Banky přejí postiženým strana 8

Transkript

1 Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 10/2013 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Banky přejí postiženým strana 8

2

3 EDITORIAL Diskriminace ano i ne obsah Dobré zprávy Specializované kurzy Akademie Janské Lázně v novém O lupénce (ne)jen pro pacienty O cenu Jiřího Šedého Evropské dny handicapu 4 5 Anketa Máte nějaká zvýhodnění pro klienty s handicapem? 6 Miroslav Singer: Nejlepší je uvážlivost str. 8 Ta zpráva byla šokující: Veřejný ochránce práv v pětačtyřiceti bankách, dvaapadesáti pojišťovnách a u třiačtyřiceti nebankovních poskytovatelů finančních služeb zjistil, že zhruba patnáct procent z nich diskriminuje seniory. Svého druhu první průzkum v Česku v sedmi velkých městech odhalil, že některé banky nevydávají lidem nad 70 let kreditní karty (přestože jsou jejich dlouhodobými klienty) nebo jim odmítají poskytnout spotřebitelský úvěr. Za problematické označil průzkum i vysoké ceny pojištění pro seniory; některé instituce požadovaly až dvojnásobek běžné ceny. Nedalo nám to a rozhodli jsme se vyzkoušet, zda jsou podobně diskriminováni i lidé s psychickým či fyzickým postižením. Ostatně i stáří mnozí považují za handicap. Vydali jsme se do pojišťoven, zjišťovali, zda jsou bankomaty přístupné vozíčkářům, navštívili poradny a požádali o zkušenosti zahraniční spolupracovníky. Vstříc nám vyšel guvernér České národní banky Miroslav Singer, se kterým přinášíme rozhovor. Ve srovnání s průzkumem ombudsmana jsme dopadli lépe, obrázek o stavu v české kotlině si z reportáží a rozhovorů udělá každý sám. Přinášíme však důkaz o tom, že lidé s handicapem jsou ve finanční sféře ohroženi i jinak. Velmi silný je totiž příběh člověka, který po autohavárii trpí duševní poruchou. Přesto, nebo spíš právě proto, si jej jistý chlapík vyhlédl jako oběť úvěrového podvodu. Otrlost člověka, který se nestyděl zneužít muže s psychickým handicapem, má za následek, že invalida řadu let splácí dluh a po odečtení nájmu mu zbývá na živobytí šest set korun měsíčně. Černý příběh snad poslouží jako varování ostatním. Odlehčuje jej dopis, který do redakce zaslal vozíčkář a věrný přispěvovatel do rubriky Vaše fotografie. Napsal: Jaro je jaro, léto je léto, ale podzim v přírodě s podzimem života je k přetrhání. Člověk neví, kam dřív. Jak jsem jen dřív našel ve svém životě osm hodin denně na to, abych pracoval? Asi kvůli penězům. Teď, co mi je posílá stát jen za to, že žiju, tak vidím, co vše na tom našem českém dvorku existuje. Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek TÉMA: Lidé s postižením a finanční služby Miroslav Singer: Nejlepší je uvážlivost 8 9 Neumějí nás zlikvidovat Dobrá adresa pro těžké chvíle Finanční diskriminace v Evropě Život za pár stovek 16 Aukční salony Konta BARIÉRY Než se oči zalesknou Nové zahraniční technologie Robot místo nohou Cena Františka Kriegla Už nejsem jen naivní aktivista Na cestách Švýcarsko: 57 turistických tras bez bariér let Konta BARIÉRY Úplně banální příběh Tip na výlet Českolipsko: Za Pyšnou princeznou Auto-Moto Test aut pro lidi s omezenou pohyblivostí Úspěch sportovců s postižením Čeští sportovní rybáři vypálili zbytku světa rybník 32 Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1 Podzimní novinky v nadaci 33 Poradna Průkazům OZP se blýská na lepší časy 34 Vaše fotografie Kam za námětem 35 SENSEN Jak jsme potkali televizi 37 Křížovka o ceny 38 Na cestách: Švýcarsko 57 turistických tras bez bariér / str. 24 Tip na výlet: Českolipsko Za Pyšnou princeznou / str. 28 Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek ( jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: ) Redakce: Zdeněk Jirků ( zdenek.jirku@muzes.cz), Pavel Hrabica ( pavel.hrabica@muzes.cz), Radek Musílek ( radek.musilek@muzes.cz), Jan Šilpoch ( jan.silpoch@muzes.cz) Manažerka redakce: Kateřina Uhrová ( katerina.uhrova@muzes.cz, mobil: ). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, Praha 1 Mobil: Telefon: Web: info@muzes.cz Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová, PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt, PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman, Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová, MUDr. Lia Vašíčková, Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč. ISSN Toto číslo vychází v říjnu Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch Úspěch sportovců s postižením: Čeští sportovní rybáři vypálili zbytku světa rybník str. 32 Partneři redakce: 3

4 DOBRÉ ZPRÁVY časopis pro ty, kteří se nevzdávají Specializované kurzy Jeden z praktikantů grafických kurzů Ondřej Hohl při práci na počítači Foto: archiv Via Lucis Praha Občanské sdružení Via Lucis Praha ve spolupráci s Kontem BARIÉRY nabízí komplexní vzdělávací projekt s názvem S námi máte šanci v oborech účetnictví s využitím výpočetní techniky a administrativní pracovník. Projekt je zaměřen na zlepšení postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce prostřednictvím komplexního podpůrného programu. Hlásit se do něj můžete ještě během října a pro cílovou skupinu je zdarma. Nejen účetní firmy mají zájem o dobré pracovníky. O výběru nových zaměstnanců přitom nerozhoduje handicap, ale dovednosti. Proto jsou osnovy nabízených kurzů hodně podrobné. Kurz účetnictví trvá 200 hodin, administrativní pracovník 120 hodin. Součástí kurzu je i odborná praxe ve firmách. Účastníci si zkusí pracovní tempo a zakázky, které by mohli v budoucnu řešit. Naše služby jsou komplexní, takže s absolventy kurzů hledáme i práci a podporujeme je dál. Nabyté znalosti tak nezapadnou, říká manažerka projektu Lucie Speratová. Kurzy jsou v Praze, ale jsou otevřeny i pro mimopražské, dodává. Ke každému účastníkovi se přistupuje individuálně. Ti, kteří se přihlásili do kurzu pracovník grafického studia, nyní končí své odborné praxe u firem. To, že jsou účastníci kurzu v reálném pracovním prostředí, se ukazuje jako správná cesta. Pro všechny je to výborná pracovní zkušenost, která má velký pozitivní dopad na jejich sebedůvěru a sociální kontakty. Několik z nich dostalo i nabídku další spolupráce, pochvaluje si Lucie Speratová z Via Lucis Praha. Jedním ze spokojených praktikantů je i Ondřej Hohl, který sice nenašel práci, ale grafikou by se chtěl v budoucnu rozhodně živit. S kurzem jsem maximálně spokojený, i když si myslím, že by mohl pokračovat nejméně jednou tak dlouho a stále bych zdaleka nepoznal všechny možnosti tří grafických programů (Photoshop, Illustrator, InDesign). Ale pokud člověk získá základy a pochopí filozofii práce s těmito programy, zbytek je schopen objevit sám důkladnou praxí. Podrobnější informace o připravovaných kurzech najdete na internetových stránkách nebo se obraťte na kontakt lucie.speratova@vialucispraha.cz či telefon Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis. Čtěte Můžeš na Vážení čtenáři, své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, Praha 1. Akademie Janské Lázně v novém Obchodní akademie pro tělesně postižené v Janských Lázních se přejmenuje na OA Olgy Havlové. Foto: archiv OA JL Obchodní akademie pro tělesně postižené Janské Lázně si v roce 2014 připomene 20 let od svého založení. U této příležitosti plánuje změnu názvu na Obchodní akademii Olgy Havlové. Právě za její osobní účasti byla škola v roce 1994 slavnostně otevřena. Každoročně se zde vzdělává a využívá dalších služeb přibližně stovka studentů s handicapem. Na tom se nic nemění ani do budoucna. Naopak se pracuje na dalším zkvalitnění služeb. Ředitelka Jana Marešová má velké plány s otevíráním nových oborů, které by připravovaly absolventy přímo na požadavky pracovního trhu. Prozatím se ale začalo s modernizací interiéru internátu. Zájemci o studium se mohou přijít podívat na Dny otevřených dveří listopadu. Dobrou příležitostí pro návštěvu bude i Vánoční akademie prosince. Ta bude spojena s prodejem výrobků, divadelním představením, módní přehlídkou a putovní výstavou fotografií s názvem Olga Havlová ve vzpomínkách a fotografiích Bohdana Holomíčka. Výstava cestuje už od června tohoto roku. Vznikla u příležitosti 80. výročí narození Olgy Havlové. Na ploše tuctu výstavních panelů se tvůrci zaměřili na zásadní životní situace, místa, údobí, a především na osobní, lidský rozměr jejího portrétu. Výstava je mozaikou vzácných dobových fotografií Bohdana Holomíčka a vzpomínek přátel, spolupracovníků i lidí, kteří paní Olgu jen krátce potkali. V Janských Lázních by měla být výstava k vidění během prosince a ledna. O lupénce (ne) jen pro pacienty Pacientskou konferenci pořádá 23. října od 14 do 17 hodin v Primátorské rezidenci na Mariánském náměstí v Praze Nadační fond na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Bude se konat u příležitosti Světového dne lupénky, který každoročně připadá na 29. října. V rámci Světového dne psoriázy si lidé na celém světě připomínají, že lupénka je jedno z nejčastějších chronických zánětlivých onemocnění, a snaží se upozornit na své problémy a vyvrátit mýty spojené s jejich onemocněním. Je velmi důležité zvýšit informovanost veřejnosti o lupénce, protože v evropských zemích postihuje toto onemocnění v průměru kolem 3 procent obyvatel. V České republice se odhaduje počet lidí s psoriázou na 200 tisíc, a to v různě těžkých formách. Proč právě NFOZP pomáhá psoriatikům? Protože lidé s lupénkou patří do kategorie těch osob se zdravotním postižením, které mají jedno z nejhorších uplatnění na trhu práce. Podle statistiky jim patří 4. místo napříč všemi diagnózami. Zaměstnavatelé se často nemoci bojí, mají strach z nákazy. Letošní ročník bude zaměřen na téma Lupénka, jak ji možná neznáte. Lupénka je vnímána jako onemocnění kůže, ale s lupénkou je spojena i řada dalších přidružených onemocnění. Hlavní témata konference: Lupénka a jiná přidružená onemocnění Lupénka a onemocnění kloubů Proč je nutné léčit lupénku včas a cíleně novinky v léčbě Práva a povinnosti pacientů Kdo vám může pomoci V průběhu konference bude zajištěno občerstvení. Vstup je zdarma po předchozí registraci. Registraci prosím potvrďte do 16. října na adrese: Hana Donovalová: donovalova@ nfozp.cz, heslo LUPÉNKA PACIENTI. 4

5 ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ 9/2013 M09_2013.indd 1 Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 7 8/2013 M0708_2013.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč 7/31/2013 8:01:37 PM Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč 7/24/2013 7:35:20 AM ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ 9/2013 M09_2013.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč 7/31/2013 8:01:37 PM O cenu Jiřího Šedého Do výtvarné a literární soutěže se mohou zapojit malé děti. Foto: Petr Hrubý Sociální centrum RADKA o. s. a Pomoc zdravotně postiženým RADOST vyhlašují 5. ročník literární a výtvarné soutěže O cenu Jiřího Šedého Nejsem na světě sám. Tématem je Můj šťastný den. Věkové kategorie jsou děti 5 10, 11 15, 16 a více. Termín uzávěrky soutěže je Soutěžní díla zasílejte poštou: Rodiče a děti Kadaně o. s., Kpt. Jaroše 630, Kadaň nebo mailem: radka.radost@kadan.cz. Došlé příspěvky se nevracejí! Výsledky soutěže budou vyhlášeny začátkem prosince Informace o Jiřím Šedém a občanském sdružení RADKA naleznete na wz.cz respektive Evropské dny handicapu Z REDAKČNÍ POŠTY Děčínský zámek Dobrý den, díky za článek o děčínském zámku. Pár dní před vydáním zářijového čísla jsem tam náhodou byla se svým manželem na vozíku. Byli jsme nadšeni, že zámek může být tak dobře přístupný. Nebáli se tu udělat normální moderní výtah. To je Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. Když nemůžeš, nepřekážej strana 8 správné. Zámek byl asi v tak hrozném stavu, že si při rekonstrukci řekli, že už je to stejně jedno. Jelikož to byl původně hrad, stojí na skále, ale autem se dá i přes zákaz vyjet až na první nádvoří. Místní ochranka nám jen souhlasně pokynula. Jediný problém byl štěrk, kterým je vysypáno druhé nádvoří. Po tom se manželovi jezdilo špatně, ale je to silák, tak to zvládl a ani moc nežadonil o pomoc. Překvapuje mě, že to se v textu neobjevilo. Asi to nepsal vozíčkář. Nevadí. I tak je to dobrý tip na výlet pro nechodící milovníky památek. A mimochodem, někdy se tu konají i noční prohlídky. S pozdravem Iveta Rohanová, Praha Vážená paní Rohanová, díky za doplňující a upřesňující informace. Jsme rádi, když potvrzujete osobní zkušeností, že náš tip na výlet opravdu stojí za to. Autor článku v tomto případě skutečně není vozíčkář. A je pravda, že i při sebepozornějším zkoumání může chodícímu člověku uniknout věc, které si vozíčkář všimne hned viz zmiňovaný štěrk. Ne vždy se podaří, aby dané místo navštívil a popsal přímo člověk s handicapem. (red) Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY nakládán způsobem, jaký popisujete. Nezmiňujete ani leteckou společnost, ani typ letadla. Vysvětlením by mohlo být, že se jednalo o nepravidelnou linku, která nebyla přistavena k obvyklému nástupnímu tunelu. Stejně tak jsou někdy odbavovány některé nízkonákladové lety. Obvykle dojdou cestující tunelem suchou nohou až do letadla s jediným schůdkem u jeho dveří. Jiným důvodem vámi popsané situace může být velikost letounu. Malá (obvykle vrtulová) dopravní letadla neumožňují využití přístupového tubusu ani zdvižného vozidla používaného při nástupu přímo na ploše. Jedná se ale pouze o náš odhad na základě získaných poznatků. (red) Díky Jiřímu Lábusovi Vážení přátelé, díky za slova Jiřího Lábuse. Netušila jsem, že tento populární komik má i tuto vážnou a ušlechtilou tvář. Líbí se mi, jak o tom všem mluví a přemýšlí. Nestaví na odiv svou pomoc, jak činí některé rychlokvašené pseudocelebrity Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. Když nemůžeš, nepřekážej strana 8 z domácího bulváru. Jeho humor se mi vždy líbil, od teď ho budu vnímat ještě trochu jinak. Pro mě je totiž dost důležité nejen co, ale i kdo mi nějaké umění předkládá. A když si takového umělce mohu vážit i jako člověka, je to vždy ještě hodnotnější. Díky, pane Lábusi! S pozdravem Kateřina Nováková, Beroun Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY Evropské dny handicapu začnou na mezinárodním fotbalovém turnaji. Foto: Archiv TRIGON Již 21. ročník Evropských dnů handicapu v Ostravě se uskuteční od 7. do 11. října. Pořadatelem je Asociace TRIGON. Připravuje tradiční slavnostní zahájení na mezinárodním fotbalovém turnaji smíšených družstev, slavnostní večer Křišťálový kamínek 2013, výtvarnou a vědomostní soutěž a samozřejmě také odborné konference, semináře a workshopy. Témata 21. ročníku jsou propojena s prioritami Evropské unie, která vyhlásila rok 2013 rokem aktivního občanství. Evropské dny handicapu v Ostravě svým programem každoročně reagují na aktuální situaci v oblasti sociální péče, zdravotnictví a vzdělávání dětí, mládeže i dospělých se znevýhodněním. Cílem je zejména zkvalitnění péče o lidi s handicapem a jejich integrace do majoritní společnosti. Podrobnosti naleznete na webu cs/evropske-dny-handicapu/edh-2013/. Dráhy a letiště Vážená redakce, vracím se ještě k letnímu číslu, kde jste psali o cestě vlakem a letadlem. S obojím mám zkušenosti, i když s létáním o poznání menší. Článek o vlaku mi mluví z duše a zážitky vozíčkářů z české železnice by vydaly na román. Lipno: Na vozíku nad koruny stromů strana 22 Jenom nevím, jestli by šlo o komedii, tragédii nebo horor. Každopádně souhlas. S tím letištěm už menší. Ostatně už v minulých dopisech si jedna čtenářka také posteskla. Já proti ochotě a organizaci asistentů nemůžu říct nic, ale nelíbilo se mi, že mě vynášeli ručně po schůdcích přistavených na letištní ploše. Trochu pršelo a bál jsem se, že jim to uklouzne a spadneme. Čekal bych trochu modernější přístup. Petr Polesný, Plzeň Vážený pane Polesný, nemůžeme se přesně vyjádřit k důvodům, proč jste byl na letišti Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry Vážená paní Nováková, děkujeme za milá slova na adresu pana Lábuse. Rádi mu vše vyřídíme, jistě i on bude potěšen. Máte pravdu, že některá pomoc je nenápadná, jiná se ráda staví na odiv. I ta vykřikovaná do světa má však svoji hodnotu. Připomíná totiž neveselé stránky života i těm lidem, kteří by se o něco takového sami od sebe nikdy nezajímali. I když pohnutky pomáhajících mohou být diskutabilní, nejpodstatnější jsou vždy ti, kterým je pomoc určena. Můžeme si jen přát, aby bylo více známých lidí, jako je pan Jiří Lábus. (red) Své postřehy a názory nám pište na info@muzes.cz nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova Praha 1. 5

6 ANKETA časopis pro ty, kteří se nevzdávají Markéta Dvořáčková Equa bank, tisková mluvčí Ján Franek Fio banka, tiskový mluvčí Vladimír Komjati Air bank, tiskový mluvčí Ivana Vejvodová mbank, manažerka komunikace Equa bank má bezbariérové minipobočky a stánky v obchodních centrech (celkem asi 14 obchodních míst). Vzhledem k tomu, že s naším běžným účtem lze vybírat zdarma ze všech bankomatů všech bank po celé ČR, mohou handicapovaní spoluobčané využít bezplatně bankomaty, které mají zvukového průvodce nebo jsou přizpůsobeny pro nevidomé. Fio banka nabízí kvalitní bankovní služby bez poplatků všem občanům bez rozdílu a bez podmínek. Naší snahou je co nejširší dostupnost a použitelnost služeb, proto se snažíme vyjít vstříc i handicapovaným lidem Fio Internetbanking je snadno čitelný hlasovými čtečkami určenými pro nevidomé, pobočky se snažíme co nejvíce umísťovat do prostorů s bezbariérovým přístupem aktuálně je bez bariér již více než polovina z nich. Klientští pracovníci na pobočkách jsou připraveni pomoci lidem překonat jejich handicap při řešení konkrétních potřeb. Naše zkušenosti ukazují, že tento osobní přístup je tou nejlepší cestou. Máte nějaká zvýhodnění pro klienty s handicapem? Na trhu jsme necelé dva roky, zaměřujeme se hlavně na klienty s běžnými bankovními potřebami. Na občany se zdravotním postižením jsme při našem vzniku mysleli. Až na jednu výjimku jsou všechny pobočky bezbariérové, máme na nich speciální pracovní stanice pro vozíčkáře. Bankovní asistenty na pobočkách průběžně školíme, aby se u nás lidé s handicapem cítili co nejlépe. Z pohledu dostupnosti služeb a výše poplatků za ně je u nás navíc jedno, zda klient navštíví pobočku, zavolá, napíše na kontaktní centrum či využije internetové bankovnictví. Všude dostane stejné služby za stejné poplatky, pokud si vůbec nějaké účtujeme. Každý si může vybrat způsob používání naší banky, který vyhovuje jeho možnostem. mbank stojí na samoobslužném modelu zákazníci obsluhují svůj učet přes internetové a telefonické bankovnictví. Internetové bankovnictví a internetové stránky mbank se tam, kde to umožňuje technické řešení našeho redakčního systému, snažíme provozovat v duchu zásad WCAG (Web Content Accessibility Guidelines). V České republice má mbank devět větších poboček (tzv. finančních center), z nichž čtyři jsou bezbariérové, a 17 menších poboček (tzv. mkiosků) umístěných v největších nákupních centrech, které jsou zpravidla vždy bezbariérové. Terminály jak ve finančních centrech, tak v kioscích jsou umístěné tak, že umožňují samostatnou obsluhu vozíčkáři. V případě potřeby je asistence bankéře samozřejmostí. DOBRÉ ZPRÁVY Kč na pomoc. Novým grantovým programem a startovací částkou podpořila ČSOB sociální podnikání v České republice. Program je určen již existujícím podnikům, které se podílejí na začleňování sociálně znevýhodněných osob nebo zaměstnávají osoby s handicapem. Prohlídky pro neslyšící. Botanická zahrada v Praze Troji vyšla v létě vstříc lidem s poruchami slyšení a neslyšícím, když během Týdne komunikace osob se sluchovým postižením zorganizovala prohlídky doprovázené simultánním přepisem mluvené řeči na dálku přes zdarma zapůjčené tablety. Obchoďákem na zkoušku. Společnost CAR CLUB, která poskytuje služby lidem s handicapem, letos poskytla zaměstnání 37 dalším osobám. Je to výsledek spolupráce CAR CLUB s občanským sdružením No Limits, které v kooperaci s Evropským sociálním fondem od podzimu 2012 do konce ledna 2013 v rámci projektu Směr nového života proškolilo na 60 OZP. Snáze k počítači. Lidé s postižením, kteří doma nemají vlastní počítač nebo nemají přístup k internetu a kteří jedno či druhé potřebují k hledání zaměstnání, mohou tuto možnost zdarma využít v rámci projektu Šance pracovat v Praze. Klientům projektu Šance pracovat jsou PC k dispozici každé pracovní pondělí od do hodin na adrese Karlínské náměstí 59/12, Praha 8. Je třeba se objednat, kontakt: , , , případně podrobnosti na Do Ostravy bez bariér. Jak aktivně strávit důchodový věk? Jak usnadnit a zpříjemnit seniorům život? Jak pomoci handicapovaným vést plnohodnotný život? Jaké změny a úpravy vyžaduje zdravotní omezení? Jaké jsou novinky na trhu s pomůckami pro zdravotně znevýhodněné osoby? Odpovědi na tyto a další otázky se dozvíte na výstavě Život bez bariér zaměřené na seniory a osoby s handicapem. Cílem je pomoci lidem s různými druhy handicapů a přispět ke zlepšení života a integrace do společnosti ve všech sférách jejich činnosti. Druhý ročník výstavy Život bez bariér se koná ve dnech opět na Výstavišti Černá louka Ostrava. S kůží na trh. Kalendář, který pomůže, je námět výstavy, která se uskuteční od 16. října 2013 v Galerii Kladno. Už zde bude možné zakoupit on-line kalendář na rok 2014 Jdeme s kůží na trh, který vznikl ve spolupráci vozíčkářů Občanského sdružení SPS Kladno a mistrů bojových umění. Prostředky z prodeje poslouží k zajištění služeb i pro velmi těžce tělesně postižené vozíčkáře. Ti mohou zůstat ve svých domovech, pracovat, studovat a vychovávat své děti. Sahat povoleno. Výstav a expozic, kde nevidomí a lidé s vadami zraku mají možnost si na exponáty doslova sáhnout, přibývá. Další v pořadí je mladoboleslavské automobilové Škoda muzeum. Od letošního léta jsou zde (nejlépe na předchozí objednání) k dispozici průvodci vyškolení na provázení nevidomých. Ke hmatové prohlídce je k dispozici deset nejtypičtějších zástupců z historie automobilky. (ph) 6

7 ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ 9/2013 M09_2013.indd 1 Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč 7/31/2013 8:01:37 PM Soutěž o kartu Handy Card! Jak se jmenuje japonský vozík pro lidi s handicapem, kterým lze ovládat i herní konzoli? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. října 2013 na adresu redakce: Melantrichova 5, Praha 1 nebo na mailovou adresu: info@muzes.cz. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ. Minulou otázku správně zodpověděla Antonie Havlíčková ze Znojma. Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty. Předplaťte si časopis Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 280 Kč. Objednávám předplatné časopisu Můžeš JMÉNO a příjmení: Časopis pro ty, kteří se nevzdávají Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry 10/2013 Jednotlivý výtisk 30 k č / Předplatitelé 20 k č Banky přejí postiženým strana 8 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto BARIÉRY Jiří Lábus: Pomáhej, když můžeš. Když nemůžeš, nepřekážej strana 8 ulice: M10_2013.indd 1 9/17/2013 3:44:34 PM M0708_2013.indd 1 7/24/2013 7:35:20 AM Časopis pro ty, kteří se nevzdávají Lipno: Na vozíku nad koruny stromů strana 22 Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto 7 8/2013 Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč Bariéry číslo popisné: roční předplatné za 240 Kč název organizace: PSČ: město: dvouleté předplatné za 380 Kč Forma úhrady: složenkou převodem fakturou telefon: Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, Praha 1 Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY. 2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč. 3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card. Chcete-li roční předplatné změnit na zvýhodněné dvouleté, kontaktujte bezplatnou linku České pošty

8 Téma: Lidé s postižením a finanční služby Guvernér České národní banky o pastech finančních služeb. Banky nemohou vytvářet seznamy postižených. Konkurence vede přirozeně k individuálnímu přístupu. Miroslav Singer: Nejlepší je uvážlivost Autor: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Přestože jsme doslova obklopeni horami informací, stále a stále se jako občané ve světě finančních služeb chováme často nešikovně a lehkomyslně. Jaká je vaše zkušenost? Moje osobní zkušenost není příliš velká. Nikdy jsem neměl pocit, že jsem se spálil. Ale Česká národní banka je institucí, která má v této oblasti na starosti ochranu spotřebitele, takže tyto kauzy dostáváme. Prodávat sedmdesátníkovi produkt, který se začne vyplácet až za dvacet let, je na pováženou. Naše zkušenost nám říká, že většina těchto kauz nedojde až k sankcím, většina končí vysvětlením našeho pracovníka, pak jde v mnoha případech o tvrzení, která se nedají prokázat právě proto, že lidé podepsali, že všechno věděli. My pak, když je u nějaké instituce více problémů, můžeme udělat kontrolu, ale ta už nemůže zpětně řešit konkrétní stížnost. Takže je určitě pravda, že někteří lidé, zejména starší, nejsou naučeni přistupovat k finančním službám způsobem, který tržní prostředí vyžaduje. To znamená podklady si pozorně přečíst, zamyslet se nad 8

9 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Pokud si neumíte spočítat, co je víc jestli dvě procenta po dobu tří let nebo šest procent po dobu jednoho roku, pak je těžké se správně rozhodnout. nimi, uvědomit si, že v mnoha případech jde o prodej, který může mít sice formu přátelského rozhovoru, ale ve skutečnosti jím není. Na druhou stranu přestože děláme hodně pro to, abychom zlepšili finanční gramotnost, včetně učebnic pro střední školy, nemyslíme si, že obyvatelstvo nemá dostatečnou znalostní bázi. Češi nemají špatnou úroveň matematických znalostí, ale často je neaplikují. Pokud nezvládnete elementární úvahu na téma úrok, pokud si neumíte spočítat, co je víc jestli dvě procenta po dobu tří let nebo šest procent po dobu jednoho roku, pak je těžké se správně rozhodnout. Druhým naším specifikem jsou prodejní metody. V různých zemích převažují různé formy, ale mám dost podkladů pro tvrzení, že u nás se hodně prodává přes obchodníky, prodejce a agenty. Tedy mimo pobočky. A to s sebou nese trochu nižší úroveň ostražitosti. Nesouvisí tato, řekněme naivita, i s přetrvávajícím pocitem, že svět peněz leží někde mimo nás? To si ani nemyslím. Určitě je zřejmé, že zejména starší generace prožila velkou část života v době, kdy jí nikdo žádné finanční produkty ani moc prodávat nechtěl. Pro pojistku si museli dojít na úřad, který se jmenoval pojišťovna a to bylo všechno. Po třiadvaceti letech tržního hospodářství, letech delších, než existovala první republika, mi připadá důležitější přemýšlet o jiných konkrétních příčinách než o tom, zda jsme dost zkušení a bohatí. Vždyť za tu dobu si obrovská většina lidí koupila nebo prodala nějakou nemovitost, ve většině rodin vyměnili několik aut, takže mají tolik zkušeností s financováním, že doba učení už je podle mne za námi. Ale jistá specifika máme a jedním z nich je právě velký podíl prodeje přes agenty a poradce, což je historicky vzniklý jev. Dovedu si představit, že když takový agent přijde za postiženým nebo seniorem a vlídně s ním jedná, nenabízí jen finanční službu, ale nahrazuje i jistý druh sociálního kontaktu, a proto je možná úspěšný. Co mohou banky a pojišťovny udělat, aby v rámci nabízeného komfortu svých služeb postavení svých zákazníků zlepšily? Možná vás překvapím, ale směřovat jakýkoli produkt třeba na postižené mi připadá trochu nepředstavitelné, protože dnešní míra ochrany osobních údajů docela vylučuje možnost shromažďovat takové informace. Skoro bych si myslel, že finanční instituce může být napadena, že s takovými skutečnostmi při hodnocení klienta nemá právo nakládat. Mohu potvrdit, že za sedm let, co pracuji v ČNB, jsem se nesetkal se stížností v tomto směru, zatímco třeba problémy s nabízením produktů výhradně pro občany České republiky jsme měli. Dobře, ale představme si třeba neslyšícího, který má prostě problém s obyčejnou komunikací v bance To je ale jiná věc. Každý vidí, jak velká a tvrdá konkurence je na trhu těchto služeb. A já nevěřím, že v této situaci by nějaké významnější finanční instituci stálo za to kazit si reputaci necitlivým přístupem k jednomu zákazníkovi. Takže jednak jejich vlastníci, jednak management mají dost silnou motivaci takové případy řešit a vyjít vstříc. Specifickou skupinou zákazníků jsou senioři. Občas si stěžují, že mají třeba ztížený přístup k hypotékám. Připadají si kvůli věku diskriminovaní Pro mne je větší problém, že některé produkty jsou seniorům vůbec prodávány, přestože jsou konstruovány na principu dlouhodobé návratnosti. Prodávat sedmdesátníkovi produkt, který se začne vyplácet až za dvacet let, je na pováženou. Několik takových případů jsme řešili. A pod naším tlakem příslušné finanční instituce od těchto smluv ustoupily. Ale neříkám, že se to občas ještě neděje. Zvláště ti zmínění prodejci si někdy nedají říci. info Kdo je Miroslav Singer Guvernér České národní banky. Vystudoval VŠE v Praze a doktorát získal na University of Pittsburgh. Pracoval nejprve v akademické sféře, poté ve vedení významných poradenských a finančních společností. V roce 2005 byl jmenován viceguvernérem, v roce 2010 guvernérem ČNB na šestileté funkční období. 9

10 Téma: Lidé s postižením a finanční služby Plnění úrazových a životních pojištění jsou u lidí s postižením problematická. Pojišťovny nabízejí slevy hlavně na povinné ručení a majetkové pojistky. O speciálních nabídkách pro postižené nemají infolinky a pobočky moc ponětí. Neumějí nás zlikvidovat Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH Lidé s postižením jsou pro pojišťovny tak trochu oříšek. Pokud si chtějí pojistit majetek, jsou stejně zajímaví jako ostatní klienti. Jakmile však dojde na zdraví, začne jinak ochotný pojišťovák trochu nervózně přešlapovat. Nebo tomu už tak není? Existují speciální produkty a nabídky pro lidi s postižením? Zkusil jsem jako zákazník s handicapem oslovit pět pojišťoven s největším podílem na českém trhu. Česká pojišťovna Na infolince mi řekli, že o speciálním produktu pro zákazníky s postižením nevědí. Vše se posuzuje individuálně podle situace zákazníka, takže obecnou odpověď mi nemohou dát. Tento obrat jako mantra zazníval i u dalších pojišťoven. Víc se však prý mohu dozvědět na pobočce České pojišťovny. Vyrazil jsem do té v pražském obchodním centru Chodov. Zde jsem svým dotazem pracovníka rovněž poněkud zaskočil. Bylo mi řečeno, že uzavřít životní pojištění sice můžeme, ale data se pošlou k posouzení jinam. Tam může být na základě získaných informací (dává se kontakt i na lékaře) konstatováno, že pojišťovna se mnou smlouvu neuzavře. Maximálně padla zmínka o obchodní slevě na povinné ručení motorového vozidla. Když zapátráte na internetu, zjistíte, že ani pobočka, ani infolinka neměly tak úplně kompletní informace. Česká pojišťovna je totiž generální partner projektu Handy Card společnosti Car Club. Podle oficiálních stránek projektu mohou lidé se zdravotním postižením v rámci věrnostní karty Handy Card získat od České pojišťovny širokou pojistnou ochranu za výrazně nižší cenu, navíc s originálními službami. Základem nabídky jsou produkty z oblasti pojištění aut povinné ručení a havarijní pojištění. Jde ale také o pojištění kompenzačních pomůcek, včetně půjčených. Stránky uvádějí i další až 40% zvýhodnění pro držitele Handy Card. O životní či úrazové pojištění se však nejedná. Kooperativa Operátorka z čísla věděla jen o slevě na povinné ručení. Vypravil jsem se opět na pobočku. Ke cti Kooperativy slouží, že na svém webu uvádí, která pracoviště jsou bezbariérová. Sympatická pracovnice mi na Vinohradské třídě v Praze sdělila, že velmi záleží na individuálním posouzení situace každého zákazníka. Klientů s postižením se moc neobjevuje, takže nemá s problematikou výrazné zkušenosti. Zákazníků obecně ubývá, navíc řadu smluv uzavírají externí pracovníci mimo pobočky. Situaci popsala velmi obdobně jako v předchozí pojišťovně. Pojištění invalidního vozíku proti odcizení je zahrnuto ve všeobecných pojistných podmínkách pro pojištění domácnosti. Allianz Další telefonát, tentokrát na číslo Sdělili mi, že slevy pro lidi s postižením existují, ale bude lepší zajít do pobočky. I v tomto případě web uvádí bezbariérovost. Vybral jsem si tu v pražském obchodním centru Park Hostivař. Zde jsem poprvé uslyšel, že něco na život uzavřít půjde, ale bude to dražší. Pracovnice mi ochotně vysvětlila, že jde o rizikové pojištění s přirážkou. Opět záleží na konkrétním zdravotním stavu, posouzení atd. V případě pojistné události se bude vše detailně zkoumat, zda nebyl úraz důsledkem zdravotního stavu. Jako příklad uvedla člověka s diabetem, který upadne a něco si zlomí. Pro pojišťovnu je rozdíl, zda uklouzl na ledě, nebo upadl v důsledku hypoglykémie. V druhém případě by nejspíš měl s výplatou náhrady škody problémy. Generali Tato pojišťovna nabízí produkt Pojištění pro život bez limitů a na webu uvádí, že ho podporuje Národní rada osob se zdravotním postižením ČR. Je pro osoby se zdravotním postižením nebo jejich rodinné příslušníky. I tentokrát jde o propojení s projektem Handy Card. Vedle tradičního povinného ručení a pojištění majetku zahrnuje tento program Životní a úrazové pojištění s předběžným zdravotním dotazníkem, Rodinné pojištění BeneFIT a Investiční životní pojištění FUTU- RE. Zároveň lze pojistit různé kompenzační pomůcky. Pokud si lidé s postižením chtějí pojistit majetek, jsou stejně zajímaví jako všichni ostatní klienti. Jakmile však dojde na zdraví, začne jinak přeochotný pojišťovák tak trochu nervózně přešlapovat. Nebo tomu už tak není? 10

11 časopis pro ty, kteří se nevzdávají SLOUPEK Jiřiny Šiklové Osobní návštěva pobočky moc nepomůže, zásadní informace o speciálních produktech najdete na internetu. Co peníze pokazí Ani tentokrát neměl operátor na infolince potuchy o existenci speciálního produktu vlastní pojišťovny. V pražské kanceláři v ulici Na Pankráci to nebylo o moc lepší, přestože pracovnice měla s pojišťováním lidí s handicapem své zkušenosti: Za rohem je Jedličkův ústav, mladí lidé odtamtud se občas přijdou zeptat. Jeden mi dokonce říkal, že prý na internetu nabízíme nějaký speciální produkt, ale já o ničem nevím. Ptala jsem se na centrále a tam mi lékaři řekli, že takové případy neumíme zlikvidovat. Použití pojišťovacího žargonu v této souvislosti dalo vzniknout větě, která zahřeje u srdce každého milovníka černého humoru. Potěšen, že mě nebude tak snadné zlikvidovat, odcházím. Dveře zdobí asi pěticentimetrový schůdek. ČSOB Pojišťovna Nejprve jsem zkusil pobočky banky, kde mi doporučili návštěvu přímo v ČSOB Pojišťovně. Banka totiž sjednává jen určité typy pojistek. Obligátně tedy kontaktuji infolinku Jednoznačné, rychlé a nekompromisní nic speciálního pro lidi s postižením nemáme mě odradilo od další výpravy do terénu stejně jako výrazně řidší síť poboček pojišťovny. Volám do společnosti Car Club, která speciální pojistky od Generali a České pojišťovny nabízí prostřednictvím Handy Card. V zákaznickém centru na čísle se dozvídám, že řadový pojišťovák mi nepomůže. Pojistku je nutné uzavřít přes Car Club. Údajně jde o jištění proti zneužití. Pomuzeme.com Tato společnost zaměřená na finanční poradenství spolupracuje s Českou asociací paraplegiků. Otázkou pojištění osob s handicapem se začala zabývat, když do týmu přibyl kolega na vozíku. Přišel s obvyklou zkušeností, že vozíčkář má problém domoci se plnění škody při úrazu. Po zlomenině nohy kvůli postižení nic nedostal. Ředitelka firmy Hana Lindnerová prý dokázala vyjednat u jedné významné pojišťovny dokument stvrzující plnění pojistných podmínek i v těchto případech. Kvůli obchodnímu tajemství nechtěla prozradit jméno společnosti. Uvedla ale, že můj pětičlenný seznam ji zahrnuje, a nejedná se přitom ani o Českou pojišťovnu, ani o Generali. Za peníze se prý všechno dá koupit a získat. Někdy se ale pomocí peněz dá i mnoho a mnoho zkazit. Například v mezilidských vztazích. Moje přítelkyně se starala o svoji matku a souběžně i v témže domě trochu o její sousedku a celoživotní kamarádku. Obě již měly osmdesátku za sebou. Posunula si začátek pracovní doby, a tak po ránu obstarala maminku, pak zašla k sousedce, pomohla jí na nohy a odešla do práce. K večeru se totéž opakovalo. Přinesla nákup nejen domů, ale i pro sousedku, po deváté večer zase dohlédla na jejich uložení k spánku a ještě stačila občas zajít za dcerou a vnoučaty a taky na nějakou přednášku či večírek. Pomáhat lidem, dělat dobré skutky je nepsanou povinností, a tak ji všichni kolem oceňovali. Ona sama měla z toho dobrý pocit. Manžel sice trochu brumlal, ale nepřímo se laskavostí své ženy chlubil před kamarády. Pak se objevila možnost zažádat pro ty staré paní o příspěvek na zajištění pomoci v určitém stadiu bezmocnosti. Byly tím potěšeny všechny tři. Ta relativně mladá, ale již sama před penzí, tedy dcera a sousedka, se starala se dál o obě handicapované staré ženy. Jsem ráda, že ti, Olinko, mohu za to něco dát, opakovala matka a její sousedka přizvukovala: Alespoň máš za to nějakou korunu a já ti nemusím být tak vděčná a zavázaná. Vztah se tím trochu změnil. Staré paní nejenže ještě více zestárly, ale měly i vyšší nároky. Ještě to či ono chtěly udělat, pak umýt ještě nádobí, a když pečující spěchala, podotkly vždyť to neděláš zadarmo, tak tolik nespěchej. Její manžel tuto pomoc taky přestal oceňovat a cítil se ukřivděn, dokonce použil velmi politický termín, že jeho žena je těmi starými vykořisťována a že kdyby toto dělala někde jinde na poloviční úvazek, dostala by mnohem, mnohem více. Objektivně vzato to byla pravda a postupně si všechny tři trochu přestaly vážit té práce. Dcera se cítila málo finančně oceněna, sousedka a matka se domnívaly, že když se to již nedělá jen z lásky, tak by té péče za peníze mělo být více. Ve vztazích to zaskřípalo. Peníze jsou všeobecný ekvivalent hodnot. Všechno se dá za ně koupit, vyměnit, všechno zaplatit či dokonce přeplatit. Jen pocit lásky ustupuje do pozadí. Škoda. Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. 11

12 Téma: Lidé s postižením a finanční služby Služba pro ty, kteří úřadům právě nevěří. Přijít může každý, služba je bezplatná. Někteří jsou ale nepoučitelní. Občanské poradny: Dobrá adresa pro těžké Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Dávno a dávno, za druhé světové války trpěla Velká Británie nejen ničivými nálety a důsledky válečného hospodářství, ale i jistým rozpadem tradičních struktur mnoho nejrůznějších odborníků bylo v armádě nebo alespoň ve válečných službách. Ale lidé měli problémů nad hlavu se zásobováním, se zdravotnictvím, se školami, s dopravou. Tak se zrodily občanské poradny, místa vzájemné pomoci a efektivního hledání nových řešení nejrůznějších problémů. Po více než šedesáti letech se objevily i u nás nejsme ve válce, stát i samosprávy docela fungují, ale přesto tisíce lidí hledají pomoc jinde. Proč? Ředitel Asociace občanských poraden Stanislav Skalický říká: Příčiny budou dvě jednak se lidé potkávají s dříve nevídanými problémy, jednak se třeba bojí úřadu nebo advokáta. Tak nebo tak, postupně vznikla síť desítek míst, kam může každý přijít a poradit se o dluzích, o řešení domácího násilí, o problémech s bydlením, s pojišťovnou nebo třeba s dávkami pro postižené. A co je důležité poradny jsou bezplatné. A kdyby snad někde chyběl poradce na mimořádně zvláštní problém, pomoc se najde vždycky buď vzájemnou kooperací, nebo třeba s přispěním nějaké neziskovky. Takže v tichosti a bez velkého zájmu veřejných institucí vznikla v naší zemi dobrá odpověď na situace, v kterých se může ocitnout skoro každý. Neměla ani zubní kartáček Až příliš typický příběh jsme našli v občanské poradně Nymburk. Paní Věra (celé jméno na její přání nezveřejňujeme) přišla doslova v zoufalé situaci po smrti manžela se nastěhovala k dceři a jejímu manželovi. Snad kvůli čerstvě narozenému vnoučkovi, snad proto, aby jim svými úsporami pomohla k pořízení domu se zahradou. Jenomže nemovitost vyžadovala rekonstrukci. Tak přišel první úvěr od České spořitelny. Najednou byl zeť propuštěn ze zaměstnání a dcera naříkala, že z mateřského příspěvku rodinu neuživí... Paní Věra si vzala další úvěr. Ale také přišla o místo. I takovým lidem ale nabízely půjčku nebankovní společnosti S velkými obtížemi splácela, našla si nové místo, ale Ředitel Asociace občanských poraden dobře ví, jak moc chybí ve společnosti umění naslouchat. 12

13 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Když se možnosti dalšího zadlužení zavřely, dcera maminku bez milosti vyhodila na ulici. SLOUPEK Daniely Filipiové chvíle dcera ji citově vydírala dál. Když se možnosti dalšího zadlužení zavřely, dcera maminku vyhodila na ulici. Jen díky hodné sousedce měla kde přebývat. Pak poznala muže, který jí chtěl pomoci. Neváhala a udělala dobře, její nový přítel jí začal pomáhat. Ale věřitelů bylo osmnáct a řadu úroků a odměn exekutorům se nedařilo splácet ani ve dvou. Když přišla do občanské poradny, vůbec nevěděla, kolik skutečně dluží, mnoho dokumentů neměla a vůbec netušila, jaké podmínky bude muset splnit, než jí soud povolí osobní bankrot. Třináct měsíců jí poradna pomáhala nejen s rekonstrukcí její složité situace (dluh byl nakonec vyčíslen na více než korun), ale i se sepisováním žádostí. Nakonec soud umožnil postupné splácení a paní Věra i její partner alespoň vědí, s čím mohou v životě počítat. Umějí být diskrétní Pravidla v poradnách jsou přísná ochrana osobních údajů jde tak daleko, že nemusíte uvést ani své jméno. Nezkoumá se ani minulost žadatelů, národnost, příbuzní, vysvědčení ze škol a dokonce ani trestní rejstřík. Pravidla v poradnách jsou přísná ochrana osobních údajů jde tak daleko, že nemusíte uvést ani své jméno. Nezkoumá se ani minulost žadatelů, národnost, příbuzní, vysvědčení ze škol a dokonce ani trestní rejstřík. Stanislavova zástupkyně Kateřina Plháková ale dodává: Nejsme ale tak naivní, abychom nepoznali, kdo tuto bezplatnou službu chce zneužít a třeba jen ušetřit za advokáta. Rychle umíme poznat, kdo je v opravdové tísni, bezradný a dezorientovaný a kdo by snad chtěl jen vydělávat na této občanské iniciativě. Není jich mnoho, ale občas se takoví vykukové najdou. Paní Anna (celé jméno opět na přání nezveřejňujeme) přišla do poradny se zdánlivě jednoduchou záležitostí. Její manžel si před smrtí sjednal spotřebitelský úvěr a uzavřel pojistku proti neschopnosti jej splácet. Ale vdově bylo v rozporu s původní telefonickou informací nakonec pojišťovnou sděleno, že na případ úmrtí jejího manžela se pojištění nevztahuje, a pojišťovna proto zbylou část sjednaného úvěru neuhradí. Tazatelka vůbec nerozuměla smluvním podmínkám a myslela si, že je v právu. Podrobný pohled na smlouvu ukázal, že okolnosti, za kterých pojišťovna své závazky splní, je třeba hledat jinde, na internetových stránkách. A najednou se ukázalo, že ve smlouvě sjednaná varianta se vztahuje na úmrtí způsobené úrazem, nikoliv na přirozenou smrt. Byla pak tato nabídka korektní? To už se nikdo nedoví a paní Anna bude muset v dědickém řízení počítat i s tímto závazkem. Konec neznáme Anna poradnu neinformovala. I to se stává. Jakmile se situace jen trochu začne měnit k lepšímu, lidé domluvený postup nedodrží a znovu riskují, že se pracně poskládaná mozaika nezbytných kroků rozpadne. Dobrovolníkům v poradně pak zůstane jen hořký pocit. Nahrazují trochu i faráře? Občanské poradny navštíví ročně na (!) žadatelů s nejrůznějšími problémy. A skoro dvakrát tolik dotazů přijde po internetu. Je těžké spočítat, s jakým konečným efektem pracují někdy stačí půlhodinová konzultace a řešení se najde, jindy, zejména v případě velkých dluhů, jde o komplikovanou práci, včetně profesionální pomoci s přípravou žádostí o osobní bankrot. Někdy musí poradna doporučit jednání u oficiálních struktur advokátů, lékařů, soudů či městských úřadů. Zkušenost ale ukazuje, že bezradnost a zoufalství pramení často jen z nedostatku sociálního kontaktu, ze samoty, které v naší společnosti přibývá, i když je na první pohled neviditelná. Stanislav Skalický o tom říká: Poradna není všemocná, nenahrazuje stát a samosprávu. Ale je místem, kde se snažíme lidi v těžkých situacích pochopit a najít východisko. Je místem setkání lidí s lidmi, kteří nepřišli za zábavou, ale možná s nejtěžším břemenem svého života. Byl bych rád, kdyby takových míst bylo mnohem víc. Tato společnost je naléhavě potřebuje. Více na a skarty předběhly dobu Projekt skaret, který je již v podstatě zrušen, byl kromě jiného kritizován i proto, že mnozí klienti potřebují vyplatit sociální dávky v hotovosti, a to ze dvou důvodů. Jednak je to nedostatek prodejních míst v menších obcích či vesnicích, kde je možné platit bezhotovostně, jednak proto, že ne všude je bankomat, ze kterého lze hotovost vybrat. Dalším problémem bankomatů bývá jejich nepřístupnost pro lidi na vozíku. Bankomaty jsou osazeny tak, že vozíčkář na větším vozíku je téměř bez šance pod přístroj podjet a tak se pohodlně přiblížit ke klávesnici, mít možnost zakrýt ji rukou při zadávání PIN a vidět na obrazovku. Banky navíc velmi často začínají přemísťovat bankomaty do vstupních prostor pobočky, kam se po zavírací době dostanete přiložením karty k elektronickému zámku a současným otevíráním dveří na bzučák. Zdá se to logické, jde o ochranu bankomatu před zloději. Nicméně pro člověka na vozíku, a to i zdatnějšího paraplegika, je to dosti složitá operace, navíc s platební kartou v ruce. Navíc jsem se nejednou setkala s tím, že bankomat je nad schody. Banky se pyšní tím, co vše pro lidi s handicapem dělají. Ano, ledy se hýbou, ale zpřístupnění poboček není jediným problémem k řešení. Jak často potřebujete jít na pobočku a něco si tam vyřídit? Jednou dvakrát do roka? Ale vybírání hotovosti je nebo může být, pokud si nevyberete hotovost, která vám vystačí na celý měsíc, téměř každodenním problémem. Bankomaty se líhnou jako houby po dešti, ale nikdo si zatím nedal práci, aby přemýšlel při jejich instalaci i o potížích sedících. Nevím, možná tomu brání vlastní konstrukce bankomatu, ale pak se ptám, proč někdo netlačí na jejich výrobce, aby se přizpůsobili moderní rozuměj integrační době a tento konstrukční problém vyřešili. Musím se přiznat, že v principu jsem s skartami souhlasila. Ale ještě pro ně nenastal vhodný čas. V budoucnu se určitě tomuto řešení bezhotovostnímu převodu všech sociálních dávek (včetně starobních důchodů) nevyhneme. Stát totiž zasíláním dávek poštou vynakládá zbytečně velké peníze, které by mohly být využity smysluplněji. Ale nejprve je třeba vyřešit výše zmíněné potíže a počkat si na to, až bude společnost schopná pracovat s internetovým bankovnictvím. Toho dnes valná většina, zejména seniorů, schopna není. Autorka je senátorka. 13

14 Téma: Lidé s postižením a finanční služby Banky a pojišťovny občas diskriminují kvůli handicapu a věku po celé Evropě. Tyto případy se řeší častěji na západě, kde se lidé víc brání. Evropské i národní předpisy pomáhají vymáhat veřejní ochránci práv. Finanční diskriminace v Text: RADEK MUSÍLEK Ilustrační foto: jan Šilpoch Zeptali jsme se ochránců práv v Evropské unii, jestli zaznamenávají diskriminaci lidí s postižením a se niorů v oblasti služeb bank a pojišťoven. Zde jsou jejich odpovědi. Sami si tak utvořte obrázek o celkové situaci, kontakty pocházejí z Evropské sítě ochránců práv European network of equality bodies ( Belgie Michiel Bonte z Centre for Equal Opportunities and Opposition to Racism uvádí, že v uplynulém roce bylo předloženo 4162 stížností na diskriminaci. Řešilo se 1351 případů. Jedním z nich byl podnět zdravotně postiženého muže, který si stěžoval na změnu systému elektronického bankovnictví. Tuto službu v minulosti mohl používat, ale po modernizaci programu to nešlo. Díky zásahu Centra pro rovné příležitosti byl bankou zaveden systém, který situaci napravil. Výjimečné nejsou ani stížnosti seniorů. Osoby starší šedesáti let mívají nejčastěji problémy s přístupem k finančním službám. Obvykle se jedná o uzavření životního pojištění nebo pojištění hospitalizace. Jako příklad diskriminace uveďme oznámení jedné banky, že omezuje výběry nad tisíc eur pro lidi starší šedesáti let. To vyvolalo řadu negativních reakcí. Po intervenci Centra pro rovné příležitosti bylo nařízení zrušeno. Francie Anissa Fersi z tiskového odboru Le Défenseur des Droits (Ochránce práv) uvádí jeden příklad ilustrující situaci ve Francii. Týká se neslyšícího muže, který nedostal půjčku na koupi domu. Banka měla za to, že jeho handicap povede k pracovní neschopnosti, což usoudila podle jím pobíraných finančních dávek. Tento příspěvek ale pobírá 80 procent postižených. Řada z nich přitom může pracovat. Francouzský trestní zákoník zakazuje takové závěry na základě pobírání příspěvků. Situaci každého člověka s postižením je třeba vyhodnotit objektivně a individuálně. Ochránce práv prohlásil, že se banka dopustila diskriminace vůči svému klientovi na základě jeho handicapu. Přesto prý nepatří lidé s postižením ve Francii k závažně diskriminovaným. Lotyšsko Podle Laura Bagaté z kanceláře ombudsmana se veřejný ochránce práv Lotyšska v roce 2012 zabýval dostupností bankovních Nejen v Bruselu se setkávají lidé s diskriminací u bank a pojišťoven kvůli věku či postižení. služeb pro osoby se zdravotním postižením. Průzkum se uskutečnil ve 25 bankovních institucích. Výsledky ukázaly, že některé pobočky nedisponují bezbariérovým přístupem. Banky uvedly, že jejich pracovníci jsou připraveni na pomoc lidem s postižením. Případy diskriminace se přesto občas objevují. V roce 2009 napsal zaměstnanec do žádosti o kreditní kartu, že klient je hluchý a pobírá státní příspěvek. Při přezkoumání tohoto případu banka uvedla, že poznámka byla určena pouze k interním účelům. Cílem prý bylo, aby měl příslušný pracovník dost informací k poskytnutí odborného servisu a věděl, jak s klientem pracovat. Veřejný ochránce práv však dospěl k závěru, že poznámka poukazuje na to, že neslyšící mají nízkou schopnost platit za služby. Přesto není diskriminace osob se zdravotním postižením a starších osob ve službách bank a pojišťoven v Lotyšsku běžný problém. Nebo lidé nejsou aktivní při předkládání stížností. Dosud bylo podáno jen pár podnětů. V oblasti pojišťoven se dokonce dosud žádná stížnost neobjevila. Polsko O situaci u našich severních sousedů poreferoval Wojciech Soczewica z kanceláře Úřadu obránce lidských práv. Vychází z nedávno vypracovaného průzkumu mezi lidmi ve věku 50 až 75 let. Ti se na poli finančních služeb cítí být diskriminováni. Podle jejich názoru jsou na okraji zájmu, protože jsou považováni za rizikovější klienty. Za nejkřiklavější problém mají polští senioři omezený přístup k úvěrům. Respondenti si uvědomují, že získat půjčku je pro starší lidi obtížné. Dotazovaní lidé poukázali na fakt, že s rostoucím věkem přibývá zdravotních potíží, které představují zvýšené náklady. Ty je někdy nutné řešit právě půjčkou peněz. To má člověk zemřít, když mu banka nepůjčí na operaci? píše jeden z respondentů. Ti, 14

15 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Česká spořitelna zmapovala pobočky v krajských městech. Když svítí slunce, vozíčkář nevidí na obrazovku. Mramor je luxus a vydrží, nicméně klouže. Evropě Osoby starší šedesáti let mívají nejčastěji problémy s přístupem k finančním službám. Obvykle se jedná o uzavření životního pojištění nebo pojištění hospitalizace. kdo nedosáhnou na bankovní úvěr, často sahají po službách ostatních poskytovatelů finančních služeb. Jedná se především o tzv. rychlé půjčky. Ty jsou často poskytovány velmi nezodpovědně a nepodléhají bankovnímu dohledu. Časté jsou případy seniorů, kteří spadli do dluhové spirály. Švédsko Tato země dala světu pojem ombudsman. Není proto divu, že má samostatně působícího ochránce práv specializovaného na rovnost a antidiskriminaci. V jeho kanceláři působí Kerstin Jansson: Pokud jde o diskriminaci starších osob, nejprve byla zákonem řešena v oblasti zaměstnávání. V ostatních oblastech začal zákon platit teprve od 1. ledna Z tohoto důvodu nemáme ještě tolik zkušeností s případy diskriminace z důvodu věku v bankovnictví nebo pojišťovnictví. I když některé stížnosti byly, před rokem 2013 jsme nemohli nic dělat. Mezi 1. lednem a 30. červnem 2013 jsme obdrželi tři stížnosti týkající se diskriminace v bankách a jednu týkající se pojištění. Žádný případ se dosud nedostal až k soudu. V případě osob se zdravotním postižením byl takový zákaz diskriminace vydán v lednu Ovšem existoval už i ve starší antidiskriminační legislativě. V průběhu roku 2012 jsme dostali tři stížnosti na diskriminaci v bankovním sektoru a sedm týkajících se pojištění. Během prvních šesti měsíců roku 2013 jsme obdrželi dvě stížnosti týkající se diskriminace v kontaktech s bankami a čtyři řešily diskriminaci ve vztahu k pojištění. Bankomaty a pobočky: Jak se (bezpečně) dostat k penězům? Text: Pavel Hrabica Foto: jan Šilpoch Dvanáct typů bankomatů zapuštěných do zdi, zvonek pro obsluhu ve výšce nad 150 centimetrů a další a další drobnosti, které si osoba bez pohybového handicapu neuvědomí. V okamžiku, kdy se však i zdravý člověk zkušebně posadí před bankomat na židli, zjistí, že pro něho mohou být najednou peníze nedostupné. K tomuto závěru došla postupně Česká spořitelna, když začala od loňského roku s vozíčkáři zkoumat nejen fyzickou přístupnost bankomatů, ale bezbariérovost poboček vůbec. A to i tam, kde přístup bez bariér garantuje, a pobočky tak byly třeba i zcela nově budovány. Testování poboček samotnými vozíčkáři často ukázalo, že bariéry v projektech odstraňovali projektanti, kteří sice měli po ruce dostupné předpisy, ale neviděli prostředí očima postižených. To vede k tomu, že i bezbariérové pobočky projdou dalšími úpravami na základě konkrétních poznatků vozíčkářů. Příklad: Dokonale vybudovaný nájezd ke vchodu a k bankomatu, se správným nájezdovým úhlem, se může stát pastí, je-li z leštěného mramoru. V zimě totiž klouže jak při jízdě nahoru, tak dolů. Častým problémem, jak například zjistila Kateřina Novotná z Pražské organizace vozíčkářů, která se na praktickém auditu poboček také podílela, je kromě výšky displeje bankomatu i fakt, že na obrazovku dopadá přímé denní světlo. Někdy i ostré slunce a osoba na vozíku nevidí údaje a nemá ani možnost displej si jakkoli zakrýt. Často také schází možnost zadat bezpečně bez pozorování cizí osobou PIN. Jeden z lépe přístupných bankomatů. Na obrazovku nesvítí přímé světlo, klávesnice je pro vozíčkáře dosažitelná. 15

16 Téma: Lidé s postižením a finanční služby Podvodník využil invalidního důchodce a jeho těžkých problémů s pamětí. Na jídlo a další potřeby má měsíčně jen několik set korun. Pomoc nalezl u přítelkyně a v Asociaci občanských poraden. Život za pár stovek Text: Pavel Hrabica Ilustrační foto: Jan ŠiLpoch Na živobytí zbývá panu J. po odečtení nájmu a splácení dluhů necelých 600 korun měsíčně. Šedesátiletý invalidní důchodce, který se obává zveřejnit své jméno či fotografii, protože má potíže se splácením dluhu, to však může po předcházejících trampotách považovat za úspěch. Jeho příběh je o lumpech a naivních důvěřivcích. Pan J. utrpěl před více než dvaceti lety při autohavárii těžký úraz hlavy. Vzpomínkou je dlouhá jizva na čele, další skryté pod vlasy. Lékaři ho při pravidelných prohlídkách dávají za příklad lidské nezničitelnosti. Bankéř ze samoobsluhy Těžké zranění ho připravilo o fungující paměť. Pamatuje si detaily z minulosti před i po havárii, má však problémy vnímat smysl toho, co mu jiní říkají, potíže s periferním viděním na jedno oko, se čtením a tím pádem i s celistvostí čteného textu a jeho chápáním. Chybí mi schopnost dávat si slova poskládaná za sebou do souvislosti, někdy se to týká i jednotlivých písmen, říká. Před třemi lety se kousek od svého bydliště dal v malé samoobsluze do řeči s pokladním. Jsem asi moc důvěřivý a otevřený, začali jsme se dávat do řeči častěji. Mladík Finanční podvodníci si za cíl svých podvodů vybírají lidi v těžkých životních situacích i ty, kteří mají nějaké postižení. mu nabídl, že zakládá společnost a že by pana J. zaměstnal. Nebylo mu divné, že obyčejný pokladní zakládá finanční společnost? Pan J. pokrčí rameny dnes už ano, ale tehdy se nad tím nezamýšlel. Dnes je mi jasné, že mě prokoukl, odhadl mé problémy s pamětí i důvěřivost, přiznává upřímně. Připouští, že mladík si ho určitě tipoval, jestli je vhodným objektem pro podvod. Dlaňovka vyplacená pod schody Pokladní z obchodu ho po dohodě přivedl do kanceláří kousek od centra Prahy. Pan J. byl jeho zaměstnancem ale bez smlouvy přesně jeden měsíc a čtyři dny. Co bylo Dostal se do klasického kolotoče, kdy se z malé sumy stal mnohonásobně vyšší závazek. náplní práce? Chodil se svým šéfem po bankách a dojednávali Co vlastně, dnes ani neví, není schopen to vysvětlit. Pochopil jsem, že asi investory, prý budeme stavět. Podívejte, vždyť já byl až s ním poprvé v životě v bance, uvádí pan J. Po pár týdnech chození po finančních ústavech přišel šéf s tím, že si firma musí vzít půjčku, že není problém, aby si ji na sebe vzal pan J. Dohodl schůzku a se zástupkyní finanční společnosti (půjčky všeho druhu a všem bez ručení) se setkali v improvizovaném koutě pod schody, paní mu předložila asi deset listů, ty pan J. s důvěrou podepsal jak ho šéf i paní ujišťovali, nemusí si s ničím dělat starosti. Problém pochopit, co je v papírech, by měl, i kdyby to byla jen jedna stránka. Nezarazilo ho, že finanční společnost, jejímž byl zaměstnancem, si brala u nějaké společnosti z Moravy jeho prostřednictvím půjčku jen korun. Já měl tehdy radost, že jsem někde zaměstnaný, přiznává. Peníze viděl, ale ty putovaly ihned po podpisu smlouvy k jeho šéfovi. Lepší než zlatá žíla na Aljašce Pak už šlo vše podle zavedeného scénáře šéf se ztratil, kancelář byla prázdná a firma nezaplatila ani za pronájem. Což bylo varovné, ale i tak měsíc co měsíc navštěvovala pana J. doma zástupkyně společnosti z Moravy a on jí předával dohodnutou měsíční sumu jako splátku. Když se blížilo doplacení dluhu, nikdo nepřišel. Pan J. neměl kontakt, neměl komu předávat peníze, neměl je kam zasílat. Potom začaly přicházet jen dopisy právníků k 15 tisícům, které částečně uhradil, přibylo více než 40 tisíc dluhu na penále! Pan J. se dostal do klasického kolotoče, kdy se z malé sumy stal mnohonásobně vyšší závazek. Stal se obětí lichvářského způsobu podnikání, kdy se nemusejí půjčovat vysoké částky, ty však při vhodném způsobu přinášejí zisk vyšší než zlatý důl. Pan J. neví, jestli podobných důvěřivců oslovil jeho šéf víc. To se lze jen domýšlet. Nepodepisovat a nevěřit! Nakonec se mu podařilo s pomocí přítelkyně oslovit občanskou poradnu, která mu začala bezplatně pomáhat v právních otázkách a při jednáních s policií. Vypracovali splátkový kalendář, finanční rozvahu, kolik má měsíčně peněz, co má platit a kdy, kolik má na svou osobní spotřebu. Není to radostné čtení vyžít z několika set, byť vypomáhá i přítelkyně, není ani na to nejmenší vyskakování. Mám před sebou dva tři roky splátek, pak by mohl být konec, hodnotí své perspektivy. Radostné pomyšlení to není, ale snad to zvládne. Mám od té doby jednu zásadu, které se držím nic nepodepisovat! A nikomu nevěřit! Není to prý optimistické, ale rozhodně levnější. 16

17 Inzerce časopis pro ty, kteří se nevzdávají Vývoj v oblasti inspekcí sociálních služeb Inspekce kvality sociálních služeb má v ČR krátkou historii. Inspekce jsou zakotveny v Zákonu o sociálních službách č. 108/2006 Sb., který vstoupil v platnost Tato nedlouhá historie byla však velmi bouřlivá. Za necelých šest let prošly inspekce řadou problematických okolností. Metodika inspekcí, která byla vytvořena v roce 2006, nebyla závazným dokumentem a praxe krajů při provádění inspekcí i když krajští inspektoři prošli jednotným vzděláním se značně odlišovala. Pro specializované odborníky-externisty, kteří měli být důležitou součástí inspekčních týmů a přinášet do inspekcí odborný pohled a jednotnost posuzování hodnocených kritérií standardů kvality, nebylo zajištěno další vzdělávání a průběžná kalibrace jejich výkonu. V roce 2011 proběhla sociální reforma a výkon inspekcí byl převeden na úřady práce. Inspekce začali vykonávat noví úředníci, většinou bez potřebné erudice a specifické průpravy pro inspekční činnost v sociálních službách. Inspekce v sociálních službách díky zmíněným, ale i dalším okolnostem získaly mezi poskytovateli sociálních služeb nedobrou pověst a staly se terčem kritiky. Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní realizuje individuální projekt Inovace systému kvality sociálních služeb. Součástí projektu je také práce odborníků na inspekčních metodách a vzdělávání inspektorů, do kterého jsou zařazeni všichni úředníci krajských poboček úřadů práce, jež inspekce vykonávají. Historicky bylo projektové vzdělávání plánováno pro zaměstnance krajských úřadů, v souvislosti s přechodem agendy na Úřad práce České republiky je vzdělávání pro tuto cílovou skupinu. V historii inspekcí tak startuje nová etapa přinášející různá očekávání. A možná právě očekávání různých zájmových skupin jsou důvodem kontroverzních diskusí, na co se má inspekce zaměřovat a jaký má být její rozsah. Očekávání některých skupin odborné veřejnosti se odvíjí od představy, že inspekce by měla posuzovat a hodnotit systém řízení kvality organizace, která službu poskytuje. Řízení kvality, které stálo u zrodu první verze standardů kvality v roce 2002, mělo být prostředkem pro zajištění kvalitní podpory a péče uživatelům sociálních služeb. V období let bylo uplatňování systému řízení kvality prostřednictvím standardů významným nástrojem pro zavedení klíčových procesů pro fungování sociálních služeb (strategické plánování, hodnoty, navázání kontaktu s uživatelem, vyjednání smluvního vztahu, individuální plánování a další). Úprava standardů v roce 2006 a zavedení povinného kontrolního systému v roce 2007 postupně vedly k tomu, že řízení kvality (rozuměj fungující organizace) se stalo nikoli prostředkem k dobře poskytované službě uživateli, ale cílem. Inspekce se soustřeďovaly, díky požadavkům kritérií standardů, na písemné dokumenty, metodiky, pracovní postupy, personální strukturu zaměstnanců, způsob jejich zaškolování a hodnocení, havarijními postupy a tak dále. Ano, určitě jsou to všechno znaky určující fungující organizaci. Vytrácí se však původní smysl, ke kterému se nyní inspekce chtějí vracet ochrana práv uživatelů, jejich bezpečí, sociální začlenění a prevence proti sociálnímu vyloučení. Současné pojetí metodiky inspekcí se chce k původnímu smyslu vrátit a prohloubit zaměření na konkrétní uživatele. V praxi to znamená zaměření inspekce především na sledování praxe poskytovatele z pohledu uživatele, respektive toho, zda služba skutečně naplňuje zásady zákona o sociálních službách a má konkrétní výsledky u jednotlivých uživatelů. Inspekce kvality sociálních služeb nejsou všespasitelné, nejsou univerzálním nástrojem, kterým lze jednoznačně změřit a vyhodnotit všechny aspekty poskytovaných služeb. Neměl by to být také jediný nástroj pro hodnocení a rozvoj sociálních služeb. Prostřednictvím povinností poskytovatele a standardů kvality je zákonně stanovená minimální úroveň kvality sociálních služeb, jejíž naplňování je také prostřednictvím inspekce poskytování sociálních služeb kontrolováno. Ve Švédsku 1) např. objednávají kontrolu obce, aby zajistily kvalitu poskytovaných služeb, které financují, od neziskové uživatelské organizace (FUB The Swedish National Association for Persons with Intellectual Disability). FUB vytvořil metodiku, podle které vstupuje k poskytovateli tým tří lidí sociální pracovník, rodič a uživatel, ti jsou předem pro tuto činnost vyškoleni. Výsledky jsou dostupné zaměstnancům i místním politikům. Ve zvyšování kvality sociálních služeb a jejím vyhodnocování by měli hrát důležitou roli jejich zadavatelé a zřizovatelé a vytvářet další nástroje na krajských nebo obecních úrovních. Vhodnou variantou je sledování a vyhodnocování systému řízení kvality v sociálních službách asociacemi sdružujícími poskytovatele či dalších profesních organizací za potřebné motivace a podpory vládních orgánů. PhDr. Jaroslava Sýkorová předsedkyně o. s. INSTAND, které je dodavatelem veřejné zakázky pro individuální projekt MPSV Inovace systému kvality sociálních služeb. 1) Informace získané od Iren Ahlud, členky organizace FUB v rámci stáže 4. až 6. června 2013 ve Švédsku, v rámci projektu OP LZZ Modely podpory pro rozhodování lidí s mentálním postižením, realizovaný o. s. INSTAND. 17

18 Aukční salony Konta BARIÉRY Unikátní akce mají profesionální zázemí. Byl to nesplnitelný sen. Zlepšuje se náš vkus? pod každodenním náporem podvodníků, zlodějů, falzifikátorů a šíbrů všeho druhu. Jde o peníze, většinou o převeliké peníze. Když si od zručného podvodníka koupíte padělek, často se už nápravy nedovoláte. Kdybyste totéž zažili na dobročinné aukci, nikdo už vás k další pomoci potřebným nenaláká. Zkrátka jistotu mohou nabídnout jen opravdoví profesionálové. Ale jak se stát kvalitním obchodníkem s výtvarným uměním? Ve světě obrazů jsem žil odmalička. Táta byl nejen obrovský fanda, ale také majitel vynikajícího instinktu. Měl nerozlučného kamaráda Jirku Pavla, bratra známého spisovatele, který působil jako šéf nákupčích tehdejšího státního podniku Klenoty. Věděli o všem, co přibylo kdesi v zapadlém bazaru, co prodává nějaká rodina ve finančních obtížích, co odmítl koupit stát, zkrátka znalci. Nerozluční kamarádi, schopní pohádat se jako nejbouřlivější italská rodina. Poslouchal jsem jejich nekonečné debaty, jejich strategie i jejich nekonečné řeči o krásném snu mít svou aukční galerii, proměnit encyklopedické znalosti o bohatství v českých bazarech i domácnostech do reality. Bylo to snění o cestě na Měsíc. Ale už v létě roku 1989, když se pootevírala vrátka k soukromému podnikání, jsme s několika kamarády založili aukční síň. Jako přidruženou výrobu Než se oči zalesknou Galerie Kodl patří k těm nadmíru úspěšným, její obrat i rekordní výsledky na prestižních aukcích ji posunuly do čela českého žebříčku. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Už jedenáct aukčních salonů českých výtvarníků uspořádalo Konto BARIÉ- RY. Přinesly zhruba padesát milionů korun, které se do posledního haléře utratily na stipendia pro postižené středoškoláky a vysokoškoláky. Ojedinělý projekt začínal doslova z ničeho nejprve nápad režiséra a herce Jana Kačera, první dopisy českým výtvarníkům, nečekaný ohlas malířů, sochařů, sklářů a dalších tvůrčích profesí a najednou tu byl úkol pořádat regulérní aukci darovaných děl. To ovšem není, při vší úctě, tombola na mysliveckém plese. Obrazy soustředit, přesně označit, vytvořit katalog včetně fotografií, promyslet dobře vyvolávací ceny, v souladu se zákonem stanovit pravidla od vyvolávání a přihazování až po platby, balení a perfektní protokol. Práce pro odborníky. Stálým (a nezištným) partnerem Nadace Charty 77 se proto stal Aukční dům Kodl. Začalo to v přidružené výrobě Martin Kodl je dnes uznávanou autoritou na českém trhu s výtvarným uměním. Značka serióznosti, kvality a bezpečí. V době, kdy nemůžete věřit, zda kuřecí řízek je z kuřat, a kožené boty vznikají v chemičkách, je i svět obrazů, soch, grafik nebo uměleckého skla Místního národního výboru Hradištko pod Medníkem. Tátu jsme nutně potřebovali jako konzultanta. On jen řekl: Všechny nás stejně zavřou! Nestalo se, prudká změna společenských poměrů naplnila i tento sen. Jenomže přinesla také nevídaná rizika. Dnes už všichni víme, jak nadšeně začala půlka národa podnikat a jak smutně mnozí dopadli. Galerie Kodl patří k těm nadmíru úspěšným, její obrat i rekordní výsledky na prestižních aukcích ji posunuly do čela českého žebříčku. Jak potkali Konto BARIÉRY Už jsme připomněli Jana Kačera. On nejen vymyslel dobročinnou aukci, na které se se- 18

19 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Většinou jde o převeliké peníze. Když si od zručného podvodníka koupíte padělek, často se už nápravy nedovoláte. info Kdo je PhDr. Martin Kodl Obchodník s uměním. Majitel přední české firmy, které se původně jmenovala Antikva Nova Praga. Už před rokem 1989 spolupořádal první aukce obrazů u nás. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Samozřejmě se objeví i unikáty, prodávají se pak za nevídané částky. jde třeba i na čtyři sta děl nejlepších českých výtvarníků, ale také kdysi jezdíval na objevitelské výpravy s Martinovým otcem a Jiřím Pavlem. Takže volba byla jednoduchá? BARIÉRY jsem obdivoval, připadalo mi ohromné, jak úžasný a dobře vymyšlený nápad to je. Dali jsme do aukce i vlastní obrazy. První výnos milion šest set tisíc. Úspěch. A hlavně princip byl na světě. Takže když přišla další záplava skvělých věcí od prvotřídních českých tvůrců, byla naše spolupráce už samozřejmostí. Neptejte se mě, kolik nás každý aukční salon stojí, protože to nevím. Nejkrásnější je, když ředitelce nadace oznámíme celkový výnos a jí se trochu zalesknou oči. Jenomže než se ty oči trochu zalesknou musí Martin Kodl a jeho lidé dlouhé měsíce pilně pracovat. Aukce je podnik, který nemůžete přerušit pro technické obtíže nebo kvůli zapomětlivosti licitátora. Když podle schválených pravidel začne, nikdo neví, jakých cen bude dosaženo, která, třeba i vynikající díla zůstanou neprodána, jaký souboj se odehraje o zdánlivě nezajímavé položky. Můžete být sebelépe připraveni, ale hlavní roli má publikum, kupci. V naší zemi je už slušně velká obec sběratelů, stále více lidí si domů, jen pro potěchu, chce pořídit kvalitní grafiku nebo obraz, brouzdají tady i mezinárodní obchodníci s uměním a pochopitelně je i pár neobyčejně šikovných překupníků nebo lépe investorů. Mají peníze, ale potřebují informaci včas. Získávat pro aukční salony kupce je hlavně úkol nadace, ale Martin Kodl umí pomoci. Už proto, že ze své každodenní praxe ví, kdo by rád koupil to nebo ono jméno. Je to lepší, než si myslíme Ve filmu vypadají aukce noblesně, ale ve skutečnosti jde hlavně o kancelářskou práci. Vztah k výtvarnému umění je prý vizitkou národního vkusu. A na ten hartusíme nepřetržitě. Vadí nám špína, reklamy, podivná architektura, křiklavé barvy na domech i nepochopitelná řešení nových satelitních vesniček. A přitom obchodu s kvalitním výtvarným uměním se daří. Není to protimluv? Není. Všeobecná vzdělanost sběratelů, ale i příležitostných zájemců je mnohem lepší. Mnohem. Pamatuji se na tátovy rozmluvy s Pavlem. Nemohli pochopit, jak někomu visel v kuchyni skvost a bylo mu jedno, co s tím bude. Dnes mají lidi možnost odborné konzultace, cest po světových galeriích, spoustu skvělých časopisů, internet Ne, vkus se nejen mění, ale i tříbí. I když se může zdát, že masová produkce má ke kráse daleko. Ale podívejte se na práce mladých českých výtvarníků nebo designérů. Za pár let v nich najdete skutečné skvosty obrovských hodnot. Vůbec nemám strach, že by v Čechách jednou nebylo co prodávat a nakupovat. Martin Kodl spíše tají své úspěchy a také jeden objev díky aukčním salonům Konta BARIÉRY našel ve společnosti, která se zdá hrubá a neurvalá, lidi se snahou pomáhat, investovat nejen do umění, ale i do osudů neznámých postižených kluků a děvčat, kteří chtějí studovat a zlepšit tak svůj budoucí život. Ani slůvkem by nepřipustil, že právě on se o tuto změnu moc zasloužil. 19

20 Nové zahraniční technologie Ekso Bionics přichází s moderním exoskeletem. Přístroj umožňuje chůzi i lidem po úrazu míchy. Testuje se už ve třech desítkách nemocnic a rehabilitačních center. Robot místo nohou Text: Štěpán Beneš Foto: Ekso Bionics Robotice sloužící tělesně postiženým jsme se věnovali už několikrát. Ať už to bylo představení konceptů budoucí mobility z hlav japonských inženýrů nebo exoskeletu vnější robotické kostry, která umožňuje člověku znovu chodit i v situaci, kdy jsou nervové kanály v páteři přerušené. Nyní je na řadě nadějný projekt exoskeletu společnosti Ekso Bionics. Ten se totiž na rozdíl od léčby kmenovými buňkami už pomalu posouvá z laboratorního prostředí mezi reálné uživatele a je poměrně nadějné, že by se mohl brzy rozšířit. Od armády do civilu Společnost Ekso Bionics prošla nesmírně zajímavým vývojem. Vznikla v roce 2005 jako Berkeley Exoworks spoluprací několik vědců s týmem Laboratoře robotiky a lidského inženýrství na Kalifornské univerzitě ve slunném Berkeley. Po dvou letech se přejmenovala na Berkeley Bionics a o rok později, v roce 2008, přišla s prvním reálným produktem. Říkala mu HULC (Human Universal Load Carrier volně přeloženo jako univerzální lidský transportér zátěže) a vznikl s podporou amerického ministerstva obrany. HULC byl konceptem určeným pro armádu. Zjednodušeně řečeno šlo o vnější robotickou konstrukci pro podporu síly nohou. Voják nastoupil nohama na umělé podrážky, konstrukci pomocí pásků připnul ke stehnům a zbytek upevnil na záda pomo- Ekso vzniklo z původně vojenského projektu HULC, který financovala americká armáda. Ekso Bionics přichází s perfektně funkčním konceptem exoskeletu Ekso. Robotické nohy už fungují a nosí první pacienty. cí popruhů stejně jako batoh. Elektronika byla schovaná v malém opláštění v prostoru hýždí, nohy vojáka kopírovala z vnější strany konstrukce s ohebnými klouby, která napodobovala fyziologii nohou. V prostoru kolenního a kyčelního kloubu ukrývala elektronicky řízenou hydrauliku napájenou z baterie. Popis zní možná krkolomně, fungovalo to ale náramně. Hydraulika dokáže podpořit sílu nohou a prakticky ji mnohonásobně zvětšit. Voják byl pak schopen nést na zádech skoro metrák stejně lehce, jako by nesl desetikilový batoh. Mohl i běžet rychlostí až 16 kilometrů za hodinu po prodloužené časové úseky, pokleknout, plazit se a vykonávat celou řadu komplexních pohybů. Exoskelet navíc účinně tlumí rázy, které přenáší zátěž na svaly a klouby dolních končetin, třeba při slézání schodů. Nohy tak byly v mnohem větším pohodlí a voják se stal v podstatě nadčlověkem. V roce 2009 koupila licenci na HULC společnost Lockheed Martin, která je armádním dodavatelem, a od té doby se věnuje pečlivému testování. Aktuální informace k HULCu nejsou k dispozici, možná jej ale brzy uvidíme na bitevních polích. Uvažuje se také o civilní verzi, třeba pro dělníky nebo i další profese s nároky na zvýšenou fyzickou sílu. Zdraví lidé by v každém případě mohli díky vynálezu získat nepřirozeně velkou sílu, kterou jde využít jak k dobrému, tak i ke zlému. K vývoji se proto přistupuje opatrně, se zřetelem na morální a praktické otázky. Pár let to zřejmě tedy ještě potrvá, než bude na jeden byt stačit jeden stěhovák. Nenápadné nohy Společnost se ale ve vývoji nezadrhla a zkušenosti získané vývojem použitelného produktu pro armádu (a za armádní peníze) využila ke konstrukci ELEGS, konceptu elektronických nohou, exoskeletu, který umožnil vozíčkářům vstát a projít se. Představila jej už v roce 2010 a od té doby nepracuje na ničem jiném. Dnešní verzi říká jednoduše Ekso (společnost se v roce 2011 přejmenovala na Ekso Bionics, pod tímto názvem je také dnes možné ji najít: Civilní verze exoskeletu pro pomoc handicapovaným se od toho pro zdravé končetiny moc neliší. Konstrukce je v zásadě až na malé fyzické úpravy stejná. Nohy se umístí a ukotví do umělých podrážek, od kterých z vnější strany nohy pokračuje konstrukce z lehkých materiálů doplněná hydraulikou na příslušných kloubech v místě paty, kolene a kyčle. Na nohy se upevní pod kolenem a na stehnech pomocí popruhů, neklouže tak nikam mimo. Spodní celek pokračuje až do pevné konstrukce v oblasti bederní páteře, kde se ukrývá napájení a řídicí elektronika. 20