. Stál tam v kostkované ko ili a pfií- erné kravatû a nervóznû se o íval, zatímco jsem si ãetla pfiání a nahlíïela do obálky. Pût set dolarû. Bylo to víc, neï jsem ãekala. Mûla bych b t ráda koneckoncû, peníze potfiebuju, ale nedokázala jsem se zbavit zklamání, Ïe jsem nedostala nûco osobnûj ího tfieba iphone nebo souhrnné vydání seriálu Akta X na DVD, prostû nûco, co by ukazovalo, Ïe se alespoà trochu zamyslel nad tím, co bych si pfiála a kdo vlastnû jsem. Ale kdyï jsem podûkovala a nechala se od nûho políbit na tváfi, zaplavil mû smutek. Vûdûla jsem, Ïe aï budu pryã, bude mít o mû strach; vïdycky se o mû bál. Ucítila jsem známou vûni jeho vody po holení a najednou jsem opravdu byla v poku ení vyhrknout, Ïe jsem na la ten dopis, a dát mu anci v e vysvûtlit. Otevfiela jsem pusu, abych promluvila, jenomïe táta udûlal krok dozadu, pohlédl na hodinky, zamumlal nûco o tom, Ïe pfiijde pozdû do práce, a byl pryã. Mûla jsem narozeniny, ale ani ten den se nemohl doãkat, aï odejde. Podívala jsem se na ek, kter jsem svírala v ruce, a znovu mû ovládl vztek. Dûkuju, tati, pomyslela jsem si. PouÏiju ty peníze na získání nûãeho, co bys mi nikdy nedal: nového Ïivota nezaloïeného na lïích. Následující den jsem vyklouzla z domu uï za svítání. Tak jsem se ocitla na Boweri 247, stála jsem pfied vchodem a nemûla tu ení, co podniknout dál. Kdy se dvefie pod nápisem The Underground otevfiou? A co budu proboha dûlat do té doby? 16