NOVOROČNÍ CUKRÁK RYTÍŘOV

Transkript

1 NOVOROČNÍ CUKRÁK Kolíkáč Zase do toho šlápnem! Na kruháči Jean a Twister, silnice poslintane od solnych lázní a posety zbytky od nocních delostrelcu. Lena jiz ceka na Bohdalci, okolo nej se mihne nestor treninku od mostu Milan Hrdlicka, kulime to Nuslemi k Vltave a v parciku jiz natriskano. Tradicni stisky rukou s pranim stastnych kilometru v roce 2013 a pocitam, ze malem 100 lidi se vydava na Cukrak. Strakonicka narvana od kraje ke kraji, dodavka Ceske televize vse dokumentuje, jedu za Kadlinim, kecam s mladou nadeji Tomasem Koudelou, Diablo, Gejza, Lena to kontroluji v prednich liniich, Semik se nam trochu ztratil dozadu. Nekdo na Stechovice, ale vetsina do prvniho letosniho kopce k vysilaci. Kadlini se sune dopredu a to je znameni pro soutezive a výkonne jedince, kteri take zvedaji zadky. Mega balik se drobi, Diablo s Lenou na pohodu, Gejza taky zacina vadnout, ale i ja nemam narok na skupinu nejlepsich, pozdravim Michala Stebetaka a kdyz kolem nas jede tempar Liba Janousek, tak mi to neda a skacu mu do haku. Jede skvele pravidelne tempo, hned se mi vybavuje Krusnoton, jak jsme ho hakovali aspon chvili na Cinovec a nebo pravidelna kolodejska klani, kdy slintame za jeho zadnim kolem. Konecne parkoviste, kde jiz vyklepava nohy Jean, cekame na ostatni a diky slunicku je velka chut na prvni letosni stovecku. Nakonec prekecavam jen Jeana a mydlime to do Davle a nahoru na Petrov, pres Okrouhlo, Libeň a zase nahoru na Rene a Petrikov, potkavame cestou snad vice cyklistu nez aut, jo takhle kdyby to bylo vzdycky. S Jeanem se uz vznasime nekde u Jestedu, Rytirova ci Litomeric, proste zase do toho pujdeme, sezono vitej! RYTÍŘOV Jean Rytířov 2013 místo kde se z mužů stávají chlapci Nabitý týden, diskuzi sleduji jen poočku a nikterak se nezapojuji. Dle příznivé slunečné předpovědi mám program na sobotu jasný skupinová terapie s jedinci obdobné diagnózy. Páteční pohled na diskuzi mi do hlavy nasazuje červa v malém počtu to bude proti větru pěkná řehole, ale noty od trenéra hovoří o možnosti upravení trasy, takže v devět vypadnout z práce, koupit a připravit zásobu houstiček a jít se na to pořádně vyspat. Po ránu to těch vrstev bude chtít nabalit raději více, takže chytám sekeru hned na začátku a Kolíkáče nechávám mrznout na kruháku Zajetá trasa směr Brandýs přes Běchovice, kde nabíráme Šemíka, kterému se za čekání také omlouvám. Manko mírně stahujeme, ale i tak k Záložně přijíždíme ve chvíli, kdy Kapr mizí na obzoru a jede nám naproti v domnění, že jedeme od Mstětic. Za ranní komplikace si sypu popel na hlavu, ale aspoň jsme u Záložny stihli pořídit první foto. Nevypadá to, že by dorazil další účastník zájezdu, takže vyrážíme ve čtyřech s tím, že Šemík nám bude dělat společnost jen do Mělníka. Při nájezdu na hlavní na Kostelec se proti nám řítí Orlík, nenechá nás v tom a otáčí to naším směrem, takže 4+1, vláček dostává další vagónek a v Orlíkově případě pořádnou lokomotivu Zanedlouho nastupuje na špic a prvně nám ten den ukazuje jak je důležité míti Orlíka. Po ránu byla kosa, to nezapřu, takže mi chvíli trvá než chytnu tempo a zvládnu prokrvit prsty jak u dolních tak horních končetin současně. Vzpomínám jaké teploty panovaly loni, kdy jsem jel bez rukavic. Tehdy jsem měl po ránu ruce červené, dnes by to byla spíš barva modrá možná i zelená. Ale na to bych si musel sundat rukavice, abych to zjistil, což nemám v plánu. Chvilkové ukázání se na špici předá patřičný impuls pumpičce, která zajistí transport krve do všech míst. Od té chvíle už panuje tepelná pohoda. V Mělníce se rozloučíme se Šemíkem, který má namířeno do Žatce, no taky si na samotku ještě užije. Ve čtyřech jedeme jen chvíli, v Liběchově se přidává další trénující pacient z Mělníka, který už také dvě hodiny točí nohama, opět 4+1. Ve Štětí přichází na benzínce první kafíčko a připravená houstička. Nově příchozí je místa znalý a doporučuje úpravu trasy přes Drahobuz, Liběšice, Horní Vysoké a dále po loňské trase. Z Liběšic začínáme stoupat vzhůru, před námi se tyčí kopeček jménem Sedlo, se svými 726m způsobuje mírně svíravý pocit v oblasti dutiny břišní, snad se cesta tímto směrem nestáčí. K tomu se ostatní účastníci začínají rozvzpomínat, že se vlastně jede po trase Pěnivé Důvy a přidávají hlášky typu, kde se má blít doleva, kde ti to nesmí ujet, kde nastoupil Malina Naštěstí i já pátrám v paměti, že jsem touto cestou už loni jednou jel a vím co mě ještě čeká. Za Horním Vysokým, jak už název

2 napovídá máme něco nastoupáno, sněhu kolem přibývá a dokonce i sem tam něco na silnici, nablýskané kolo dnes po návratu nebude. Duo Ka+Ko vyhodnocuje, že i když je ještě kalendářní zima, teplota pod nulou, kolem deset čísel sněhu, že by to chtělo přiložit pod kotlem a vzdalují se v dáli až zmizí za horizontem padáku do Verneřic. To už opět jedeme po loňské trase a na západ od nás vystrkuje růžky Buková Hora. Ve Verneřicíh Kapr tradičně shání trofej v podobě TZ, ale tentokrát bohužel neúspěšně Za Verneřicema padne rozhodnutí pořídit společné foto s Bukovou než nám zmizí za kopcem. Kolíkáč začíná laborovat jak postavit kolo do škarpy, aby do profilace sedla svého švýcarského klenotu umístil telefon a pořídili jsme foto na samospoušť a to ještě tak, aby Buková Hora byla na fotce vidět. Zde nám Orlík podruhé ukazuje jak je důležité míti Orlíka a navrhuje pořídit foto z mostu, který stojí asi deset metrů od nás Třetí důkaz o tom jak je důležité míti Orlíka na sebe nenechává dlouho čekat. Kolíkáč se při instalaci telefonu do sedla prošel sněhovou závějí, což se brzy ukázalo jako nemoudré a sám Kolíkáč to glosoval slovy: Pan Time asi nečekal, že s tim budu chodit ve sněhu. Orlík ze svého batohu vytahuje otvírací nůž a kufry čistí od nabaleného sněhu. Sněhu na silnici před Rychnovem začíná přibývat a jízda vyžaduje zvýšené obezřetnosti. Povrch na silnici bych nazval zimní variantou Strade Bianche. Z Rychnova průdký sjezd a za chvíli jsme u poslední odbočky ke stoupání na Rytířov. Cedule oznamující, že se vozovka v zimě neudržuje v sobě skrývá cosi zlověstného. No jo, tak hold uděláme foto u směrovky na Rytířov na křižovatce a nebudeme to lámat přes koleno. Nahoru by to možná šlo, ale dolu by to byla klouzačka po zadku. Fotím Kolíkáče se zasněženou cestou na Rytířov jako důkaz, že to nahoru prostě nešlo když v tom najíždí Orlík s lehkým převodem a hle jde to další vlaštovka Kapr, pak Jean a Kolíkáč. Jen poslední pacient z Mělníka měl asi lehčí diagnózu než my, takže to vyhodnotil tak, že pojede pomalu napřed a sjedeme ho cestě do Ústí. Hlavně pravidelný kruhový pohyb, žádný prudký záběr nebo zadek ustřelí, to se daří téměř až k ceduli Rytířov, kde už pořizuje foto Kapr s Orlíkem. Pochvíli doráží i Kolíkáč, který poslední metry absolvuje jako pěší turista. Co se ještě před chvílí zdálo jako pěkně hloupý nápad, bylo přehodnoceno jako dost dobrý, prostě jako malý kluci Kolíkáč se do dětství vrací i ve vzpomínkách a po roce opět vyslechneme, co všechno tu nestálo, kde naopak stály táborové chatky Pořídit vrcholové foto, uskutečnit telefonát s Bobkem, který je dost trhaný díky špatnému signálu, ale to podstatné zaznělo jsme tu, Rytířov opět po roce dobyt. Konec srandy, teď se musíme dostat dolu. První metry raději pěšmo, procesí jako pacienti na ozdravné vycházce, pak už nasednout a šup dolu. Kolíkáčova procházka měla za následek, že pan Time byl opět nepoužitelný, ale tentokrát opravdu poctivá vrstva zmrzlého sněhu. Všichni jsme se smíchem za břicho popadali, Kolíkáč hýkal, že se někde musela utrhnout lavina. Orlík se dal opět do práce a brzy jsme byli připraveni na sjezd k Labi. Sjezd docela výživný, škoda jen, že člověk musel koukat, kde je jaká ledová plotna, místo aby se mohl kochat zříceninou hradu Vrabinec či jinou přírodní krásou v okolí. Podél Labe to do Ústí uteklo, dokonce se chvíli zdálo, že jedeme po větru. V Ústí další benzínka a hurá dál. Za Ústím rozšiřujeme počet opět na 4+1, ale nikoli tak, že dojedeme mělnického pacienta, ale přidává se k nám protijedoucí Kill Bill a i on se stává skvělým tahounem. Je odsouhlasena další zkratka přes kopeček od Sebuzína. Je tomu dva týdny, kdy jsme tu byli s Vitasem, ale dnes se jede volněji, není čas na hrdinství. Z Litoměřic ať máme změnu jedeme přes Terezín. Před námi se už rýsuje Říp, prolítnout Roudnicí a vyškrábat se do Krabčic, kde je dohodnutá další benzínka. Zde už jedu co to jde, ale i tak je to málo. Hold je poznat, kdo má naježděno, moje konto v kilometrové bance nepatří zrovna k těm nejbohatším. Byl jsem fresh, to nemohu říst. Jediný motor je vidina benzínky a nějakého žvance. A taky že jo, benzínková bageta do mě padá jako nic. Kolíkáč si dává také a libuje si jak mu šmakuje, což mi připomíná pro mě legendární Malinovu hlášku: Jsem ve stavu, kdy bych sežral cokoliv a přišla by mi k chuti i houska namazaná hov., tak to byl dnes i můj případ. Naštěstí bageta zabrala a byl jsem schopen znovu usednout do sedla, pravda jestliže jsem do teď táhnutí špicí moc nedal, tak od této chvíle už vůbec ne. Vždycky tak minuta slávy v duchu hesla, že i snaha se cení a rychle se schovat do závětří. Před Mělníkem se odpojuje Kill Bill a kolem zámku mi pod kotlem už duo Ka+Ko zbytečně nezatápí a volně zdoláme i tento úsek. Společně ještě projedeme Tišice a pak už loučení s Kaprem a Orlíkem, kteří pokračují na Brandýs. Jižní větev to stáčí na Kostelec, kde do sebe raději preventivně dostanu magnesium, nerad bych se jako loni v Uhříněvsi procházel podél krajnice a zaháněl křečovou vílu. V Běchovicích si dopřáváme ještě jednu benzínku, kde vytahuji svůj trumf poslední houstičku, ta

3 chutnala. Uhříněves projíždím bez nutné servisní procházky a když zdoláme i poslední stoupání ke kruháči u Shellky, slunko se už začíná schovávat za věžáky. Pěkně to trenér načasoval, doma pěkně za světla. Rozloučení s Kolíkáčem a poslední stovky metrů na samotku. Možná byla hloupost vyjíždět ráno v takovém mrazu, o jízdě zručnosti ve stoupání na Rytířov ani nemluvě, vydat se v malém počtu na takovou štreku, když nemám pořádně naježděno, ale důležité je, že hlava je spokojená a člověk si to neskutečně užil. A když už jsme dnes byli ti malí kluci, tak platí, že kdo si hraje nezlobí. Abecedně: Kapr, Kolíkáč, Orlík díky a při další turistice zase ve vláčku. ZA JAZYKOVÝMI SKVOSTY Kolíkáč Larionov, Krutov, Makarov Jazykové skvosty se postupem času staly u mě akcí, kterou kdybych vynechal, jakoby ta sezóna nebyla úplná. Myslím na ně pokaždé na D1 v autě, když jedu okolo motorestu U rybiček a zahlédnu tu vlnicí se silničku na Zdebuzeves, ten cyklistický ráj, který se otevírá pro mě většinou jen 1x za rok, jelikož z Prahy je to docela dálka to objet celé. Letos je k nám počasí nemilosrdné, již jednou jsme Skvosty odložili, a ani dubnový termín se s počasím neumoudřil, ba naopak. Při předpovědi počítám, že to zabalíme, ale Kapr je neoblomný, sněžit nebude, bereme letňáky a v 8,30 u kostela. Uff, šedivé ráno, kosa jak v Rusku, ale oranžoví pacienti mě ženou do sedla. Dávám více vrstev než včera do prvních rychlých Koloděj, Léňa má ještě problém s ventilkem, Kapr zase shání noviny na obalení kde se dá, takže asi s 10 minutovým zásekem vyrážíme. Dle radarů má začít sněžit v 14h. v Janovicích, představa, jak ujíždíme sněhové bouři v zádech, nás žene na Strašín. Léňa prohlašuje, že na špic dnes nevleze, tak s Kaprem ve dvojičce kecáme a rozvážným tempem bojujeme s větrem. Dotáhli jsme to na Ondřejov, pobízím mlčícího Léňu, ať si taky pokecá s Kaprem a tím pádem vleze na špic. Z Vodsliv mám hrůzu, doufám, že Kapra nechytnou tréninkové choutky a nebude chtít kopec vylítnout, naštěstí se domlouváme, že v té zimě není čas na hrdinství a jedeme v poklidu, na kecačku. Stejně jsme ale nahoře opoceni, tak první svačinovku dáváme až v závětří za Ostředkem. Léňu to probudilo a začíná tahat jako blázen, Kapr se též přidává a já jen plápolám. Nechutné vlnky kolem Divišova za námi a odbočujeme před sjezdem do Šternberka pěkně doprava, na Radonice. Tak jsem se těšil na tento okamžik, jen kdyby sakra nebyla taková kosa! Alpské serpentiny, užíváme si to plnými doušky, zkouším se trochu rozjet a lezu na špic, jsme v euforii, je duben, první závody na krku, sbohem vytrvalosti! Vnímám jen asfalt a Kapra za sebou, Léňu jako kdybych již neslyšel, ale chyba lávky, před horizontem se ohlédnu a on je tam bez problémů vyskládaný za Kaprem. Pěkný, to mě uzemňuje a lezu do zadních pozic, Kaprovi to již začíná lítat, vršek přelétne silově na velkou, aby táhl za sebou dva papírové draky. Glosujeme to, jací jsme blbouni, čeká nás sjezd a jsme zpocení až za ušima. Kácovská pumpa dává zapomenout na zimu venku, Kapr vyndává všechny noviny co má na sobě, Léňa se láduje sukama, dáváme kafíčka. Přes Kácov nový asfalt a vzhůru zase do kopců, Polipsy jsou tu, úplně vidím fotku s Kubajzem před léty, safra, to bylo teploučko. Teď nás bičuje ledový severovýchod a jedeme mu přímo naproti. Kapr se obětuje a drtí špic z nás nejvíce, luxusní nové povrchy a další ze Skvostů za námi, Krasoňovice a hurá na Zbraslavice. Kaprova vášeň po turistických známkách nás ještě vysílá více na východ, na rozhlednu Bohdanku, ani bahno nás nezastaví, abychom se u ní vyfotili. Konečně to obracíme směr domov, někde tady mě napadá vzpomínka na legendárního Tichonova a jeho trojku Larionov, Krutov, Makarov. Zima jakoby zesilovala, síly nás valem opouštějí a Léňa se převtěluje v kruťáka Krutova a začíná mi natahovat držku. Z mých nohou se staly rozvařené Makaróny a jen představa Janovické pumpy mě žene dál. Ale ještě musíme šoupnout Pivnisko a Košice, bez toho by Skvosty nebyly úplné. A před Janovicemi mě chlapci ještě pěkně ustřihnou hřebínek, Krutov v jednom magnetu nechá velkou s jasným cílem mě zadupat do země, Larionov hodí háček a Makarov jen bezradně mává Krásná lekce, díky kluci za ní! Pumpa je naplněna smíchem a telefonáty Icemanovi a Bobkovi, já neváhám a dávám bagetu, ještě je cesta dlouhá. Dnes vítr není moc naším přítelem, je to bočák, ale trasu máme najetou, a tak to docela ubíhá. Naštěstí se kluci vyblbli, jedeme tempo na samé hranici Makarovovi snesitelnosti. Na hlavní do Říčan postřídat a rychlodráhou do Křenice, kde rozlučka, Krutov ještě jednou zazlobí, ale Makarov je

4 již spolehlivě přepnut do režimu VV (velmi volně), ve kterém vydrží až do vařící vany. Safra kluci, díky, a poklona, máte formu, kousek pyramidy jsme snad postavili, a nebylo to vůbec zadarmo! HURÁ NA JEŠTĚD Kolíkáč Balíková symfonie Po Skvostech jsem slušně posekán, ve čtvrtek raději bez Koloděj, počasí stále šílené a na sobotu se to vůbec nevylepšuje, ale věřím rosničce Kaprovi, takže připravuji letňáka a svůj zadek na mrazivý průplach. Předehrou je ještě páteční pasení koz, Kapr se projevil jako zkušený manager a mechanik a připravil mi nástroj na časovky, díky moc, takže teď se již žádné výmluvy neberou a mám z toho pěkný vítr... Za hodinu jsme napásli 30km a nohy bolely stále, tak snad plánovaná večerní rodinná sauna nažene do žil tolik potřebnou energii. Ani nějak nemám starťák, letošní zima připravila již nějaká dvoukila, tak je člověk otupělý, ale stejně raději zaháním kacířskou myšlenku si to prásknout z Jíža a využívám italského odvozu Jeana. Již ráno v autě voní Jeanův bezlepko-gulášek a ještě více tak zvyšuje moje těšení se na podvečerní garážovou párty. Už aby jsme byli zpět! Vyrážím tak nějak ve stylu Nohavici Děcka mají zmrzlé kosti a sáňkují už jenom z povinnosti. Ale když vidíte, že s námi vyráží borec z Liberce, který přijel autem ke Kaprovi, objede s námi svoje první životní dvoukilo, v půlce je u svého bydliště a pak zase autem od Kapra nazpět, tak si tu atmosféru prostě musíte začít užívat. A když v Podbrahách vidíte v úžasu ten čekající pestrobarevný balík, v tom hnusném počasí, v 8 hodin ráno, tak se nedá nic dělat a lítáte v tom zase až po uši. Uff, to byly pocity! Léňa už to skvěle popsal, tak se skokem přesunu do Českého Dubu, do kterého jsme bezproblémově dolítli v tom nejbáječnějším uskupení na světě, v cyklistickém balíku, který dokáže zahnat veškeré chmury BMC už mazalo zpět, my najíždíme do prvního kopce, který je zahalen v hrozivé mlze, směr Domaslavice. Jedu tady premiérově, tak vůbec netuším, jak to bude dlouhé, nejdříve krotíme špici k pomalejšímu tempu, aby všichni stíhali, ale zdá se, že to nebude jen jeden magnet, domky na úbočí jsou hodně nad námi a okolo nich prý pojedeme, sděluje mi Mišutka, který tady jel již na podzim. Kapr zrychluje tempo, že prý bude fotit, v uších mi zní slova trenéra staříků, drž se kapří ploutve co to půjde a při každé společné jízdě, žádné flákání! Přání trenéra je mi rozkazem a již si chrochtám za zadním pláštěm naší Šlapky roku. To nenechá klidným ani ostatní a tak se drobíme na jednotlivce, vepředu zatím jedeme v 6 kusech. Kopec je to krásný, serpentiny mezi domky, ale začíná pěkně přituhovat, a jak kdyby jsme se chtěli více zahřát i naše rychlost se zvyšuje, škádlíme se jako malí kluci, což není po chuti Léňovi a po chvíli ho vidíme o serpentinu níže... ha šetří se na Ještěd mi bleskne hlavou... Zkusím ještě parodii na nástup, ale neudržím nasazené tempo a poslušně parkuji zase ve skupině, přece jenom tam nějak méně fouká a je tepleji Kapr ještě před horizontem přiloží, aby pak seskočil u krajnice a začal fotit, já ztěžka vydýchávám nejenom nadměrné tepy z kopce, který jsme zdolali, ale i ten zamlžený pohled na okolní přírodu, která je zabalena do sněhové peřiny a silnice je chvílemi zúžena na projeté koleje díky sněhovým závějím. Tak to potěš, pravá zimo, vítej zpět! Bléé, ještě že jsem pod zimní bundu nandal dvě vrstvy, pomalounku sjíždíme dolů z Rašovky a kecáme s Léňou. Tak dnes Ještěd neuvidíme ani náhodou, mlha jako mléko, ani nevím, co nás hnalo dál, tady být sám, tak to balím na vlak. Přes tankodrom to domydlíme do Hanychova a začínáme stoupat k Ještědu, je to nádhera, ty orange svítivé dresy, jak si razí cestu tou mlhou, okolo nás ještě lyžaři a snowborďáci, kopec vlévá endorfiny do našich pochmurných duší a dává tak zapomenout na to, co je kolem nás, navíc střelec Chose, bez zimních kilometrů, nastupuje a odjíždí, má to atmosféru, která nakonec graduje odjezdem dua staříku Ka-Ko, kteří se před parkovištěm v sedle dávají takovou přednost, až málem spadnou... Kapře, ty jsi tam byl o 2 cm dříve, ne já! S kafíčkem nás již očekává Luděk, nahoru k vysílači to je prý plné sněhu a ledu, ale dvěma borcům Salovi a zelenému BMC to prý nevadilo. My to vcelku rozumně vzdáváme, jízda nahoru by asi šla, ale dolů by to bylo horší, úplně stačí ten sjezd po vysolené silnici do Osečné, kdy se klepeme, jak ratlíci. Zpáteční cesta je pak v duchu balíkové symfonie, která umožňuje se všem šťastně vrátit do svých přístavů. Sice když v Mimoni u pumpy se dozvídáme, že nás ještě čeká 80km není většině do zpěvu, ale uteklo to strašně rychle a vytoužená garage party je tu...

5 Po každé hostině je slušností poděkovat... tak tedy: Dekuji Bobkovi, ze vymyslel Hura na Jested, ze letos, navzdory tomu ze nemohl jet, dodal mily dopis a ceny, bejku, jel jsi s nama, urcite by se Ti to libilo, moc jsme na Tebe mysleli! Dekuji Kaprovi, ze znovu poskytl svoje zazemi, garazova party nemela chybu, navic ten 50-ti lety lak na rakve me jeste ted hreje a delaji se mi mžitky před ocima! Dekuji Jane Kaprove, za tradicne famozni koblihy, knedlickovou polivku, kafe a veskery servis, ktery nam poskytuje a trpi! Dekuji Jeanovi za excelentni gulage a za odvoz Made in Italy! Dekuji Lenovi za jeho letosni vrchol sezony! Dekuji vsem co dorazili, tech 18 hlav v tomto pocasi ukazalo, ze sezona opravdu stoji ve dverich! Davam zimni hadry do pracky s virou, ze je vytahnu az v listopadu, mavam dvoukilum a pumpam s jejich kafe automatama, bylo to prima, diky, bude se hezky vzpominat! Léňa Příští rok jedu zas ať s Malinou nebo bez! Hurá na Ještěd je na první pohled pro všechny jen další šlapkovská akce (jak již napsal Jóňa ve svém reportu), ale pro mě to je monument, který pro mě znamená v celém roce nejvíc. Jsou to už dva roky, ale stále vidím jako dnes: Kroutícího, vzdychajícího Malinu v serpentýnách na Ještěd, pak ten pocit, ještě shodit a být pryč..to se nedá nějak popsat to se musí zažít a jak jsem psal již v tehdejším reportu ikdyby to bylo jen jednou za život stálo to za to! Další středobod této akce jsou vyhlášené domácí koblížky paní Kaprové, kdo neochutnal, nepochopí, ale jsem si jist, že i tento rok si získaly další nové fanoušky. Celou zimu jsem směřoval k tomuto dni, ne jednou jsem to oznamoval na našich zimních výšlapech, kdy na mě všichni pokřikovali: Co blázníš je teprve leden! Ale já musel, viděl jsem před sebou jen ty Ještědské serpentýny. Výkonnost se mi pomalu, ale přeci jen zvyšovala, k tomu se přidala neplánovaná hmotnostní úspora přes 8kg, Malina valející se celou zimu v práci nebo na gauči, jo těšil jsem se moc. Aby vše nešlo jen tak lehce začaly se těsně před Ještědem kupit překážky. V práci jsem na termín Ještědu dostal směnu, kdykoli jsem měl volno, hlídal jsem nemocné děti nebo musel jet někam něco zařizovat. S tím vším šlo vše zase z kopce, málo kilometrů, za deset dní 5kg zpět, počasí bylo spíše horší než lepší, Malina se rozhodl nejet, začal jsem opět upadat do stavu bezmoci jako minulý rok. V práci mi pomohl kolega, takže jediné pozitivum, mohl jsem jet a těšit se aspoň na koblihy a další delux catering od Kapra s Bobkem (který se bohužel nezůčastnil kvůli zdravotnímu hendicapu.).je sobota :00hod, venku 0 stupňů. Čeká mě 200km s vyhlídkou toho, že na vrchol Ještědu nemusíme ani dojet kvůli sněhové kalamitě, ale stejně vstávám a razím to se zastávkou u Bobka pro ceny do Sojovic pěkně v teplíčku autem. Ze Sojovic vyrážíme s pětiminutovým mankem ve složení Kapr, Kolíkáč, Jean, Mišutka, Pupák, borec a já. Kapr nám hlásí, že v Podbrahách nás bude čekat Alf a Salo. Těšil jsem se ještě na CK Vitas tour a někoho třeba ze Sparta cycling academy. Jaké bylo tedy příjemné překvapení vidět pětici v červenočerných dresech BMC + další čyři nebo pět překvapení, nemusím popisovat, budeme pěkná skupinka, která nakonec čítala 18 hlav. Z Podbrah jedu na špici s Kaprem a to zejména z důvodu, abychom skupince ukázali jakým tempem by se měl dnešní výlet ubírat. Po zdolání prvního kopce přepouštíme špici do rukou kluků z BMC, kteří se pěkně trefili do našich not a nikam to neženou. První kilometry jsou na pohodu v závětří. V Benátkách nad Jizerou to je na 20km nám Jonáš hlásí první defekt dne. Čeká nás první zastavení, není to problém je přeci normální, že v tolika lidech na těch našich silnicích se něco, někomu stane. Ale jelikož Jonáš je v defektech Mistr a má v nich speciální nadání nekončí jen u jednoho defektu a po odstranění prvního, přidává v zápětí další. Vitas nás rezolutně posílá dál, nechává si u sebe jen svou čevenočernou družinu i s naším Smejkym, že nás dojedou. Nepochybujeme a razíme směr Boleslav, Mnichovo Hradiště.Zatím máme průměr něco přes 29km/h, vítr fouká proti takže je klídek a kecačka. Když přijíždíme do Mnichova Hradiště již vidíme jak nás celý Vitas tým čeká u stažených závor. Fajn je nás zase 18 s několika švýcarskými lokomotivami. Vlastně až do Českého Dubu se nic zvláštního neděje, jede se údržba tepu mezi 120 až 140 tepy, jedeme po rozstřílených silnicích, točí se, kecá se. A jak se pořád jede a nestaví tak můj močový měchýř má stále větší a větší potřebu mě upozorňovat, že ho mám. Díky tomuto mému vnitřnímu boji, jedu dobrých patnáct kilometrů tak abych se co nejméně dotýkal nohama břicha a začínám zvažovat myšlenky o

6 rychlé úlevě to mě, ale po zhlédnutí teploměru kde vidím 2 stupně rychle přechází. Ještě, že je tady Kapr a povídá si se mnou. Jako můj zachránce se zjevuje Jonáš a navrhuje přestávku, jo, jo, jo jsem pro. Poprvé vytahuju foťák a pořizuju momentky. Vitas nám oznamuje, že zrovna dnes má jeho dcera 18 let a že by měl být doma na oslavě. Je to škoda, nejen proto, že jej ztrácíme, ale také proto, že odjíždí celé BMC uskupení, ke kterému se překvapivě přidává také Smejky, ještě že s námi zůstal Luděk. Jsme tedy štíhlejší o šest lidí, nejedeme ke 40km/h, ale spíše 35km/h to ale v balíku není moc cítit. Vzpomínám na lidi co nejeli, Icemena, kterého si vybavuju jak si to s námi tudy dva roky zpátky taky užíval, Pantátu, který by si chrochtal jaký to je krásný závod bez kopců, Bobka a jeho batůžek pojmenovaný po této klasice, Quita, kterého jsem už neviděl nepamatuju, Camrdu, který by jistě blahem brumlal, Technika na kterého se moc těším zejména na Břežanské osmě a doufám, že ho koleno přestane rychle trápit, jo chvílemi mi je i smutno. Jak si tak promítám všechny ty nepřítomné lidičky ani se nevšimnu, že jedeme nějakou jinou trasu, v Českém Dubu nepokračujeme po hlavní, ale stáčíme to někam doprava, kde to znají jen účastníci podzimního Ještědu. Mišutka začíná jak je jeho zvykem lamentovat, co že nás to čeká za dva kopce, že bude muset shodit poprvé velkou apod. Zaráží mě jen ta část jeho věty :.. čeká jí nás dva velké hrby V Domaslovicích Mišutka hlásí : Tak tady to začíná, loučím se s váma. Při pohledu na tachometr, který mi ukazuje sklon 5% nechápu, proč by se měl s námi loučit. Jenže Mišutka měl pravdu, na pohled táhlý magnet začíná pěkně růst a mezi domy má i 14%. Kapr se začíná vyvážet dopředu s tím, že jde fotit. Ok tak jen sedím a čekám kam to až povede, jenže jakmile je Kapr před námi asi o 50m, vyráží za ním Kolíkáč, kopec polevil na 11%, ale nezbývá mi nic jiného než shodit o dva pastorky dolů a rychle za staříkem. Ještě se na nás nabaluje Salo na krosce, Luděk Kvapil a lehkonohý Tomas Sulc na zeleném BMC, hups a tepy mám 180, je jasné, že Kapr fotit nebude. Ještě se otáčím za sebe, ale tam už nikoho nevidím hm to je fajn. Kolík jen tak prohodí: Vede to tam až k těm chatkám v těch mracích?, Kapr je tiše odvětí: Jo vede, ale nekončí Když zvednu hlavu vidím nad sebou tři serpentýny dál už nic, protože zbytek je v mlze. Kopec se začíná rovnat tzn. sklon jde pod 10% až na nějakých 6 až 7%, visím jak to jde, Kolíkáč tvrdí muziku, jakmile se zmírní sklon, shazuje a zrychluje, dávám ještě půl kilometru na mém maximu a pak pronesu tu větu: Já na to mrd**, hodil jsem vzadu 23 zubů a točil své, kvarteto mi začalo rychle mizet v mlze a zůstal jsem sám ve svém zatracení. Na vrchol mi zbýval ještě kilometr, kde kopec měl už jen 5%, ale i tak jsem tam musel dát kašpara s 25 zuby. Viditelnost nepřesáhla deset metrů, tak jen se neztratit. Silnice se najednou začala rovnat a přešla do 1% klesání a to jsem poprvé v dálce zahlédl oranžový dres Kapra jak tam sedí na rámu s foťákem v ruce a čeká na odpadlíky. Uff tak to mám za sebou, jen nevím kde jsem, kde jsou ještědské serpentýny nebo už jsme nahoře? Nevím, jen sundávám totálně zamlžené brýle a průměrnou rychlostí kolem 12km/h sjíždím po mokré silnici s ledovými jazyky, které se při teplotě kolem 0 stupňu jistě nebudou chovat jinak než klužce. Než sjedu úplně do údolí dojíždí mě biker Chose a další. Všichni se sjíždíme až za Prosečí pod Ještědem nejsou tu s námi jen Salo, Luděk z BMC a rakeťák Tomas, kteří jeli dál bez zastavení. Do Liberce jedeme krokem, silnice ani z dálky silnici nepřipomíná jsou to prostě krátery v zemi jen tak poházené po celé šíří pozemní komunikace. Začínám chápat proč v posledních kilometrech z tří aut, které jsme potkali byly všechny minimálně druhů offroad. Když míjíme ceduli Liberec je mi jasné, že typický Ještěd z Roztání dnes nepojedeme, ale poprvé si vyzkouším vyjet na Ještěd z druhé strany. Vůbec nevím co mě čeká, nad námi jsou jen mraky, jediný kdo to zná je Kapr, který nám vypráví o závodě Masters jak si tady dával. Sklon silnice vypadá strašně, ale má pouhých 8%, jedeme městem, takže musíme přejíždět namrzlé koleje od tramvaje, mineme hospůdku: Jsme tady s Vámi čerti (to jsem musel vyfotit) a když už jsme měl v ruce foťák, profotil jsem se až k první lanovce. Kolíkáče nejspíš mé focení moc nebavilo tak začal pomaličku, ale jistě přikládat pod kotel až mi jízda jednoruč přestala stačit a pořizování dalších fotek mě stálo víc a víc sil, hold foťák musel zase do kapsy, tepy nazpět na 180 a jen šlapat. Absolutně jsem netušil jak je to dlouhé, jestli se to ještě někde zvedne, prostě tady mi žádná taktika nepomohla, musel jsem jet co to šlo. Když už jsem si na to naše tempo zvykl nastoupil nám Chose a to totálně zdrcujícím způsobem, na který nikdo nereagoval, během chvíle měl na nás dobrých 20metrů, měl jsem 185 tepů takže jsem byl rád, že nikdo další tento útok neopětoval. Jenže Kolíkáč to dlouho nevydržel a hurá za ním. Docvakl Choseho jako nic a když jsem viděl, že v tempu nepokračuje, přišlápl jsem tedy a s Kaprem jsme si tyto dva výletníky dojeli. Nechtěl jsem zvolňovat z aktuálních 188

7 tepů tak jsem jel dál což Chose okomentoval: Tak se mějte! Chvíli jsme tedy jeli ve třech, Kolíkáčovi to ale nestačilo, vylezl z háku, přejël si na levou krajnici a zrychlil tak o 10km/h! Ani jsem nemrkl ono to v skoro 190 tepech ani moc nejde, Kolíkačovu výzvu přijal jen Kapr, který mě nechal zase samotného v mlze. Sklon nebyl větší než 6% ale i tak jsem nemohl jet rychleji než 15km/h, za mnou nikdo, vepředu jen mlha takže zase bezmoc a samota. To je tedy vrchol, jak sis ho představoval? Ne tak ani v těch nejčernějších snech. Věděl jsem, že Kolíkáč bude zlobit, ale ne že mi v Dubnu kdy je teprve na 50% své kondice takhle ujede, doufal jsem v Kaprovu únavu a nechuť tady moc závodit spíš jsem čekal, že mi ujede Honzis nebo někdo takový. No nic, na parkoviště pod Ještědem jsem dojel jako třetí (nepočítám trio Salo, Tomas, Luděk kteří jeli až vrchol daleko před námi). Na parkovišti nás čeká Luděk Kvapil z BMC, který je už dost promrzlý, hlásí nám, že jet výš je šílenství, je to tam samý led a mlha, panuje tedy rychlá shoda, dál nejedeme. Postupně dojíždějí další a další korálky. Ještě chvíli čekáme na duo které se vydalo až k vysílači, ale jsme už všichni totálně promrzlý až na kost tak nečekáme už dál. Následný sjezd beru jako boj o přežití. Ještě jsem pořídil fotku pro Dreamra aby viděl co na Kanárech určitě ve sjezdech nezažil, bílé stromy, metrové závěje, sněhové jazyky a hromady soli na mokré silnici. Do obličeje mi při rychlosti slabě přesahující 20km/h nestříkala voda, ale hrudky soli. Ikdyž jsem vyjížděl jako první tak v Roztání jsem mezi posledními. Je domluveno, že se čeká v Osečné, proto nezastavuju a užívám si rychlosti kolem 60km/h. Zima mi je pekelná, rukavice, které mě provázely při teplotách mnohem nižších naprosto bez chyb tentokrát nefungujou vůbec, ruce mám promrzlé, na těle mě studí Moira, prožívám teplotní peklo a v této rychlosti skoro bez šlapání se moc zahřát nedá. K tomu všemu máme ještě sraz v Osečné, kde se čeká skoro dvacet minut a to ještě nejsme všichni. Protože známý od Luďka nejel na Osečnou, ale na Liberec! Takže Luděk s Kaprem mu jedou naproti a my ostatní polárníci jedeme do Mimoňe na benzinku, kde náš další sraz. Hned po této domluvě zacvakávám do pedálů a jdu s Kolíkáčem na špic, touha zahřát se přebijí i strach z přehnaného tempa. Jedu co to dá, naštěstí vítr je mírně proti, takže jet ostřeji nemusí lidi v háku bolet, ale i tak slyším zezadu: Volněji! Sakra vy chcete abych umrzl! Kolíkáč mi po pěti kilometrech hlásí, že střídáme. Jen ho prosím a kdybych mohl tak i na kolenách: Ještě ne, ještě mi je zima! Kolíkáč mi vyhovuje a ještě to se mnou pár kilometrů drží. Jakmile začínám cítit prsty, jdu se schovat do závětří., Kolíku díky. V Mimoni jsme za pár minut, cestou se k nám připojují Luděk s Kaprem, kteří se svou misí neuspěli, protože s borcem se nepotkali, aspoň jim nebyla zima. Těsně před Mimoni mi už je zase pěkně teplíčko, jaká škoda, že musíme zastavit na benzince. Benzinku bereme útokem, kávy, čokolády, cola, tyčinky vše do nás padá jako do popelnic. Za dvacet minut dojíždí na benzínku i Luďkův kamarád, který se nám svěřuje jak to vzal na Český Dub, že se mu zablokla zadní brzda atd. Jsme rádi, že je tady a nemusí se zbývajících 80km plácat sám. Když se už chystáme odjet přijíždí také duo z vysílače Salo s Honzou na zeleném BMC. Jsou pěkně promrzlí tak ještě čekáme až se zahřejí kávičkou, což stařící využívají ke studování odborné literatury z Kolíkovi knihovničky (viz foto). Na kolo nasedám sice v teple ale po prvních metrech zase klepu kosu.za Mimoní se mi vybavuje minulý ročník, kde na nás v těchto místech padaly kýble vody a my byli v euforií, tentokrát bojujeme jen se zimou. Vítr máme krásně v zádech, takže ikdyž už máme v nohách přes 130km jedeme stále mezi 30 až 40km/h, Kolíkáč s Kaprem se proměňují na chůvy a starají se o unavenější borce z unavených. Doksy, Dubá to mi splývá jen se letí, jsem-li na špici snažím si to co nejvíce užít, nohy sice brní, ale nebolí, vždy když mě to začne bavit nejvíce, zbrzdí mě hlášení zezadu: Moooc! Několikrát jsem na vážkách, zda-li neopustit teplo skupiny aspoň na tento úsek z Dubé do Mělníka si to pěkně prásknout na samotku sto metrů před balíkem, ale nechám si své chutě zajít a vždy zase shodím a poslušně se řadím do závětří kde se jede opravdu zadarmo. Za Mělníkem kolem 180km mě začíná bolet levé koleno, skoro při každém šlápnutí mi tak 5cm nad čéškou píchne, začínám hledat vhodné převody, ale bolest neustupuje. Takže poslední kilometry dojíždím více méně jen pravou nohou, levou jen se setrvačností točím a občas zkouším zatlačit, zda-li to píchání nezmizelo. Posledních 15km jedu na špici s Pupákem, který jede přesně dle mého gusta tzn. bez zrychlování nebo zpomalování. Za Hlavencem ještě hypnotizuju tachometr a čekám až přeskočí z číslice 199, číslice 200, což se děje před Podbrahy! Výborně první letošní dvoustovka padla. Po dojetí mě nohy krásně brní, koleno bolí jen na omak tak snad to bude do soboty dobré. Škoda nezdolání samé špice Ještědu, ale dnes by to byl nerozum na druhou. O tom, jaké jsem zažil zklamání sám ze sebe ve stoupáních kolem Ještědu jsem již napsal

8 dost, takže teď už jen to dobré. Kaprova garáž je nejlepší zázemí, které existuje, kdo to nezažije nepochopí. Prostě si představte, že jedete sedm hodin na kole ve dvou stupních, dojedete domů ještě než dosednete máte na stole vynikající domácí vývar s játrovými knedlíčky, ještě než dolížete první talíř máte na stole domácí gulášek, ke kterému máte na výběr mezi několika druhy alkoholických a nealkoholických nápojů a jako třešnička na dortu jsou samozřejmě narvané mísy s koblihami, které nám připravit muselo zabrat nejméně půl dne a my je zlikvidujeme za 30 minut! Že je u Kapra teplíčko nemusím ani zmiňovat. Bobek nám připravil bohaté, skvělé ceny, do teď nechápu jak to dělá, že do nás tolik investuje, připravil čtyřstránkový elaborát, který nás pěkně pobavil, prostě na vše zlé se pak velmi rychle zapomene (nebýt tedy Kolíkáče, který mi tak co 5minut připomínal, že mě na to mém vrcholu sezony dal jako Malinu). No co dělat, příští rok jedu zas ať s Malinou nebo bez. Kapříku, Bobku díky moc. SÁZAVÁK Kolíkáč Zahleněný Sázavák Nevěřícně koukám na předpověď, po čtvrtečních srpnových Kolodějích, přišel na Sázavaka zase leden. Navíc můj vzduchový filtr je stále zaneřáděn, takže sobotní deštivé ráno naznačuje krásný sobotní program na divanu u televize. Ovšem Kapr chce podepsat a orazítkovat licence, tak že by se udělal rodinný výlet za úvalskými keškami? Kolo si do auta pro sichr dám, třeba začne svítit slunce. Zapnuté stěrače nesignalizují změnu počasí, do háje, takový skvělý hromaďák, letos jich je na jaře zase poskrovnu a já budu čučet a závidět z auta těm magorům, co se klepou v dešti na startovní čáře? Start, a už se gumuji za Kaprem, který sjíždí první odjetou italskou Lawi group. Uff, jede se slušná kaše, natáhlo se to do dlouhé lajny a každé zaváhaní se nemilosrdně trestá... Na svá bedra si bere sjíždění Kapr, skáču mu do háku a děj se vůle boží. Nejede se mi špatně, zleva již se řítí Malina a pokouší se je docvaknout tvrdým nástupem. Kapr jede stále přijatelné tempo, Hradešín za námi, doleva do děr na Masojedy. Již začalo drobně pršet, skáčeme v tom tankodromu, a už to lítá, bidon od Sala přede mnou, jedna klička, trefuji jámu, najednou vlevo couvající Malina, chci se ho zeptat, co se stalo, ale nějak nemám slov, pusa plná hlenů, a do háje již mám díru 10 metrů, Kapr groupe je asi v 5 lidech včetně skvěle jedoucího Bonza a pomalu se mi vzdaluje. Skvělýýý, takhle jsem si to přesně představoval, ohlédnu se, za mnou liduprázdno a mám to chuť zabalit, otočit a zalézt do auta. Jako na dlani vidím, že Kaprova skupina pomalu stahuje ztrátu na vedoucí grupu, pro mě ovšem nehezký pohled. Naštěstí zezadu přilítne Salo, který se vracel pro bidon a za ním zavěšen i HonzaB s Liborem Domanským. Salo to ještě hecuje ke sjetí, vše marné, ale po chvíli nabíráme odpadlý vagónek v podobě našeho Bonza. Přes skvěle ohlídanou Vyžlovku přeletíme a mažeme do údolí. Kluci jsou plni sil a elánu, a tak se špice nešetří, jen já jsem nějaký zabrzděný a moc se na špici nezdržuji. Skalice kostky chytám i menší zásek, ale jak kdyby na mě čekali, díky kluci. Do Sázavy se napít, cucnout gelu a jde se na Dojetřice. Hned od zdola jde do trháku Libor, já nasazuji konstantní tempo a jedeme za Liborem. Jak jsem pošetřil síly na rovině, tak mě ani nikdo nechce střídat, ve vesnici je Libor náš a v rozjetém vláčku to šněrujeme nahoru. Sjezd z Vodsliv do Chocerad je moje tragédie, ani z kopce mi to nejede, bojácně brzdím do každé zatáčky a dole ty díry jedu krokem. Nesmím se tedy divit, že do kopce na Ondřejov najíždím se ztrátou min. 50 metrů, a mám jak na dlani Sala a Libora, jak se pomalu vzdalují Bonzovi a HonzoviB. Na HP u pudingu, o kterém je už dávno rozhodnuto, se dáváme do trojice a již smířeni s osudem drtíme ondřejovské kočičí hlavy. Bonzo s HonzouB jedou parádně, jsem nakonec rád, že jsem tady s nimi, dává mi to zapomenout na ty moje divný stavy. Stále máme na dohled odjetou dvojici, ale již nevěřím, že je sjedeme, ale náhoda v podobě autobusu nás nakopla a na kruháč na Mukařově jedeme šrot, který je odměněn, jsme zase v 5 lidech. Před cílem, chci sdělit klukům, že spurtovat určitě nebudu, odtáhli toho více, ale nějak přes ty hleny nemůžu mluvit, a tak v cílovém brdku nechávám vše osudu. A když člověk jede bez ambicí a bez cílových nervů většinou to dopadne lépe, než si myslel. Žádné křeče, kopec se mu zdá i rovinatější A tak jedu tempo Sala, a trochu nezaslouženě, se překulíme přes cílovou čáru o chvíli

9 dříve než zbylé trio... Pochvala a úcta k lidem co letošní Sázavák znovu skvěle připravili, výsledky a fotogalerii jsem hltal jedním dechem! PS: a v neděli mi bylo lépe, a pak že kolo není lék MILOVICE - PAVE TOUR Dreamer v Milovicích ve stylu Paris Roubaix Az me to prekvapilo, ze jsem byl nakonec jediny ucastnik z naseho klubu, ktery se vydal 1. kvetna na novy zavod po kostkach v okoli Milovic! Protoze poradatel upozorvnoal na tezky teren ve stylu Paris Roubaix resil jsem jaky material vzit. Canyona jsem opravdu brat nechtel, takze jsem sundal svetlo a zvonek z Ridley a na zavod se vydal s timhle "zimakem". Pocasi bylo takove nijake, pomerne chladno, oblacno, asi 13 stupnu vic ne, dost foukalo, proste idealni pocasi na jarni klasiku jako z Belgie! Na startu opravdu dost lidi, vcetne krosaru Dlaska, Kyzivata, nechybelo opet Lawi se Zahradou, Libou, BMC v silne sestave, nechybel ani kamarad z Kanaru a konecne nechybel ani Petr Kolhbeck z Lawi, ktery se o tomhle zavode dozvedel defakto az ode me a kdyz zjistil jaka to bude klasika tak nevahal ani vterinu a take dorazil s velkymi ambicemi! :) Trat jsem si vuebc neprojel jen kousek kolem startu a cile, bylo docela problem v tech polnich cestach najit kde je start :) Presto nevim jak to delam ale letos jsem na zavodech na startu vzdycky v prvni lajne, pritom tam urcite necekam pulhodiny predem I tady tedy zacvaknu do pedalu jako prvni stejne jako na PRS a do terenu vyjizdim jako prvni. Plaste jsem podhustil na cca 6 baru a protoze ty kostky nejsou tak hrozne jako treba v Prasilech, ani to moc nedrnca a da se jet. Po startu je opradu lepsi byt vepredu protoze cesta je uzka, diry, kostky, obcas zbytky pisku jak prselo den predtim. Kopec se mirne utahuje tak 4% ma a ac se to nezda balik se deli. Chytam jeho konec a kdyz se najede na hlavni silnici (coz jsou sice porad kostky, ale uz kvalitnejsi) tak jsem v cca 30 clennem baliku. Honzis ani kamarad z Kanaru tam prekvapive nejsou, hmm tak dobry no. Pocitove jsem pritom nemel pocit ze bych si hrabnul na uplny dno, zeby se zacala zimni priprava zurocovat? Pak se v baliku jelo spis uz tempo byl jsem zasity vzadu, bylo tam dost lidi ktery neznam takze jsem se nikam moc necpal. Protoze byl ale profil rovinaty nebo jen s mirnymi hupy, porad nekdo nastupoval. Kde uz bylo dobre byt vic vepredu, protoze clovek mohl prijit a moment, kdy se balik rozdeli. A tak jsem se tlacil vic dopredu, nekam k P. Kolhbeckovi ktery jel opravdu pekne a ma letos opravdu velkou formu. Takze jsem treba v jeden moment i nastoupil, ale vzapeti co muj nastup skoncil, hned nastoupil Treml z Lawi a dalsi. A tak se to porad prelevalo a tak zatimco jsem byl v jednu chvili na spici, o 30 vterin pozdeji jsem byl na konci skupiny a ani jsem nevedel jak. Pri najezdu do 2. kola jsem vedel ze se odbocuje z hlavni nekam na cyklostezku ale cekal jsem to misto driv, kdy jsem byl na cele. Kdyz to misto stale neprichazelo usoudil jsem ze tedy bude az dele a jak jsem psal vyse, behem par vterin jsem se snadno zase propadl na chvost skupiny, tam proste stacila kratka ztrata pozornosti. Bohuzel v ten moment mi doslo ze se blizime k te odbocce kam bylo zahodno najet nekde vepredu, protoze nasledovala uzka cyklostezka po polni ceste nasledovana kostkami. Tam mi bylo jasne ze se pojede lajna a je rozdil ject tam do 10. mista, nebo na 30. miste :) Takze se na posledni chvili tlacim dopredu, ale prava zatacka o 90st je tu drive nez jsem myslel a nestiham brzdit. Lidi prede mnou uz zataci, ja brzdim brzdim abych do nich nevrazil. Sice jsem vse ubrzdil ale borci za mnou ne. A tak najednou stojim na zemi, snad jsem ani nespadl, ale koukam ze zadni kolo ma prohnuty rafek a to tak ze na tom nejde pokracovat! Pada Salo ktery pro zmenu zboril predni rafek. O minutu projizdi asi 8 lidi s Honzisem a kamosem z Kanaru. Jaky pocit frustrace, hrozne si nadavam, ze proc jsem nejel v klidu treba s nimi! Neudela s tim uz ale nikdo nic a a tak jsem dosel pesky asi 200m k autu a jel domu, bohuzel tedy DNF, nohy jsem mel dobre, na to ze jsem jel na starem zimaku o 2kg tezsim nez Canyon tak to stacilo na to zustat v celni skupine. Milovice tedy po zavodni strance nevysly, trat to ovsem byla paradni a doporucuji za rok vice slapkam aby se zucastnili!

10 KOUŘIMSKÁ 50 Honzis Kouřimské kilo v čelní grupě pátek večír, mám se přihlásit? Aha - už to nejde... Tak nic, počkám na ráno. Radar - bude lejt... Hm, tak jako jedu, když už jsem přezul Madonu z Pave tour zpět na závodní pláště. Do Kouřimi to mám 11km, nejede mi to, co tam budu dělat??? Registruju se na kilo, nač troškařit, že jo Super zpráva, oddělené starty! Nepříliš pozitivní zpráva - je tu Néža, Somr, Malina, Kudrna, Dudek, Vokolci, Holub,... Oops, to docela smrdí průserem. Začíná poprchávat, startujem, Kolík v úniku Drtí tam převod a la Vitas a vypadá dobře, pak kecám na špici já s Kaprem, bohužel Néžu a spol. to dle předpokladů přestalo bavit a nastupujou. Blijem do Dobrého Pole, chvíli voraz, hned levá a nanovo tam lovím hák do 6% stoupáku na Bulánku. Nahoře tam skoro nejsem, ale když to přežil i Technik s Kolíkem, tak by byla škoda to pouštět, ne? Prezident řve v euforii a to máme za sebou jen asi 6km Jedem nejedem po mokru přes Olešku asi v 20lidech údolím. Občas se někdo větrá, asi zkouší nohy - třebas pan Malina Nicméně až pod druhý kopec - teda spíš takový magnet kolem Benátek směr Uhl. Janovice zůstáváme komplet. Mám zase co dělat, ale pak se tak zvolní, že jsem chvíli i vepředu a když zezadu přijede Kapr s hláškou - pojď, jedem! tak nečekám a jedu. Mu v háku, páč časovkář se pozná a já mám co dělat mu vůbec někdy vystřídat... Ještě je tu s náma jeden týpek s Cannondalem. Valíme si to přes Janovice, já tahám nejmíň, nemám rozhodně tolik sil abych se větral před balíkem! V Žíšově nevybírám zatáčku, jedu trávou, pak už zezadu dolítá balík, takže čekám. 2 hnusné přejezdy a teď padák přes Bečváry. Za dalšíma kolejema nástup do magnetu, ale jsme tam všici. Padák přes Mlékovice, další přejezd, sjezd do Toušic a hup nad Kouřim. Padák na náměstí, mačknout mezičas 1:17hod a něco - průměr přes 38km/h. S Kolíkem a Technikem jsme tak hezky vzadu, že spadlé bidony, natažený balík + kostky způsobují dělení skupiny. Tak nějak nečekaně, ale prostě tam nejsme! Potěš koště, takhle to pro*rat??? To jako prr pánové, gumuju kostky v Kouřimi, dojíždím Technika, vsadí tam hezkou špici se svejma Zippama, ale je to málo, rakeťáci maj furt 30m. Dlouhejch 30metrů... Nedá se svítit, nastupuju, dolítnu prošitej top 10 a hnedka nástup. Díky kluci, já jsem úplně poblitej a musím další minutu ze sedla až stehna pálí i v tý kose. Sotva lapám po dechu, ale jen co se dá levá, tak pánové zase zvýší tempo! Už se to dělí, už se to porcuje, vepředu Néža tancuje... Dostávám se na úroveň Kapra, biker Holub nám drobet pomůže ale ne, nejsme tam, máme asi 20metrů. Jenže 20metrů, poblitej, sjížděj to... Sotva točím nohama, hákuju, pak teda nějak střídáme a furt vidíme ty šmejdy vodjetý. Moc nespolupracujou, ale na nás tragédy to stačí. Naštěstí Somr z Lawi sjíždí i vlastní koně a spolu s Kaprem a Holubem to tam nakonec ve Výžerkách dojedem! Yes baby! Pak se nejede - dobře, jsem už ve stavu necukat - odpadám. Nejni tu Kolík, Technik ani Klímič, zůstalo nás 13, teď jen přežít co nejdál! V magnetu se nastupuje, chytám posledního háka, posmrkám si rukáv, ale Ok, tady ještě nezůstanu. Odjíždí cyklokrosař z Kolína. Vlní se na tom hrozně, láme to, ale jede furt tempo. Naštěstí Němec z Vokolku zastává můj názor - jen ho nechtě, ať si větrá, budeme na něj čumět z 50metrů. No hurá, následuje kecačka a možnost si vorazit. Klidně bych dal i čůr pauzu, ale ne, výletujem. Uhl. Janovice, už se to rozjíždí, teda Kapr za to vzal a Néža podržel tempo. Průlet městem, v kopci z města dojíždíme kluka z úniku. Následuje další chvilka kdy se moc nejede. Dobře, km naskakujou, teď už to nepustit! Čekám co vymyslí Néža a spol, ale teprve za Bečváry se to začíná mlít. Najíždím vlevo a písku na Malinu, jenže tomu se nechce, takže si zašněruju silnicí sám a pak další a další lidi. Je to hezký, takhle se dobrovolně rakvit... Zkouší to snad každej, furt plyn na podlaze a pak si odplivnout a počkat, až to zase někdo zkusí. Hezká sportka, kdo vyhraje? Cíl se nezadržitelně blíží, ďolík v Mlékovicích jedeme přes 50km/h a kupodivu se tak dá jet i chvíli do kopce Koleje, au au, do Toušic jedu z první, ale je tam auto, to však nebrání cyklokrosaři aby ho objel zleva. Poslední hup, všichni ze sedla, ale nic vážného, pořád hodně zájemců o bednu. Co s tím? Nastoupit Najíždím vlevo, Malinovi řeknu, tak naposled - cvaknu tam 53/12z, což je do mírného stoupání vhodný převod a tepy vylétnou nad 170. Mám náskok, jenže bolest ve stehnech pokračovat nedovolí. Tak nic, za zády Néža, za ním další chrti, ale když se nejede, tak tam ještě vsadím poslední watty a zkusím to rozjet na horizont, bohužel 50m před horizontem mi seká a už se to přese mne valí... Rezignuji a pozoruji všechny, jak si to valí do esíčka šedesátkou Bohužel vpravo je značka a zúžení a vlevo stojí auto. Kapr to tam pokládá, pokládá, brzdí, ale nedobrzdí a otře se o auto. Potom přepadne do silnice. Au au... O

11 kus dál se zvedá Zbyněk Kudrna. No dobře, že jsem udržel adrenalin na uzdě a radši dojel 10tej, ale celej. Průměr 38,2km/h, celkem slušný. V cíli se mě paní, která stříhá čipy ptá, jaktože vypadám i po stovce tak v poho? - no já vám nevím, ale posledních 10km styl brzda - plyn, tam jsem si hrábnul slušně, jsem rád že vnímám a těším se jen na domácí vanu. Že běžím zítra do vrchu na Plešivec radši nemyslím. Ty nástupy poznám, budou hřát Kolíkáč Nástupy, únik, kočičí hlavy a pak konec Mrholí, co zvolit za vrstvy, nakonec Kapr velí, krátký-krátký a návleky na ruce, při pohledu na Néžu a spol, bude asi teplo. První lajna, pozdravit PeBeho a jde se na to. Odstartoval jsem skvěle, jedu za zaváděcím vozem a stále mě nikdo nepředjíždí, až mám strach, že jedu blbě. Ale když se otočím, jsou tam, to pestrobarevné stádo rozzuřených býků, které se zatím jen rozjíždí k prvnímu kopci. Pěkně mě vyvětrali a jde se na to, konec ohledů, Néža zvedá zadnici a to je povel k zapnutí pořádné wattáže. Uff, tady ty nástupy pěkně bolí, ale jsem tam, Dobré Pole, ostrá levá a další magnet, a další nástup, už jedeme pěkně natažení v lajně a rochníme si v maximálkách. Když už si říkám, že svěsím nohy, že už to dál nepůjde, taky zvolní, jéé to je pocit! První postupný krůček za mnou, Bulánka dobita, vidím záda Kapra a Maliny a zezadu přilítne ještě Technik, no skvělý. Teď by to mělo jít, do Janovic vcelku rovinatý profil, je nás kolem 20 kusů a cákame si do ksichtů. Malina s Kaprem operují na špici, taky se tam na chvíli ukázat, ale do cíle ještě daleko a kukaček se tu veze spousta Malina to zkouší, po chvíli Kapr s Honzisem a kámošem Dreamera z Kanáru Michal Kubíček. Tak to už vypadá nadějně, s Technikem drtím ocas skupiny, Malina přilítne ke mně s hláškou: V zimě objedeš celou republiku a teď když je Kapr v úniku, tak smrdíte vzadu.... Tak teď trochu na špic a brzdit, ale není to moc platné, hned jdou přese mne, trio v úniku je stále nadohled a v Janovicích je máme. Teď pár rozbitých železničních přejezdů, po rozmydlených silničkách, kde mi jednou v zatáčce ustřelí zadní kolo, no to potěš, osvědčené Conti, co drží na mokru. Najednou jedu jak připodělanej, furt zkoumám zadní kolo, nemám snad i defekt? Nejlepší obranou je útok, musím dopředu, a hele s Kaprem jsme se ocitli v mini úniku, Kapr zařve B8 vítej a užíváme si chvilkového opojení. Ale netrvá to dlouho, již nás mají a Kouřim je tu. Najíždím tam zase netakticky na ocase, zase jsem v nedbalkách a uspokojen, že když jsem byl před chvíli v úniku, že se nemůže nic stát. Ale šeredně se spletu, přes náměstí se jede pěkné řemeslo, kočičí hlavy vytloukají klíny do těla a najednou tam mám díru jako vrata. V totální kaši si sjíždím chvost balíku, ale je to pěkně natažené, je tu Honzis, Technik, safra kluci to chce dolítnout, visím jim z posledních sil v háku, Honzis ještě přikládá a je tam, bohužel s Technikem již nedokážeme více přiložit Tak to jsme to pěkně podělali... za námi Pavel Veselý, co s námi jel Rytířov a Michal Dyntar z HSK. Tempo upadlo, vydýcháváme ten šrot a frustraci, jak nám to fouklo. Po ostré levé, ještě zkoušíme zmobilizovat síly a jet tempo, stále věřím, že by ještě někdo mohl vypadnout a opravdu, na horizontu červený Vokolek a dle stylu jízdy to vypadá na Klímiče. Za Bulankou ještě zazmatkuji a střihnu to blbě doprava, další ztráta, škoda, možná by jsme Klímiče sjeli. Točíme hezký kolotoč, za Benátky ale ztrácíme Michala a vidím, jak se Klímič dal dohromady s dalším Vokolkem Pavlem Svobodou a začínají mizet. Technik to ještě zdravě hecuje, Pavel jede parádně, já už nějak bez morálu, teď už to bude jen přeprava do cíle. SEDLEC-PRČICE Dreamer Monínec má svoje kouzlo Pred rokem jsem poprve okusil Extraligu Masters na Moninci a hodne se mi libila, takze protoze i letos vysel volny den uprostred tydne, nevahal jsem s ucasti, i vzhledem k nejistemu pocasi na Mamuta kam chci jet ale pouze kdyz nebude prset Doprava do Monince s legendarnim Kolikacem, ktery proste nechybi na zadne akci! Cestou probereme a zhodnotime dosavadni prubeh sezony, proc nejsme na bedne od uvodnich zavodu navzdory dvoukilum v breznu nebo priprave na Kanarech (vzdy se najde nejaka pricina) a za hodinku jsme jiz v Moninci, kde se zaprezentujeme. Kratke, ale presto neprilis dlouhe rozjeti pouze do Susetickeho kopce a pak si stoupnout na start. Tam stare zname tvare (ktere jsem pred

12 par lety vubec neznal), stojim vedle Bedy Pruchy, vedle Technik, napravo LAwi, Honzis, hodne BMC, proste jako pred rokem, sem prijedou jenom lidi kteri se neboji kopce a to se mi libi! Po startu jedu v poklidu na hodne na spici, prede mnou pouze jedna dvojicka. Jak se kopec zacne utahovat cekam co se bude dit, zatim nic, ale pak se napravo prezene Petr Novak z Lawi a zacne odjizdet. Hned ho hakuje Beda Prucha no a ja protoze jsem na cele tak taky. Dobry jsem tam ale uz to dost boli hned takhle po startu, porad nerozjetej. Pak se chvili zvolni dotahnou se dalsi lidi. Jenze Novak vsadi druhy nastup, podruhe se hakne Beda Prucha plus Dudek z Kolokamu, taky to jeste chvili zkousim a za mnou dalsi lidi, ale pak to vzdavam a cekam na balik. Zavod bude dlouhy, rikam si ze Novak mozna vydrzi do cile ale Bedu nejspis nekde sjedeme. Zbytek Lawi pak samozrejme netaha, takze sjizdeni se ujimaji hlavne BMC plus myslim Kudrna z Endurainingu. Po prvnim Suseticaku je nas tak 35, je tam Technik, Honzis i Ala z Kolodeji. Sjezd se drzim spis vzadu ale nejakou ztratu nechytam, kazdopadne po te rozbite silnici je proste lepsi to nehrotit. V druhem kole najizidim do kopce pomerne vzadu ve skupine takze nechytam nastup a nase skupina se deli na dve poloviny, odjelo nam tak 10 lidi, stiha je nase cca 15 clenna skupina. Pritom to vypadalo tak nevinne a najednou byli odjeti Po sjezdu a dalsich brdcich se nam je ale podari doskocit ale docela to bolelo! Uz tam neni Technik, jenom Honzis. Treti kolo a kopec se jede sice taky hodne na krev taha tam myslim nejvic Kudrna, ale tak nejak tam vsichni jsou krome par odpadliku. Mimo kopec se ale moc nejede, tempo obcas az moc uvada, vypada to ze uprchliky s timhle asi nedojedeme, prtooze to co najedeme v kopci, jinde zase ztratime. Ctvrty a posledni Suseticak cekam co se bude dit, pred kopcem beru gel a vyckavam. Honzis se vetra na spici ne ze by jel pomalu, ale proste to jeho tempo je takove, ze z nej lidi jako Zahradka nebo Kudrna v klidu jeste nastoupi. A to presne udelali, takze opet se jede do kopce v haku za sebou a kdo tam neni tak ma problem. Ja to nejak haknu a s vypetim sil tam jsem uz nas zbylo tak 10, Honzis odpada, no ani se nedivim kdyz predtim jel 10min na spici. Pak cekam ze se uz pojede v klidu az do ciloveho kopce na sjezdovce, ale to jsem se spletl. Nekolikrat zkousi odjet Liba a Zahrada jeste s Heczkem z Kolokramu, my se je snazime zoufale dojet coz se nam nakonec povede jeste pred Sedleci. Cekal jsem poklidnou pripravu na zaverecny kopec a misto toho abych se bal aby mi to neujelo jeste pred nim. A prave proto je cyklistika tak krasna, scenar se meni kazdou chvili :) Cilovy kopec a moje motivace trochu vadne, protoze mam splneno, objel jsem cely zavod s temi nejlepsimi, jiny cil jsem si nedal! V kopci u parkoviste jsem na konci nasi grupy, ale mozna prilis brzy shazuji na lehky prevod (v domneni ze ten kopec bude dlouhy, coz nakonec nebyl, mel jsem si ho taky projet), zatimco ostatni to jeste chvili lamou, takze mi poodjizdi. Cekam ale ze budou odpadat a cil byl aspon pak nekoho predjet. Chytam diru 30m a vidim jak dopada Snajdr a pak Hezcko, ostatni tak nejak pospolu. Snajdra dam ale pak se jeste nebezpecne dotahuje, Hezcko taky vypada ze bych ho mohl dat, ale tim ze tocim 34x25 tak mam sice zaruceno ze nedostanu krec do nohou, ale moc rychle to nejede! :) Takze nakonec dojizdim takto, 5. misto v kategorii je pekne, kdybych to o kousek dele lamal na silu tak jsem mohl mozna byt jeste o 1-2 mista lepsi, no ale to si zase muzu nechat treba na pristi rok! Za me moc pekny zavod, kdyz vyjde pocasi, je to tam moc hezke zavodeni! Honzis a zas v Prčicích... Jako nejni moc závodů extraligy, kam se těší maratonci i zapřísáhlí odmítači ledniček s pasy proklatě hubenými - že jo Tomáši Dudku Na náměstí bije desátá, na pásce jsem já a Prochajda - oba tak nějak konstatujeme, že konkurence je natolik silná, že bude umění odviset i prvních 6km Lukáše Ouzkého, novou posilu SKC jsem upozornil, že dneska o bude dle hesla - hákovat aspoň někoho Na roštu je nás padesát, kucí z LAWIny ladí na Mamuta, to však nebrání Peťovi Novákovi rozporcovat balík na hadry už v první vesnici Jak říkal Zahrada - prej má náladu to roznastupovat! Kdežto sedřenej Zahrada by se spokojil s taktikou jedem a v dojezdu ať si každej jede svoje watty a bude rozhodnuto Vřele doporučuji mrknout na STRAVU jaký wattíky tam pak Zahrádka v dojezdu předvedl Tak nic, popojedem. Vepředu odlítlej Novák, Dudek a Průcha - LAWI nejede, Kudrna i BMC v klidu - já jsem teda v neklidu, ale první sejto jsem přežil. Uf, už jenom 95km Sjezdík si tak nějak pamatuju a neodpadám - jede se "jen" 67km/h. Úsek do Sedlce je na bočáku/proti - rychta, ale v háku top je gut. Naštěstí se moc nejede. Druhý sušetičák, další sejto, gruppe reduzieren, Dreamer bleibt, ich bleibt, pár dalších kaput... Moje nohy zrovna netáhnou, nástupy většinou řeším couváním balíkem a když už mě nikdo další nepředjíždí, tak

13 se teda musím snažit sám a uviset na gumě. Pak se nahoře vysmrkat, vykašlat a pokochat se pohledem na v klídku trénujícího Líbu jak si tak švihá a vypadá jako při kompenzačce Prohodit pár slov s vždy dobře naladěným Zahradou, zkontrolovat kolik nás zbylo a připravit se na třetí rundu. Moc se nejede, nebo lépe řečeno to někdo zkusí, ale dá se to přežít stylem couvám balíkem a pak mi to sjeďte Vida, potřetí v Sedlci, místama se nejede, nechaj mě i větrat na špici \ 4tej kopec jedu špic, myslím si tak nějak rozumně, tempíčko, 53/21, z toho by nemusel nikdo nastupovat. Před vsí odstřídám, abych nejel furt z první. Bohužel pana Kudrnu napadlo to ještě jednou roznastoupit. Bohužel já už si vystopupil, neb hlava usoudila, že sobotní duatlon Krušnoman nejni s totálně posekanýma nohama ideální řešení a já už prostě nevstal. Neuvisel to ani Němec z Vokolku ani Košík, ani Smejky. Nahoře se nějak poskládáme, máme 150m, ten Dreamer mě tam deptá, stejně tak hákař Míra Živný, kterého Zahrada prý zbystřil prvně až ve 4tý rundě Tajně doufám, že třeba nepojedou, že někdo odpadne, že je dojedem. Ne, nedojedem, nohy prázdný, občas mám problémy vůbec převzít špic. Ve sjezdu chytneme s Košíkem díru a Michal už rezignuje. Tak rezignuju taky a tahám vítr do Sedlce. Občas se protočíme, občas si tak lámeme ze sedla vedle sebe a je vidět, že jsme oba jak vyprášení. Dvojička zmizla z dohledu, konec do Jetřichovic výletujeme, uniknuvší skupina už je vůbec v tahu, za náma naštěstí nikdo. U dolní stanice lanovky dám malou, dozadu fouknu 21z a chci bejt tvrdej, když Peťa Novák prej bral 11-23z. Kadence klesá, silnice se zvedá, zvedá, až musím zvednout zadek Podjíždím lana, to už bude kousek. Jo prdlajs si pamatuju, ta hlavní stěna teprve přijde, rychlost osciluje u 12km/h, kroutím se na tom slušně, v dáli je vidět ještě víc prošitej dres z Vokolku, ale Němce už nedám a přijedu hold až skoro 3minuty za snílkem. škoda, ale měl lepší nohy i hlavu, já to ve 4tý rundě celkem prokaučoval. Nahoře už veselý pokec kluků z Lawi, je tu i 55kg modelka z Kolokrámu Sjezd dolů, vidíme Technika jaký jede řemeslo, to má grády! Dreamerovi ukážu mojí zkratku na řízek, kdy to fouknu po sjezdovce nahoru \ Bohužel podmáčený terén nesvědčí Conti GP 4000s a nahoře prohrábnu. Po gáblu to dám dolů, i s kamenitým nájezdem kde lítaj týpci s DHáčkama nahoru Sice mám jedinej vůl pláště od trávy a bahna, ale je třeba si udělat radost, že jo Tenhle závod je fakt rachota, je potřeba na to mít, je potřeba tam být a pak je to žrádlo! Pravý lejtko bolí jak čert, nevim co budu v sobotu předvádět, ale kluci z LAWI mají za úkol vyhrát Mamuta, to já zas nemusím, takže vlastně klídek, ne? Kolíkáč Kousek za Vitasem s Joníkem a Klímičem za zády! Nechytnout křeče, vzpomínka na minulý rok, jak jsem ještě cítil sval na startu Mamuta je příliš živá, ale Prčice přirostly k srdci, parádní, náročný a spravedlivý okruh, letos okořeněn cílem až v půlce sjezdovky, není třeba váhat. Skvěle se to sešlo v kategorii B (40-50let), BMC v plné sestavě až na Jirku Sekeru, Vokolci a další střelci, no bude to boj. První Sušetičák na rozdýchání, nahoře vzpomínka na Kapra a trochu poškádlit nervové buňky ostatních, takže zrychlení a soukromá vrcholová prémie je orange s dálkovým věnováním pro našeho maroda. Skvělý pocit, konečně cítím, že zimní příprava nebyla marná, v kopci jet vedle těch mistrů svého řemesla a mít nohy a dech na každé zrychlení. Hodně piji, jedu v nejtenčí variantě oblečení a stejně jsem orosen, není nad to si rozepnout dres a nechat se ofukovat Ztratili jsme již pár jedinců a valíme rozbitým sjezdem přes Dražku. Profil teď již spíše z kopce nebo malé vlnky, které se letí na velkou a znovu vzhůru na Sušetice. Přijatelné tempo bez větších nástupů, nahoře ale odskakuje Martin Šlégl (BMC) a dolítne si ho Honza Valeš (Cyklo team Killi). Asi by šlo to taky zkusit za nimi, ale nějak mám trochu v hlavě mamutí brzdu, abych to dnes objel se ctí. BMC přestalo jet a tím pádem tempo upadá a uprchlíci získávají větší a větší náskok, ztratili jsme je z dohledu a zdá se, že je rozhodnuto Ve třetím Sušetičáku, který moje prázdná hlava vyhodnotila, že je již poslední a jedeme do cíle, se zvedne aktivní Klímič, za něj se poskládá Petr Dix s Vitasem áááá a to bych to mohl zkusit. Jsem tam a naše čtyřka se začíná vzdalovat zbytku skupiny. Krásný asfalt a mírný sjezd je přímo předurčen ke kolotoči, kaše, sliny ze mě lítají na všechny strany, další nezapomenutelné chvíle, točit se s nimi! Rozmydlený sjezd, nesmím to pustit, díra nedíra jedeme šrot, to bychom měli udržet. Ostrá pravá na písečku a do háje! Asi 3 borci si nás v tom sjezdu dolítli, tak to je pěkný. Tak zase svěsit nohy a kochat se jarní přírodou A Joník je tu po chvíli taky, no hezký! No nic dopiju bidony, vyprázdním zadní kapsy, cíl je na dosah. Ale šeredně jsem se zmýlil! V Prčicích se málem pohádám, jelikož jsem přesvědčen, že již pěkně doleva, do cíle, ale všichni to točí doprava, znovu vzhůru na

14 Sušetice. Ty wogo, to jsem ale blb, juknu poprvé od startu na tachometr a opravdu, mám tam jen 75 km. Nahlas si začínám nadávát, dalšch 27km bez pití nedám. A tady se Vitas projevuje jako správný závoďák, dává mi svůj plný bidon, díky kámo! Nohy mám na odpis, ta nečekaná změna situace, když ještě před chvíli jely do cíle a teď jsem na ně naložil další okruh. Ale naštěstí se znovu nejede úplný šrot, i když Klímič stále zlobí... Pak nám nějak nepochopitelně odskočí Svoboda s Míkou, nikdo se nemá k tomu to sjet, no já jsme taky již nějaký přepnutý do režimu Standby. Sypu do sebe magnesium, Vitasův bidon vyprázdněn a cílová stojka je tu. Nebudu bláznit, křečci musí zůstat spát, točím možná až moc lehký převod a to na některé s 23 zuby nestačí a ujíždí mi. No pěkný závěr, pěkná příprava Grapy. Cííííl, kousek za Vitasem s Joníkem a Klímičem za zády, krásné počasí, bez křečí, safra to zase byl den! Technik Technik dostal ukázkovej klepec Vzpomínám na Sedlec-Prčice 2010, poslední sezónu, kdy se ještě jelo k hotelu Relax. Pamatuju závod, který mě strašně bavil, pamatuju sedmýho fleka v kategorii a zařízlýho Honzise na pásce. Pamatuju defektícího Maliňáka a 2000 nastoupaných metrů.tři roky se s třemi léty sešly a cíl je konečně zase u Relaxu a já zase trochu jezdím, ale spíš jen závody, bo na trenink neni čas pičo. O víkendu jsem si švihnul Kouřimskou stovečku a Blsecké okruhy v JAL, takže bylo zaděláno na pěkný průšvih, ale když člověk nemá čas na trénink, tak se holt musí jezdit rušit na závody a doufat, že po čase se přestane tolik rušit a třeba uvisí i Honzise nebo rakeťáka Dreamera. Doufal jsem doufal, ale málo, kolečko se mi nepolámalo, spíš se polámaly nožičky ve druhym Sušetičáku, do kterého najíždím z prvního fleku. Řečí klasika: jedeme normální tempo, pak se ohlídnu a (konec bohužel trochu jinak, než to obvykle slýcháváme od Kapra :)) za mnou nikdo. Díra 20 metrů a keep rising! Honzis v prd, Dreamer v prd, všichni tamtéž. Zmocňuje se mě zoufalství. Mám totiž pocit, že snad za mnou nikdo nemůže být, že to všechno pojedu ještě 80km na samotku a druhej balík mi dá 2 kola. Když tu čuju naději. Postupně to začiná odpadat a já sbírám korálek po korálku, na horizontu docvaknu Petra Zikmunda, borca, co nám docela narost, tak se za ním jezdí solidně v háku, což jsem si ověřil před pár dny v Bílku, kdy jsem se mu nehnul od zadku. Spolupráce s Petrem je pecka. Příjde mi, že je na tom o dost líp, ale snažím se dle možností střídat. Ve sjezdech to pálíme náramně. Petr je zřejmě domácí a volí ideální stopu, brzdy šetříme. Ve třetím Sušetisviňáku domastíme Šuvadu, Vajdu a Lukáše Vítka z Dextru. Myslíme si, že to teď náramně roztočíme, ale ve skupině je cítit lehká apatie, tak nakonec jedeme stejný hovno, jako doposud a docvakávaj se další 3 kolíci. Ve 3. a 4. kole to nějak šmrdlám spíš vpředu, před Prčicemi už šetřím Jouly (a just Jouly ne Watty), za čož mě peskuje náš výpravčí Běhounek, kterej by rád rozjel kolotoč 5 kiláků před cílem. Já na něj nechápavě čumím a dělám, že jako nevím, že jsem byl na pouti naposledy před 15 lety. Do Jetřichovic v háku, první útah do 15%, jedu! Kolem lana mám 20 metrů na ostatní chrty, za parkáčem 30. Vajda vstává. 36/21, někdy i 36/19, šinu si to starym Kolorédem, když tu slyším výkřik vzdálený, byla to léčka já to nevěděl, jako starej vůl jsem dostal od Vajdy na pásce. Teda mně se to aspoň zdálo jako na pásce, výsledky ukázaly 6 vteřin (totiž sekund, ať je to v SI) :) V cíli gratuluju Honzisovi a Smejkymu. Dnes se ukázalo, že naše výkonnost, ještě srovnání zdaleka nesnese. Natrhli mi záda až k lopatkám. Za chvíli supí do cíle druhej balík a mezi prvními Kolík!!! Kolík dává Klímiče!! Kolík dává Joníka!!! Tak to je bomba. Skvělý výkon. Dreamer s Kolíkem drželi náš šlápoťáckej prapor dneska hodně vysoko. Technici vymřeli po meči! Naštěstí tohle nemusím psát nohama. Na kolínkách svítí nápis Out of order!. HOŠTIČKY Dreamer ŠUAC stále žije - jaký byl mistrák v Hoštičkách? Trochu netradicne se uz na zacatku kvetna jel mistrak SUAC v Hostickach, coz je takova mala vesnice kousek od Klatov. Mimo lokalni konkurenci zde sem moc lidi nejezdi, navic v ten samy den se v Praze jela Kourimska 50 a v nedeli se pak jela JAL Bilsko. Presto bylo v sobotu na startu pomerne dost lidi, odhadem balik tak lidi, startovaly vsechny kategorie bez rozdilu. 75 km na 7,5km okruhu znamena ze se jede 10 okruhu v mirne zvlnenem terenu, kde nejvetsi kopec je cilovy kratky 30m brdek. Pocasi

15 nastesti docela povedene, slunce a 20st takze jsem jel z domova po ose a mel prijemnych 25km na rozjeti. Na startu docela konkurence, Beda Prucha, Fr. Rabon starsi, P. Kohlbeck a dalsi zname lokalni tvare. Trochu jsem ladil kolo par dni pred zavodem, jiny tlak v plastich, jinak sedlo, kratsi predstavec tak jsem byl zvedavy jak to pojede, no popravde moc to nejelo ale to az za chvili :) Navic jsem byl stale trochu frustrovany z nedojeti Milovic ve stredu, takze jsem tenhle zavod bral jako odrazovy mustek k tomu zjistit, jestli me zavodeni jeste aspon trochu bavi nebo ne. Po startu vyrazil Beda PRucha ale jen se tak zahrival. Jel skoro porad cely balik cca 40 lidi. V kazdem prujezdu do toho 30m brdku se jelo naplno ale tak nejak skoro nikdo z baliku neodpadal az na par jedincu. Mne se jelo sice v pohode na to byt v baliku, ale ze bych citil nejakou silu na vetsi akce, nastupy to ani ne. Prvni polovinu kol jsem byl vzdy vepredu v baliku, obcas i tahal. PAk jsem zjistil ze kdyz pujdu dozadu tak je to uplne stejne a budu usetren te drobne nervozity v baliku. Nekdy od 7 kola uz to zacalo byt hodne stereotypni, ty okruhy se brzo okoukaji. Nic proti te trati, je to porad hezky okruh v blizkosti Sumavy, skoro bez provozu, ale preci jen 10x okruh je dost :) Nastupovat nikdo ani moc nezkousel a vypadalo to na hromadny dojezd. Posledni kolo a cca 3km pred cilem nastupuje jeden borec, presne v miste kde jsem loni nastoupil ja. Mne ale loni sjeli takze jsem v klidu a cekam podobny prubeh, protoze jde o borce ktery sice nejezdi spatne ale v top favoritum nepatril. Bohuzel ale nikdo moc nejede a borec nam mizi nejak podezrele rychle. Nee ze by se nejelo, prumer jsme meli skoro 36 to zase se jako docela jelo a o moc pomaleji nez UAC se tyhle SUACy nejezdi. 1km pred cilem se konecne zacne jet lajna jsem tam. Cilovy brdek, uzka silnice, necpu se tam za kazdou cenu a tak se zakonite propadam. Cca 10 lidi me dava, toho uprchlika nakonec o 1 vterinu nedojeli, takze gratulace ze mu to vyslo, zaslouzil si to! Byl to pekny zavod az doma jsem zjistil ze jak jsem ladil to kolo, mel jsem predek podhusteny na 6 baru, predni brzdove spalky mi drhly o rafek a mel jsem povolene sedlo v lyzinach, coz jsem zjistil druhy den pri treninku. Asi i tohle prispelo k tomu ze mi cely zavod prislo ze sice nohy nejsou spatny, ale tak nejak to nejede! :) Takze mistrak SUAC je za nami, kazdopadne za rok by si mistrak za me zaslouzil tezsi trat a pozdejsi termin BĚLEČ - SILNICE Dreamer Z kopce dolů jako Wiggins na Giru Pocasi na nedeli slibuje letni teplota a protoze se nikde jinde nic nejede, nezbyva nez jet do Belece, kterou sice moc nemusim kvuli tomu neprehlednemu sjezdu, ale loni jsem to nejak pri me premiere zvladl tak uvidime letos! Vyrazim pomerne brzy, takze na miste jsem nekdy v 8:30 a stihnu si tak objet jeden cely okruh, v domneni ze "natrenuju" ten mnou obavany sjezd. OVsem kdyz si to pri rozjideni projedete rychlosti pod 50kmh a pri zavode vam nestaci ani 60kmh aby vam celo neujelo, tak neudelate nic a veskery "trenink" je k nicemu :) Na startu tradicni sestavy od LAwi po BMC a k tomu Jirka Jezek. Tak to se asi dneska poleti. A take ze ano, po startu jsem jeste chvili vepredu ale uz ten kratky sjezd v Bratronicich jde preze me az moc lidi. Ale nijak to zatim neresim protoze pak je ten dlouhy usek po rovine kde se to stejne vse sjede. To se tak deje a blizime s k prvnimu sjezdu do Nizboru. Pred rokem jsem tu sel na UAC do uniku a do sjezdu najizdel zepredu, letos to ale moc nejde, protoze uz pred sjezdem se jede podle me 50+ kmh tim ze fouka mirne do zad. Lidi porad plnej balik, no dneska na to nemam lokty se tam vecpat a tak do sjezdu najizdim z nejake 30? pozice? To je docela bida, takze pod Nizborem kde jeste jedu opatrne kvuli sterku ktereho jsem si vsiml pri rozjizdeni se dal propadam. Pri najezdu do kopce mohutne zaspurtuju ale i tak vidim ze je to spatne, kousek prede mnou sice Honzis ale balik natazeny a celo tak 200m vepredu. A protoze celo jede naplno dal, tak i kdyz treba jedu stejne rychle jako oni, neni sance je dojet :) Nohy sice jedou, ale uplne cerstve nejsou, takze si tak nejak hlidam Honzise aby mi s nejakou formujici se grupou neodjel a dal to nehrotim. Nahore se nas posklada cca a jsme prvni balik za celem, kde je taky tak 20 lidi odhadem. Je tam proste ta dira 200m ale najet tam po sjezdu jak rika MAlina do 10. pozice na to jsem dneska absolutne nemel, vsechny ty moje pady za zavodni karieru, vsechny pady a karamboly na letosnich jarnich zavodech jako Okolo Kalifornie pres Okolo Turecka az po Giro D Italia s Wigginsem neschopnym sjet poradne kopec, ktere sleduji po

16 vecerech v televizi se secetly a ja jel sjezd tak jsem jsem ho jel. V prvni chvili jsem byl nastvany ze ted to bude nuda az do cile, ale to jsem se dost mylil. Bylo tam dost slusne jezdicich lidi, 2-3 borci z BMC, atd,. takze jsme docela porad jeli. Bohuzel na muj vkus se rychle porad jezdily i sjezdy pres Nizbor. Od tretiho kola jsme najednou zacali dojizdet i celni balik, vzdy pri navratu do Belce jsme ho pred Belci videli. V patem kole ta ztrata nebyla az tak velka, mozna tak minutu a neco, tudiz jsme vsechny kola jeli vicemene porad, moc se neodpocivalo. V kazdem kole jsem byl na chvostu, takze v kazdem kole jsem si musel skupinku spurtem docvakavat. Ale co, rikal jsem si ze mam na ne ztratu tak max 10 vterin a to jako vrchar musim sjet. Samozrejme kdyz se to nascita za 6 kol tak je to minuta, ale takhle to nejde brat :) Vsechny kola jako pres kopirak, hlidam piti, abych po 3 kolech mel vypity bidon coz se dari, snim banan, pak gel ktery taky pomuze. V patem kole dojedeme jednoho Webera, potom i nekoho z BMC, celkem jsme z toho celniho baliku sjeli tak 4-5 lidi. V poslednim kole jdu pres sjzedem do kratkeho pokusu o unik ale dojedou me. V poslednim kopci to zkousim Weber a BMC rozdelit jsme tam s Honzisem tak tak, za nami mezera, ale stacilo na chvili zvolnit a dojeli nas. Pak jsme dojeli jeste Bedu Pruchu. A je tu cil, bude se spurtovat, drzim se vepredu, posledni ted byt opravdu nechci z nasi skupiny. Nastoupi Weber a uz to jede, davam mozna moc tezky a pak moc lehky prevod, takze ztracim par pozic ale nakonec to trochu roztocim a hadam ze jsem byl nekde v polovine naseho baliku. Honzis tesne prede mnou o 2 mista, tak dobry, chvile kdy dam Honzise ve spurtu se blizi Celkove nakonec spokojenost, clovek kvalitne zazavodil a potrenoval, az v cili jsem zjistil ze ten sjezd minimalne do Nizboru byl uzavreny pro auta nahoru, no mozna vedet tohle dorpedu tak to tam taky vic poustim v protismeru, ale znate to, nahoda je blbec. Belec kazdopadne asi nikdy nebude patrit k mym oblibenym zavodum, radeji mam zavody kde rozhoduje opravdu vykonnost a ne jak rychle sjedete z kopce Honzis Běleč nejni pro po*ery Zase jsem zavítal do Bělče, zase mi to hned ujelo Ani nevim proč na tenhle okruh jezdím, páč jsem tu obvykle ještě víc marnej než normálně. Z Hostivice po větru to celkem jede, sestava Lawi, BMC, Ježek, Kudrna dává tušit, že se pojede a pro nás tragédy zbyde dost času na opalovačku, páč šest runde je sechs kol a to se hochu nechá šlapat! O desáté start, je nás poměrně dost, to však znamená dost daleko na špic ze zadních pozic, kam jsem se z první brázdy záhy dostal. Jako správnýmu tragédovi mi to ujelo už málem za Bratronicema na bočáku! Jedu si tak v balíku, na špic ani nevidím a vím, že bych měl bejt vepředu, páč ten sjezd do Nižbora rozhodne o naporcování balíku. Jo vím to, vím to moc dobře, bohužel hlava se dopředu prostě necpe a co nejni v hlavě, musí být v nohách a když to nejni ani v nohách tak skončíte v propadlišti dějin na 10km a do cíle kilo Oops, vypadá to hodně tragicky a to jsem první schody dával na velkou. Nicméně čelo jelo sjezd řádově líp a v kopci to byl další řád, takže jsem skončil tam, kam patřím. Aspoň, že je tu ještě bídnější sjezdař Dreamer, Smejky, Hovorka a pár lidí co jakž takž něco odtáhnou. Skládáme se asi do 10členné grupy a pozorujeme, jak rakeťáci letí do Bělče nejméně s 1,5minutovým náskokem. Hoši, tak jsme zvrzli ne že by mě to překvapilo Průměr 36km/h hold nestačí - teď jen přežít pospolu, celkem fouká a do cíle fakt štreka. Překvapuje mě, že další rundy ani moc nehnijem, zpomalujeme na 31 32minut na kolo, celkem to odsejpá, ve sjezdu patřím ke slabším, páč mozek dovolí jen asi 61km/h a to je málo. Nicméně Dreamer je marnější než Wiggins na mokru a dycky si tam vsadí v prvním schodu wattovou špičku, aby nás sjel. Aspoň chlupatý hoch potrénuje. Někde ve 3tí rundě balík přestal jet a my je viděli na 3minuty, pak i na 1,5minuty, ale samozřejmě jsme je nedocvakli. Ve 4té rundě jsem vyndal z kapsy 150g Pikao páč to tě nakopne jako 3karbošneky najednou a za 25kaček neber to. Ale mačkat hliníkovou tubu v padesátce jako žádná hitparáda. V šesté rundě se už nikomu moc nechtělo, dokonce jsem se vyskytoval na špici a připadal si, že tam něco vytvářím a ne že se modlím, aby mě někde nenechali Celkově jsme sjeli asi 3 odpadlíky z čela a vše bylo ve znamení čekání na špurta o 25tej flek. Neber to, pěkně se zgumovat o místo těsně nad čestnými DNF že jo, kluci z Kooperativy. Dreamer zkusí něco už v lese před sjezdem, ale mě to nechává ledově chladným, páč to je čin hodný IQ vygumovaného cyklisty (sorry do Nýrska). V kopci se nahoře trochu přišlápne, ale všichni jsou tak v pr* že nikdo na nic kloudného nemá Jo když tam někteří lovili malý placky už před Bratronicema tak co můžou předvést tady Takže do Bělče taktizujeme - fouká hnusně proti, čeká se, kdo vystřelí 30km/h už se to mele, 400m do cíle, auta

17 proti uhýbají do škarpy, my to mastíme do vsi úplně poblitý a já se soustředím na to, abych dal aspoň toho Dreamera a oplatil mu Prčice! Všici víte, že já su spurtér ještě lepčí než sjezdař, takže... Ale jo, daří se - 53/17, tragéd Honzis pěkně visí v háku jako Cavendish a na pásce ještě znectí jednoho Veloservisáka a končí v první půlce našeho gruppeta. Yes, mise splněna. Akorát kucí z Lawi už vydýchaní v poklidu konverzují u cílové čáry. Ještě mi řekněte, že se jelo *ovno a já už příště fakt nepřijedu. Teď následuje méně zábavná mise na hajzlu smýt ze sebe sůl jako důkaz že jsem si to prásknul, doplnit vyschlé bidony a prásknout si to na větru do Hostivice, prošitej jak deka. Z Unhoště myslim že nedojedu. Doma posekáno, litr pití na ex, 165km, totál grogy, ale aspoň jsem se opálil aspoň něco za ty prachy. Kolíkáč Učit se, učit se, učit se! Běleč, romantická vesnička u Kladna, dějiště tradičních Bělečských okruhů, na které mě upozornil v roce 2002 Adam. Poprvé jsem tam ochutnal atmosféru UAC, před rokem si tam splnil svůj premiérový pódiový sen. Letos se po delší době rýsovalo nádherné počasí, a tak jsem nemohl váhat, navíc ranní cesta na start přes vylidněné centrum Prahy, to již patří k závodům v okolí Kladna a Křivoklátu. Nikoho jsem nenalákal na brzké vstávání, ale stálo to za to, teplo, Hradčany nasvícený jak ve velkofilmu a navíc vítr v zádech, parádních 47km na rozjetí. Cestou Orlík z auta mě navnaďuje, že si to letos poprvé rozdáme v hromaďáku, ale on už je nad 50, tak snad jindy Věci k Myšákovi do auta, který mě barvitě popisuje sobotní časovku, pokec s Honzisem, Dreamerem, VSidem a HonzouB a start je tu. Naštěstí oddělený, lidí mraky, mladící vystartovali tak zhurta, až HonzaB přerval řetěz, tak to je smůla. My více v poklidu, přece jenom 5 okruhů je docela nálož v našem věku. Myšák na špici a po prvních Bratronicích tam vlezu i já se VSidem a 3 orange tak ukazují, že tu taky jsou a určují tempo pestrobarevného klubka. Průlet lesem, kdy je to mírně z kopce a již je tu červenobílé označení signalizující první zatáčku sjezdu do Nižbora, safra, co jsem si to říkal? Vepředu, vepředu, buď vepředu! Nižbor ostrá pravá, VSid defektí předek, je to pěkně natažené, spurt do dalšího toboganu na nejnižší místo tratě, chvílemi štěrk, který zlověstně praská při přejezdu kolem, no klopit to raději moc nebudu. A to je chyba, první magnet, čelo má již 50-60metrů náskok a já vsazuji první wattovou špičku, tyto síly mohou pak pěkně chybět. S Myšákem jsme tam, rovina na vydýchání a jde se do nejdelšího kopce na trase. Tady se již probiji k čelu, ten horizont nahoře musím být v TOP5, ať se zbytečně nepráším. Povedlo se, nejlepší vrchaři se zatím jen zahřívají a nevsazují tam ty mladické, nerozvážné a bolestivé nástupy Někdo již sice vypadl, ale stále kolem 25 hlav pokračuje v chumlu dále. A takto se to vlastně opakuje, je to proložené pár nástupy a úniky, do kterých jsem většinou naskočil, s myšlenkami na minulý rok, kdy to vyšlo s Jirkou Sekerou a Mírou Kakačem. Ale vše je zažehnáno, skupina je silná a vyrovnaná, ale stejně co okruh, tak ztrácíme jednotlivé korálky. Ve 4 okruhu konečně funguje hlava a do sjezdu se vrhám na první pozici, jé to se pak následující kopec jel v poklidu. Tak je nás již jen asi kousků, magnesium do sebe, dopít bidony a užívat si jízdu mezi těmito borci. Ale sjezd zase jedu zezadu, přece jenom již to není žádná selanka a ani odpočívající rovina mezi dvěma kopci na Dřevíč se nesvěsí nohy, ale zhusta se nastupuje! Ale jsem v kontaktu, jen se překulit přes horizont, blíží se pro mě rozhodujíc okamžiky, pěkně se to natáhlo, 4 odskočili, já vlaji na konci asi 5-ti členného vláčku, Vitas najednou parkuje v příkopu, auu, pěkně mě to bolí, teď, teď musíš zabrat a dolítnout to! Do háje, nejde to! Zvedni ještě ten zadek, zacvakej duálama... ne je vymalováno, nedám to To jsem teda pacient, takhle to podělat. No nic, vyklepat nohy, zezadu se snad přiřítí Vitas a nějak to domydlíme do cíle. Čelakovická mašina přilítla a připravila mi další nezapomenutelný zážitek a školení v bojovnosti. Vitas roztočil peklo, on ten blázen je snad ještě chce sjet nebo co? Vybaví se mi časovka s Kaprem, to bylo stejné, tak takhle se asi jede o mistrovský dres, tak to je úplně jiný level Bezmocně točím, párkrát alibisticky postřídám, ale magnet ke STOPce na hlavní před Bělčí mi vystavuje stopku, nohy se zastavily... Jen bezmocně a nechápavě koukám, jak se Vitas přibližuje k hlavní skupině, která se spojila a v 8 lidech se blíží do Bělče. Nadávám si, chtělo se to kousnout a viset, ale to tempo a můj stav, to prostě bohužel nešlo již dohromady... škoda, cítil jsem se docela dobře, dokázal jsem reagovat na tempo na špici, jen ty sjezdy jsou slabina, to dolítávání po nich do skupiny stálo moc sil, které pak v závěru již chyběly. Běleč je skvěle zabezpečený závod, krásný okruh, jen prostě po těch sjezdech nepřijde rovina, kde se dá přijatelně

18 dojet do balíku, ale přijde hned kopec, kde se slabší sjezdaři pěkně práší. Ale to je hold cyklistika, stále se musím učit a učit PS A klobouk dolů před Vitasem, prokázal neskutečnou morálku a formu, on si je nejen že dojel, ale ještě skončil na 3. fleku. Jednoduše pan závoďák! Za rok to chce prostě za víkend 2x do Ústí, už se těším Myšák A zase ty křeče Ráno počasí jako vymalovaný.hned mám lepší náladu,kterou mi včera vzal výkon na časovce.jediný co mi časovka dala jsou bolavý nohy,ale uklidňuji se,že to není tak hrozný a že to rozjedu. V Bělči Orlík,Kolíkáč,Dremer,Honzis,HonzaB a čekám jestli dorazí i VSid.S ním počítám jako s parťákem.máme v této kategorii tak nějak stejnou výkonnost a tak bych snad díky tomu nejel zase sám celý závod jako loni.vsid doráží a tak mi ke spokojenosti nic nechybí. Start je rozdělen do kategorií,takže společný start s vlčáky se nekoná.super.jelikož na mě půl hoďky před startem přišlo sra..,tak jako rozjetí mi musí stačit hledání vhodného místečka v okolní krajině.stihnul jsem vše i vzít si dva bidony a něco proti křečím.přeci jenom bude teplo a je to dnes dlouhý.můj první delší závod,tak uvidím. Je to tady.start kategorie před námi bohužel odnáší HonzaB.Rupl mu řetěz.to je pech. My startujeme tři minuty po nich a já se stavím do první lajny.zacvaknu v pohodě a húú už valíme proti větru do táhlého stoupání na Bratronice.Po každé mi to ujelo vždy v Bratronicích po pravé ostré,protože jsem byl vždy až ke konci balíku a protože chci tomu předejít,tak lezu na špici a celý balík táhnu.na horizontu fouká proti ještě víc,ale i přes to se snažím zrychlit,aby mě balík nepřelít a daří se a já konečně sjíždím do Bratronic z prvního fleku.ostrá pravá v Bratronicích je tady.berou mě asi tři,ale nejsem takový kaskadér a projíždím ji opatrněji.hned do stoje a chytám jejich nástup.sigma ukazuje 640 Watů.Je to sice v jejím podání jen metematický přepočet a hodně zkreslující,ale i tak mě tento údaj těší i jako to,že jsem schopen jim jet v háku.nikdo mě nepředjíždí.to je pro mě nový zážitek.tady jsem se vždy cedil a byl prošitej.teď jedu v pohodě za nimi až na horizont a nikam se necedím.najednou z leva Kolíkáč a za ním se vyváží Vsid.Na nic nečekám a chytám se jim do háku.to by byla fotka týdne.oranžové trio na čele balíku v úniku.ukázkově odstřídáme a hurá se na chvilku zašít do balíku.stále se ale snažím zůstat v předních pozicích a párkrát se objevím i na špici.sjezd do Nižboru je pro mě horor.najít ideální stopu není kvůli střelcům vůbec možné.párkrát o mě v 60km/h škrtli a na to zkrátka nemám a nechávám čelo jet a jen doufám,že si je v Nižboru docvaknu.dole mám čelo sto metrů před sebou.pěkně do stoje a točit pilu.na sigmu nekoukám,jen hypnotizuji konec balíku.vcelku mi to jede a tak čelo v pohodě dojíždím.do první části kopce se jede konstantní tempo okolo těch 19-22km/h.Sigma ukazuje něco mezi W podle toho jak je třeba přišlápnout při vybírání stopy a to vím z tréninků,že jsem schopen ustát.ve zlomu chvíli vytočit nohy a je tu druhá část.i zde se jede zhruba to samé a tak bez větších obtíží to z čelem vyjíždím.je mi jasné,že ti borci okolo jedou tak napůl plynu,ale i tak je to super pocit,jet při závodě třeba vedle Vitase do kopce.pro mě něco z říše snů.v pohodě s nimi dojedu až do Bělče a je tu druhá runda. I tady volím tu samou strategii a lezu na čelo.proběhlo to jak přes kopírák.ostrou pravou v Bratronicích dávám opět z čelních pozic.na horizontu,ale pro mě pohoda končí.nástup a jde to pře ze mě.gumuju se za borcem před sebou.bočák jako prase a není se schovat a hodně mě to bolí,ale jsem tam.na špici už nelezu,protože to začíná být víc nervozní než v prvním kole a podle toho vypadal i druhý sjezd do Nižboru.Všichni chtějí být vepředu,ale fyzicky to nejde a tak radši při vidině zasádrovaného Kapra nechávám ty blázny jet.vidím,že se pěkně ve sjezdu cedí i Kolíkáč a tak dole jsem mu za zadním kolem.dole zase pěkně do stoje a docvaknout čelo.opět se to daří.v první části kopce se jede stejné tempo jako kolo před tím.čekal jsem nějaké nástupy,ale zaplať pánbůh nepřišly.tohle mi vyhovuje a jede se mi dobře.první část je za mnou a tak ještě ustát tu druhou část.najíždí se do něj normálně.žádné ostřejší tempo,žádný nástup,super, takhle to s nimi dám.poslední zatáčka před horizontem a nějaký borec v bílo modrým dresu mi hází vlnu.najede přímo do mě a nebere si přitom vůbec žádné servítky a ještě nadává,jako že za to můžu já.musím hodně na brzdy abych neskončil ve škarpě.hned mám dva metry díru.no nic,jdu do stoje a pomalinku si díru sjíždím a kde se vzala úplně nečekaně křečová víla.byl jsem překvapen,protože jsem do té chvíle neměl jediný náznak nebo potíže.v duchu zamávám čelu na rozloučenou a pár desítek metrů vytáčím nohy.chytám se dvou odpadlých korálků.v noze pořád cuká

19 a tak se jenom vezu v háku.nabíráme čtvrtého a při výjezdu na křižovatku před Bělčí vidíme čelo tak 300 metrů před námi.to mrzí ještě víc.nejedou zase o tolik rychleji.mohl jsem tam být taky.ta představa jet zbývající tři kola ve čtyřech je pro moji zkřečovanou nohu úděsná a při průjezdu Belčí to mám chuť zabalit.nevím co mě přesvědčilo jet dál,asi srdíčko. Třetí kolo se jelo hodně volně a to pomohlo nohám.v kopci z Nižboru po křečích ani památky a tak si užívám až do Bělče,kde nás bere zavádějící vůz kategorie 50.Jsem spokojen,že Kakač a spol startující tři minuty po nás,nás dojeli až teď.chvíli jim to trvá a berou nás až do brdku v Bratronicích.Není jich moc,tak 5-6 lidí a Orlík mezi nimi není.chvíli na to reagujeme zvýšením tempa,ale po chvilce nám ujíždí. V následujícím hupu jsou před námi tak 100 metrů a jeden z naší skupiny za to bere ve snaze je sjet.hodně to bolí a začíná se ozývat křeč,ale vlaji za ním statečně.opravdu je stahujeme a to mi trochu vlévá palivo do nohou a když borec odstřídá ještě malinko přidám plyn a netrvá dlouho a máme je.cestou dolů do Nižboru se jede rozumně a nabíráme i nějaké korálky z kategorie co startovala před námi.padesátníci jedou do cíle a tak do kopce jedou hodně zostra a po chvilce když jsem jejich tempo akceptoval mi přišla připomenou víla,že stále ještě čeká až jí vyzvu k tanci.s díky odmítám a nechávám je tedy jet.přeci mě čeká ještě jedno kolo,tak chci hlavně dojet.poslední kolo se jede snad nejpomaleji ze všech a do kopce z Nižboru se plazíme No nic,alespoň budou síly na závěrečný sprint.před Bělčí si hlídám jezdce ze svoji kategorie a čekám kdy nastoupí abych se vyvezl.bohužel v tom inkriminovaným momentu se nám tam začali plést ti co jeli ještě jedno kolo a bylo vymalováno.v duchu si zanadávám a začnu se mezi nimi proplétat,ale to už mám tak čtyři metry díru.chvíli to zkouším,ale díra se nezmenšuje a tak do cíle už dojíždím volně.ale i přes to všechno mám dobrý pocit,že alespoň ty dvě kola jsem nebyl tak marnej jako vždy. Až v cíli se od Kolíka dozvídám,že VSid zase defektil.někdo holt křeč,někdo defekt.v duchu si zaklepu na dřevo,že co se týká toho defektu se mi smůla vyhýbá.možná díky doporučeným plášťům Continental Grand Prix 4000 S,co jak tak vždy koukám se pomalu,ale jistě stávají týmovými plášti.jó najít tak ještě nějaký recept proti křečím. KLATOVY-PRENET HORSKÁ ČASOVKA Dreamer Časovka na "střechu Šumavy" Tento vikend jsem vzhledem k pocasi neplanoval vlastne skoro nic a tak nasledovala cesta na Sumavu bez vetsich ocekavani o vikendu. V sobotu rano vstavam v 6h a vidim ze srazky na radaru jeste nekde u Prahy a tak rychle snidam a s plnym brichem v 7h rano vyrazim smer Arber a Pancir abych trochu potrenoval nejakej delsi kopec, uz mi to chybelo :) Kdyz se po 11h vracim tak konecne zacina prset i na Sumave, ale to uz mam svoje odtrenovano v suchu, vyborne, Dreamer - Pocasi 1:0. Po zbytek soboty prse, leje, prsi, leje. Vyzvedavam u servisaka opraveny Fulcrum s novym dratem. Nedele rano, no mam jet tu casovku Klatovy - Prenet, za normalniho pocasi by to byla epicka deluxe casovka ale takhle? Start v 10h, je 8h a v NYrsku zacina dalsi z nekonecne rady slejvaku. Tak co ted? Sedet doma, kdyz pres ICQ a Facebook zjistuju ze vsichni znami jedou nejaky zavod, at uz UAC, nebo Extraligu Masters, dalsich x lidi se v sobotu jako prasata vyvaleli pri horskem Krali? V 8:30 prestava prset a podle radaru to vypada ze by mohlo byt 2hodinove okno bez nejake prutrze mracen. Tak jo, volam do Klatov organizatorum, jestli se jako fakt casovka jede v tomhle pocasi, rikaji jasne uz jsme tu! Tak ok ok, zamlouvam si startovni cislo 1, abych tam zbytecne nemrznul! Na kolo nasazuju na zadek opet stary Motex, na predek stary Fulcrum3, takze kolo resit nemusim, retez umeju, vodu vyplachnu a rafky a naboje mam diky starym kolum taky poreseny! Vyrazim po ose do Klatov, za jizdy testuji pujcene nastavce od Strejdy, pro ktere jsem si ve slejvaku jel ve ctvrtek zatimco se lidi od nas koupali v Doksech, jaka symbolika! V KT se zapretentuji ale ouha, zjistuju ze se nepojede az nahoru na Prenet, ale "pouze" do Depoltic, coz v praxi znamena, ze se nepojede 22km rovina + 4 km 400m prevyseni do 1000mnm, ale pouze cca 22 km s cilem v cca 650mnm. Pry je na Prenetu moc bahna a bordelu, kdo by to byl cekal ze? Jsem docela zklamany kdyz uz jsem se v tom spatnem pocasi odhodlal ven chtel jsem si touzit komplet! A tim padem berte nadpis reportaze s rezervou, protoze na strechu Sumavy nam povodnove pocasi nedovolilo vyjet! Ale nevadi i tak to vypada na peknou casovku. Protoze stale neprsi, sundavan plastenku a navleky na

20 nohou a jdu na start. Odstartuji a jde se na to, cesta do Nyrska je tak nejak stale mirne do kopce krome par brdecku a navic fouka protivitr. Presto se mi jede docela dobre, obcas se ohlednu jestli ziskavam naskok na borce startujicicho 1m za mnou. Je videt ze mu ujizdim tak dobry. V Nyrsku jsem z Klatov za 22 minut takhle rychle snad nejezdi ani autobus, prumer nekde pod 40kmh tipuju. Pak se silnice zacne na Desenice a Depoltice zvedat, cilovy kopec je hodne neprijemny navic z nej tecou potoky vody, tady jsem docela rad ze nejedeme na ten Prenet tam to muselo byt daleko horsi! I cilovy kopec vydrzim na velkou na 50x23 a posleze 50x25, takze i do 12% stoupani drzim stale rychlost tesne nad 20kmh, no a pak uz je tu nastesti cilova cara a mam to za sebou v case 37:03, prumer 35,6kmh. Dalsi clovek prijizdi tak 3 minuty za mnou, pak ale zacnou dojizdet dalsi favorite jako Jirka Voracek nebo Jirka Baier a podle casu ktere kontrolujeme u rozhodcich, je mi jasne ze celkovy vitez nebudu, preci jen krome nastavcu jsem to jel na normalnim kole, navic jeste s tezkyma zimnima kolama. Delame s klukama cilove foto a protoze vyhlaseni je opet v Klatovech, jede se na kolech zpatky. Zacina opet silne prset snad i kroupy padaji, je mi zima i v plastence. Takze se v Nyrsku loucim a do Klatov opravdu uz nejedu, jestli z toho byla nakonec bedna aspon v kategorii nevim, uvidime podle vysledku, mozna jo, mozna o par vterin ne :) Vzhledem k pocasi to bylo dnes maximum co jsem byl ochoten zavodeni obetovat, ty 2h venku v zime a a nakonec i desti mi bohate stacily. Alespon ze jsem nezmokl pri samotnem zavode. Za rok tedy snad v lepsim pocasi a s casovkou opravdu az na Prenet, to by byla opravdu lahudka! ŽLEBSKÝ ZUBR Honzis Klasickej Zubr některé akce řadím mezi ty tradiční a klasické, jednou z nich je i Zubr ve Žlebech. Takovej místrní "hnoják", kde se všichni poblijou v kopcích, tam se to naporcuje a závěrečný let zakončený tradičními spurty o prvního fleka. Kdo projde výsledky tak zjistí,že se tu schází obvyklá konkurence, obvykle se jezdí celkem rychle a obvykle odpadnu před leteckým závěrem. Takže jen tak bleskově - 80kousků na startu, úvod za autem už celkem svižně, pak vypálí Dudek z Kolokrámu a to já myslel, že vydrží aspoň 5km. Hold má slabý nervy, nevydržel, zdrhnul. Pak to někdo propagačně zkusil a za Ronovem už jsem tušilže by z toho mohlo něco bejt, tak jsem najel dopředu a radši jel svoje. Pod Lichnicí jsem to tradičně drobet potáhnul, abych jim držky natáhnul. Pak se trošku zvolnilo - rozuměj byli jsme tak v pr že už to dál nešlo, takže se chvíli vorazilo, aby z toho Němec z Vokolku vyrazil a docvak Kejvyho. Nahoře už celkem hrana, potim se jak prase a to jsme na 10km. Tě pic... Pak se nejelo, což mě drobet naštvalo, páč tam všici jako obvykle dolítli, šmejdi! Na Seč, tradiční selekce, neshodit pilu a bejt tam vepředu, páč za náměstím se to ještě celkem rozjelo a dolu se taky frčelo. Tunýlek - vepředu Kejvy s Němcem, což značí jde do tuhýho, zvedni zadek! Nechávám velká 19, pak 21, dost vstávám, bliju na řidítka, ale tak nějak to sjíždím vsazením nástupu přes horizont. Mhla před vočima a Kejvy jen vybízí teď se rozhoduje, jeď, jeď! Nejde to, vlaju, ale přece tady nezůstanu, ne? Dávám poslední watty a v Proseči je v magnetu zas dojedu. Je nás 6, před náma Dudek, kterého dolítneme v Bradle. Neohlížím se dozadu, ale předpokládám, že za náma svěsili. Asi ne, v hupu někdo z grupy říká, že musíme jet, takže to zase chvíli bolí. Let dolů, ostrá levá, naštěstí se nenastupuje a sjezdík pod HP se jede taky celkem v poho. Dole chci dát gel, ale nejde to, tak jen ionťák. Pro 300,- si jede Dudek - s váhou modelky mu to nečiní problém, jen se prostě zvedne a vodjede. Jak je to jednoduchý... Kejvy s Němcem jedou lajnu v pravý škarpě, ať to bolí i ostatní, ale stačí se na 53/23 kolíbat nad řidítky a jsem tam. Uf. Dudka dojíždíme, pak se točíme, nic zvláštního se neděje, obvykle rozhoduje hup nad Lichnici, jenže to je specialita Kejvala a dneska to rozřešil Němec už drobet dřív před sjezdem k Lichnici. Makáme asi 65km/h, trojice Kejvy, Dudek, Němec před náma kousek, skládáme se ve 4, ale nejni na to, prolítneme zkratku, v hupu je máme kousíček, jenže jsem tak vyšitej, že rezignuju a nezkouším to ani v krátkém kopci. Dolů nemáme nárok, pak hustejch 8km do Žlebů v kolotoči na bočáku furt přes 40km/h. Zastavujeme se v hupu za Ronovem, tady definitivně vidíme, že je to marný, je to marný, je to marný... Dojezd táhne Veloservisák, já se snažím točit. Dojezd znám, stejně ho po*eru jako loni... Zatáčku blbě najíždím, Veloservisák tuhne, ale vypálí klučina v dresu Valenta, já tam dám 53/15, ale mám díru a lejtka pálí