Plán péče. pro: Přírodní památku Quarré na období: Mgr. Richard Višňák, Ph.D. biologické a ekologické průzkumy IČO

Transkript

1 Plán péče pro: Přírodní památku Quarré na období: Mgr. Richard Višňák, Ph.D. IČO Mlýnská 271, Stráž pod Ralskem Kancelář: Mírová 320, Stráž pod Ralskem, tel

2 1. ZÁKLADNÍ IDENTIFIKAČNÍ A POPISNÉ ÚDAJE 1.1 Evidenční kód ZCHÚ, kategorie, název a kategorie IUCN: kód:..., přírodní památka, Quarré, III přírodní památka 1.2 Platný právní předpis o vyhlášení ZCHÚ: vydal: Správa CHKO Jizerské hory číslo: dne: Plán péče o přírodní památku Quarré Lokalita byla vyhlášena za přechodně chráněnou plochu dne , s platností na 10 let, tj. do r Územně-správní členění, překryv s jinými CHÚ, Natura 2000: kraj: Liberecký obec s rozšířenou působností: Frýdlant v Čechách obec: Bílý Potok katastrální území: Bílý Potok pod Smrkem národní park: chráněná krajinná oblast: Jizerské hory jiný typ chráněného území: Natura 2000 ptačí oblast: Jizerské hory evropsky významná lokalita: CZ Quarré 1.4 Vymezení území podle současného stavu KN: Parcelní vymezení PP Quarré k. ú Bílý Potok pod Smrkem parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem výměra v ZCHÚ vlastník 1760/11 lesní půda Lesy ČR, s. p., Hradec Králové výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí; * odhad, nutno zpřesnit po geodetickém zaměření Parcelní vymezení ochranného pásma PP Quarré k. ú Bílý Potok pod Smrkem parcela dle KN druh pozemku způsob využití LV výměra celkem výměra v OP vlastník 1760/11 lesní půda Lesy ČR, s. p., Hradec Králové výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí a geodetického zaměření PP; * odhad Přírodní památka dosud nebyla geodeticky zaměřena a její hranice nejsou ani jinak v terénu vyznačeny. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 2

3 Plán péče o přírodní památku Quarré 1.5 Výměra území a jeho ochranného pásma Druh pozemku ZCHÚ OP lesní půda 1,72 ha 3,31 ha Plocha celkem 1,72 ha 3,31 ha údaje pouze přibližné, dle navrženého vymezení viz komentář níže Základní údaje o lese v ZCHÚ: Celé území přírodní památky leží na lesní půdě, stejně tak i ochranné pásmo. Z hlediska lesnického členění spadá území do PLO 21 Jizerské hory a Ještěd. Organizačně náleží k LHC Frýdlant, odd. 232 dílec D (s jedinou por. sk. 3) a odd. 237, dílec C (s jedinou por. sk. 3). Ve skutečnosti zaujímá naprostou většinu takto vymezené plochy přirozené vrchovištní bezlesí. Současné rozdělení území do dvou oddělení je umělé a je historicky odůvodněno spojením dvou, resp. tří průseků na vrcholu kopce Plochý původně tak vrchoviště náleželo hned do tří lesních oddělení. Hranice porostů přitom kopírují hranice bezlesí jen nedokonale: otevřené bezlesí je ve skutečnosti o něco větší. To přináší problém při vymezení hranic přírodní památky, kdy pouhé ztotožnění hranic nového ZCHÚ s aktuální hranicí jednotek rozdělení lesa by mělo za následek vyčlenění části rašelinného bezlesí a úzkého pruhu mladé rašelinné smrčiny vně území přírodní památky. Situaci komplikuje skutečnost, že vrchoviště Quarré je vymezeno i jako evropsky významná lokalita, ovšem v podstatně velkorysejším rozsahu. Hranice EVL vycházejí z mapování biotopů, kdy vedle vlastního vrchoviště byl vymapován i širší pruh navazující rašelinné smrčiny. Aktuální kvalita tohoto porostu většinou není taková, aby bylo nutné začlenit ji do území PP. Postačí tedy posun hranic stávajících dílců 232 D a 237 C o cca m od středu vrchoviště. Plocha dílců 232 D a 237 C dle LHP: 1,15 ha Plocha přirozeného bezlesí dle ortofotomapy : 1,39 ha Plocha přírodní památky po zahrnutí lemové rašelinné smrčiny v šířce cca 10 m: 1,72 ha Plocha 50 m ochranného pásma k výše uvedenému vymezení PP: 3,31 ha Obr. č. 1: Nesoulad hranic. Zeleně je vyznačena přibližná hranice přirozeného bezlesí dle ortofotomapy, světle červeně hranice evropsky významné lokality. Území přírodní památky by v ideálním případě mělo zahrnovat celou plochu přirozeného vrchovištního bezlesí a úzký pás zbytkové přírašelinné smrčiny po obvodu bezlesí. Možná hranice přírodní památky (a následně hranice nového lesního porostu, resp. dílce je vyznačena tmavší červenou konturou. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 3

4 1.6 Hlavní předmět ochrany Předmět ochrany podle zřizovacího předpisu Plán péče o přírodní památku Quarré Přírodní památka nebyla dosud vyhlášena. Tato dokumentace je podkladem k jejímu zřízení. Předmět ochrany je možné předběžně definovat takto: typicky vyvinuté vrchoviště náhorního typu s charakteristickou květenou vzácných a ohrožených druhů rostlin. Blíže jsou předměty ochrany specifikovány v následujících tabulkách. V plánu péče o přechodně chráněnou plochu na období jsou uvedeny tyto hlavní předměty ochrany: Rašelinná louka typu vrchoviště, s výskytem komplexu rašelinných společenstev s kvalitními populacemi vzácných a ohrožených druhů rostlin včetně submerzních druhů rašeliníků Hlavní předmět ochrany současný stav A. Společenstva název společenstva zachovalá vrchovištní vegetace bultů (sv. Sphagnion medii) vegetace vrchovištních šlenků sv. Leuko- Scheuchzerion palustris a přechodné typy vegetace sušších a degradujících částí vrchoviště s převažujícím bezkolencem modrým zakrslá přírašelinná smrčina (as. Sphagno- Piceetum) podíl popis biotopu společenstva plochy 15 % přechody as. Eriophoro vaginati- Sphagnetum recurvi a Sphagno-Caricetum pauciflorae, nejvýše s malou příměsí Molinia caerulea,, roztr. zakrslé smrčky; jádrová část území v okolí hraničního patníku 5 % menší rašelinná jezírka a periodicky zvodnělé sníženiny s Carex limosa, Scheuchzeria palustris, Eriophorum angustifolium, Sphagnum cuspidatum, Warnstorfia fluitans, Gymnocolea inflata, popř. ± bez vegetace 60 % Eriophoro vaginati-sphagnetum recurvi, facie Molinia caerulea, resp. Polytricho communis-molinietum coeruleae, druhově ochuzená společenstva ve vysýchajících částech vrchoviště, roztr. zakrslé smrčky 20 % nerovnoměrně zapojený mladší a zakrslý smrkový porost tvořící úzký lem vrchoviště, zčásti imisně poškozený, přecházející do ± kulturních smrkových mlazin Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 4

5 B. Druhy 1 jméno druhu Andromeda polifolia (kyhanka sivolistá) Carex limosa (ostřice mokřadní) Carex pauciflora (ostřice chudokvětá) Drosera rotundifolia (rosnatka okrouhlolistá) Empetrum nigrum (šicha černá) Huperzia selago (vranec jedlový) Lycopodium annotinum (plavuň pučivá) Oxycoccus palustris (klikva bahenní) Scheuchzeria palustris (blatnice bahenní) Trichophorum cespitosum (suchopýrek trsnatý) C. Útvary neživé přírody aktuální početnost/vitalita desítky vitálních rostlin stovky až tisíce jedinců na plochách v řádu arů, s vysokou sociabilitou kat. ohrožení C2/ 3 Plán péče o přírodní památku Quarré popis biotopu v nejzachovalejší, jz. části vrchoviště, v rel. omezeném prostoru, na bultech C2/ 2 v řadě jezírek s víceméně trvalým zvodněním, zvl. v jižní polovině území C3/ převážně v jižní části území, převážně mimo porost s dom. bezkolencem dosti hojně C3/ 2 po obvodu šlenků a na vlhkých bultech porůznu místy dosti hojně C4/ 2 na bultech, zvl. v blízkosti smrkových shluků a po obvodu vrchoviště na bultech při jz. okraji území, na dvou mikrolokalitách 2 malé izolované C3/ 3 trsy početně na desítkách C3/ 3 v přírašelinné smrčině, zvl. při jižním m 2 okraji vrchoviště, místy v porostech dosti hojně na C4/ 3 v celém území roztroušeně, místy až většině území desítky plodných a stovky sterilních ex. C1/ 1 hojně ve zvodnělých šlencích i v periodicky přeplavovaných sníženinách, na mnoha místech, často spolu s Carex limosa cca 12 trsů C3/ v jz. části území v místě dřívějšího jeleního kaliště, izolovaný trs o něco dále na východ útvar geologické podloží popis výskytu útvaru živé vrchoviště náhorního typu vrchovištní rašelina na podloží porfyrické středně zrnité žuly plně vyvinuté, typicky ombrogenní vrchoviště na rozložitém vrcholu kopce Plochý s četnými drobnými rašelinnými jezírky typu šlenků a (nepravých) flarkarů 1.7 Dlouhodobý cíl péče Rašelinné biotopy, které jsou předmětem ochrany v PP Quarré, jsou výsledkem dlouhého přírodního vývoje, v němž člověk sehrával jen podružnou a veskrze negativní roli. Je tedy v zájmu ochrany přírody odstranit rušivé antropogenní vlivy a ponechat lokalitu v maximálně přírodním stavu. Horská rašeliniště jsou dnes ojedinělými prostory, do nichž člověk v historické době zasáhl jen relativně malou měrou. V posledních desetiletích se však ocitají pod stále silnějším tlakem antropogenních stresorů znečištěného ovzduší a rychle probíhajících změn podnebí, truchlivou úlohu hrobníka rašelinišť již tradičně obstarává stále nepoučené lesní hospodářství. Vrchoviště Quarré je v rámci Jizerských hor jednou z nejvíce ohrožených lokalit, zejména proto, že je vzhledem ke své specifické poloze výrazně závislé na atmosférických srážkách. Opakující se suché periody vedou k vysýchání vrchoviště a neblahým změnám ve složení rostlinných společenstev, které mohou mít více či méně nevratný účinek. 1 Nomenklatura vyšších rostlin je uváděna podle KUBÁT et al. (2002), v případě mechorostů podle KUČERA & VÁŇA Nomenklatura syntaxonů je většinou podle přehledu MORAVEC et al. (1995), místy vychází i z jiných pramenů. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 5

6 Plán péče o přírodní památku Quarré Ochrana přírody se tak ocitá ve zvláštní situaci, kdy ekosystém původně zcela autonomní až antropofobní může vyžadovat určitý aktivní management, aby se zpomalila, když už ne zcela odvrátila jeho postupující degradace. Plán péče zatím ještě neukládá taková (povýtce nevyzkoušená) opatření, zakládá však východisko pro další monitoring, z jehož zjištění může potřeba aktivního zásahu později vyplynout. 2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT OCHRANY 2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů Geomorfologie a geologie. Území přírodní památky náleží do Krkonošsko-jesenické soustavy, Krkonošské podsoustavy, celku Jizerská hornatina, podcelku Jizerské hory a okrsku Soušská hornatina (hierarchie geomorfologických jednotek a níže uvedenou charakteristiku viz DEMEK et al. 1987). Soušská hornatina zaujímá západní, střední a východní část Jizerské hornatiny. Je to plochá kerná hornatina sklánějící se od severu k jihu, složená z výrazně porfyrického granodioritu až adamellitu, charakterizovaná širokými rozvodními hřbety se zbytky sníženého třetihorního zarovnaného povrchu (etchplénu), klenbovitými vrcholy a suky, širokými třetihorními údolími s mocnými zvětralinami a okrajovými zlomovými svahy rozbrázděnými hustou sítí hlubokých údolí s vodopády v povodí Jizery a Lužické Nisy. Vyznačuje se též četnými tvary zvětrávání a odnosu hornin a hojnými ložisky rašeliny. Nejvyšším vrchem této geomorfologické jednotky je Černý vrch (1025 m), dalšími význačnými kótami jsou Jelení stráň (1018 m), Bukovec (1005 m), Zámky (1002 m), Pytlácké kameny (975 m), Zelený vrch (966 m), Olivetská hora (886 m), Brdo (876 m), Mariánská hora (874 m), Poledník (864 m), Slovanka (820 m), Žulový vrch (743 m). Území přírodní památky se nachází na vrchu Plochý (939,2 m), který zaujímá sz. okraj Středního jizerského hřbetu (pokud do něj nepočítáme i poněkud stranou ležící Klínový vrch). Zaujímá jeho vrcholovou plošinu o rozloze řádově 10 ha, přecházející na východě a zčásti i jihu do mírných svahů a strměji spadající k severu a západu. Zájmová lokalita tvoří nepravidelný ovál s delší osou ve směru Z-V, od JZ poněkud uťatý. Maximální délka tohoto tvaru je cca 175 m, maximální výška cca 135 m, rozloha cca 1,7 ha (blíže viz kap. 1.5). Nadmořská výška lokality se dle výškopisu v Základní mapě 1: pohybuje mezi cca 934 a 939 m, nejvýše položená je jz. část lokality, terén se mírně svažuje k severu a k východu, subjektivně jsou však výškové rozdíly minimální. Spádové poměry kopírují tvary a uspořádání rašelinných jezírek, které vytvářejí soustředné útvary s generelní orientací ve výše uvedeném smyslu (převážně však do východních kvadrantů). Jedná se o protáhlá jezírka typu (nepravých) flakrarů, která vznikají kombinací mrazového trhání a půdně gravitačních pochodů (soliflukce). Jezírka tohoto druhu jsou v dokonalejší podobě vyvinuta např. na Malé jizerské louce (při jv. okraji tzv. Vyhlídkové louky). Geologický podklad území tvoří ložisko vrchovištní rašeliny s poměrně omezeným plošným rozsahem. Humolit nasedá na žulové podloží (výrazně porfyrická středně zrnitá žula až granodiorit), které je monodominantním geologickým útvarem Jizerských hor. HOUŠKOVÁ (1981: 28) s odkazem na nepublikovanou Zprávu o průzkumu rašelinných ložisek v kraji Severočeském z r uvádí pro lokalitu Quarré výměru 5,9 ha, průměrnou mocnost rašeliny 190 cm, maximální mocnost 490 cm. Tyto údaje jsou srovnatelné s údaji z dalších významných jizerskohorských rašelinišť, hodnota maximální mocnosti rašeliny na Quarré je dokonce nejvyšší ze všech uváděných lokalit. Půdní pokryv přírodní památky tvoří výhradně rašelinné půdy organozemě, které v okrajových částech rašelinného ložiska mohou přecházet do organozemního podzolu či organozemního gleje. Jedná se o velmi kyselé půdy fibrického typu, s nízkým stupněm rozkladu Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 6

7 Plán péče o přírodní památku Quarré organického materiálu. Vzhledem ke svými specifickým strukturním vlastnostem dobře poutají vodu, při dlouhodobém vyschnutí však podléhají degradaci. Podnebí v širším prostoru přírodní památky odpovídá horské poloze s nadmořskou výškou přes 900 metrů a výraznému návětří Jizerských hor, které z nich činí srážkově nejbohatší území České republiky. Plochý vrch leží nedaleko někdejší srážkoměrné stanice U studánky, odkud je pro období let uváděn dlouhodobý průměr ročních srážkových úhrnů 1705 mm, což je vůbec nejvyšší hodnota z více jak tisíce srážkoměrných stanic, provozovaných na území ČR v 1. polovině 20. století. Jde o pozoruhodný údaj, neboť na dalších jizerskohorských stanicích z té doby jsou uváděny srážkové úhrny pod 1500 mm (např. na výše ležícím Smrku je to 1473 mm, na Jizerce 1476 mm, na Nové Louce 1373 mm, na Kristiánově 1356 mm a na Souši 1312 mm). Pokud nejde o údaje zkreslené extrapolací či nedokonalou technikou měření, znamenalo by to, že nárazový reliéf horní části údolí Smědé ve zvýšené míře generuje srážky, které pak vypadávají v prostoru přibližně ohraničeném Smědavskou horou a Jizerou, jak naznačuje izohyeta 1600 mm v Atlasu podnebí ČSR (1958), který ale může zasahovat i do východněji ležících prostor v okolí Klínového a Plochého vrchu, vč. pánve horní Jizery. Průměrná roční teplota pro tuto nadmořskou výšku se pohybuje kolem 4 C vztaženo k 1. polovině minulého století; ráz podnebí za poslední roky se od starších dlouhodobých průměrů již dosti liší. V Atlasu podnebí je území zahrnuto do chladné oblasti s okrskem mírně chladným, QUITT (1971) zde v rámci chladné oblasti vymezuje klimatický rajón CH 6. Výrazně humidní chladné klima je jedním z rozhodujících faktorů vzniku náhorního vrchoviště Quarré. Druhou příčinou je poměrně rozsáhlý plochý reliéf, pravděpodobně se specificky formovaným minerálním podložím, které znesnadňuje odtok srážkové vody. Tím lze snad vysvětlit, že na dalších potenciálně vhodných lokalitách v okolí (ploché vrcholy Smědavské hory, Jizery, Klínového vrchu aj.) jsou rašeliniště vyvinuta v mnohem menší míře. Hydrologie. Lokalita leží převážně v povodí Smědé, přesněji na rozvodí jejích přítoků Šindelového potoka a Černé Smědé. Severovýchodní svah již zasahuje do povodí Jizery. Vodní toky se v území nenacházejí, je zde však velký počet drobných vodních ploch rašelinných jezírek. Jsou to vesměs jen několik decimetrů hluboké nádrže o rozloze v řádu jednotek čtverečních metrů, sycené výhradně srážkovou vodou. V hlubších jezírkách se voda drží víceméně po celý rok, její hladina však značně kolísá a v delších suchých obdobích může voda i zcela zmizet. Jezírka jsou zpravidla výrazně protažená po vrstevnici, v sušších okrajových částech vrchoviště značně zakleslá do terénu, v důsledku odrůstání okolní vegetace. Rašelinná jezírka jsou na vrchovišti Quarré zjevně ustupujícím útvarem (stejně jako na dalších vysýchajících rašeliništích), což je zřejmé z bohaté sítě mělkých, periodicky zaplavovaných sníženin šlenků které jsou pozůstatkem v minulosti hlubších a souvislejších vodních ploch. Mnohde již představují vývojově pokročilý zazemněný terén, který je po většinu roku bezvodý. Místy jsou patrné zbytky dřívějších velkých a hlubokých jezírek blänků neboli kolků, které částečně ještě přetrvávají v podzemním prostoru a se zbytkovou vodní hladinou na povrchu téměř nekomunikují. V porovnání s jiným jizerskohorskými rašeliništi podobné velikosti je na Quarré rašelinných jezírek dosud velký počet, jsou však malých rozměrů a jejich stav v posledních letech budí obavy o jejich budoucnost. Fytogeografie. Lokalita náleží do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu a. Jizerské hory lesní (SKALICKÝ 1988). Tento fytochorion se vyznačuje velmi chudou horskou květenou přechodného hercynsko-sudetského typu, ovlivněnou souvislým postglaciálním zalesněním území, s výjimkou rašelinných enkláv a plošně omezených skalních útvarů. Minerálně chudé horninové podloží značně zúžilo spektrum rostlinných druhů, které se v tomto prostoru mohly uplatnit. Pozdní kolonizace území, která s výjimkou jižní části hor zasáhla převážně úpatní polohy se pak do složení květeny ve velké části hor promítla jen ve značně omezené míře. V lesní části Jizerských hor nacházíme jen úzkou garnituru druhů acidofilních a vlhkomilných druhů, které odpovídají biotopům na přechodu (hor- Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 7

8 Plán péče o přírodní památku Quarré ských) acidofilních bučin a klimaxových smrčin, s rozsáhle vyvinutým útvarem podmáčených a rašelinných smrčin. Svéráznou avšak co do počtu zastoupených druhů nikterak bohatou květenu hostí rašeliniště, popř. lesní prameniště. Specifická je i květena horských mezofilních a mokrých (až rašelinných) luk. Rozšířeny jsou prvky subboreální až boreální (vč. druhů, jež lze považovat za glaciální relikty) a subatlantské, chybí druhy teplejších oblastí a jen okrajově jsou rozšířeny troficky náročné lesní druhy. Aktuální květena vlastní přírodní památky je přiblížena v dalším textu. Potenciální přirozenou vegetaci širšího území tvoří přechod horských acidofilních bučin (Calamagrostio villosae-fagetum) do klimaxové třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae- Piceetum), na půdách podmáčených a rašelinných jsou ostrůvkovitě rozšířeny azonální smrčiny (Mastigobryo-Piceetum, Sphagno-Piceetum). Severní a západní úbočí Plochého vrchu jsou nezamokřená a vzhledem k reliéfu a nadmořské výšce ještě s potenciálně významným uplatněním buku, rekonstrukčně též jedle. V nedalekém Šindelově dole a v pravobřežní části údolí Smědé zasahují dnes fragmenty bučin do výšky 840, resp. 860 metrů, na teplejších jihozápadně orientovaných svazích Klínového vrchu dosahují až 940 m. Přitom se jedná o porosty s poměrně vitálním bukem, který by zde přirozeně převažoval nad smrkem, dnes z větší části odumřelým. Nynější horní hranice bukových porostů je nepochybně umělá, podmíněná smrkovým hospodařením, takže se lze domnívat, že by buk na Plochém vrchu alespoň jako dřevina slabě přimíšená a podúrovňová zasahoval až do blízkosti vrcholu (v současnosti jednotlivé výskyty buku v severním svahu končí na cca 875 m). Nakonec i fytocenologický charakter trosek dřívějšího lesa v úbočích Plochého vrchu odpovídá spíše bukosmrkovému než smrkovému stupni. Teprve po obvodu vrchoviště vystupuje lem podmáčené až rašelinné smrčiny, který ve východním a jihovýchodním směru volně pokračuje do porostů s potenciálně vyšším uplatněním smrku (s tím koresponduje i zákres ve vegetačních mapách viz MIKYŠKA & NEUHÄUSLOVÁ (1969) a NEUHÄUSLOVÁ et al. (1998). Aktuální vegetace. Lokalita se nachází uvnitř mladých a nesouvisle zapojených smrkových porostů, založených v 90. letech minulého století na rozsáhlých imisních holinách. Představuje přirozené bezlesí poměrně rozlehlého náhorního vrchoviště, původně s dosti hustým (byť nikoliv zapojeným) porostem zakrslých smrčků cca 1 m vysokých, nyní již z větší části uschlých anebo značně poškozených. Bezlesí zaujímají typická vrchovištní společenstva se suchopýrem, bezkolencem, ostřicemi a keříčky, v bohatě vyvinutém mechovém patru jsou dominantně zastoupeny rašeliníky. Specifická společenstva jsou vázána na četná rašelinná jezírka, vesměs malých rozměrů a v průběhu roku vysýchající. Z fytocenologického hlediska náleží vegetační pokryv rašeliniště převážně do svazu Sphagnion medii, místy s přechody do sv. Sphagno recurvi-caricion canescentis, společenstva šlenků přísluší do svazu Leuko- Scheuchzerion palustris. V důsledku vysýchání lokality v posledních cca 20 letech se na značné části bezlesí masivně šíří bezkolenec (Molinia coerulea), pozorovány jsou i změny v zastoupení mechorostů. Vizuálně nápadné je nástup borovice lesní a břízy bělokoré, které se na lokalitě dříve nevyskytovaly (jejich rozšíření napomohlo i oplocení vrchoviště). Obvod rašeliniště tvoří torzo zakrslé rašelinné smrčiny, která na rozdíl od okolního lesa nebyla vytěžena, po odumření starších jedinců je však tvořená vesměs jen nízkými, nepříliš starými stromy. Květena území je přirozeně velmi chudá (byly zjištěny jen 34 druhy vyšších rostlin), zahrnuje však řadu ochranářsky cenných druhů. Významná je zejména dosti bohatá populace kriticky ohrožené blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), která na vrchovišti roste na řadě mikrolokalit, převážně však ve sterilním stavu. Početně zastoupena je i ostřice mokřadní (Carex limosa), hojná je ostřice chudokvětá (Carex pauciflora), dále jsou přítomny obvyklé vrchovištní druhy, jako je rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), šicha černá (Empetrum nigrum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), sporadicky suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum), v okrajové části území roste početně plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), vzácně byl zaznamenán vranec jedlový (Huperzia Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 8

9 Plán péče o přírodní památku Quarré selago). Z mechorostů je významný zejména výskyt druhů Sphagnum balticum, S. cuspidatum, S. majus, S. papillosum, S. rubellum, dosud relativně hojná je Warnstorfia fluitans. Podrobnější botanické údaje k území jsou obsaženy v přílohách č. 5 a 6. Fauna území nebyla samostatně zpracována. Lokalita je významná především z hlediska výskytu reliktních bezobratlých. Rozšíření pavouků na Quarré sledoval KŮRKA (1999), který zde zjistil celkem 14 druhů pavouků, z toho 4 relikty I. řádu (Alopecosa taeniata, Araeoncus crassiceps, Heliophanus dampfi, Pardosa sphagnicola a 2 relikty II. řádu (Araneus angulatus, Pityohypantes phrygianus). Tyto druhy dokládají vysoký stupeň přírodní zachovalosti (původnosti) biotopu; na druhé straně značný výskyt expanzních druhů ukazuje na silnou narušenost okolního lesního, resp. pasekového ekosystému. Faunu obratlovců tvoří podobné druhy jako v širším prostoru vrcholové části Jizerských hor. Přímo na vrchoviště může být vázána ještěrka živorodá a zmije obecná, další druhy využívají k životu širší prostor. Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů V území bylo zjištěno celkem 8 zvláště chráněných druhů rostlin, z toho 1 druh kriticky ohrožený (blatnice bahenní), 3 druhy silně ohrožené (ostřice mokřadní, rosnatka okrouhlolistá, šicha černá) a 4 druhy ohrožené (kyhanka sivolistá, vranec jedlový, plavuň pučivá, klikva bahenní). S výjimkou vrance jedlového, který je zastoupen jen ve dvou drobných exemplářích, jsou všechny uvedené druhy přítomny ve stabilních a životaschopných populacích. Bližší poznámky k rozšíření zvláště chráněných (a dalších cenných) druhů viz v příloze Botanický průzkum a v úvodní tabulce předmětů ochrany. K fauně nejsou bližší údaje k dispozici. 2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti v minulosti Ochrana přírody Zájmová lokalita je od r součástí CHKO Jizerské hory. Formálně nepožívala žádné zvláštní ochrany v současnosti je zařazena do III. zóny odstupňované ochrany, což lze vysvětlit její malou rozlohou a relativně nízkou kvalitou okolních ekosystémů. Přírodovědný význam vrcholového rašeliniště Quarré je nicméně znám už delší dobu: na jeho výjimečnost v rámci Jizerských hor poukazuje např. NEVRLÝ (1962) a HOUŠKOVÁ (1981). Vzhledem k přírodovědným kvalitám lokality a jejímu aktuálnímu ohrožení na počátku 90. let, kdy se vrchoviště ocitlo v otevřeném terénu souvislých kalamitních holin, byla zde zřízena přechodně chráněná plocha na ploše 1,16 ha (odpovídající součtu evidovaných výměr porostů 232 D a 237 C). V následujícím roce pak bylo rašeliniště oploceno, aby se zamezilo poškozování rašelinných jezírek jelení zvěří. Současně byl zpracován plán péče na období V něm je navržena likvidace části porostu expandujícího bezkolence, a to v minimálně 1/2 plochy porostu 232 D (severní část území) opakovaným ručním vytrháváním i s kořeny. Dále bylo navrženo dosázení ochranného pásu lesa podél oplocení (smrk a kleč místního původu). K realizaci výše uvedených opatření však později nedošlo, pouze po obvodu vrchoviště byly provedeny prosadby kleče, místy i břízy karpatské, snad i smrku. Vlastní návrh opatření zpracoval později i BURDA (1994). Pro zadržení co největšího množství vody na rašeliništi doporučuje mj. následující: (a) na ploše vlastního vrchoviště probírat dle potřeby, případně postupně zcela odstranit smrkový keřový porost; (b) v porostech bezkolence vysázet kleč domácí rašelinné provenience, a to alespoň po obvodu nepravidelných keříčkových a ostřicových louček, pouze však na severní straně, aby nedocházelo k zastínění; růst kleče sledovat a regulovat. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 9

10 Plán péče o přírodní památku Quarré Ani tato opatření nebyla (naštěstí) realizována již na první pohled je zřejmé, že jsou zcela protichůdná a že by znamenala lesnickou devastaci lokality (na jedné straně výřez pro lokalitu typického a zcela autochtonního porostu zakrslých smrků, na straně druhé vnesení místně nepůvodní kleče s jednoznačně desukčním účinkem). Lesní hospodářství Vrchoviště Quarré leží uprostřed rozsáhlého lesního komplexu a samo je v lesnické evidenci vedeno jako lesní porost. I když vzhledem ke svému v podstatě nelesnímu charakteru nebylo přímo objektem standardní lesnické péče, bylo významně ovlivněno způsoby hospodaření v okolních porostech. Lesy ve svazích Plochého vrchu byly po staletí poměrně intenzivně těženy, neboť byly relativně dobře dopravně dostupné a poskytovaly dřevo přijatelné bonity. V původních, člověkem nedotčených porostech byl pravděpodobně hojný buk s jedlí, smrk vystupoval spíše v příměsi a převahy nabýval teprve v podmáčených a rašelinných terénech (v typologické mapě je v úbočích Plochého vrchu mapován smrkový lesní vegetační stupeň, což se nezdá příliš pravděpodobné). Občasným odlesňováním svahů se jistě částečně změnily stanovištní podmínky na vrcholovém rašeliništi, patrně ne však zásadní měrou. Samotné vrchoviště nejeví stopy po odvodňovacích příkopech, nejsou patrné ani v přilehlých svazích, takže lze usuzovat, že v minulosti nedocházelo k výraznějšímu vysoušení vrchoviště v souvislosti s lesním hospodářstvím. HOUŠKOVÁ (1992) uvádí jako dávný negativní vliv vytvoření lesního průseku (resp. průseků) zasahujících až do středu vrchoviště, vzhledem k charakteru dotčeného porostu však nešlo o vliv nijak zásadní a z hlediska rozvoje rašelinných společenstev bylo dílčí odlesnění dokonce pozitivní. Dnes již při značném proschnutí a proředění porostu zakrslých smrků nejsou průseky na vrchovišti rozeznatelné. Mezníkem bylo až zhroucení lesa vlivem imisí a následných hmyzích kalamit a jeho překotné vytěžení v průběhu 80. let minulého století. Svahy Plochého vrchu byly kompletně odlesněny, zachoval se pouze pruh mladého lesa v jižním svahu. Nešetrnou těžbou a navazujícími pracemi (vč. budování nové cestní sítě) byla dalekosáhle poškozena lesní půda a pravděpodobně se značně urychlil odtok povrchových i podzemních vod po svahu. Vrchoviště tak začalo vysychat. K tomu jistou měrou přispělo i jeho odclonění, neboť dřívější stromový porost zmírňoval výpar z vrchoviště tím, že část plochy přistiňoval a tlumil působení větrů; rovněž tak přispíval ke zvýšení a stabilizaci sněhové pokrývky. Likvidace kalamity se vlastního vrchoviště zřejmě přímo nedotkla: nebyl zde totiž hospodářsky využitelný porost a terén nebyl pro pohyb mechanizace příliš způsobilý cesta v náhorní části Plochého vrchu tak byla vedena v širokém nepravidelném oblouku pod rašeliništěm. Lesní porost byl ale smýcen až téměř k samému okraji vrchoviště, ponechán byl jen úzký pruh zakrslých a nepříliš starých smrků. Rozsáhlé holiny byly záhy zalesněny smrkem ztepilým a smrkem pichlavým: po obvodu rašeliniště se do značné míry prosadila přirozená obnova smrku, snad místní provenience. Později se při vylepšování kultur místy doplnila stanovištně nepůvodní kleč a v menší míře též bříza karpatská (několik stromků i na ploše vrchoviště). Myslivost Vrcholové partie Jizerských hor tradičně oplývají jelení zvěří. Její vysoké stavy pak přinášejí značné komplikace při obnově lesních porostů a projevují se i na rašeliništích, kde si zvěř s oblibou vytváří kaliště. V době, kdy byly hory souvisle zalesněny, byla rašelinná bezlesí jako jedna z mála otevřených ploch pro zvěř velmi atraktivní. Myslivost tuto atraktivitu ještě zvyšovala umísťováním solných lizů přímo na vrchoviště. Důsledkem pak byla značná devastace vzácných vrchovištních biotopů, vč. rašelinných jezírek. Tak tomu bylo i na Quarré, Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 10

11 Plán péče o přírodní památku Quarré jak dokládá ve své diplomové práci HOUŠKOVÁ (1981). Po velkoplošném zániku lesa ve 2. polovině 80. let se zvěř již více rozptýlila, později došlo k oplocení rašeliniště a tím prakticky k vyloučení vlivu zvěře. Dokladem toho jsou zdárně odrůstající borovice lesní (a zčásti i břízy bělokoré), které jinak pod vlivem jelení zvěře velmi trpí. Oplocení se nicméně ukazuje nedostatečně účinným pro odrůstání vysazené břízy karpatské. Jiné vlivy Od konce 60. let minulého století se projevují účinky průmyslových imisí na lesní porosty zejména v náhorní části Jizerských hor. Škody postupně narůstaly a maxima dosáhly v polovině 80. let. K nim se pak přidružila gradace obaleče modřínového a kůrovce, následkem čehož odumřely nebo byly silně poškozeny obrovské rozlohy lesa. Imisní poškození se dotklo i řídkého porostu zakrslých smrků na vrchovišti Quarré a přilehlé, poněkud vzrůstnější rašelinné smrčiny. Porost se sice zachoval, ale ve značně poškozeném, nepříliš vitálním stavu. Imisní spady měly za následek i výraznou acidifikaci půd a povrchových vod. To se pak negativně odrazilo v prudkém ochuzení dystrofní řasové flóry rašelinných jezírek, změnilo se i zastoupení mechorostů. Okyselená půda ztratila poslední pufrační systém a v důsledku vyplavování hliníku se stala pro rostliny (a zejména dřeviny) mírně toxickým prostředím. Po prudkém poklesu imisí oxidu siřičitého v 90. letech se stávají dominantní složkou znečištění ovzduší oxidy dusíku. Ty představují výrazný přísun živin do jinak velmi oligotrofního rašeliništního ekosystému. Plíživě se mění složení fytocenózy, objevují se rostliny dříve na vrchovištích neznámé nebo zcela ojedinělé, jako je borovice lesní, bříza bělokorá, rákos a orobinec, eutrofizace může přispívat i k expanzi bezkolence či (v sušších polohách) třtiny chloupkaté. Určitou roli v těchto vegetačních změnách pravděpodobně sehrává i ráz podnebí v posledních letech, kdy lze pozorovat vzestup průměrných teplot a současně delší výpadky srážek během vegetační sezóny. 2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy Aktuální lesní hospodářský plán pro LHC Frýdlant má platnost od r do r Škodlivé vlivy a ohrožení území v současnosti Lesní hospodářství Nynější stav území je do značné míry ovlivněn dramatickým vývojem lesů v posledním zhruba čtvrtstoletí (viz kap. 2.2). V současnosti se na okolních plochách nachází zajištěný lesní porost převážně ve stádiu mlaziny, s rozvolněným zápojem a místy významným podílem nepůvodního smrku pichlavého, podružně i mladé kleče. Vlastní vrchoviště není lesnicky přímo dotčeno, s výjimkou okrajových a neperspektivních výsadeb břízy karpatské. Odrůstání okolního porostu nepochybně přispěje i ke stabilizaci poměrů na vrchovišti. Myslivost Na lokalitě se nenacházejí žádná myslivecká zařízení a porosty nejeví výraznější známky poškození zvěří. Zásluhu na tom má oplocení vrchoviště, nyní ale již ve značně havarijním stavu. Občasnou přítomnost zvěře na lokalitě dokladují okousané břízy karpatské. Rekreace a sport Lokalita leží stranou turistických cest (přímo na vrchol nevede ani žádná neznačená cesta) a je jen zcela minimálně navštěvována. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 11

12 Plán péče o přírodní památku Quarré Jiné vlivy Vrchoviště jeví známky vysýchání a degradace rostlinných společenstev, mj. v důsledku eutrofizace a klimatických změn. Subjektivně lze pozorovat ústup typicky vrchovištní vegetace bultů s Carex pauciflora a Eriophorum vaginatum ve prospěch druhově chudých porostů s Molinia caerulea. Bezkolencový porost dnes ovládá cca 3/4 plochy bezlesí, což se zdá subjektivně mnohem více než před cca 20 lety (objektivní podklady pro takový závěr bohužel nejsou k dispozici, hypotézu by však mohla potvrdit či vyvrátit historická fotodokumentace). Mikroreliéf severní části bezlesí, kde dnes převažuje bezkolenec, ukazuje na relativně nedávnou existenci šlenků, také přítomnost vyhraněné vrchovištní flóry v bezkolencových porostech naznačuje, že představují relativně mladé sukcesní stádium, z hlediska ochrany přírody jednoznačně degradační. Signifikantní je zejména zahloubení některých jezírek, v nichž místy dosud roste Scheuchzeria palustris a Carex limosa: tyto druhy se v podobném mikroreliéfu běžně nevyskytují a pravděpodobně zde nemají perspektivu delšího přežívání. K předpokládanému vysýchání vrchoviště přispělo několik vlivů. Na prvním místě to bylo odlesnění okolního prostoru, kdy se pravděpodobně zvýšil odtok z vrcholové plošiny a zároveň i vzrostl výpar v důsledku vyššího oslunění a snazšího přístupu větru na vrchoviště. Dalším faktorem byla suchá léta z poslední doby: proschlý povrch rašeliny zvýhodnil konkurenčně silný bezkolenec, který pak v sušších částech vrchoviště obsadil prostor. Bezkolenec produkuje množství stařiny, která se v horském klimatu a v kyselém prostředí jen pomalu rozkládá. Ta pak brání i ve vlhčích periodách uplatnění jiných druhů a postupně přispívá ke zvýšení úrovně terénu výsledkem je již zmíněné zahlubování jezírek a celkové ochuzování vegetace. Tento proces může být do značné míry ireverzibilní. Vysýcháním jsou nejvíce ohrožena právě vrchoviště náhorní, která jsou zásobena pouze srážkovou vodou. Podobné degradativní procesy, kdy se bezkolenec šíří na úkor hodnotnějších a floristicky pestřejších vrchovištních společenstev lze pozorovat i na dalších rašelinných lokalitách, např. na Smrčkové louce nebo na rašeliništi Na Kneipě. V plánu péče o přechodně chráněnou plochu Quarré (na r ) bylo navrhováno ruční vytrhávání trsů bezkolence v severní části bezlesí, k tomu však bohužel nedošlo, patrně z důvodu značné pracnosti a nutnosti zásah několikrát opakovat. Jiným znepokojivým jevem na vrchovišti Quarré je poměrně razantní šíření borovice lesní a v menší míře (zřejmě s jistým časovým posunem) i břízy bělokoré. Obě dřeviny, zejména však sosna, se na jizerskohorských vrchovištích ještě před 20 lety snad nikde nevyskytovaly. V poslední době je možné borovici lesní zastihnout na mnoha lokalitách, zejména však na oplocených rašeliništích, kde jí neničí zvěř. Vděčným studijním objektem je v tomto směru rašeliniště Na Čihadle, kde jak borovice lesní, tak bříza (zde ovšem i vysazená bříza karpatská) díky nepřítomnosti zvěře, zdárně odrůstají. Borovice lesní ve vyšších polohách Jizerských hor dosud chyběla, a to nikoliv kvůli tlaku jelení zvěře, ale z důvodů klimatických a na vrchovištích snad i z důvodů edafických. V podmínkách oteplování klimatu, plíživé eutrofizace a vysýchání vrchovišť dřívější ekologické bariéry padají a tyto dřeviny mohou za určitých okolností výrazně zasáhnout do charakteru vrchovištních biotopů. Je pravděpodobné, že pokud by nedošlo k regulačním zásahům ať již ze strany člověka nebo zvěře mohla by sosna ovládnout některé lokality, urychlit jejich vysýchání a zástinem dále změnit složení fytocenózy. Tomuto nebezpečí lze v současnosti snadno čelit výřezem obou dřevin: jejich zachování s poukazem na nezasahování do přírodních procesů by zde bylo chybné, neboť tento vývoj by podstatně uspíšil zánik vrchovišť. Třetím negativním jevem je neuspokojivý zdravotní stav smrku v důsledku přetrvávajícího znečištění ovzduší a intoxikace půdy. Smrk sice již přímo neodumírá, ale ani výrazněji neregeneruje a mladé porosty jeví příznaky fyziologického oslabení, které se projevuje i růstový- Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 12

13 Plán péče o přírodní památku Quarré mi deformacemi. Budoucnost lesa v ekologicky nejvíce zatěžovaných polohách hor tak dnes není zcela jednoznačná. Změny ve složení bryoflóry území vlivem souboru výše uvedených faktorů dokládá VÁŇA (2006) 2.5 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch Základní údaje o lesích Území přírodní památky náleží do porostních skupin 232 D3 a 237 C3 v rámci LHC Frýdlant. Tyto porostní skupiny mají dohromady rozlohu 1,15 ha a tvoří tak cca 2/3 území navržené přírodní památky (1,72 ha). Malými okrajovými částmi do území zasahují sousední porosty: 232 A 2/1, 232 B 3b/2/1, 237 A 2/1, 237 A4. Většinu navrženého území (1,3-1,4 ha, tj. cca %) ve skutečnosti netvoří lesní porost, ale bezlesí s pouze velmi nesouvislým porostem zakrslých a často proschlých smrků, sotva metr vysokých 2. Považuji proto za vhodnější tuto plochu evidovat jako bezlesí, což je také v souladu s ochranářským zájmem les na této ploše nepodporovat. V okrajové části území se nacházejí různě zapojené mlaziny až tyčoviny, z velké části vzniklé přirozenou obnovou. Tomu odpovídá i jejich velká věková rozrůzněnost, rašelinné stanoviště podmiňuje ± zakrslý vzrůst smrku. Na přechodu do suššího ekotopu (LT 8K2) je již vysoký podíl umělé obnovy, místně v příměsi vystupuje i smrk pichlavý (hojněji v ochranném pásmu). Tabulka č. 1: Základní identifikační údaje k lesům ZCHÚ Přírodní lesní oblast 20 Lužická pahorkatina Lesní hospodářský celek Frýdlant Výměra LHC v ZCHÚ (ha) 1,1 Období platnosti LHP (LHO) Organizace lesního hospodářství Lesy České republiky, s. p. Nižší organizační jednotka LS Frýdlant, revír Bílý Potok Přehled výměr a zastoupení souborů lesních typů Ve vymezeném prostoru přírodní památky Quarré jsou dle typologické mapy vylišeny tři lesní typy: 8R1 (převažuje), 7R2 a 8G3. Rozložení lesních typů v území je zřejmé z obrázku: 2 dle LHP jde o porost 25 let starý, zakmenění 4 a 6, v porostní mapě je vyznačena příměs IV. a V. věkové třídy Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 13

14 Plán péče o přírodní památku Quarré Toto hodnocení neodpovídá zcela současnému stavu. Nesprávné je vymezení LT 8G3 v sv. části vrchoviště správně by zde měl být mapován LT 7R3 kyselá rašelinná smrčina bezkolencová. Samostatnou otázkou spíše metodické rázu je to, zda na ploše aktuálního i potenciálního bezlesí mapovat potenciální lesní společenstvo. Typologický systém toto neřeší a přirozená bezlesí paušálně hodnotí jako potenciální les, což může někdy v praxi vést k vážným ochranářským problémům. V LHP je pro por. sk. 232 C 3 (severní polovina bezlesí) uvedeno zakmenění 4, pro por. sk. 237 C 3 (jižní polovina bezlesí) dokonce zakmenění 6, což naprosto neodpovídá situaci. Větší zakmenění je pouze v lemové rašelinné smrčině, popř. v hloučcích zakrslých smrků, jež osidlují sušší části vrchoviště. Vzhledem k proschnutí velké části porostu je reálné zakmenění v průměru 3, místy ještě nižší. Je ovšem skutečností, že v minulosti (před 20 a více lety) byl porost zapojenější, takže mohl být z lesnického hlediska ještě považován za les. Tabulka č. 2: Lesní typy na území PP LT plocha podíl ZCHÚ 8G3 podmáčená smrčina třtinová 0,41 ha 24 % 7R2 kyselá rašelinná smrčina borůvková 0,28 ha 16 % 8R1 vrchovištní smrčina suchopýrová 1,02 ha 60 % Celkem 1,71 ha 100 % V ochranném pásmu je navíc vymezen lesní typ 8K2 kyselá smrčina třtinová a okrajově lesní typ 8N3 kamenitá kyselá smrčina borůvková Porovnání přirozené a současné skladby lesa V přirozené skladbě porostu dle vymezených typologických jednotek zcela dominuje smrk, jako víceméně fakultativní slabá příměs (vtroušení) se u rašelinných typů uvádí bříza pýřitá a kleč, u podmáčených (8G3) bříza pýřitá a olše, u typu 8K2 též vtroušení jeřábu, buku a jedle. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 14

15 Plán péče o přírodní památku Quarré V současné druhové skladbě je hlavní dřevinou rovněž smrk ztepilý, vtroušeně přistupuje bříza bělokorá (a několik vysazených, ale stagnujících bříz karpatských) a borovice lesní. V okrajových částech území byl místy vysazen geograficky nepůvodní smrk pichlavý. Druhovou skladbu tak lze hodnotit jako velmi blízkou přírodnímu stavu, lokální přítomnost borovice lesní a břízy bělokoré indikuje probíhající degradaci biotopu. Stupeň přirozenosti lesních porostů Vzhledem k jednoduchosti území a nedokonalému překryvu zájmových porostů s jednotkami členění lesa, není zde vyhotovena příslušná mapa a problematika je pouze krátce pojednána v textu. Dle platné metodiky (osnovy) plánů péče se lesní porosty třídí do šesti stupňů přirozenosti. Pokud budeme vrchoviště Quarré považovat za les, pak je možné na ně vztáhnout první kategorii, tj. les původní. Jde totiž o porost, na němž nebyla zřejmě nikdy v minulosti prováděna mýtní těžba ani odvoz odumřelého dříví. Těmto kritériím přitom v ČR vyhovuje jen zanedbatelné promile lesních porostů považovaných za pralesy; přitom v případě vrchoviště Quarré (budeme-li je skutečně vydávat za les) je absence těžebních zásahů v minulosti pravděpodobnější, než u jakýchkoliv známých pralesů. V případě okrajové (zakrslé) přírašelinné smrčiny je historická těžební nedotčenost nejistá, takže je možné tyto porosty považovat i za les přírodní, popř. přírodě blízký. Zcela odlišně je nutno hodnotit ± kulturní smrkové mlaziny při okraji území (či spíše v jeho ochranném pásmu). Ty byly založeny z větší části uměle na holině, přitom v nich místně byly zavedeny stanovištně a geograficky nepůvodní dřeviny. Zde se tedy v dikci metodiky jedná o les přírodě vzdálený. 2.6 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních zásahů do ZCHÚ a závěry pro další postup Dosavadním ochranářským opatřením bylo oplocení vrchoviště pro zabránění škod zvěří na citlivém ekosystému. Ke škodám skutečně nedochází (rozlehlá kaliště jsou minulostí), není však zřejmé, zda je to zásluhou oplocení (dnes již značně poškozeného, ale s plánovanou opravou) anebo poklesu stavů zvěře a jejím větším rozptýlení po nezapojených mladých porostech s množstvím otevřených ploch. V současnosti totiž (dle znalostí autora plánu péče) nedochází ani na neoplocených rašeliništích k rozsáhlejším disturbancím působeným zvěří. Nelze tedy jednoznačně rozhodnout, zda lokalitu dlouhodobě ponechat oplocenou. Dalším zásahem, ne však již ochranářským, bylo vysázení několika sazenic břízy karpatské. Zde se uplatnil stejný scénář, jako na dalších početných lokalitách, kde tato dřevina byla v Jizerských horách zaváděna: kultury byly zvěří zcela eliminovány (a to i navzdory individuálním ochranám), resp. jsou opakovaným okusem udržovány v podobě živořícího zákrsku. Výsadby kleče byly již úspěšnější, vlastního bezlesí se ale příliš nedotkly (kleč byla vysazena v okolním smrkovém porostu). V Plánu péče o přechodně chráněnou plochu je navrhováno i potlačování souvislých porostů bezkolence, které jsou vnímány jako vážný problém ohrožující kvalitu vrchovištního biotopu. Bylo navrženo opakované ruční vytrhávání bezkolence (vč. kořenů) alespoň na polovině Plochy porostu 232 D, tj. severní části bezlesí. K tomuto zásahu nebylo přistoupeno, zřejmě s přihlédnutím k velké pracnosti a nejistým výsledkům. Šíření bezkolence na většině plochy bezlesí, ale i lokální odrůstání borovice lesní a břízy bělokoré indikuje nežádoucí sukcesní pochody, jež ve výsledku mohou vést k podstatné změně vegetačního a ekologického charakteru lokality, která se ještě před čtvrtstoletím nacházela Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 15

16 Plán péče o přírodní památku Quarré v dlouhodobě neměnném stavu. Pozorované posuny ve složení fytocenózy jsou ovšem odezvou na měnící se vlastnosti prostředí, tj. změny podnebí a odtokových poměrů vlivem velkoplošného odtěžení lesa v okolí a nezralosti současných lesních porostů, znečištění ovzduší antropogenními polutanty, proměny makroklimatu posledních desetiletí. V tomto smyslu je uvažované potlačování porostů bezkolence pouze symptomatickou léčbou, která si pravděpodobně vyžádá opakované zásahy, aniž by byl dlouhodobě zajištěn očekávaný účinek. Je třeba vzít rovněž na vědomí, že vrchovištní vegetace je vysoce původním útvarem, na jehož existenci nenese člověk žádný (pozitivní) podíl. Případný aktivní management vrchovištních ploch (nejde-li o eliminaci předchozích antropogenních vstupů, jako je odvodnění, zalesnění nebo odstranění různých nepřírodních objektů) tak znamená zásah do v podstatě archaického přírodního útvaru, z hlediska jeho dosavadního tisíciletého vývoje bezprecedentní. Proto je třeba jakýkoliv zásah do vegetace vrchoviště pečlivě uvážit a realizovat pouze na dílčích plochách mimo lokality se soustředěným výskytem vzácných organismů. 2.7 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize Kolize mezi dílčími zájmy ochrany přírody je na lokalitě málo pravděpodobná. 3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ 3.1 VÝČET, POPIS A LOKALIZACE NAVRHOVANÝCH ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ V ZCHÚ Rámcové zásady péče o území V souladu s požadavkem metodiky je zpracována tabulka Rámcová směrnice péče o les viz příloha č. 4. Jak již bylo uvedeno, nepředstavuje vrchoviště Quarré typický lesní porost, ale spíše přirozené bezlesí vysokého stupně přírodní zachovalosti, s velmi řídkým porostem zakrslých smrků; teprve při okraji území je vytvořen ± souvislý lem nízkého, výškově diferencovaného lesa ochranného charakteru. Vzhledem k této charakteristice je území vyloučeno nejen z běžného, ale v podstatě z jakéhokoliv lesního hospodaření. Připustit lze pouze omezené zásahy čistě ochranářského charakteru, které však musí být náležitě odborně zdůvodněny. Smyslem těchto zásahů je zamezit antropogenně podmíněnou degradaci vzácného vrchovištního biotopu, který je v podmínkách nenarušeného životního prostředí zcela autonomním, na lidských zásazích nezávislým útvarem. (Blíže viz následující kapitolu.) Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území Oplocení lokality. Stávající oplocení je víceméně nefunkční. Jeho oprava je již zajištěna a pravděpodobně proběhne ještě do konce tohoto roku (2006). Podle potřeby by pak oplocení mělo být opravováno. V případě rozsáhlejšího poškození, které by si vyžádalo úplnou rekonstrukci (v podstatě novou stavbu) pak doporučuji ponechat lokalitu alespoň jeden rok bez oplocení a na základě zjištěných škod rozhodnout, zda oplocení obnovovat či nikoliv. Optimální (a přirozený) je pochopitelně stav, kdy oplocování rašelinných lokalit z důvodů ochrany před zvěří nebude nutné. Eliminace nežádoucích dřevin. Z důvodu hrozících negativních změn biotopu je třeba odstranit veškeré zmlazené borovice lesní. Vyřezané stromy pak vyklidit mimo vrchoviště (vně lemu rašelinné smrčiny). Současně je žádoucí odstranění záhadného filcového přístřešku uprostřed vrchoviště, vč. zavlečených suchých stromků. V budoucnu bude pravděpodobně nutné vyřezávat i břízy, které zatím dosahují jen nízkého vzrůstu. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 16

17 Plán péče o přírodní památku Quarré Monitoring. Protože se stav vrchoviště subjektivně dosti rychle zhoršuje, je třeba tuto domněnku podepřít o pokud možno objektivní sledování. Na jeho základě pak bude případně možné přijmout ochranářská opatření. Minimálním řešením tohoto cíle je jednoduchý vegetační monitoring blíže viz příloha č. 5. Záchranný management. Jestliže se potvrdí vysýchání vrchoviště, je třeba pokusit se tento trend zvrátit. Možnosti jsou ovšem omezené a zřejmě nevyzkoušené. Proto by případné zásahy měly být provedeny jen v menším plošném rozsahu a mimo plochy s cennější vegetací. Zásah by spočíval v rozrušení trsů bezkolence a úpravě reliéfu kolem stávajících zahloubených jezírek. Tím by se vytvořil prostor pro uchycení jiných druhů, zejména suchopýru, popř. ostřic. Následně by bylo nutné potlačovat regeneraci bezkolence opakovaným sečením. Posečená biomasa by nesměla zůstat ležet v porostu. Naznačený management je možné vyzkoušet i na jiné lokalitě a v případě pozitivního efektu pak aplikovat na PP Quarré i na větší ploše. 3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma Ochranné pásmo tvoří lesní porosty většinou značně pozměněné hospodářskou činností. V současnosti jsou velmi mladé a nesouvisle zapojené, místy s příměsí nepůvodních dřevin. Tyto dřeviny (smrk pichlavý, popř. kleč) je třeba z porostu postupně odstranit. Zájem ochrany přírody na vytvoření souvislého lesního porostu po obvodu bezlesí je i zájmem lesního hospodářství a proto zde není třeba žádný zvláštní ochranářský management. 3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu Přírodní památku je třeba geodeticky zaměřit a hranice vyznačit obvyklým způsobem (pruhové značení). Jednu tabuli s malým státním znakem umístit na hranici u průseku stoupajícího od Předělu. 3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území Hranice lesních porostů je třeba dát do souladu se skutečnou hranicí přírodní památky. Ta by pak měla zahrnovat jak vlastní bezlesí, tak i úzký pruh rašelinné smrčiny po obvodu. Stávající porosty 232 D a 237 C tak bude nutno poněkud rozšířit. Doporučuji jejich spojení do jediného porostu. Ten pak bud již dále nečlenit (bude jej tvořit jediná porostní skupina), anebo vyčlenit většinu plochy do bezlesí a po obvodu vyznačit příslušnou porostní skupinu v podobě úzkého pruhu. 3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností Lokalita leží v současnosti mimo turistické trasy a její zpřístupnění není uvažováno. 3.6 Návrhy na vzdělávací využití území Využití tohoto druhu se vzhledem k odlehlosti lokality nepředpokládá. 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum území a monitoring Provedení průzkumů a dalších přírodovědných šetření není požadováno. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 17

18 Plán péče o přírodní památku Quarré 4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE 4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle jednotlivých zásahů (druhů prací) Rámcový odhad předpokládaných nákladů je shrnut do následující tabulky. Tabulka č. 3: Rozpočet nákladů Druh práce a odhad kvantity Sazba za jednotku Jednotka Náklady za rok Jednorázové a časově omezené zásahy Počet opakování Náklady za období Z toho neredukovatelné geometrické zaměření , , ,- pruhové značení + 1 hraniční tabule 8 000, , ,- zpracování nového plánu péče , , ,- monitoring 5 000, ,- 0,- oprava oplocenky , ,- 0,- Opakované zásahy obnova pruhového značení 2 000, , ,- obnova hraniční tabule 5 000,- 1 ks 5 000, , ,- experimentální management 5 000, ,- 0,- Celkem , ,- 4.2 Použité podklady a zdroje informací ANONYMUS (2004): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. MŽP ČR, Praha. BURDA J. (1994): Stanovení rámce hospodaření v PCHP Quarré. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory] DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 pp. FIRBAS F. (1929): Die Pflanzendecke des Friedländischen. Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen, Friedland, HADAČ E. & VÁŇA J. (1967): Plant communities of mires in the western part of the Krkonoše Mountains, Czechoslovakia. Folia Geobot. Phytotax., Praha, 2: HOUŠKOVÁ E. (1981): Fytocenologická a ekologická charakteristika rašelinišť v Jizerských horách. Ms. [Dipl. Pr., depon. in Bibl. Kat. Bot. Přír. Fak. UK, Praha, 138 pp.] HOUŠKOVÁ E. (1993): Plán péče na období pro Přechodně chráněnou plochu Quarré. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory] HRAŠKO J. et al. (1991): Morfogenetický klasifikačný systém pôd ČSFR. 2. vyd. Výzk. Ústav Pôd. Úrod., Bratislava. CHALOUPSKÝ J. [red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List Liberec. Ústř. Ústav Geol., Praha. JÓŽA M., VONIČKA P. et al. (2004): Jizerskohorská rašeliniště. Jizersko-ještědský horský spolek, Liberec. KUBÁT K. [ed.] (2002): Klíč k úplné květeně České republiky. Academia, Praha. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 18

19 Plán péče o přírodní památku Quarré KUČERA J. & VÁŇA J. (2003): Check- and Red List of the bryophytes of the Czech Republic. Preslia, Praha, 75: KŮRKA A. (1999): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Sborn. Severočes. Muzea Přír. Vědy, Liberec, 21: MIKYŠKA R. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1: České země. List M-33-X Liberec. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1: ). Academia, Praha. NEVRLÝ M. (1962): Topografie živých rašelinišť Jizerských hor. Sborn. Severočes. Mus., Liberec, Přír. Vědy, 2: PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). Příroda, Praha, 18: RYBNÍČEK K. (2000): Present results of vegetation and habitat monitoring in mountain bogs of the Jizerské hory Mts., Příroda, Praha, 17: RYBNÍČEK K., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. & NEUHÄUSL R. (1984): Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. Studie ČSAV, Praha, 84/8: SCHIFFNER V. (1908): Ökologische Studie über die sogenannten Knieholzwiesen des Isergebirges. In: Wiesner-Festschrift 1908, Wien, pp ŠVEJDOVÁ K. (1996): Botanický inventarizační průzkum PCHP Quarré. Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory] TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR (1:50 000). List Liberec. Ústřední ústav geologický, Praha. VÁŇA J. (2006): Mechorosty rašelinišť v okolí Bedřichova, v oblasti Holubník - Černá hora a v okolí Plochého vrchu (Mechorosty vybraných rašelinišť Jizerských hor II). Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec] VESECKÝ A. [ed.] & al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. Praha. VIŠŇÁK R. (2003): Jizerskohorská rašeliniště po 40 letech a jejich botanická charakteristika. Sborn. Severočes. Muz.-Přír. Vědy, Liberec, 23: Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992 Sb. 4.3 Seznam mapových listů Katastrální mapa (měřítko) 1:2880 číslo mapového listu: Státní mapa 1:5000 odvozená číslo mapového listu: Tanvald 8-2, 8-3 Základní mapa České republiky 1:10000 číslo mapového listu: Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 19

20 4.4 Seznam používaných zkratek Plán péče o přírodní památku Quarré OP ochranné pásmo, PP přírodní památka, ZCHÚ zvláště chráněné území, další použité zkratky jsou obecně známé a nejsou zde proto uvedeny. 4.5 Plán péče zpracoval Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Mlýnská 271, Stráž pod Ralskem září 2006 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Orientační mapa ZCHÚ Příloha č. 2: Snímek lesní porostní mapy Příloha č. 3: Popis lesních porostů Příloha č. 4: Rámcová směrnice hospodaření v lesích Příloha č. 5: Botanický průzkum (s návrhem monitoringu) Příloha č. 6: Bryologický průzkum (ex VÁŇA 2006) Samostatná příloha: Fotodokumentace Vzhledem k jednoznačnosti situace není do seznamu příloh začleněna parcelní situace (snímek pozemkové mapy). Celé území přírodní památky, vč. širšího okolí leží na jediné parcele. Mgr. Richard Višňák, Ph.D. Strana 20