Vychází dne Číslo

Transkript

1 Vychází dne Číslo 24

2 2 Předkrm ŠUP 24 Obsah Kronika Podzimák u Pláce Kec dřevinovitý Hra po Praze Výří výprava do ZOO Výprava Pytlíků na Závist Špatnická výprava do podzemí Uzlovací kec Sraz fosílií Triglav Proč čtu ŠUP Albert Einstein, fyzik V ŠUPu nacházím inspiraci pro své další vědecké bádání, jak v mé hlavní specializaci - fyzice, tak i v dalších oborech, např. mykologii a gastronomii. Ze ŠUPlíku Batožina NáŠUP Pukaži Bylo & nebylo Fotosoutěž Pozor! Blíží se uzávěrka dalšího kola fotosoutěže! Zatím se přihlásili a fotky dodali Vrápenec a Cuk, přihlásil se, avšak fotky nedodal Sporýš (takže je koukej dodat!) Uzávěrka je 25. ledna na kecu! Jarňáky 2002 Pozor!!! Hledáme zájemce o účast na jarním puťáku - přechodu přes zasněžené hřebeny slovenských hor na sněžnicích. Minulé ročníky byly velmi úspěšné, až na poslední, který se kvůli nízkému zájmu nekonal. Ročník 2002 se ovšem konat bude, takže rozmýšlejte, rozmýšlejte. Připomínám slova pana Nevrlého: Musíš nejdřív pořádně zmoknout, aby sis vážil sucha a musíš pořádně zmrznout, aby sis vážil tepla, bratříčku! (volná interpretace, nikoli citace) PS - Řešení naší úlohy s bedlami najdete na této adrese: Ahalbert Příspěvky Evergreen - příspěvky na další rok činí 300Kč, deadline pro zaplacení je lednový kec, tedy 25. ledna Za pozdější placení přičítáme penále 5 Kč týdně! Takže pozor, dobré účty dělají dobré přátele:-) Telefony, maily Opravte si v adresáři telefonní čísla na Kuleho ( do práce a domů) a Tatoucha ( , pevnou domů nemá!) a na Maďala: mbohac@volny.cz

3 ŠUP 24 Kronika 3 Podzimák u Pláce října 2001 Srazili jsme v Pátek v 17 hodin na autobusovém nádraží jménem Florenc. Chvíli nám to srážení trvalo, ale nakonec nám chyběl jen David (Výr). Nepřišel! Proč? Nevím! Po srážce u pokladen jsme se odebrali k nástupišti číslo 9 (tušim), kde jsme ještě nabrali Balouna. Zaplnili jsme zadní část autobusu, usadili se, a protože bylo v zavazadlovém prostoru málo místa, zavalili se batohy. Při jízdě autobusem nás řidič prostřednictvím Kuleho seřval za mávání autům, protože Hroch vystrkoval ruku z okna. Tak jsme se zas nudili. Když náš autobus zastavil, vystoupili jsme a jali se pochodovat do chaty. Chata stála nad centrem Josefova Dolu. Dorazili jsme tam za zimy, tmy a hladu. Chalupa nebyla daleko, a tak nebyl problém tam dorazit brzo. V přezůvkách si každý vybral své místečko v pokojíku. Poté následovala hrátka, při které z nás vznikly čtyry skupiny - tři soupeřící, jedna rozhodčích. Soupeřící skupiny byly tyto: Skupina A: Hroch, Ondatra, Petr Špat., Baloun. Skupina B: Vrápenec, Kubula, Pibižuch, Mára, Kotul. Skupina C: Aha, Křeček, Petr Pyt., OMV a Turbo se stará o svou družinu. Pibižuchu, jak velkej sníš párek? Mungo. Po dělení, dožravše svá jídla odebrali, jsme se spáti. V sobotu ráno každý tušil, že se něco stane. Stalo se! Po skupinkách jsme se odebrali po stopách šipek, na takovou výpravku, se plněním různejch úkolů (jeden z nich bylo vymyslet báseň). Naše skupinka (cé) se trochu zdržela, ale nakonec se ve zdraví sešla s ostatníma. Sešli jsme se na takové louce. (Kotul si čekání zkrátil prolejzáním ňákejch starejch skláren.)

4 4 Kronika ŠUP 24 Alfonsi! Ten znak patřil do pravého horního rohu! Já se spletl! Louka byla svědkem hry Černá-bílá, při které byla dvě družstva - černé a bílé. Ta byla rozdělena lanem, jako středovou čarou. Za družstvem byla(o) také čára (lano). Nezaujatý X hodil dřívkem, z jedné strany černým z druhé bílým, a jedno družstvo padlé Práce mi nějak moc nevoní. barvy honilo to druhé. Pak se pařily kolíky. Po příchodu do chaty nám Alf přečet asi 36 stránek knihy Alchymista, podle které se hrály další hrátky. Plác poté pískl.--. a my šli co? Převlíknout se do čeho? Do krojovek! Šli jsme až do lesa ke svíčce ve sklenici vod vokurek. Maďal předal Plácovi hvězdičku za rádcovský stupeň, Krup a Maďal zahráli pár písní a nato se všici odebrali do chalupy. V neděli se nic nedělá, a tak jsme nic nedělali. Probudili jsme se pozdě, vstali pozdě, nasnídalo-obědvali se pozdě, no prostě jsme měli všechno posunutý. Proto někdo po obědě navrh jít hrát Freesbee na hřiště nad chatou. Po návratu zas nekdo čet z Alchymisty (Jana nebo Diki). Pak nadešel čas Sardelí! Nadýchali jsme se prachu, pojedli večeři, přečetli Alchymistu a šli spát do svých spacáčků. V pondělí po snídani (si) vyrazila (zuby) celá chata (resp. její obyvatelé) k Protržené přehradě. Úplně tam se sice nedošlo, ale nevadí to. Cestou se hráli takoví ti Indiáni (kvůli knížce - Beduíni) a Vlci (kvůli knížce - Písečná bouře). Na zhruba 2/3 cesty jsme utvořili kruh a házeli si talířem. Kdo to zkazil, dělal 10 dřepů. Byly k vidění často! Večer v chatě se večeřelo, hrálo deskový hry, četlo a následně šlo spát do svých spacáčků. A to již naposledy. P.S.Křeček, Aha a Alf jsme hráli piškvorky na Abalónovnici s kuličkama, asi do půlnoci a pak z toho co vzniklo Abalone, asi do tří. Unavení usnuli ve svých spacáčcích. A to již naposledy.

5 ŠUP 24 Kronika 5 V úterý v odjezdový den bylo ráno celkem normální. Protože naše skupina (cé) uklízela. dělala oběd a snídani, moc nevím co dělali ostatní, ale taky si balili a venku hráli Freesbee. Pak se odebrali na nádraží, kde čekali Aha a Kotul vymýšlí básničku. Soutěž šutrů: Na podzimním táboře proběhla mj. i soutěž o to, kdo najde nejhezčí kamínek. Přihlásilo se osm soutěžících, každý dal do soutěže tři šutráky. V neděli odpoledne odborná porota (Kule, Hroch, Ahalbert) vše ohodnotila a dohodla se na těchto výsledcích: č.šutru I II III. porotce A K H A K H A K H. Mungo Baloun Křeček Alfons OMV Ondatra Petr Vrápenec Pozn.: Jeden kámen bylo možno každým porotcem ohodnotit žádným až šesti body, tzn. celkem osmnácti body. Nejvyšší možný počet bodů byl tedy 54. Celkový dosažený počet bodů je v posledním sloupci (Vrápenec dodal jen dva šutry). Ahalbert na vlak. Služba šla o něco později. Uklízela! Stejně pak čekala asi 4 minuty na vlak. Ve vlaku jsme hráli různé ty hry, jako križom nekrižom a felinu. Někdo si taky zkoušel uzle, nebo dělal věci do střelky, či tábornického stupně. Do Prahy jsme dorazili asi tak ve 20.30, udělali kolečko a šli svými cestami. Tak zas někdy příště. Křeček Krupovo čtení nás velmi zaujalo.

6 6 Kronika ŠUP 24 Kec dřevinovitý 9. listopadu 2001 Kec začal jako vždy v 17:00. Já jsem se dostavil v 17:21, jelikož jsem si doma zapomněl spacák. Když jsem přišel do klubovny, tak jsem si sedl, jako by se nic nestalo. Všichni byli nalepení u stolu. A jako vždy se na mě nedostalo. Kule tam předělával fotky na notebooku. Zatím jsme přešli pár testíků. Kule nám taky podával listy. Museli jsme vědět názvy dřevin, ze kterých listy byly. Když jsme pouštěli film, tak se nám roztavila promítačka. Když bylo 7 a půl, tak všichni odlezli. Někteří pro jídlo (že ano, Hrochu), někteří doslova letěli domů. Když se klubovna vymetla, tak nás tam bylo snad pět. Pak všichni přišli z velkého nákupu, takže jsme se rozhodovali, jestli půjdeme do spacáku. Nakonec jsme pak šli. A já o Velké Hře po Praze nepíšu. TAK AHOJ. OnDaTrA Tatouch připravuje špalky. Jak se ten strom proboha jmenuje?

7 ŠUP 24 Kronika 7 Pošilhávání do cizích zápisů Kec dřevinový vyhráli Výři s celkovým součtem 109,5 bodů. Asi kvůli své hojné účasti (bylo jich stejně, jako všech ostatních dohromady) a možná také díky větší praxi. Druzí se umístili Pytlíci se 49,5 body a poslední byli (š)patníci v těsném závěsu se 48,5 body. Pro přehlednost ještě uvedu pořadí jednotlivců: 1. Ahalbert (49,5 bodů) Výr 2. Sporýš (46 bodů) Výr 3. Křeček (40 bodů) Výr 4. Hroch (39,5 bodu) Výr 5. Vrápenec (38 bodů) Výr 6. Mungo (33 bodů) Špatník 7. Petr Špat. (31 bodů) Špatník 8. Pibižuch (29 bodů) Pytlík 9. David (28 bodů) Výr 10. Petr Pytl. (23,5 bodů) Pytlík 11. Ondra (15 bodů) Pytlík 12. Kvíčala (13 bodů) Pytlík Pokud by se náhodou někdo obtěžoval s přepočítáváním bodů, tak mu to nevyjde, a to díky našemu systému započítávání bodů na družinu. První z družiny dostane plný počet bodů, co získal, druhý z družiny dostane půlku svého bodového zisku, třetí dostane třetinu atd. Teď již můžete klidně počítat. Kec probíhal obvyklým způsobem. Bylo asi sedm různých soutěží. Tatouch se hádal s Kulem o pajasan žlaznatý.tento spor o jeden metr dlouhý list nebyl dodnes objasněn. Na kecu bylo také trio Ahalbert, Pibižuch a Vavřinec. Po kecu se promítal film o táboře. Bohužel tato zdánlivě nevinná činnost byla osudná pro promítačku, která se roztavila. No nic aspoň máme náhradní díly na novou. Jinak snad nebyla zjištěna žádná roztavená, nebo jinak zničená věc. Výři dělali nástěnku a své dílo zdo- Kdy už budou ty ochutnávky?

8 8 Kronika ŠUP 24 Výři se snaží vyhrát dřevinový kec. kumentovali fotem. Foto je možné nalézt v Šupu 23. Pak po mírném laškování se odebrali na kutě. Ráno jsme vstali a vydali se s nově příchozími na Ovocný Trh kde začala hra. Ale to už je jiný zápis. Wrápenec

9 ŠUP 24 Kronika litopadu 2001 Hra v historickém centru Prahy byla určena na sobotu po dřevinovém kecu. Účastnily se rovnou tři oddíly - Vyšehrad, Gingo a Dobromysl. Na místě srazu u Stavovského divadla byly skupiny z různých oddílů sloučeny do tří velkých družstev po cca jedenácti lidech, Hejkal vysvětlil pravidla, rozdal mapy a barevné pásky a pak se každé družstvo odebralo na svou základnu. Hra začala v 9:55 středoevropského času. Ještě bych měl možná vysvětlit, o co šlo. Zkrátka... Každá skupina si měla nejdříve vyzvednout otázky na třech místech, pak se vrátit na základnu a začít ty otázky řešit. Šlo například o to, spočítat chrliče v nějaké ulici, zjistit jméno kavárny a podobně. Aby bylo jasné, kdo ke komu patří, musel si každý uvázat kolem hlavy pásku s Hra po Praze barvou své skupiny. Příslušníci různých skupin se mohli mezi sebou krosit svými hadráky. Po hracím poli ještě k tomu pobíhali rádci a chytali nevinné soutěžící; chycení znamenalo ztrátu života a návrat na základnu, zrovna tak zásah hadrákem od jiného hráče. V poledne hra končila a my jsme se měli přesunout na Novotného lávku. Tam na nás čekal poslední úkol - nakreslit panoráma s Karlovým mostem a Pražským hradem. Přibližně v jednu hodinu jsme odešli na Staromák, kde jsme čekali asi 45 minut na ostatní. Když jsme byli všichni, přišlo vyhlášení výsledků. Vyhrála skupina Cé a za odměnu vyfásla od Dobromysle vynikající desert o rozměrech 60x40 cm. Byl opravdu delikatesní! Asi ve dvě odpoledne jsme provedli kolečko a rozutíkali se pryč všemi směry. Na závěr zbejvá už jen říct,... že hra byla prostě výborná. Ahalbert.

10 10 Kronika ŠUP Ahoj, právě jsem přišel ze ZOO a mám zdokumentovat tuto výpravu. Sraz jsme měli v 9:00 na nádraží Holešovice. V devět patnáct, po příchodu Ahalberta, jsme mohli konečně vyrazit. Před bránou se nás Ahalbet snažil obamalutit výpočty o případné slevě na vstupné. Nakonec jsme si každý koupili lupen za 30Kč a moderním turniketem vlezli do ústavu. Podle mapy jsme se vydali nejdříve k lachtanímu areálu. Po vyzkoušení fotografických přístrojů jsme pokračovali přez pavilón želv až k novému a velmi modernímu pavilónu goril. O modernosti tohoto pavilónu jsme se přesvědčili již u dveří, na kterých bylo nakresleno táhnout. Po další půlminutě objevil Hroch, že táhnout se musí do strany a ne k sobě. Kulemu se rychlým přechodem ze zimy do tepla zamlžil jeho megagigaobjektiv. Gorily nebyly nějak zvlášť akční. V pavilóně šelem 18. listopadu 2001 Sešli jsme se na nádraží Vršovice v 8:45 tentokrát bez Turba (prý měl čtyři čtyřky). Místo Turba tam byl Kule. Byl tam ještě Alfons se svojí pididružinkou ve složení Vavřinec (můj poslední brácha) a Výří výprava do ZOO jsme našli flákající se tygry. Tak jsme se odebrali na kopeček pryč od přibývajících lidí. K obědu jsme skoro všicni měli chleba s.... V novém pavilónu žiraf si Kule oblíbil sviště, který mu tam dokázal asi 20 minut pózovat před pentáčem. Ještě jsme se odebrali do asi nejstaršího pavilónu malých šelem. Tygr tam totiž sponzoruje nějákého živočicha, kterého ale ještě ani neviděl. Kule chtěl sponzorovat bércouna. Pak jsme se šli podívat na krmení a cvičení lachtanů. Nejstarší lachtan Gordon bral všem menším lachtanům jejich pracně vydělané ryby. Pak jsme opustili ZOO a šli se podívat do Trójského zámku, kde jsme se hádali, v jakém slohu je postaven. Zahráli jsme Indiánskou honičku v místním bludišti a odjeli zpět do Holešovic. Kolečko bylo provedeno úspěšně a tak jsme mohli odejít domů, nebo do klubovny, kde právě připravujem tento výtvor, co čteš. Wrápenec Výprava Pytlíků na Závist Lukáš. No, a z mé družiny tam byli Ondatra, Petr a já (Pibižuch). Na nádraží jsme čekali čtvrt hodiny a přijel náš vlak, dvoupatrový vlak. Sedli jsme si do druhého patra a hráli slovní kopanou. Moc dlouho jsme jí nehráli, protože za chvilku

11 ŠUP 24 Kronika 11 byla zastávka Praha-Zbraslav, kde jsme vystupovali. Vyšli jsme z nádraží a vyrazli. Šli jsme na kraji lesa kolem klecí s lesními zvířaty. Poštulka, kuna, jezevec atd. Byla tam ohrada z divokými prasaty. Kule si je fotil. Začali jsme stoupat do kopce. Pak byla první soutěž. Měli jsme si najít tři kamínky... Byly tři kola a první dvě jsem vyhrál, poslední kolo jsem byl třetí. Pak byla další soutěž. Nasbírat co nejvíce dřevin a bylin a pak je pojmenovat. Zastavili jsme se na křižovatce dvou lesních cest. Tam jsme vyjmenovali Kulemu, nebo Alfonsovi názvy všech dřevin a bylin. Já jsem měl deset nasbíraných a z toho devět správně pojmenovaných. Řekl jsem o ostružině, že to je malina (to jsem to zmrvil). Na křižovatce jsme odbočili doprava (otočka asi o 150 stupňů) a dali se po cestě, která mírně stoupala. Za chvilku jsme dorazili na hradiště. Tam jsme poobědvali (já a Vavřinec jsme měli HAMburger, hranolky a jahodovou taštičku). Když jsme se naobědvali, bylo pár malých soutěží. Pak jsme se sbalili a přešli hradiště. Cestou jsme potkali jednu paní s pejskem a ptali jsme se jí, jestli neví, kolik je hodin. Řekla, že nemá hodinky. Ušli jsme pár desítek metrů a bylo tam její auto, ale bez hodinek, takže jsme měli smůlu. Šli jsme po klesajcí lesní cestě. Byla mi zima na ruce, proto jsem bral pořád Kulemu rukavici, až mi jí nakonec dal. Cestou jsme sbírali chrundí na malý oheň. Pak Alfons udělal zkratku a říkal: Nechoďte za sebou, ať neděláme sesuvy půdy! Pořád jsem o něco zakopával a sesouval se s půdou. Když jsme přišli dolů k silnici, usedli jsme na lavičky u vyhaslého ohniště, kde jsme rozdělali oheň. Hřáli jsme si nohy a hráli nedohranou slovní kopanou. Když byl Vavřinec v nouzi, poradil jsem mu. Alfonsovi a Kulemu to velmi vadilo. Asi za čtvrt hodiny Ondatra uhasil oheň. Vyšli jsme, přešli silnici a dali se po lesní cestě mírně nahoru. Asi za pět minut jsme dorazili do vesnice (nevím jak se jmenovala). Šli jsme ulicí (myslím, že se jmenovala Ke starému hřišti) a za chvilku byly po pravé straně vidět potraviny. Ušli jsme ještě pár metrů k autobusové zastávce, nejspíš se kouknout, kdy nám jede autobus. Vrátili jsme se do obchodu něco si koupit. Petr, Lukáš, Ondatra i Kule si něco koupili, ale já s Vavřincem nic, jelikož jsme neměli peníze. Naštěstí mi Kule půjčil deset korun, takže jsem si mohl něco koupit, ale já jsem po něm chtěl dalších deset korun, protože Vavřinec taky neměl peníze. Nakonec mi Kule dal i těch dalších deset korun. Koupili jsme si dvakrát Kofilu a jednu vafli. Alfons tam vyhlásil výsledky všech soutěží dohromady. Říkali, že prvního hodí do vody. Poslední byl Vavřinec, čtvrtý Lukáš, třetí Ondatra, druhý Petr a první jsem byl já. To, že první letí do vody, nebyla pravda, jelikož jsem dostal za první místo jablko. Kousnout jsem dal všem, to je přece jasné. Šli jsme znovu na autobusovou zastávku a hráli Hu!. Za chvilku přijel autobus a my do něj nastoupili. Jeli jsme, ani nevím kolik zastávek, a pak jsme vystoupili. Šli jsme na tramvaj a znovu hráli Hu!, ale moc dlouho jsme si nezahráli, protože za chvilku přijela tramvaj. Nastoupili jsme a jeli až na Výtoň, kde jsme přestupovali na jinou tramvaj, až na mě a Vavřince, protože si pro nás přijeli rodiče (jeli jsme do divadla). A to je ode mě vše. Pibižuch

12 12 Kronika ŠUP 24 Špatnická výprava do podzemí V neďeli jsme se sešli na Nádraží Holešovice (NH). Odtud jsme pak jeli tramvají na Výstaviště. (Někteří z nás na černo) Následovala pak cesta přes celou Stromovku. Cestou jsme se zastavili u ručně vyřezávaného mostu,který jsme všichni hlavně Maďal obdivovali. Asi po hodině jsme se konečně dorazli ke staré čistírně odpadních vod, dnes EKOTECHNICKÉ MUSE- UM. Maďalův kamarád přišel asi za 10 minut a pustil nás dovnitř.jelikož jsme měli ještě čas šli, jsme se kouknout na LOKOmobily (mašinky jezdící po zemi). Když jsme je prolezli, objevili jsme vozíčky na kolejích. Vozili jsme se tak dlouho, dokud nás nevyhnala paní správcová. (Řikala něco o malejch a nerozumnejch) A pak jsme se dostali KONEČNĚ do čistírny. KAŽDÝ zaplatil 15 Kč, Maďal si půjčil klíče a my jsme šli do podzemních stok. Nejdřív jseme místnost kudy přitejkala voda(která se měla vyčistit) a tekla prý na lopatkové kolo, které pohánělo odvětrávání podzemních chodeb. To byla naše druhá zastávka (větrací šachty). Muselo se do nich lézt a mě to dělalo problémy. Vnásledující místnosti, kde se usazoval písek, jsme objevili další vozíčky. Ale BOHUŽEL nám Maďal zakázal na ně lézt. Pak jsme prošli spoustu dalších místností a zhlédli nejeden parní stroj. Nakonec jsme usmlouvali Maďalova kamaráda a mohli jsme zase na vozíky. (Tentokrá šel i Maďal) Ale správcová nás zase vyhnala. A tak jsme šli domu. učastníci: já, Maďal, Mungo, OMW, Petr, Kotul, Adam chyby v textu musíte omluvit. zapsal Kex Strojovna staré čistírny - parní stroj Breitfeld & Daněk a kožená transmise

13 ŠUP 24 Kronika 13 Uzlovací kec Kec začínal jako vždy v 17:00. Kec začal o něco později, protože Přemysl Plác přišel trochu pozdě. Nejdříve jsme se museli rozuzlovat. Po rozuzlování jsme se rozdělili na tři skupinky. 1. s. (A): Qík,Širchán,Sporýš,Kex. 2. s. (B): Kotul,Tomáš,Kubula,Mungo,Křeček. 3. s. (C): Ondatra,Petr,Pibižuch,Péťa,Martin. Mě šla nejlépe zkracovačka, Pibižuchovi ambulant, Petrovi dračák a Pibižuchovi dokonce autíčka. V autíčkách jsem byl druhý. Pibižuch se hodně styděl, když zjistil že je v dračáku třetí. Potom jsme se báječně bavili při foukandě. Turbo určil hráče superpylosu, kterého se mělo zúčastnit aspoň 32 lidí (Turbo měl velikou smůlu, protože bylo v klubovně asi 16 lidí). Potom jsme dojedli mojí bábovku. Výsledky: Sporýš Širchán Qík 17 0,5 Kex Aha 14 7 Křeček 14 4,8 Mungo 14 7 Kubula 12 4 Kotul 11 2,75 Tomáš 10 2 Pibižuch 9 Ondatra 8 4 Petr 7 2,3 Martin 6 1,5 Péťa 5 Ondra Sv. Jan pod Skalou; První historicky doložený výlet na tandemu, který jste ještě

14 14 Kronika ŠUP 24 Sraz fosílií Hohó, slyšte všichni Ti, co jste tam byli i nebyli!!! V úterý byl naplánován sraz FOSILIÍ v klubovně v Rejskově ulici č.p. 13 na Praze 2 na hodinu. Někteří jedinci to už nemohli vydržet a začali se scházet už od sedmé hodiny. V klubovně to vypadalo jako ve výzkumném ústavu NASA, protože Kule přitáhl jak trochu zastaralou techniku, jako je např. video a promítačku diáků, ale taky se tam našla nejnovější digitální kamera a projektor k této kameře apod. Příchozí měli jedinou povinnost vyplnit a připnout si cedulku s jejich jménem, družinou a dobou působení v oddíle (s čím měla většina kořenů problémy J) a na druhé straně kontakt na ně. K osmé hodině večerní by se dalo říci, že se dostavila většina pozvaných. Ještě stále však existují jedinci, kteří naše pozvání ignorovali a nepřišli. Kule s Tatouchem měli jen krátký proslov na úvod a pak už začal Kule promítat diáky asi tak od roku 1970 do roku Pak následovala pauza asi 15 let, protože když nám vykradli minulou klubovnu, tak si nezapoměli vzít i diáky a další část pokračovala diáky od roku asi 1990 do současnosti. Takže jsme se trochu pobavili při skoro sto let starých fotkách a pak jsme skoukli i fotky novějšího data. Škoda jen, že to Kule bral stylem hop sem hop tam (ve smyslu skoků mezi léty). Po diácích už se rozběhla živá debata mezi těmi co se neviděli od narození a podobně, a ve vedlejších místnostech byli vystaveny kroniky a jiné pozůstatky po družinách i s fotkami. I tady někteří rozjímali, jaká byla jejich mladá léta. Během rozohněných i rozvodněných debat byla možnost sledovat film z roku (podle Horáce) 1978, ale vypadal jako by byl natočen ještě před válkou (jakou to už nechám na Vás). Takto uběhly asi dvě hodiny a to už se někteří jedinci začali trousit do blízkých i vzdálených putik (viď Koalo a Radamso?). Někteří to zahráli na nějakou jinou nutnou záležitost a tak se to začalo pomalu rozcházet. Setkání bylo díky Kulemu, Maďalovi a Tatouchovi dobře organizované a proběhlo v příjemné atmosféře. Takže by se dalo shrnout, že se tento sraz docela povedl. Už se těšíme na příště a lze jen doufat, že následující setkání vezme v potaz více lidí než teď a že bude účast ještě hojnější. Naviděnou kamarádi!!! Jen pro upřesnění kdo se všechno zúčastnil: Kule, Tatouch, DiKi, Krup, Alfons, Širchán, Cuk, Maďal, Turbo, Robin, Vlaštovka, Mapani, Béďa, Pšenda, Lída, Pětík, Radamsa, Melmatěj, Hříbě, Čajda, Světlo, Kuba, Klouzek, Prskavec, Chechta, Petr, Petr od Ondoně, Ondoň, Tomáš Lerl, Směch, Horác, Koala, Saša, Pidi a Mrkvous. Tato listina účastníků byla stvořena podle odevzdaných lístečků, takže pokud jste tam byli a nejste tu, tak jste nejspíš nevyplnili lístek. Za Kuleho tým DiKi

15 ŠUP 24 Kronika Praha - Malčice Nerad bych zde rozvíjel, co předcházelo, začnu tím, že jsme se sešli v pátek v odpoledních hodinách u nás doma ve složení Jírovec, Kule, Krupp, Maďal a Tatouch. Byli jsme dohodnuti, že pojedeme někam na puťák. Protože nás bylo pět, přišlo nám výhodné jet naším autem, což mělo plno výhod. Především nám to dávalo absolutní svobodu v rozhodování, kam pojedeme... Den předtím jsme s Maďalem navštívili prodejnu map a vybrali na mapě Evropy dva nejpravděpodobnější cíle: Slovinský Triglav a Stubaiské Alpy v Rakousku. Po několika hodinách strávených (především) nad zmíněnými mapami jsme stále nevěděli, kam pojedeme, ale již se připozdívalo a my museli vyrazit. Tak jsme vyrazili do Malčic. Je to totiž při cestě. Lépe řečeno: úplně při cestě na Triglav a na horší ze dvou cest na Stubai. Jako příznivci druhého cíle se mi proto směr od začátku moc nelíbil. Nicméně, nic zatím nebylo rozhodnuto. Maďal řeže strom nožem Triglav 2001 Za tmy jsme přijeli do Malčic, rychle postavili stany a šli spat. Všude bylo nechutně mokro, neb semtam pršelo. Ráno jsme zjistili, že na sportovku spadly dva ulomené smrky, a tak jsme přemýšleli, co s tím provedeme. Naštěstí s námi jel i můj bratr Megajvr se svým Švýcarským nožíkem. Pro něj to byla hračka, a tak jsme ještě téměř za úsvitu :-) mohli vyrazit. 1. Malčice - Linz - Salzburg - Villach - Breg - Bled - Bohinjska Bistrica Nejdříve jsme zajeli do Zubčic pro opožděnou poštu z Tábora, paní Matoušková však byla na dovolené. Následně jsme zajeli do Kaplice nakoupit něco k snídani a pak nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na další cestu. Temelín je nehospodárný! Hlásaly na uvítanou cedule po překročení hranic do Rakous. Ne k energii z Čech... Proto zastavme Temelín! A tak všelijak podobně. Ještě jsme koupili rakouskou dálniční známku a za volant usedl Krupp, který nás poučil, že vše je záležitostí dostatečně jemné manipulace se spojkou. Protože jsme pro dalších několi set kilometrů najížděli na dálnici, zdálo se nám to jako nějaká blbost... Cesta ubíhala rychle a na dálniční křižovatce poblíže vísky zvané Solnohrad bylo definitivně rozhodnuto, že jedeme do Slovinska, Protože Krupp v pravou chvíli nezatočil. Značná část osazenstva našeho vozu tím byla dosti rozjitřena a rovněž se ukázalo, že problém, který jsme nebyli schopni rozřešit za několik dní, bylo možné vyřešit během několika sekund. A tak, i přes zvěsti o poměrně drahém ubytování v Triglavském Národním Parku (DEM 400!), jsme jeli dál na jih. Z dálniční nudy nás vyvedla spořivost, když jsme se jali objíždět dva placené tunely. Dvakrát jsme nakoukli do hor a byli jsme zase zpět na dálnici. Hranice se Slovinskem jsme se rovněž rozhodli překonat v horském sedle, namísto drahého Karawankentunnelu. Cestou vzhůru jsme náhle zahlédli dopravní značku přeřaďte na jedničku. Na široké asfaltové silnici nám to přišlo jako docela dobrý vtip. Pak,

16 16 Kronika ŠUP 24 jsme zahnuli za zatáčku, a silnice náhle mířila kamsi vzhůru k nebesům. Ještě, že jsme uposlechli dopravního značení! Vjeli jsme do Slovinska a spatřili vápencové štíty hor, kam jsme měli namířeno. Tam já prostě nejdu! prohlásil dokonce jeden z nás. Pak jsme se jali celý massiv objíždět. Zprvu vedla silnice podél zrušené úzkokolejky, pak se do údolí zleva připojila dálnice z Karawankentunnelu a o pár kilometrů dál Krupp zaváhal před rozcestníkem a zeptal se nás, jestli náhodou nechceme odbočit na Breg. Kule usoudil, že je to tím správným směrem a tak bleskurychle odvětil, že jo. Správným směrem to bylo a chvíli poté, co jsme si dali takový menší offroadek po turistické značce a přejeli jsme řeku po lávce, jsme se již opět napojili na silnici. Po chvíli jsme projeli Bledem, kolem jezera, a zamířili do Bohinjské Bistrice. Tam jsme zaparkovali, znehybnili vůz, přebalili batohy s proviantem na osm dní a vydali se vzhůru po značce. Cesta vedla listnatým lesem. Pak jsme přešli přes louku a našli na spasené trávě krásné tábořiště s výhledem na velehorské štíty včetně Triglavu. Někteří si postavili stan, jiní si lehli pod širák, neb bylo hezky, a chvíli poté, co dozněl ohňostroj, kterým nás jako obvykle místní obyvatelé vítali mezi sebou, jsme již sladce spali. Zároveň byl nastartován takzvaný Hybridní Systém (HS), spočívající v tom, že skupinky na spaní a jídlo nebyly předem určeny. To ani nebylo možné, protože s jedním z nás nikdo vařit nechtěl. Zároveň však byl počet skupin stanoven pevně na 2 a maximální počet lidí ve skupině na 3 - kvůli počtu a výkonům vařičů. HS byl kompromis mezi kapitalismem nastoleným loni v Rakousku a socialismem důvěrně známým z ostatních akcí. Z obou systémů převzal záporné vlastnosti. Znehybňování vozidla před odchodem na 8 dní! 2. Bohinjske sedlo - Slamik (1600) - sedlo pod Šavnikem Ráno jsme se chvíli kochali pohledem na hory na druhé straně údolí, na které už dávno svítilo slunce, a nadávali jsme, že na nás ještě nesvítí. Pak jsme si sbalili a už v osm hodin jsme vyrazili na cestu. Cesta pokračovala do prudkého kopce, protože jsme spali jen v asi 800 metrech. Po chvíli stoupání jsme přišli na louku s chalupou. U té chalupy byla ještě taková stodola a u té stodoly stála pumpa a sprcha. Protože jsme se pohybovali ve vápencových horách, bylo nám jasné, že to na dlouhou dobu bude studna poslední. Snažili jsme se pumpovat, ale píst nebyl zavodněn. I jal jsem se vodu sosat tlamou skrz výtok. Po několika marných pokusech jsme to vzdali. Pak někdo přišel na to, že se dá celý vršek pumpy odšroubovat a voda dovnitř bezproblému nalít. Náležitě jsme se napili, umyli, naplnili jsme všechny flašky, dali jsme si snídani a pak jsme... pak jsme se tam ještě dvě hodiny flákali. Našli jsme velikého střevlíka usušeného ve vaně pod sprchou a když nastalo největší vedro, vyrazili jsme na další cestu. Cesta šla chvíli po loukách, kolem pár dalších chalup, a pak se ponořila do lesa. Ztratili jsme značku a pokračovali dost prudkým kopcem v bukovém lese dál, cesta necesta. Po dlouhém stoupání jsme přišli na prašnou silnici s hustým provozem. Většina z nás vytáhla mls podle chuti (nějakým zázrakem se tato vymoženost zachovala i v HS) a Maďal se vydal zjistit, kde přesně jsme. Vydal jsem se po silnici směrem východním a po pár stech metrů zastavilo protijedoucí auto, jehož řidič se mě jal ptát na cestu. Navzájem jsme doplnili své kusé informace a pak jsem mohl po autu poslat zprávu ostatním, že mě mají následovat, proto-

17 ŠUP 24 Kronika 17 Výhled na Triglav z našeho prvního tábořiště. že jsem šel dobře. SMSka dorazila cobydup a vydali jsme se na cestu. Po chvíli jsme opět našli ztracenou značku a hlavní silnici do Bohinjskeho sedla. Tam jsme se naobědvali, chvíli opět flákali a pak šli dál skrz malé lyžařské středisko. Opět jsme stoupali do dost prudkého kopce, tentokrát již ne lesem, ale zato pod lyžařským vlekem, a mezi stády krav a turistů. Pak jsme se nemohli rozhodnout, po které ze dvou značek vedoucích na kopec půjdem, a tak jsme to vzali mezi. Poté následovalo plazení do strmého, téměř svislého svahu, oblézání a prolézání porostů zakrnělých vrb a jiná dobrodružství. Když jsme se celí zničení a naštvaní konečně ocitli nahoře (na vrcholu Slamik m), sedli jsme si u takové malé skalky a já jsem si najednou všiml, že v té skalce je střílna. Poněkud akční feeling nám navíc dodávala vojenská helikoptera SFOR kroužící nad našimi hlavami. Po nějaké době přistála dole u vleku. Na hřeben jsme nevylezli všichni najednou ani na stejném místě, a tak jsme nezávisle na sobě prozkumávali některé vojenské dungeony. Já jsem se proplazil tou střílnou, abych vzápětí zase vylezl na druhé straně vršku, tentokrát dveřmi. Byl jsem z toho úplně vedle, a tak jsem se zase vrátil dovnitř a objevil několik dalších chodeb, rovněž končících střílnami v betonových skalkách. Stavby pocházely nejspíše z WWI, ale nikdo jsme si tím nebyli příliš jistí (jak jsem později zjistil, jednalo se skutečně o pozůstatky první světové nedaleko odsud byla Sočská fronta podle řeky Soče. Bojovali zde i čeští vojáci v c.k. armádě proti Dohodové Itálii pozn. Krup). Po nějaké době jsme pokračovali zajímavě tvarovaným reliéfem po úbočí dalšího kopce kde byla obrovská kamenno-betonová budova. Původně vojenská stavba nyní sloužila jako chlív pro ovce, a tak jsme se při její prohlídce brodili ve výkalech. Chvíli jsme se rozmýšleli, kam dál a zda se podívat do dalšího levelu vojenské adventury na nedalekém vrhu Možic. Nakonec jsme po chvíli bloudění našli tu správnou cestu a začali jsme prozměnu vydatně klesat. Netrvalo dlouho a sešli jsme pod hranici lesa. Klesali jsme dál a pak jsme najednou vylezli na takové hezké loučky v sedle. Nejdřív jsme pokračovali, ale když jsme zjistili, že

18 18 Kronika ŠUP 24 Pohled na vrchol Možic. cesta stále klesá níž a níž, radši jsme se vrátili s tím, že v sedle přespíme. Uvařili jsme na rozcestí hybridní večeři (HV), ale protože bylo docela brzo, ještě jsme nezatábořili. Maďal s Kulem fotili a Krupp zatím fysikálně bádal (dalo by se říct blel). Zavedl novou veličinu - úhlový odpor - s jednotkou [K] (Krupp) odpovídající nejspíš ohm/rad podle SI. Jedení večeře se protáhlo, neb nám to moc nejelo (měli jsme čočku), a když se začalo připozdívat, zalezli jsme s kotlíkem do bivaku, který se nalézal poblíž ve stráni. Začalo totiž být dost frišno, a tak nám dřevěná budka s plexisklovými skly :-) přišla docela vhod. Pozorovali jsme odtud krásný západ slunce a Kuleho, který pobíhal s fotopříslušenstvím po protějším kopci (Šavnik 1574). Pak se připozdívalo a už jsme nečekali, že by někdo šel kolem. Zatímco ostatní zalezli kamsi do roští, já s Kruppem jsme zalehli v boudě, a načerno, stran HS, jsme zprasili poslední zbytky vody na připálený pudink. V boudě jsme také objevili starou plechovku od zelené barvy (odstín svinibrodská). Na plechovce byl návod v chorvatštině (nebo nějakém takovém jazyce) a v něm věta, že se má držet z dosahu otroků z toho Jírovec zanedlouho vydedukoval, že se jedná o děti:-) No není to hezké, když se dítě řekne otrok? Nebe bylo stále jasné, a tak jsme (někteří) mohli opět spát pod širákem, pozorujíce velmi četné meteority. 3. sedlo pod Šavnikem - Vrh Bače - Kobla - Na Kalu - Pl. za Črno Goro - Črna Prst - Pl. za Črno Goro - stará známá pumpa Ráno jsem si s Kulem přivstal a vydali jsme se na východ slunce opět na vrchol Šavnik. Tento jsme sice prošvihli, to však ani nevadilo, protože i tak se nám naskytl nevšední výhled na okolní hory a údolí zalitá nasvícenými mraky. Když jsme po nějaké době opět sešli dolu, zpět z prosluněného kopce do zastíněného sedla, a začali jsme si balit, šel kolem takový fousatý dědýs. Dost nám zatrnulo, on však pouze pozdravil a pokračoval dál. Ačkoli jsme ještě nebyli v reservaci, hysterie ohledně pokut za táboření vyvolaná rozvratnými živly již

19 ŠUP 24 Kronika 19 Kule fotí brzo ráno na vrcholu Šavnik v Praze byla dost nebývalá. Nakonec jsme se ale domluvili, že těch DM400 za osobu a noc zaplatí Kule, takže jsme se mohli trochu uklidnit. Napili jsme se pudinku a bez vody vyrazili dál. Stále skopce až do sedla se srubem a dvoupatrovým bunkrem vytesaným ve svislé skále. Byli jsme žíznivi a nikde ani kapka vody. Někteří začali naznačovat, že po původní trase po hřebeni až na Triglav nechtějí jít. Pak jsme se vydali na prohlídku bunkru. Byl to docela pěknej bejvák, s betonovou terasou a hezkým výhledem. Ovšem skála byla poseta dírami po kulkách, asi bývaly časy, kdy tam bylo méně útulno. Krup tam našel v nějaké škvíře starou rezatou patronu (pravděpodobně původní z WWI) a měl z ní ohromnou radost. Jírovec mu ji však záhy vzal a zahodil ji. S takovými věcmi se přece nehraje! Když Krup přestal nadávat, nandali jsme bágly na záda a šli jsme dál. Krup sice stále pokračoval v nadávání, ale všichni jsme se mohli cítit o mnoho bezpečněji. Sorry, ale musím trvat na tom, že se jednalo o cenný archeologický nález přes 80 let starý a jeho zahození bylo vyjádřením totálního historického Výhled z terasy vojenského bunkru

20 20 Kronika ŠUP 24 hysterického barbarismu Po chvíli jsme začali opět stoupat do prudkého kopce - všichni toho měli dost, protože předchozí sedlo bylo šíleně hluboké. Na Koble (1498) jsme si dali něco málo z Tatouchova batohu plného pomerančů, melounů, ananasů a kokosových ořechů. Žádná jiná voda po ruce nebyla. Pak jsme začali opět klesat do míst, kde podle mapy mělo být jezírko (1362). Cestou nám protijdoucí Česká rodinka řekla, že jezírko je vypuštěné. Museli jsme se smířit s vyhlídkou na koupel jen v potoce. Maďal s Kruppem se na chvíli ztratili a při prudkém klesání si Kule rozbil ústa. Pak jsme došli do míst, kde mělo být pleso, nebylo tam vskutku vůbec nic. Dál vedlo jen koryto, kudy by za normálních podmínek tekl potok, ale žádná voda vidět nebyla. Po chvíli nám však přišlo, že něco slyšíme, usoudili jsme ale, že jsou to halucinace. Pak někdo z nás slezl do koryta a pod hustou vegetací skutečně objevil čůrek vody. Prozatím jsme byli zachráněni. Následně jsme sešli ještě o něco níže, na planinu za črno goro, kde stálo pár polorozpadlých salaší. Chvíli jsme se hádali, kde budeme obědvat, a nakonec jsme úspěšně našli nejošklivější místo v okolí. Tam jsme znaveně usedli do stínu mezi kravince. Najedli jsme se, zdřímli si a přehodnotili možnosti naší výpravy. Kule se cukal s placením pobytu v rezervaci a navíc měl rozbitá ústa a úpal. Tatouch říkal, že ho bolí koleno. Na hřebeni nebyla voda. Hřeben podle dosavadních zkušeností měl mnoho hlubokých sedel. A vůbec. Motopuťák jsme ještě nezkoušeli. Shodli jsme se, že těžko posoudíme, zda Tatoucha koleno bolí dost na to, abychom to zabalili, a tak jsme zásadní rozhodnutí nechali na něm. A tak bylo rozhodnuto, že bez báglů skákneme na Črnou Prst a pak hurá do údolí za pokémony, Disneylandy a vůní benzínu. Spící Kule souhlasil, že bude hlídat bagáž. Zbytek vyrazil na kopec. Tatoucha bez báglu koleno tolik nebolelo, tak nás napadlo že bychom si mohli kdyžtak část jeho bagáže rozdělit, ale pak se na to nějak zapomělo. Vyběhli jsme nahoru (do 1844 m) a pochopili jméno kopce. Z normálního vápence čouhala velká černá Korita Mostnice (Naravna znamenitost) skála. Na vrcholu byla koča, s nákladní lanovkou z Podbrda v údolí. Pak jsme se nějakou dobu rozhlíželi po kraji a také jsem si od nějakého turisty půjčil dalekohled a zjistil jsem, že náš automobil stále ještě stojí na svém místě v Bohinjske Bistrici. Také byl krásně vidět začátek a konec dlouhého železnižního tunelu vedoucího z Bistrice do Podbrda. A samozřejmě byly také všude okolo vidět hory, ale to je samozřejmost. Pak jsme sběhli dolů. Akorát jsme potkali Kuleho jdoucího pro vodu a vydali se dál koritem vyschlého potoka z prudkého kopce až k prašné silnici. Nějaký Krupp vymyslel, že po ní půjdeme tábořit až na louku s pumpou, kde jsme byli včera ráno. Zahnuli jsme doprava a šli. A šli. A šli. A šli. A ušli jsme asi tolik, co za celý zbytek dne, protože rovná cesta je přeci jenom rovná cesta. Minuli jsme lanovku a pak už se nestalo vůbec nic zajímavého. Již za tmy jsme po paměti odbočili na značku a došli šťastně až k cíli. Uvařili jsme večeři, někteří se ještě šli umýt a pak jsme zalehli pod širák a s podivným pocitem usí-