POJIŠTĚNÍ SPORTOVCŮ A SPORTOVNÍCH AKTIVIT

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance POJIŠTĚNÍ SPORTOVCŮ A SPORTOVNÍCH AKTIVIT Sports insurance Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Oleg DEEV Autor: Kateřina SLEZÁKOVÁ Brno, 2015

2

3

4

5 Jméno a příjmení autora: Kateřina Slezáková Název diplomové práce: Pojištění sportovců a sportovních aktivit Název práce v angličtině: Sports insurance Katedra: finance Vedoucí diplomové práce: Oleg Deev Rok obhajoby: 2016 Anotace Předmětem bakalářské práce Pojištění sportovců a sportovních aktivit je srovnání možností pojištění amatérských a profesionálních sportovců v systému pojišťovnictví České republiky. Úvodní část práce se věnuje identifikaci a analýze rizik ve sportu a vymezuje předmět pojištění sportovců, včetně pojmového aparátu k tomuto druhu pojištění. Další část práce potom vychází z analýzy aktuální nabídky komerčních pojišťoven na pojistném trhu České republiky, přičemž se vzhledem k tématu práce zaměřuje na produkty vhodné pro sportovce. V závěru práce je na základě modelových příkladů provedena komparace zvolených produktů a doporučeny nejvhodnější varianty pojistné ochrany pro modelové sportovce. Annotation The aim of this bachelor thesis Sports instance is to compare insurance possibilities for amateur and professional athletes in the field of insurance system, and to characterize the way the insurance of athletes and sports activities are treated in the CR. The introductory part of the bachelor thesis deals with the identification and analysis of the risks in sport, and also defines the subject of athletes insurance including of the terminology related to this kind of insurance. The second part is based on the analysis of the current offer of commercial insurance institutions on the Czech insurance market while focusing at the same time on the products suitable for athletes due to the topic of the thesis. In the final part of the thesis the comparison of chosen products based on model examples is performed and also the fittest variants of the insurance coverage for the model athletes are recommended. Klíčová slova Pojištění osob, pojištění sportovců, životní pojištění, úrazové pojištění, sportovec, riziko ve sportu, pojistný trh, pojistná ochrana Keywords Insurance of persons, sports insurance, life insurance, accident insurance, athlete, sports risk, insurance market, insurance coverage

6 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Pojištění sportovců a sportovních aktivit vypracovala samostatně pod vedením Olega Deeva a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne vlast no ruč ní podpis aut o ra

7 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu Olegu Deevovi za cenné rady a připomínky, kterými se podílel na finální podobě této bakalářské práce.

8

9 OBSAH ÚVOD IDENTIFIKACE RIZIK VE SPORTU Rizika ve sportu Rizika v jezdeckém sportu Rizika ve fotbale TEORETICKÉ ASPEKTY POJIŠTĚNÍ SPORTOVCŮ Sport v legislativě a pracovně právní vztahy sportovců Vymezení předmětu pojištění sportovců včetně pojmového aparátu PRAKTICKÁ ČÁST Analýza aktuální nabídky komerčních pojišťoven Komparace pojistných produktů pro sportovce Modelový příklad č. 1: JEZDEC - AMATÉR Modelový příklad č. 2: JEZDEC - PROFESIONÁL Modelový příklad č. 3: FOTBALISTA - PROFESIONÁL ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ SEZNAM TABULEK SEZNAM GRAFŮ SEZNAM SCHEMAT SEZNAM PŘÍLOH... 54

10 ÚVOD Tato bakalářská práce se zabývá pojistnými produkty zaměřenými a vhodnými pro pojištění sportovců. Tohle téma mě zaujalo z více důvodů. Pojištění sportovců, ač sice je součástí pojistného trhu, stojí (pro mě poněkud nepochopitelně) na jeho samém okraji. Z mého subjektivního pohledu mu rozhodně není věnována potřebná pozornost, a navíc je nabídka těchto produktů krajně nepřehledná a nejasná. A protože i já patřím mezi aktivně sportující a účastním se jezdeckých soutěží, pokusila jsem se alespoň rámcově zmapovat pojistný trh zaměřený na tuto cílovou skupinu tedy sportovce. Cílem mé práce je analyzovat nabídku pojistných produktů pro sportovce, kterou nabízí pojišťovny na území České republiky a na základě následné komparace pojistných produktů na nadefinovaných modelových příkladech pak vybrat optimální řešení pro každého z modelových sportovců. Zajímá mě přitom řešení nejen amatérského, ale i profesionálního sportu. Řešení práce bude vycházet z informací od vybraných pojišťoven, které budou získávány přímo od pracovníků pojišťoven, od finančních zprostředkovatelů a finančních poradců. Východiskem budou také zákony platné a účinné v oblasti pojišťovnictví. Úvodní část práce je věnována otázkám, které jsem řešila při vlastním zpracování, ještě před zadáním kalkulací jednotlivých pojišťoven. Musela jsem se zamyslet nad postojem nejen jedince, ale společnosti obecně k riziku a k problematice pojištění a zabezpečení proti rizikům. Jedná se samozřejmě jen o můj subjektivní osobní postoj, který je pochopitelně generační. Co je pro mne v mém daném životním období důležité, nemusí být podstatné pro mé okolí, či jiné respondenty. Podstatné je, že mladý člověk příliš nedbá na své zabezpečení, neboť je buď zabezpečen rodinou, nebo pochybuje o nutnosti se nějak jinak zabezpečit. Pro mladé lidi je typický postoj vždyť si užívám a vše je v pohodě. S postupem, tak nutné, osobní odpovědnosti, mohou nastat následné starosti o stávající životní situaci. Jsem-li sportovec, poté se dá podlehnout v případě profesionálů, pocitu výjimečnosti, až laxnosti něco řešit, především v případě, že jsem mladý a příjem je vysoký. Problémy nastanou v případě zranění, nečinnosti, rekonvalescence a jiné stresové situace profesionálního sportovce. Zde mohou nastoupit faktory řešení formou spolehnutí se na klub (u kolektivních sportů), či naprostého osamocení a stresu daného subjektu. Jistě jsou zde také následná hlediska příjem, možná výše pojistného, které neodpovídá mým finančním možnostem a další jiná komparativní hlediska. Vhodným řešením negativních následků nahodilých situací, které v běžném životě mohou každého kdykoliv potkat, je potom pojištění. V této práci se dále budu zabývat pojištěním sportovců, tedy pojištěním, spadajícím do oblasti životního pojištění. Pojištění samozřejmě nemůže zabránit vzniku nepříjemné události. Může však pomoci se s nastalou komplikovanou situací lépe vyrovnat a vyplacené pojistné plnění tak může pomoci těžkou životní situaci lépe zvládnout. Díky pojištění je postižený schopen zajistit si pojistnou ochranu v průběhu života nejen na úrazy a zranění, ale také na trvalé následky úrazu, pracovní neschopnost a hospitalizaci. Životní pojištění může pomoci také zajistit rodinu v případě toho nejhoršího, a to smrti živitele rodiny. 10

11 1 IDENTIFIKACE RIZIK VE SPORTU 1.1 Rizika ve sportu S oblastní pojišťovnictví je velmi úzce spjat pojem riziko. Pojem riziko pochází z arabského slova risk a význam tohoto slova původně zahrnoval jak nepříznivou, tak i příznivou událost v životě člověka. Později se jeho používání omezilo jen události s nepříznivým dopadem. Zpočátku se pojem riziko používal hlavně v oblasti pojištění, ale s rozvojem společnosti se rozšířil i do mnoha jiných vědních oborů. 1 V současnosti je pojem riziko chápán v kontextu s pojišťovnictvím jako nebezpečí vzniku škody, poškození, ztráty či zničení. Za riziko pak je považována možnost, že s určitou pravděpodobností dojde k některé z nepříznivých událostí, která se bude lišit od předpokládaného vývoje. Podstatnou vlastností rizika je, výsledek musí být nejistý, tzn., že musí existovat alespoň dvě varianty řešení. Pokud by existovala jen varianta nepříznivá, pak by se o riziko nejednalo. Z toho také vyplývá, že jeden z výsledků musí být nežádoucí. 2 Různé publikace používají různá dělení rizik. Pro účely této práce bude postačující rozdělit si rizika na pojistitelná a nepojistitelná. Pojistitelné riziko je takové, na které je možné uzavřít s pojišťovnou pojistnou smlouvu. Pojišťovna však pojistí pouze rizika, u kterých je možné stanovit určitou pravděpodobnost škody. Tuto škodu pak musí být možné ocenit v rámci dostatečně velkého pojistného kmene. Aby tedy riziko bylo pojistitelné, musí být identifikovatelné, vyčíslitelné, ekonomicky přijatelné a musí také splňovat kriterium nahodilosti. 3 Jako nejvýznamnější riziko a problém při provozování sportu je považováno riziko úrazu, zranění a jiného poškození zdraví. Vilikus v publikaci Tělovýchovné lékařství uvádí, že úrazy vznikající při tělovýchovné a sportovní činnosti jak organizované, tak neorganizované (sport ve volném čase, dětské hry s míčem atd.) jsou po úrazech v domácnosti (40% celkového počtu) druhé nejčastější (16%) a proto je důležité jim předcházet. Dvě třetiny sportovních úrazů vzniknou při neorganizované činnosti a jedna třetina při organizovaných akcích (závody, utkání tréninky). 4 Druh a míra poškození závisí na druhu vykonávaného sportu či disciplíně, přičemž různé typy zranění a poškození mohou být pro různé sporty typické. Sportovní úraz a poškození sportem však není totéž. Každá část pohybového aparátu vykazuje svou hranici tolerance, na kterou může být namáhána. Pokud dojde k většímu jednorázovému překročení hranice, dochází k úrazu. K poškození zdraví sportem dochází v případě, kdy dochází k opakované zátěži pohybového aparátu, stále se pohybující na hranici biologické tolerance tkáně, vedoucí ke změnám na pohybovém aparátu. Jedná se o změny, které vznikají pozvolně a v podobě menších či větších potíží se projeví až po určité době. 1 MARTINOVIČOVÁ, Dana. Pojišťovnictví: studijní text pro kombinovanou formu studia. Vyd. 1. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2006, 123 s. ISBN DAŇHEL, Jaroslav. Pojistná teorie. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2005, 332 s. ISBN ČEJKOVÁ, Viktória a Svatopluk NEČAS. Pojišťovnictví. Brno: Masarykova univerzita, 2006, 129 s. ISBN VILIKUS, Zdeněk, Petr BRANDEJSKÝ a Vladimír NOVOTNÝ. Tělovýchovné lékařství. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004, 257 s. ISBN , str

12 Dalším typem postižení sportem jsou potom tzv. zlomeniny z únavy. Vznikají u zdravých jedinců na typických místech, kde je kost nejvíce namáhána. 5 Mezi nejčastější úrazy, vznikající při sportování, patří: - Uzavřená tupá poranění - Poranění kůže - Otevřená poranění - Poranění kloubů - Jednorázové poranění kostí - Jednorázové poranění šlach a vazů Tyto úrazy pak vznikají z příčin, které můžeme rozdělit na rizikové prostředí a rizikový způsob provádění dané činnosti: Rizikové prostředí - Kontakty (nárazy, údery, srážky) se sportovním náčiním, hřištěm, okolními předměty, zvířaty, s protihráči, spoluhráči, diváky, stromy, stavbami, sloupy apod. - Špatná viditelnost mlha, sněžení, kouř, dým - Klimatické podmínky teplo, chlad, vlhko, sucho, vítr, déšť - Povrchy dráhy, hřiště, nářadí Rizikový způsob činnosti - Sporty s vyšším rizikem úrazu - úmyslný plný kontakt s protihráčem, vyšší riziko pádu, srážky - Sporty s vyšším rizikem poškození vlivem extrémní zátěže Kromě výše uvedených faktorů hrají při vzniku úrazu roli i další okolnosti, jako např.: - Špatně vykonávaný pohyb v důsledku ztráty koncentrace, celkové únavy, nedostatečného tréninku, přecenění sil, špatného odhadu situace a podmínek, chybného úsudku, špatné orientace - Přetížení struktur pohybového aparátu nižší pevnost kostí, vazů, šlach a svalů v důsledku nedostatečného posílení, popř. po prodělaném úraze - Agresivní chování - Nedostatečná informovanost o rizicích - Neschopnost poznat a respektovat rizika - Neochota poznat a respektovat rizika - Nepoužívání ochranných pomůcek 6 Z výše uvedeného vyplývá, že pravděpodobnost zranění sportovce a závažnost tohoto poranění jsou závislé na rizikových faktorech spojených s danou situací. Tyto faktory lze rozdělit do 5 oblastí: Osobní faktor souhrn tělesných a duševních vlastností, z nichž ty záporné mohou být jednou z příčin úrazů (fyzický a psychický stav, doping, porušování životosprávy, nezkušenost). Sociální faktor na úrazu mohou mít podíl všechny osoby, které se účastní zápasu přímo (spoluhráči, protihráči), ale i nepřímo (trenér, rozhodčí, diváci). Hráč může protihráči způsobit zranění neúmyslně, ale i úmyslně. Trenéři mají za úkol připravit hráče na zápas po stránce fyzické, taktické ale i z hlediska prevence úrazů. Rozhodčí mají dbát na dodržování pravidel hry a 5 KVAPILÍK, J. a KOL. Tělovýchovné lékařství 1.vyd. Univerzita Karlova v Praze, s. ISBN NOVOTNÝ, Jan. Kapitoly sportovní medicíny. Brno: Paido, 2003, 1 CD-ROM. ISBN

13 způsobilost hrací plochy. Diváci mohou způsobit úraz nepřímo, provokací hráčů ale i přímým napadením. Objektivní faktor je dán druhem sportu, metodikou tréninku a pravidly Faktor zevního prostředí se týká klimatických a hygienických podmínek sportoviště Technický faktor zahrnuje sportovní výzbroj a výstroj, kvalitu a stav používaného nářadí a náčiní i ochranných pomůcek a zařízení. Sem patří i oděv a obuv. Další faktory sem patří roční období, hodina a místo sportovního výkonu, minulá zranění atd. 7 Protože v podkapitole 3.2 této práce bude provedena komparace pojistných produktů na modelových příkladech sportovců v jezdeckém sportu a ve fotbale, nastíním nyní konkrétní rizika, související s těmito dvěma sporty. 1.2 Rizika v jezdeckém sportu Jezdecký sport dosáhl během posledních desetiletí velké obliby a zároveň patří k poměrně nebezpečným sportům. Jeho nebezpečnost je determinována především faktem, že jezdec musí kooperovat se zvířetem vážícím kg a to někdy v rychlosti až 65 km/hod. Sama se tomuto sportu věnuji více než 30 let, nejen jako aktivní jezdec, ale 18 let také jako aktivní instruktor jezdectví a stále se setkávám s laickým názorem, že ježdění na koni přece nic není. I od tohoto přístupu se pak odvíjí spousta zbytečných zranění, a nutno podotknout, že k nim dochází nejen při ježdění, ale na amatérské úrovni snad ještě více při běžném ošetřování a kontaktu s koněm na zemi. Kůň je velmi plaché a lekavé zvíře, které reaguje na sebenenápadnější podněty v první řadě útěkem, a nemůže-li utéct, pak přichází na řadu útok tedy nejčastěji pošlapání člověka, v horším případě pokopání. Při jízdě na koni pak dochází pochopitelně nejčastěji ke zranění v důsledku pádu z koně. Jak jsem již uvedla, kůň vážící 700 kg, který v rychlosti 65 km/hod zcela nepředvídatelně změní směr pohybu např. uskočí stranou z důvodu leknutí, velmi lehce rozhodí jezdcovu rovnováhu a dochází tak k pádu. Zde potom záleží spíše na štěstí, než na umění padat, a takový pád může končit jak modřinami, tak těžkým zraněním. Ještě nebezpečnější jsou pak pády s koněm (např. v soutěžích jezdecké všestrannosti), kde ve vysoké rychlosti při nájezdu na překážku dojde z důvodu nepozornosti koně ke kontaktu s pevnou částí překážky, a dochází k tzv. rotačnímu pádu, kdy kůň i s jezdcem udělají salto přes skok a kůň padá nejčastěji z velké výšky na jezdce. Tyto pády většinou mívají velmi vážné následky a někdy mohou být i smrtelné. V případě pádu z koně tedy dochází nejčastěji k poranění hlavy, zlomeninám a pohmožděninám horních končetin a horní poloviny trupu, dále pak pohmožděniny a odřeniny dolní poloviny trupu a dolních končetin. Při běžné manipulaci s koněm potom nejsou zranění o nic méně častá, než při ježdění, a nejčastěji jsou způsobené kopnutím, pošlapáním anebo již ne tak často kousnutím. Častým typem poranění v prostředí jezdeckého sportu je poranění hlavy, které se podílí z 60 % na celkové úmrtnosti v důsledku zranění, které vzniklo v souvislosti s koňmi. Poranění hlavy je velmi časté zranění u jezdců mladších 21 let. Zhruba 20 % zranění těchto mladých 7 VILIKUS, Zdeněk, Petr BRANDEJSKÝ a Vladimír NOVOTNÝ. Tělovýchovné lékařství. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004, 257 s. ISBN , str

14 jezdců bývá poranění centrální nervové soustavy. Většinou se jedná o pohmoždění a otřes mozku nebo zlomeninu lebeční kosti. 8 U poranění páteře pak podle přijatých zranění na spinálních jednotkách dochází častěji k poškození bederní a hrudní páteře, na rozdíl od ostatních sportů, kde spíše dochází k poranění krční páteře. Naznačuje to, že mechanismus vzniku zranění bude odlišný než u většiny sportů. Např. při pádu jezdce společně s koněm, kdy kůň zavadí nohama o skok, jezdec padá vpřed a dopadá nejčastěji na hlavu a horní končetiny. U klasického stylu jízdy jezdec sedí v sedle, tělo je vzpřímené a hlava je v prodloužení těla. V případě pádu pak dochází nejčastěji ke zranění páteře v hrudní a bederní oblasti. 9 K poranění horních končetin většinou dochází podobným mechanismem, jako u jiných sportů, kdy většina těchto zranění je způsobena pádem a tedy reakcí při pádu dát ruce před sebe. Charakteristické jsou pro tyto pády zlomeniny, pohmožděniny, vykloubeniny, odřeniny, stejně tak jsou četné i zlomeniny prstů. V případě dolních končetin dochází nejčastěji k poranění kotníků, kolen, nártu a prstů. K poranění kotníků a kolen dochází nejčastěji při pádu, k poraněním nártu a prstů potom spíše dochází při běžné manipulaci s koněm ze země. Nejčastějším mechanismem poranění kotníku je zachycení nohy ve třmenu při pádu. Dochází přitom k vynucené hyper abdukci v hlezenním kloubu a dále pak tlak, který vyvolá třmen, může způsobit i mnohačetné zlomeniny v nártové oblasti. Uvíznutí nohy ve třmenu je krajně nebezpečné, jezdec může být vlečen koněm a utrpět tak další vážná, často i smrtelná zranění Rizika ve fotbale Ve fotbale jsou rizika obsažena ve všech fázích zápasu, v jeho pravidlech, způsobu řízení zápasu rozhodčími, stylu hry prosazovaného trenérem, stavu hrací plochy a vybavení, v neposlední řadě na fyzické přípravě a charakteristice hráčů. Nejčastějšími úrazovými mechanismy ve fotbale jsou pád, chtěný pád, výskok, úder, náraz, srážka, náhlý nekoordinovaný pohyb, tření, pohyb nad fyziologický rozsah, nezvládnutá odstředivá síla. Z hlediska příčin zranění je na prvním místě kontakt s jiným hráčem a přibližně 50% všech zranění je způsobeno faulem. Ostatní důležité příčinné faktory zahrnují běh, kopy, otočení a výskoky. 48 % zranění, která si vyžádala následnou lékařskou péči, byla způsobena zastavením hráče nedovoleným způsobem (faulem). Z toho bylo 78% faulovaných hráčů. Nejčastější druh fotbalových zranění jsou úrazy dolních končetin, především kotníky, kolena, a svalstvo stehna a lýtka. Nejčastější příčinou úrazů jsou podvrtnutí a natažení. Přibližně 20-25% všech zranění jsou zranění opakovaná zranění stejného typu a na stejném místě BIXBY-HAMMETT, D. Common injuries in horseback riding a review. Sports Medicine [online]. 1990, 9(1): [cit ]. ISSN SILVER, J.R. Spinal injuries resulting from horse riding accidents. Spinal Cord [online]. 2002, 40(6): 264 [cit ]. ISSN CERONI, Dimitri. Support and safety features in preventing foot and ankle injuries in equestrian sports. International SportMed Journal [online]. 2007, 8(3): [cit ]. ISSN DVOŘÁK, Jiří a Astrid JUNGE. Manuál fotbalové medicíny. 1. vyd. Praha: Olympia, 2008, 215 s. ISBN , str

15 2 TEORETICKÉ ASPEKTY POJIŠTĚNÍ SPORTOVCŮ Cílem této části práce je více přiblížit aspekt sportu, sportování a využívání dalších volnočasových aktivit tak, aby z něj bylo možné vycházet v další, praktické části této práce. Sport v dnešní době jistě stojí v popředí zájmů. Podle průzkumu agentury Eurobarometer z listopadu roku 2004, přibližně 60 % evropských občanů pravidelně provozuje sportovní aktivity v rámci nebo mimo rámec zhruba klubů, které jsou samy členy velkého počtu sdružení a federací. 12 Samotný sport potom může mít různé definice, např. Bílá kniha sportu z roku 2007, která byla přijata Evropskou komisí, použila definici sportu zavedenou Radou Evropy a to v následujícím znění: veškeré formy tělesné aktivity, které, provozovány příležitostně nebo organizovaně, usilující o vyjádření nebo vylepšení fyzické kondice a duševní pohody, utvoření společenských vztahů i dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních." 13 Zákon 115/2001 Sb., o podpoře sportu, potom v 2 vymezuje sport jako všechny formy tělesné činnosti, které prostřednictvím organizované i neorganizované účasti si kladou za cíl harmonický rozvoj tělesné i psychické kondice, upevňování zdraví a dosahování sportovních výkonů v soutěžích všech úrovní. 14 Pojem sport tedy naše právní úprava vysvětluje, bohužel není tomu tak již u pojmu sportovec. Přestože se tento pojem v našem legislativním prostředí užívá, a to např. v daňových zákonech, jeho definice v našem právním prostředí zcela chybí. Absence jasného pojmového vymezení v této oblasti potom přináší řadu nejasností, které se v konečném důsledku promítají do různých sfér života sportovce, od jeho zařazení v oblasti pracovněprávních vztahů, placení daně z příjmu a v neposlední řadě i uzavírání pojistných smluv. 2.1 Sport v legislativě a pracovně právní vztahy sportovců Problematika legislativy a pracovně právních vztahů se týká sportovců profesionálů, kteří si sportem vydělávají. Velmi diskutovanou otázkou poslední doby neje v médiích bylo, zda je sportovec, jehož hlavní příjem přichází ze sportování, zaměstnancem, nebo OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná). Odpověď na tuto otázku je však tak komplikovaná, že z důvodu rozsahu není možné se jí v této práci důkladněji věnovat. Důležitým hlediskem u této problematiky je rozlišení, zda se jedná o sportovce v individuálním sportu, nebo v kolektivním sportu. V individuálních sportech (např. tenis, cyklistika) je pro sportovce v podstatě jediná volba pracovat jako OSVČ, neboť činnost individuálního sportovce vykazuje znaky nezávislosti, sám nese za svou činnosti odpovědnost a příjmy z této činnosti plynou přímo jemu Special Eurobarometer 213: Citizens of the European Union and sport [online]. EU, 2004 [cit ]. Dostupné z: < 13 Bílá kniha o sportu [online]. MŠMT, 2007 [cit ]. Dostupné z:< 14 Zákon č. 115/2001 Sb., ze dne 28. února 2001 ve znění zákona č. 219/2005 Sb., o podpoře sportu 15 NOVOTNÝ, Jiří. Ekonomika sportu: vybrané kapitoly. Vyd. 2. Praha: Oeconomica, 2010, 122 s. ISBN , str

16 Velmi kontroverzním případem je však tato situace u kolektivního sportu, kdy je činnost kolektivního sportovce možné chápat jako závislou činnost a tím pádem zde nastupuje velmi aktuální téma švarcsystém. Sportovec vystupující v rámci klubu totiž neprovozuje činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, tak, jak nezávislou činnost definuje živnostenský zákon. Sportovci v kolektivních sportech mají uzavřeny hráčské smlouvy (profesionální nebo neamatérské), které je zavazují k celé řadě povinností, a hráč je takovou smlouvou navázán na jeden klub, který nemůže libovolně změnit kdykoliv by chtěl. Všechny tyto okolnosti jasně naznačují, že by se na práci takového sportovce mělo nahlížet jako na závislou činnost, tedy pracovně-právní poměr. Při bližším prostudování legislativy upravující pracovně-právní vztahy to však již tak jednoznačné není. Řada ustanovení Zákoníku práce je vyloženě neslučitelná se zvyklostmi, které v oblasti profesionálního sportu panují. 16 Jde například o ustanovení týkající se pracovní doby, přestávek v práci, výpovědí, sankcí za špatně odvedenou práci apod. Reálně pak tedy bývá vztah hráče a klubu nejčastěji vyřešen tzv. inominátními smlouvami. Jde o smlouvy, které přímo obsahují ustanovení o tom, že dotyčný sportovec je OSVČ provozující nezávislé povolání. Takže např. u profesionálních fotbalistů se využívá inominátní smlouva podle 51 Občanského zákonku, v prostředí profesionálního hokeje jde rovněž o inominátní smlouvu, ale podle 262 odst. 1 Obchodního zákoníku. 17 Jedním z hlavních a zásadních problémů při pojišťování sportovců je správná kategorizace sportovce ve smyslu, zda se jedná o sportovce rekreačního amatéra, sportovce výkonnostního, nebo sportovce profesionála. Rekreační sportovec je člověk, který vykonává sportovní aktivitu za účelem zvýšení duševních a fyzických hodnot na nižší než krajské úrovni, bez úplaty, bez profesionální smlouvy a příležitostně. Dále je pro ně charakteristické, že sportovní činnost vykonávají ve svém volném čase. Tato kriteria však neplatí pro extrémní a adrenalinové sporty, jako jsou například amatérské motoristické závody do vrchu. Výkonnostní sportovec sportuje v čase mimo své občanské povolání, účastní se soutěží organizovaných sportovními svazy a pobírá odměny různého druhu a výše. 18 Definice profesionálního sportovce je u různých tuzemských pojišťoven rozdílná. Jako profesionální sportovec je zpravidla označován registrovaný sportovec, splňující některou z dále uvedených podmínek: - soutěžící na vyšší, než krajské úrovni - mající profesionální smlouvu - beroucí úplatu za vykonávanou činnost - příjem z této činnosti je příjmem hlavním - jedná se o rizikový popř. extrémní sport, adrenalinový sport. Režim těchto profesionálních sportovců bývá naprosto zcela podřízen tréninkům a soutěžím Česko. Zákon č.262 ze dne 21. dubna 2006, Zákoník práce. In Sbírka zákonů České republiky. 2006, Částka 84, s Dostupný také z < 17 NOVOTNÝ, Jiří. Ekonomika sportu: vybrané kapitoly. Vyd. 2. Praha: Oeconomica, 2010, 122 s. ISBN TOPINKA, J. Zdaňování sportovců a sportovních organizací. Daně. 1999, č. 4, s PODOBA, Tomáš a Adam VRBECKÝ. Komplexní pojištění sportovců. Komplexní pojištění sportovců - podrobná analýza [online] [cit ]. Dostupné z: 16

17 Rizikové skupiny a zařazení sportovce pro účely pojištění Rizikovost určuje, resp. zvyšuje cenu pojištění a případně také limity daného pojištění. Správné zařazení sportovce do rizikové skupiny, odvíjející se od povolání a druhu provozovaného sportu ve značné míře také ovlivňuje následně vyplácené pojistné plnění. Při zařazení sportovce do rizikových skupin vychází pojišťovny v první řadě z toho, zda se jedná o sportovce rekreačního (amatéra), nebo sportovce profesionálního. U rekreačního sportovce se zkoumá, zda jím provozovaný sport nespadá do kategorie sportů a činností, které jsou z pojištění vyloučeny. Takové sporty, které pojišťovna nepojistí, má každá pojišťovna uvedeny ve výlukách, které najdeme ve všeobecných pojistných podmínkách dané pojišťovny. Většinou jde o sporty bojové, bunde dumping, létání, motorismus, paragliding, parašutismus, skialpinismus apod., tedy sporty extrémní a adrenalinové. Pokud se tedy nejedná o takto rizikový sport, který by pojišťovna nepojistila, pak se amatérský sportovec zařadí do rizikové skupiny dle jeho vykonávaného povolání. Jednotlivé pojišťovny mají v každé rizikové skupině jmenovitě vyjmenovaná povolání, a dle rizikovosti je pak rozdělují do tří až čtyř rizikových skupin. Pojišťovny totiž rozdělení do rizikových skupin nemají naprosto stejné. Na velké části profesí se pojišťovny mohou shodnout, jelikož je jejich nízká či příliš vysoká rizikovost na první pohled patrná. Mnoho profesí se však u různých pojišťoven nachází v různých rizikových skupinách, kterých může být i odlišný počet, zpravidla tři až čtyři. Takže zatímco jedna pojišťovna může klienta odmítnout, protože je pro ni příliš rizikový, jiná jej může být schopna pojistit v nejvyšší rizikové skupině. Při rozdělení bývají nepřímo úměrně odstupňované míra duševní práce na jedné straně a manuální práce, případně práce s rizikem úrazu na straně druhé riziková skupina - do první rizikové skupiny by se dala zařadit povolání s malým podílem manuálních prací, a s převažujícím podílem duševní činnosti, nebo se jedná o povolání v nevýrobní oblasti. Spadají sem například administrativní pracovníci, zdravotníci, průvodci, knihovníci, historici, poradci, ekonomové, studenti, umělci, úředníci, herci, apod. 2. riziková skupina - pro druhou rizikovou skupinu je charakteristický převažující podíl manuální práce nebo jde o povolání spojené se zvýšeným nebezpečím úrazu. Sem patří řidiči, novináři, bagristi, policisté, poštovní doručovatelé, pracovníci v zemědělství, zedníci, servírky, tesaři, zedníci, letušky, důchodci, veterináři, apod. 3. riziková skupina - ve třetí rizikové skupině jsou zařazeny profese s velmi vysokým rizikem úrazu, kde při vykonávání těchto činností a aktivit je zdraví vystaveno vysokému ohrožení. Jako příklad bych zde uvedla hasiče, lesní dělníky, dřevorubce, dozorce, elektrikáře pracující s vysokým napětím nebo ve výškách, horníky, pokrývače, potápěče, záchranáře, ošetřovatele koní apod. 4. riziková skupina - zde např. pojišťovna Uniqua zařazuje vojenské piloty, záchranáře v hlubinných dolech, zásahové jednotky. Zařazení profesionálních sportovců do rizikových skupin není vůbec jednoznačnou záležitostí. Zde se pojišťovny od sebe poměrně výrazně liší v tom, které sporty např. nepojistí vůbec, popř. které sporty do které rizikové skupiny patří. Proto zde nelze nijak podrobně 20 Pojisteni.com. Úrazové pojištění: co jsou to rizikové skupiny? Blog koncernu e-finance, a.s. a partnerů [online]. [cit ]. Dostupné z: 17

18 rozvádět tuto problematiku, a budu se o ní zmiňovat v praktické části práce, u jednotlivých pojišťoven. Před tím, než je s klientem (sportovcem) uzavřena pojistná smlouva, dochází ze strany pojišťovny k poměrně podrobné analýze potřeb klienta tak, aby byla dostatečně pokryta všechna potřebná rizika. Poté, co je sportovec zařazen do rizikové skupiny, zjišťuje pojišťovna jeho zdravotní stav. Zdravotní stav pojišťovny požadují prokázat několika různými způsoby v závislosti na výši pojistné částky a věku pojišťované osoby. Prvním je zodpovězení dotazů mapujících podrobně zdravotní stav pojišťované osoby, které jsou uvedeny většinou na návrhu smlouvy nebo na jeho příloze (tzv. zdravotní dotazník). Zdravotní dotazník poměrně podrobně zkoumá zdravotní stav zájemce o pojištění, protože pochopitelně jiné riziko představuje pro pojišťovnu mladý, 20 letý naprosto zdravý sportovec a jinak tomu bude u 40 letého opotřebovaného sportovce se zdravotním problémem. Cílem je tedy zabránit většímu zájmu o pojištění ze strany osob s vyšší pravděpodobností úmrtí, než odpovídá průměru v populaci, a prevence pojistných podvodů. Určité zdravotní komplikace ještě nejsou důvodem k neuzavření pojistné smlouvy, znamenají však zvýšení pojistného. Jen výjimečně dochází k odmítnutí návrhu pojišťovnou. Některé pojišťovny používají pro nejnižší pojistné částky tzv. zjednodušený zdravotní dotazník, který obsahuje několik otázek zjišťujících jen základní charakteristiky zdravotního stavu. Dalším stupněm pak může být kromě vyplnění zdravotního dotazníku výpis ze zdravotní dokumentace, který vyplňuje ošetřující lékař pojištěného. Třetí stupeň je všeobecná lékařská prohlídka u smluvního lékaře pojišťovny. S rostoucí pojistnou částkou a věkem pak na lékařskou prohlídku navazuje požadavek specializovaných vyšetření (EKG, krevní testy, HIV test a jiné). 21 Do zdravotního dotazníku se uvádí kromě jiného údaje o ošetřujícím lékaři (lékařích), u kterého si pojišťovna může (se souhlasem klienta) vyžádat zdravotní dokumentaci. V případě, že klient uvede, že se léčil např. s nějakým zraněním, vyplňuje se do dotazníku zdravotnické zařízení, ve kterém došlo k léčbě či hospitalizaci a opět dochází k ověřování údajů. Do zdravotního dotazníku se uvádí velmi obsáhlé množství údajů o zdravotním stavu, jako příklad zde uvádím dotazy, se kterými se klient může při vyplňování těchto dotazníků setkat: - Jste nebo budete vystaven zvýšenému nebezpečí v zaměstnání nebo ve sportu? (např. silné záření, výbušniny, potápění, soukromé nebo sportovní lety, horolezectví, parašutismus, paragliding, rogalo, bungee-jumping, extremní a adrenalinové sporty, apod.) - Provozujete sport registrovaně ve sportovních organizacích? - Provozujete rekreační sport? Jaký? - Utrpěl jste úrazy? Jaké? Kdy? Zanechaly trvalé následky? - Máte nebo měl jste omezenou pracovní schopnost nebo invalidní důchod? - Trpíte nebo trpěl jste chorobami nebo obtížemi kloubními, kostními nebo svalovými? - Ošetřovali Vás v posledních 3 letech jiní lékaři, než praktičtí? - Jste v současné době v pracovní neschopnosti? Důvod? 21 Penize.cz. Co si o vás pojišťovna zjistí než uzavřete smlouvu o životním pojištění Peníze.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 18

19 - Byl jste v posledních 3 letech v pracovní neschopnosti delší než 3 týdny? - Jste v současné době sledován nebo léčen pro nějaké onemocnění či úraz? - Užíváte pravidelně nějaké léky? Jaké? - Užíváte alkohol? Jak často? Jaký? - Kouříte? Kolik cigaret denně? - Vaše tělesná výška a váha? Výčet dotazů je jen příkladný a zdaleka není úplný, proto dále přikládám pro ilustraci dotazník Pojišťovny Generali (Příloha č. 1) 2.2 Vymezení předmětu pojištění sportovců včetně pojmového aparátu Jedním z hledisek, dle kterých můžeme pojištění členit, je hledisko využití pojistné matematiky a statistiky pro kalkulaci pojistného, tedy hledisko pojistně-technické. 22 Toto hledisko nám dělí celou oblast soukromého pojištění na dvě rozsáhlé části, a to pojištění životní a neživotní. Jedná se sice o velmi hrubé rozčlenění, avšak pro účely této práce zcela postačující. Neživotní pojištění Podstatou neživotního pojištění je ochrana proti finančním následkům nahodilosti, kdy cílem je odškodnit nahodilé poškození nebo zničení věci, která patří pojištěnému. 23 V neživotním pojištění počítáme s absolutně náhodnými jevy, tedy nevíme, kdy, a hlavně zda vůbec takový jev nastane, na rozdíl od pojištění životního, kde pracujeme s jevy relativně náhodnými, kde víme, že daný jev nastane (smrt, dožití), pouze není jasné kdy. Neživotní pojištění není rezervotvorné, tzn., že funguje pouze pro účely krytí rizika, nazýváme ho též pojištěním rizikovým. Do neživotního pojištění patří pojištění majetku, pojištění odpovědnosti a některá další pojištění, jako např. pojištění úrazové, pojištění cestovních výloh a další. Dále bych pro účely této bakalářské práce u neživotního pojištění nezacházela, neboť tématem práce je pojištění sportovců, tedy především bych se chtěla zaměřit na pojištění životní. Sportovec se ale samozřejmě jako každý běžný občan potýká ve svém každodenním životě se spoustou dalších (nejen se sportem souvisejících) rizik, takže využití dalších pojistných produktů z odvětví neživotního pojištění je více než vhodné. Životní pojištění S ohledem na zvolené téma se budu podrobněji v této teoretické části věnovat pojištění životnímu. Životní pojištění se od neživotního liší ve dvou zásadních bodech: - U životního pojištění je jisté, že některé z pojištěných rizik, tedy smrt nebo dožití s jistotou nastane, nevíme pouze předem, kdy se tak stane. Na rozdíl od škodních 22 VOSTATEK, Jaroslav. Sociální a soukromé pojištění. Vyd. 1. Praha: Codex, 1996, 601 s. ISBN , s DUCHÁČKOVÁ, Eva a Jaroslav DAŇHEL. Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 216 s. ISBN , s

20 událostí, které jsou obsahem neživotních pojištění, a které nemusí nastat za celou dobu trvání pojištění vůbec, nebo naopak mohou nastat i vícekrát. - Životní pojištění bývá sjednáno na předem určenou dobu trvání. Jakmile jej pojišťovna přijme, stane se ze smlouvy závazek, ze kterého pojišťovna nemá možnost odstoupit. Možnost odstoupení přichází do úvahy pouze v případě, že by snad klient při uzavírání pojistné smlouvy uvedl zkreslená a nepravdivá fakta o svém zdravotním stavu nebo že by přestal platit pravidelné pojistné, popřípadě jiným závažným způsobem porušil podmínky. Životní pojištění neslouží pouze k zajištění sebe a rodiny v případě smrti, úrazu či zdravotních potíží, i když se jedná o primární cíl. Může být také důležitým prostředkem k vytvoření finanční rezervy pro případ poklesu životní úrovně v pokročilejším věku. Na významu získává životní pojištění také v souvislosti s hypotečním úvěrem při řešení bytové situace žadatele o úvěr. Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví v 2 definuje životní pojištění jako soubor pojistných odvětví uvedených v části B přílohy č. 1 k tomuto zákonu. Podíváme-li se do této přílohy, najdeme tam vymezení životního pojištění tak, jak uvádím v následující Tabulce č. 1: Tabulka č. 1: Odvětví životních pojištění Odvětví životních pojištění 1. Pojištění pouze pro případ smrti, pojištění pouze pro případ dožití, pojištění pro případ dožití se stanoveného věku nebo dřívější smrti, pojištění spojených životů, životní pojištění s vrácením pojistného. 2. Svatební pojištění nebo pojištění prostředků na výživu dětí. 3. Důchodové pojištění. 4. Pojištění podle bodů 1 až 3 spojené s investičním fondem. 5. Kapitálové činnosti a) umořování kapitálu založené na pojistně matematickém výpočtu, jimiž jsou proti jednorázovým nebo periodickým platbám dohodnutým předem přijaty závazky se stanovenou dobou trvání a ve stanovené výši, b) správa skupinových penzijních fondů, c) činnosti doprovázené pojištěním zabezpečujícím zachování kapitálu nebo platbu minimálního úroku, d) pojištění týkající se délky lidského života, které je upraveno právními předpisy z oblasti sociálního pojištění, pokud zákon umožňuje jeho provádění pojišťovnou na její vlastní riziko. 6. Pojištění pro případ úrazu nebo nemoci, je-li doplňkem pojištění podle odvětví 1-5 Pramen: vlastní konstrukce autora Pojištění úrazu a nemoci spadá primárně do odvětví pojištění neživotního, tedy čistě rizikového. V momentě, kdy se však jedná o připojištění v rámci životního pojištění, stává se toto pojištění pojištěním životním. Dále bychom mohli vycházet z nového Občanského zákoníku (Zákon č. 89/2012 Sb.), kde v 2824 je vymezeno pojištění osob následovně: V pojištění osob lze pojistit člověka pro případ smrti, dožití se určitého věku nebo dne určeného ve smlouvě jako konec pojištění, pro případ nemoci, úrazu nebo jiné skutečnosti souvisící se zdravím nebo změnou osobního postavení pojištěné osoby Nový občanský zákoník 2014: rejstřík : redakční uzávěrka Ostrava: Sagit, 2012, 320 s. ÚZ. ISBN

21 Rizika pojistitelná v životním pojištění Jak již bylo zmíněno výše, životní pojištění je pojištěním, uzavíraným na poměrně dlouhou dobu. Aby uzavřená pojistná smlouva dlouhodobě plnila svůj účel, je třeba velmi pečlivě zvážit a nastavit všechny parametry a rizika, které do uzavírané smlouvy zahrneme. Neméně důležité je nastavit a vhodně zvolit pojistné částky a nejen od nich se pak odvíjející cenu pojištění, tak aby placení pojistného bylo pro pojištěného z dlouhodobého hlediska únosné. V rámci životního pojištění je možné se pojistit na základní rizika jako je riziko smrti a riziko dožití, přičemž současné produkty nabízející životní pojištění pak tato rizika různými způsoby kombinují. Kromě těchto základních rizik pak jednotlivé pojišťovny do pojištění zahrnují formou doplňkového pojištění (připojištění) i další rizika neživotního charakteru jako jsou např.: - úraz - pracovní neschopnost - invalidita - vážná onemocnění - hospitalizace - odpovědnost Od pojištěných rizik se pak odvíjí druhy životního pojištění, kterým se budu věnovat v následující podkapitole. Druhy a podoby životního pojištění Různé prameny týkajících se teorie pojištění uvádí rozličné členění životního pojištění. Pro účely této práce, zabývající se pojištěním sportovců, bude dostačující držet se rozdělení na pojištění, jak je znázorněno v Tabulce č. 2: Tabulka č. 2: Druhy pojištění RIZIKOVÁ POJIŠTĚNÍ Pro případ smrti REZERVOTVORNÁ POJIŠTĚNÍ Kapitálové Investiční Univerzální (flexibilní) Důchodové Vkladové Věnové Pro případ smrti a dožití Pro případ dožití Pramen: vlastní konstrukce autora Pojištění pro případ smrti rizikové pojištění Toto pojištění má za jediný cíl pokrýt riziko v případě smrti pojištěného. V tomto pojištění připadá do úvahy jediná pojistná událost, kterou je právě smrt klienta. V případě, že tato pojistná událost v době trvání pojištění nastane, dojde k výplatě pojistného plnění 21

22 obmyšlenému, uvedenému v pojistné smlouvě, a poté pojištění zanikne. 25 Pokud v pojistné smlouvě není uveden obmyšlený, pak vstupuje výplata pojistné částky do dědického řízení. V případě, že po dobu trvání pojistné smlouvy nedojde k pojistné události, tedy smrti pojištěného, potom při ukončení smlouvy nevznikne pojištěnému ani jiným osobám žádný nárok na výplatu pojistné částky. Vzhledem k tomu, že se jedná o pojištění čistě rizikové, pak tu nevzniká žádná rezerva z placeného pojistného. Z toho vyplývá i fakt, že pokud pojištěný vypoví nebo zruší pojistnou smlouvu, nebudou mu vyplaceny žádné náhrady. Tím, že zde chybí spořící složka, je možné se pojistit za poměrně nízké pojistné na poměrně vysoké částky. Tohoto produktu většinou využívají jedinci, kteří chtějí zajistit své blízké v případě, že by došlo k jejich náhlému úmrtí, a další skupinou osob, které toto pojištění využívají, jsou žadatelé o hypoteční úvěr, kteří potřebují tento úvěr zabezpečit pro případ své smrti. V takovém případě je pak pojistné plnění vinkulováno ve prospěch třetího subjektu, většinou tedy poskytovatele úvěru. Toto rizikové pojištění pro případ smrti lze tedy sjednat do určitého věku, většinou např. do 65 let věku pojištěného, nebo i na dobu kratší, uvedenou v pojistné smlouvě, čehož se využívá právě v případě zajištění hypotečního úvěru. Jedním z nejdůležitějších parametrů při uzavírání pojistné smlouvy je stanovení správné pojistné částky. Hlavním kriteriem pro stanovení pojistné částky by v tomto případě měl být příjem pojištěného. Jeho smrtí se totiž ve většině případů, jedná-li se např. o živitele rodiny významně zhorší finanční situace domácnosti rodiny, a proto je účelem tohoto pojištění, aby blízké osoby byly finančně zajištěny z pojistného plnění alespoň po dobu, než se s novou životní situací dokážou vypořádat a přizpůsobit této situaci své finanční možnosti. 26 Obecně se uvádí, že pojistná částka na smrt by měla představovat asi 3-5 násobek ročního příjmu pojištěného. Zde samozřejmě záleží také na tom, jaké jsou příjmy ostatních členů domácnosti, a na tom, jak fatální bude pro pozůstalé členy domácnosti výpadek příjmů pojištěného. Kromě příjmů je však třeba také vzít do úvahy i výši veškerých závazků dané domácnosti a o výši těchto závazků pak pojistnou částku navýšit. Zde se však můžeme dostat do rozporu v tom, že vysoká pojistná částka s sebou nese také adekvátně vyšší pojistné, a je třeba zvážit finanční situaci klienta a najít vhodný kompromis, aby placení se pojistného nestalo příliš zatěžující složkou rodinného rozpočtu. Pojišťovny u těchto rizikových pojištění pro případ smrti postupně přistoupily k odlišování pojistných částek pro případ pojištění rizika smrti a pro zajištění úvěru. Zjednodušeně řečeno, pojistná částka předurčená k zajištění rodiny, bývá sjednávána jako neměnná konstantní, tzn., že její výše se po celou dobu pojištění nemění. Pro účely zajištění úvěru či půjčky potom existuje varianta pojištění s klesající pojistnou částkou. Tato možnost je výhodná proto, že s tím, jak postupně klesá dlužná částka pojištěného, tak adekvátně klesá pojistné krytí, což v důsledku znamená také klesající riziko pro pojišťovnu. Výsledkem je pak levnější pojištění. 25 DUCHÁČKOVÁ, E. Principy pojištění a pojišťovnictví. 2. vyd. Praha: Ekopress, s. ISBN DUCHÁČKOVÁ, Eva a Jaroslav DAŇHEL. Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 216 s. ISBN

23 Schema č. 1: Rizikové pojištění Pramen: ČAP [online] [cit ]. Investiční životní pojištění. Dostupné z WWW: < Toto schéma zjednodušeným způsobem znázorňuje, jak je v pojišťovně naloženo s pojistným v případě čistě rizikového pojištění. Pojištění pro případ dožití důchodové pojištění U tohoto typu pojištění je charakteristická výplata pojistné částky v případě vzniku pojistné události, kterou je - dožití se určitého věku - dožití se konce sjednané pojistné doby Cílem je zajistit finanční prostředky jednotlivci, který odchází do důchodu (nebo po dožití se určitého věku), tak, aby si zachoval životní úroveň jako v době své pracovní aktivity. Pojištěný si může zvolit, zda si přeje, aby mu byla na konci pojistné doby vyplacena celá suma najednou, nebo zda upřednostňuje vyplácení důchodu v pravidelných splátkách. Pokud si vybere vyplácení postupně ve splátkách, má opět možnost volby rozpočítat si buď výplaty důchodu na předem stanovenou dobu, nebo zvolit variantu vyplácení důchodu až do jeho smrti. Tento druh pojištění již lze chápat jako spořící produkt díky garantovaným minimálním úrokovým mírám. V situaci, kdy se však pojištěný nedožije konce pojistné doby, se potom projeví nevýhoda tohoto produktu, kterou je zánik pojištění bez náhrady. Z toho důvodu se toto pojištění ještě doplňuje pojištěním pro případ smrti a připojištěním výhrady, kdy se v případě smrti pojištěného pojistné vrací určené osobě. I u tohoto pojištění se nabízí úvaha, jak vhodně zvolit pojistnou částku. Logickou úvahou bych vycházela z toho, že má-li tato částka vyrovnat příjem v důchodovém věku, je třeba vycházet opět z průměrného příjmu pojištěného v produktivním věku a ze předpokládané výše starobního důchodu. Tak jednoduché to bohužel ale není. Nikdo totiž předem neví, jakého věku se pojištěný dožije, tzn., po jakou dobu mu bude tento důchod vyplácen. Samozřejmě pojišťovny mají k dispozici úmrtností tabulky, kdy kalkulují se statistickými údaji o průměrném věku dožití a s historickými údaji z rodiny pojištěného. I přesto je nastavení pojistné částky velmi obtížné. Nelze opomenout také faktor, kterým jsou současné finanční možnosti pojištěného. Pochopitelně čím vyšší částku bude chtít naspořit do důchodu, tím větší finanční omezení to pro něj bude v současné době placení pojistného, které tím pádem bude vyšší. Pokud pojištěný v době výplaty pojistného plnění přehodnotí svou situaci a plány, může vyplacené plnění použít na libovolné účely ať už nákup auta, nebo třeba cestu kolem světa. 23

24 Schema č. 2: Rezervotvorné pojištění Pramen: ČAP [online] [cit ]. Důchodové pojištění. Dostupné z WWW: < Pojištění pro případ smrti nebo dožití Jedním ze smíšeného životního pojištění tedy pojištění pro případ smrti nebo dožití, je pojištění životní kapitálové. U tohoto typu pojištění má klient podíl na zisku, a to v podobě výnosů z investovaných prostředků. Zisk bývá realizován pojistitelem. Pojistná částka může být pro obě rizika stejná, nebo si klient může zvolit jinou pojistnou částku pro případ smrti a jinou pro případ dožití. Principem tohoto typu pojištění je to, že od zaplaceného pojistného jsou odečteny náklady na riziko na krytí pojistné ochrany a poplatky. Zbývající část se potom použije na tvorbu rezervy pojištění. Minimální zhodnocení rezervotvorné části pojištění je potom garantováno na úrovni technické úrokové míry. 27 K pojistnému plnění dochází v případě smrti klienta, kdy obmyšleným je pak přiznána nejen pojistná částka na smrt ale zároveň dostanou současnou hodnotu kapitálové rezervy. Tento typ pojistných smluv byl v oblibě v 90. letech min. století, kdy jednak na pojistném trhu nebyl nikterak velký výběr jiných produktů a hlavně vysoká technická úroková míra zaručovala poměrně zajímavé zhodnocení spořící složky. Dnes již toto pojištění příliš využíváno není, protože jeho zásadní nevýhodou je nemožnost změny parametrů smlouvy v době jejího trvání a není možné si volit strategii zhodnocování peněz v kapitálové složce. V současné době využívanou alternativou k tomuto druhu pojištění je pojištění univerzální (někdy nazývané flexibilní). U tohoto univerzálního pojištění již je možné během trvání smlouvy měnit nastavení pojištění a rozsah pojistné ochrany dle aktuálních potřeb klienta. U typů pojištění, o kterých jsem se doteď zmiňovala, se v pojistné smlouvě dojednává výplata určité pojistné částky, ať již jednorázově, nebo opakovaně v podobě důchodu. Takto stanovená výše pojistného je pak garantovaná pro pojištěného, příp. jinou oprávněnou osobu, a zároveň závazná pro pojišťovnu. Dalším typem životního pojištění je potom investiční životní pojištění, pro které je charakteristické, že výše pojištění zcela závisí na výnosech z investování rezerv pojistného, což je také spjato s hospodařením samotné pojišťovny. 28 Důležité je ještě zmínit, že investiční riziko nese u investičního životního pojištění klient tedy pojištěný. 27 Technická úroková míra 28 VOSTATEK, Jaroslav. Sociální a soukromé pojištění. Vyd. 1. Praha: Codex, 1996, 601 s. ISBN , s

25 Investiční životní pojištění tedy nabízí vyšší výnosový potenciál při zhodnocování rezerv, ovšem za cenu vyššího rizika, které je zcela na klientovi. Ten si dle svého uvážení může zvolit investiční strategii, kterou preferuje vzhledem k vlastnímu investičnímu riziku. Obvyklá výplata pojistného plnění v případě smrti pojištěného pak spočívá ve výplatě sjednané částky pro případ smrti a aktuální hodnoty podílových jednotek. 29 Připojištění k produktům životního pojištění vhodná pro sportovce V předchozím textu jsem zmínila některé základní druhy pojištění, které pojišťovny nabízí. Protože však klienti a zájemci o pojištění přichází do pojišťovny s konkrétním požadavkem na pojištění, snaží se pojišťovny jednotlivé produkty přizpůsobit tak, aby byly maximálně uspokojeny potřeby klienta a ideálně pokryta všechna požadovaná rizika. Nebudeme si jistě nic nalhávat, přiznáme-li, že pojišťovně nejde primárně jen o cíl ochránit maximálně svého klienta, ale taky o to, prodat zájemci maximum služeb v jednom produktu a tuto snahu marketingově nazývají osobní individualizace. Pro klienta je tento postup výhodný proto, že nemusí pojišťovat každé zvažované riziko zvlášť, ale má uzavřenu jednu pojistnou smlouvu, nenese tedy náklady na uzavírání více smluv. Při uzavírání smlouvy přesně specifikuje své požadavky a pojišťovna se pokusí mu napasovat nějaký pojistný produkt na míru. Hovoříme zde tedy o doplňkových připojištěních, která bývají většinou neživotního charakteru a je pro ně specifické, že doby jednotlivých připojištění mohou být odlišné od pojistné doby smlouvy životního pojištění. Dalším aspektem je daňové zvýhodnění neživotní složky. Jde tu o to, že ta část pojistného, která spadá do neživotní složky pojištění, se nepočítá do sumy, kterou lze zahrnout do daňového zvýhodnění. Při podávání daňového přiznání potom může klient kalkulovat pouze s tou částkou, která směřovala na životní riziko, popřípadě ještě do investiční složky. Nejčastěji připojišťovanými riziky v rámci životního pojištění jsou: - úrazové připojištění - připojištění smrti úrazem - připojištění invalidity - připojištění trvalých následků úrazu - připojištění denních dávek v případě úrazu - připojištění zproštění placení pojistného - připojištění pro případ pracovní neschopnosti - připojištění pro případ pobytu v nemocnici (hospitalizace) Dále bych se tedy vzhledem ke zvolenému tématu práce Pojištění sportovců a sportovních aktivit zabývala připojištěními, která mají zdravotní charakter. Tato připojištění souvisí se zdravotním stavem pojištěného, a pojistnou událostí u těchto pojištění je porušení statutu pojištěnce jako zdravého (ať už v krátkodobém nebo dlouhodobém horizontu) a v souvislosti s touto změnou pak bývá pojišťovnou vypláceno pojistné plnění. Připojištění úrazu Úrazové připojištění bývá nejvíce využívaným druhem připojištění k životnímu pojištění, přestože samo o sobě z pojistně technického hlediska spadá do pojištění neživotního. Je oblíbené, neboť bývá levné vzhledem k pojistnému u souvisejícího hlavního životního 29 DAŇHEL, Jaroslav; a kol. Pojistná teorie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, s.isbn