12/2011. Výcvik mezi třítisícovkami. O cvičení českých vrtulníkářů ve francouzských Pyrenejích si přečtete na stránkách 6 až 9.

Transkript

1 12/2011 REPORT Výcvik mezi třítisícovkami O cvičení českých vrtulníkářů ve francouzských Pyrenejích si přečtete na stránkách 6 až 9.

2 Vážení kolegové, Vážené čtenářky, vážení čtenáři, každý rok v resortu obrany je bohatý na události a ten právě minulý nebyl výjimkou. Jako ministr obrany České republiky jej pokládám za plně využitý a přínosný. Bílá kniha přesně definovala současný stav armády a určila směr jejího dalšího rozvoje. Nikdo nemůže zpochybnit úsilí, s nímž i za nelehké finanční situace plníme své spojenecké závazky. Stále máme plné právo být spolutvůrci alianční bezpečnostní politiky. Naše zahraniční mise si udržují svůj tradičně vysoký kredit a renomé. Služba vojenského profesionála není lehká. I v tom je možná kouzlo svátečních dnů, že si hodnotu pojmů, jako je rodina, láska, přátelství, více uvědomujeme a cítíme, jak úzce souvisejí s vůlí co nejlépe sloužit dobré věci doma i za hranicemi. Dovolte mi, abych Vám všem, vojákům i občanským zaměstnancům, vyslovil srdečný dík za vše, co jste v uplynulých dvanácti měsících věnovali Armádě České republiky. Přeji Vám krásné Vánoce a nový rok 2012 plný úspěchů a osobního štěstí. Ať je to rok s pevnými základy společné odvahy obstát v jeho zkouškách, úkolech a výzvách. čas Vánoc je dobou zastavení, která všem, i těm největším pesimistům, přináší naději. Naději, že se splní jejich tajná přání nebo že se jim od Nového roku začne dařit lépe. Tato očekávání si v sobě neseme od dětství, kdy jsme se zatajeným dechem čekávali, co z toho, po čem jsme toužili, najdeme pod zářícím stromečkem. Postupem času jste jistě stejně jako já poznali, že zázraky se nedějí samovolně a že žádná vyšší moc nám nepomůže, pokud se sami nepřičiníme. Všechno, co si přejeme a po čem toužíme, tedy i štěstí a radost našich blízkých, máme každý ve svých rukou. Často se na armádu dívám jako na velkou rodinu, která po celý rok žije svým tempem a svým životem. Její členové prožívají radosti a štěstí, ale také zklamání nebo smutek. Přicházejí i starosti či nedorozumění. Ale každá rodina se o Vánocích zklidní, hrany se obrousí. Lidé snáze zapomenou na nepříjemné okamžiky, odpustí si a radují se z toho, že jsou spolu. Byl bych moc rád, kdybyste i Vy, členové té velké armádní rodiny, ať už v zeleném, modrém, pískovém nebo v civilu, doma i v zahraničí, také stejně, jako v osobním životě začali u sebe. A byl bych hrdý na to, kdybyste se rozhodli, že i přes všechny změny, které s sebou nese nelehká ekonomická situace, jste pyšní na to, že k nám patříte. RNDr. Alexandr Vondra, ministr obrany České republiky Armádní generál Vlastimil Picek, náčelník Generálního štábu AČR

3 obsah HOST mise výcvik Nebude to jednoduché 2 Michaelu Hrbatovi jsme položili několik otázek, na které se nás ptáte vy, čtenáři A reportu Spolupráce s vámi je pro nás velkou prioritou 10 Požádali jsme o rozhovor parlamentního státního tajemníka spolkového ministerstva obrany Christiana Schmidta Operace Desert Serpent 5 Čeští vojáci v Lógaru plní celé spektrum činností, mezi něž patří také poskytování jejich prvků ve prospěch bezpečnostních operací pro americké brigádní úkolové uskupení Patriot a jeho nástupce Bulldog Výcvik mezi třítisícovkami 6 Dvoutýdenní cvičení českých vrtulníkářů ve francouzských Pyrenejích před nasazením do afghánské mise Hledání přesné mušky 18 V pořadí 4. poradní výcvikový tým se na misi v afghánském Wardaku připravuje s novými zbraněmi, nechybí mezi nimi ani útočná puška CZ 805 BREN A1 Legendární pochod ožívá 20 Na trase mezi Libenicemi a Chrudimí se zrodila nová tradice Memoriál československých parašutistů Střelby trochu jinak 34 Na Libavé proběhly testy dělostřelecké munice s využitím nejmodernějších měřicích systémů Odborníci s odznakem 36 Začíná se blýskat na lepší časy, prvních třináct armádních potápěčů získalo odznak třídního specialisty ženijního vojska III. třídy my a nato (Ne)veliký český příspěvek 14 Na plánech případného nasazení mnohonárodních jednotek Evropské unie a Severoatlantické aliance se na operačním velitelství sil rychlé reakce v německém Ulmu podílí také český důstojník Vidět Neapol a zemřít 28 Pro službu na operačním velitelství NATO v Neapoli nestačí jen zvládnutí standardních operačních postupů a vojenské angličtiny medailon Desetiprocentní prognóza na přežití 16 Příběh se šťastným koncem aneb exkluzivní zpověď těžce zraněného příslušníka Armády České republiky technika a výzbroj Nový život starého vrtulníku 23 Vrtulníky řady Mi-8/17 dnes představují téměř polovinu celosvětové flotily těžkých transportních helikoptér na světě a jen v zemích NATO jich slouží více než sto Il S1 45 tělesná příprava Zlatý výkonnostní střed 27 A report zná výsledky letošního výročního přezkoušení z tělesné přípravy v resortu Ministerstva obrany editorial Milé čtenářky, milí čtenáři, do rukou se vám dostává poslední letošní číslo našeho časopisu A report. V letošním roce jsme jich vydali dvanáct do tuctu a věřím, že A report je pro vás dobrým zdrojem informací ze zákulisí resortu, z vojenského života i ze světa techniky. Věřím také, že časopis opravdu považujete za svůj. To je totiž náš primární cíl. Společně s kolegy z redakce se snažíme o to, aby stránky A reportu přinášely takové články, na které čekáte a které vás opravdu zajímají. Chceme, abyste měli informace takříkajíc z první ruky. A report je váš časopis, je o vás a pro vás. Píšeme o věcech, které se vás týkají, o kterých diskutujete a přemýšlíte. Hledáme pro vás odpovědi na mnohé otázky, které si kladete, a přinášíme je buď formou článku, nebo rozhovorů s představiteli resortu. I proto na stránkách posledního čísla najdete rozhovor s náměstkem ministra obrany pro personalistiku Michaelem Hrbatou. A report má v našem resortu dlouhou tradici. Je na co navazovat a je co dále rozvíjet. A report se dokonce stal nezanedbatelným zdrojem informací pro novináře, kteří resort obrany dlouhodobě sledují a věnují se mu ve svých článcích či reportážích. To je jistě zajímavý moment. Nechceme ale ustrnout, proto bych vás všechny do nového roku chtěla oslovit s prosbou a přáním. A report bude i takový, jaký si ho uděláte i vy sami. Kontakty na redakci znáte. Využívejte jich tedy na maximum. V příštím roce pro vás chystáme mimo jiné anketu, kterou najdete v jednom z nejbližších čísel. Bude se týkat obsahu a struktury našeho časopisu. Doufám, že se jí zúčastníte. Vaše reakce jsou totiž velmi důležitým momentem pro to, jak časopis posunout dál. Ale předvánoční čas je také obdobím bilancování a ohlédnutí za uplynulým rokem. V resortu obrany působím sice kratší dobu než rok, přesto mi dovolte v závěru editorialu dvě poděkování. První z nich patří redakčnímu týmu A reportu, na kterém leží velmi těžký úkol. Vybrat z množství námětů ty nejzajímavější, které se nakonec na našich stránkách objeví. Je to práce mnohdy velmi složitá, protože z množství zajímavostí, které do redakce přicházejí, se ne všechny mohou nakonec do časopisu dostat. Bohužel, A report není takříkajíc nafukovací. Zároveň bych chtěla poděkovat vám, našim čtenářkám a čtenářům, za vaši celoroční přízeň, kterou, jak doufám, nám zachováte i nadále. Na oplátku vám mohu slíbit, že i v příštím roce se budeme snažit, abyste v časopise našli to, co vás nejvíce zajímá. Klidné vánoční svátky a v novém roce jen to nejlepší vám všem, v uniformách i v civilu, doma i v zahraničí, přeje logistika historie Jana Malíková, ředitelka odboru komunikace a propagace Ministerstva obrany ČR Dvacet let sociální práce pro armádu 32 Jedním z opravdu vážných témat, doslova zásadního charakteru, jsou důchody a v některých případech i výsluhové náležitosti Žena s přesnou muškou 38 Ve věku nedožitých jednadevadesáti let zemřela první československá vojenská snajperka Marie Ljalková-Lastovecká Military English 41 Diplomatický protokol a etiketa 47 Anonymní linka pomoci v krizi 48

4 host Pro rok 2012 chystáme řadu změn. Nebude to jednoduché. Ale to jsem nikdy nikomu nesliboval, říká náměstek ministra obrany pro personalistiku a s úsměvem dodává: Před rokem a půl jsem naskočil do rozjetého vlaku. Na tom by nebylo nic divného. Ale společně jsme během osmnácti měsíců museli ten vlak za jízdy zkrátit a zlevnit jeho provoz. I díky tomu vlak jede dál, a abychom zjistili, co čeká cestující v nejbližší době, položili jsme Michaelu Hrbatovi několik otázek, na které se nás ptáte vy, čtenáři A reportu. Nebude to jednoduché V armádě jste strávil více než deset let. Je to pro člověka, který pracuje na pozici náměstka ministra obrany, výhoda? Výhoda to určitě je. Studoval jsem na vojenské vysoké škole, takže se v armádní problematice orientuji. Zároveň ale díky tomu, že mám i civilní zkušenosti byl jsem poslancem Parlamentu ČR, členem výboru pro bezpečnost či podvýboru pro kontrolu plnění úkolů reformy AČR a také Stálé delegace parlamentního shromáždění NATO se na resort obrany dokážu dívat s nadhledem, který mi umožňuje vnímat všechny souvislosti ve spojení se začleněním armády do společnosti, a to nejen v českém, ale i v mezinárodním měřítku. V resortu máte na starost jednu z nejdůležitějších oblastí, personalistiku. Právě tady se rozhoduje o tom, jaké parametry budou do budoucna nastaveny pro službu vojáků a jak kvalitní lidské zdroje se podaří armádě nejen získat, ale především udržet. Demografický výhled navíc není příliš optimistický. Co všechno je potřeba udělat, aby se resort obrany dokázal prosadit na trhu práce? I přes veškeré potíže, které přinesla finanční a hospodářská krize, stále platí, že služební poměr vojáka z povolání znamená určitou jistotu zaměstnání a sociálního zabezpečení. Ministerstvo obrany neustále hledá v souladu s právními předpisy a finančními možnostmi cesty ke zvýšení konkurenceschopnosti ozbrojených sil tak, abychom zajistili nejen omlazení personálu, ale na druhé straně také zvýšili ochotu těch nejlepších, kteří už slouží, aby si závazek prodloužili. Během následujících deseti let se bude zmenšovat počet lidí ve věku, který je nejvhodnější pro nábor do ozbrojených sil (18 až 25 let), a zároveň budou odcházet z aktivní služby ti, kteří vstoupili do ozbrojených sil v 90. letech minulého století. Bude tedy složité udržet pozitivní bilanci přírůstků a úbytků a zabránit stárnutí ozbrojených sil. Jednoduchá, ale nereálná odpověď na tuto otázku by zněla: Získat do rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany ČR víc peněz na zabezpečení personálu. Nejde přitom jen o samotnou výši platu. Ve snaze o posílení konkurenceschopnosti na trhu práce musí být zachovaná také vysoká úroveň sociálního zabezpečení vojáků, a to v širším slova smyslu. Tedy včetně výsluhových náležitostí, ale i náhrady platu v prvním měsíci nemoci, placení léků, nadstandardního odškodnění úrazů při výkonu rizikové služby a podobně. Více je třeba zdůraznit i další výhody vojenského povolání zdravotní péče, poskytování preventivních rehabilitací, výstrojní zabezpečení, další vzdělání, jazykové kurzy a další. Z hlediska platového zabezpečení nelze připustit další snižování příjmů vojáků. Proto připravujeme zcela novou právní úpravu odměňování vojáků. Do budoucna budeme chtít nabídnout stabilní plat, jehož základní výše bude zajímavá a bude odpovídat postavení vojáka ve vojenské organizaci. Také bude zohledňovat náročnost jeho vojenské služby a kvalifikace, míru psychické zátěže a odpovědnosti za dosahované výsledky. Naší snahou je, abychom co nejvíce zamezili subjektivnímu zasahování do výše platů. Počátkem příštího roku by měl být spuštěný takzvaný veřejný informační systém personalistiky, a to na bázi elektronických webových stránek. Co bude jeho cílem a kdo může být jeho uživatelem? Ve srovnání s civilní sférou resort obrany značně pokulhává v oblasti lepšího sdílení informací a přímé vnitřní komunikace. Nemyslím tím komunikaci velitelskou nebo řídicí, tady máme vnitřní informační systémy na velmi dobré úrovni. Hovořím o sdílení informací, tedy přímé komunikaci nejen mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, ale i mezi zaměstnanci navzájem, třeba v oblasti vnitřních vztahů, podpoře v oblasti služebně nebo pracovně právní a podobně. Pomocí uzavřeného portálu si vojáci a zaměstnanci resortu budou formou diskuzních fór vyměňovat zkušenosti a postřehy, nebo třeba i inzerovat, informovat se o vypsaných výběrových řízeních nebo volných místech. Na webu najdou základních normy, tedy právní i vnitřní předpisy nebo metodiky a ověřené informace. V takzvané poradně naleznou návrhy správných postupů při řešení různých životních situací. Vedení ministerstva se díky otevřené komunikaci dozví, jaké reakce vyvolala ta která opatření, díky anketám získá názory lidí, kteří v resortu pracují, a bude se o ně moci opřít v dalším rozhodovacím procesu. Interní komunikační portál (IKP), který je právě ve výstavbě, bude dostupný na adrese Zkušebně chceme portál spustit v pondělí 2. ledna O funkcionalitě a spuštění nového webu budeme informovat prostřednictvím intranetu MO, a také v časopisu A report. Příští rok by vojáci měli dostávat kompenzace zdanění příspěvku na bydlení. Pro rok 2013 se připravuje zcela nový systém vyplácení tohoto příspěvku. Hovoří se o tom, že by se měly více zohlednit takové faktory, jako jsou náklady na zajištění bydlení v dané posádce, zda dotyčný má rodinu a děti, na jakou vzdálenost dojíždí a tak dále. Kdy bude dokončeno vypracování tohoto systému a jaká budou jeho hlavní kritéria? Přídavek na bydlení bude nahrazen novým adresnějším a spravedlivějším institutem. Nelze ho ale upravovat izolovaně. Bude součástí nového platového systému vojáků z povolání. Ministerstvo obrany činí všechny kroky k tomu, aby se celý legislativní proces uzavřel včas, tedy k 1. lednu Bude mnohem adresněji nastaven z pohledu nákladů na bydlení v místech výkonu služby a bytových potřeb rodiny. Uvažujeme i o tom, že by v době, kdy voják přímo nevykonává službu, tento příspěvek nepobíral. Součástí nově navrhovaného systému zabezpečení vojáků bude i kompenzace dojíždění do jiného místa výkonu služby. Blíží se konec roku a s ním i vyjednávání s odboráři o prodloužení, případně vypracování nové kolektivním smlouvy. Lidé se v souvislosti s případným propouštěním bojí především o platy na odchodnou. S jakou strategií vstoupilo ministerstvo do těchto jednání, jsou tyto obavy skutečně oprávněné? Kolektivní vyjednávání je zásadní způsob komunikace mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi. Musím zdůraznit, že si velice vážím otevřeného a korektního přístupu našich partnerů. Cením si hlavně toho, že se nám v resortu podařilo zachovat sociální smír. V této chvíli ještě nemohu být konkrétní, neboť jednání ještě nejsou uzavřena. Nicméně mohu říci alespoň to, že u odstupného, které se vyplácí při propuštění z organizačních důvodů, opět jednáme o výši pohybující se nad rámec základních zákonných nároků. V současné složité ekonomické situaci ale na druhou stranu musíme mít na zřeteli tu nejpodstatnější věc, tedy abychom nakonec byli schopni dodržet a financovat sjednané závazky kolektivní smlouvy. Příprava kariérního řádu se blíží do finále. Jeho uvedení do praxe bude postupný proces, anebo budou nová pravidla odstartována v resortu najednou od konkrétního data? Kariérní řád je jen jednou ze součástí systému řízení kariér. Sám o sobě nemůže naplnit všechna očekávání. Jeho úspěšnost je mimo jiné závislá na možnostech odměňování, pravidlech kariérního postupu, určité stabilitě organizačních struktur a podobně. Podle závěrů Bílé knihy o obraně připravujeme opatření tak, aby nová kariérní pravidla vstoupila v platnost k 1. lednu Ale již v roce 2013 spustíme zkušební provoz, ve kterém na základě praxe doladíme, doplníme či nastavíme další potřebné instituty do právních předpisů, které upravují průběh služby. V ostrém provozu pak musí kariérní řád platit pro všechny vojáky současně a nelze ho uplatňovat dílčím způsobem pouze na některé skupiny. Zavedení funkčního systému řízení kariér není možné bez navedení objektivního a transparentního služebního hodnocení každého vojáka, které bude rovněž podporováno informačním systémem o službě a personálu. Služební hodnocení nesmí být formálním dokumentem, musí být východiskem pro rozhodování o služebním postupu vojáka v duchu zákona o vojácích z povolání. Pro zpracování služebních hodnocení vytvořila sekce personální manuál s názvem Průvodce pravidly hodnocení. Ten je nejen určitým návodem, jak hodnotit, ale i reakcí na avizované změny ve struktuře armády, kdy právě hodnocení vojáka bude jedním z určujících prvků pro jeho další kariéru, tedy pro posuzování a výběr jeho služebního zařazení. Služební hodnocení tak chápeme jako jeden z konkrétních nástrojů při realizaci kariérního postupu vojáka. Měl by do jisté míry zaručit objektivitu a zabránit tak možnému klientelismu v systému. Do vaší gesce patří i projekt s názvem Legie 100, což je rozsáhlá akce zaměřená na tradice naší armády. Nedotknou se jí připravované úspory v resortu? Šetříme samozřejmě v každé oblasti. Ani projekt Legie 100 není výjimkou. Chceme zachovat alespoň minimální prostředky na obnovu zničených a údržbu existujících válečných hrobů našich legionářů doma i v zahraničí. Dále ve spolupráci s Československou obcí legionářskou usilujeme o efektivní využití prostředků na pořádání pietních aktů, výstav, seminářů a dalších akcí souvisejících s udržováním legionářských tradic. Před nedávnem jste se vrátil z Čeljabinska. Právě v Rusku je asi nejvíce hrobů našich legionářů. V jakém jsou stavu, jak moc se daří o ně pečovat? V Rusku dnes evidujeme 51 lokalit s celkem padlými, zemřelými a nezvěstnými legionáři. Část hrobů čs. legionářů z let se dochovala pouze na československém oddělení Mořského hřbitova ve Vladivostoku. Ještě dnes stojí 2 3

5 host i původní pískovcový pomník na původním československém hřbitově v Krasnojarsku. Nicméně v hrobech, kam byli kdysi pohřbeni naši legionáři, už leží ostatky několika generací obyvatel tohoto města. Vcelku unikátní situace nastala třeba v Buzuluku. Do původních hrobů čs. legionářů, kteří zde padli v krvavé bitvě proti bolševikům v červnu 1918, byli v letech pohřbíváni čs. občané, kteří chtěli nastoupit do tehdy se formující čs. jednotky. V Buzuluku je ale dostihla smrt v důsledku útrap, kterými si museli projít ve stalinských gulazích. Oběma těmto skupinám našich předků byly postaveny nové pomníky, a to v roce Žádné další hroby se ale už nedochovaly. Byly zničeny vlivem času, vandalstvím a často na příkaz místních státních nebo komunistických funkcionářů. V lepším případě jsou na jejich místě parky nebo zahrady, v horších případech činžovní domy nebo továrny. Protože není v našich silách obnovit všechny pomníky, vybrali jsme ty nejdůležitější a postupně se snažíme o jejich obnovu, pokud je to možné, na původním místě, nebo alespoň v jeho blízkosti. Cílem je, aby každý padlý legionář byl někde připomenut. Začali jsme v roce 2006 ve Vladivostoku a přes již zmíněný Buzuluk, Jekatěrinburg a Nižnij Tagil jsme se v letošním roce dostali až do Čeljabinska. Péči o nově vybudované pomníky na sebe pak přebírá ruská strana. V jaké fázi je další projekt, tedy vytvoření takzvaných poradenských center pro válečné veterány? Co bude jejich hlavním cílem? Budou pomáhat válečným veteránům, aby se začlenili do civilního života, a hlavně, aby se uplatnili na trhu práce. Součástí projektu bude kromě pracovněprávní pomoci například i psychologické poradenství. Díky dotaci z Evropské unie se nám na tento tříletý projekt podařilo získat 30 milionů korun. V současnosti je vypsáno výběrové řízení na dodavatele, který bude chod poradenských center zabezpečovat. Před několika dny vstoupil v platnost zákon o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Ve vaší podřízenosti je tým lidí, který řeší zaslané žádosti a s tím spojenou veškerou administrativu. Jaké jsou první poznatky z realizace zákona č. 262/2011? Za prvních čtrnáct dní, tedy k 1. prosinci, evidujeme na tisíc žádostí o vydání osvědčení dle zákona č. 262/2011 Sb. Pro usnadnění komunikace jsme zřídili informační linku, na kterou přichází desítky dotazů. Lidé se nejčastěji ptají, jak správně žádost vyplnit. Úroveň podávaných žádostí je různá. Zatímco někteří dokazují svou odbojovou činnost rozsudky a dalšími dokumenty, jiní místo o odbojové činnosti píší většinou o svých útrapách s komunistickými úřady a o jiných aktivitách, které s odbojem přímo nesouvisí. Je však naší povinností každou žádost nejen důkladně a pečlivě posoudit, ale také poradit oprávněným osobám, jak odstranit případné nedostatky nebo co doplnit. Řada čtenářů časopisu A report se zajímá o případnou úpravu zákona o vojácích z povolání, především o v médiích zmiňovanou možnost ukončit kontrakt bez odůvodnění, z moci úřední. Co vše má připravovaná úprava zákona obsahovat? Co se týče této problematiky, mám pocit, že často dochází ke zkreslování a dezinformacím. Vůbec se nejedná o to, že by služební orgán měl mít pravomoc kdykoli, svévolně, a dokonce i bezdůvodně vojákovi ukončit kontrakt. Novela vůbec nemění současnou právní úpravu v tom smyslu, že by služební poměr mohl zaniknout jinak než na základě právní události, což je například ztráta zdravotní způsobilosti, uplynutí stanovené doby nebo odůvodněné rozhodnutí služebního orgánu. Návrh, který máte zřejmě na mysli, by pouze zjednodušil proces rozhodování služebních orgánů v případech, kdy si voják sám podá žádost o prodloužení kontraktu. V takovém případě by podání žádosti neznamenalo automatické zahájení řízení podle správního řádu a služební orgán by mohl žádost vyřídit formálně jednodušším a rychlejším postupem jako podnět podle 42 správního řádu. Voják svou žádost může také definovat podle 153 zákona o vojácích z povolání, který upravuje řešení žádostí a stížností ve věcech služebních vztahů. V obou případech, pokud by služební orgán vojákovi vyhověl, nemusel by ani zahajovat řízení podle správního řádu, ale mohl by rovnou vydat rozhodnutí s tím, že žádost vojáka vlastně nahradí jeho písemný souhlas se změnou doby trvání služebního poměru. Pokud se týká některých významnějších změn podle novely zákona, která již prošla prvním čtením v Poslanecké sněmovně, lze zmínit například návrh na sjednocení pravidel pro poskytování rodičovské dovolené s civilní právní úpravou, která je výhodnější. Nespojuje totiž čerpání rodičovské dovolené s poskytováním rodičovského příspěvku, jak to v současné době platí pro vojáky. Tedy voják si bude moci zvolit třeba dobu čerpání rodičovského příspěvku na dva roky, ale rodičovskou dovolenou bude moci čerpat až do tří let věku dítěte. Významnou změnou bude také zavedení nového institutu, a to přímo do zákona, kterým je personální rozkaz (dnes jsou vojáci zvyklí na pojem rozkaz ve věcech personálních ). A zde opět musím vyvrátit dezinterpretace, že se jedná o změnu v neprospěch vojáků. Naopak, zákon posiluje práva vojáků tím, že jednoznačně deklaruje právo podat proti personálnímu rozkazu odvolání. Přitom se ale bude jednat o proces značně jednodušší a rychlejší, než jako je tomu u klasického rozhodnutí. Na druhou stranu nezastírám, že některá opatření omezí výhody vojáků. Zruší se příspěvek při přestěhování a doba zachování výše platu, když je voják z organizačních důvodů zařazený na jiné místo s nižším platem, se zkrátí z dvanácti na šest měsíců. Z objektivních důvodů jsme hledali, hledáme a budeme hledat úsporná opatření. Snažíme se ale, aby jednak neměla plošný vliv, a hlavně, aby zásadně neomezovala jednotlivé instituty, které patří do té části zákona, jež se týká zabezpečení vojáků. Dalším úsporným opatřením, které novela přináší, je povinnost vojáka uhradit poměrnou část nákladů na vojenskou výstroj v případech, kdy jeho služební poměr skončí do dvou let od jeho vzniku, a to za podmínky, že příčina jeho skončení je na straně vojáka. Přísněji, ale zejména přesněji, budou přímo zákonem stanoveny povinnosti a omezení v souvislosti s bojem proti alkoholismu a zneužívání jiných návykových látek. Ostatní části novely řeší změnu zejména nejkratší doby výkonu služby v hodnosti u čekatelů, zápočet doby intenzivního výcviku do základní týdenní doby služby a prodloužení subjektivní lhůty pro uložení kázeňského trestu. Upozorňuji ale na to, že v rámci druhého čtení mohou být ze strany poslanců uplatněny pozměňovací návrhy, takže na skutečně autentické znění novely si musíme ještě chvíli počkat. Konec roku je spojen s Vánocemi a bývá obdobím bilančním i časem splněných přání, ale i očekávání, co přinese rok nový. Co byste našim čtenářům popřál? Rád bych všem, kteří v resortu obrany pracují, poděkoval za to, že svou práci dělají opravdu dobře. Jak jsem zmínil na začátku, nikomu neslibuji světlé zítřky ani bezpracný zisk. Naopak, čeká nás hodně práce. Ale cesta, po které vykročíme, je připravena. Pravidla, podle nichž se budeme pohybovat, jsou dána tak, aby se nikdo nemohl vymlouvat, hledat úlevy nebo se za někoho schovávat. A věřím, že až napřesrok budeme sčítat položky má dáti dal, řekneme si: Byl to úspěšný rok. Připravila pplk. Pavla Poláková Foto Marie Křížová mise Operace Desert Serpent Necelých pět měsíců uplynulo od doby, kdy 8. jednotka provinčního rekonstrukčního týmu převzala operační úkol. Čeští vojáci v Lógaru plní celé spektrum činností, mezi něž patří také poskytování jejich prvků ve prospěch bezpečnostních operací pro americké brigádní úkolové uskupení (Task Force TF) Patriot a jeho nástupce Bulldog. K zabezpečení této podpory využívá jednotka průzkumnou rotu tvořenou vojáky 43. výsadkového mechanizovaného praporu z Chrudimi. Jednu z takových operací provedli vojáci průzkumné roty na sklonku měsíce září. Skupina více než dvaceti příslušníků, včetně prvku odstřelovačů, doplněná o leteckého a předsunutého dělostřeleckého návodčího z roty podpory zajišťovala a plnila úkoly palebné podpory americké jednotky, která postupovala oblastí distriktu Baraki Barak. Samotnému zasazení, které trvalo pět dní, předcházel plánovací proces, materiální a bojová příprava. Nebylo skoro možné sbalit všechny věci do jednoho batohu, uvedl k této fázi velitel průzkumné roty poručík Marek Š. a dodal: Nakonec se to však podařilo. Hmotnost batohu se pohybovala mezi čtyřiceti pěti a osmapadesáti kilogramy, což už je do extrémních podmínek afghánských hor poměrně slušný náklad. Operace začala v nočních hodinách leteckým přesunem jednotky na nedalekou předsunutou základnu TF Storm. Zde se vojáci setkali se svými americkými protějšky a doladili poslední detaily. Poté už všichni nasedli do vrtulníku CH-47 Chinook a přesunuli se do prostoru zasazení. Po vysazení se jednotka rozdělila na dvě části, zajistila prostor, zorientovala se a vydala na místa, odkud jsme měli zajišťovat americké prvky, popisuje začátek operace rotný Jaroslav S., velitel jedné ze skupin. Poručík Marek Š. k tomu dodává: Přestože naše trasa byla dlouhá necelý kilometr, museli jsme překonat stodvacetimetrové převýšení. Asi po deseti minutách se na nás spustila palba z vesnice pod námi. Střelba byla však poměrně nepřesná, proto jsme ve skrytu vyčkali až do jejího ukončení bez opětování palby, abychom neprozradili naši další činnost, a poté jsme pokračovali v přesunu. Tato situace se opakovala ještě dvakrát. Hned první den čeští vojáci plnili úkol v sestavě zasazených jednotek a aktivně podporovali své americké kolegy a přičleněné jednotky Afghánské národní armády (ANA). V dopoledních hodinách se opět dostali do kontaktu s povstalci. Po nastřelení zaujatých pozic okamžitě zareagovali a následně identifikovali prostor, odkud protivník vedl palbu. Velitel průzkumné roty poručík Marek Š. líčí následující události: Po krátké době jsme opravdu určili několik osob, které byly vyzbrojeny zbraněmi pro Afghánistán příznačnými AK-47 Kalašnikov, a střelbou jsme je zahnali na ústup. V této chvíli měli hlavní slovo odstřelovači. Svou činností vytvořili podmínky pro další působení americké manévrové jednotky, která tak mohla pokračovat v plnění svého úkolu. Zbytek prvního dne i ten následující se obešly bez dalších incidentů. Třetí den skupina povstalců zahájila z východní strany střelbu, která nás doslova přibila na místě. Pouze jeden z nás byl schopen opětovat palbu a pokrývat zbytek jednotky. V této chvíli nám nezbylo nic jiného než povolat leteckou podporu. Díky vycvičenosti leteckého návodčího jsme se z této téměř bezvýchodné situace dostali, aniž bychom utrpěli zranění či větší škody. Za několik minut povstalci nastřelili naše dva kilometry vzdálené kolegy. Ti ale museli řešit složitější situaci napadení ze tří stran. Díky dobré koordinaci a obrovské palebné síle se dokázali z tohoto kontaktu vyvázat a pokračovat v plnění úkolu. Zbytek operace se již nesl v klidnějším duchu. Americká manévrová jednotka se přesunula dále na sever. Naši vojáci mezitím drželi své pozice a spoléhali sami na sebe. V předvečer odletu sbalili materiál a odstranili vše, co by naznačovalo jejich předchozí přítomnost. Noční přesun z prudkého kopce k místu vyzvednutí jsme zvládli bez problémů. Každý z nás v těchto chvílích v neschůdném terénu afghánských hor cítil tvrdost a ostrost kamenů, které nám způsobily nespočet oděrek a malých tržných ran, končí popis zasazení jednotky v distriktu Baraki Barak poručík Marek Š. a na závěr dodává: Zajistili jsme prostor a vyčkávali na přílet vrtulníku, jenž nás přemístil na domovskou základnu Shank. Autor: mjr. Jolana Fedorková ve spolupráci s por. Markem Š. 4 5

6 rubrika Dvoutýdenní cvičení českých vrtulníkářů ve francouzských Pyrenejích před nasazením do afghánské mise Výcvik mezi třítisícovkami Stojánka jedna nula, žádám spouštění pro let do zóny číslo tři, počet osob na palubě pět, hlásí kapitán transportního vrtulníku Mi-171Š řídícímu letového provozu. Vzápětí se začíná roztáčet rotor stosedmdesátjedničky s trupovým číslem Po patnáctiminutové motorovce, při níž se prověřila funkčnost systémů stroje, vrtulník pojíždí na vzletovou a přistávací dráhu jihofrancouzského letiště Sainte Léocadie. Žádám vzlet ve směru nula sedm, oznamuje přerovský pilot a vyčkává na povolení z řídicí věže. 6 7

7 výcvik Je pár minut po deváté hodině, když se Mi-171Š zvedne z ranveje. Kapitán devět osm jedna trojky provádí nezbytné kontrolní zavisení. Dva výkonné motory TV3-117VM vytahují bezmála třináctitunový stroj hravě nahoru. Zhruba ve stometrové výšce se transportní vrtulník z výzbroje přerovské 23. základny vrtulníkového letectva (23. zvrl) na chvíli zastaví. Krátce poté se již vydává po stanoveném okruhu k hlásnému bodu. Tam se otáčí mírně doprava a začíná stoupat do pracovního prostoru označeného číslovkou tři. Cvičení vrtulníkových jednotek vzdušných sil Armády České republiky ve francouzských Pyrenejích nesoucí název Mountain Flight 2011 pokračuje dalším letovým dnem. Již potřetí za sebou využíváme nabídku francouzských kolegů k provedení cvičení Mountain Flight v jejich výcvikovém středisku Centre de vol en Montagne, dislokovaném v Sainte Léocadie nedaleko Saillagouse. Zdejší bezmála dvoutýdenní výcvik posádek transportních a bitevních vrtulníků vzdušných sil Armády ČR bývá generálkou před jejich nasazením do operací v Afghánistánu. Letos tuto specifickou přípravu absolvuje také létající personál z 24. základny dopravního letectva Kbely, a to z důvodu mentorování afghánských pilotů v misi AMT (Air Mentoring Team) na mezinárodním letišti Kábul, říká velitel křídla 23. zvrl Přerov a velitel cvičící jednotky AČR plukovník gšt. Miroslav Jenčík a upřesňuje: Posádky vrtulníků budou létat ve vysokohorském terénu Pyrenejí a trénovat přistání na plochách omezených rozměrů v nadmořské výšce větší než dva tisíce metrů, a to jak ve dne, tak v noci s použitím brýlí pro noční vidění NVG (Night Vision Goggles). V tuzemsku by obdobné praktické zkušenosti získat nemohli. Nadmořská výška v Čechách využívaného stropu, to znamená Mravenečníku v Jeseníkách, je de facto shodná s letištěm Sainte Léocadie (1 419 m), odkud stroje startují k pyrenejským vrcholům. Konkrétně do jedenácti pracovních zón. Bezprostřední blízkost zasněženého Carlitu (2 921 m), Pic du Puigmalu (2 910 m), Pic Pedrousu (2 842 m) nebo Pic Pericu (2 810 m) však nebyla ani v nejmenším důvodem ke kochání se, nýbrž k nepřetržitému maximálnímu profesnímu výkonu. Chvíli nepřemýšlet nebo se nekoncentrovat může vést při letové činnosti v horách až k fatálním následkům. I když nenastaly, letos se štěstěna k českým vrtulníkářům na chvíli mírně otočila zády. Nevyhovující meteorologické podmínky zapříčinily, že do prostoru cvičení nepřiletěla dvojice bitevních vrtulníků Mi-24/35. Počasí je uzemnilo při mezipřistání v německém Niederstettenu a po několikadenním vyčkávání se nakonec vrátily na mateřskou základnu v Sedleci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou. Touto skutečností byl ovlivněn také přelet Mi-171Š a my nabrali půldenní zpoždění ve výcviku. Ve druhé fázi zaměstnání nám bohužel vypadla jedna ze tří provozovaných mašin kvůli závadě, což nás omezilo v intenzitě výcviku. Z důvodu cvičení francouzského vojenského letectva jsme nemohli využívat všechny zóny, zejména v severní části prostoru, vyjmenovává pomyslné černé puntíky plukovník Jenčík a konstatuje: Pravdou je, že jsme předpokládali vyšší nálety hodin u létajícího personálu. Jsou však věci, které zkrátka ovlivnit nelze. Počasí a technika patří k nim. I tak jsou pozitiva tohoto výcviku, konkrétně v létání ve zdejším vysokohorském terénu, nezpochybnitelná. Každá odlétaná hodina v Pyrenejích má veliký význam a dává posádkám podstatně více než jakýkoliv pokus o podobný úkol doma. Přes výše uvedené limity je to absolutně nejlepší příprava před nasazením do Afghánistánu. Za tím si jednoznačně stojím. V této souvislosti je třeba zmínit, že nabídka k provádění vysokohorského letového výcviku od jiného aliančního partnera do České republiky nepřišla a listopadový termín nemohla česká strana ovlivnit. Proč? Vytíženost tohoto francouzského výcvikového prostoru také jinými ozbrojenými silami NATO, zejména Belgií a Spolkovou republikou Německo, je značná. Jenom domácí francouzské letectvo má v příštím roce pro sebe zamluveno celkem čtyřicet týdnů. Navíc se v některých lokalitách tamních Pyrenejí nacházejí chráněné přírodní oblasti se vzácnými druhy ptactva. Tohle všechno je třeba brát na zřetel. Osobitosti vysokohorského terénu Nabíledni je otázka, v čem spočívá specifika létání v horách. Nejvíce ovlivňujícími faktory jsou nevyzpytatelné povětrnostní podmínky, především síla a směr větru, a vysoká nadmořská výška, konkretizuje kapitán vrtulníku Mi-171Š major Ivo Pacovský, který na cvičení Mountain Flight společně s dalšími instruktory létání, podplukovníky Robertem Papšem a Karlem Krejčiříkem, pomáhá svým méně zkušeným kolegům. Vliv větru na pilotáž je tady výrazně vyšší než při létání v domácích podmínkách. Velice často má tendenci k turbulenci. Obecně se dá říct, že za každým vrcholkem může být jiný, navíc i ve zcela opačném směru. To sehrává klíčovou roli pro kapitána vrtulníku před přistáním v terénu, říká mjr. Pacovský a popisuje další možnou komplikaci. Čím výše vrtulník stoupá, tím víc se jeho výkon snižuje a pilotáž je náročnější. Proto je třeba počítat s menší zálohou výkonu. Nejde jen o to, na ploše v horách přistát, ale také z ní bezpečně odletět. Výše uvedené okolnosti vedou k tomu, že nelze přiletět do hor a bez dlouhého přemýšlení mašinu posadit na zem. Nejprve se shora rekognoskuje terén, a to minimálně třemi až čtyřmi průlety nad vybranou plochou. Po vyhodnocení konkrétní situace a za pomoci pokynů palubních střelců, kteří sledují situaci pod strojem, vrtulník přistane. Kapitán vrtulníku musí mít neustále připravené v záloze náhradní řešení, jinými slovy, únikový směr letu, kdyby došlo k zásadní změně situace. Při opakovaném přistávání na plochu nemůže spoléhat na podmínky, které tam byly při prvním sednutí. O pár minut později již mohou být diametrálně jiné, říká mjr. Pacovský. Zkušený přerovský pilot srovnává výcvik v Pyrenejích a bojové nasazení v Afghánistánu. Ani tady, ani tam nemůžete podcenit sebemenší maličkost. Spoléhat na to, že když jsem dnešní let ve vysokohorském terénu bez problému zvládnul, zvládnu ho i zítra, není vůbec rozumné. Vítr se během chvilky změní a smete vás to. Létat hory je jedna z nejnáročnějších činností pilota vrtulníku. A v Afghánistánu se k tomu přidává ještě faktor válečné situace, potažmo blízkost nepřítele, která může vést k menšímu či většímu stresu u létajícího personálu. Zkrátka nikdy dopředu nevíte, co se může stát. To platí jak při cvičení ve Francii, tak v afghánské misi. O život vám jde v každých horách, argumentuje armádní pilot a pochvaluje si zdejší podmínky k výcviku. Do pracovní zóny je to pár minut, takže se neztrácí čas dlouhými přelety. Během hodinového letu posádka přistane pětkrát nebo šestkrát na plochách omezených rozměrů. Pozitivní je i velká rozmanitost terénu, ve kterém se přistává, a to od náhorních plošin až po ostré, bezmála třítisícové štíty. Na rozdíl od České republiky a Afghánistánu tady nejsou stanovená místa pro přistávání vrtulníků. Tím náročnější je to pro kapitána, o to preciznější musí být souhra celé posádky. Ačkoliv to může být pro někoho nepochopitelné, důležitým faktorem pro létání v horách je také velice přesný výpočet maximální vzletové hmotnosti vrtulníku ve výškách nasazení. De facto s každým metrem nadmořské výšky klesají kilogramy užitečného zatížení stroje, jehož vypočítanou váhu nelze v žádném případě překročit. Příklad? Stosedmdesátjednička na zemi váží zhruba třináct tun, avšak Mi-171Š ve dvou a půl kilometrech musí být řádově o tři tisíce kilogramů lehčí. Důvod? Takzvaná výkonová záloha. V Afghánistánu nás to hlavně v poledních hodinách, kdy byla teplota nejvyšší, limitovalo, vzpomíná na svoji afghánskou misi major Pacovský. Sokol versus hroch Mazák a nováček zároveň to je současná vizitka majora Petra Smika, zkušeného kbelského profesionála, na jehož pilotní umění spoléhají těžce zranění a nemocní pacienti, když je se záchranným vrtulníkem W-3A Sokol leteckou cestou přepravuje do zdravotnického zařízení. Ba co víc, jako předváděcímu pilotovi vzdušných sil Armády ČR mu několikrát ročně tleskají tisíce diváků na leteckých show za jeho mistrovskou akrobacii se sokolem. Zkušeností s tímto typem vrtulníku má tuze mnoho. O tom svědčí i jeho nálet s W-3A, a to letových hodin. V předcházející vojenské kariéře také zvládnul pilotáž s dopravní Mi dvojkou a bitevní čtyřiadvacítkou. Avšak málo naplat. V kokpitu Mi-171Š je elév. Z důvodu nadcházející zahraniční mise absolvoval přeškolení na typ Mi-17 a následně na stosedmdesátjedničku. Pyreneje ho mají posunout o kus dopředu. Tyto výšky jsou pro mě velkou neznámou. Doposud jsem se s vrtulníkem držel spíše při zemi. Tam jsem už byl jako ryba ve vodě. Se zasněženými třítisícovkami samozřejmě žádnou zkušenost nemám. Beru to jako další zkušenost. Jak se zpravidla říká, jako velkou výzvu. Rád poznávám nové věci. A ty hory jsou doopravdy nádherné, špičkuje bezmezný optimista. Úsměv na tváři mu však lehce zamrznul po příletu do zóny číslo deset, když se mu do cesty postavil Pic Pedrous. Včera se uskutečnila moje vysokohorská premiéra s instruktorem majorem Pacovským. Začal jsem na dvou kilometrech a potom šel ještě o pár stovek metrů výš. Udělal jsem čtyři přistání v terénu a osobně jsem z toho měl dobrý pocit. Myslím si, že jsem na začátek nezklamal a teď to bude jenom a jenom lepší, vysvětluje P. Smik a dodává: Dnešní výcvikový let s podplukovníkem Krejčiříkem, to už byla jiná káva. Žádné latte, ale turek. To už jsem hledal plochy ve výšce zhruba dvou tisíc sedm set metrů. Sedalo se na miniplochy, pouze s dotykem podvozkového kolečka. Imitovali jsme vysazení speciálního výsadku z paluby stroje. Zhruba dvě minuty jsem musel mašinu držet na jednom místě. Žádný manévr, ale precizní visení. Řeknu vám, že po hodně dlouhé době jsem měl zpocená záda. Ve vrtulníkovém letectvu toho mám dost za sebou, ale tohle byla opravdu síla. Klobouk dolů před takovými kapitány a instruktory stosedmdesátjedniček. Jsou to opravdoví profíci. Pro mě to byla moc zajímavá lekce, konstatuje major Petr Smik a srovnává: Sokol, to je hbitá mašinka. Sáhnu do řízení a stroj okamžitě reaguje. Stosedmdesátjednička je jednou tak těžší a to je samozřejmě znát. Jako by měla snahu pořád se hrnout dopředu. Připadá mi to jako neskutečně dlouhá doba, než zastaví. To v pilotáži, oproti vrtulníku W-3A Sokol, vyžaduje mnohem větší předvídavost. Tady musím podstatně dříve přitahovat páku cyklického řízení a zvedat takzvaný kolektiv. Důležitá zkušenost. Zaměstnání v průvanu Plocha je čistá, vlevo bez překážek, hlásí kapitánovi vrtulníku Mi-171Š palubní střelec praporčík Petr Procházka a bedlivě sleduje situaci pod sebou. Pět, čtyři, tři následně odpočítává metry pod strojem. Přistání v terénu proběhlo přesně podle taktických postupů a za pár okamžiků se stosedmdesátjednička zvedá do vzduchu. Pilot samozřejmě nevidí, co se děje za, respektive pod mašinou, a proto ho musíme o situaci informovat. Například mu popisujeme stav ze šesté hodiny, konstatuje velitel skupiny palubních střelců na přerovské vrtulníkové základně a dodává: Každý střelec si z otevřených dveří hlídá jemu svěřený prostor. Při přistání je jednou z nejvíce sledovaných oblastí vrtulka neboli vyrovnávací rotor. Tu má zároveň s levým kolečkem pod dozorem levý střelec. Pravý střelec má na starosti výšku a pravé a přední kolečko. Na misi v Afghánistánu se do činnosti zapojuje ještě zadní střelec na rampě vrtulníku. Předpoklad jakékoliv nebezpečné situace předáváme do pilotní kabiny. Hlasová korespondence s pilotem však začíná už na zemi, kdy monitorujeme situaci na ploše i při pojíždění na start. Pilot hlásí nadcházející činnost a my mu pomáháme informacemi, zda má volno, či ne. Vše je podřízeno maximální bezpečnosti letového provozu. Na práci v permanentním průvanu nedá ani slůvkem dopustit také pravý palubní střelec nadrotmistryně Jarmila Palíšková. Paluba vrtulníku pro mě není neznámým územím. Předtím jsem pracovala na skupině záchranné a výsadkové přípravy v Přerově, upřesňuje sympatická vojákyně, která má za sebou sto padesát seskoků. Po reorganizaci bývalého pracoviště se naskytla možnost přejít k palubním střelcům. Využila jsem toho a v současné době už mám na stosedmdesátjedničce více než tři sta hodinový nálet. V Afghánistánu už byla nasazena dvakrát. Konkrétně na základně Šarana ve třetí a šesté rotaci jednotky AČR ISAF Heli Unit. Ani případnému dalšímu vyslání do mise se nebrání. Tato profese se mi líbí. Kdyby přišel rozkaz do mise, samozřejmě že půjdu. Nad nebezpečím v krizové situaci nemá cenu dlouze přemýšlet. Osobně to znám z Afghánistánu. Tehdy nám před odletem také nikdo neříkal, že to bude jednoduché a bez komplikací. Opak je pravdou. Ale s tím do toho jdeme, říká nadrotmistryně J. Palíšková. Na rozdíl od některých ohromených mužů nevidí nic zvláštního na tom, že jako žena stojí za jedním z kulometů PKM ráže 7,62 mm na palubě Mi-171Š. U jednotky se rozdíly nedělají. Nejde o pohlaví, ale o splnění stanoveného úkolu. Tady je to o týmové práci, konstatuje. Pohled do zákulisí Všechny, zejména pak ty nejdůležitější úkoly stojí na maličkostech. Přeneseno do reality Mountain Flight 2011, lze stroze konstatovat, že bez komplexního a hodnotného zabezpečení by nebylo kvalitního leteckého výcviku. Svým dílem se o to zasloužili příslušníci inženýrsko-letecké služby, skupiny objektivní kontroly a logistiky. Ze škály konkrétních příkladů uvádíme pouze jediný. První jsme sem přijeli a poslední odsud odjedeme, říká logistik přerovské základny nadporučík Libor Kudláč a dává nám nahlédnout do zákulisí takzvané technické dohody, která detailně popisuje veškerý support sedmdesátičlenného kontingentu Armády ČR na cvičení ve Francii. Je to mravenčí práce, kterou si nezasvěcení nedokážou vůbec představit. Bohužel se stává, že některé již dříve ujednané záležitosti mezi oběma zainteresovanými stranami přestanou v tu nejméně vhodnou dobu platit a vy jste nucený v zahraničí improvizovat. A sami dobře víte, že když to zaskřípe v ubytování nebo stravování, je okamžitě zle. A pochvala? Tu vám vysekne málokdo. Ale kvůli ní to neděláme. Stejně hektické chvíle jako před cvičením přicházejí i po jeho ukončení. Všechno se zde musí uvést do původního stavu a vyrovnat veškeré náležitosti. Francouzské straně předáme pronajaté prostory, uděláme finanční uzávěrku, konkrétně tím, že zaplatíme ubytování, stravování a pohonné hmoty, a připravíme materiál k odvozu. Když bude vše bez závad, můžeme pomýšlet na návrat do České republiky, říká npor. Kudláč a společně s kolegou logistikem se vydávají k autobusu s vojenskou poznávací značkou. Čeká je přibližně dva tisíce kilometrů a osmadvacet hodin jízdy do Přerova. 8 9 Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

8 Pane parlamentní státní tajemníku, co jste považovali za základní kameny při přípravě koncepce vaší reformy? Existovala již na začátku výrazná omezení, nebo jste měli ve vašem konání naprosto volnou ruku? Aktuální bezpečnostní výzvy ukazují, že úkolem Bundeswehru je dnes kromě tradiční národní a spojenecké obrany především působit v oblasti krizového řízení a prevence konfliktů, a tak tomu bude i v budoucnosti. Různorodost a široké spektrum potenciálních konfliktů nás nutí udržovat široké spektrum schopností, od schopnosti provádět čistě stabilizační úkoly, například na Balkáně, a zasazení v ozbrojených konfliktech v zemích, jako je Afghánistán, až po schopnost účastnit se plnohodnotných bojových operací. Konkrétně definovanou ambicí Německa je dlouhodobé nasazení až vojáků s rotací v pozemních operacích až na dvou válčištích a v jedné námořní operaci současně. Celkovou změnu orientace v budoucnu omezuje řada faktorů. Jedním z nich je počet vojáků Bundeswehru. V porovnání s osmdesátými lety minulého století, kdy bylo k dispozici pro doplňování přes mladých mužů, je celkový počet dnes sotva , ale zahrnuje muže i ženy. Z toho vyplývá nutnost zmenšit Bundeswehr. Další věcí je, že Bundeswehr musí také snížit náklady, aby mohl přispět k dodržení limitů zadlužení země, které jsou zakotveny v ústavě. Rozpočet bude tedy snížen z přibližně 31,68 mld. eur v roce 2012 na 30,43 mld. eur pro rok Cílem změn je vytvořit Bundeswehr, který bude funkční a akceschopný, jehož úkoly a schopnosti budou podloženy bezpečnostní politikou, jehož struktura umožní zohlednit demografický vývoj a jehož finanční rámec bude zároveň udržitelný. Plánujete výrazné redukce v centrálních složkách podpory, systému velení a řízení či jinde v administrativě. Tyto změny vychází z vyhodnocení aktuální situace a také zohledňují aktuální vývoj, pravděpodobné trendy do budoucna. Mohl byste podrobněji rozvést hlavní faktory, například časové rámce a termíny? Jakých klíčových změn dozná struktura SMO a ozbrojených sil Německa? Dne 18. května 2011 schválil spolkový ministr obrany rámec pro změny, které je host Aktuálním tématem v řadě zemí Severoatlantické aliance a Evropské unie je reforma ozbrojených sil. V sousedním Německu se jedná o reformu vskutku celospolečenského významu a provází ji široká veřejná diskuze. Vzhledem k časovému souběhu tohoto procesu v Německu i v České republice a se zřetelem k nově koncipovaným úvahám o možnostech multilaterální spolupráce jsme požádali o rozhovor parlamentního státního tajemníka Spolkového ministerstva obrany SRN Christiana Schmidta. Spolupráce s vámi je pro nás velkou prioritou nyní nutné zanést do nového vydání Směrnice pro obrannou politiku, a klíčové kroky pro změnu směřování Bundeswehru. Ozbrojené síly musí být kromě dlouhodobých závazků také schopné rychle a pružně reagovat na nové, neočekávané výzvy. Schopnost bojovat tvoří základ operační připravenosti Bundeswehru. K naplnění tohoto cíle bude snížen počet personálu na velitelstvích a zvýšen počet vojáků v bojových jednotkách. Vzhledem k širokému spektru možných úkolů klademe větší důraz na schopnosti na úkor dlouhodobé udržitelnosti v operacích. Ozbrojené síly budou disponovat počtem přibližně vojáků, přičemž původně měl Bundeswehr okolo vojáků. Dále bude snížen počet občanských zaměstnanců z přibližně na zhruba Odvody k nástupu do základní vojenské služby jsou od 1. července 2011 pozastaveny, protože naše území již není vystaveno žádné přímé vojenské hrozbě a vojáky základní služby nelze nasazovat k plnění úkolů krizového řízení a zvládání konfliktů. V rámci ministerstva racionalizujeme procesy a vytváříme koherentní přehlednou strukturu snoubící organizační a funkční odpovědnost. Náčelníci druhů sil, kteří dosud měli v rámci ministerstva postavení na úrovni ředitelů, povedou v budoucnu své vojenské funkční oblasti mimo ministerstvo a budou nově podřízeni generálnímu inspektorovi Bundeswehru (pozn. rovná se pozici náčelníka Generálního štábu). Počet pracovníků ministerstva bude snížen z přibližně asi na Dalším významným milníkem bude příprava podrobných plánů, které by měly být z valné části zpracovány do konce tohoto roku. Poté bude příprava prováděcího plánu, který ukáže, kdy a v jakém pořadí ozbrojené síly a civilněsprávní složka vytvoří svoje cílové struktury. Dokončení tohoto plánovacího procesu se předpokládá před začátkem léta Na které oblasti schopností se vzhledem k novým výzvám, úkolům a očekávanému vývoji chcete soustředit? Hodláte ponechat vyvážené portfolio schopností, nebo předpokládáte zrušení konkrétních druhů vojska či vyřazení zbraňových systémů? Schopnosti, velikost a struktura Bundeswehru budou upraveny podle úkolů vyplývajících z politického zadání, ale budou zohledněny také finanční a demografické parametry. Jako ústřední bod bezpečnosti a ochrany Německa a jeho obyvatel jsou jeho ozbrojené síly nepostradatelným nástrojem zahraniční a bezpečnostní politiky naší země. Tak je to zakotveno ve Směrnici pro obrannou politiku ze dne 27. května 2011, ve které je také zdůrazněno, že ve své identitě, struktuře a organizaci, velikosti, schopnostech a technice sledují ozbrojené síly vyvíjející se cíle a zájmy bezpečnostní politiky. Směrnice pro obrannou politiku ukládá Bundeswehru široké spektrum vzájemně propojených úkolů od teritoriální obrany ve formě kolektivní obrany přes prevenci mezinárodních konfliktů a krizového řízení po evakuační operace, bezpečnost země a humanitární pomoc v zahraničí. Pro splnění těchto úkolů musí být Bundeswehr přebudován, ale s přihlédnutím k finančním a demografickým parametrům. Bundeswehr budou nadále tvořit pozemní síly, vzdušné síly, námořnictvo, společná služba podpory a společná zdravotní služba. Celkový počet vojáků v ozbrojených silách poklesne na maximálně Tento cílový počet bude tvořit do vojáků v činné službě a délesloužících a až dobrovolníků. Bundeswehr bude v cílovém stavu představovat jediný soubor sil. Účelem je zajistit, aby bylo dlouhodobě připraveno vždy okolo vojáků k operačnímu nasazení v operacích v reakci na krizi a ve stabilizačních operacích. Další síly jsou průběžně vyčleňovány a připraveny k plnění úkolů v rámci sil rychlé reakce NATO (NRF) a EU (EU BG) a pro evakuační operace. Naše plánování sil a budoucí uspořádání Bundeswehru se koneckonců řídí rozhodnutími, závěry a doporučeními přijatými na summitu NATO v Lisabonu v roce 2010 a také zásadami Lisabonské smlouvy. Bundeswehr zajistí široké spektrum vojenských schopností s dobře vycvičenými, dobře vybavenými a plně operačně připravenými jednotkami, aby mohl nabídnout širokou škálu možných řešení pro rozhodovací procesy na politické úrovni. Které schopnosti ve spojitosti s předchozí otázkou pokládáte za vhodné v oblasti Pooling & Sharing obecně a také ve vztahu k plánům Německa na budoucí strukturu sil a operační úkoly? Plánujete sdružit či sdílet nějakou stěžejní schopnost či schopnosti s jinými zeměmi? Prvotní poznatky Německa o iniciativě Pooling & Sharing (sdružování a sdílení) vycházejí z dosud provedeného rozboru. Stále analyzujeme možné další projekty a schopnosti v rámci Gentské iniciativy EU a iniciativy NATO Building Capability Through Multinational Approaches (rozvoj schopností mnohonárodní cestou), které my stále považujeme za řízené členskými státy, ale také za živý a probíhající proces. Německo opakovaně zdůrazňuje trvající význam iniciativy Pooling & Sharing na různých fórech. Jsme na dobré cestě k tomu, abychom realizovali již nazrálé projekty v rámci Gentské iniciativy a mnohonárodních přístupů v rámci Smart Defence. Mezi těmito zralými projekty jsou pro Německo zejména významné projekty Mezinárodní společné velitelství a Sdružení námořních hlídkových letounů v těchto projektech jsme vedoucí zemí a cítíme se odpovědní je společně s dalšími zainteresovanými zeměmi zdárně dovést k realizaci. Našim potenciálním partnerům chceme usnadnit přistoupení, a proto volíme pružné a modulární modely spolupráce, uzpůsobené potřebám jednotlivých zemí. Dále však rozvíjíme i zájmové návrhy a projekty, kde vedoucí zemí nejsme. Naší ambicí je pomoci jim zrát, přivést je o krok blíže k realizaci a tím přispět k naplňování chybějících schopností. Procházíte výraznými změnami ve struktuře personálu a jeho počtech. Jaká opatření v oblasti personální budou plánována v souvislosti s předpokládanou redukcí štábů? Jak chcete zajistit, aby mladí muži a ženy i po zrušení vojenské základní služby nadále vnímali Bundeswehr jako přitažlivého a ceněného zaměstnavatele v krátkodobém i dlouhodobém výhledu? Snižování počtů bude doprovázeno výraznými změnami v kvalitě personálu. Bundeswehr musí obecně omládnout, musí být flexibilnější a zdatnější sloužit v operacích. Abychom dostáli těmto výzvám, zavádíme program na podporu reforem. Tento program obsahuje řadu opatření koncipovaných tak, aby se reforma uskutečnila sociálně únosným způsobem s tím, že bude poskytována personální pomoc, nabídky a kompenzace, a přitom pomohla rychle adaptovat personál na související plněné úkoly. Například hmotné podmínky budou zlepšeny vyplácením vyšších nebo specifických funkčních příplatků, náborových příplatků a příplatků vyplácených při vstupu a opětovném vstupu do služebního poměru. Navíc se zlepší podpora rodin a zejména vojáci sloužící ve dlouhých službách dostanou vyšší platy. Také je zaváděna nová koncepce náboru, která Bundeswehru umožní se veřejnosti v roli zaměstnavatele prezentovat komplexněji a účinněji. Je také nezbytné snížit nadbytečný personál. Nejprve je nutné zjistit, zda může být dotčený personál v rámci Bundeswehru zařazen na jiná místa. Také se budou zjišťovat možnosti zaměstnání dotyčných u jiných složek státní správy. Možnost propouštění bude zvažována pouze v případě, že nebude možné uplatnění u Bundeswehru. Statut služby vojenského personálu ve věku do 40 let může být převeden z vojáků z povolání na délesloužící dobrovolníky profesionály. Jednou z plánovaných pobídek je vyplácení nezdanitelné jednorázové částky eur za rok služby. Vojenský personál 10 11

9 host ve věku mezi čtyřiceti a padesáti lety může zvolit předčasný odchod do zálohy. V takovém případě obdrží důchod ve výši, na kterou mají v době odchodu nárok, a jednorázovou částku eur za každý rok služby, které by jim zbývalo dosloužit do dosažení věku odchodu do zálohy. Vojenský personál ve věku přes 50 let může odejít předčasně do zálohy a obdrží plný důchod. Předpokládáte změny ve vašich aktuálních akvizičních projektech s ohledem na schopnosti ozbrojených sil požadované do budoucna a na možná ekonomická omezení v budoucnosti? Čím se váš akviziční systém a související procesy a postupy vyznačují? Zavedli jste ve vašem akvizičním systému nějaká opatření pro zamezení korupce? Změna směřování německé armády ke schopnostem a úkolům povede ke škrtům a změnám v oblasti obranných technologií. Ovlivní nejen akviziční struktury a procesy, ale také stávající systém dodávání materiálu a techniky ozbrojeným silám. Jsou činěna zásadní rozhodnutí, jak zvýšit efektivitu procesu pořizování a řízení životního cyklu, a také rozhodnutí o zbraňových systémech, které určují strukturu Bundeswehru. Ta budou nyní rozpracována a realizována do podrobných struktur. Stěžejním úkolem v oblasti vojenských technologií je co nejrychleji sladit techniku, kterou Bundeswehr potřebuje, s novými profily schopností stanovenými podle priorit a zajistit, aby soulad trval. Úpravou organizace akvizic a daných procesů chceme dosáhnout efektivnějších a dlouhodobě udržitelných struktur a praktických postupů. Hlavním prvkem změn je přepracovaný a především integrovaný proces pořizování a využívání prostředků během jejich technického života, který zajistí lepší koordinaci mezi zákazníkem a poskytovatelem, případně s podporou obranného průmyslu sníží počet mezičlánků a zjednoduší rozhodovací procesy a dokumentaci. Akviziční složka Bundeswehru bude nadále kompetentním partnerem ve všech aspektech naplňování požadavků Bundeswehru v celém spektru techniky a vybavení. Co se týče techniky ozbrojených sil, probíhá revize zavedeného materiálu a plánování využívání techniky, včetně probíhajících akvizičních případů. Výstupem je, že stávající inventář armádního materiálu bude nutné upravit. To bude realizováno jednak vyřazením části stávajícího materiálu a na druhé straně pořízením nové požadované techniky. Konkrétní rozsah požadavků již byl stanoven u hlavních zbraňových systémů, které určují strukturu Bundeswehru; některá již objednaná technika a vybavení naopak nebude ve schválených strukturách a počtech potřebná. Úpravy v oblasti techniky a vybavení vyžadují určitý prostor v plánování a rozpočtování, který v současné době neexistuje a nejdříve se bude muset vytvořit. Velká část disponibilního rozpočtu je vázána na uzavřené smlouvy zejména na velké projekty, například A400M, NH 90, Tiger a Eurofighter a my proto budeme muset spolupracovat s obranným průmyslem na vhodných kontraktačních řešeních. Mezi přijatelné možnosti patří úprava kontraktů, tedy snížení počtu objednaných kusů, dohody o kompenzacích nebo odprodej nadbytečného materiálu třetím subjektům. Jakmile se Bundeswehr nasměruje na své klíčové poslání a úkoly, bude více než nyní záviset na solidní a spolehlivé službě podpory. Zajištění podpory zahrnuje jak dostupnost typů a množství potřebné techniky na trhu s prostředky vyzbrojování, tak i záruku, že daný materiál bude v průběhu jeho technického života skutečně používán a řádně udržován, případně opravován. Tím vzniknou nové možnosti, oblasti činností a perspektivní aktivity pro obranný průmysl na zbrojním trhu, který se jinak bude zmenšovat. Bundeswehr učiní vše, co bude v jeho silách, aby sehrával aktivní úlohu v činnostech souvisejících s technikou a vybavením ozbrojených sil. Bundeswehr bude striktně dodržovat předpisy v oblasti předcházení korupci ve všech jednáních s obranným průmyslem spojených s pořizováním techniky pro Bundeswehr a jejím používáním v ozbrojených silách. Bundeswehr také dodrží zvláštní předpisy upravující kontakty s průmyslovým sektorem, které jdou nad rámec standardních předpisů na zamezení korupce týkajících se spolkových orgánů. Tyto předpisy upravují oblasti výběru personálu a jeho přípravy, kontakty s průmyslovým sektorem, konkrétní realizaci kontraktačních postupů a také permanentní poskytování informací a podpory k tomu určenými pracovišti. Mohl byste popsat zásadní překážky, které při transformaci ozbrojených sil očekáváte? Pro zdárnou realizaci této reformy je klíčové, aby ji podporovala celá státní správa a parlament, aby se k ní pozitivně stavělo veřejné mínění, a v neposlední řadě, aby byli příslušníci armády a občanští zaměstnanci přesvědčeni o tom, že nastavený kurz je správný. Pro objasnění nutnosti změnit směřování je nezbytné jasně popsat její cíle jak uvnitř, tak i vně resortu a zvýšit transparentnost rozhodovacích procesů. Zároveň ne každý vnitřní návrh lze zveřejnit okamžitě, aniž bychom měli možnost jej přehodnotit, či případně od něj upustit. Často jde o nalezení vhodné rovnováhy, protože každý chce přirozeně vědět všechno hned. Domnívám se, že se nám dosud daří rovnováhu udržovat docela dobře. Pane parlamentní státní tajemníku, naše země spolu přímo sousedí a v mnoha sférách, včetně vojenství, také léta úzce spolupracují. Kde spatřujete možnosti rozšíření stávajících společných aktivit, případně iniciování nových forem spolupráce? Spolupráce s Českou republikou je pro Německo velkou prioritou. Již nyní intenzivně spolupracujeme na různých úrovních. To zahrnuje pravidelné štábní rozhovory na úrovni náčelníků generálních štábů a také společný výcvik personálu ve všech oblastech, od schopnosti vést až po tematické kurzy. Vítáme odhodlání, se kterým vláda České republiky přistupuje k euroatlantickým strukturám a působení v nich, a chceme toto odhodlání nadále podporovat. V příštích několika letech budou všechny členské země NATO a EU nuceny se vypořádávat s již nastalými či předpokládanými finančními omezeními. Proto bude v budoucnu hlavní oblastí spolupráce rámec Pooling & Sharing. Měli bychom pečlivě a společně vyhodnotit, které oblasti jsou vhodné pro bilaterální spolupráci. To by mohlo vytvořit základ pro možné připojení dalších zemí v duchu Gentské iniciativy. Základním principem do budoucna bude nikoliv šetřit peníze, ale zachovat schopnosti, které žádná země nebude schopná samostatně udržet. Připravila SOPS MO Foto: archiv BW Vrchním velitelem branné moci je podle ústavy SRN v době míru ministr obrany. Po vyhlášení válečného stavu přechází pravomoc vrchního velitele v plném rozsahu na předsedu vlády (spolkového kancléře). Nejvyšším orgánem řízení ozbrojených sil je Spolkové ministerstvo obrany SRN, které sídlí v Berlíně a Bonnu (momentálně se v rámci reformy připravuje kompletní přestěhování do Berlína). Charakteristika ozbrojených sil SRN Ministr obrany řídí ozbrojené síly prostřednictvím vojenské části Spolkového ministerstva obrany SRN, jejímž představitelem je generální inspektor Bundeswehru. Výkonným orgánem generálního inspektora je řídicí štáb ozbrojených sil, který plní funkci generálního štábu. Generálnímu inspektorovi ozbrojených sil jsou podřízeni inspektoři pozemního vojska, vojenského letectva, vojenského námořnictva, logistiky a zvláštních služeb, zdravotnické služby a jim podřízené štáby. Ozbrojené síly SRN disponují v současnosti celkem osobami. Dělí se na pozemní vojsko ( osob), vojenské letectvo ( osob), vojenské námořnictvo ( osob), logistiku a zvláštní služby ( osob), zdravotnickou službu ( osob) a centrálně podřízené součásti ( osob). I přes rozpočtová omezení pokračuje resort obrany SRN v dlouhodobých akvizičních a modernizačních programech, směřujících ke zvýšení celkových schopností Bundeswehru. Mezi nejvýznamnější programy patří například nákup víceúčelových bojových letounů Eurofighter/Typhoon, pořízení vojenských dopravních letadel Airbus A400M, několika typů obrněných vozidel (Dingo 2, BVP Puma), víceúčelových dopravních vrtulníků NH-90 a bojových vrtulníků Tiger. V oblasti námořnictva se jedná o nákup nových ponorek třídy U 212A, fregat třídy 125 a výstavbu již třetí zásobovací lodě. Od roku 1990 se německá armáda zapojuje do mezinárodních vojenských operací. V současnosti působí například v rámci alianční mise ISAF v Afghánistánu téměř příslušníků Bundeswehru. Reforma OS SRN V nadcházejícím období hodlá SRN výrazně snížit svůj finanční deficit. Jako část všeobecných redukcí ve veřejných výdajích bude nezbytné v následujících pěti letech znatelně omezit i obranný rozpočet. Ke zvládnutí tohoto snížení obranných výdajů budou ozbrojené síly redukovány, ovšem nejen z důvodů finančních, ale také s přihlédnutím na demografické a další faktory. Nejvýznamnějším rysem reformy ozbrojených sil SRN je profesionalizace při ponechání institutu branné povinnosti v ústavě SRN. Bude zrušeno 100 posádek, ministerstvo bude definitivně přestěhováno do Berlína a centralizován akviziční proces. Reformní program se zakládá na zkušenosti z misí a dosavadního transformačního procesu. Budoucí struktura sil by měla poskytovat jeden soubor modulárních sil určených pro celé spektrum misí, převážně však pro nejpravděpodobnější operace (Crisis Response), ale zároveň použitelných k zajištění územní celistvosti v prostoru odpovědnosti NATO. Politicko-vojenské ambice SRN předpokládají, že tento soubor sil bude v podstatě celý předurčený pro operace NATO a EU. Tento přístup umožní udržet stabilní zapojení SRN do aliančních operací, příspěvky do velitelské struktury NATO i stálých záložních/pohotovostních uskupení jako NRF či EU BG. Jako první krok reformy byla v červenci 2011 pozastavena branná povinnost. Celkově bude snížen počet příslušníků na vojáků. Bude reorganizována struktura velení a řízení, včetně ministerstva obrany, a to s přihlédnutím na budoucí velitelskou strukturu a strukturu sil NATO. Rovněž aktuálně probíhá přezkoumávání akvizičních programů i některé z nich budou pravděpodobně omezeny a některé budou naopak rozšířeny. Předpokládá se, že probíhající implementace reformního programu Bundeswehru bude završena v roce Připravila SOPS MO Foto: archiv BW 12 13

10 my a nato Na plánech případného nasazení mnohonárodních jednotek Evropské unie a Severoatlantické aliance se na operačním velitelství sil rychlé reakce v německém Ulmu podílí také český důstojník (Ne)veliký český příspěvek To, že je Ulm rodištěm vědce Alberta Einsteina a můžete zde spatřit katedrálu s nejvyšší kostelní věží na světě, je všeobecně známo. Ne každý však ví, že je toto německé město také významnou posádkou, a to nejen pro Bundeswehr, ale i v rámci Evropské unie. V tamních kasárnách, respektive Wilhelmsburgkaserne, je totiž dislokováno operační velitelství sil rychlé reakce (RFOC Response Forces Operations Command). Česká republika, potažmo Armáda České republiky je v něm reprezentována podplukovníkem Jaroslavem Benešem, který je organizačně zařazen do sekce řízení operací J3. Všichni ve Wilhelmsburgkaserne na Stuttgarter Strasse, kde německé velitelství s mezinárodním zastoupením RFOC sídlí, věří v budoucnost. Podporují je v tom i stávající zámysly vrcholných orgánů NATO a Evropské unie. Operační velitelství sil rychlé reakce je se svými schopnostmi jedinečné. Během nedlouhé doby si našlo svoje jasně vymezené místo v řídicím managementu ozbrojených sil. Dnes už představuje jak z národního, tak i mezinárodního hlediska respektovaný poradní, plánovací a řídicí orgán operační a vojenskostrategické úrovně. Nejenže svojí osobitou expertizou přispívá k profesnímu rozvoji speciálních mnohonárodních jednotek, ale zvládá i veškeré spektrum možných nasazení, počínaje humanitárními misemi a konče bojovými nasazeními v krizových oblastech, říká exkluzivně pro A report velitel Response Forces Operations Command generálporučík Markus Bentler a konkretizuje: Klíčovou vizí je posílení aliančního aspektu. Jinými slovy, aby RFOC plnilo úkoly nejen v rámci Evropské unie, ale i pro NATO. Z tohoto důvodu připravujeme reorganizaci stávajícího štábu na mezinárodní společné velitelství Multinational Joint Headquarters (MN JHQ) Ulm. Jednoduše řečeno, bylo by reprezentováno jak společným zastoupením všech složek ozbrojených sil, tak mezinárodně. První konferenci k zahájení realizace projektu plánujeme na začátek příštího roku a od léta 2012 by se mohlo začít s obsazováním národních a mezinárodních pozic. Tento proces bychom ukončili zhruba v polovině roku O rok později by proběhla certifikace pro plnění úkolů v rámci EU i NATO. Od roku 2014 plánujeme dosažení počátečních a od 2015 plných operačních schopností pro Severoatlantickou alianci. Pro mezinárodní komunitu bude vyčleněno sto čtyřicet osm míst. K jejich naplnění jsou již v současnosti konány konkrétní kroky. Obracíme se na všechny státy EU a NATO, aby se v maximální míře podílely na profesní připravenosti a akceschopnosti nového velitelství MN JHQ Ulm. Českého zapojení si generálporučík M. Bentler váží a činnost reprezentanta Armády ČR hodnotí jako příkladnou. Věřím, že tomu tak bude i v budoucnu. Podplukovník Beneš, tak jako každý zahraniční profesionál, přináší do zdejší mezinárodní komunity osobité profesní jednání, které je ve svém celku velmi progresivní. Jedná se o důležitý příspěvek signatářů k vojenským schopnostem v řešení krizových situací kdekoliv na světě. Velká stopa malé komunity Neveliká, ale nepřehlédnutelná. Taková je stručná vizitka stávající mezinárodní komunity na ulmském Response Forces Operations Command. Její představení se vejde do pouhých dvou řádků pět Rakušanů, tři Nizozemci, dva Francouzi, dva Poláci, dva Američané a jeden Čech. Šéfem zahraničních profesionálů neboli deanem mezinárodního vojenského sboru je rakouský brigádní generál Karl Pronhagl, zastávající na RFOC funkci zástupce náčelníka štábu pro podporu. Naše vzájemné vztahy jsou výborné, a to jak v pracovní, tak osobní rovině. Komunita drží pohromadě. Vycházíme spolu bez problémů a vzájemně si dokážeme vyjít vstříc, hodnotí pplk. J. Beneš vztahy se svými čtrnácti zahraničními kolegy a uvádí nedávný příklad. U příležitosti českého Dne boje za svobodu a demokracii (17. listopad) se s oslavou svých národních státních svátků připojili také kolegové z Polska a Rakouska. Jak oficiální, tak společenská část této akce významně podpořila naši vzájemnou úctu a kolegialitu. Komunita je uznávaným partnerem i pro vrcholný management velitelství. Samozřejmostí jsou pravidelné brífinky k aktuálním otázkám. Vzájemný kontakt však neprobíhá výhradně jen po pracovní stránce. S velitelem generálporučíkem M. Bentlerem nebo náčelníkem štábu kontraadmirálem Klausem von Dambrowskim se setkávají na společných čtvrtečních obědech nebo při společném sportovním běhání. Vstřícnost příslušníků zahraničních ozbrojených sil na RFOC umožnila A reportu přiblížit jednu osobitou zvyklost, jež souvisí s originální mincí. Jejími automatickými držiteli jsou zahraniční profesionálové sloužící na RFOC. Němečtí kolegové ji mohou vlastnit pouze se souhlasem komunity. Nošení mince má svoje neměnné a respektované pravidlo kdo ji nepředloží na výzvu jiného člena komunity, platí pro všechny rundu (alkoholický nápoj není nezbytnou podmínkou). Pokud ji oslovený má, platí ten, kdo jej vyzval. A report byl očitým svědkem jedné výše popsané akce. Doslov? Kolegialita hory přenáší. Příprava k eventuálnímu nasazení Podplukovník Jaroslav Beneš nastoupil na RFOC vloni prvního srpna a jeho tříletá mise by měla skončit poslední červencový den roku Ulm je jeho premiérovým zahraničním pracovištěm. Do aliančních struktur odcházel z pozice vedoucího staršího důstojníka specialisty pro NATO a EU na sekci plánování sil Ministerstva obrany (SPS MO), tedy z takzvané jépětky J5. De facto tutéž funkci zastává i na velitelství v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko: vedoucí starší důstojník specialista EU BG (European Union Battlegroups). Současně zde plní roli národního představitele České republiky tzv. Senior National Representative. I když jsem od svého předchůdce podplukovníka Ľudovíta Ciroka věděl, do čeho jdu, a s adaptací mi značně pomohl můj německý kolega, začátky nebyly vůbec jednoduché. Nové teoretické poznatky bylo třeba co nejdříve a nejefektivněji realizovat v praxi. Ve skutečnosti se jedná o operační plánování na případné nasazení vojsk. Konkrétně o synchronizaci činnosti v rámci možné operace, konstatuje příslušník sekce, v jejíž gesci jsou jak současné operace, tak krátkodobé i střednědobé operační plánování krizového řízení v rámci velitelství sil, tj. štábu v místě nasazení (Force Headquarters FHQ), nebo velitelství operací (Operation Headquarters OHQ) k vojenskostrategickému řízení ze Spolkové republiky Německo. Pro bližší představu lze říci, že v případě aktivace sil rychlé reakce Evropské unie by OHQ využívalo svoji existující pevnou infrastrukturu v Postupimi. Řízení v prostoru nasazení by bylo realizováno FHQ ze základny vytvořené ze stanů nebo kontejnerů, které by se na stanovené místo přepravily leteckou cestou. Současnou metou našeho referátu je příprava společných koordinačních rozkazů zejména pro Battlegroups, které jsou součástí operačních plánů, konkretizuje pplk. Beneš. O čem konkrétně hovoří? Především o účasti Armády České republiky v bojovém uskupení EU ve druhé polovině roku To vytvoříme společně se Spolkovou republikou Německo, Rakouskem, Chorvatskem, Makedonií a Irskem. Armáda ČR nasadí mechanizovanou rotu, doplněnou o odpovídající logistickou podporu a další nezbytné prvky. Celkem by se mělo jednat zhruba o tři sta padesát profesionálů AČR. Certifikační cvičení tohoto EU BG se bude konat na přelomu května a června příštího roku v německém výcvikovém prostoru Wildflecken. S blížícím se termínem roste i můj osobní podíl na všech přípravných akcích souvisejících s uskupením EU BG, argumentuje český důstojník, pro kterého není jeho kancelář v Ulmu jediným pracovištěm. Samozřejmě že pracujeme i v polních podmínkách. Například vzpomenu loňské a letošní cvičení Military Exercise (MILEX), dodává. Lehké šťouchnutí o (ne)nasazení mnohonárodních jednotek v krizových situacích bere s nadhledem. Někdo může mít pocit jistého zmaru, že se intenzivně připravuje na misi, a ona stále nepřichází. Avšak o vyslání sil rychlé reakce NATO nebo bojových uskupení EU nerozhoduje velitelství v Ulmu, nýbrž v konečném důsledku politická reprezentace. My musíme udělat maximum možného, aby byly vyčleněné mezinárodní síly adekvátně profesně připraveny k nasazení. Bez ohledu na to, zda do krizové situace někdy půjdou, či ne. Škála našeho zadání ve velice rozmanitá. Nic nelze podcenit. Náš přístup musí být permanentně stoprocentní, říká rezolutně podplukovník Jaroslav Beneš Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

11 medailon Příběh se šťastným koncem aneb exkluzivní zpověď těžce zraněného příslušníka Armády České republiky Desetiprocentní prognóza na přežití Ještě před sedmi měsíci visel jeho život na vlásku. Při výkonu služby v Afghánistánu utrpěl velmi těžké zranění hrudníku s mnohačetnými zlomeninami žeber a se zhmožděním plíce a také vážné poranění páteře. Předpoklad, zda vůbec přežije, se pohyboval v řádech necelých deseti procent. Stal se však zázrak. Rotný Ivan Vorel dokázal utéct z pomyslné lopaty a postavit se na vlastní nohy. Afghánistán, provincie Wardak. Od dubna do září 2011 zde plnila operační úkol druhá jednotka Armády České republiky Operational Mentoring and Liaison Team (OMLT). Hlavním úkolem čtyřiapadesátičlenného výcvikového a poradního týmu, jehož jádro tvořili příslušníci 73. tankového praporu z Přáslavic, byla podpora pěší jednotky o síle praporu (kandaku) Afghánské národní armády. Do standardního průběhu mise zasáhla tragická událost. V úterý 31. května, krátce po deváté hodině místního času, najelo vozidlo Iveco u vesnice Salar na výbušné zařízení uložené v propustku pod asfaltovou silnicí. Následná exploze zhruba padesáti kilogramů výbušniny měla fatální následky. Rotmistr (poručík in memoriam) Robert Vyroubal utrpěl smrtelné zranění a krátce poté zemřel také afghánský tlumočník. Lehce raněn byl i velitel 2. jednotky OMLT podplukovník Michal Kucharský. Incident způsobil velmi vážná poranění rotnému Ivanu Vorlovi. Risk přepravy versus špičková zdravotní péče Těžce zraněnému profesionálovi Armády ČR se dostalo okamžité první pomoci. Nejprve byl na místě incidentu stabilizován a poté letecky přepraven na mezinárodní letiště v Kábulu do francouzské vojenské nemocnice, kde mimo jiné působí také polní chirurgické týmy zdravotnické služby AČR. Během krátké doby jej tamní specialisté připravili ke strategickému vzdušnému zdravotnickému odsunu, takzvanému STRATEVAC (Strategic Evacuation), do České republiky. Repatriaci Ivana Vorla na palubě dopravního letounu Airbus A-319CJ zabezpečoval také současný ředitel odboru vojenského zdravotnictví MO náčelník vojenské zdravotnické služby plukovník MUDr. Božetěch Jurenka, tehdy primář oddělení anestezie, resuscitace a intenzivní péče Ústřední vojenské nemocnice Praha. U rotného Vorla se jednalo o vážná polytraumata, která ho bezprostředně ohrožovala na životě. Byl to skutečně velmi těžký stav. Avšak vzhledem k okolnostem, které panovaly na místě, jsme se rozhodli pacienta s nevelkou šancí na přežití transportovat na kbelské vojenské letiště a následně do ÚVN Praha, říká plk. Jurenka a vzpomíná, jak velmi obtížně udržovali výměnu dýchacích plynů v organismu zraněného vojáka na palubě letounu. Následná vyšetření na specializovaných odděleních nám potvrdila, že úlomek z obratle vniknul do míšního kanálu. Tato skutečnost by mohla vést až k poruše hybnosti dolních končetin. Proto zde opakovaně absolvoval neurochirurgické zákroky, upřesňuje zkušený vojenský lékař anesteziolog. Stávající pohled na Ivana Vorla jej chytá za srdce. Tohle je příklad, že má naše práce smysl. Když ho dnes vidím na vlastních nohou, mám obrovskou radost. V medicíně jsem už zažil ledacos neobyčejného a slovo zázrak nerad používám, ale v tomto případě si dovolím udělat výjimku. Za svoji osobu vám upřímně říkám, že je to jistá satisfakce toho všeho, co jsem se kdysi dlouhé roky učil a nyní mohl převést do praxe. Kvalitní péče lékařského a zdravotnického personálu pomohla pacientovi. Děláme v tomto směru maximum možného. S nadsázkou bych řekl, že jdeme i za hranici. Jinými slovy, uděláme vše, a ještě i něco navíc, abychom zraněného vojáka nebo vojákyni dostali co nejrychleji domů na špičkové zdravotnické zařízení. Operaci zraněného v České republice zvládneme za čtyřiadvacet hodin od incidentu v Afghánistánu, konstatuje ředitel odboru vojenského zdravotnictví MO náčelník vojenské zdravotnické služby. Plukovník Jurenka je optimistou i v případě vyhlídek Ivana Vorla do budoucna. Největším úkolem je nyní intenzivní rehabilitace. Předpokládám, že do roka bude jeho zdravotní stav zase řádově o několik desítek procent lepší. Samozřejmě že to chce velikou trpělivost, jít krůček po krůčku vpřed. Potom už bude jen otázkou času, kdy se standardně zařadí do života. Všichni mu to moc přejeme a věříme tomu. Rotný Vorel je mimořádně silná osobnost. Vzpomínka na incident ve Wardaku Víte, co je zajímavé? Z mise ve Wardaku si pamatuji na všechno. Detailně si vybavuji, jak jsme přiletěli do Afghánistánu, kde jsme byli ubytováni i silnice, po kterých jsme jezdili. Avšak ten osudný den mi absolutně zmizel z paměti. Jak říkám, v úterý mám okno. Co okno? To je skoro výkladní skříň! směje se rotný Ivan Vorel. I když mu osud připravil tak těžkou zkoušku, dokáže se nad ní povznést. Bohužel jsem byl v nesprávný okamžik na nesprávném místě. Kolonu tím směrem jsme předtím jeli několikrát, ale tentokrát si nás nepřítel prostě vychytal. Navíc extrémně silnou náloží. Nešlo s tím vůbec nic dělat. Někdo měl v tu chvíli štěstí a někdo smůlu, vzpomíná Ivan a na delší dobu se odmlčí. Chudák Virus. Mého kamaráda Roberta Vyroubala to stálo život. Byli jsme tam spolu a on to nepřežil. Je mi to strašně líto. Plnili jsme úkol a on za to zaplatil tím nejcennějším. Ty emoce ve mně zůstanou pořád. Dobře jsme se znali. Virus byl správný chlap, profík. Moc mě mrzí, že už není mezi námi. Strašně to bolí, ale já musím jít dál. Co tím má rotný Ivan Vorel na mysli? Chci se vrátit zpátky do armády a zase sloužit. Nejlépe ve svojí jednotce. Samozřejmě, že všechno záleží na mém konečném uzdravení. Ubezpečuji vás, že pro to udělám všechno. Mám k tomu motivaci, a hodně silnou. Jdu do toho. Zlomím to a dosáhnu, co jsem si předsevzal. Musím se přiblížit ke svému původnímu ideálu ještě před misí v Afghánistánu, kdy jsem byl absolutně zdravým člověkem, argumentuje profesionál AČR. Pro leckoho by výše uvedená tragická událost znamenala dobrovolný odchod z aktivní služby. To však není případ Ivana Vorla. Nevím, jak se to vyvine s možnými zdravotními následky. Budu se však rvát, abych je maximálně eliminoval. Vojenčina mne baví. Já už si to bez uniformy nedokážu ani představit. Klidně tam, pane redaktore, napište, že kdyby mi ji vzali, tak to bude, jako když seberete na pískovišti dítěti kyblíček s lopatičkou. Ať to zní mnohým lidem divně, nebo dokonce nepochopitelně, já jsem na armádu nezanevřel. A kdyby mne posílali do další mise, s nasazením v zahraničí bych neváhal ani minutu. Rozhodující samozřejmě bude můj zdravotní stav. Dostal jsem druhou šanci a tu nepustím. Prozrazená tajnost Po necelém půlroce od incidentu v Afghánistánu se v Ústřední vojenské nemocnici Praha setkává rotný Ivan Vorel s náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky armádním generálem Vlastimilem Pickem a ředitelem odboru vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany náčelníkem vojenské zdravotnické služby plukovníkem Božetěchem Jurenkou. Nikdy nebudu ani na okamžik váhat s vydáním rozkazu, když bude třeba zabezpečit neodkladnou vzdušnou přepravu raněných nebo nemocných vojáků Armády České republiky ze zahraničních operací do tuzemských zdravotnických zařízení. Repatriace z důvodu zajištění kvalitativně vyšší lékařské péče je v těchto případech absolutní prioritou, říká generál Picek a uvádí, že od roku 2007 bylo v zahraničních operacích zraněno dvacet šest vojáků a pět jich přišlo o život. Událost rotného Vorla vnímá armádní generál Picek jako velmi silný a emotivní příběh. Přes velice negativní diagnózu se za vydatné pomoci lékařského, zdravotnického a rehabilitačního personálu opět postavil na vlastní nohy. Jeho odhodlání vrátit se zpět do armády je obdivuhodné. Má sice před sebou ještě dlouhou cestu, ale já věřím, že se bude schopen plnohodnotně zapojit do života. Je to profesionál, dodává náčelník Generálního štábu AČR. Podání ruky plukovníkovi Jurenkovi doprovází Ivan Vorel několika sotva slyšitelnými slovy. To je výhradně mezi mnou a panem plukovníkem. Nezlobte se, ale jedná se o přísně tajnou informaci, vysvětluje rotný. Po krátkém naléhání však exkluzivně A reportu prozradí, o co ve skutečnosti jde. Moravskou tekutou specialitu. Bude to dvaašedesátka slivovice. Takové miniaturní poděkování za převelikou péči o mne. Plukovník Jurenka ji přijme, ale až si jí budeme moct dát spolu. Věřte, že se na ten okamžik strašně moc těším, říká rotný Ivan Vorel Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

12 výcvik V posledních měsících letošního roku kulminovala příprava 4. jednotky poradního výcvikového týmu (OMLT) na nasazení v afghánském Wardaku, ke kterému by mělo dojít koncem března příštího roku. Během ní to ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá hodně bouchalo. Nemalá část tohoto výcviku totiž byla věnována střelbě. A to zejména ze zbraní, se kterými nemají doposud příslušníci 72. mechanizovaného praporu, z něhož se OMLT rekrutuje, příliš velké zkušenosti. Nejvíce bylo slyšet dvaaosmdesátimilimetrové minomety. Náš útvar nemá minomety ve výzbroji, a tak jsme si je museli vypůjčit od 44. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic. Afghánské jednotky, které budeme mít ve Wardaku na starost, jsou vyzbrojeny obdobnými minomety, ovšem jugoslávské výroby. Tento výcvik provádíme proto, aby každý z našich příslušníků byl schopen mentorovat minometné družstvo, které bude mít na svém kontrolním stanovišti k dispozici. Jedině tak ho bude moci efektivně využívat pro svoji obranu. Osvojení nezbytných dovedností nám bude trvat dva až tři týdny, vysvětluje velitel týmu roty zbraní kapitán Michal Voltr. Snažíme se simulovat činnost, kdy se napadená jednotka brání s pomocí minometů. Střílíme na vzdálenost šest set až patnáct set metrů. Zaměřujeme se především na likvidaci živé síly. Pokoušíme se zasáhnout pěchotu minometnými střepinami. Při rozptylu použitého střeliva je přesnost zbraně dostačující. Střílíme pouze tříštivou trhavou municí, osvětlovací a dýmové miny nemáme zatím k dispozici. Na další střelnici najely do palebných postavení obrněné terénní automobily Iveco. Také tato vozidla, vybavená technologií stealth, jsou zapůjčena od 44. praporu. Střílet z dálkově ovládané zbraňové stanice Protector M151 A2 je údajně stejně snadné jako se věnovat počítačové hře. Nic na tom nemění ani skutečnost, že nahoře na věži je lafetovaný těžký kulomet M2HB-QCB. Šestadvacet střeleb Největší novinkou na libavských střelnicích jsou ale nové útočné pušky CZ 805 BREN A1 a čtyřicetimilimetrové granátomety, které je možné zavěsit pod ně. Tyto střelby organizujeme z toho důvodu, aby každý voják uměl ovládat novou útočnou pušku a další typy zbraní, se kterými se příslušníci našeho útvaru běžně nesetkávají. V úvodu jsme se zaměřili na střelbu z místa, nyní již nacvičujeme střelbu za pohybu. Chceme, aby vojáci uměli naprosto přirozeně manipulovat se zbraní a byli tak schopni plnit nejrůznější úkoly. Jen v průběhu tohoto týdne spotřebujeme zhruba třicet tisíc nábojů do útočné pušky CZ 805, upozorňuje V pořadí 4. poradní výcvikový tým se na misi v afghánském Wardaku připravuje s novými zbraněmi, nechybí mezi nimi ani útočná puška CZ 805 BREN A1 Hledání přesné mušky zástupce velitele 4. jednotky OMLT major Martin Hajduch. Do konce výcvikového roku máme v plánu absolvovat s touto puškou dvacet denních a šest nočních střeleb. Zkušenosti se zbraní jsou zatím vynikající, ze všeho nejvíce bych vyzdvihl především její přesnost. Ani s poruchovostí nemáme, pokud vím, žádné problémy. Mezitím vojáci doplňují střelby určitými taktickými prvky. Střílí se zpoza překážky, z pravé ruky, z levé ruky a za pohybu. V další fázi zkouší družstvo reagovat na kontakt protivníka. Rozvinuje se a postupně ho ničí. Respektujeme, že je to nová zbraň. Jsou tady samozřejmě určité rozdíly v ovládání, v manipulaci s pojistkou, odlišné nabíjení. Zbraň má jinou váhu a těžiště, zvykáme si však na ni. Myslím si, že stačí několik střeleb a budeme to mít všechno v rukou, ujišťuje nás nadporučík Josef Klíma. Komfort útočné pušky je velice příjemný, dobře se nosí. Střelba laserem je pohádka, tak trochu to připomíná počítačovou hru. Díky roznožce je zbraň daleko stabilnější, střílí se z ní ještě přesněji. S tímto kladným hodnocením souhlasí i ostatní vojáci. Útočná puška má určitě spoustu věcí lepších než dosavadní samopal. Je přesnější, nemá takový zpětný ráz. Jednodušší je i ovládání. Díky tomu s ní mohou i méně zkušení střelci dosáhnout výborných výsledků. Pokud má člověk nějaké základy střelby, naučí se s touto zbraní zacházet během jednoho dne. Puška jako stavebnice Nespornou výhodou je její stavebnicový charakter a široké spektrum příslušenství, kterým je možné ji osadit. K tomu slouží montážní lišty, jimiž je osazena po celé délce hřbetu, obou bocích a na spodní straně pouzdra zbraně. Při střelbě s použitím kolimátoru, optiky a laserového zaměřovače se mechanická mířidla jednoduše sklopí. Kolimátor jsme měli i na padesát osmičce, je to obrovská výhoda. Zde je ale ještě optika, která nám vše trojnásobně přibližuje. A to už vůbec nehovořím o použití laserového zaměřovače, upozorňuje četař Miroslav Nový. Při střelbě dávkami nedochází jako v případě dosavadního samopalu ke zdvihání hlavně. V případě ráže 7,62 mm jsme tento negativní jev omezovali použitím kompenzátorů zdvihu, stejně to ale nebylo úplně ono. Plastové provedení zbraně, jak již to v takovýchto případech bývá, vzbuzovalo zpočátku jisté rozpaky, postupně si ale vojáci zvykli. Oproti dosavadnímu samopalu má také hodně ostrých, vystouplých hran. I to je ale otázka zvyku. Zbraň je vybavena podstatně lehčím, transparentním zásobníkem. Existuje tedy průběžná kontrola spotřeby munice. Zásobník zatím není plně kompatibilní s ostatními aliančními útočnými puškami. Do budoucna se předpokládá, že na zbraně určené pro mise budou montovány univerzální zásobníkové šachty. Představa je asi taková, že pokud se někdo z našich vojáků ocitne v Afghánistánu v nouzi a bude mu docházet munice, stačí, když mu například americký kolega hodí zásobník z M-16 anebo M-4. Bez problému ho bude moci použít. Je tady také ručka, která výrazně zlepšuje a stabilizuje držení zbraně. Z ní se dají vysunout nožičky, vznikne tak opěrná roznožka, která ještě více umocňuje bojový potenciál této zbraně. Kolem ní je možné pušku podle potřeby otáčet. Výsuvné nožičky by ale mohly být větší, díky tomu by se dosáhlo lepší stability celého systému, říká rotmistr Přemysl Melichárek. Zbraň je vybavena sklopnou pažbou. Ta by v budoucnu měla být dodávána jako teleskopická. S touto pevnou variantou mají problémy především vyšší vojáci. Je poměrně krátká, takže se při střelbě musí u ní krčit. Počítá se s dalším vývojem Útočná puška CZ 805 úspěšně prošla kontrolními, vojskovými a doplňkovými zkouškami. Byla vystavena téměř sto padesáti testům, mezi nimiž nechybělo například ověřování spolehlivosti při teplotách od minus padesáti do plus padesáti stupňů či pád z výšky jeden a půl metru. Testovala se i spolehlivost ve vlhku a prachu. Další poznatky získané při nasazení této zbraně především v zahraničních misích, kterých se účastní Armáda České republiky, budou postupně zapracovávány do jejích následně vyvíjených variant. Také se čtyřicetimilimetrovým granátometem G1, který je možné použít buď samostatně, anebo v sestavě s puškou, panovala spokojenost. Je to solidní zbraň s malým zpětným rázem. Dá se s ní poměrně přesně zamířit. Do čtverce desetkrát deset metrů jsem se bez problémů na vzdálenost dvě stě padesát metrů trefoval. V kombinaci se zbraní je celý systém sice těžší, dá se to ale zvládnout, dodává na závěr rotný Jiří Kývala. Příprava 4. jednotky poradního a výcvikového týmu by měla vyvrcholit počátkem příštího roku na americké základně v německém Hohenfelsu. Text a foto: Vladimír Marek 18 19

13 rubrika výcvik Rudolf Pernický Leopold Musil 20 Na trase mezi Libenicemi a Chrudimí se zrodila nová tradice Memoriál československých parašutistů Legendární pochod ožívá Dlouhý had tří set příslušníků 4. brigády rychlého nasazení se táhl do dáli. Organizátoři pochodu československých parašutistů ho spíše tušili, než viděli. V místě startu této akce, v Libenicích, totiž byla mlha jako v prádelně. Nehledě na ní mělo tři sta vojáků v osmihodinovém limitu překonat pětatřicet kilometrů, přespat pod širákem na nádvoří zříceniny hradu Lichnice a následující den zdolat dalších pětatřicet kilometrů, které je dělily od domovské posádky v Chrudimi. Jako výsadkový útvar se snažíme stavět na tradicích paradesantního vojska. Pochod jsme uspořádali na počest všech skupin, které byly vysazeny nad protektorátem, a to jak z Východu, tak i ze Západu. Proto jsme ho také nazvali Memoriál československých parašutistů. Pokud se týče trasy, nechali jsme se inspirovat skupinou Tungsten. Ta byla vinou navigační chyby místo na Českomoravské vrchovině vysazena mezi Kolínem a Kutnou Horou. Parašutisté kapitán Rudolf Pernický a rotmistr Leopold Musil se koncem roku 1944 museli dostat na kontaktní adresu do Studnice poblíž Nového Města na Moravě. Náš dvoudenní pochod, především první den, kopíruje tento přesun skupiny Tungsten, vysvětluje jeden z otců této myšlenky a organizátor celé akce, velitel 43. výsadkového praporu podplukovník Ladislav Švejda. Během letošního nultého ročníku bychom si chtěli všechno vyzkoušet a příští rok pojedeme již naplno. Chtěli bychom pochod otevřít také pro veřejnost. Připravíme i kratší varianty, například na pětadvacet a padesát kilometrů. Doufáme, že přijedou rovněž vojáci z některých zahraničních armád. Plánujeme zřízení medaile, kterou by měli dostat všichni účastníci pochodu. Novinkou bude i to, že naši výsadkáři seskočí nad Libenicemi a hned po doskoku se začlení do této akce. Nenašli ceduli V neproniknutelné mlze objevujeme na kraji obce ceduli s nápisem Libenice. Tu se na rozdíl od nás výsadkářům před šedesáti sedmi lety najít nepodařilo. Začíná se před námi odvíjet téměř sedm desetiletí starý příběh. Jen pár set metrů od ní dopadli na zem 21. prosince 1944 příslušníci skupiny Tungsten. Hned jak jsme přistáli, bylo mi jasné, že nás nevysadili na správném místě. Měli jsme seskočit na mýtinu u Vortové poblíž Hlinska. Znal jsem místo dopadu z mapy, měl jsem ho nastudované do nejmenších podrobností. Polská posádka, která nás dopravovala nad protektorát, musela udělat navigační chybu. Z blízké vesnice se ozval výstřel. Naštěstí se ale již neopakoval. Zřejmě někdo jen tak naslepo vypálil za odlétajícím letounem. Bylo půl jedenácté v noci. Dohodli jsme se, že ze všeho nejdříve musíme najít kontejner s materiálem, který se nám utrhl. Padáky a další nepotřebné věci jsme ukryli v nedalekém stohu. Později jsem se dozvěděl, že je našli lidi z vesnice a děvčata si z padákového hedvábí ušila svatební šaty. Někdy v březnu pětačtyřicátého to dokonce vyšetřovalo gestapo. To už se ale rychle blížil konec války, takže z toho naštěstí nic nebylo, vzpomínal po mnoha desetiletích Rudolf Pernický. Rotmistr Musil se nakonec vypravil do blízké vesnice. V té tmě se mu ale nepodařilo najít na silnici značku s označením. Když se rozednilo, viděli jsme lidi, jak chodí s nádobami pro vodu. Zkusili jsme vesnici obejít a najít ceduli na druhé straně. Ani to však nevyšlo. V nedalekém lese jsme nakonec objevili kamenný památník s nápisem: Na památku roku 1434 postavilo město Kutná Hora. Bylo zřejmé, že se nacházíme hodně daleko od kontaktní adresy. Nakonec jsem oslovil jednu ze starších žen. Zeptal jsem se jí na cestu do Německého Brodu. Kromě speciálních map oblasti vysazení jsme měli u sebe i generální mapu. Když jsme si dali všechno dohromady, zjistili jsme, že nás omylem vysadili poblíž Libenic. V náročných klimatických podmínkách nás čekal více než stokilometrový přesun. 21

14 výcvik Šla by i dobrovolně Příslušníci brigády rychlého nasazení startují v pravidelných intervalech po organických družstvech. Je to týmová akce. Pokud někdo už nemůže, ostatní se mu snaží pomoci. Takto by to fungovalo i v případě ostrého nasazení. Podle podplukovníka Švejdy je CHRUDIM gen. Pernický ale současná navigační technika tak doko- LIBOCHOVICE KAŇK nalá, že k podobné chybě by při výsadku asi nedošlo. To ale nemění nic na skutečnosti, že vojáci musí být na podobně náročné přesuny trénovaní. Výsadek může být úmyslně, například z důvodu utajení, vysazen na jiném místě, než kde má plnit bojový úkol. Rovněž současné mise příslušníků 4. brigády rychlého nasazení, například v Afghánistánu, jsou spojeny s dlouhými pěšími přesuny. Velitel útvaru nás před startem informoval o všech historických souvislostech. Skupina Tungsten musela podat obdivuhodný výkon. Obzvlášť když vezmeme v úvahu, jaké měli tehdy vybavení. Navíc postupovali skrytě, vyhýbali se obydleným oblastem. V případě odhalení by jim totiž hrozila smrt, říká jedna z účastnic pochodu, poručice Martina Vondrová. Každý měsíc chodíme zhruba dvacetikilometrový pochoďák. Výsadkář musí našlapat minimálně dvě stě kilometrů ročně. Takže určitý trénink máme. Na tuto akci bych se přihlásila, i kdyby se nejednalo o povinné zaměstnání. S sebou jsem si vzala jen to nejnutnější, náhradní prádlo, zimní spacák, karimatku, žďárák, vodu a samozřejmě také zbraň. Na jídlo mi musí stačit čtyři tyčinky. Každý kilogram navíc je po deseti dvaceti kilometrech znát. I tak ale nesu na zádech pomalu polovinu své váhy. Vojáci před námi oddychují v pravidelných intervalech. Udržují pořád stejné tempo. V těsném závěsu tak připomínají dobře seřízený stroj. Míjejí křižovatku mezi Kaňkem a Hlízovem, Žleby a Chotusice. Z mlhy se opět vynořuje příběh z prosince čtyřiačtyřicátého. Příslušníci skupiny Tungsten Rudolf Pernický a Leopold Musil pochodovali s třicetikilogramovou zátěží na zádech pouze v noci. Přes den si zalezli někam do úkrytu a snažili se usnout. Z nalámaných smrkových větví si udělali lůžko. Měli poměrně dobré americké spacáky. Když se dostali do Železných hor, už se cítili jistěji, kryly je totiž lesy. Balíčky s dehydrovanou stravou jim vydržely jen několik desítek hodin. Kapitán Pernický si naštěstí mezi operační materiál kromě stengunu, dvou pistolí, munice, dýky, kompasu, zapalovače, baterky a trochy rumu přibalil i kilogram čokolády. A tak si vždy večer před cestou rozdělali malý ohýnek, 1 MEMORIÁL ČS. PARAŠUTISTŮ POT ŠETŘÍ KREV 43. výsadkový prapor 71. prapor Čs. parašutistů 70km Kaňk, Libochovice - Chrudim rozpustili sníh a v něm uvařili čokoládu. Jedině díky ní měli sílu pokračovat. V noci mrzlo Je listopad, a tak se smráká již před pátou hodinou. Spíš než denní je to tedy noční pochod. Skupiny, které startovaly ke třetí hodině odpolední, mají limit, ve kterém se musí dostat na zříceninu hradu Lichnice, až kolem jedenácté hodiny večerní. Každý se zde ukládá k šestihodinovému spánku, jak umí. Většinou se vojáci zahrabou venku pod širákem do spacáků. Pro jistotu se ještě vsoukají do žďárského vaku nebo přikryjí pončem. Přestože byla hustá mlha a velkou část trasy jsme šli v noci, žádná ze skupin nezabloudila. Na Lichnici dorazili všichni v pořádku. Na přípravu spánku nebylo příliš mnoho času. V noci teplota klesla pod nulu, dalo se to ale vydržet, popisoval situaci vrchní praporčík chrudimského praporu praporčík Jiří Hýbl. Ten, stejně jako velitel útvaru, absolvoval nejen pochod, ale i nocování pod širákem společně s ostatními vojáky. Na druhou pětatřicetikilometrovou etapu se vyráží ještě za tmy. Záleží na každém, zda se před pochodem posilní. Někteří vojáci mají vařiče, a tak si ohřívají něco teplého. Je to však téměř kilogram navíc. To už ale vojáci vyrážejí na další pochod. Čeká je rozhledna Bára, tábor Na bělidle na Sečské přehradě a obora Slávie. Levá, pravá, levá, pravá... Nohy kmitají v pravidelných intervalech. Ke slovu se opět hlásí desítky let starý příběh. Když jsme z lesů uviděli Nasavrky, vzpomněl jsem si, že na 2. oddělení jsem se setkal s konspirační adresou právě z této obce. Měl to být třetí dům od kraje. Sestoupil jsem tedy do Nasavrk a zaklepal na dveře tohoto stavení. Vymyslel jsem si historku, že někoho hledám. Zjevně to ale nebyla kontaktní rodina. A tak jsme museli pokračovat dál v cestě. Teprve po válce jsme se dozvěděli, že to sice mělo být třetí stavení od kraje, ovšem z druhé strany vesnice, vybavoval si po válce Rudolf Pernický. V sobotu 29. ledna 1944 jsme konečně dorazili do Studnice. Zatímco rotmistr Musil hlídal v lese batohy a ostatní materiál, vypravil jsem se do obce. Měli jsme se zde hlásit u známého lyžařského závodníka Cyrila Musila. Ten nás přijal velice vstřícně. Když jsem na něj vyhrkl heslo Zimě zdar!, opověděl: To je dost, že jdete, čekáme na vás už od léta. Musela asistovat i policie Příslušníci brigády rychlého nasazení hned ráno uhnuli z historické trati a míří na chrudimské letiště. My samozřejmě přibližně víme, kudy šla skupina Tungsten. Kopírovat tuto trasu by ale bylo obtížné. Ani Pernický s Musilem nevěděli vždy úplně přesně, kudy jdou. Pohybovali se výhradně v noci, velkým obloukem obcházeli obydlená místa. Není však nezbytné dodržet všechny detaily. Jedná se o vzpomínkový memoriál, který by měl především tuto akci připomenout, argumentuje podplukovník Švejda. Stejné je to i s termínem. Těžko bychom měli asi masovou účast, kdyby se pochod šel přes Vánoce, jak tomu bylo v případě skupiny Tungsten. Protože v budoucnu chceme zahajovat akci seskoky, musíme ji situovat do období, kdy na polích již není vegetace. Aby nedošlo ke zbytečným škodám. To nás časově limituje měsíci listopad a prosinec. V tomto období tedy budou probíhat i další ročníky. Ani tak příprava pochodu nebyla právě jednoduchá. Velitel musel informovat starosty v obcích po trati pochodu. V místech, kde vojáci přecházeli frekventované silnice, bylo potřeba zajistit asistenci Policie České republiky. To už ale jednotlivá družstva dosahují stanoveného cíle chrudimského letiště, kde na ně čekají pamětní certifikáty. Na rozdíl od prvního dne ne všichni dokončují přesun. Druhý den pochodu byl o poznání náročnější. Navíc všichni již byli unavení. Tato etapa vedla členitějším terénem, většinou lesem. Byla tam řada podvrknutí a dalších drobných poranění. Podle posledních zpráv pochod nedokončilo čtyřicet sedm lidí, dodává na závěr praporčík Hýbl. Teď budeme zpracovávat veškeré poznatky a připravíme celkové vyhodnocení nultého ročníku. Právě na jeho základě dojde k určitým korekcím. Máme rok na to, abychom promysleli některé změny. Text a foto: Vladimír Marek technika a výzbroj Vrtulníky řady Mi-8/17 představují jádro domácích i expedičních sil mnoha zemí NATO, včetně těch, které bychom s nimi na první pohled nespojovali. Výborné letové výkony, konstrukční jednoduchost, provozní odolnost, snadná údržba a v neposlední řadě i relativně nízké náklady na provoz i pořízení drží tento typ v popředí popularity. Ze zemí NATO najdeme tyto vrtulníky ve všech postkomunistických státech. Stroje Mi-17 (na trupu nesprávně značené Mi-8MTV-1) dnes používá i britská Empire Test Pilots School a velké množství jich slouží u amerických vojenských a vládních organizací. Zatím posledním státem, který tento typ zařadil do své výzbroje, je Kanada. Všechny vrtulníky sloužící v západních zemích spojuje Afghánistán. Právě pro nasazení v této zemi zakoupily Spojené státy, Velká Británie a Kanada pro vysokohorský, horký a prašný terén ten nejvhodnější typ v podobě vrtulníků řady Mi-17. Pro stejné nasazení zmodernizovala Česká republika své Mi-171Š a k témuž kroku se uchýlilo i Polsko. Další evropské země tento krok zvažují. Unikátní modernizace Modernizované české Mi-171Š asi není nutné čtenářům A reportu podrobně představovat, protože jim bylo věnováno mnoho prostoru. Snad jen pro přehlednost dodejme, že modernizační projekt, provedený státním podnikem LOM PRAHA, se soustředil zejména na zvýšení ochrany vrtulníku a posádky a také na zvýšení operačních schopností. Do skupiny ochranných zařízení patří například instalace neprůstřelného skla před pilotní desky, položení kevlarových koberců v nákladové kabině nebo použití palivových nádrží pokrytých pěnou bránící průsaku a vznícení paliva po zásahu. Proti infračerveně naváděným raketám je určen infračervený rušič Adros, chladiče výfukových plynů a také varovné senzory ozáření MWS spřažené s novými výmetnicemi klamných cílů. Záznam letových parametrů a radiokomunikace obstarává nový plně digitální zapisovač dat. Pro případ nehody je vrtulník vybaven havarijním vysílačem polohy. K rozšíření operačních schopností výrazně přispělo vnitřní i vnější osvětlení kompatibilní s brýlemi pro noční vidění, zcela nový navigační systém, nové radiostanice, systém satelitního spojení a interkom i odpovídač kompatibilní s prostředky NATO. Práci pilotům ulehčují velké MFD displeje. Modernizace vrtulníků Mi-171Š je jediným neruským projektem na světě, který je certifikován jejich konstrukční kanceláří. Tři stroje byly operačně nasazeny v afghánské Sharaně a zbylé dva slouží k výcviku v domácích podmínkách. Podle vyjádření představitelů Regional Command East představovala naše jednotka ohromné posílení schopností kontingentu. Vrtulníkové letectvo AČR dostalo do svých řad vysoce sofistikovaný transportní stroj, schopný obstát i v těch nejtěžších podmínkách. Jeho doplnění o nové avionické a drakové systémy zařadilo tyto vrtulníky do kategorie plnohodnotných strojů Severoatlantické aliance. Vlastní cestou Další zemí, která se velmi aktivně zapojila do spojeneckých operací v Afghánistánu, je Polsko. To již předtím vyslalo mohutný kontingent včetně vrtulníků do Iráku. První čtyři polské Mi-17 přilétly do afghánského Bagramu v roce Ačkoliv lze tuto oblast země považovat za velmi neklidnou, Polsko modernizovalo své helikoptéry jen Vrtulníky řady Mi-8/17 dnes představují téměř polovinu celosvětové flotily těžkých transportních helikoptér na světě a jen v zemích NATO jich slouží více než sto. Není proto divu, že se všechny země provozující tento typ snaží o modernizaci a i v Rusku vznikly plány, jak prodloužit kariéru těchto dříčů. Nový život starého vrtulníku velmi málo. Před vysláním do mise byly pouze dovybaveny osvětlením kompatibilním s brýlemi NVG, novou radiostanicí, přídavným keramickým pancéřováním (pláty v nákladové kabině váží téměř 800 kg, a proto se často létá jen s ochranou kolem prostoru palubních střelců), chladiči výfukových plynů a novým infračerveným rušičem. Ale například přídavné nádrže, které jsou u Mi-8/17 kvůli umístění velmi zranitelné, nejsou u polských vrtulníků nijak chráněny. V porovnání s českými stroji jde o úpravu nesrovnatelně nižší úrovně. Polské stroje také navíc sužovala nižší letuschopnost, částečně vycházející i ze stáří a stavu vrtulníků, kterou nezvýšilo ani dodání dalších Mi-17 v roce Ty totiž pocházely z dodávky polské zbrojní firmy pro Irák, kterou místní vláda kvůli nízké kvalitě vrtulníků odmítla. Polsko poté tyto vrtulníky zařadilo do své výzbroje. S javorovým listem Své vlastní Mi-17V-5 získala v roce 2010 i Kanada. Ta si pro operace svých speciálních sil v Afghánistánu nejprve pronajímala místní vrtulníky, ale nakonec v roce 2009 uzavřela smlouvu se společností DND o pronájmu čtyř Mi-17V-5. Tyto zcela nové vrtulníky prošly před nasazením modernizací v neautorizované společnosti na Slovensku a poté byly odeslány do Kandaháru. Výrobcem dodané vybavení vrtulníků je doplněno o nové komunikační a navigační prvky, ochranný protiraketový systém MWS a přídavné pancéřování. Poprvé v historii kanadských vzrušných sil byly do výzbroje přijaty vrtulníky, jejichž majitelem je soukromá firma. Nové kanadské typové označení zní CH-178. Součástí smlouvy je i výcvik kanadských vojenských posádek, které vrtulníky v Afghánistánu pilotují

15 rubrika Mi-171Š 24 REPORT 25

16 technika a výzbroj tělesná příprava A report zná výsledky letošního výročního přezkoušení z tělesné přípravy v resortu Ministerstva obrany Zlatý výkonnostní střed Tajné služby Ruská technika má v řadách amerických silových složek, včetně těch utajených, nezastupitelné místo. Kromě již zmíněné odolnosti a spolehlivosti hraje roli také maskování operace. Ruský stroj, který v místě nasazení (Irák, Afghánistán) často létá, vzbudí výrazně menší pozdvižení než americký UH-60 Black Hawk. Navíc i přes americké registrace na trupu nelze bezpečně prokázat příslušnost konkrétního vrtulníku k silovým složkám USA, protože oficiálním vlastníkem bývá nejčastěji civilní společnost. V současné době v Iráku a Afghánistánu létají desítky vrtulníků provozovaných či vlastněných americkými silovými složkami a firmami. Velký důraz Američané kladou na ochranu vrtulníků před řízenými střelami i před obyčejnými kulkami, proto velká část strojů během oprav získala různé sady pasivních ochranných prvků nejčastěji Airborne Missile Warning System od společnosti EADS nebo Antimissile Warning System od firmy SPS Corporation či Airborne Missile Protection System od izraelské společnosti Bird Aerosystems. Všechny sady se skládají z varovných snímačů, infračerveného rušiče a výmetnic klamných cílů. Prvky přídavné balistické ochrany se zvenku podobají těm, které jsou použity například na českých Mi-17, jsou ale tvořeny jinými materiály, zejména keramikou. Velkou důležitost přikládají američtí provozovatelé i snížení infračerveného vyzařování. Například helikoptéry v Iráku používají speciální chladiče výfukových plynů, které jsou podle neoficiálních údajů o 40 % účinnější než standardní typ EVU dodávaný výrobcem. Všechny v Iráku nasazené sedmnáctky získaly i malý ochlazovač na kapotu startovacího motoru AI-9V. Samostatnou kapitolou ve výbavě helikoptér amerických tajných služeb je výzbroj. Převážený výsadek vždy disponuje osobními zbraněmi M16 nebo deriváty z rodiny AK-74. Ve dveřích a oknech nákladové kabiny nalezneme nejčastěji zbraně ruské výroby, zejména kulomety PKT. Nový ruský typ Mi-17 už více než třicet let od svého vzniku patří mezi nejoblíbenější vrtulníky, což dokazují dvě výrobní linky neustále produkující nové stroje. I tak ale tento typ potřebuje modernizovat, aby výbavou odpovídal soudobým standardům. Oficiální představení záměru postavit novou generaci Mi-8 proběhlo na moskevském veletrhu Heli Russia Hlavní silou celého vývoje je vojenské letectvo, které chce nahradit stárnoucí flotilu novým typem, jehož všechny komponenty se budou vyrábět v Rusku. Největší změnu bude u nového Mi-171A2 (někde Mi-171M) představovat kokpit, který je oproti dosavadním ruským strojům doslova revoluční. Neobsahuje žádné elektromechanické budíky vyjma leteckých hodin, ale pět multifunkčních displejů. Samotné řízení a navigace jsou integrovány v pilotážně-navigačním kompletu PKV-171. Výsledkem spolupráce ruských firem je velmi sofistikovaný systém, který posádce značně ulehčuje nejen samotný let, ale i plánování misí. Právě skluz v avionickém vybavení pociťoval MVZ Mil jako největší nevýhodu řady Mi-8/17, která ji odsuzovala ke službě u tradičních a nenáročných uživatelů. Protože poslední vývojové verze motorů instalovaných ve vrtulnících Mi-17V-5/171 vynikají dostatečným výkonem, rozhodl se je Moskevský vrtulníkový závod použít v posledních modernizovaných verzích. Na výběr byl ukrajinský Motor Sič TV3-117VMA-SBM1V nebo ruský Klimov VK Nová pohonná jednotka si vynutila instalaci výkonnějších prvků transmise. Základem je reduktor VR-17, který zvládne rozvádět větší výkon motorů a dokáže pracovat i 20 minut po ztrátě těsnosti mazací soustavy. Pomocnou energetickou jednotku a startovací motor bude tvořit buď český Safír-5K/G, nebo domácí TA-14 z cvičného letounu Jak-130. Z hlediska úspory hmotnosti a zvýšení životnosti jsou velmi výhodné kompozitové listy rotorů. Nosný pětilistý rotor bude vybaven novou rotorovou hlavou a automatem cykliky, vyrovnávací rotor ve tvaru X pochází z prototypů Mi-24M/Mi-28. Vstup vzduchu k motorům bude chránit nový filtr firmy Pall (namísto původních PZU), který funguje nejen proti prachu, ale i proti dešti, sněhu a ledu. Navíc se vyznačuje výrazně vyšší (až 95%) účinností. Draku se změny dotknou jen minimálně. Bude vycházet z již existujících verzí z Kazaně (Mi-17V-5) a Ulan Ude (Mi-171). Zůstanou také zachovány rozdíly mezi těmito produkty například odlišné tvary přídě a záďové rampy. Klasická dvoukřídlá záďová vrata už se vyrábět nebudou, ale na obou stranách trupu nalezneme širší dveře. Změn dozná i výhled z pilotní kabiny. Namísto čtyř sloupků bude mít čelní zasklení jen dva. Počítá se i s určitým aerodynamickým uhlazením trupu (proudnicový tvar antén atp.). I když navenek nevypadají změny nijak markantně, instalace nových dynamických agregátů si vyžádá rekonstrukci celé motorové nástavby. Závěrem Vrtulníky řady Mi-17 patřily mezi nejrozšířenější transportní helikoptéry na světě. Po zahájení operací v Afghánistánu a Iráku jejich význam ještě vzrostl, a to nejen kvůli tomu, že byl tento typ vybrán pro irácké i afghánské vzrušné síly. I přes skvělé výkony a odolnost ale výrobcem nabízené vybavení vrtulníků neodpovídá podmínkám 21. století, a proto je nezbytné stroje modernizovat. Mezi projekty, které byly dosud na světě dokončeny, zaujímá důležité místo modernizace Mi-171Š zavedená u AČR. Jde totiž o jedinou modernizaci strojů řady Mi-8/17, která je schválena výrobcem, byla úspěšně nasazena v ostré operaci a obstála v ní. Tento projekt nabízí odstranění hlavních nedostatků řady Mi-8/17 při stávajícím vyváženém zachování jejích předností, jako je například odolnost, spolehlivost a jednoduchost údržby. Srovnáme-li obsah českého modernizačního programu s obsahem plánované třetí generace Mi-171M, zjistíme, že naše vrtulníky již nyní disponují těmi prvky, které chce výrobce teprve instalovat. V této době se pro modernizaci svých Mi-17 rozhodly i další státy, například Maďarsko a Slovensko, které také vážně uvažují o vyslání svých jednotek do Afghánistánu. Je tedy více než potěšující, že právě český modernizační program je brán jako vzor. Text: Jakub Fojtík Foto: autor a Jan Kouba Tři tisíce tři sta šest! Přesně tolik vojáků a vojákyň Armády České republiky si nedávno zopakovalo výrok legendárního politika a vojevůdce římské říše Julia Caesara Veni, vidi, vici neboli Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. To proto, že získali známku výtečně při výročním přezkoušení z tělesné přípravy. Úspěch je tím cennější, že jej dosáhli při novém způsobu hodnocení kontrolních testů, které jsou oproti předcházejícím rokům náročnější. Analýza dosažených výsledků nemůže začít ničím jiným než krátkou statistikou. Skutečností je, že v letošním roce bylo z tělesné připravenosti přezkoušeno šestaosmdesát procent profesionálů. Zbývající část připadla na absence ze zdravotních a jiných důvodů, což se týkalo bezmála dvou tisíc devíti set vojáků a vojákyň. Neomluvenou účast má na triku čtyřiatřicet příslušníků Armády ČR. Dalším důležitým faktorem je úspěšnost. V této souvislosti lze konstatovat, že požadované normy kontrolních testů splnilo dvaadevadesát procent přezkušovaných. Nesplnilo je osm procent, což reprezentuje tisíc pět set osob. Zajímavé je i porovnání dosažených výsledků s minulým rokem. Zatímco vloni bylo ohodnoceno známkou jedna, tedy výtečně, příslušníků AČR, v roce 2011 bylo dosaženo nejlepšího hodnocení pouze 3 306krát. Dramatická změna předešlého trendu je patrná i na opačném konci této pomyslné stupnice: v roce 2010 evidovali tělovýchovní náčelníci 640 nevyhovujících, letos nezvládlo náročnost výročního přezkoušení z tělesné přípravy profesionálů. Možná leckoho překvapím, ale více než dvojnásobný propad výtečných, respektive dvojnásobný nárůst nevyhovujících v letošním výročním přezkoušení z tělesné přípravy nás nezaskočil. Naopak je pro nás dobrým signálem, že rozložení dosažených výsledků de facto kopíruje takzvanou Gaussovu křivku související s optimálním rozdělením výkonnosti. V reálu to podporuje náš záměr, aby se většina přezkušovaných pohybovala v pomyslném středu hodnocení, tedy se známkami dobrý a vyhovující, říká major Radek Veselý z oddělení záchranné a výsadkové služby a tělesné výchovy sekce rozvoje druhů sil operační sekce MO a konkretizuje, že tohoto hodnocení v letošním roce dosáhlo třináct tisíc třicet osm vojáků a vojákyň Armády České republiky ze sedmnácti tisíc osmi set padesáti přezkoušených. Narovnání hodnocení na střed je sice pro tělovýchovné pracovníky důvodem k optimismu, avšak širokou armádní veřejnost lehce mrazí při pohledu na extrémně rozdílná čísla výtečných a nevyhovujících v průběhu posledních dvou let. Výtečný musel mít v letošním roce opravdu výtečnou kondici. Nemohl pouze spoléhat na výkonnost z dřívějších tréninků a takzvaně těžit z minulosti. Vyžadovalo to dlouhodobější a intenzivní přípravu. I proto, že se od nich požadovaly mnohem kvalitnější výkony v dílčích cvičeních, zejména ve vytrvalostních disciplínách. Příklad? Běh na 12 minut, kde voják do 30 let musel uběhnout metrů, aby byl alespoň vyhovující, upřesňuje mjr. Veselý a poukazuje na to, že změna hodnocení známkou rozbila na padrť dříve často používanou strategii přezkušovaných nastřádat maximum bodů v testu silových schopností a poté vyloženě nepropadnout ve vytrvalosti. Letos to mnohem více bolelo. Taktizovat neboli udělat si pomyslný náskok v jedné disciplíně, to vskutku nebyl optimální postup k pozitivnímu celkovému výsledku. V letošním přezkoušení, které pracovně nazýváme jako nultý ročník, bylo třeba vynaložit daleko více úsilí, argumentuje tělovýchovný pracovník. Zpřísnění norem postihlo i takzvané alternativy. Ukázkovým příkladem je plavání na tři sta metrů namísto dvanáctiminutového běhu. Dosáhnout letos výtečného hodnocení ve vodě, tak to už si plavec opravdu musel s bazénem tykat. Profesionál nevyhovující 8 % do 30 roků potřeboval k výtečnému hodnocení čas 4 minuty 20 sekund a zkušení borci od padesáti roků výš úctyhodných 5:20! Plavky do vody, nebo botasky na dráhu? to bylo časté dilema vojáků a vojákyň od 1. května do 30. června Ve sportu se říká sláva vítězům, čest poraženým. Není tedy sporu o tom, že výše vzpomínaných výtečných zaslouží naše uznání. Co však bude se ctí poražených neboli nevyhovujících? Doporučíme velitelům, aby u těchto jednotlivců ještě nepřijímali restriktivní opatření, ale zaměřili se na řízenou formu jejich tělesné přípravy. Skupina nevyhovujících by byla pod přímým řízením tělovýchovného pracovníka, který je zodpovědný za obsah tréninkové jednotky, vysvětluje major Veselý a dodává, že se v současné době na oddělení záchranné a výsadkové služby a tělesné výchovy SRDS OS MO připravují konkrétní opatření k dalšímu zvýšení fyzické připravenosti příslušníků Armády ČR. Dosažené výsledky z kontrolních testů podrobíme důkladné analýze a poté přijmeme strategii na další roky. Předpokládáme však minimálně v nadcházejících dvou letech stejný způsob výročního a profesního přezkoušení z tělesné přípravy, argumentuje mjr. R. Veselý. Text: Pavel Lang Ilustrace: Andrea Bělohlávková Dosažená hodnocení za rok výtečně 19 % vyhovující 29 % dobře 44 %

17 my a NATO Pro službu na operačním velitelství NATO v Neapoli nestačí jen zvládnutí standardních operačních postupů a vojenské angličtiny Vidět Neapol a zemřít Vítr od moře popadl mraky usazené již nějakou chvíli nad Vesuvem a hnal je nad nepříliš vzdálený vojenský objekt. Karabiniéři na jeho vchodu se tvářili hodně znuděně. Pronikavé zvuky káněte, ozývající se v pravidelných intervalech z amplionů jedné z budov, je nechávaly naprosto klidnými, stejně jako hejno holubů, které měly plašit. Operační velitelství NATO v Neapoli vypadalo na první pohled poněkud ospale. Uvnitř v budovách a na operačních sálech ale probíhala horečná činnost. Mezi stovkami vojáků ze všech členských zemí NATO se v tomto okamžiku pohybovali i dva Češi podplukovník Miroslav Bartoň a praporčík Robert Dolozim. Nastoupil jsem sem 1. srpna letošního roku a hned následující den jsem byl převelen k velitelství, které řídilo operaci Unified Protector (OUP) nad Libyí. Ještě štěstí, že jsem mohl navštívit Neapol před svým nástupem a zařídit si tak bydlení a některé další záležitosti. Hodili mne doslova do hluboké vody a musel jsem se naučit plavat, vzpomíná Miroslav Bartoň na okamžiky staré sotva tři měsíce. Protože jsem byl podplukovník, udělali ze mne automaticky velitele týmu. Seznamoval jsem se s problematikou doslova za pochodu. Operace Unified Protector Když v březnu letošního roku začaly nepokoje v Libyi a bylo rozhodnuto o tom, že se NATO zapojí do operací na podporu povstalců, objevila se otázka, kdo bude kampaň vlastně řídit. Jako nejlogičtější se jevila možnost zřízení tohoto orgánu přímo na neapolském operačním velitelství. To bylo totiž nejblíže krizové oblasti. Kromě příslušníků neapolského velitelství se do něho zapojili i alianční vojáci z ostatních evropských složek NATO, především pak z německého Heidelbergu. Mezi nimi byli i další dva Češi podplukovník Zdeněk Bednář a praporčík Tomáš Suja. Každý den jsme dělali vyhodnocení situace, analýzy, stanovovali trendy a připravovali doporučení pro velícího generála. Jednalo se o úplně jinou práci, než jakou jsem vykonával v České republice. Byla to moje první zkušenost s prací ve strukturách NATO, líčí podplukovník Bartoň. Je škoda, že v jazykových kurzech, které jsou jednou z nejdůležitějších součástí přípravy na působení na zahraničních pracovištích, není kladen větší důraz na vojenskou terminologii. Noví příslušníci se tak musí seznamovat s velkým množstvím aliančních výrazů a zkratek až přímo v praxi. Podplukovník Bartoň působil více než dva měsíce v tomto štábu. Pak se ale začala komplikovat situace také na severu Kosova. Ze strany kosovských Srbů tam došlo k blokování některých hraničních přechodů. Přitom právě pro působení v týmu pro řízení operací KFOR na Balkáně byl původně předurčen. A tak ho převeleli zpět na tuto práci. Psychologická válka Situace v Libyi byla po celou dobu kampaně velice složitá. Oficiálně nesměly na území této severoafrické země působit žádné spojenecké síly. Přitom informace od místních zdrojů musel brát štáb operace Unified Protector s určitou rezervou. Věrohodnost údajů poskytovaných z místních zdrojů se velmi často nedala nijak ověřit. Po celou dobu zuřila naprosto regulérní psychologická a informační válka. Obě strany vydávaly prohlášení a snažily se ovlivnit veřejnost ve svůj prospěch. Do toho navíc vstupoval i spojenecký CIMIC, který připravoval letáky a relace, v nichž informoval civilní obyvatelstvo. Když štáb porovnal oficiální prohlášení obou válčících stran, výrazně se lišila. Byli jsme odkázáni převážně na údaje z technických průzkumných prostředků. Pokud se informace znepřátelených skupin výrazně rozcházely, museli jsme je dále upřesňovat. A to především s pomocí zpravodajských zdrojů. NATO mělo v tomto směru navázanou velice dobrou spolupráci s některými dalšími službami. Poměrně užitečný zdroj informací byl například od příslušníků ozbrojených sil Kataru, vysvětluje Miroslav Bartoň. Nezabývali jsme se úplnými detaily, spíš šlo o to, vyhodnotit, která oblast je nebezpečná, případně které akce nejsou v souladu s příslušnou rezolucí Rady bezpečnosti OSN týkající se zejména dodržování bezletové zóny a ohrožení civilního obyvatelstva. Pokud by hrozily civilní ztráty, nedoporučovali jsme provádět zásah. Platilo totiž obecné pravidlo, že v případě hrozby civilních ztrát zásah nelze uskutečnit. Problém byl ale v tom, že právě tohoto postupu koaličních sil si byli Kaddáfího vojáci velmi dobře vědomi. Úmyslně používali školy a další ryze civilní zařízení ke krytí svých jednotek a skladování zbraní. Mise jako každá jiná Přestože naše armáda nepovažuje operaci Unified Protector za standardní misi, lišila se od ní jen tím, že neprobíhaly pozemní operace a že letecké a námořní akce byly řízeny z území Itálie. To byla ale také jediná změna. Pro všechny, kdo se do ní zapojili, neexistovaly žádné víkendy ani státní svátky. Standardní osmihodinová pracovní doba se prodloužila na dvanáct hodin. Od sedmi ráno do sedmi večer. Když bylo potřeba zůstat déle, museli se příslušníci týmu OUP přizpůsobit. Každý týden si mohli podle rozpisu vybrat den volna, každý druhý týden dva. Ve štábu ale musel zůstat potřebný počet lidí ve všech odbornostech. Měl jsem v té době v Neapoli rodinu a téměř jsem ji neviděl. Samozřejmě že jsme prožívali celou operaci i srdcem. Bez toho by to ani nešlo. Dobytí Tripolisu povstaleckými vojsky jsme přijali s o to větším nadšením, že bylo poměrně nečekané. Všechny údaje, které jsme měli k dispozici, nenaznačovaly ani zdaleka tak snadný a rychlý postup. V tu chvíli jsme byli všichni přesvědčení, že to Kaddáfí zabalí a přijme azyl v některé z afrických zemí. Nakonec k tomu nedošlo, říká podplukovník Bartoň. O složitosti celé situace a komplikovaném zásobování povstalců municí svědčí i skutečnost, že vlastně Tripolis mohl být dobyt ještě dříve. Na oslavu svého překvapivého postupu, jak to bývá v této oblasti zvykem, však vystříleli většinu munice do vzduchu. Následně se pak museli pod náporem vládních sil stáhnout. Libye byla během trvání podstatné části operace rozdělena na čtyři sektory. Každý 28 29

18 my a NATO z nich měl na starost jeden tým. Tvořilo ho většinou pět členů a byli v něm zastoupeni jak důstojníci, praporčíci, tak i poddůstojníci. Atmosféra v něm byla velmi dobrá, všichni si navzájem pomáhali a podporovali se. Za ty dva měsíce měl podplukovník Bartoň několikrát pocit, že je to dobré, že se svou práci již naučil. Je to prý ale stejné, jako když se snažíte překonat hory. Sotva se dostanete na jeden hřeben, zjistíte, že je za ním další. Otevře se nový obzor. Ta problematika je natolik složitá, že čím víc informací člověk má, tím zřetelněji si uvědomuje, co všechno ho ještě čeká. V každém případě se ale o Libyi dozvěděl hodně. Začal jsem ji vnímat jako velkou zemi s obrovským potenciálem. Mají ropu, plyn, dlouhé pobřeží. Na něm jsou, jak je vidět ze satelitních snímků, krásné pláže. Zatím na nich není samozřejmě rozvinutý turistický ruch. Někdo si možná může myslet, že tato země je samá poušť. Ale v Libyi je pod zemí spousta vody. Jde tedy jenom o to, tohle všechno využít. Teď nastává nejdůležitější období, kdy se bude rozhodovat o budoucnosti této země. Snad povstalci svou šanci nepromarní, dodává podplukovník Bartoň. V současné době již pracuje v plánovací skupině. Společně s kolegy (Španěl, Američan, Kanaďan, Turek a Albánec) se zabývá oblastí Balkánu. Velitelství v Neapoli představuje operační stupeň mezi velitelstvím sil KFOR v Prištině a velitelstvím sil NATO v Evropě v belgickém Monsu. I tady se pořád ještě rozkoukávám. Mám na starost oblast plánování. Nyní se řeší reformování jednotek KFOR tak, aby byly schopné účinně a efektivně reagovat na měnící se situaci v oblasti. Problémy s rozpočtem nejsou jen českou specialitou, takže dochází i k úpravám původně plánovaných počtů a druhů jednotek doslova za pochodu. Na novou situaci je nezbytné včas reagovat. I státy s mnohem většími ozbrojenými silami jsou nuceny omezovat své příspěvky ve strukturách NATO, konstatuje Miroslav Bartoň. Ani na této pozici ale nemusí být dlouho. Jeho funkce je totiž koncipována tak, že může počítat s vysláním do mise. Všechno mělo svůj smysl Praporčík Robert Dolozim je, pokud se týče misí a působení v zahraničí vůbec, starý harcovník. V roce 1994 začínal v Chorvatsku v misi UNPROFOR, následovala několikrát Bosna a Hercegovina a Kosovo. Na jaře 2002 odjel s chemiky do Kuvajtu, o rok později působil s polní nemocnicí v irácké Basře. Absolvoval také kurz námořní pěchoty v USA. Byl prý to jiný systém výcviku. Netradiční, neotřelý. Líbilo se mu především to, že veškerá činnost měla svůj důvod. Někomu možná to, když na něho seržanti řvali a musel dělat neustále kliky, mohlo připadat jako zbytečná buzerace. Sledovala však svůj účel. Ne všechno z tohoto výcviku se ale v naší armádě dá aplikovat. Robert Dolozim sloužil také jako instruktor výcviku u 31. brigády chemické, radiační a biologické ochrany v Liberci. Připravoval vojáky pro nasazení v afghánském Uruzgánu a Fajzábádu, ale také do Kosova a Iráku. Absolvoval misi v Afghánistánu. Před odchodem do Neapole pracoval v česko-britské brigádě radiační, chemické a biologické ochrany, která byla začleněna do aliančního mnohonárodního sboru ARRC. Zkušeností z práce v mnohonárodních štábech má tedy více než dost. Důležitá je komunikace mezi lidmi. Každý národ, každá armáda má své zvyky, svůj styl práce. To je nezbytné akceptovat. Například my jsme hodně zaměření na cíl, dostaneme termín a jsme zvyklí, že úkol se do jisté doby musí splnit. Ne všude to ale platí. Setkal jsem se zde například s tím, že co se nezvládlo včera, může se udělat třeba až za týden, upozorňuje praporčík Dolozim. Ve strukturách NATO také každý zpravidla dělá pouze to, co mu stanovuje jeho funkční náplň. U nás jsou některé funkce zdvojené. Jistou výhodu nás Čechů vidím v tom, že jsme velice flexibilní a dokážeme na nově vzniklou situaci rychle zareagovat, což se v mezinárodních týmech ne vždy úplně daří tak, jak bychom si představovali. I kurýři víc jezdili Také praporčíka Roberta Dolozima se bezprostředně dotkla operace Unifield Protector. A to i přesto, že pracuje jako kurýr pro Sarajevo, Prištinu, Řím a Mnichov. Po zahájení operace se podstatně zvýšila frekvence jeho cest. Na Balkán se s kurýrními materiály přesunuje letecky. Řím a Mnichov jezdí s francouzským kolegou v autě s dvojitým zabezpečením, dvojitými mřížemi, s civilními SPZ a v civilu. Podle standardních operačních postupů jsou všechny kurýrní mise prováděny výhradně v civilu, tedy až na vojenské lety. Je naprosto nežádoucí, aby kdokoli věděl, že se jedná o vojenské vozidlo převážející klasifikované materiály. Proto ho ani na okamžik nesmí nechat bez dozoru. Pokud jde jeden na jídlo, druhý musí hlídat. Cestu je potřeba předem důkladně naplánovat. Stanovit místa a časy předání. V Neapoli působí již rok a stále nevychází z údivu. Život v tomto městě a práce na zdejším velitelství je naprosto odlišná od čehokoliv, co jsem doposud poznal. Člověk bydlící v Neapoli se musí připravit na řadu překážek. Nejde přitom jenom o odpadky, které se vrší podél silnic až do metrové výše. Neapol je snad nejšpinavější město na světě. Ostatně ani známý slogan, vidět Neapol a zemřít, není o kráse tohoto města. Vznikl za první světové války, kdy Neapol byla plná vojenských lazaretů. A tak sem mnozí z vojáků jezdili skutečně zemřít, popisuje Robert Dolozim. Dalším problémem je doprava. Tady se jezdí z našeho pohledu naprosto šíleně. Neplatí žádné dopravní předpisy. Základní pravidlo, kterým se zde řidiči řídí, je: očekávejte neočekávané. Tady je nesmyslné kupovat si nové auto. Italové jezdí malými auty a takové ty promáčklé blatníky a dveře vůbec neopravují. Šťouchance a škrábance jsou na denním pořádku. Chvilka zaváhání na semaforu a řidič je odměněn koncertem klaksonů aut stojících za ním. Typická gestikulace řidičů dotváří neapolský kolorit dopravy. Červená se projíždí až do chvíle, dokud nezačne jezdit někdo z boční ulice. Pokud si chcete zavést internet nebo zařídit něco na úřadech, trvá to neuvěřitelně dlouho. Logistická podpora je tady naprosto odlišná například od velitelství v Německu. Všechno zde trvá mnohem déle. Ke střídání ve funkcích dochází v Neapoli počátkem srpna, to je ale zrovna doba dovolených, takže se dotyčný musí obrnit trpělivostí. Na základně je prostě mrtvo. Co si člověk nestihne zařídit před příjezdem, je schopen začít řešit až v září. Dva různé světy Kousek od základny je přitom na přilehlém ostrově přístav amerického vojenského námořnictva. Jedná se o úplně jiný svět. Všude čisto, perfektně posekané trávníky. Po objektu se jezdí dvacítkou, dopravní předpisy se dodržují. Respektují to jak Američané, tak Italové. Ovšem jen do okamžiku, než opustí brány základny. Paradoxů je prý tady ale více. Čeští vojáci dostávají určitý limit na ubytování, do kterého se bez problému vejdou. Italové jsou ale velcí obchodníci, přesně vědí, kam až dotyčný může jít, a podle toho se snaží i vyšroubovat ceny. A tak za bydlení, které Čechům pronajmou za patnáct set až dva tisíce euro, musí například Francouzi zaplatit tři a půl tisíce. Kasárna, ve kterých sídlí spojenecké velitelství, vznikla ještě před válkou. Později je koupila jedna z italských bank, která je Alianci pronajímá. Je to pro ni velký kšeft. NATO si nedaleko odtud u moře postavilo zcela nový objekt. Moderní a splňující požadavky architektury jednadvacátého století. Celá oblast je však nejen seizmicky, ale i geologicky nestabilní, a tak se musely fakta Operační velitelství v Neapoli vzniklo 15. března 2004 transformací z velitelství spojeneckých sil v jižní Evropě (AFSOUTH). Cílem této reorganizace bylo reagovat na hrozby v novém tisíciletí a učinit alianční řídicí složky štíhlejší, pružnější a efektivnější. Jeho úkolem je řídit vojenské operace v prostoru odpovědnosti na jižním křídle NATO. V současné době se jedná především o mise v Kosovu, Bosně a Hercegovině a Iráku. Má zabránit případné agresi a účinně bránit území států NATO včetně přilehlých moří. Prostřednictvím spolupráce se zeměmi sdruženými v Partnerství pro mír, tzv. Středomořském dialogu a s Ruskem a Ukrajinou přispívá ke stabilitě v celém euroatlantickém prostoru. V nejbližší době čeká alianční velitelství v Evropě další reorganizace. Neapol však patří k těm, se kterými se počítá i do budoucna. Od října loňského roku stojí v čele velitelství americký admirál Sam J. Locker. dobetonovat podpůrné pilíře. To posunulo stěhování z původně plánovaného ledna 2000 až na příští rok. Na velitelství je člověk, který nám pomáhá se zajišťováním ubytování. Je v kontaktu s několika majiteli nemovitostí a zprostředkovává jejich pronájem. Snažil jsem se najít takové bydlení, kde je klimatizace, elektřina bude ihned po nastěhování v provozu, je tam relativně čisto a především je to v bezpečné zóně. Dojíždění je až teprve na pátém šestém místě. Nějakých pětadvacet kilometrů tady není žádný problém. Dům se mi od samého počátku líbil. Je u něj i zahrada, což je ideální pro děti, dodává praporčík Dolozim. Veškerá logistika je ale na nás. Kde se budeme stravovat, jak si zajistíme praní prádla to všechno si musíme zařídit sami. Na ustrojovací kázeň se přitom musí dbát ještě více než u nás. Člověk tady reprezentuje nejen sebe, ale i armádu, potažmo Českou republiku, říká praporčík Dolozim. Už několikrát se mne kolegové z jiných armád ptali, proč mám u letního polního stejnokroje jiný odstín blůzy a kalhot. Je složité jim vysvětlovat, že každá část se šije v jiné firmě, z látky s jiným vzorem a především barevným odstínem. To jsou věci, které mě zlobí. K pozitivům velitelství naopak patří, že je tady všestranně postaráno nejen o vojáky, ale i o rodinné příslušníky. Řada benefitů, které byly v naší armádě v minulosti zrušeny, se zde stále ještě uplatňuje. Není například problém půjčit si nákladní auto nebo jinou techniku za zvýhodněnou cenu. Mnohé z těchto služeb mohou čerpat i rodinní příslušníci. Přestože na velitelství v Neapoli slouží v současné době jen dva Češi, musí si plnit veškeré úkoly, jako kdyby byli regulérní útvar. Sami si dělají inventury, kontroly zbraní, veškeré vyúčtování, služební cesty atd. Text: Vladimír Marek Foto: autor a archiv velitelství JFC Neapol

19 Pane řediteli, co je posláním vašeho úřadu? Vojenský úřad sociálního zabezpečení byl zřízen zákonem č. 306/1991 Sb., o změnách v sociálním zabezpečení, jako orgán státní správy, který rozhoduje o dávkách sociálního zabezpečení bývalých vojáků z povolání, jejich rodinných příslušníků a některých dalších osob. Působnost VÚSZ vyplývá z 9 odst. 2 a 110 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších změn a doplňků. VÚSZ je správním orgánem I. stupně pro zabezpečení agendy důchodového pojištění bývalých vojáků z povolání a jejich rodinných příslušníků (zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), pro zabezpečení nároků vojáků z povolání výsluhovými náležitostmi (zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání), pro zabezpečení nároků bývalých vojáků z povolání vyplývajících ze zákonů o rehabilitaci, odškodnění určených skupin a pro výběr pojistného v AČR na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V současné době má úřad tabulkově 54 občanských zaměstnanců, kteří k říjnu tohoto roku zabezpečovali více než osob, které pobírají více než dávek. V průběhu kalendářního roku úřad vyplatí dále více než jednorázových dávek. V praxi zabezpečujeme bývalé vojáky z povolání, kteří odsloužili více než 20 let vojenské činné služby ke dni 30. listopadu 1999 nebo 15 let vojenské činné služby po tomto datumu. Vedle těchto osob zabezpečujeme v některých případech rovněž rodinné příslušníky bývalých vojáků z povolání. Kterými hlavními zákony, kromě již uvedených, se řídí VÚSZ? Základní procesní normou je zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dále zákony upravující jednotlivé nároky v oblasti důchodového pojištění tj. zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, včetně všech předchozích zákonů z této oblasti (101/1964 Sb., 121/1975 Sb., 100/1988 Sb.), zákony a vyhlášky týkající se valorizací důchodů a úprav parametrů pro výpočet důchodu a zákony týkající se oblasti výsluhových náležitostí zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, včetně předešlého zákona č. 76/1959 Sb. Ve své činnosti se pracovníci úřadu dále řídí zákony upravujícími jednotlivá odškodnění příslušníků odboje a osob účastných rehabilitace. K nezbytným znalostem příslušníků úřadu patří rovněž znalost správního řádu, zákona č. 589/1992 Sb., o výběru pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a mnoha dalších právních norem souvisejících např. s tzv. malou důchodovou reformou. S připravovanou změnou v oblasti důchodového pojištění, tzv. velkou důchodovou reformou, dojde ke změnám jak v současných zákonech, tak k přijetí nových norem, které budou muset pracovníci úřadu ke dni jejich účinnosti zvládnout. S kým spolupracujete? Náš úřad spolupracuje především s Českou správou sociálního zabezpečení a dále s orgány sociálního zabezpečení legislativa Jedním z opravdu vážných témat, doslova zásadního charakteru, jsou důchody a v některých případech i výsluhové náležitosti. Proto jsme se rozhodli zařadit článek, který má osvětlit řadu dotazů a nejasností. Oslovili jsme tedy specialistu s dlouhodobou praxí v oboru vojenských důchodů, ředitele Vojenského úřadu sociálního zabezpečení Miroslava Vršovského. Dvacet let sociální práce pro armádu Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti, s nositeli pojištění zemí EU a ostatními zeměmi, se kterými má ČR bilaterální smlouvy. Mezi další instituce, s nimiž úřad spolupracuje, patří okresní správy sociálního zabezpečení, úřady práce a matriky. Při vyžadování dokladů spolupracuje úřad rovněž s příslušnými vojenskými archivy v ČR a SR. Bohužel musíme rovněž spolupracovat se soudy, a dokonce i exekutory, v případech vymáhání pohledávek některých bývalých vojáků. Z uvedeného výčtu vyplývá, že náš úřad získává řadu informací z jiných pracovišť nebo naopak informace v zákonem povoleném rozsahu poskytuje. Přes známou skutečnost, že pracoviště, která se zabývají důchodovou a sociální agendou, jsou přetížená, se úřadu daří dodržovat zákonem stanovené lhůty pro vyřizování jednotlivých případů. Co potřebuje žadatel o důchod nebo výsluhovou náležitost? Dávky důchodového pojištění a výsluhových náležitostí se přiznávají na základě písemné žádosti. Tiskopis žádosti spolu s ostatními potřebnými informacemi je v případě výsluhových náležitostí zasílán každému propuštěnému vojákovi na adresu uvedenou v rozkaze o propuštění z činné služby. Příslušnou žádost je možno si vyzvednout přímo v budově úřadu na adrese Vršovická 1429/68, Praha 10. Další možností získání tiskopisu žádosti o dávku je jeho vyhledání na úřední desce úřadu na adrese www. army.cz (Ministerstvo obrany ČR povinné informace úřední deska - úřední deska VÚSZ žádosti a upozornění). Na základě telefonického vyžádání zašlou pracovníci úřadu žádost i na požadovanou adresu. V oblasti důchodového pojištění je nutné přiložit k žádosti všechny potřebné doklady prokazující dobu pojištění, tedy např. doklady o studiu na střední a vysoké škole, doklady o zaměstnání, doklady o evidenci na úřadu práce, doklady o zaplaceném pojistném na sociálním pojištění apod. V případě nejasností je možno kontaktovat pracovníky úřadu. V rámci své činnosti si úřad sám zajišťuje potřebné doklady, které jsou v archivech ostatních orgánů důchodového pojištění, případně ve vojenských archivech. Jaké jsou hlavní problémy při práci se žadateli? Problémy spolupráce VÚSZ s některými žadateli o dávky důchodového pojištění nebo výsluhových náležitostí lze charakterizovat takto: neinformovanost v dané oblasti, chybějící doklady, nereálné požadavky a v mnoha případech i netrpělivost. V současné době jsou všechny zákony a ostatní normy z oblasti důchodového pojištění nebo výsluhových náležitostí k dispozici na internetu. Přesto jsou u některých klientů patrné zásadní neznalosti v otázkách zabezpečení po ukončení služebního poměru a odchodu do starobního důchodu. V případě nejasností pracovníci úřadu odpoví na dotazy. K odpovědi na některé telefonické, písemné nebo elektronické dotazy je však potřeba mít k dispozici příslušné doklady. Jejich získání z archivů a od jiných orgánů si vyžaduje určitý čas, který úřad nemůže nijak ovlivnit. Jaké informace můžete poskytnout k předčasným důchodům? Dotazy na problematiku předčasných starobních důchodů v poslední době narůstají, a to pravděpodobně v důsledku danění výsluhových příspěvků od počátku letošního roku a dále i v důsledku přijetí tzv. malé důchodové reformy, která výrazně změnila podmínky nároku na předčasný starobní důchod i výpočet výše jeho procentní výměry. V návaznosti na zvyšování důchodového věku se s účinností od 30. září 2011 změnil věk potřebný pro nárok na předčasný starobní důchod. Nově jsou stanoveny dvě hranice věku potřebného pro nárok na předčasný důchod, a to o tři roky nižší než důchodový věk, pokud důchodový věk pojištěnce nedosahuje 63 let, a o pět roků nižší, pokud důchodový věk pojištěnce činí alespoň 63 let. V tomto druhém případě však věk potřebný pro nárok na předčasný důchod činí minimálně 60 let. Z této podmínky vyplývá, že maximální snížení věku potřebného pro nárok na předčasný starobní důchod se vztahuje na pojištěnce, jejichž důchodový věk činí minimálně 65 let. Další podmínkou pro vznik nároku na předčasný starobní důchod je získání potřebné doby pojištění, která je shodná s dobou pojištění potřebnou pro nárok na normální starobní důchod a která se odvíjí od kalendářního roku, v němž pojištěnec dosáhne důchodového věku. Tato potřebná doba pojištění činí od 25 let u pojištěnců, kteří dosáhli důchodového věku před rokem 2010 až do 35 let u pojištěnců, kteří dosáhnou důchodový věk po roce Od 1. ledna 2012 se mění i výpočet procentní výměry předčasného starobního důchodu, respektive snížení procentní výměry v závislosti délky doby od přiznání předčasného starobního důchodu do dosažení důchodového věku. Výše procentní výměry se snižuje za každých i započatých 90 dnů za prvých 360 kalendářních dnů této doby o 0,9 % výpočtového základu, od 361. kalendářního dne do 720. kalendářního dne o 1,2 % výpočtového základu a za období od 721. kalendářního dne o 1,5 % výpočtového základu. Závěrem chci upozornit na některé důležité věci týkající se předčasných starobních důchodů. Předčasný starobní důchod lze přiznat nejdříve ode dne, kdy byla podána, respektive doručena žádost o přiznání předčasného starobního důchodu. O předčasný starobní důchod tedy nelze žádat zpětně. Jak se započítává doba evidence na úřadu práce? Doba vedení nezaměstnaného v evidenci úřadu práce, po kterou uchazeči o zaměstnání náleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, se pro nárok na důchod hodnotí jako doba pojištění, tedy v plném rozsahu. Pro výši důchodu se však hodnotí pouze 80 %. Doba vedení v evidenci úřadu práce, po kterou uchazeči o zaměstnání nenáleží podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci, se hodnotí pouze v celkovém rozsahu maximálně tří let z toho před dosažením věku 55 let pouze v rozsahu maximálně jednoho roku, přičemž se jednotlivé doby vedení v evidenci úřadu práce sčítají. Pro nárok na důchod je doba v tomto maximálním rozsahu hodnocena opět jako doba pojištění, tedy v plném rozsahu, ale pro výši důchodu opět pouze 80 %. Doba vedení u úřadu práce bez pobírání podpory, která převyšuje zákonem stanovený maximální rozsah tří let, se nezapočítává ani pro nárok, ani pro výši důchodu. Vyplatí se pracovat do řádného důchodu nebo požadovat předčasný? Domnívám se, že zákonem upravená možnost požádat o starobní důchod před dosažením důchodového věku je výhodná pouze v případech, kdy pojištěnec přijde o zaměstnání v době před dosažením důchodového věku a nemá reálnou šanci získat následně nové zaměstnání. Naopak případné ukončení zaměstnání pouze z důvodu, že splňuji podmínky pro přiznání předčasného starobního důchodu, případně žádat o přiznání předčasného starobního důchodu, aniž by člověk ukončil zaměstnání, za výhodné nepovažuji. Je možné, aby se voják z povolání vrátil do činné služby a tak získal výsluhu poté, co dříve z činné služby odešel a nárok na výsluhu nezískal? Započítává se výsluha v případě, že voják sloužil část doby v rámci armády a část v rámci Policie ČR? Případy, kdy bývalý voják z povolání je znovu přijat do služebního poměru vojáka z povolání, nejsou zdaleka výjimečné. Pokud bude znovu přijat do služebního poměru vojáka z povolání občan, který při předchozím propuštění ze služebního poměru nezískal alespoň 15 roků služby pro nárok na výsluhový příspěvek a bylo mu přiznáno odbytné, může při opětovném propuštění ze služebního poměru splnit podmínky nároku na výsluhový příspěvek a odchodné. Doby všech služebních poměrů se totiž pro nárok a výši výsluhových náležitostí sčítají. Započítává se i doba jiného služebního poměru před přijetím za vojáka z povolání, např. služební poměr u Policie ČR, u Hasičského záchranného sboru ČR, Vězeňské služby nebo justiční stráže. Pokud v součtu všech dob služebního poměru dosáhle voják nově alespoň 15 roků doby služby, vznikne mu při opětovném skončení služebního poměru a splnění všech dalších podmínek stanovených zákonem nárok na výsluhový příspěvek. Zde je nutno připomenout, že pro nárok na výsluhový příspěvek se hodnotí doba služby pouze skutečně vykonaná, tedy bez zvýšených zápočtů doby služby po 1. prosinci V takovém případě je nutno počítat i s tím, že výše náležejícího odchodného bude krácena o dříve vyplacené odbytné. Bylo-li odbytné vyplaceno ve vyšší výši, než by nově náleželo odchodné, nárok na odchodné nevznikne. Bude-li opětovně přijat do služebního poměru vojáka z povolání příjemce výsluhového příspěvku, nárok na tento výsluhový příspěvek trvale zanikne a při opětovném skončení služebního poměru se nárok na výsluhový příspěvek bude posuzovat znovu. V tomto případě sice naroste počet roků služby, ale nový výsluhový příspěvek se může počítat třeba z nižšího platu než při předchozím skončení služebního poměru a výsluhový příspěvek může být nižší než zaniklý výsluhový příspěvek, případně může dojít k zániku služebního poměru z důvodu, který nezakládá nárok na výsluhový příspěvek a v tomto případě vojákovi zanikl trvale nárok na původní výsluhový příspěvek, a na nový mu nárok nevznikne, nebo s ohledem na důvod zániku služebního poměru mu vznikne nárok v poloviční výši. Připravil: Martin Koller Foto: Radko Janata 32 33

20 výcvik Střelby trochu jinak Rozhodnutí ministra obrany o zachování vojenského újezdu Libavá potěšilo i dělostřelce. Mají tam totiž unikátní specializované pracoviště. Naše dělostřelectvo řeší přes dlouhodobý nedostatek finančních prostředků řadu důležitých úkolů. Přestože nedošlo k plánovanému přezbrojení, snaží se velení a týmy odborníků zvyšovat jeho bojeschopnost. Jestliže nejsou nová děla, lze alespoň vylepšovat účinnost střelby modernizací munice. Rovněž v oblasti údržby stávající výzbroje a snižování provozních nákladů se vždy dá něco najít. Vesměs se nejedná o kampaňovitost, ale řešení založená na vědecké práci. Teorii je však třeba spojit s praxí. Tomu pomáhá Pokusná dělostřelecká střelnice Libavá (PDS Libavá), bez níž by se řada důležitých úkolů nedala řešit. Hon na střely či granáty Koncem června a ve druhé polovině září se ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá uskutečnily další z mnoha pokusných střeleb ze 152mm ShKH vz. 77 DANA. Byly realizovány Pokusnou dělostřeleckou střelnicí Libavá (PDS Libavá), podřízeným pracovištěm Základny munice Týniště nad Orlicí. Důvodem bylo zjištění velitele dělostřelectva AČR plk. Ivana Mráze, že pro použití některých zapalovačů v jednotlivých druzích dělostřeleckých střel chybí tabulky střeleb. Zároveň však existuje několik různě starých nařízení k používání munice ráže 152 mm s protichůdnými pokyny. Po definici problému se do řešení uvedené situace zapojil náčelník výzbrojní služby AČR pplk. Josef Novotný se svými podřízenými. Cílem pokusných střeleb bylo přezkoušení balistických vlastností dělostřeleckého střeliva ráže 152 mm. Jednalo se o test 152mm dálkové tříštivotrhavé střely se zapalovači KZ-88, HS-94 a HS-94M a zmenšenými nábojkami. Zde je třeba krátce odbočit, protože jak dělostřelci, tak muničáři a pyrotechnici mají nejeden terminologický dluh. Jako první českou specialitu lze uvést letecké bomby a pumy: celý svět bombarduje z bombardérů bombami, zatímco Češi, jaksi nelogicky, házejí z bombardérů pumy, což je historické italské označení jednoho druhu zábavní pyrotechniky. U dělostřelectva je podobný Při výstřelu sleduje dopplerovský radar Weibel dráhu letu střely Plukovník Ivan Mráz sleduje let střely a komentář operátora radaru ARTHUR. Obsluha kontroluje let střely a dopad na displeji a následně předává opravy nastavení obsluze děla vzdálené několik kilometrů problém v označování munice. Je ta část munice či náboje, která je plněná trhavinou a vyletuje z hlavně, střela, nebo granát? V řadě služebních předpisů se nelogicky používá označení střela. A jak nazvat tutéž část munice, která není plněná trhavinou? I argumentací v takovém sporu si specialisté na Libavé bystřili mozky. Poměrně rozsáhlé střelby byly současně využity i dalšími útvary a zařízeními AČR, konkrétně 13. dělostřeleckou brigádou z Jinců a katedrou zbraní a munice Univerzity obrany, k realizaci jejich výcvikových a výzkumných závěrů. Hlavním cílem střeleb bylo ověření vlivu použití různých druhů zapalovačů dělostřeleckých střel na rozdíly v dávkách střelby a na velikost rozptylu střelby na terén. Pracovníci PDS Libavá při těchto střelbách využili jak klasickou metodu pozorování bodů dopadu pozorovateli a s následným vyhodnocením bodu dopadu metodou protínání, tak i moderní měřicí techniku, zejména měřicí radiolokátor Weibel, který je schopen nejen sledovat letící střelu a měřit její rychlost, ale pomocí vyhodnocovacího software následně určovat i polohu střely v prostoru a její aerodynamické charakteristiky fakta Munice pro 152mm ShKH vz. 77 Náboje jsou dělené, což znamená, že střela a nábojka se skladují, přepravují a nabíjejí samostatně. To umožňuje upravovat prachovou výmetnou náplň v nábojce, která se proto nazývá přeměnná. Uvedená možnost rozšiřuje spektrum dostřelu, které je rovněž určováno nastavením náměru děla. Nábojky se vyrábějí plné přeměnné nebo zmenšené přeměnné. Zmenšené se používají pro střelbu na menší vzdálenosti, tedy nejčastěji při výcviku. Historicky existuje několik provedení z hlediska výrobního materiálu nábojnice a jejího obsahu. Nábojnice s prachovou náplní, tvořenou sáčky s bezdýmným prachem, případně zažehovačem a zápalkovým šroubem, se nazývá nábojka. Ubíráním sáčků před střelbou se upravuje (snižuje) dostřel podle konkrétního zadání. Střely mohou vzhledem k použití nastavitelných zapalovačů působit buď jako tříštivé, tj. s především střepinovým účinkem při dopadu, nebo jako trhavé, kdy zpoždění zapalovače umožňuje zarytí do cíle a následně trhavý účinek. Novinkou jsou tzv. přibližovací elektronické zapalovače, které mohou iniciovat trhavinu ve střele ještě před dopadem na zem a tak zvyšují její střepinový účinek. Střely kumulativní slouží k ničení obrněných cílů. Střely dálkové pro 152mm ShKH vz. 77 jsou na dně opatřeny sací dutinou a díky ní a lépe obtékatelnému aerodynamickému tvaru mají větší dostřel. Starší provedení střel používají československé zapalovače nz 10, nz 10av, nz 10bv, nz 11 či některé sovětské typy, například řady RGM. využitelné při dalším zpracování výsledků. Velitelství 13. dělostřelecké brigády vyčlenilo pro tyto pokusné střelby prvky radiolokační čety baterie STA. Během střeleb obsluha lokalizovala a sledovala dráhy střel ráže 152 mm radiolokátorem ARTHUR. Sledování bylo prováděno z připravených pozorovacích stanovišť současně v pracovním režimu lokalizace zbraní i v režimu řízení palby. Stanoviště byla vybrána tak, aby bylo možno sledovat celou dráhu letu střel. Za přispění speciálního softwaru ERES společnosti SAAB bylo možné detailně sledovat a vyhodnocovat průběh dráhy letu střely a určovat souřadnice bodů dopadu každé z nich. Obsluha radiolokátoru měla díky tomuto softwaru možnost porovnat své vlastní zkušenosti s nastavováním systému a nastavení, které prováděl zástupce výrobce. Získané zkušenosti vedou k vyšší efektivitě při lokalizaci bodů dopadu střel. ARTHUR na vyvýšeném stanovišti, odkud může sledovat střelu od výstřelu až po dopad Na snímku je vlevo dálková střela ruské výroby, uprostřed dálková střela české výroby se sací dutinou a vpravo kumulativní střela ruské výroby ve starém šedém provedení Zapalovač HS 94 vyráběný společností Patria Ke zvýšení přesnosti určení souřadnic byla využita i dělostřelecká počítačová meteorologická zpráva METCM, kterou pro radiolokátor ARTHUR zajišťovala PDS Libavá. Výsledné souřadnice bodů výstřelu a bodů dopadu střel budou využity k porovnání s výsledky měřicího radiolokátoru Weibel a k vyhodnocení rozdílů v přesnosti zjišťování souřadnic. Radiolokátor ARTHUR při střelbách sledoval střelu v sestupné části dráhy letu a zároveň vypočítával bod dopadu s přesností několika metrů. Proto například tento senzor využívají některé armády v Afghánistánu pro sledování raket vystřelovaných teroristy na základny a výpočet místa jejich odpálení. Katedra zbraní a munice se při těchto střelbách zaměřila jak na ověření přesnosti topografického připojení zbraně a měřicího radiolokátoru Weibel, tak na kontrolu polohy zbraně v průběhu střelby, ale i na vlastní měření, jejichž výsledky budou využity jak v rámci vědecké práce katedry, tak při výuce odborných předmětů. Při měřeních byla využita moderní měřicí a záznamová technika, která byla na katedře zbraní a munice pořízena v minulých letech v rámci řešení výzkumného záměru MO0FVT Dále bylo termokamerou realizováno měření teplotního namáhání hlavně v průběhu střeleb, které bude využito v rámci řešení projektu DĚLO-OVUOFVT Zaznamenán byl také pohyb střely a hlavně při výstřelu vysokorychlostní kamerou. Prospěšnost střeleb spočívala v efektivním soustředění sil a využití prostředků k dosažení výrazně lepších výsledků. Zároveň proběhla neformální, přínosná výměna informací mezi příslušníky zkušebního zařízení, vysoké školy a bojového útvaru. O co vlastně šlo? Předešlý text je značně odborný a pravděpodobně pro některé příslušníky AČR na hranici srozumitelnosti. V praxi jde především o bezpečnost. Naše armáda používá přelaborovanou dělostřeleckou munici ráže 152 mm. V tomto případě se jednalo o výměnu výmetných prachových náplní v nábojkách, která je nutná z důvodu stárnutí prachu, což má negativní vliv na jeho vlastnosti. Nové prachové náplně nemusí mít zcela shodné vlastnosti z hlediska vnitřní balistiky (v hlavni). Proto je třeba provést praktické střelby se zavedenými druhy střel. Ty jsou navíc opatřeny novými zapalovači, které se liší od předchozích typů tvarem a hmotností, což mění vnější balistiku střely (mimo hlaveň). Zjednodušeně řečeno, střely nelétají tam, kam dříve. Přitom pro starší zavedené druhy munice jsou vypracovány tabulky střelby, které uvádějí správné hodnoty v různých podmínkách. Uvedené tabulky je třeba sladit se skutečností a doplnit, aby byly střelby bezpečné. A především k tomu sloužily výše popsané pokusné střelby. Připravili: Martin Koller, mjr. Luděk Jedlička a npor. Karel Preisler Foto: Martin Koller 34 35