FOTOGRAFIE A ZOBRAZENi

Transkript

1 FOTOGRAFIE A ZOBRAZENi Kritikovd a filozofov6 si n6kdy l6mou hlaru ot6zkou. zda ie film nezdvislou umeleckou formou - zn. neziivislou na divadle, od kter6ho si vyprijduje iadu postupri.' Tuto ot6zku je mozno dovdst k otazce zdkladndjli - zda m.ille fotografie n6co zobrazovat. Budu se snalit dokfuat, Le jakolto um61eck6 forma nemtze, a Ze pokud existuje zobtazeni ve filmu, jeho privod nespodfv6 ve foto_ grafii. Filrn je foto$afie dramatickdho zobrazen; neni _ protoze nemrize blit - fotogaficklrn mbrazenim. Z toho pl1,ne, Ze existuji_li ndjak6 mistrovsk6 dila kinematografie, je tomu tak proto, Ze jde _ tak jako u filrm.& Lesni jahody a La rbgle du jeu _ v prv6 iad6 o mistrovsk6 dila dramatickd. Zdrl se divn6 tvrdit, Ze fotografie neni zprisobem zobrazeni. VZdyf fotografie m6 s malbou spolednou onu vlastnost, ji L, malba zobraztrje svdt, totiz tu vlashrost, Ze v jist6m smyslu sdfii podobu sv6ho piedmefu. NEkdy se m6 dokonce zato,ie fotografie je lep- 5im zprisobem z obrazeni nei. typick6 malba, protoze podobu sv6ho piedmdtu s nim sdili dokonaleji. Ndkdo by dokonce mohl ffci. Ze fotografie nahradila malbujako zprisob vizu fuinrho zobruzeni. Maliii mdli pocit, Ze je-li cilem maiby skutednd reprodukovat podobu veci, musi maliistvi ustoupit kaid6mu dostupndmu zprisobu pies_ JJ

2 EsrsncK6 PoRozutvdM nejii reprodukce podoby. Proto se tvrdilo, Ze malba m6 zazlramenat podobu vdci, jen aby zachy,tila prozitek z jejich pozorovhni (dojem, impresi), a Ze piesnd kopirov6ni podoby je norm6lnd v rozponr s timto cilem. V tom spodivaji zirodky expresionismu a privod nazoru (kteqf je nejenom mylnf, ale kteqi m61 nakonec pro historii modemiho um ni tak6 katastrof6lni nrisledky), Ze matba je jaksi distii a bliz5f sv6 umdleck6 podstatd, jeji abstraktni. Zastavme se nejdiive u slova,,zobrazeni". Samoziejmd je lze pouzit i v souvislosti s fotografii. Chceme vdddt, existujeji n6jak6 charakteristika, jez by se dala nazlvat zobrazenim, spolednf malbd a fotografii. D61e chceme v6ddt, zda m6 tato charakteristika v obou pfipadech srovnatelnou estetickou hodnotu, a zda tedy mrizeme hovoiit nejen o zobrazeni, ale takd o zobraztjicim um6nf. (Napii klad jist6 dilezid charakteristika - zvuk - je spoledn6 hudbd i fontrinrim, aviak pouze hudbu je spr6rn6 ontadit za umdni nntku.) 1. K pochopeni toho, co m6m na mysli, kdyz iik6m, Ze fotografie neni zobraztjici umdni, je drilezit6 malbu a fotografii co mozn6 nejvice odd6lit, abychom hovoiili nikoli o konkrdtri malbd a konkrdtri fotografii, nlibrz o jejich ide6lnich form6ch, o ide6lu, kterr-i vlevuje zilsadni rozdily mezi nimi. Ide6lni fotografie se li5i od konkr6hi fotografie a ide6lni malba se 1i5i od konlo6tni malby. Konkrdtni fotografie je qisiedkem snahy fotografu znedistit ide6l jejich iemesla cili a metodami malby.,,ide61em" minim logich.f ide61. Ide6l fotografie neni ide6l, o kterf fotografie usiluje di by mdla usilovat. Je to naopak logick6 fikce, jejimz fdelem je pouze T:,chytit co je zvl65tni ve vztahu fotografie a jejiho piedmdtu a v na5em z6jmu o tento vztah. Z naii rczpravy ryplyne, Ze nic takov6ho jako ide6lni fotografie v mdm smyslu nemusi existovat, a dteniiie by nemdlo odradit, zadnu-li popisem fotogra.fie z hlediska, kter6 se mu mtze zd6t piehnan6 di fa1e5n6.

3 Forocnalm a zonnqznri Ideilni malba stoji vridi piedmdtu v jist6m,,intencion6lnim" vztahu.2 Jinlfmi slovy, jestlize malba zobrazuje piedmdt, neplyne z toho, Ze tento piedmdt existuje nebo Ze pokud existuje, malba ho zobran$e, jak! je. Navic, jeji ;r malbou n6jak6ho dlovdka, neplyne z toho, i,e existuje ndjak! konkrdtni dlovdk, jehoz je x malbou. Malba stojf v intencion6lnim vztahu ke sv6- mu piedm6tu v drisledku aktu zobrazeni, umdleck6ho aktu, a charakterizujeme-li vztah mezi malbou a jejim piedm6tem, popisujeme tak6 umelcriv zimdr. Usp65n6 rcalizace tohoto zitmdru spodivd ve vytvoieni takov6 podoby, kter6 div6ka jislfm zprisobem vede k rozpozn6ni piedmdtu. Tak6 ide6lni fotografie je v jist6m vztahu k piedmetu. Fotografieje fotografii ndieho.yztahtt ale neni intencionilni, nybrl, kauz lni.3 Jinlimi slovy, je-li fotografle fotografii nejak6ho piedmdtu, plyne z toho, Le tento piedm6t existuje, a jeji :r fotografii dlovdka, existuje konkr6tni dlovdk, jehoz je x fotografii. D6le z toho plyne - i kdyz z jinlch drivodri -, Ze tento piedmdt je zhruba takovli, jak vypad6 na fotografii. KdyZ charakterizu.;eme vzlah mezi idedlni fotografii a jejim. piedmdtem, charakterizujeme nikoli z mdr, nybr7kav6lni proces, a i kdyz je v nem zpravidla zahmut intencion6ini akt, nepiedstavuj e z sadni E6st vztahu I fotografie k piedmbtu. Tak6 ide6lni fotografie piin6si podobu, ta v5ak neni zajimav jakoito realizace zhmlru, a1e spise jako z6- znam toho, jak konkrdtni objekt vypadal. JelikoZ koneenf r"-isledek obou t6chto procesri je di muze blit velmi podobnf, sv6di n6s to myslet si, Ze intencionalita jednoho vztahu akatzalita druh6ho jsou pro postaveni konedn6ho v.jsledku zcela irelevantni. V obou piipadech se zdil, Le dfielits 66st zobrazeni je dflna tim, Ze div6k vidi na obraze di fotografii piedmdt. Porozumdni fotografiim a porozumdni malb6m piedpokl6d6 uplatn6ni schopnosti,,viddt jako", a to ve zcela zvl65ftrim smyslu, kdy dlovdk vidi x jako y, anilvlii di m6 pokuieni veiit, le x je y. J)

4 _EsrETrcKn porozurdm 2. Bylo by tedy jednoduch6 definovat,4obrazen, tak Ze wrzen,5 zobrazle 1S' plati pove, kdyz x vyjadiuje ndjakou my5lenku o y nebo kdyz m6 x ndkomu pfipominat y apod., ale v tomto piipad6 by vztilt, kter'-f by byl pouze kauzdlni (vztah, kter"! by nebyl charakterizovila z hiediska ndjak6 my5lenky, 26m6ru di jindho du5evniho aktu), na zobrazeni nikdy nestadil. Je viak tieba si vyjasnit, prod bychom mdli chtit definovat zobrazeni spi5e jednim zprisobem nez jinlim. Co z6visi na tomto rozhodnuti? A zejm6na, prod by melo zllelet na tom, ie vztah mezi malbou a jejim piedmdtem je intencion6lni, kdezto vztah fotografie je pouze katv: lni. Zalnrs proto rivahou o na5em proziv6ni malby a o irdinku, kteqf m6 na toto prolivini intencionalita vztahu mezi malbou a jejim piedmetem. KdyZ chdpu malbu jako zobrazeni, vidfm v ni to, co zobrazuje, ale neztotozfiuji s tim. NufirE se ani nedomniv6m, Ze to, co je v ni zobrazeno, existuje, nebo paklize to existuje, Ze to rrypad6 jako piedmdt, kteqf vidim v ma1b5. Piedpokl6dejme, Ze urdit6 malba zobraztje v lelnfka. Ve skutednosti v ni nemusim vid6t v6lednika. ale n6jak6ho boha. Zde je mozno rozlilit tii,,piedmdty,, zejmu: l. lntencion6lni pfedm6t viddni: bfih (definovanf mou zkulenosti). 2. Zobrazen! piedmdt: v6lednik (definovanlf pon6kud zhruba iedeno maliior,".fun z6mdrem).a 3. Materi6lni piedmdt videni: obraz.5 Rozdil mezi I a 2 nenf tak jasnlf, jak by se mohlo zd6t: jasnf by byl, pouze kdybychom mohli odddlit,distou podobu.. malby od smyslu zdmeru, kterr-i je do ni vlozen. To ale udeiat nemrizeme _ nejenom proto, Ze svou zkuienost lidsk6 dinnosti nemizeme nikdy odddlit od ch6p6ni 26m6ru, ale tak6 proto, Ze v piipade obrazu m6me co d61at s piedmdtem, kter'y' je manifestnim v,-foaze my5- lenky. Proto budeme hledat voditka, ktenl by n6m napovdddla, s jakjm z6mdrem byla malba vy'tvoiena, a - nebot' takov6 je podstata,yiddni jako" - naie ch6p6ni jejiho z6mdru bude determinovat n65 prozitek toho, co na ni je.

5 Forocnerm n zoerazeni,,lnferendni" pojeti rinimrini, pojetf, podle n6hoz existuji jist6 vdci, kter6 r'nimiime zdkladnd (napiiklad smyslov6 podndty), a z nich pak odvozujem existenci jinfch vdcf, je myln6 jak coby soud6st filozofickd psychologie - nebot' neexistuje krit6rium, pod_ le nehoz by se dal podndt odli5it od toho, co z neho wvodime _. tak coby souddst epistemologie - nebot' prozitek -uz.rn. ^,it, pouze kdyt zn6me,,dedukovand,, entity.6 To plati tak6 o z6m6nt: neni tomu tak, Ze vidime gesta a pohyby jin6ho dlovdka a pa{< z nich dedukujemexistenci ziim6ni; gesta uz vnim6me jako intencion6lni - a spr6r,nf popis toho, co vidfme, je popis z hlediska intencionality. Samoziejmd si a1e nemtzeme libovolnd urdovat, v dem budeme videt manifestaci z/rmdru. Naie schopnost vnimat z6mdr zdvisi na schopnostintelpretovat ndjakou dirurost jako typicky lidskou, coi zde, v pffpadd zobrazlttjiciho um6ni, znamen6, Ze budeme rozumdt dimenzfm a postuprim umdleck6 techniky. Um6ni vyjadiuje,,obecn6 pov6domi,, o kultuie.t Jak vysvetlil E. H. Gombrich, rozumet umdni znamend zn6t omezeni svazujici umdleckou techniku a umdt to, co je drino touto technikou, odd6lit od toho, co je drino 6lov6kem. V drisledku tdchto skutednosti hovo_ ffme o porozumdni di neporozumbni zobrazujicfmumdni. I kdyz tu nenf prostor k plndmu rozboru pojmu,,porozum6nf., ktery zde vlivdme, za zminktt stoji n6sledujici vdc: rozumdt obra_ zu piedpokl6d6 rozumet my5lenkrim. Obraz tyto myllenky v jist6m smyslu sdeluje. Jsou zrikladem maliiova zrimeru a zr{rovei utv6ieif zprisob, jah_irn pl6tno vnim6me. Takov6 my5lenky podmiiuji vni_ mrlni toho, kdo vnim6 s porozumdnim, a to, co vidime na obraze, musime piinejmenxfm z d6sti popisovat z hlediska na5eho chriprini my5lenek. Vidime nejenom muze na koni, ale tak6 muze jist6ho charakteru a chovrini. A co vidime, urduji nikoli nez6visl6 vlastnosti piedmetu, nlibrz na5e porozum6ni malbd. Onen pocit autoritv dostiivrlme z toho, jak jsou namaloviiny odi; o domlsliv 6 povaze vypovids urditl poloha ruky atd. Jinjmi siovy, vlastnosti umdleckd techniky ovliviuji nejenom to, co na obraze vidime, ale tak6 jak to vidime. Navic n6m nabizejf piedstavu, jiz piipisujeme nikoli sob6,

6 Esrslcxf PoRozTJMEM nfbrz jin6mu dlov6ku; myslime si, Ze tuto piedstaw sdilime s um6lcem, a v5udypfftomnost zrlmdru mdni n65 prozitek z n66eho soukrom6ho v ndco sdilen6. Obraz n6m piedkl6dii nejenom vi261- ni podobu dlovdka, ale tak6 my5ienku o nem, my5lenku ztdlesndnou ve vnimateln6 formd.8 A zde, tak jako v piipadd jazyka, m6 my5lenka onen rys objektivity a obecn6 zn6mosti, o ndrnz mluvii Frege.e A pr6v1 kdyl dosdbneme komunikace my5lenek o jist6m piedmdtu, je mohro uplatnit pojem zobrmeni; literafura a maliistvi jsou tedy zobraz$ici v tdmze smyslu. 3. Ide6lni malba nijak zvll3t' neryzaduje totoznost podoby se svjm piedm6tem. K pod6ni vizu6lni zpr6vy o v6vodovi z Wellingtonu neni nutn6, aby se umdlec snazil piedlozit piesnou kopii v6- vodovy podoby.ro Vlastn6 by byio 16kavd se tu bez pojmu podoba zcela obejit a malbu chi.pat jalco konvendni, di dokonce kvazilingvistickf akt, kterj stoji v s6mantick6m vztahu - referendnim v^ahtr - ke sv6mu piedm6tu a kten-i piedkl6dd vizu6lni podobu pouze jako prosffedek napln6ni referendni funkce. Takov6 pojeti by snad 16pe nez v5echny ostahi soupeiici teorie zobrazeni vysvdtlilo roli zrimeru v na5em ch6pani umdni.it Nevim, do jak6 miry by si filozofovd ovlivn6ni Gombrichovou argumentaci - argumentacl zdirazfutjici misto konvence v na5em ch6p6ni vjtvarn6ho umdni - pt6li hledat analogii v jazyce. Nevim napfiklad, zda by pro ne byla piedstaviteln6 - tj. piedstaviteln6 jako zpf,sob maliisk6ho zobrazeni - ona konvence, podle nfz se m61y bany zachycovat svjrni dophky (dervenf piedm6t skvmou zelenl,2\tty skvmou modr6). Je v5ak nepopirateln5,, Le takov malba by nekomu, kdo tdto konvenci rozumi, piedaia stejn6 mnozstvi informaci o sv6m piedm6tu jako jin6 malba, na nrz,barly kopiruji origin6l. Lze si tak6 piedstavit je5t6 podivndj5i konvence: malbu by bylo mozno vytvoiit po,rze z drirek a krutli uspoiridanjch 38

7 I i! ForocnArre,c, zosrazem podle gramatiky rn_itvam6ho k6du. Takov6 malba by podle referendni teorie, pokud by spr6md dodrzovala konvence, byla zcela vdm:im zobruenftn sv6ho piedmdtu. Cetta by se jako jakdsi zasifrovan6 qr6va, lk'erd musf bit dek6dovana, aby bylo mozno porozumdt tomu, co sd6luje. Vizuiini spojeni mezi malbou a jejim piedmdtem viak nemrizeme pojimat jako zcela nahodilou v6c - nahodilou pro jah-ikoli proces zobrazeni, kter'.i muze malba piedstavovat. NemriZeme totiz popiit, 2e zobrazajici malba nds zajim6 piedev5im kvrili vizu6lnimu spojeni s jejim piedm6tem. O vizu6lni vztah mezi malbou a piedmdtem se zajimdme proto, Ze malba zobtaz$e pr6ve prostiednictvim tohoto vztahu. Umdlec n6m poskytuje zprisob pohledu na svrij piedmdt (ne jenom zprisob uvazov6ni o n6m). (V tom spodiv6 revoludni povaha takovr-ich maliiri, jako byli Caravaggio a de la Tour.) Pr6vd tento vizufllni vztah si,jak se zd6, Lddh objasn6ni. Maliisk6 zobrazeni nemrizeme lysvdtlovat nez6visle na vrnt lnim aspektu obrazu, a piitom odek6vat, Ze na3e lysvdtleni objasni probl6m vin lniho vztahu mezi obrazem a jeho piedmdtem. A piesto pr6vd tomuto vztahu vnimal"-i div6k rozumi. Tato n6mitka neni samoziejmd rozhodujici. Podle v5eho tak6 piedpokl6d6, Ze s6mantick6 teorie umeni (teorie, kter6 poj imd zobrazeni z hlediska reference) je nutne takd teorii lingvistickou. Jistd by mohly existovat referendni vztahy, kterd neodrazeji konvence jazyka, a dokonce vztahy, kter6 je tieba ch6pat z6sadnd vizu61n6. Zamysleme se tedy nad tim, jak by mohlo takov6 pojeti reference \ypadat. Neni n6hoda, i:e jazyk m6 gramatiku. Gramatika je nezbymou soud6sti jazyka a soud6sti z6sadn6 drilezit6ho spojeni mezi jazykem a pravdou. Gramatika, piinejmen5im jak je dnes pojimana, m6 viak je5td dalsi smysl. Pro dneiniho logika md gramatika v prv6 iadd,,generatiuri" funkci, je prosfedkem qistavby slozidch vdt z konedn6ho podtu lingvistickfch d6sti. Ve spojeni s teorii interpretace vysvdtli spr6vn6 gramatika, jak ti, kdo hovoii danlim jazykem, chepou neomezenf podet vdt na zaklad6 pochopeni pou- 39

8 Esrrncxf porozr,meni I ze omezen6ho podtu slov.r2 Timto zprisobem mri.zeme vkiaat, jak pravdivost di nepravdivost vdty zhvisi na vztahu jejich d6sti a jak se pojem reference v jazyce nerozpletiteln6 spojuje s piedstavou, Le ze vrtahu mezi slovy mrizeme odvodit pravdivostni podminky vdty. Toto,,genemtivni spojeni" mezi referenci a pravdou;e soud6sti intuitivniho ch6p6ni reference, kter6 je spoledn6 v5em, kdo danylm jazykem hovoff. Pr6vd zde podle mne nachiizime n6padnli rozdil mezi jazykem a malbou. PiestoZe v malbd mohou existovat repertoiiry a konvence, neexistuje v ni nic, co by se blizilo gramatice, jak ji rozumime. Piednd tu neni zjevnd splndn pozadavekonednosti. Jistd plati, Ze smyslu zobrazenf napiiklad u n6jak6ho Carpacciova pl tna rozttmime prosdednictvim porozumdni smyslu zobrazeni jeho d6sti. C6sti samy jsou ale ch6priny piesnd stejnjtn zpfrsobem; tzn. Le i ony maji d6sti, z nichz kazdou je potenci6lnd mozno rozd6lit na smyslupln6 slozky, a tak d6l ai: do nekonedna. Navic se zd6, Ze neexistuje zptsob, jak bychom mohli malbu rozd6lit do gramaticky smysluplnly'ch d6sti - Ze nemrime jak ziskat syntax odddlujici ty d6sti malby, kter6 maji konkr6tni s6mantickou roli. pied tim. nez se na obraz podiv6me, nem6me totiz pravidlo, kter6 by tuto v6c rozhodlo, takze piedstava syntaktickfch 6i sdmanticlc.'jch pravidel je tu neadekv6tri. Zpiisoby, jimiz ch6peme celkov6 zobrazeni, jsou stejn6 jako ty, jimii: ch6peme d6sti. Porozumdni neni zajilteno ani pravidly, ani konvencemi, a zdh se naopak bli.t piirozenou flrrkci norm6lniho oka. Tak jak vidfme qlznam obrazu, vidime i vlznam jeho d6stf. To ostie kontrastuje s referenci v jazyce, v n6mi v!- znam v6ty konstruujeme ze vztahu jejich ddstf a v n6mz se samy d6sti k sobd vztahuji zprisobem, kteqf je nakonec konvendni. Zdh se tedy, Le tvalovat o zobrazeni z hlediska reference neni opr6vn6n6. Trvat na tom, Le vztah malby k jejimu piedmdtu je referendni, bychom moh1i, pouze kdybychom z,,reference,, odd6- lili onen rys, kterr-i nds m6 k tomu, abychom si mysleli, Ze rysvetleni reference je tak6 v'jkladem pochopeni. Hovoiit o spojeni mezi slovem a veci jako o spojeni referendnim znamen6 ukrizat, jak to-

9 Forocnms a zobrazeni muto slor,u rozumime, protoze to mamenh uki-zal, jak jsou urdeny pravdivostni podminky vdt obsahujicich toto slovo. HovoiimeJi o referenci pii popisu obrazu, nemdli bychom si tedy myslet, Ze tim ndjak osvdtltjeme porozumdnl zobrazeni. Co je to zobrazeni, jak mu rozumime a jak na nes prisobi - tyto ot6zky zust6vaji podle vseho stejnd nejasn6, jako byly piedtim. Jedin6 vdc, kter6 nepiest6v6 hovoiit ve prospdch aplikovatelnosti referendniho vztahu, je skutednost, ie obrazy mohou byt pravdiv6, nebo nepravdiv6. A u t6to skutednosti se nyni musime zastavit. 4. Skutednost, L,e obraz m.0li,e byt pmvdiqi, di nepravdivyy', hraj e ve vizudlnim vnimani z6sadni ro1i. Napiiklad realismus, at uiv maliistvi di literatuie, bychom bez odkazu k pojrnu pravda nemohli vysv6tlit. Opdt musime zduraznit informaci (a tedy pojem reference) v na5em ch6p6ni maliiova umdnf, di pfinejmeniim jsme nuceni najit ndjalo-i rys malby, jimi,lze referenci nahradit a ktery :ukhle, jak je zajist6no spojeni se skutednosti. Takov,.i rys byl uz vlastnd pops6n: realismus mfizeme charakterizovat z hlediska toho, co vidime n a obrze. Pravdivostedy analyzujeme nikoli z hlediska vztahu mezi malbou a svdtem, njbrz z hlediska vztahu mezi tim, co vidime na obrzq a sv6tem. Goyuv port6t v6vody z Wellingtonu je realisticloj', protoze postava, jti na obraze vidime, pfipomin6 v6vodu z Wellingtonu.l3 Pravdivost obrazu se rovnii pravdivosti divakova vnim6ni; jinytmi slor,y,,intencion6lni piedmdt viddni" odpovid.i podstatd piedmdtu malby. Myilenky, kterd oziwji naie vnim6ni, kdyz se s porozumenim divrime na realistickou malbu, jsou pravdivd my5lenky.ta Pravdivost neni vlastnosti malby tak bezprostiednim zpusobem, jako je vlastrosti vd$ a to, Le je moin6 pfisuzovat obrazu pravdivos! neotvir6 cestu n6jak6 s6mantick6 teorii umdn stejn6 jako to neotevirf cestu s6mantick6 teorii napiiklad mraku di ndjak6ho jindho jelr4 v nemz lze vid6t nejakd podoby. 4I

10 Esrercri PoRozuMM PiestoZe lze rozlisit mezi nepravdil".imi a pravdil".fmi obrazy, estetick6 vnfmrini zttstdv k pravdivosti sv6ho pfedmdtu v jist6m smyslu thostejn6. elovbk, kter,j se esteticky zajtnr o Odysseu, se nestare o distou pravdu piibdhu. Jistd je pro nbho dfrlezit6, aby Odyssea ptsobila realisticky, ale existence Odyssea realita popisovanfch sc6n jsou veci esteticky indiferentni. Pro esteticlcj z5jem je ve skutednosti piimadn6, Ze vdt5ina jeho piedmetu ve zobru,eni je imagin6mi. Kdyby totiz nebylo mozn6 zobruovat imaginimi vdci, zobrazeni by pro n6s sotva bylo nejak dt1ezit6. DtleZite je, protoze umoziuje podat sc6ny a charaktery k nimi zaujim6me pouze kontemplati\,nf postoje: sc6ny a charallery kter6 - protoze jsou nere6ln6 - umohiuji nezapojit na5e praktick6 piirozen6 vlashrosti. M6-li mit pojem zobrazeni esteticlo-i smysl, musi byft mozn6 popsat esteticlo-i z6jem o zobmzeni. Pouze kdyz existuje ndco takov6- ho jako esteticlqf z6jem, jeholpiedmdtem zobrazeni, mtze existovat zobrazovaci um6ni (na rozdil od um6ni, kter6 ndco zobraz,le jenom n6hodnd). BdZnE se iik6, Ze estetich.f z6jem o necoje samoirdelnlim z jmem: piedm6t se nech6pe jako nlhraika nddeho jin6- ho1' je sdm hlavnim piedmetem pozomosti. Z toho plyne, Ze esteticlq z6jem o zobrazovaci viastnosti obrazu musi znamenat iistj z jem o obraz, nikoli pouze o zobrazenou v6c.15 Jeden rozdil mezi esteticlo.im z6j mem o obrm a z6jmem o obraz jako o z6stupce jeho piedmdtu spodivd v druhu zdrivodndni z6jmu. (A uv6st drivody n6jak6ho z6jmu znamen vysvdtlit jeho intencion6lni piedmdt, a fidiz i zdjem s6m.) Zeptirm-li se ndkoho, prod se div6 na ndjalcj obraz, mrize mi d6t ndkolik druht odpovedi. V jednom piipadd budou jeho drivody pouze divody z6jmu o zachycen6 vdci: budou popisovat vlastnosti piedmdhr, kter6 jej dini zajimavym. Zde je z jem o obraz odvozen'i: spodiv6 v tom, Ze obrm ukazuje vlastnosti piedmetu. Obraz se bere jako zprisob piistupu k piedmdtu, takze pokud je k dispozici lep5i zprisob (napiiklad piedmet s6m), lze se bez n6ho obejft. Proti tomuto pffpadu mrizeme postavit dva jin6. Za pwd pffpad, kdy se dflvody lfkaji pouze vlastnosti obrazu - qitvamlich, jako je barva, tvar a linie - a pied- I I 42

11 Forocnene,c. zosrazeni mdt neuv6ddji. Pro dlovdka s tdmito drivody je ob raz zajimav! jako abstraktni kompozice a jeho zobrazujici povaha je pro n6j zcela irelevantni. V druh6m piipadd drivody z6jmu piedstaruji drivody z6jmu o obraz (o to, jak vypad6), piestoze z6sadnim zprisobem odkazuji k piedmetu a jako drivodrim jim muze rozumdt pouze ndkdo, kdo rozumi odkazu k piedmdtu. Pozorovatel mrize napffkiad poukrizat na wdit6 gesto urditd postavy a na to, jak zv165h6 je toto gesto namalovdno, jako na v6ci, kler6 objevne vypovidaji o povzve piedmdtu (napiiklad servirdiny ruce na desce baru na Manetovd obraze Bar ve Folies-Bergire). Toje nepochybnd drivod nejenom zijmu o piedmdt, ale tak6 (a piedevlim) z6jmu o obraz, protoze je to drivodem z jmu o n6co, demu lze rozum6t, pouze div6meji se na obraz. Takov! z6jem vede pfirozend k jin6mu, k z jmt o uziti um6leclcjch prostiedlcri - o to, jak obraz pod6v6 sruj piedm6t, a tedy o to, jak se na piedm6t div6 malii. Zde by se nedalo fici, ie obraz je ch6prin jako z6stupce svdho pied:ndtu: on sdm je piedtndtem z jmu a zobrazend v6c ho nemrize nahradit. Z6jmem tu neni zobrazeni klrili svdmu piedm6tu, nfbrz zobrazeni lcvrili sobd sam6mu. A pr6vd takov! zhjem piedstawje j6dro estetickdho prozitku maliisk6ho umdni. A pr6v6 on - je-li pedlivdji analyzovdn - by lysvetlil nejenom hodnotu tohoto prozitku, ale takd povahu a hodnotu umenf, kter6 je jeho piedmdtem. Hned je n6m jasn6, Le takov! z6jem neni a nemrize bj,t z jmem o 6istou pravdivost obrazu. Kdybych tedy mdl popsat, co vidim na obraze, musel bych nejenom popsat optick6 vlastnosti piedm6tu, ale podat tak6 jeho interpretaci, zprisob, jaklim ho vidim. Popis zprisobu pohledu na piedmdt je d6n celkovou myllenkou, v jejimf r6mci obrazu rozumim. V piipad6 portr6tu nemusi blit tato qfkladov6 my5lenka myilenkou o momentiilni podobd piedm6tu: nemusi to bit myilenka,,tak- 43

12 I EsrETrcKi PoRozuN.dNi to rypadal". Tato my5lenka se mrize v^ahovat nikoli k tomu, jak piedmdt rrypadal v tom kter6m okamziku, nlibrz jaloj byl, di spi5e jakf byl v odich umelce. Podobu lze podat jenom diky tomu, Ze vyjadiuje slantednost, a proto je to pr6vd skutednost, demu div6k rozumi (di nerozumi). Jeden z nejdrilezitdj5ich rozdihi mezi fotografii a maliisklm portr6tem v jeho tradidni podobd spodiv6 v jejich vztahu k dasu. Pro fotografii je pfiznadn6, Le jellkol je chdplina z hlediska pii6inn6ho vztahu ke sv6mu piedm6tu, m6 se za to, Ze odhaluje ndco momentiilniho o sv6m piedmetu * jak tento piedm6t vypadal v urdit6m okamziku. Tento pocit okarnziku se z drivodri, kter6 bud ou zflty ziejm6, z fotografie ziidkakdy vytr6ci. Oproti tomu portrdhf malba chce zachltit vnim6ni dasu a swj piedmdt zobrazit jako rozprosfenli v 6ase, a to i kdyz ukazuje urdit'.i okamzik jeho existence. Portr6t neni umenim okamzit6ho ajeho cilem neni postihnout pouze prchav6 podoby. Cilem malby je nabidnout vhled a vj4voieni ndjak6 podoby je dfilezit6 hlavnd jako vlraz myslenky. Zatimco kauzdlni vztah je vztahem mezi udilostni, v piipadd n6m6tu myilenky Zridn6 takov6 rjzk6 omezeni neexishrje. To by snad z66sti mohlo lysvbtlovat dastou kritiku, Ze skutedn6 umdni portr6tu zaniklo s ndstupem fotografie a Ze pokud se zobrazujici um6ni stille drli idedhi realismu, neni schopno zachytit pocit pbnutf iasu, coz by realistick6 umdni mdlo.'6 Fotograf se samoziejm6 mfile snalit zachttit onu prchavou podobu, kter6 nejspolehlivdji rrypovid6 o charakteru fotografovan6- ho dlovdka. MriZe se pokusit najit v moment6lnim ndjak! znak toho, co je trval6. Mezi obraz em, kterii je znakem nddeho trvaldho, a obrazem, kte4fje vlfoazem trvaldho, je v5ak velloj rozdil. Vyj 6diit trval6 mamenh vyslovit myslenku o jeho podstatd. Zachytil znak trvaldho znameni vltvoiit n6co, z deho lze lyvodit jeho vlastnosti. N6kdo muze zustat mldet, kdyz se po ndm chce, aby h6ji1 sv6ho piitele, a z tohoto mldenf r.yvozuji, Ze jeho pfitel se provinil. MySlenku o vind sv6ho piitele v5ak tento 61ov6k rozhodnd nevyj6diil. Podobnd mrize fotografie poddvat znalq toho, co.1e Iwal6, navzdory tomu, Ze trva16 r,l.jidiit neumi.

13 Fotocnerrs,q. zoarazeni 6. Jak uz jsem uvedl, ide6lni fotografie je v kauz6lnim vztahu ke sv6mu piedmdtu a tento piedmdt,,zobrazuje" reprodukci jeho podoby. Vidime-li v nddem ide6lni fotografii, vidfme v tom piiklad tohoto kaw6lniho procesu, kterj m6 pod6tek v,,zobrazen6m,, piedmdtu a konec ve vytvoieni kopie podoby.,,kopii" podoby minim takovou v6c, kterou ndkdo s norm6lnima odima a ch6pdnim vidf (ako intencion6lni piedmdt viddni) jako co mozn6 nejvemdj5i podobu toho, co by viddl, kdyby pozoroval z urdit6ho rihlu a v urdit6m okamziku v historii dan6ho piedmetu piedmdt srim. ilovdk zkoumajici iderilni fotografii zisk6v6 velmi dobrou piedstaw o tom,yafr ndco vypadalo. V drisledku toho mrize z fotografie zjistit, jak ndco vypadalo, stejnd jako by to zjistil, kdyby to skutednd vid51. U ide6lni fotografie neni ani nuh6, a dokonce ani mozn6, aby byl fotografuv z6mdr drilezit-im faktorem, jenz by urdoval, jak se m6m na snimek divat. OkamiiG j e roryom\ra jako to, dim skutednd je - nikoli jako interpretace reality, ale jako prezentace toho, jak neco vypadaio. Pohled na fotogra.fii je v jistdm smyslu niihrai-kou potrledu na v c samu. Vezrndme napiiklad,,nejrealistidgjsi" ze vlech fotografichjch mddif, televizi. F.eknuJi, Ze jsem ndkoho viddl v televizi - {. Ze kdl jsem se dival na televizi, videl jsem fto -, je to, jak se zd6, sotva spom j5i, nez kdyz ieknu, Ze jsem ho viddl v zrcadle. Televize je jako zrcadlo: rozvinutf karailniiebzpc, kter,j je piirozenlhn procesem vizuslniho vnim6ni, ani tak neodshariuje, jako prodluzuje. PiedmEt fotografie samoziejrne neni nutn6 definovat z hlediska tohoto kauz6lniho procesu, protoze ho 1ze identifikovatjinak. Faktem ale zristiiv6, 2e kdyl ilkhme, Le x je fotografii y, k tomuto kauz6lnimu vztaht odkazujeme a prdvd z hlediska kauz6lniho vztahu je piedmdt fotografie 4ravidla ch6p6n. Uved'me, Ze piedm6t je takto definov6n alespoi pro mrij logic\f ide6l fotografie: tato premisa je to jedind, co m6 argumentace vyzaduje. Z toho za pw6 plyne, Ze piedmdt ide6lni fotografie musi existovat, za dnth6, ie musi vypadat zhruba tak, jak rrypad6 na fotografii, 45

14 Esrsrcrr PoRozLMEM a za tieti, Ze jeho podoba na fotografii je jeho podobou v urdit6m okamziku j eho existence. Prvni z tdchto charakteristik je bezprostiednim disledkem skutednosti, Le vztah mezi fotografii a jejim piedmetem je kauz6lni. Jeli a piidinou 6, pakje existence b dostatedn)rm drikazem existence a. Vlastnost r1'jadiovat,,intencion6lni aktn\zacl", kter6 je piiznadni pro malbu, fotografie post6d6. Ide6lni fotografie tudii neni schopna zachytit nic nere6ln6ho; je-li fotografie fotografii ndjakdho dlov6ka, pak existuje konkr6frri dlovek, jehoz je fotografii. Mohu samoziejme poiidit fotografii nah6 postaly s draperii a nazvat ji Venuie. AIe jellkoz to lze ch6pat jako uplatndni fikce, nemdlo by se v tom vid6t fotografick6 zobrazeni Venu5e, a1e spi5e fotografie zobrazeni VenuSe. Jinlimi sloly, k procesu flktivniho zobrazeni dochrlzi nikoli ve fotografii, ale v jejim piedm6tu: to piedmdt zobranrje Venu5i ; fotografie nedd16 nic j in6h o, nei, Ze yitvamou podobu piedmetu piend5i k jiqim odim. To neznamen6, Ze modelka piedv6di (aniz si je toho vddoma) Venu5i. Venuii nezobrazuje ona, ale fotograi kter,j ji vpziv6 ve sv6m zobrazeni. Zobrazr.ljici akt, ktery ztdlesiuje zobrantjici myslenku, je ale uskutedndn diiv, nez se vfibec fotografie poiidi. Jak uvidime, tato neschopnost fikce ve foto$afii je velmi dilezitri pro naie ch6p6ni filmu; piisnd a1e tak6 omezuje esteticlo-i vlznam,,zobrazeni" ve fotografii. Jak jsme jiz vid6li, zobrazeni v um6ni me zvl6stni vlznam pr6- vd v drisledku toho, Ze jsme mu schopni rozumdt - v tom smyslu, Ze rozumime jeho obsahu -, a pfitom zustat lhostejni k jeho dist6 pravdivosti a nezajimat se o ni. Proto je fiktiwi zobrazeni nejenom dfilezitou, ale ve skutednosti zrikladni formou zobrazujiciho umdni, formou, jejimi prostiednictvim nachrizi estetick6 porozumdni svfij hlavni zprisob q'j6dieni. N6kdo by cht6l mozn6 namitnout, Ze mij piiklad je zvliletri ale existuji i jin6 zprisoby vytvdieni fillir.nich zobrzen ller6 jsou zhsadnd fotografickd. Jinfmi slovy k tomu, aby fotografie zachytila fikci, neni nuh6, aby fotograf vytvoiil nez6vis16 zobrzenl Piedpokl6dejme, Ze by vyfotografoval opil6ho pobudu a snimek

15 Fotocrerrs e zosrazeui by pojmenoval Sl/dnos. Nebyla by to fotografie fikce, ve skute6- nosti srovnateln6 s obrazem Si16na, k n6muz strll modelem ooil'f pobuda? Tento pffklad, kter'-i jsem si vyprijdil od Richarda Wollheima, je sice zajimav!, podle mne ale nic nedokazuje. posud'me podobnf piiklad: na ulici narazim na opil6ho pobudu, uk6zu na n6ho a ieknu,,sil6nos". To, zda me gesto d616 z pobudy zobrazeni, je diskutabilni, jestlize ale ano, pak je to proto, Ze v s vybizim, at o ndm takto uvazujete. Vyjddiil jsem zobranjici myslenku: piedstavte si tohoto dlov6ka jako Sil6na. A myslenku jsem zawsil tim, Ze jsem na jeji podiimujici piedmdt ukir:al. Pii jinfch piilezitostech by mohl tento ostelzi\,ni akt uskutednit fotoapar6t (nebo rilm, zrcadlo di kteqikoli jinli prostiedek, kterr-izoluje vec, krerou ukazuje). Fotoapax6t je tedy uzit nikoli k tomu, aby n6co zobrazil, ale aby na to ukrizal. Jaknile je piedmdt lokalizov6n, zaine hr6t v nez6visl6m procesu zobrazeni svou zvldstri roli. Fotoapaftit neni v tomto procesu nezbytnf: stejnd dobie poslouzi ukazov6dek. plyneji z tohoto piikladu, Ze fotografie mriz e bi/.. zobrazenim. pak z ndho plyne totez i o prstech. Pfijmout tento z6ver by sveddilo o neschopnosti rozlisovat mezi tim, co je ve vt'ridieni zobrazujici my5lenky nahodi- 16 a co nezbltni. Znameni to otevfit cestu k teorii, podle niz je zobrazenim v5echno, co m6 n6jakou roli ve v1'j6dieni myllenky. Takor."-i nrizor v5ak nevysv6tluje esteticlai qlmam zobrazeni. Navic ale, a to je mnohem vriin6j5i, z neho plyne, Le mezi zobraztjicim a nezobrazujicim um6nim neni rozdil. Pojeti zobrazeu, kter6 pfiji mrim j6, takovrj rozdil piedpoklddi, a to z velmi dobrr.ich drivodri. Neopustim je na zriklade takoq.ich pochybnfch piikladri. Tot6L lze qjridiit tak, Ze iekneme, Ze obraz je stejne jako vetz ilplnym vlnzem myslenky, jiz obsahuje. Obraz je dostatednjm nristojem zobrazujiciho myileni a mo?;r neexistuje lep5i Tpusob, jak vyjrffit, co obraz ifl<,i. Pr6v6 proto lze zobrazettt poklldat za rnitini vlastnost maiby, a ne pouze za vlastnost ndjak6ho procesu, jehoz je malba sou66sti. Posud'me takd druhou shora zninenou charakteristiku: oiedmet ide6lni fotografie musi qpadat zhruba tak, jak vypada na lotogra- 41

16 Esrencr6 PoRozrJMENi fii. Fotografie mrize samou svou povahot,,zobrmovat" pouze prostiednictvim podobnosti. Sklon tvrdit, i,e zobraztje sruj piedm6t, m6me pouze v dtisledku toho, Ze prisobf jako jeho vizualni pfipominka. Bez t6to podobnosti by nebylo mozn6 z fotografie pochopit, jak piedmbt vypadal - 5lo by to pouze prostiednictvim v6deck6ho pozrani, kter6 by bylo pro jalcjkoli z6jem o r"_ftvamou stranku foto- $afie i.relevantrf. Srovnejme to s piipadem elektronov6ho mikroskopu, ktert-i deruje na p6sku zak6dovanlf idaj o atomov6 stnrlluie krystalu. Jde o zobrazeni atomov6 stnrktury? JestiiZe ano, prod potom neiici, Ze jalo-ikoli kauz6lni vztah, kteni n6m umozfiuje dedukovat povahu pfidiny z vlastrosti j ejiho tdinku, n6m v tdi*u poskynrje zobrazeni piiliny. Takov6 pojeti zobrazeniby bylo vskutku nezajimav6. Proto neni mozn6, aby ide6lni fotografie zobrzovala nejakou vdc jinak nez tim, i:e *6iq jak tato v6c v jist6m okamziku sv6 historie rypadala, a piitom ji zobrazovala tak, jak zobrazuje cokoli jin6ho. Jak bychom mohli pochopit ide6lni fotografii, kter6 by sruj piedmdt zobrazovalajako n5co jin6ho, jinak, nez vypadal? Pochopit bychom ji mohli, jenom kdybychom mohli tak6 ffci, Ze fotografie nekdy svuj piedm6t nezobrazuje tak, jak rypad.i; tj. kdybychom mohli ffci, Ze zobrazent zde je,,zobrazefim jako". Zamysleme se ale nad n6siedujici vdtou:.r je ide6lni fotografii y jako z. ZdA se, Le nem6me jak doplnit popis,l'. To zrtarnen6, Leho nemrizeme doplnit porze odkeuem k procesu fotografovani a Ze musime pouk6zat napiiklad na ndjalcj nez visl! ald zobrazent, ktery mu piedchilzi nebo po nem n6sleduje. Dalo by se iici, Ze technika ve fotografii ztratila ve5keqi v,imam: mrize n6m piedlozit, co vidime, nemtze n6m ale iici, jak se na to mdme divat. MrimeJi pochopit typick6 ridinky fotografi e, musime mit na pamdti tii shom uvedend charakteristiky. Div6meli se na ide6lni fotografii, vime, Ze vidime n6co, co skutedn6 existovalo, a Ze to vidime tak, jak to rypadalo. N65 postoj k fotografii bude tedy piiznadnd zahmovat zvddavost, ne vsak zvedavost na fotogafii, ale na jejf piedmdt. Fotografie pout6 na5i touhu po pozr6ni svdta, po pozn6ni toho, jak v6ci r,rypadaji nebo jak-imi se zdaji. Fotografie je pro-

17 Forocneru A zobrazeni stiedkem, kter'y' m6 v6st k tomu, abychom uviddli jeji piedm6t; oprotr tomu v malbd je piedmdt prostiedkem k tomu, abychom viddli to, co zobrazuje. Fotografie je vfidi sv6mu piedmdtu trans_ parentri, a pout6-1i n6d zdjem, pak je to proto, Le pfisobi jako z6_ stupce vdci, kterou ukazuje. JestliZe se ndkomu zd6 b,it n6iak6 fo_ tografie kr6sn6, je tomu tak proto, Ze se mu zd6 bjt nico kr6sn6ho na jejim piedmdtu. Malba viak mrize b1y't k6sn6, i kdyi. zobransle o5klivou vdc. N6kdo by snad byl ochoten pfijmout mnou naznadenj obecnli rozdil mezi esteticlc,.ian z6jmem a zv6davosti a tak6 akceptovat, co z n6ho plyne, totil i,e ndco je zobrazenim, pouze kdyz je to schop_ no.n6st odkaz ke sv6mu piedmetu a neb;ftjeho pouhou nrihrazkou. Takovf dlovdk by ale st6le mohl namitat, Ze je mozn6 mit zirjem o fotografii jakoito fotografii a pokl6dat za kr6snou ji, ne pouze jeji piedm6t. Co to ale znamen mit z6jem o fotografii jakozto fotografii? N6kdo samoziejme mrize mit o fotografii 6ist6 abstraktni z6jem, mrize mit zdjem o fotografii jakozto konstrukci linii a tvaru (lak bychom m6li vnimat napiiklad rayograrry Mana Raye). elo;dk mrize mft 6ist6 absrraktni estetic\f z6jem o cokoli; iotografre je zobraztjicim umdnim, pouze jeji n6! z6jem o ni typem eitetick6_ ho z6jmu o fotografickd,,zobrazeni,.. Vrat'me se k piedchozfmu rozboru zobrazeni v maliistvi. Zd6 se, Ze mezi tvrzenim, Le se zajim m o nejakou v6c pro ni samu, a twzenim, Ze se o ni zajimim jakoko o zobrazenf nedeho iin6ho. je evidenmi rozpor. Maji-li se ryro dva zejmy smfiit, je v prvd iadj nezbytnd q'rnezit, jak6 mfsto zaujimd v estetick6m ieimu pravda. Pravda je esteticky relevantni, pouze lze_li ji ch6pat jako vernost zachycen6 situaci, nikoli jako,,v6most faktrirn,,. 2 hiediska este_ tick6ho z6jmu je vzdy irelevantni, zda zobrazen vdc skuteend 49

18 Esrrncrf PoRozur"GNi existuje, a pokud existuje, zda existuje tak, jak je zpodobena. To samoziejme neznamens, Ze esteticklf z6jem nevyzaduje, aby v6ci obecnd byly zhruba takov6, jak jsou piedv6d6ny; to je ale jin6 zilelitost. Jak jsem jiz iekl, to odporuj e tomu, jak se b6znd zajimhme o fotografie. Alespoi vzhledem k tomu, co o fotografiich vime, je piirozen6, Ze se o ne zajim6me jak proto, Ze jsou v6m6 faktrim, tak proto, Ze n6m iikaji n6co uzitedn6ho sv6m piedm6tu. Proto se zd6, 2e emocion6lni di,,estetick6" kvality fotografie zpravidla piimo Wchineji z kvalit toho, co fotografie,,zobrazuje"; je-li fotografie smutn6, obvykle je tomu tak proto, Ze smutn'_i je jeji piedmdt; jeji dojimav6, pak proto, Ze n6s jeji piedmdt dojim6, atd. Stoji za to se zamyslet nad tim, prod nemriz existovat jin nei, d6siv6 fotografie mudeni. Zvddavost dlovdka by se tu nelisila od jeho zv6davosti na akt s6m. Mit estetic[i z6jem o takovou fotografii by proto bylo stejnd t6ik6 (a snad takd stejnd zvrhl6) jako esteticky se zajimat o re6lnou situaci tohoto druhu. Obraz mudednick6 smrti mrize bft oproti tomu vznebend klidnf, jako je tomu u Mantegnova vynikaj iciho Ulcliiovdni v Louvru. Malba md na rozdil od kvalit sv6ho piedm6tu emociondlni kvality. V piipadd fotografie - napiiklad fotografie obdti ndjak6 nehody - je postoj dlovdka podmindn vddomim, Ze se takov6 vdci st6vaji. Vddomi kauz6lniho vztahu mezi fotografii a piedmdtem dini jeho postoj prakticlo-fon. Tim nechci popiit, Ze ndkdo mrize mit zhjem o fotografii pro ni samu a z6rovei si udrzet n6leli$ odstup od jejiho piedmdtu, i kdyz fotografie zachycuje sc6nu utrpeni di smrti. Skutednou ot6zkou ale je: mtzeme mit takovr-i z\jem o fotografii, aniz se stejnd tak zajimdme o jeji piedmdt? Mohu mit esteticloj zdjem o fotografii umirajiciho voj6ka, anll. me esteticky zajimh tak6 voj6kova smrt? Ci l6pe iedeno, mohu udrzet fi,to zhjmy odd6ien6, a piitom se zajimat o,,zobrazovaci" str6nku fotografie? M5meli od fotografie odstup jenom diky tomu, Ze m6me odstup od jejiho piedmdtu, pak st6le nebyl udindn dilezit-i rozdil, kter'-i chci zdtramit - rozdil mezi z jmem o zobrazeni a z6jmem o piedmdt. ZdA se, Ze j e

19 Forocnern,c. zonrazeni ffeba proklnat, Ze fotografie mrtie - sama o sobd - tytvdiet ono ostr6 odddleni z jmfi, jei je 't dobr6 malby vzdy ziejm6. Vezmdme tak6 fotografie star6ho Londlha. Jak je mozn6 odddlit z6jem o jejich kr6su od zijmu o k6su Londlfna, ja]r!, b.!val? Pfim6ienou reakci na fotografii je tu litost (coz neni - di piinejmenlim ne bdzne - pfim6ien6 reakce na obrazy Canalefta). Ustiednim ukazatelem emoce dlovdka je zvol6ni,,jak p6knd to lrypadalo!" Posud'me tedy, jak6 drivody lze uv6st v odpovdd na otiizku,,prod se na to div65?". U fotografie se znifiujeme o rysech piedmdfu; u malby pouze o pozorovateln6 striince zachycenl v obraze. To je v podstate to, co odlisuje z6j em o zobrazeni jakozto nrilrazku od zdjmu o zobrazeni pro nd samo. Nyni piedpokl6dejme, Ze n6- kdo bude chtit oponovat s tim, Ze neni netyhntteln6, abychom k fotografiim, a to i k fotografiim ide6lnim, pfish:povali tak, jak jsem popsal. Podivejme se, jak6 n6sledky by takov6 stanovisko mohlo mit. 8. Piedstavme si, Ze fotografie pokl6d6me za zobrazeni v piesne stejn6m smyslu jako malby, takze piedmdtem estetick6ho zdjm.u je samajejich zobrazujici povaha. Jak6 bude mft drisledky, budeme-li se na fotografii divat tak, Ze nebude ziielet na tom, zdajejl piedmdt skutedne existoval, di zda skutednd vypadal jako v6c, jiz vidime na snfmku? ZajImd nhs zde nikoli piedmdt, nfbrz zprisob jeho zobrazeni. Jestliie miie existovat takoqi zhjem o fotografii, plyre z toho, Le fotografie ndkdy mrize byt vyazem zobrazujicim my5- Ienky, tedy nddim vic nez pouhlim napodobenfm dan6ho piedmdtu. Soud6sti z6jmu o vdc pro ni samu, o vdc jako celek, musi bjt ziljem o detail. JestliZe totiz neexistuje ndco jin6ho, kvili temu pozorujeme n6jakou vdc a uvazujeme nad ni, nemiime - coi, nz bylo nejednou konstatovilno *, nez se na ni podiv6me, jak urdit, kterd charakteristiky jsou a kterd nejsou pro n65 z6jem reievant- 51

20 I EsrrTlcr6 porozultcm ni.r7 Prdvd z tohoto drivodu se nemrizeme spokojit s piirodou a musime mit um6leck6 dila jako piedm6ty estetick6ho soudu. Um6ni piedstaruje prostiedek, kterj je vridi lidsk6mu 26m6ru transparentni, prostiedek, u ndhoz lze ot6,zlcu prod? polozit pro kazdf pozorovatelnj rys, i kdyz n6kdy se mrize uk6zat, Le na ni neni moznd odpovdd6t. Umdni je vlrazem piesnd tech racion6lnich pohnutek, kter6 nach6zeji ventil v estetick6m z6jmt; pr6v6 proto je jedinou veci, kter6 tento zejem zcela uspokojuje. Fotograf, kteri se snazi o esteticky u!,znamn6, zobrazeni, se tedy musi snazit mit pod kontrolou tak6 detail:,,detail,,zde ch6- peme v Sirok6m smyslu,jak6hokoli pozorovateln6ho faktu di rysu". V tom ale spodiv6 nov6 obtiz. Ka:uz lni proces, jehoz je fotograf obdti, stavi t6mdi kaidy detail mimo jeho kontrolu. I kdy1 fotograf z mdmd zaranluje kaldy zhhyb iatri fotografovan6 osoby a pedlivd vytvoii - jak to kdysi d6l6vali studiovi fotografov6 - piim6ienou sc6nu, sotva to bude dtlezit6, protoze ve fotografii existuje, jak se zd6, jen m6lo zprisobi, jak by se takov6 zdm1ry daly projevit. Ve fotografii piedn6 postr6d6me v5echny charakteristiky stylu - s vlij imkou tdch nejhrubiich -, a piitom v maliistvi pr6vd styl zprisobuje, Le ot zka Prod toto, a ne tamto? vede k tak plodn6mu zkoum6ni. Styl n6m umoziuje na tuto otezku odpov6ddtim, Ze poukdzeme v'.y'hradne na maliisk6 aspekty, a ne na to, co je esteticky nevlznamnd nebo se nij ak neprojevuje v tom, co vidime.18 Hled6ni vlfznamu ve fotografii se proto redukuje, di je zcela mame: z6jem o detail n em6 26dn! smysl, protoze detail nemfize nic uk6zat. Detail je tak jako fotografie sama transparentni vridi sv6mu piedmdtu. Je-1i fotografie zajimavl, je to jedine diky tomu, Le zachycuje ndco zajimav6ho, ne v drisledku zprisobu. jimz loho dosahuje. Piedpoklddejme ale, Ze by fotograf mohl svou piedstaru na fotografii z6m6m6 formovat piesne tak, jak je to bdzn6 v jin6m zobrazovacim umdni. Ot6zkou je, kam al mftle toto formov6ni jit. Jist6 bude existovat nekonedn6 mnoho v6ci, kter6 jsou mimo jeho kontrolu. Prach na ruk6lu, pihy na fr6ii, vr6sky na ruce - takov6 52

21 Forocnerm e. zosrazeni malidkosti budou vzdy piedem z6visl6 na piedchozf situaci fotografovan6ho piedm6tu. KdyZ fotograf vidi fotografickou desku, strile mrize chtit uplatnit svou kontrolu a lybere tady pr6v6 tuto barvu, tam pr6vd onen podet vlisek di onu texturu kize. MuZe v tom pokradovat a ndkter6 vdci zamalovat, jin6 piimalovat, ndco zaretusovat, poopravit di pfipodobnit nddemu jin6mu, jak se mu zlibi. Tim se vbak st6v6 maliiem, nebot' bere zobrazeni v6hrd. Fotografie se redukuje najahjsi rdmec, kolem n6hoz maluje, r6mec, kterii mu 'vnucuje v podstatd zbytednh omezeni.re Jinak iedeno, kdyz fotograf usiluje o zobrazovaci um6ni, nutne se odklani od ide6lu fotografie, kter,_i jsem popsal, k ide6lu malby. Zcela jasnd to pochopime, zamyslimeji se nad tim, o co piesnd by 5lo, kdyby fotografie mdla bjt pln6 zobrazujicim umdnim - kdyby m6la vykazovat vsechny aspekty zobrazeni, kter6 zobrazeni odii- Suji od pouhdho kopirovani a d vaji mu jeho jedinednou estetickou piitazlivost. Nikdo nemrize popiit, Ze fotografie si od sv.j.ch pod6tlai stanovovala um5leck6 ide6ly a pokou5ela se ustavit jako zobranjici umdni. Vyvrcholeni tohoto procesu nachdzime uz v technikdch fotomont6ze, jel. fiivali surrealist6 a futurist6 (zejm6na takovi um6lci jako L6sz16 Moholy-Nagy a Hannah H6chovri), a vidime je i na fotografiich, jako je Podzim od Henryho Peache Robinsona. N65 z6jem o r{sledek tu mrize byt zcela nez6- vislf na existenci a povaze privodniho piedmdtu. To je ale drino prdv6 tim, Ze fotografick6 obra:zy byly vysfiizeny a v konedn6m produktu pieuspoiddany tak, i:e jil, v Z6dn6m norm6lnim smyslu nelze iici, ie jde o fotografit nejakdho piedmdtu. Piedpokl6dejme, Le bych Wbral z ndjak6 fotografre posta\,y tieba Jany, Filipa a Pavla, Le bych je vystiihl, zaranloval v montiizi a upravoval a piizprisoboval je, dokud by se mi nezd6l konednf qlsledek uspokojivr-i. Docela dobie by se daloiici, Ze konednlf vrjsledek zobrazuje iekndme h6dku milencri; fotografie h6dky milencri to ale nenj. H6dku zobrazuje, protoze k h6dce stoji ve zcela stejn6m intencion6him vztahu, v jakdm by k ni mohl st6t namalovan! obraz. Ve skutednosti je to vlasbrd malba ai na to, i,e k vy'tvoieni sr jch po- 53

22 I Esrslcxl porozumeni stav shodou okolnosti vsnfiiv fotografick6 techniky. pokud lze posta\y st6le poklidat za fotografie, jsou to fotografie Jany, Filipa a Pavla, nikoli fotografie h6dky milenct. (Skutednost, Le to jsou fotografie, mrize byt samoziejmd esteticky vlznamn. N6kdo by napiiklad mohl pouzit postavy r.y stiliend z n6jak6ho masm6dia se zhmdrem ironicky komentovat ndjakou situaci.) Historie fotografick6ho um6ni je historii sledu pokusri prolomit kauziini ietdzec, kterll fotografa svazuje, vnutit mezi piedmet a jeho podobu lidslo_i z6m6r, aby se piedmdt dal timto z6m6rem jak definovat, tak viddt z jeho hlediska.?o Je to historie snahy zmdnit pouh6 napodobeni ve vhaz zobraztjici my5lenky, snahy objevit pomoci ruznlich technik (od kombinovan6 fotografie po objektiv s m6klo-im ohniskem), co uz bylo ve skutednosti zn6mo.z) Je pravda, Ze n6kdy se fotografovd snazili vytvaiet prostiednictvim fotografie veskze fiktivni sc6ny a modely a okoli aranzovali jako na jevi5ti, aby vznikla narativni sc6na se zobrazovacim vyznamem. Jak jsem jll ale tk zal, vfsledn6 fotografie nebyla zobrazenim. Proces zobrazeni prob6hl pied tim, nei byla sc6na vyfotografov6- na. Fotografie zobrazeni neni zobrazenim o nic vic. ne?, je obraz dlovdka Zivlfon dlov6kem. 9. Ndkomu by se mohlo zd6t, Ze obchrizim probl6m, kdyz piipou5- tim pouze jeden zpiisob, jimz mrize fotografie ziskat vlznam zobrazeni, zpfrsob, kteql fotografii nevyhnutelnd vede k tomu, aby se podiidila cihim maliistvi. Mohl by namitnout, Ze fotograf si piece suij piedmdt nevoli nahodile a Le neni ani thostejnli k tomu, z jak6ho ihlu pohledu fotografuje, di ke kompozici, v niz je piedm1t zasazen. Fotografov6ni mrize blit esteticlgimi ztrnlry vymezeno stejn6 jako malba. Fotografie bude navrzena tak, aby svrij piedmdt ukazovala v urdit6m svdtle a z urdit6ho pohledu; mrize tim na tomto pfedmdtu odhalit v6ci, jicm si norm6ln6 neviim6me a kte-

23 Forocnerm e zognezrni qfch bychom si neblit fotografie ani nev5imli. Takov6 podinani pfin65i qisledky, jez jsou plnd vlastni fotografickdmu umdni, kter6 tedy m6 svuj zvl6shri zprisob, jak uk6zat svdt. Nestadi to snad na to, aby fotografie mdla status zobrazujiciho um6ni? Nemyslim, Ze bych na zh}jad1 takovd n6mitky byl nucen svou argumentaci revidovat. Piesnd totdz lze iict, i o zrcadle. KdyZ vidim ndkoho v ncadle, vidim jeho, nikoli jeho zobrazeni. To se nemdni, ani kdyz jde o kiiv6 zrcadlo a ani kdyz je zrcadlo n6kde umistdno zd;memd. ZAm6r m.0lle byit dokonce podobnyl zrimdru pfi fotografov6ni: podat jedinednf, pozoruhodnlf pohled na ndjakou vdc, pohled, kterr-i o ni odhaluje ndjakou,pravdu,,, k1er6 by mohla zistat nero4ozn6na. Dokonce bychom si mohli piedstavit umeni zrcadel, um6ni, spodfvajici v tom, Ze se zrcadlo drzi v takovd pozici, aby to, co je v n6m viddt, bylo zajimav6 nebo kr6sn6. Umdni zrcadel ndkdy mrize tak jako um6ni fotografie obsahovat zobrazeni. Napiiklad mrize obsahovat zobrazeni VenuIe di Sil6na. jak tomu bylo u dvou typri,,fiktivni" fotografie, nad nimiz-jsme se zam1y'5leli vlie. Zobrazeni ale nebude vlastrosti zrcadla. Neni moin6, Le bych zkrfltka pouze tfm, Ze pied ndh.im podrzlm zrcadlo, uddlal z tohoto dlov6kajeho zobrazeni. Y1dyt at uz se koneckonct div6m na ndho, nebo na zrcadlo, v kazddm pffpadd vidim jeho. Kdyby se zrcadlo m61o st6t vyrazem zobraztjici my5lenky, muselo by b1h i ono zbaveno privodnich vlastnosti; jako fotomontriz by se muselo osvobodit od kauz6lniho iet6zce, kter,-i je spojuje s odrizenlim pledm6tem. Snad uz ted vidime, jak pravdiv6 bylo, popsal-li Oliver Wendell Holmes daguerrotypii jako,,zrcadlo s pam6tf'.22 Pr6vd takov6 zrcadlo pfivodilo p6d lorda Lambtona. Proto nezlleli na tom, kolik estetick'jch 26m6ru se za fotografov6aim sknirr6. Neni dilezitd, zda jsou piedmet, jeho prostiedl, jeho aktivita di svdtlo z6mdmd zaranioviny. Pravou oti2kou je, co je tieba uddlat, aby v'jsledkem bylo zobrazeni. Jsou obrazy, kter6 jsou zobrazenimi (malby), a obrary, kter6 zobrazenimi nejsou (zrcadla). Do kter6 skupiny patii fotografie? Dokazoval j sem, Ze pafl pfirozend do skupiny druh6. Fotografii lze uddlat tak, aby nillelela 55

24 -l Esrerrcxr porozu]"gni do prvni skupiny, musi se viak st6t z6sadnim nositelem zobrazujici my5lenky. Pak je a1e tieba do vztahu mezi fotografii a jejim piedmdtem zasilhnoul tak, aby piestalabfi fotografii tohoto piedmdtu. Nestadi to snad jako drikaz toho, Ze zprisobem zobrazeni nejenom nemr.ize byy't mrij iderll fotografie, ale Ze neni molne zobrazovat prostiednictvim fotografi e jako takov6? Posledni srovn6ni: lyznadim urdit6 misto, z n6hoz lze ziskat urdi-!.i pohled na ulici. Pak pied toto misto postavim r6m. Nastavim ho tak, aby bylo ze nolen6ho mista videt pouze urdit6 d6sti ulice, kdezto jin6 budou zalcyty. Ud6l6m to, jak nejl6pe umim, tak, aby to, co.;e viddt v r6mu, bylo co nejpdkn6jii: budovy v r6mu pfisobi harmonrcky, o5kliv6 vdz, kter6 ulici dominuje, je odstran6na z pohledu, uprostied kompozice je ulidka mezi dvdma klasichimi fas6dami, jez bychom jinak pomijeli bez pov5imnuti, atd. Popsal jsem zde aktivitu, kter6 je estetic$mi zamery r,rymezena stejnd jako to, s dim m6 zku- Senost norm6lni fotograf. Jak by ale n6kdo mohl tvrdit, Ze to, co vidim v r6mu, neni ulice sama, nlfbrl jeji zobrazeni? Sama tato piedstava je absurdni. 10. Na to by n6kdo mohl iici, Le zobrazeni koneckoncri neni vnitini vlashrosti ani malby, ani popisu. Zobrazeni je vztah; vdc lze charakterizovat jako zobrazeni, pouze kdyz ji jeden dlovdk uzije k tomu, aby n6,co zobrazil jin6mu. Podle tohoto n6zoru nelze ffci, Ze ndco,je zobrazenim'.'; n6co lze pouze,,uiit jako zobrazeni. Kdyby tomu tak bylo, m6 argumentace by lysla napnizdno. Fotografie by byly zobrazenimi ve stejnd velk6 di mal6 miiejako malby, gest4 ncadla, omaleni a cokoli jindho, co mrize mit svou roli v procesu komunikace. Tato n6mitka je v6zndj5i a odrazi mirn! spor v teorii r jzramu. Podle n6kter'_ich badateli je v.jznam vlasbrosti vdfy; jini, napiiklad H. Paul Grice, twdi,2e tyn:nrrl je v prv6 iadd vztah mezi vl,jridienim a tim, kdo je r,yjadiuje.23 I u Griceho v5ak zustavd rozdil mezi widdie- 56

25 Forocnen e e zoeraztl'ri l I I nimi, kterd jsou artikulovan6, a tdmi, kter6 artikulovan6 nejsou. V6ty je tie.ba odlisovat od polo-fiznuti hlary, protoze se podileji na gramatice a jsou jejim piikladem; prostiednictvim t6to gramatiky jim lze rozttmdt nez6visle na kontextu jejich uziti. Dikl' artikulaci mize st6t vdta sama jako zlil<ladni r._foaz myilenky. Piipadnf z6jem o vdtu (a jeji obsah) nezavisi na ndjak6m piim6m zapojeni do altu komunikace. Yynamlze (ist ve vdtd a neni deba ho odvozovat z pr&vodnich okolnostl. Podobnd je tomu s malbou, kter6 mrize diky tomu, Ze je plnd artikulovan6, upoutat pozomost jako z6kladni qfoaz procesu mysleni. Lze ji rozumdt, i kdyz je izolovan6 od zvli5tnich okolnosti sv6ho vzniku, protoze jedna kazdd charakteristika malby mrize blit ljsledkem intencion6lniho aktu a zdrovei vyfv6iet intencion6lni piedmdt. Ze z jmtt o intencion6lni piedmdt se stilv6 z6jem o my5- lenku, jiz tento piedmet sddluje. Malii mrize pl6tno naplnit vjznamem zcela stejnd, jako jim muze spisovatel naplnit svou pr62. Pr6vd to dd16 maliistvi a literaturu zobrantjicim umenim: jsou to umdni, kter6 lze wimat jako takov6, a z6roveri jim rozumdt z hlediska deskriptivni my5lenky, jiz artikuluji. I ve fotografii se mfizeme setkat se z6mdrnou tvorbou obrazu. Navic mohu fotografii ryrzit jako zobrazeni.. fotografii Lenina mohu pouzit jako zobrazeni Lenina, tak jako bych mohl quiit zat'atou pdst, bramboru nebo fotografii Hitlera. Ot6zkou je, co dini z obrant samdho zikladniho nositele zobrazttjici my5lenky. Chci prokinat, Le obraz m.&;le blt z6mdmyi, i kdyz neni nslezitd artikulov6n. Obrazje artikulovanj, kdyz a) mrize jeho autor vazne piistoupit k fikolu sdelit myilenku prostiednicfvim obrazu samotn6ho a kdyl b) divsk obraz vnimi a ch6pe z hlediska procesu myileni, kter6 r,1'jadiuje. Aby byla splndna podminka a), vyzadujeme maliis\f pffstup k detailu; aby byla spln6na podmfnka b), musime odv6st pozomost divaka od kauzdlniho vztahu, kteqf je odli5ujici charakteristikou fotografie. Tak di onak, pietrv6vdni tohoto vztahu - jinlfrni sloly, pietrvivsni fotografickeho obrazu - je zobrazeni porze na piek6zku. Kjeho dosazeni nemrize tento vztah nijak piispet. Pr6v6 57