REKODIFIKAČNÍ NOVINKY

Transkript

1 PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY ŘÍJEN 2012 OBSAH VYBRANÉ ZMĚNY PRÁVNÍ ÚPRAVY JEDNÁNÍ PODNIKATELE V NOVÉM OBČANSKÉM U OBCHODNÍ PODÍL U JEDNOTLIVÝCH FOREM OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ PODLE NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY, 2. část ÚPRAVA PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOSTI V NOVÉM OBČANSKÉM U KONTAKTY Největší právnická firma v České republice Klienty nejlépe hodnocená právnická kancelář v České republice Právnická firma roku v České republice (2012) 1. místo v počtu realizovaných fúzí a akvizic v České republice a východní Evropě (2011) 1. místo mezi domácími právnickými firmami (2012)

2 VYBRANÉ ZMĚNY PRÁVNÍ ÚPRAVY JEDNÁNÍ PODNIKATELE V NOVÉM OBČANSKÉM U V praxi je běžné, že mnohé právní úkony nečiní podnikatel osobně, ale jedná za něj jiný subjekt. V následujícím článku se budeme věnovat problematice zastupování podnikatele-právnické osoby tzv. zákonnými zástupci. To je ve stávající právní úpravě zakotveno primárně v 20 občanského zákoníku, 1 který se vztahuje na právnické osoby obecně, a v navazujících ustanoveních 13 odst. 3, 15 a 16 obchodního zákoníku, které se týkají zastoupení podnikatele. 2 Citovaná ustanovení upravují mj. zastoupení právnické osoby jejími zaměstnanci nebo členy, oprávnění k zastupování pro vedoucího organizační složky podniku a pro osobu pověřenou činností při provozování podniku. V novém občanském zákoníku ( NOZ ) 3 je úprava těchto institutů stejně jako ve stávající právní úpravě rozptýlená do více částí zákona, a to v 166: zastupování právnické osoby zaměstnanci, členy nebo členy orgánu nezapsaného do obchodního rejstříku, v 430 a 431: zastoupení podnikatele a v 503 odst. 2: vedoucí odštěpného závodu. Zastupování právnické osoby zaměstnanci Problematika zastupování právnické osoby zaměstnanci je upravena v 20 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého mohou za právnickou osobu ( ) činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Pravidlo obsažené v 166 NOZ tuto úpravu přebírá, avšak s formulačními změnami. Z výše uvedeného vymezení v 20 odst. 2 občanského zákoníku vypouští nová úprava odkaz na zmocnění prostřednictvím vnitřního předpisu: Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; a vkládá dovětek ohledně oprávnění zaměstnance jednat za právnickou osobu, kdy nově rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Tato skutečnost může být považována za jasnější vymezení kritérií, jakým způsobem vykládat obvyklost, když z uvedeného je zřejmé, že názor zvnějšku bude důležitějším kritériem než chápání obvyklosti dle konkrétní ustálené praxe ve společnosti. Zmocnění ve vnitřních předpisech právnické osoby pak dle nové právní úpravy primárně přestává být rovnocennou alternativou ke zmocnění v obvyklém rozsahu. Omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem má totiž dle nové úpravy výslovně účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo. Tato změna sama o sobě se tedy jeví jako posun k větší ochraně osob jednajících se zaměstnanci právnické osoby na úkor ochrany právnických osob proti excesu jejich zaměstnanců při zastupování zaměstnavatele. Na druhou stranu však dle stávající úpravy v občanském zákoníku může být právnická osoba jednáním svého zaměstnance vázána i tehdy, když zaměstnanec překročí své oprávnění k zastupování (vyplý- vající ve smyslu 20 odst. 2 občanského zákoníku z obvyklosti nebo z vnitřního předpisu). Takto vázána je právnická osoba vždy, pokud se právní úkon, pro který zaměstnanec nebyl v intencích 20 odst. 2 zmocněn, týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět. Taková situace v zásadě nastává v případě, že vnitřní předpis vymezující rozsah zástupčího oprávnění nebyl (a nemohl být) třetí osobě znám nebo kdy osoba, vůči níž zaměstnanec jednal, nemohla vědět (rozpoznat), že jde o exces vůči tomu, co je pro danou osobu obvyklé. takové speciální pravidlo neobsahuje a uplatní se zde obecná pravidla pro překročení oprávnění zákonného zástupce v 440 NOZ. Ten stanoví, že překročil-li zástupce (zde zaměstnanec) zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného (zde právnickou osobu-zaměstnavatele), pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu. Podle nové právní úpravy tedy právnická osoba bude opět jednáním svého zaměstnance vázána tehdy, pokud z pohledu třetí osoby, vůči níž zaměstnanec jedná, nepůjde o jednání nad rámec toho, co lze pro funkci nebo zařazení u daného zaměstnance považovat za obvyklé, respektive pokud zaměstnavatel 1 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 2 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 3 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 2

3 nezajistí informování třetích osob o omezeních oproti obvyklému rozsahu zmocnění vyplývajících z jeho vnitřních předpisů. V opačném případě (pokud právnická osoba jednání bez zbytečného odkladu neschválí) ponese následky svého jednání zaměstnanec. Pro úplnost je třeba dodat, že shora uvedené principy pro zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí podle nového občanského zákoníku obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku. Zastoupení podnikatele při provozování podniku Osoby pověřené při provozování podniku určitou činností jsou dalšími subjekty ze skupiny zákonných zástupců právnické osoby-podnikatele. V současnosti je jednání těchto zákonných zástupců upraveno speciálně v obchodním zákoníku v 15, podle kterého kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Nová úprava přináší v 430 NOZ jen formulační změnu vyplývající z toho, že nový občanský zákoník nahrazuje pojem právní úkon pojmem právní jednání, a dále používá místo pojmu podnik pojem obchodní závod. Ustanovení 15 obchodního zákoníku upravuje speciálně i otázku překročení tohoto zmocnění, když stanoví, že překročí-li zástupce podnikatele zmocnění ( ), je takovým jednáním podnikatel vázán, jen jestliže o překročení třetí osoba nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla a nový občanský zákoník tuto speciální úpravu s drobnou for- mulační změnou přebírá. 4 Nově však není specificky upraven zánik tohoto zmocnění pro případ smrti podnikatele. Viz stávající znění 15 odst. 3 obchodního zákoníku, 5 které v nové právní úpravě obsaženo není a podpůrné pravidlo nelze nalézt ani v právní úpravě obecných pravidel týkajících se zastoupení. 6 Podle stávající i nové úpravy bude podnikatele zavazovat i jednání jiné osoby v jeho provozovně, nemohla-li třetí osoba vědět, že jednající osoba k tomu není oprávněna. 7 Vzhledem k tomu, že pro tento typ zákonného zmocnění k zastupování podnikatele zůstává právní úprava v hlavních rysech shodná, bude převážně využitelná i existující bohatá judikatura Nejvyššího soudu, která se k němu vztahuje. Hlavní otázkou bude to, zda Nejvyšší soud setrvá na své, pro podnikatelskou praxi spíše nepříznivé judikatuře, podle které osoba, jež je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, nemůže být současně zákonným zástupcem této osoby ve smyslu 15 obchodního zákoníku (nově tedy 430 NOZ). 8 Nová právní úprava zde nedává jasnou odpověď a, i když nový občanský zákoník i zákon o obchodních korporacích kladou důraz na autonomii vůle a směřují k celkové liberalizaci, je nutno se obávat, že Nejvyšší soud setrvá na svém současném restriktivním výkladu. Vedoucí odštěpného závodu Dalším případem zvláštního zákonného zastoupení podnikatele je jednání vedoucího organizační složky (respektive nově je tento zástupce podnikatele označován jako vedoucí odštěpného závodu). Dosavadní a nová právní úprava zůstávají koncipovány obdobně, když vychází z oprávnění vedoucího odštěpného závodu zapsaného v obchodním rejstříku zastupovat podnikatele ve všech záležitostech týkajících se daného závodu. 9 V novém občanském zákoníku pak dochází k výslovnému uvedení okamžiku, od kterého je vedoucí odštěpného závodu oprávněn za podnikatele jednat, tj. ode dne svého zápisu do obchodního rejstříku. Závěrem lze shrnout, že nová úprava výše vybraných institutů jednání za právnickou osobu/podnikatele zůstane i v novém občanském zákoníku víceméně podobná. Změna tak spočívá spíše ve zpřesnění některých skutečností či pojmů a odstranění dvojkolejnosti úpravy doposud obsažené v občanském a obchodním zákoníku. Michaela Handrejchová, advokátka Veronika Plešková, advokátka 4 Dle 431 NOZ platí, že překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela- -li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu. 5 Zmocnění (...) nezaniká smrtí podnikatele, pokud podnikatel nestanovil, že má trvat pouze za jeho života. Zmocněnec však může po smrti podnikatele činit jen úkony v rámci obvyklého hospodaření. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření může činit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. 6 Lze však uvažovat o analogické aplikaci 449 NOZ. 7 Viz 16 obchodního zákoníku a shodně formulovaný 430 odst. 2 NOZ. 8 Například rozsudek Nejvyšší soudu č. j. 32 Cdo 2069/ Viz dosavadní 13 odst. 3 obchodního zákoníku ve srovnání s 503 odst. 2 NOZ. 3

4 OBCHODNÍ PODÍL U JEDNOTLIVÝCH FOREM OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍ PODLE NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY, 2. část Ve druhé části našeho článku zabývajícího se úpravou obchodního podílu u jednotlivých forem obchodních společností dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech ( zákon o obchodních korporacích ) 1 se zaměříme na změny v právní úpravě obchodního podílu u společnosti s ručením omezeným a společnosti akciové. Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným dle obchodního zákoníku ( 105 an. obchodního zákoníku) Podle dosavadní právní úpravy je společnost s ručením omezeným typem kapitálové společnosti s jistými prvky společnosti osobní, a to na rozdíl od společnosti akciové, která je ryzím typem kapitálové společnosti. V českém prostředí jde o velice oblíbenou formu obchodní společnosti využívanou zejména drobnými a středními podnikateli. Podle současné právní úpravy, 105 odst. 1 obchodního zákoníku, jde o společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a jejíž společníci ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do obchodního rejstříku. Společnost může být založena také za jiným nežli podnikatelským účelem a může být i jednočlenná. Stávající právní úprava určuje minimální výši základního kapitálu společnosti tak, že musí činit minimálně Kč, přičemž minimální výše vkladu každého společníka musí činit alespoň Kč. Obchodní zákoník ve svém 109 odst. 2 také výslovně uvádí, že na základním kapitálu společnosti se může každý společník účastnit pouze jedním vkladem. Povinnost splatit tento vklad v určené lhůtě je stanovena zakladatelským dokumentem, přičemž zákonem je omezena na dobu 5 let od vzniku společnosti. Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným je v zásadě volně převoditelný na jiné společníky či třetí osoby, ačkoliv odlišně může stanovit společenská smlouva. Obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným dle zákona o obchodních korporacích ( 132 an. zákona o obchodních korporacích) Zákon o obchodních korporacích přináší do úpravy společnosti s ručením omezeným řadu novinek, které ji do jisté míry přibližují více směrem ke kapitálové společnosti. Podle ustanovení 132 odst. 1 zákona o obchodních korporacích je společnost s ručením omezeným společnost, za jejíž dluhy ručí společníci společně a nerozdílně do výše, v jaké nesplnili vkladové povinnosti podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku v době, kdy byli věřitelem vyzváni k plnění. Zcela odlišně je v zákoně o obchodních korporacích pojata úprava základního kapitálu a vkladu do společnosti. Podle 142 zákona o obchodních korporacích je minimální výše vkladu 1 Kč, ledaže společenská smlouva určí, že výše vkladu je vyšší. Výše vkladu může být pro jednotlivé podíly stanovena rozdílně. Nové pojetí základního kapitálu není nikterak odlišné od právních úprav některých evropských států (Velká Británie, Francie, Německo). S ohledem na to, že dosud stále platná právní úprava výslovně nestanoví povinnost aby společnost s částkou ve výši základního kapitálu disponovala či měla majetek v této výši a jedná se v této souvislosti toliko o položku účetní, fiktivní, která nezaručuje důslednou ochranu věřitelů, jedná se o změnu v zásadě vítanou. Podle důvodové zprávy k zákonu o obchodních korporacích bude základní kapitál sice věcně zachován, nicméně vzhledem k tomu, že ztratil svůj význam při ochraně věřitelů (a je nahrazen ochranou přes insolvenční zákon, test insolvence, pravidla wrongful tradingu, pravidel správy majetku s. r. o. a regulaci podnikatelských seskupení), je jeho výše liberalizována napříště je tak stanoveno, že minimální výše vkladu je 1 Kč, ledaže je ve společenské smlouvě určeno jinak, jak jsme již uvedli výše. Do budoucna se taktéž nevyžaduje, aby předmět nepeněžitého vkladu ocenil znalec jmenovaný soudem, ale postačí znalec určený dohodou stran. Náležitosti znaleckého posudku jsou zákonem stanoveny, stejně jako je dán zákaz, aby byl předmět vkladu započten na vklad ve vyšší míře, než kolik byla určena jeho hodnota znalcem. Další převratnou změnou je 135 zákona o obchodních korporacích, který ve spojení s 32 odst. 1 nově zavádí pluralitu druhů obchodních podílů ve společnosti 1 První část vyšla v srpnovém čísle Rekodifikačních novinek [ Zákon o obchodních korporacích 4

5 s ručením omezeným. Společenská smlouva může připustit vznik různých druhů podílů. Podíly, se kterými jsou spojena stejná práva a povinnosti, tvoří jeden druh. Podíl, se kterým nejsou spojena žádná zvláštní práva a povinnosti, je podíl základní. Jednotlivé druhy podílů, stejně jako obsah práv a povinností s nimi související, bude muset stanovit společenská smlouva. Oproti stávající právní úpravě stanoví zákon o obchodních korporacích možnost, ač omezenou,aby byl obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným představován cenným papírem, a to ve spojení jeho ustanovení 32 a 137. Určí-li tak společenská smlouva, může být podíl společníka představován kmenovým listem. Je-li podle společenské smlouvy dovolen vznik více podílů pro jednoho společníka, může společnost vydat kmenový list pro každý podíl. Kmenový list lze vydat pouze k podílu, jehož převoditelnost není omezena nebo podmíněna. Kmenový list je cenný papír na řad. Kmenový list nelze vydat jako zaknihovaný cenný papír. Kmenový list nemůže být veřejně nabízen nebo přijat k obchodování na evropském regulovaném trhu ani na jiném veřejném trhu. V neposlední řadě stojí za zmínku možnost jednostranného vystoupení společníka ze společnosti s ručením omezeným, a to na základě zákonem vymezených podmínek v 202 zákona o obchodních korporacích. Základním způsobem, jak ukončit účast na společnosti, je převod akcie. Zákon o obchodních korporacích definičně akciovou společnost nemění a nadále jde o společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na akcie. Obecné pojetí akcií zůstává nezměněno, nicméně nově se vychází ze skutečnosti, že podíl akcionáře je reprezentován všemi jeho akciemi, resp. zatímními listy. Akcie, jakožto cenné papíry, budou s ohledem na definici věci obsaženou v novém občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) považovány za věc. Oproti stávající právní úpravě dovoluje zákon o obchodních korporacích vydání tzv. kusových akcií. Jedná se o akcie, které nemají jmenovitou hodnotu a představují stejné podíly, vyjádřené procentuálně či zlomkem, na základním kapitálu společnosti, a to podle celkového počtu akcií vydaných společností. Na jednu kusovou akcii připadá jeden hlas, nicméně stanovy mohou určit, že společnost vydává kusové akcie s rozdílnou váhou hlasů. Samozřejmě společnostem nadále zůstává zachována možnost vydat akcie o určité jmenovité hodnotě. Co se týká formy akcií, ty zůstávají dle zákona o obchodních korporacích nezměněné, takže akcie mohou mít formu cenného papíru na řad nebo na doručitele. Akcie ve formě cenného papíru na doručitele se poté označují jako akcie na majitele a akcie ve formě cenného papíru na řad se označují jako akcie na jméno. dosavadní princip kogentně stanoveného výčtu akcií ( 157 odst. 7 obchodního zákoníku, věta poslední), které mohou společnosti vydat. Napříště se omezuje pouze na stanovení toho, jaké akcie být vydány nemohou, jak to činí např. v ustanovení 276 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, které explicitně zakazuje existenci úrokových akcií, tedy akcií, s nimiž je spojeno právo na určitý úrok nezávisle na hospodářských výsledcích společnosti. Podle ustanovení 276 zákona o obchodních korporacích bude možné s akciemi spojovat zvláštní práva. Kromě prioritních akcií, se kterými jsou dle ustanovení 278 zákona o obchodních korporacích spojena přednostní práva týkající se podílu na zisku nebo na jiných vlastních zdrojích nebo na likvidačním zůstatku společnosti, může společnost vydat i další akcie, se kterými jsou spojena jiná zvláštní práva. Obsah těchto práv, stejně jako existenci takovýchto akcií, musí určovat stanovy společnosti. Podle ustanovení 276 odst. 3 může být s akciemi se zvláštními právy spojen zejména rozdílný, pevný nebo podřízený podíl na zisku nebo na likvidačním zůstatku, anebo rozdílná váha hlasů. S akciemi o stejné jmenovité hodnotě mohou být spojena různá zvláštní práva. Z dikce uvedeného ustanovení ( zejména ) je patrné, že zákonodárce uvádí pouze příkladný výčet zvláštních práv, přičemž přesný výčet a obsahovou definici určí právě stanovy společnosti. Obchodní podíl v akciové společnosti dle obchodního zákoníku a zákona o obchodních korporacích ( 154 an. obchodního zákoníku a 243 an. zákona o obchodních korporacích) Akciovou společností je společnost, jejíž základní kapitál je rozvržen na určitý počet akcií o určité jmenovité hodnotě. Na rozdíl od ostatních právních forem obchodních společností je podíl na akciové společnosti vyjádřen cenným papírem, akcií, jejíž převoditelnost nemůže být vyloučena. Oproti tomu k významné změně dochází v omezení možnosti vydat akcie na majitele. Podle 274 zákona o obchodních korporacích bude do budoucna možné vydat akcie na majitele pouze jako zaknihovaný či imobilizovaný cenný papír. Cílem takto změněné právní úpravy je samozřejmě snaha o zprůhlednění vlastnických struktur akciových společností. Za zmínku stojí také skutečnost, že do budoucna mohou společnosti vydat různé druhy akcií. Nová právní úprava opouští Jan Pavelka advokát Zákon o obchodních korporacích 5

6 ÚPRAVA PŘEDSMLUVNÍ ODPOVĚDNOSTI V NOVÉM OBČANSKÉM U Předmětem tohoto článku je stručné zamyšlení nad institutem předsmluvní odpovědnosti (tzv. culpa in contrahendo) tak, jak ho upravuje nový občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění). Stávající právní úprava a judikatura Na úvod je nutné podotknout, že platný občanský zákoník 1 se touto problematikou nezabývá, otázka existence předsmluvní odpovědnosti tak dlouho zůstávala pouze v rovině teoretických úvah a právního výkladu bez možnosti opřít se o konkrétní zákonné ustanovení. Určitou pomoc v tomto ohledu poskytla judikatura Nejvyššího soudu, která dovodila možnou odpovědnost za porušení prevenční povinnosti podle 415 občanského zákoníku, respektive odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům podle 424 občanského zákoníku, a to v případech pokročilého jednání o smlouvě, které jedna ze stran přeruší bez spravedlivého důvodu. 2 Platný obchodní zákoník 3 pak ve vztahu k předsmluvní odpovědnosti upravuje v 271 pouze parciální otázku ochrany důvěrných informací, které si strany poskytnou při jednání o uzavření smlouvy. Principy tohoto ustanovení jsou reflektovány i v textu nového občanského zákoníku, konkrétně se jedná o níže diskutovaný Povinnost poctivého jednání a úprava předsmluvní odpovědnosti Významným průlomem do této situace je tak úprava obsažená v novém občanském zákoníku, při níž tvůrci vycházeli především z Evropského zákoníku o smlouvách. 4 Výchozím bodem pro úvahy o existenci předsmluvní odpovědnosti je a vždy byla mimo jiné obecná povinnost smluvních stran jednat při uzavření smlouvy poctivě, tedy v dobré víře v objektivním smyslu slova. Takovou povinnost nový občanský zákoník zakotvuje v 6. Konkrétní úpravu předsmluvní odpovědnosti pak nový občanský zákoník obsahuje v 1728 až Zákaz vést jednání naoko V ustanovení 1728 nového občanského zákoníku je obsažen zákaz zahájit vyjednávání, které dle úmyslu jedné stran nemá vést k uzavření smlouvy. Ustanovení 1728 odst. 1 totiž stanoví, že každý může vést jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít. Judikatura soudů bude muset vyjasnit zejména otázku toho, jaké úkony je již možno považovat za jednání o smlouvě a jaké nikoliv. Z praktického pohledu pak bude obtížné prokazovat neexistenci úmyslu žalované strany uzavřít příslušnou smlouvu. Odpovědnost za přerušení jednání o smlouvě Ustanovení 1729 nového občanského zákoníku dále stanoví, že dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Toto ustanovení převážně reflektuje principy, které se ve vztahu k předsmluvní odpovědnosti již vyvinuly v judikatuře Nejvyššího soudu (viz diskuse 1 Zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 2 Například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 29 Odo 1166/ Zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 4 Code européen des Contrats; CEC. 6

7 strany při jednání o smlouvě údaje a sdělení, má každá ze stran právo vést o nich záznamy, i když smlouva nebude uzavřena. Toto ustanovení zřejmě nepřinese v praxi větší výkladové problémy. Podle 1730 odst. 2 pak získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Ustanovení 1730 odst. 2 reflektuje současný 271 obchodního zákoníku avšak s drobnými formulačními odchylkami. Ustanovení obchodního zákoníku totiž odkazuje na informace poskytnuté mezi stranami a označené jako důvěrné jednou ze smluvních stran. Je pak otázkou, zda nový občanský zákoník bude dopadat na informace, které lze objektivně považovat za důvěrné, nebo stejně jako obchodní zákoník na informace, které za důvěrné označí druhá smluvní strana. Rovněž může být sporné, zda se 1730 odst. 2 nového občanského zákoníku bude vztahovat i na důvěrné informace získané nezávisle od třetích stran. Vzhledem k tomu, že ustanovení se primárně zabývá otázkou ochrany vztahu dvou potenciálních smluvních partnerů, lze se domnívat, že se patrně prosadí výklad v intencích stávajícího znění 271 obchodního zákoníku. Důsledky porušení ustanovení o předsmluvní odpovědnosti Ve věci náhrady škody jako důsledku existence předsmluvní odpovědnosti nová úprava navazuje na obecnou úpravu návýše). I zde však bude nutno, aby strohý zákonný text dále vyložila soudní judikatura, zejména bude nutno vyjasnit, co je spravedlivým důvodem pro ukončení jednání o uzavření smlouvy. Informační povinnost stran smlouvy Ustanovení 1728 nového občanského zákoníku zakotvuje informační povinnost stran v rámci jednání o uzavření smlouvy. Podle 1728 odst. 2 si tak při jednání o uzavření smlouvy smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít. Rozsah této informační povinnosti bude v praxi problematický a otázkou informační povinnosti, jakož i existující soudní judikaturou k existenci a rozsahu takové povinnosti v platném právu se proto budeme zabývat v samostatném příspěvku v některém z dalších čísel Rekodifikačních novinek. Ochrana informací poskytnutých v rámci jednání o smlouvě Poslední z ustanovení nového občanského zákoníku upravujících předsmluvní odpovědnost zakotvuje právo stran vést záznamy o údajích a sděleních poskytnutých druhou stranou v rámci jednání o smlouvě ( 1730 odst. 1) a ochranu důvěrných informací získaných v rámci jednání o smlouvě ( 1730 odst. 2). Podle 1730 odst. 1 platí, že poskytnou-li si hrady škody, avšak odráží také specifikum škody vzniklé při nepoctivém jednání jedné ze stran ve fázi předsmluvního vztahu. Ustanovení 1728 odst. 2 totiž zakotvuje povinnost strany jednající nepoctivě nahradit druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. Povinnost k náhradě škody by zde tedy měla zahrnovat jak skutečnou škodu vzniklou spoléháním na vznik smlouvy, tedy zejména nákladů vyvolaných vyjednávacím procesem, 5 ale i ušlý zisk. Judikatura se nicméně bude muset vyjádřit k otázce určení ztráty z neuzavřené smlouvy v některých případech například u smluv uzavřených na dobu neurčitou, kde není jasné, jak dlouho by smlouva reálně trvala a jaký zisk by z ní strana uplatňující nárok na ztrátu z neuzavřené smlouvy reálně obdržela. Ustanovení 1730 odst. 2 pak nově stanoví povinnost strany, která se obohatí tím, že poruší povinnost ochrany důvěrných informací dle tohoto ustanovení, vydat druhé straně to oč se obohatila. Obchodní zákoník pro takový případ zakotvuje jen nárok na náhradu škody vzniklé straně, o níž byla důvěrná informace poskytnuta. Lze předsmluvní odpovědnost vyloučit nebo smluvně omezit? Pro praxi významnou otázkou bude i to, do jaké míry bude možno jednotlivé povinnosti zakotvené pro strany v rámci shora diskutované úpravy předsmluvní odpo- 5 Jak tento nárok již připustila judikatura Nejvyššího soudu viz např. výše citované rozhodnutí 29 Odo 1166/

8 vědnosti smluvně vyloučit, respektive, do jaké míry bude možno odpovědnost za škodu vzniklou porušením diskutovaných povinností omezit. 6 Jakkoliv ustanovení nového občanského zákoníku taková ujednání výslovně nezakazují a autoři zákona zdůrazňují zásadu smluvní autonomie jako jeden ze stěžejních principů nové právní úpravy, vyskytnou se zřejmě i názory, že vyloučení předsmluvní odpovědnosti je ujednáním, které porušuje veřejný pořádek, a tudíž ujednáním zakázaným ve smyslu 1 odst. 2 nového občanského zákoníku. Věříme nicméně, že tento výklad se do budoucna neprosadí alespoň pro smlouvy mezi podnikateli. Závěrem lze shrnout, že zahrnutí institutu předsmluvní odpovědnosti do nového občanského zákoníku je pozitivním krokem, nicméně tato úprava je přirozeně velmi obecná. Bude tedy nutno vyčkat, jaké stanovisko k jednotlivým shora nastíněným otázkám, příp. dalším otázkám, které při aplikaci těchto ustanovení vyvstanou, zaujme soudní judikatura. Jana Buršíková, advokátka Kristina Škrabalová advokátní koncipient 6 Viz článek z březnového čísla našich Právních novinek ohledně limitace náhrady škody. 8

9 PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA Česko-slovenská advokátní kancelář s mezinárodním dosahem REKODIFIKAČNÍ NOVINKY ŘÍJEN 2012 Havel, Holásek & Partners se sídlem v Praze a kancelářemi v Brně, Ostravě a Bratislavě je s týmem více než 140 právníků, několika desítek studentů právnických fakult a více než 400 spolupracovníků, včetně 130 zaměstnanců spolupracující inkasní agentury Cash Collectors, největší česko-slovenskou právnickou firmou. Kancelář v současné době poskytuje služby zhruba 700 klientům, z toho více než 30 společnostem patřícím do Czech TOP 100 a cca 80 společnostem patřícím do Fortune 500. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners je podle výsledků oficiální soutěže Právnická firma roku v posledních třech letech nejúspěšnější českou advokátní kanceláří, a to jak podle počtu titulů, tak podle počtu nominací. Kancelář také získala prestižní ocenění Who s Who Legal Award, je vyhodnocena jako nejlepší advokátní kancelář roku 2011 v České republice a v celkovém hodnocení publikace Practical Law Company za všechny hodnocené právní obory získala 1. místo mezi domácími advokátními kancelářemi. Kancelář dále získala ocenění ILO Client Choice Awards 2010 udělované mezinárodní ratingovou agenturou International Law Office (ILO), čímž se stala klienty nejlépe hodnocenou právnickou firmou v České republice. Právníci kanceláře jsou pravidelně uváděni mezi vedoucími či doporučovanými specialisty renomovanými mezinárodními ratingovými publikacemi jako jsou PLC Cross-border, European Legal 500, Chambers Global Guide, European Legal Experts, Global Law Experts a IFLR 1000; tyto publikace uvádějí kancelář jako jednu z nejlepších právních firem pro transakce realizované v České republice v oblasti fúzí a akvizic, obchodního práva a práva obchodních společností, bankovního a finančního práva, práva kapitálových trhů, insolvence a restrukturalizace, stavebního práva, práva nemovitostí, pracovního práva a řešení sporů. Advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners má nejkomplexnější mezinárodní podporu dostupnou pro české a slovenské advokátní kanceláře. Týn 1049/ Praha 1 Česká republika Tel.: Fax: Hilleho 1843/ Brno Česká republika Tel.: Fax: Poděbradova 2738/ Ostrava Česká republika Tel.: Fax: Apollo Business Center II, blok H Mlynské Nivy Bratislava Slovenská republika Tel.: Fax: Za vydání Rekodifikačních novinek odpovídají: Jan Topinka, partner (jan.topinka@havelholasek.cz), Dušan Sedláček, partner (dusan.sedlacek@havelholasek.cz) a Jana Buršíková, advokátka a professional support lawyer (jana.bursikova@havelholasek.cz) Účelem tohoto dokumentu a informací v něm obsažených je informovat obecně o vybraných významných legislativních změnách, nikoliv podat jejich vyčerpávající právní rozbor. Přestože přípravě tohoto dokumentu byla věnována maximální pozornost a péče, advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners doporučuje si před přijetím jakýchkoliv rozhodnutí na základě informací v tomto dokumentu vyžádat detailnější právní konzultaci Havel, Holásek & Partners s.r.o. Všechna práva vyhrazena.