Ústav českého jazyka. Bakalářská diplomová práce

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Bakalářská diplomová práce 2012 Lucie Sehnalová

2 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Český jazyk a literatura Lucie Sehnalová Nářeční pivovarnická terminologie v obci Černá Hora Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Stanislava Kloferová, CSc. 2012

3 Prohlašuji, že jsem svoji bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.. Lucie Sehnalová

4 Zde bych ráda poděkovala PhDr. Stanislavě Kloferové, CSc., za cenné rady, které mi věnovala během psaní mé bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala panu Vlastimilu Zedkovi, sládkovi černohorského pivovaru, a panu Ing. Karlovi Odehnalovi, kronikáři městyse Černá Hora, za ochotný přístup a čas, který mi věnovali.

5 Obsah Úvod...6 Historie Černé Hory...7 Historie pivovaru v Černé Hoře Charakteristika nářečí Černé Hory Cíl práce a metody výzkumu Zpracování slovníku a stavba slovníkového hesla Seznam použitých zkratek Slovník Kvas. Časopis pro pivovarnictví, vinopalství, vinařství a chmelařství Závěr Seznam použité literatury Příloha... 60

6 Úvod Pro svoji bakalářskou práci jsem si zvolila téma Nářeční pivovarnická terminologie v obci Černá Hora. Černá Hora je moje rodná obec. Má necelé dva tisíce obyvatel a nachází se přibližně dvacet pět kilometrů severně od Brna. Uvedené téma jsem si zvolila, protože mě velice zaujala nářeční tématika v dialektologickém semináři, a také proto, že pivovarnictví je s Černou Horou neodmyslitelně spjato a poskytuje dle mého názoru zajímavý jazykový materiál. Po jistou dobu jsem totiž působila jako brigádnice v černohorském pivovaru a v roce 2011 jsem byla požádána, abych pivovarem prováděla exkurze. Znamenalo to pro mě nastudovat průvodcovský text, který návštěvníkům popisoval výrobu piva a s ní související vybavení pivovaru. Již na začátku svého výzkumu jsem tedy byla do pojmosloví pivovarnictví jistým způsobem zasvěcena a mohla jsem tak rozvíjet již získané znalosti. Cílem mé práce je sestavení slovníku, který bude zachycovat současnou pivovarnickou terminologii v Černé Hoře. Samotnému slovníku bude předcházet část teoretická, kde se zaměřím na historii Černé Hory, pivovaru, dále sem zařazuji kapitolu věnovanou středomoravské nářeční oblasti, do které dialekt Černé Hory spadá. Poslední kapitoly v teoretické části se zabývají cílem mé práce, s čímž souvisí i popis zvolené metodiky výzkumu a popis stavby slovníkového hesla. Samotný terminologický slovník potom tvoří stěžejní část mé práce. Za nářečním slovníkem následuje kapitola doplňující. Jde o kapitolu věnovanou časopisu Kvas, který ve své době pomáhal rozvíjet oblast pivovarnictví. V této kapitole se stručně věnuji i publikaci Kousek kulturní pivovarské historie v Čechách z 19. století, ve které autor František Hejtmánek podrobně popisuje chod pivovaru v první polovině 19. století. Tuto kapitolu zařazuji do své práce, protože se domnívám, že přispívá k doplnění poznatků o pivovarnictví nejen v Černé Hoře, ale také na našem území. K práci přikládám také přílohu, která sestává ze dvou částí. V první části uvádím dialektologické přepisy vybraných částí audiozáznamů nářečních promluv, druhá část je obrazová. CD s audionahrávkou je přiloženo. 6

7 Historie Černé Hory Historii Černé Hory zpracovávám především na základě dvou stěžejních publikací. Jedná se o práce Josefa Pilnáčka Paměti městyse Černé Hory (1926) a Otakara Součka Domy a obyvatelé Černé Hory. Od třicetileté války do roku 1970 (1970). Významným pramenem jsou pro moji práci právě Pilnáčkovy Paměti. Historik zde podrobně zpracovává dějiny obce od první písemné zmínky až do počátku 20. století. Bohužel období následující se zatím nedočkalo obdobného zpracování. K novodobějším dějinám Černé Hory se materiály tedy získávaly obtížněji. V tomto pojednání jsem se zaměřila především na nejvýznamnější milníky v historii nynějšího městyse, přičemž jsem se snažila zachytit zejména vývoj osídlení Černé Hory, protože tento fakt považuji za jeden z hlavních faktorů, který ovlivňoval vývoj zdejšího nářečí. Městys Černá Hora se nachází v poměrně kopcovité, lesnaté krajině na pomezí boskovické brázdy, Českomoravské a Drahanské vrchoviny. Právě zde se v minulosti křižovaly obchodní cesty. Jedna vedla z Brna do Čech (tzv. cesta Trstenická), druhá potom vedla z Tišnova do Blanska. Výstavba obce je soustředěna ze tří stran kolem kopce Paseka, podle něhož dostala Černá Hora i své jméno, neboť kopec porostlý jehličnany se oproti okolním listnatým lesům jevil tmavší, 1 jak píše i historik Josef Pilnáček: Pojmenování Černé Hory, nejdříve asi hradiska (hradu) a dle tohoto později osady samé, pochází, jak již dříve jsme uvedli, dle černého zbarvení zdejších lesnatých vrchů. Význam Černá Hora vztahoval se původně na veškeré zdejší pahrbky, jistotně ale i na pahorek (nynější paseku). Nynější paseka byl původně vrch pokrytý hustým lesem (tak jako asi dnešní doby) a právě tento vrch to byl (a je až doposud), který příchozím zvláště ze strany Letovic již z dáli jest nápadným svým černým zbarvením a od ostatního okolí se nápadně liší. 2 1 Srov. Historie obce Černá Hora [online]. Oficiální web městyse Černá Hora. [cit ]. Dostupné z: e&artid=31&page=1. Srov. též Hosák, Šrámek, 1970, s Pilnáček, 1926, s. 7. 7

8 První písemná zmínka o Černé Hoře pochází z roku 1279, tohoto roku je sepsána latinská listina, ve které je jako majitel Černé Hory označen Matouš z Černé Hory. Po Matoušovi se černohorské panství dostává roku 1305 do držení jistého Aparda z Černé Hory. O následujících dvaceti letech nemáme bohužel žádné historické informace. Na počátku třicátých let 14. století je Černá Hora doložena v držení pánů z Lipé, mocného rodu, který se uchýlil z Čech na Moravu. Od roku 1331 nastává éra pánů z Boskovic a na Černé Hoře, která trvá až do roku Pilnáček ve svých Pamětech píše: Přicházíme ku nejslavnější a nejzajímavější kapitole dějin Černé Hory, k době, ve které Černá Hora patřila slavnému a mocnému rodu pánů z Bozkovic, jehož udatnost, láska k vlasti a jazyku a jiné ctnosti nemálo rod tento nad jiné rody vyvyšují. 3 Z tohoto dlouhého období bych jmenovala pouze nejvýznamnější pány z Boskovic, kteří se zapsali do černohorských dějin tučným písmem. Jedná se především o bratry Tasa a Jaroslava z Boskovic. Bratři si roku 1530 na základě vzájemné dohody sepsané dne 28. října přerozdělili společný majetek, přičemž na základě tohoto aktu je v listině zmíněna i sladovna, která patrně stávala při pivovaru. 28. říjen 1530 je tedy datem, ke kterému se vztahuje první oficiální zmínka o pivovaru v Černé Hoře. Dále bych také jmenovala Albrechta Černohorského z Boskovic a na Černé Hoře, který zde byl pánem v letech Z doby jeho působení bych zmínila především úpravu starého původního zámku. Posledním majitelem Černé Hory z řad pánů z Boskovic byl Jan Šembera z Boskovic, zemřel roku Panství přešlo do vlastnictví jeho dcery Anny Marie, která v té době byla již provdána za Karla z Lichtenštejnu. Pro Černou Horu to znamenalo více než sto deset let ( ) vlády rodu Lichtenštejnů. Z této éry dějin Černé Hory bych zmínila syna Karla z Lichtenštejnu Karla Eusebia. Jelikož byl v době smrti svého otce (1627) nezletilý, ujal se dočasně správy Černé Hory jeho strýc Maxmilián, sám Karel Eusebius vládu převzal roku K tomuto období černohorských dějin se Pilnáček vyjadřuje takto: Černá Hora za dob Karla Eusebia z Lichtenštejnů, tedy v letech byla již značné a významné městečko. Ani doba českého povstání, ani doba pobělohorská nezasadily Černé Hoře ránu jako Švédové. Městečko Černá Hora čítalo roku 1627 asi obytných stavení, což by odpovídalo asi okolo 300 obyvatelům ( ) Ze starého obyvatelstva v Černé Hoře nacházíme i v této době kolem r ještě dosti starých původních, již dlouho v Černé Hoře usedlých rodů, jako Slunce, Sopoušek, Achaty, Valkoun. Z nových rodů uvádíme jména Kobr, Alexa, Sýkora, 3 Pilnáček, 1926, s

9 Holach, Krumpar ( ) Této doby usazuje se v Černé Hoře též dosti cizinců. Kromě četných, hlavně od Mor. Třebové pocházejících německých jmen, nacházíme i italské jméno rodiny de Grotto či Grosso. 4 Čtyřicátá léta 17. století znamenala pro Černou Horu období strachu, bídy a utrpení. V těchto letech museli černohorští obyvatelé opakovaně čelit vpádům švédských vojsk, která bez milosti plenila a ničila vše, co zde lidé vybudovali, což nám dokládá i Josef Pilnáček: Počet obyvatelstva Černé Hory klesl roku 1647 až na 70 osadníků, kteří tak byli ochuzeni, že ani nejnutnější si koupiti nemohli ( ) Jakou zkázu způsobila třicetiletá válka v Černé Hoře a okolí jasně vyplývá z údajů o zpustošených a opuštěných statcích ( ) Vidíme, že asi ze 70 usedlostí v Černé Hoře bylo opuštěno a zpustlo jich 22, tedy skoro jedna třetina. 5 Otakar Souček v práci Domy a obyvatelé Černé Hory. Od třicetileté války do roku 1970 spekuluje o počtu obyvatel před vpádem Švédů, kdy přibližně 75 obydlených stavení násobí pěti. Dle Součka se tedy počet obyvatel před zpustnutím obce pohyboval okolo Jako by toho nebylo na černohorské málo, přišel z Vídně mor a opět se začalo válčit, tentokrát s Turky. Přes Černou Horu táhla vojska do boje a po ukončení bitev se vojáci tudy i vraceli domů. Tyto události poznamenaly obyvatele Černé Hory na dlouhou dobu a většina se s nimi vyrovnávala mnoho let. Přelom 17. a 18. století patřil vládě Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejnu, který zemřel v srpnu roku 1712, Černá Hora připadla jeho dceři Marii Dominice, která se provdala za Jindřicha Josefa Jana z Auerspergů, tím pádem i Černá Hora přešla v majetek tohoto rodu. V tomto období se městečko již vzpamatovalo z hrůz předešlých let a opět se do něj vracel život. Městečko Černá Hora bylo té doby již rozsáhlé a hojnost zachovaných zajímavých zpráv umožňuje nám mnohé vysvětliti. Nejstarší zpráva této doby udává počet obyvatel Černé Hory roku 1747 na 256 mužů a 301 žen, tedy celkem 557 obyvatel ( ) z roku 1754 se dovídáme, že Černá Hora měla 15 domů /v městečku/, 30 domů v /předměstí/ a 19 chalup; tedy celkem 64 obytných stavení. 7 (Příloha, obr. č. 1) V letech se správy Černé Hory nakrátko ujímají Schlugové z Rastenfeldu, opět prostřednictvím sňatku (Vincencie, vdova po Františkovi Pavlovi z Auerspergu se podruhé provdala za Františka ze Schlugu). Za těchto pánů byl zámek provizorně opraven po požáru, který ho zničil roku 1724, ovšem k větším rekonstrukcím nedošlo. 4 Pilnáček, 1926, s Pilnáček, 1926, s Srov. Souček, 1974, s Pilnáček, 1926, s

10 V rozmezí let se na Černé Hoře vystřídali Geislernové a Türkheimové. Od posledních jmenovaných Černou Horu koupila v roce 1857 Henrieta Pereira Arnstein. V roce 1859 přechází Černá Hora v majetek rodiny Friesů. Panství připadlo Mořici Friesovi a jeho ženě Floře, rozené Pereira Arnstein, která zdědila Černou Horu po své matce. Téhož roku také byla započata stavba tzv. nového zámku a v roce 1879 bylo dosaženo dnešní podoby zámku. Od roku 1870 vzrůstá u nás počet obyvatel rychleji než v dřívějších letech ( ) Vzrůst je výsledkem vyšší populace a také přistěhováním nových lidí, jako řemeslníků, nádeníků, deputátníků aj. 8 Od počátku 20. století se Černá Hora stále rozrůstala. Otakar Souček zaznamenává: V roce 1920 žilo v Černé Hoře 1534 obyvatel, za posledních dvacet let tedy přibylo 135 osob; v dalších letech je již vzestup pomalý. 9 Během Druhé světové války, na jaře 1945, byla Černá Hora bombardována. Od 25. dubna nejde elektrický proud a lidé poslouchají zprávy na krystalkách. Asi ve 22 hodin přijelo z Brna do Černé Hory mnoho vojáků s naloženými koňskými povozy a vnutilo se do zemědělských usedlostí. Tutéž noc dopadají na Černou Horu menší bomby, které ale nepůsobí větší škody. Další den 26. dubna jsou velmi časté průlety letadel. Odpoledne, kolem 15 hod., přilétají letadla a obec bombardují. Černá Hora začala hořet, ozývají se detonace střeliva, pancéřových pěstí. Bilance náletů je tragická, vyhořelo 24 domů, jeden občan byl zabit, dva těžce zraněni. 10 (Příloha, obr. č. 2) Obnova obce započala ihned po skončení války. Souček uvádí, že od roku 1945 do roku 1950 bylo znovu postaveno 13 domů, opraveno domů 7, dále uvádí, že ještě roku 1945 se z Černé Hory odstěhovalo 16 rodin. K historii černohorského zámku bych doplnila, že po válce byl Friesům zkonfiskován a od té doby slouží k sociálním účelům, je zde umístěn Domov důchodců. Od 50. let 20. století se Černá Hora stále pomalu rozrůstá až dodnes. Dle poslední evidence má městys Černá Hora k obyvatel. 8 Souček, 1974, s Souček, 1974, s Odehnal, Karel: Rok 1945 a osvobození Černé Hory. [online] Oficiální web městyse Černá Hora. Vloženo [cit ]. Dostupné z: e&artid=115&page=1. 10

11 Historie pivovaru v Černé Hoře Kapitola o černohorském pivovaru je opět zpracována především na základě Pilnáčkových Pamětí městyse Černé Hory (1926). Zdrojem dalších historických fakt týkajících se pivovaru mi byla i kniha Ivana Štarha a Jana Skutila Purkrechtní registra městečka Černé Hory (1970). Ke zpracování novodobější historie pivovaru mi posloužila publikace Leoše Vaška V Černé Hoře piva moře. Z historie černohorského pivovarnictví (1995). Na závěr kapitoly jsem pro zajímavost zařadila několik informací o vztahu básníka Petra Bezruče k černohorskému pivovaru. První neoficiální zmínka o existenci pivovaru v Černé Hoře se vztahuje k osobě Matouše z Černé Hory. Ten se měl roku 1298 zúčastnit templářského obřadu, na který sám přivezl vlastními povozy pivo. Tradičně se však jako oficiální datum vztahující se k existenci pivovaru pojímá 28. říjen 1530, kdy si dělili majetek Tas a Jaroslav Černohorští z Boskovic, přičemž je zmíněna i sladovna, která patrně stávala při pivovaru. Ovšem ještě před existencí pivovaru vrchnostenského existoval v Černé Hoře tzv. sousedský pivovar, který v roce 1550 patřil sousedu Vávrovi Kuchařovi, kterému zároveň patřila i sladovna s domem. 11 Osudy tohoto pivovaru jsou nám neznámé, sám Josef Pilnáček píše: Dalších osudů tohoto pivovaru neznáme a ony sládky, kteří se uvádějí ( ) pokládáme již za sládky tehdejšího vrchnostenského pivovaru. Co se s původním Kuchařovým pivovarem stalo, nevíme, dle tehdejších poměrů se však domníváme, že asi tehdejší majitel Černé Hory buď pivovar převzal sám, aneb nechal snad Kuchařův zavříti. 12 Listina z roku 1530 nám tedy pravděpodobně dokládá pivovar vrchnostenský a sám Pilnáček spekuluje o tom, že pivovar v Černé Hoře stával již dříve za časů otce Jaroslava a Tasa, Beneše, který zemřel v roce Doslovně je černohorský pivovar jmenován až v listině z roku 1550, kdy je černohorské panství prodáváno. Podrobněji je pivovar potom zmiňován za dob Albrechta Černohorského z Boskovic a na Černé Hoře, jedná se o druhou polovinu 16. století. Leoš Vašek ve své publikaci V Černé Hoře piva moře píše: Albrecht věnoval značnou pozornost také pivovaru a často ve svých listech připomíná svému úředníkovi, aby bylo dost pšenice. Spotřeba piva byla 11 Srov. Pilnáček, 1926, s Pilnáček, 1926, s Srov. Pilnáček, 1926, s

12 i v tehdejších dobách poměrně velká, pilo se doma i v panských hostincích ( ) sloužící na černohorském zámku dostávali kromě platu a stravy též pivo ( ). 14 Po celou éru pánů Černohorských z Boskovic a na Černé Hoře byl pivovar v jejich držení a nejinak tomu bylo i po roce 1597, kdy se Černá Hora stala majetkem pánů z Lichtenštejnu. Během tohoto období se pivo vařilo zásadně pšeničné, protože pšenice byl dostatek. Na činnost pivovaru v Černé Hoře neměly vliv ani události okolo roku Přibližně o padesát let později Pilnáček dokládá: Z tehdejší doby se dozvídáme, že r vařili ročně (od sv. Michala 1673 do sv. Michala 1674) čtyřicet várek piva ( ) Chmel pěstovali v černohorských chmelnicích a kromě toho posílán z knížecích Lichtensteinských chmelnic. 15 (Příloha, obr. č. 3) Na počátku 18. století patřil černohorský pivovar k nejvýznamnějším příjmům černohorského panství. V roce 1719 přechází Černá Hora v majetek Auerspegů, stejně tak i pivovar. Od roku 1796 byl pivovar ve správě rodiny Schlugů, později přešel plně do jejich majetku. 4. května 1802 zachvátil pivovar požár, který vznikl v palírně nacházející se při pivovaru. Zdali byl pivovar ihned obnoven, nevíme. Černohorské panství i s pivovarem prošly v následujících letech majetkem pánů z Geislernu, rodiny Nebel-Türkheimů, rodiny Pereira Arnsteinů, v roce 1859 stala Černá Hora majetkem rodiny Friesů. Vašek k tomuto období píše: V této souvislosti je třeba připomenout, že roku 1848 bylo zrušeno poddanství a celé vrchnostenské zřízení. Panství se tak změnila na velkostatky ( ) V šedesátých letech 19. století se pivovar (včetně pivovarské hospody a palírny) dostává poprvé ve své historii do nájmu, a to Maxmiliánu Polákovi ( ). 16 V roce 1868 pivovar opět vyhořel. Majitel August Fries se tedy rozhodl vybudovat v letech pivovar nový na místě nynějšího pivovaru a tzv. starý pivovar nechal přestavět na sladovnu (ta fungovala do roku 2001, v němž byla její činnost zastavena z ekonomických důvodů). V tomto období byl pivovar pod správou velkostatku, což se ukázalo jako ekonomicky nevýhodné, proto byl pivovar pronajat Šimonu Löwovi, který ho spravoval až do devadesátých let 19. století. Po něm pivovar převzal do pronájmu jistý pan Ungelter. Ani tento způsob hospodaření v černohorském pivovaru ovšem nepřinesl větší zisky ani věhlas mezi spotřebiteli, ba naopak. Jako reakce na výše uvedené problémy s neefektivním provozem friesovského pivovaru a sladovny vzniká myšlenka na založení rolnické akciové společnosti za účelem jejich převzetí do nájmu. Realizace se ujímají především P. Vincenc 14 Vašek, 1995, s Pilnáček, 1926,. s Vašek, 1995, s

13 Ševčík, farář a poslanec z Vísek u Letovic, František tesař, statkář z Milonic, František Kanýs, starosta v Černé Hoře, Josef Odehnal, rolník z Bořitova ( ). 17 Tato myšlenka byla korunována úspěchem v roce 1896, kdy byla ustanovena Rolnická akciová společnost pivovarní a sladovní v Černé Hoře, které předsedal páter Vincenc Ševčík. Nájemní smlouva s majitelem, Augustem Friesem byla uzavřena na dlouhých dvacet let. Založení Rolnické akciové společnosti se záhy ukázalo jako brilantní tah. Zlepšila se organizace, výroba se stala efektivnější. Fakt, že akcionáři byli Češi, pivovaru jen prospěl. Zvýšil se odbyt piva a tím pádem i výroba. Černohorské pivo si udělalo u spotřebitelů dobré jméno. Jistý útlum zaznamenal pivovar během první světové války, ovšem ihned po jejím skončení se výstav piva opět zvyšoval. Nájemní smlouva měla uvedené společnosti vypršet roku 1926, ovšem o tři roky dříve, roku 1923 nabídl majitel Mořic Fries pivovar i se sladovnou společnosti k odkoupení. Roku 1923 tedy pivovar a sladovna přešly v majetek Rolnické akciové společnosti. Nezadržitelně se ovšem přiblížila doba protektorátu, která zasáhla i černohorský pivovar. Leoš Vašek zaznamenává: Za protektorátu bylo nutné provést mnohé změny stanov v souladu s tehdejšími předpisy ( ) Správní rada musela například písemně prohlásit, že společnost je árijská, že na ní není zúčastněn Žid, ani židovský podnik, či židovské sdružení osob. 18 Dvakrát během války navštívilo černohorský pivovar gestapo, pokaždé ale bylo německé nebezpečí naštěstí zažehnáno. Nejvíce však pivovar utrpěl během bombardování v roce Po skončení války byla ustanovena závodní rada, ovšem ještě roku 1945 byla nad pivovarem vyhlášena národní správa kvůli státní nespolehlivosti některých členů rady. Na podzim roku 1946 byl po zrušení správy jmenován ředitelem František Kintr. Již na jaře 1948 však byla opět obnovena národní správa, jelikož se pivovar měl jako podnik znárodnit. Po znárodnění se pivovar stal součástí Středomoravských pivovarů, n. p., v Brně a ztratil tak svoji právní samostatnost. Během doby komunistického režimu změnil pivovar ještě několikrát název a nejednou se usilovalo o jeho úplné zrušení. Po roce 1989, přesně roku 1991, se původní národní podnik Jihomoravské pivovary stal akciovou společností Pivovary a sodovkárny Brno. V roce 1994 se akciová společnost rozdělila na čtyři části. Černohorský pivovar byl součástí jedné z nich Jihomoravské pivovary, a. s. V roce 1996 byl pivovar v Černé Hoře zprivatizován a fungoval jako akciová společnost do konce března Vašek, 1995, s Vašek, 1995, s

14 Od se pivovar zařadil do skupiny K Brewery se tato skupina přejmenovala na Pivovary Lobkowic a.s. V současnosti černohorský pivovar produkuje 16 druhů piv a 8 druhů limonád. Historické prameny nám dokládají, že během své několikasetleté historie pivovar zažil období rozkvětu i pádu. Zdejší pivo si získalo a stále získává mnoho příznivců. Ve dvacátých letech 20. století byl příznivcem piva z Černé Hory i básník Petr Bezruč, který se k černohorskému pivu dostal prostřednictvím svého přítele, jistého Eduarda Svobody, černohorského rodáka. Ten měl v pronájmu od roku 1925 pivovarskou hospodu a Bezruč za ním často zajížděl. O tom, že si Černou Horu a zejména pivo Bezruč oblíbil, svědčí i několik drobných veršů, kterými uzavírám tuto kapitolu: Komu není dáno shora, neví, kde je Černá Hora. Láká občas Černá Hora vzpomínkou na Dalibora. Pivo je na Černé Hoře lepší nežli na Oboře. Granátem na Černé Hoře můžem zapít každé hoře Proto dědkům na potvoru na Černou zas půjdu Horu. P. Bezruč 14

15 Charakteristika nářečí Černé Hory Ještě než se začnu zabývat samotnou charakteristikou středomoravských nářečí, do nichž náleží i dialekt Černé Hory, ráda bych se ve stručnosti zmínila o faktorech, které mohly určitým způsobem ovlivnit podobu mluvy v Černé Hoře. Vliv na slovní zásobu v Černé Hoře měl jednak fakt, že obec byla již od středověku průsečíkem dvou významných obchodních cest, neustálá migrace pocestných, obchodníků a jiných tedy významně zasáhla do jazyka obyvatel Černé Hory, jednak fakt, že Černá Hora byla obcí vrchnostenskou. Některé jazykové jevy se tedy šířily prostřednictvím společenských vrstev, kdy vzdělaná a světaznalá šlechta soustřeďovala na svých panstvích další vzdělance, prostřednictvím kterých se nové výrazy šířily i mezi lid. Tato fakta jsou uvedena v Pilnáčkových Pamětech městyse Černé Hory. V neposlední řadě mluvu v Černé Hoře nepochybně ovlivnilo její průmyslově-agrární zaměření, konkrétně pivovarnictví. Se vznikem pivovaru v obci byla nutně spojena i existence slovní zásoby, která se vaření piva týkala. Z těchto výše uvedených faktorů vyplývá, že Černá Hora je velmi zajímavou nářeční lokalitou. V části věnované středomoravským nářečím vycházím z knih Nástin české dialektologie (Bělič, 1972), České nářeční texty (Lamprecht a kol., 1976), dále pro doplnění také z Encyklopedického slovníku češtiny (Karlík, Nekula, Pleskalová, 2002). Jak bylo uvedeno, Černá Hora, ležící v okresu Blansko, se nachází přibližně dvacet pět kilometrů severně od Brna a náleží do středomoravské nářeční skupiny. Středomoravská nářeční oblast je vymezena na západě Českomoravskou vrchovinou, dále na severu hranice pokračuje v okolí Velkých Opatovic a Jevíčka, na východě prochází podél hranice východomoravských nářečí kolem Lipníka nad Bečvou a z jihu je oblast ohraničena Mikulovem a Znojmem. 19 Tato nářeční skupina je dále vnitřně diferencována na následující úseky a typy: 1. centrální úsek 2. jižní úsek s těmito typy: a) znojemský typ 19 Ve vymezení nářečních znaků vycházím z těchto publikací: Lamprecht, 1976, s ; Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s

16 b) horský typ c) židlochovický typ 3. východní úsek a) čuhácký typ b) kojetínsko-přerovský typ c) slavkovsko-bučovický typ 4. západní úsek a) zábřežský typ b) kunštátsko-budějovický typ S nářečími Čech jsou středomoravská nářečí spojena zejména diftongizací *ý > ej, *ú > ou (tyto diftongy dále podlehly středomoravské monoftongizaci ej > é, ou > ó, viz dále) a provedením tzv. úžení é > í (srov. české, středomoravské mlíko, malí kolo východomoravské mléko, małé koło). Na většině území se vyskytuje, podobně jako v Čechách, protetické v-. S ostatními moravskými nářečími jsou středomoravská nářečí shodná v následujících rysech: 1. Nebyla zde provedena přehláska -u, -ú na konci slova po tzv. měkkých souhláskách (typ našu kašu, našó kašó). 2. U většiny středomoravských nářečí nedošlo k přehlásce a > e ve skloňovacích koncovkách (typ naša silňica). 3. U některých typů slov (dvojslabičných, původně dvojslabičných substantiv, infinitivů se slovním základem na samohlásku) jsou ve slovních základech krátké samohlásky (tzv. moravská krátkost: mak, mucha, blato, psat) 4. Užívaná je výslovnost šč (ešče, ščesťí) oproti českému šť (ešťe, šťesťí). 5. V množném čísle u přídavných jmen a zájmen je zvláštní tvar pro rod mužský životný (dobří studenťi dřevjení stoli). 6. V l-ovém příčestí se v těchto nářečích běžně užívá v rodě mužském zakončení na -l (nesl, sedl, řekl). 7. Sloveso být má ve funkci existenciální a jako spona podobu já su, ti seš. V podobě pomocného slovesa jsou tvary následující: šel sem, šels // šel si. 8. Část nářečí na Moravě užívá rozkazovací způsob typu: řekňi, řekňite, řekňime. 9. Sloveso chtít má v 1. osobě singuláru tvar (já) chcu. 16

17 Jen pro středomoravská nářečí jsou typické následující rysy: 1. Tato nářečí mají zpravidla é, ó na místě dřívějšího *ý, *ú. 2. Nejednotný vývoj nastal v soustavě krátkých samohlásek. Došlo zde ke změně starého y (nebo y vzniklého z i) v ê/e a u v ô/o (symbol ê znamená ê < y), které se buď od původních hlásek e, o liší (centrální podskupina), nebo s nimi splynuly (většina zbývajícího území). 3. Na severovýchodě území se v soustavě hlásek objevuje tvrdé ł. 4. Středomoravská nářečí jsou rozdělena i na základě užívání protetického v- (na západě území), střední část užívá i protetické h-. 5. Slovesa 4. třídy ve 3. osobě plurálu indikativu prés. jsou zakončena na -ijó (prosijó, trpijó). 6. Dochází zde k vyrovnávání tvarů genitivu a akuzativu jednotného čísla substantiv mužského rodu ve prospěch genitivu nebo akuzativu (typ přeceda, Laďa). Stejně tak dochází k vyrovnání dativu a lokálu podstatných jmen rodu mužského životného a středního měkkých (k srco, na srco). 7. Substantiva tvrdého sklonění zakončená na -s, -z, -sa, -za, -so, -zo přecházejí k měkkému typu sklonění (dva voze, do puse, v masi). Přihlédnu-li k podrobnějšímu členění středomoravských nářečí, pak Černá Hora náleží do jižní podskupiny, a to k horskému typu. K horskému typu se řadí i obec Bořitov, vzdálená od Černé Hory přibližně 1 km, která se v 60. letech minulého století stala součástí výzkumné sítě pro Český jazykový atlas 20. Jižní podskupina středomoravských nářečí se rozkládá na území Třebíčska, Tišnovska, Boskovicka, Vyškovska a Znojemska. Nářečí tohoto regionu mají převážně pět krátkých samohlásek (a, e, i, o, u). Na místě starého y, u se nacházejí hlásky e, o, které se neliší od hlásek původních (reba, bodo). Na severovýchodě existují úseky s šesti krátkými samohláskami, poněvadž se zde rozlišují samohlásky e - ê (< y), zatímco původní o a ô (< u) se ve výslovnosti neliší. Horský typ se vyděluje z jižní podskupiny změnou staršího u > o; změna je doprovázena změnou opačnou o > u (kopec,kupecʼ, kupec,kopecʼ). Tuto změnu však můj výzkum už nedoložil. 20 Balhar, Jančák a kol.,

18 Na většině území je zachován tříčlenný systém dlouhých vokálů (á, é, ó), v nářečích horského typu se potom vyskytuje dlouhých vokálů pět (á, é, í, ó, ú; mám, bévat, kvítko, móka, kúň). 18

19 Cíl práce a metody výzkumu Cílem mého výzkumu je zachytit soudobou terminologii užívanou pivovarníky v obci Černá Hora a následně získaný materiál zpracovat do slovníku. Jak už jsem poznamenala v Úvodu, určité zkušenosti s pivovarnickou terminologií jsem měla už z dřívější doby. Pracovala jsem ve zdejším pivovaru jako brigádnice, později jsem pivovarem provázela turisty. S mou průvodcovskou činností souvisela povinnost nastudovat text, který popisuje výrobu piva i vybavení pivovaru. Pro svoji práci jsem tedy měla již na začátku jistý počet výrazů, který jsem začala rozšiřovat. Při sběru materiálu mi pomohl zejména sládek černohorského pivovaru, který tuto funkci zastává od roku Byl ochoten se mnou několikrát pivovar projít a podávat mi podrobné informace o všem, co souvisí s výrobou piva. Hlavním zdrojem jazykového materiálu pro můj slovník tedy byly spontánní rozhovory se sládkem. K mým dalším informátorům potom patří dva černohorští obyvatelé. Žena (nar. 1954), která v pivovaře pracovala 32 let, a muž (nar. 1954), který zde pracuje od roku 1989 doposud. Dle jeho slov je jeho rodina s černohorským pivovarnictvím spojena už po několik generací. Sám informátor se v černohorském pivovarském prostředí pohyboval již jako malý chlapec, kdy sem chodil za svým otcem. Při výzkumech jsem postupovala metodou řízeného rozhovoru. Při každém výzkumu jsem pořizovala audionahrávky, které následně byly dalším jazykovým zdrojem pro můj slovník. Na základě těchto nahrávek jsem vytvořila i dialektologický přepis vybraných částí promluv (viz Příloha). Při pořizování nahrávek jsem se vždy snažila o navození nenucené atmosféry a o co největší uvolnění informátorů, aby promluvy byly co nejpřirozenější. S vytvořením slovníku souviselo i prostudování literatury týkající se pivovarnictví. Informace jsem čerpala především z knihy Pivovarský katechizmus od Karla Lense (přeložil Vojtěch Kozák, 1942), dále z knihy Josefa Staňka Blahoslavený sládek (1984). Cenným přínosem pro mé studium byl článek Aleny Jaklové Víte, jak se vaří pivo? publikovaný v Průvodci po budějovických hostincích a kapitoly z jihočeské pivní historie (1999). Neméně přínosná pro mě byla publikace Františka Hejtmánka Kousek kulturní pivovarské historie v Čechách z 19. století (1918), o které podrobněji pojednám v doplňující kapitole. 19

20 Zpracování slovníku a stavba slovníkového hesla 21 Na základě svého výzkumu jsem sestavila slovník, který zahrnuje pivovarnickou terminologii užívanou v obci Černá Hora. Výsledný slovník je nediferenční a zahrnuje slovní zásobu popisující výrobu piva od samého začátku až po jeho finální stáčení do lahví. Jednotlivá slovníková hesla jsou řazena abecedně. Přepsána jsou jednoduchou fonetickou transkripcí ve shodě se soudobou dialektologickou praxí. Heslová slova jsou tučně zvýrazněna a uváděna v reprezentativním tvaru. Na tomtéž řádku za heslovým slovem je uvedena jeho gramatická charakteristika a definice významu. Substantiva jsou uváděna v nominativu singuláru, za čárkou následuje koncovka genitivu singuláru a následně zkratka určující rod substantiva. Pokud je substantivum užíváno převážně v plurálu, je za gramatickou charakteristikou doplněna poznámka zprav. pl. Jména pomnožná jsou označena zkratkou plt. Adjektiva uvádím v nominativu singuláru maskulina. Jsou označena zkratkou adj. Adjektiva vždy tvoří součást určitého slovního spojení, proto uvádím za heslem odkaz ke klíčovému slovu, tedy substantivu. V rámci tohoto substantivního hesla jsou tak příslušná sousloví uvedena zkratkou ve spoj. a jednotlivá spojení jsou označena arabskými číslicemi. Verba jsou uvedena v infinitivu. Z gramatických kategorií jsou u verb uvedeny koncovky 3. osoby singuláru prézentu, 3. osoby plurálu prézentu, 2. osoby singuláru imperativu a 3. osoby singuláru préterita. Bylo-li u slovesa při mém výzkumu doloženo verbální substantivum, je zde rovněž zaznamenáno. Informace o slovesném vidu je zde uvedena prostřednictvím zkratek dok./ned. Adverbia jsem při svém výzkumu nezaznamenala. Další část slovníkového hesla tvoří výklad významu. Vycházela jsem zejména z popisů uvedených informátory a dále také z definic Slovníku spisovného jazyka českého 22 (dále jen ). Pokud došlo k případu, že význam heslového slova se lišil od významu uvedeného v, je za zkratkou uvedeno j. v. Heslová slova shodná se doplněná určitou stylistickou charakteristikou jsou ve slovníku také zaznamenána spolu s příslušnou zkratkou. 21 Tato část je zpracována na základě publikace: Čermák, Blatná, Havránek a kol.,

21 Kromě jsem slovníková hesla srovnávala i s Dialektickým slovníkem moravským Františka Bartoše 23. Zjištěné údaje jsou uvedeny taktéž v heslovém odstavci pod zkratkou Bš. Součástí heslového odstavce je i údaj o významu synonymním, ten je označen zkratkou syn. Synonyma jsou zapsána na samostatném řádku heslového odstavce. Na samostatném řádku je uvedena exemplifikace psaná kurzivou, byla-li doložena. Uvádí heslové slovo v kontextu zaznamenaném během rozhovorů s informátory. U vybraných slovníkových hesel je uveden odkaz k obrazové příloze. 23 Bartoš,

22 Seznam použitých zkratek adj. adjektivum aj. a jiné Bš Dialektický slovník moravský č. číslo dok. dokonavé sloveso expr. expresivní výraz f. femininum gen. genitiv hod. hodin j. v. jiný význam lih. lihovarnictví m. maskulinum n. neutrum např. například nar. narozen, narozena ned. nedokonavé sloveso nevh. nevhodně, nevhodné ob. obecný (výraz obecné češtiny) Obr. obrázek odb. odborný OJ osobní jméno piv. pivovarnictví pl. plurál, množné číslo plt. plurale tantum popř. po případě Slovník spisovného jazyka českého srov. srovnej stav. stavebnictví, stavitelství tech. technika tzv. tak zvaný zdrob. zdrobnělina, deminutivum zprav. zpravidla 22

23 Slovník aparát, -u, m.: 1. přístroj, zařízení 2. ve spoj. hraďicí aparát: zařízení umístěné na ležáckém tanku, slouží ke kontrole tlaku syn. špuntaparát 3. ve spoj. chlaďicí aparát: zařízení určené k chlazení bavorské, adj. viz slad bečka, -i, f.: nádoba, do které se stáčí pivo o různých objemech (50 l, 30 l, 20 l, 15 l, 10 l, 5 l), Bš syn. sud bílé, adj. viz króžek brídové, adj. viz pára cukromňer, -u, m.: přístroj měřící množství cukru v mladině, jedna z hlavních pomůcek sládka syn. hustomňer černé, adj. viz pivo 23

24 dáfka, -i, f.: 1. jisté množství něčeho, Bš j. v. 2. ve spoj. dáfka násadňích: množství násadních kvasnic užívané při výrobě piva (0,5 l na 1 hl mladiny) deka, -i, f.: různě vysoká a zbarvená pěna vznikající při hlavním kvašení piva na spilce to se přišlo na spilku a prvňe se museli zebrat deki j. v. Obr. č. 4 dekokca, -e, f.: povaření rmutu deskové, adj. viz vímňeňík ďílo, -a, n.: 1. voda smíchaná se sešrotovaným sladem j. v. dno, -a, n.: 1. spodní plocha nádoby 2. ve spoj. jalové dno: speciálně vyfrézované dno ve scezovací kádi umístěné nad dnem pevným 3. ve spoj. pevné dno: dno u nádob (kotlů, kádí, tanků, sudů) vůbec dokvašováňí, -í, n.: proces, který probíhá v ležáckých tancích v ležáckém sklepě po dobu 20 dní až 2 měsíců 24

25 dolňí, adj. viz špinka dopravňík, -u, m.: zařízení sloužící k dopravě sladu na určené místo duplikátorové, adj. viz chlazeňí ekstraktor, -u, m.: zařízení sloužící k dávkování chmele Obr. č. 5 fasovák, -u, m.: stroj, kterým se nabírala obilovina do vyklápěcího vozíku (japonky) fasovat, -uje, -ujó, -uj, -oval, ned.: dostávat, pobírat, nabírat ob. filtr, -u, m.: 1. zařízení sloužící k oddělení pevných složek od tekutých 2. ve spoj. svíčkové filtr: filtr sloužící k odstranění kvasnic z piva obrázek č. 6 filtraca, -e, f.: umělé vyčeření piva j. v. filtrák, -a, m.: osoba obsluhující filtrační zařízení 25

26 filtrovat, -uje, -ujó, -uj, -oval, ned.: nechat projít tekutinu filtrem finančák, -u, m.: dříve místnost pro úředníka měřícího daň z piva, nyní šatna, místnost určená k odpočinku navrchu na finančáku uš stúl nachistané flaška, -i, f.: skleněná lahev o objemu 0,5 l, do které se stáčí pivo, Bš flaša Obr. č. 7 granulované, adj. viz chmel hašpulant, -a, m.: pracovník manipulující se sudy při jejich plnění pivem hever, -u/-a, m.: zahnutá násoska sloužící k odčerpávání sladiny ze scezovací kádě j. v. hláfka, -i, f.: 1. šištice, tobolka, plod samičí rostliny j. v., Bš 2. ve spoj. chmelová hláfka: neoplodněná samičí chmelová hlávka; tyto hlávky se zpracovávají do granulí, slouží k výrobě piva hlavňí, adj. viz kvašení 26

27 hňedé, adj. viz króžek horké, adj. viz kal horňí, adj. viz špinka hrablo, -a, n.: nástroj k vyhrabávání usazených kvasnic z kvasných kádí po ukončení hlavního kvašení Obr. č. 8 hraďicí, adj. viz aparát hrubé, adj. viz kal humna, -men, n., plt.: velké prostory se stálou teplotou, kde probíhalo klíčení sladu Bš j. v. hunskopf, -u, m.: nástavec na hadici ve tvaru kolínka, kterým se přivádí mladina do kádí hustomňer, -u, m.: přístroj měřící množství cukru ve mladině, jedna z hlavních pomůcek sládka j. v. syn. cukromňer 27

28 hvozd, -u/-a, m.: prostor sloužící k sušení obilovin to se dávalo na ten hvozt, tam se to sušívalo piv. hvozďák, -a, m.: pracovník mající na starost sušení obilovin hvozďáci, ťi sušívali, ďelali po dvanáctkách chlaďicí, adj. viz aparát chlaďič, -a, m.: zařízení, které slouží k ochlazování mladiny na zákvasnou teplotu syn. deskové výmňeňík Obr. č. 9 chlaďit, -í, -í, chlaď, -il, ned.: snižovat teplotu chladové, adj. viz kal chlazeňí, -í, n.: 1. zařízení, které udržuje stálou teplotu 2. ve spoj. duplikátoroví chlazeňí: zařízení umístěné v meziplášti kvasné kádě určené k chlazení 3. ve spoj. plovákoví chlazeňí: chladicí trubka umístěná vně kvasné kádě Obr. č. 10 chmel, -u, m.: 1. jedna z hlavních surovin při výrobě piva, pivu dodává typickou nahořklou chuť díky svým pryskyřicím a vůni díky svým silicím, Bš chmelí 28

29 2. ve spoj. granulované chmel: granule připravené z hlávek chmele, při výrobě piva nejpoužívanější chmelovar, -u, m.: třetí fáze výroby mladiny, vaření sladiny s chmelem, výsledný produkt je mladina piv. chmelové, adj. viz hláfka indukčňí, adj. viz prútokoměr inokulát, -u, m.: pomnožené kvasnice v mladině inspektor, -a, m.: zařízení kontrolující čistotu a poškození lahví ve stáčírně syn. prohlížečka Obr. č. 11 interňí, adj. viz vařák jádro, -a, n.: 1. podstatná, zpravidla nejlepší část něčeho 2. ve spoj. zdraví jádro: kvasnice vhodné pro další nasazení jalové, adj. viz dno japonka, -i, f.: vyklápěcí vozík sloužící k přesunu obilovin 29

30 no, japonka, do toho sme každí ráno nakládali jako slad hotové tech., stav. ječmeň, -a, m.: obilovina, ze které se vyrábí slad ječmen káď, -e, f.: 1. nádoba, která nemá vyhřívání j. v. 2. ve spoj. kvasná káď: káď sloužící ke kvašení piva 3. ve spoj. scezovací káď: káď, v níž dochází k oddělení mláta od tekutých složek 4. ve spoj. vířivá káď: káď sloužící k sedimentaci hrubých kalů a zbytků chmele kal, -u, m.: 1. nečistota usazená při vaření mladiny, Bš j. v. syn. klk 2. ve spoj. horké kal: tříslobílkovinný komplex vysrážený při chmelovaru syn. hrubé kal 3. ve spoj. hrubé kal: tříslobílkovinný komplex vysrážený při chmelovaru syn. horké kal karamelové, adj. viz slad kastl, -u/-a, m.: plastová přepravka na dvacet 0,5l lahví piva Obr. č. 12 kipřidlo, -a, n.: součást scezovací kádě, slouží ke kypření mláta j. v. 30

31 syn. kopačka klk, -u, m.: nečistota usazená při vaření mladiny j.v. syn. kal klobók, -a, m.: 1. oblá věc na vršku něčeho 2. ve spoj. klobók pana Starího: vršek pivovarského komínu, zajišťuje lepší tah z hvozdu Obr. č. 13 kolo, -a, n.: 1. kruhový kotouč konající nějaký pohyb, Bš j. v. 2. ve spoj. Segnerovo kolo: zařízení ve scezovací kádi sloužící k rovnoměrnému kropení mláta komínek, -u, m.: zátka v kádi nebo v ležáckém tanku zdrob. kopačka, -i, f.: součást scezovací kádě, slouží ke kypření mláta j. v., Bš j. v. syn. kipřidlo koš, -a, m.: 1. nádoba, zpravidla proutěná j. v. 2. ve spoj. přijmové koš: slouží k přijímání obilovin do sladovny kotel, -tla, m.: 1. nádoba mající vyhřívání, Bš j. v. 31

32 2. ve spoj. mlaďinové kotel: zařízení, které slouží pro chmelovar Obr. č ve spoj. rmutovací kotel: zařízení sloužící k zahřívání díla na různé technologicky důležité teploty koza, -i/-e, f.: směšovací přístroj, který se skládá ze sběrné roury a přívodů, na které se napojují hadice z ležáckých tanků j. v., Bš j. v. syn. šnajbok, kozlík kozlík, -u/-a, m.: směšovací přístroj, který se skládá ze sběrné roury a přívodů, na které se napojují hadice z ležáckých tanků j. v. syn. koza, šnajbok krichlomňer, -u, m.: přístroj sloužící k metrologickému ověření transportních sudů tech. króžek, -šku/-ška, m.: 1. pěna, která se tvoří při druhém a třetím stadiu hlavního kvašení na dece piv. 2. ve spoj. bílí króški: pěna při druhém stadiu hlavního kvašení 3. ve spoj. hnědí króški: pěna při třetím stadiu hlavního kvašení křemelina, -i, f.: materiál sloužící k filtraci piva, je tvořen rozsivkami živočichů 32

33 kvasírňa, -e, f.: část pivovaru, kde probíhá hlavní kvašení při nízkých teplotách (7 C) syn. spilka Obr. č. 15 kvasná, adj. viz káď kvasňice, -0, f., plt.: 1. kvasinky užívané ke kvašení, kynutí viz zbjer 2. ve spoj. násadňí kvasňice: čistá kvasničná kultura kvašeňí, -í, n.: 1. chemický proces, v němž se cukr mění v alkohol 2. ve spoj. hlavňí kvašeňí: řízený proces, který probíhá ve spilce při nízkých teplotách, má čtyři fáze, trvá 7 13 dní 3. ve spoj. spodňí kvašeňí: proces kvašení typický pro výrobu piva, charakterizuje se shlukováním a sedimentací kvasnic ke konci hlavního kvašení lahvovna, -i, f.: část pivovaru, kde se pivo stáčí do lahví syn. stáčírna lázňe, -í, f.: 1. mycí proces 2. ve spoj. lóhoví lázňe: součást myčky, ve které se myjí pivní lahve po dobu minut 33

34 ležácké, adj. viz sklep, tank limpa, -i, f.: dřevěný nástroj sloužící k urovnávání hromad naklíčeného ječmene j. v. líska, -i, f.: děrovaná podlaha, na které se dříve sušily obiloviny pak se to teda tema japonkama dávalo na ti líski, tam se to sušívalo lóh, -u/-a, m.: roztok souložící k mytí lahví lóhové, adj. viz lázně lopata, -i, f.: 1. nářadí skládající se z násady a ploché části určené k nabírání, Bš j. v. 2. ve spoj. pivovarská lopata: lopata sloužící k přehazování hromad naklíčeného ječmene syn. vidrovačka lžica, -e, f.: 1. náčiní různých velikostí určené k nabírání 2. ve spoj. pivovarská lžica: náčiní sloužící ke sběru pěny (deky) malťák, -u/-a, m.: vozík sloužící k provzdušňování klíčícího ječmene ke koncu pak tam dali ti auta, malťáki sme tomu říkali 34

35 masa, -i, f.: směs slisované buničiny a celulózy, která se používala k filtraci piva j. v. mička, -i, f.: zařízení k vymývání špinavých lahví ve stáčírně dokola kolem do mički šli prázdní syn. vaška Obr. č. 16 mládek, -tka, m.: mladší sladovnický tovaryš mlaďina, -i, f.: roztok vzniklý svařením sladiny a chmele mlaďinové, adj. viz kotel, pánev mlato, -a, n.: odpad vzniklý po scezení zcukernatělého rmutu mlet, mele, meló, -mel, mlel, mleťí, ned.: rozmělňovat slad před přípravou díla syn. šrotovat mlinář, -a, m.: zařízení sloužící k rozmělňování sladu j. v. syn. šroťák 35

36 náduvňík, -u, m.: zařízení sloužící k namáčení obilovin piv. násadňí, adj. viz kvasňice nasicováňí, -í, n.: proces, ke kterému dochází v ležáckých tancích při nízkých teplotách, pivo se nasycuje vznikajícím oxidem uhličitým nasťírka, -i, f.: rozprostírání namočeného ječmene na humnech u té nasťírki, ze začátku sme ďelali po dvanáctkách, to sme ďelali ráno a večer pakovač, -a, m.: zařízení sloužící k plnění přepravek stočenými lahvemi pan, -a, m. viz klobók pánev, -nve, f.: 1. vyhřívaná část dna v mladinovém kotli j. v. 2. ve spoj. mlaďinová pánev: součást mladinového kotle, ve které dochází k povaření pivní sladiny s chmelem pára, -i, f., zprav. pl.: 1. plynné skupenství vody, Bš 2. ve spoj. brídoví pári: páry sloužící k ohřevu vody a následně i k ohřevu sladiny paster, -u, m.: 1. konzervátor kapalin 36

37 2. ve spoj. prútokové paster: zařízení sloužící k tepelné úpravě piva, veškeré pivo se na něm tepelně upravuje při 72 stupních Celsia po dobu 30 sekund Obr. č. 17 patok, -u/-a, m.: poslední část sladiny, obsahuje málo extraktních složek, většinou se odvádí na kanál petkárna, -i, f.: část pivovaru, kde se stáčí limonády do PET lahví Obr. č. 18 pevné, adj. viz dno pivňí, adj. viz kvasnice, sladina pivo, -a, n.: 1. kvašený obilný nápoj ochucený chmelem vyráběný převážně z ječných sladů 2. ve spoj. černí pivo: pivo charakteristické karamelovou až hnědočernou barvou a jemnou nasládlostí, obsahuje menší podíl chmele než pivo světlé 3. ve spoj. světlí pivo: pivo vyrobené z plzeňského sladu, obsahuje větší podíl chmele než pivo tmavé 4. ve spoj. řezaní pivo: směs světlého a tmavého piva pivovar, -u/-a, m.: soustava budov, které slouží pro výrobu a stáčení piva 37

38 pivovarské, adj. viz lžica, lopata, znak, pozdrav plátínko, -a, n.: těsnění užívané dříve na starých sudech j. v. plňič, -a, m.: zařízení ve stáčírně sloužící k plnění transportních obalů j. v. plovákové, adj. viz chlazeňí plzeňské, adj. viz slad pomnožovat, -uje, -ujó, -uj, -oval, pomnožováňí, ned.: vyrábět pivovarské kvasnice pozdrav, -u/-a, m.: 1. projev úcty, přátelství, běžně ustálené slovní spojení 2. ve spoj. pivovarské pozdrav: ustálené slovní spojení užívané pivovarníky při zdravení: Dej Bůh štěstí! prohlížečka, -i, f.: zařízení kontrolující čistotu a poškození lahví ve stáčírně prohlížečka, to prohlíželo jako ti lahve, a gdiž bila ňejaká špatná, tak to vihazovalo syn. inspektor Obr. č. 11 propadáňí, -í, n.: poslední stadium hlavního kvašení na spilce 38

39 propagačňí, adj. viz staňica protahovat, -uje, -ujó, -uj, -oval, protahováňí, ned.: přelévat pivovarské kvasnice z nádoby do nádoby, aby se provzdušnily prútokomňer, -u, m.: zařízení, které slouží k měření proteklého množství kapaliny tech. prútokové, adj. viz paster předek, -tku, m.: první, nejsilnější část sladiny j.v., Bš j.v. přetlačné, adj. viz tank přijmové, adj. viz koš púda, -i, f.: prostor sladovny určený pro uložení obilovin j. v., Bš j. v. pumpóch, -a, m.: pracovník, který musel ručně pomocí pumpy přečerpat rmut do scezovací kádě, dále vykonával pomocné práce ten pumpóch mu chistal uhlí tam a to mláto vihazovával 39

40 rmut, -u, m.: zahřátá směs rozemletého sladu a vody piv., Bš. j. v. rmutovací, adj. viz kotel rmutovat, -uje, -ujó, -uj, -oval, rmutováňí, ned.: zahřát část díla na teplotu, při které se extraktní látky sladu přivádí do roztoku rozražedlo, -a, n.: kovové rameno uvnitř vystírací kádě, které rozráží obsah kádě řezané, adj. viz pivo satlík, -u, m.: ležácký tank umístěný na spodních ležáckých tancích scezováňí, -í, n.: druhá fáze výroby mladiny, získání sladiny scezením zcukřeného rmutu Segner, -a, m.: antroponymum, OJ vynálezce viz kolo síto, -a, n.: 1. náčiní opatřené pletivem (roštem) určené k prosívání 2. ve spoj. vibračňí síto: síto sloužící k odstraňování nečistot z kvasnic Obr. č. 19 sklep, -u/-a, m.: 1. podzemní místnost, kde probíhá určitá část výrobního procesu piva 40

41 odb., Bš j. v. 2. ve spoj. ležácké sklep: část pivovaru, kde probíhá dokvašování piva v tancích odb. slad, -u, m.: 1. naklíčené a usušené ječné zrno, jedna ze základních surovin při výrobě piva 2. ve spoj. bavorské slad: slad sloužící k výrobě převážně polotmavých a tmavých piv 3. ve spoj. plzeňské slad: slad sloužící k výrobě převážně světlých piv 4. ve spoj. karamelové slad: slad sloužící k výrobě převážně tmavých piv sládek, -tka, m.: osoba řídící výrobu piva a zodpovídající za jeho jakost a kvalitu, Bš j. v. slaďina, -i, f.: 1. meziprodukt při výrobě piva obsahující extraktní látky ze sladu piv., Bš j. v. 2. ve spoj. pivňí slaďina: roztok získaný filtrací zcukřeného rmutu sladovna, -i, f.: část pivovaru, kde se vyrábí slad pro výrobu piva přišla sem na sladovnu v roce sedumdesátím sedmím, jo, tam jako na vírobu sladu spílák, -a, m.: pracovník na spilce tak sem potom přestópil a ďelal sem takzvaního spíláka spílat, -á, -jó, -ej, -l, ned.: čerpat zchlazenou mladinu do kvasných kádí na spilku no, fšechny leta sem spílal 41

42 spilka, -i, f.: část pivovaru, kde probíhá hlavní kvašení při nízkých teplotách (max. 7 C) piv., Bš j. v. syn. kvasírňa Obr. č. 15 spodňí, adj. viz kvašeňí stáčet, -í, -í, -é, -l, ned.: plnit lahve tekutinou (pivem) stáčírna, -i, f.: část pivovaru, kde se pivo stáčí do lahví syn. lahvovna staňica, -e, f.: 1. část pivovaru j.v. 2. ve spoj. propagačňí staňica: část pivovaru, v níž probíhá výroba kvasničné kultury Starí, -ího, m.: OJ (patrně), popř. žertovná obměna výrazu stárek viz klobók stárek, -rka, m.: starší sladovnický tovaryš sud, -u, m.: nádoba, do které se stáčí pivo o různých objemech (50 l, 30 l, 20 l, 15 l, 10 l, 5 l) syn. bečka 42

43 suďák, -a, m.: osoba, která dává pivo do ležáckých tanků, dříve sudů sudovat, -uje, -ujó, -uj, -oval, sudováňí, ned.: převádět pivo ze spilky do ležáckých tanků j. v. syn. šlauchovat svaté, adj. viz Václav svíčkové, adj. viz filtr svjetlé, adj. viz pivo šaflík, -u/-a, m.: dřevěná nádoba sloužící k dávkování násadních kvasnic a k jejich přenosu šalanda, -i, f.: šatna, Bš šlauch, -u/-a, m.: hadice sloužící k přečerpávání piva šlauchovat, -uje, -ujó, -uj, -oval, šlauchováňí, ned.: přečerpávat pivo ze spilky do ležáckých tanků syn. sudovat šnajbok, -u, m.: směšovací přístroj, který se skládá ze sběrné roury a přívodů, na které se napojují hadice z ležáckých tanků 43

44 syn. koza, kozlík špinka, -i, f.: 1. špína expr. 2. ve spoj. dolňí špinka: mrtvé kvasnice a nečistoty špuntaparát, -u, m.: zařízení umístěné na ležáckém tanku sloužící ke kontrole tlaku syn. hraďicí aparát šroťák, -u/-a, m.: zařízení sloužící k rozmělňování sladu gdiš se notovávalo, tak se vozilo ťema japonkama do šroťáku syn. mlinář šrotovat, -uje, -ujó, -uj, -oval, šrotováňí, ned.: rozmělnit slad před přípravou díla jedna votkličovala, jedna šrotovala a u hvozdu, tam bili tři Bš j. v. syn. mlet štok, -u, m.: místo pro chlazení mladiny, Bš j. v. tank, -u, m.: 1. velká nádoba, nádrž 2. ve spoj. ležácké tank: nádoba umístěná v ležáckém sklepě, ve které probíhá dokvašení piva 3. ve spoj. přetlačné tank: zásobní tank na pivo před stáčením teplota, -i, f.: 1. jistá vlastnost kapaliny objektivně měřitelná 44

45 2. ve spoj. zákvasná teplota: teplota, na kterou se musí zchladit horká mladina, 7-8 C tak se to muselo schlaďit na sedum stupňú tepluška, -i, f.: vyhřívaná místnost pro pracovníky ležáckého sklepa tříďička, -i, f.: zařízení sloužící k oddělení cizích příměsí z obilovin Václav, -a, m.: 1. antroponymum 2. ve spoj. svaté Václav: svatý Václav, patron pivovarníků vajičko, -a, n.: 1. zásobník j. v. 2. ve spoj. zásobňí vajičko: zásobník sloužící k úschově a propírání kvasnic Obr. č. 20 valach, -a, m.: rozvod tepla pod lískou j. v., Bš j. v. várka, -i, f.: 1. proces výroby mladiny, sestávající ze tří částí: rmutování, scezování a chmelovar dvje várki za den se ďelali, že jo 2. ve spoj. viprovázet várku: dříve rituál, kdy se várka vyprovázela s pozdravem: Dej Bůh štěstí!, aby se dílo podařilo 45