MASARYKOVA UNIVERZITA. Obsahy radonu v půdě a stanovení radonového indexu pozemku

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Obsahy radonu v půdě a stanovení radonového indexu pozemku Michal M U S I L Bakalářská práce Vedoucí práce: Doc. RNDr. Marek Slobodník, CSc. Brno 2010

2 2010 Michal Musil Všechna práva vyhrazena

3

4 Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Název v angličtině: Studijní program: Studijní obor (směr): Vedoucí bakalářské práce: Michal Musil Obsahy radonu v půdě a stanovení radonového indexu pozemku Radon Content in Soil and Assesment of the Radon Index of Ground Geologie Geologie doc. RNDr. Marek Slobodník, CSc. Rok obhajoby: 2010 Anotace v češtině: Práce je zaměřena na obsah radonu v půdě. Česká republika má jedny z nejvyšších koncentrací radonu v půdním vzduchu. Radon 222 Rn vzniká radioaktivním rozpadem uranu 222 U. Ten je přítomný ve všech horninových typech, ačkoliv jeho koncentrace se liší. Nejvyšší koncentrace radonu jsou pozorovány v durbachitech a syenitech. Druhá část práce se věnuje stanovení radonového indexu pozemku poblíţ alkalicko-ţivcového syenitu u Naloučan. Radonový index pozemku vyjadřuje míru radiační ochrany domu a je zaloţen na posouzení plynopropustnosti zemin a objemové aktivity radonu v půdě. Klíčová slova v češtině: radon, objemová aktivita radonu, radonový index pozemku, plynopropustnost English annotation: The main aim of this work is radon content in soil. Czech Republic has one of the highest concentrations of radon in soil gas in Europe. Radon 222 Rn is generated in bedrock by radioactive decay of uranium 222 U. This element is present in all rock types in different concentrations but durbachites and syenites are considerated to show the highest radon activity concentrations. The second part of the work is focused on assessing the radon index of building site near two small bodies of alkali feldspar syenites in Naloučany. Radon index of building site indicates the level of risk of radon release from bedrock and is based on the assessment of radon concentrations in soil gas and of the permeability of underlying soil. Key words: Radon, radon activity concentration in soil gas, radon risk of bulding site, soil permeability

5 Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval všem, kteří mi poskytli pomoc při hledání materiálů a literatury. Upřímně děkuji vedoucímu práce panu doc. RNDr. Marku Slobodníkovi, CSc., bez jehoţ cenných rad, připomínek a konzultací by práce nemohla vzniknout. Zvláštní poděkování patří RNDr. Vratislavu Minolovi za zapůjčení měřící techniky.

6 Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval samostatně. Veškerou literaturu a ostatní prameny, z nichž jsem při přípravě práce čerpal, řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury. Svoluji k zapůjčování práce v knihovně.

7 OBSAH ÚVOD CHARAKTERISTIKA RADONU PŘÍRODNÍ RADIOAKTIVITA ZDRAVOTNÍ RIZIKA RADIOAKTIVITA HORNIN RADONOVÝ INDEX POZEMKU OBJEMOVÁ AKTIVITA RADONU (OAR) A PLYNOPROPUSTNOST ZEMIN GEOLOGICKÝ NÁHLED ČESKÉ REPUBLIKY RADON V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ ZDROJE RADONU MIGRACE RADONU Faktory ovlivňující migraci radonu STATISTICKÉ ZHODNOCENÍ RADONU V HORNINOVÝCH TYPECH ZÁJMOVÁ LOKALITA NALOUČANY CHARAKTERISTIKA ALKALICKO ŢIVCOVÉHO SYENITU SYENITU METODIKA STANOVENÍ RADONOVÉHO INDEXU NA LOKALITĚ NALOUČANY Počet odběrných bodů Odběr půdního vzduchu Stanovení objemové aktivity radonu v půdním vzduchu Stanovení plynopropustnosti zemin Stanovení radonového indexu VÝSLEDKY MĚŘENÍ PLOCHA Č. I PLOCHA Č. II DISKUZE ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM PŘÍLOH OBRAZOVÁ PŘÍLOHA... 29

8 Úvod Jedním z řady ekologických vlivů, kterým je zatěţován téměř kaţdý obyvatel, je problém pronikání radonu ze základových půd do obývaného prostoru. Počátkem 70. a 80. let 20. století začala být věnována systematická pozornost ozáření radonem a jeho vliv na lidské zdraví. Změna ţivotního stylu v 90. letech a nové technologie ve stavebnictví zájem o radon ještě zvýšili. Z tohoto důvodu byl roku 1990 zahájen kontinuální výzkum tohoto často zveličovaného problému. Hlavním cílem výzkumu radonového rizika z geologického podloţí bylo stanovení radonových charakteristik jednotlivých litologických typů hornin. Nedílnou součástí výzkumného projektu pak bylo ustanovení jednotné metodiky hodnocení radonového rizika na stavebním pozemku, dnes vyjádřeným jako radonový index pozemku. Ten je sice dnes moţný teoreticky stanovit z map radonového rizika sestavených Českou geologickou sluţbou na základě radiometrické mapy a databáze jiţ stanovených radonových indexů pozemků, nicméně homogenní geologické prostředí v tomto měřítku fakticky vzato neexistuje, proto lze jen těţko extrapolovat přesný údaj na širší okolí místa odběru vzorku. Předkládaná bakalářská práce charakterizuje horninové prostředí České republiky z pohledu přírodní radioaktivity a obsahu radonu v jednotlivých typech hornin s praktickou ukázkou stanovení radonového indexu pozemku. Práce je pomyslně rozdělena na teoretickou a praktickou část. Zatímco teoretická část seznamuje čtenáře se základními pojmy radonové problematiky a faktory ovlivňující mnoţství radonu v půdě, část praktická stanovila radonový index na pomyslné stavební parcele. Jako pomyslná stavební parcela byla vybrána plocha tvořící nejbliţší okolí skalního výchozu alkalicko-ţivcového syenitu nedaleko obce Naloučany. Vysoká přirozená radioaktivita zmíněného tělesa nabízela hypotézu o moţném vysokém radonovém riziku. Praktická část práce vycházela z vypracované metodiky pro stanovení radonového indexu pozemku Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Výsledky a aplikace případných opatření jsou uvedeny v závěrečných částech práce

9 1 CHARAKTERISTIKA RADONU Radon (chem. zk. - Rn) je přírodní radioaktivní plyn bez barvy a bez zápachu. V periodické soustavě prvků se nachází v 8. skupině, mezi tzv. vzácnými plyny. Vyskytuje se v několika izotopech, nicméně pro účel bakalářské práce se rozumí pod pojmem radon izotop 222 Rn. Dříve neţ přistoupíme k radonové problematice, je potřeba kategorizovat radon z hlediska přírodní radioaktivity a zmínit jeho základní vlastnosti. 1.1 Přírodní radioaktivita Atomy všech látek jsou tvořeny protony a neutrony v jádře, a elektrony, které obíhají kolem jádra v elektronovém obalu atomu. Ne všechny kombinace počtu protonů a neutronů tvoří stabilní jádra. Lehká jádra se skládají z přibliţně stejného počtu protonů a neutronů, v těţších jádrech se podíl neutronů stále zvyšuje. Je to nutné proto, ţe kladně nabité protony se navzájem elektrostaticky odpuzují a toto odpuzování je v jádrech s více neţ deseti protony jiţ tak silné, ţe ke stabilitě jádra je zapotřebí přebytku neutronů, které vytvářejí přitaţlivé síly. Hranicí schopnosti neutronů udrţet jádro stabilní je izotop vizmutu 209 Bi, který je nejtěţším stabilním nuklidem (Švec, 2005). Všechna těţší jádra jsou nestabilní a samovolně se rozpadají na jádra lehčí, která jsou stabilní nebo ke stabilní konfiguraci jádra vedou. Tento jev se nazývá přírodní radioaktivita. Státní úřad radiační ochrany rozděluje přírodní radioaktivitu do následujících kategorií: 1. Kosmické záření dopadající na Zemi z vesmíru, které ozařuje člověka zejména externě v závislosti na morfologii terénu. 2. Přírodní radionuklidy, které se vyskytují v našem ţivotním prostředí. Ty se dají podle původu rozdělit do tří skupin: a) Kosmogenní radionuklidy, které vznikají průběţně jadernými reakcemi při interakci kosmického záření se stabilními prvky zejména, ve vnějším obalu Země. b) Původní primordiální radionuklidy, které vznikly v raných stádiích vesmíru a díky velmi dlouhému poločasu rozpadu se dosud vyskytují na Zemi ve významném mnoţství. Nejrozšířenější primordiální radionuklidy v zemské kůře jsou draslík 40 K, thorium 232 Th a izotopy uranu 235 U a 238 U. c) Sekundární radionuklidy vznikající rozpadem primárních radionuklidů. V přírodě se běţně vyskytují tři rozpadové řady, jejichţ počátečním radionuklidem je thorium 232 Th, a - 9 -

10 izotopy uranu rozpadem 238 U (tab. 1). 235 U a 238 U. Mezi sekundární radionuklidy řadíme i radon, který vzniká Tab. 1: Rozpadové schéma uranu 238 U (Cotton - Wilkinson, 1985). Izotop Poločas Přeměna 238 U přeměny α 234 Th 24,10 d β Pa 1,17 min β U 2,455*10 5 r α 230 Th 7,538*10 4 r α 226 Ra 1600 r α 222 Rn 3,8235 d α 218 Po 3,10 min α 214 Pb 26,8 min β Bi 19,9 min β -, α 214 Po 164,3*10 6 s α, 210 Tl 1,30 min α, β Pb 22,20 r β Bi 5,012 d β Po 138,376 d α 206 Pb stabilní Radon jako přírodní sekundární radionuklid patří mezi radioaktivní prvky, které jsou zdrojem ionizujícího záření. Ionizující záření je schopné při průchodu prostředím způsobit jeho ionizaci, tj. vytvořit z původně elektricky neutrálních atomů kladné a záporné ionty (Švec, 2005). Radioaktivní rozpad izotopu radonu 222 Rn je doprovázen α zářením, kdy dochází k emitaci jádra helia. Hmotnostní číslo prvku se zmenší o čtyři jednotky, atomové číslo se zmenší o jednotky dvě, jak je vidět na grafickém modelu: v případě vzniku radonu tedy platí: A X 4 He Z 2 + A 4 Z 2 Y Ra 2 He+ Rn

11 1.2 Zdravotní rizika Pro člověka není tak nebezpečný radon sám, jako produkty jeho přeměny. Jedná se o atomy pevných látek, které bezprostředně po svém vzniku existují ve vzduchu ve formě volných iontů či neutrálních atomů, ale rychle se váţí na jakékoli částice (např. aerosol). Ty se po vdechnutí mohou usadit na průduškách a v plicích, kde dochází k jejich ozáření. Podle Neznala (2007) je pravděpodobnost vyvolání rakoviny plic úměrná koncentraci dceřinných produktů ve vzduchu a délce pobytu v dané koncentraci. Ionizace, vytvářené průchodem ionizujícího záření ţivými organismy a jejich tkáněmi, jsou pro organismus velmi škodlivé. Nahromadění ionizací v ţivé hmotě, vyvolané zářením, rozrušuje uspořádání důleţitých struktur v ţivých buňkách, jejichţ nejcitlivější částí je buněčné jádro (Klener, 2001). Zde je třeba říci, ţe buněčné procesy vedoucí k onemocnění rakovinou probíhají obdobně i u lidí nadměrně neozářených. Je dobře znám vliv kouření na vznik rakoviny plic a je k dispozici řada informací o působení jiných neradiačních faktorů podporujících vznik rakoviny. Vliv inhalačního ozáření z radonu spočívá ve zvýšení přirozeného (spontánního) rizika rakoviny plic. V České republice je tomuto faktoru připisováno 900 případů úmrtí na rakovinu plic ročně. Od začátku devadesátých let je v ČR snaha o eliminaci výskytu rakoviny plic, v důsledku ozáření radonem prostřednictvím radonového programu. Cílem radonového programu je na jedné straně vyhledat a ozdravit objekty, kde jsou překročeny limitní koncentrace, na straně druhé preventivní ochrana lidí před ozářením prostřednictvím ochrany nových staveb proti pronikání radonu z podloţí

12 2 RADIOAKTIVITA HORNIN Radioaktivita hornin se nejčastěji určuje měřením záření gama. Celková aktivita gama podává údaje o intenzitě měřeného pole a výsledky jsou znázorňovány mapami dávkového příkonu záření gama a vyjadřovány jednotkami ngy.h -1 (Kukal et al., 2000). Gamaspektrometrie analyzuje energie záření gama a umoţňuje stanovení mnoţství jednotlivých radionuklidů. Na základě radioaktivity hornin byla Matolínem (1970) vypracována radiometrická mapa České republiky, která v devadesátých letech slouţila jako základní podklad pro mapy radonového indexu pozemku (příloha 1). Obecně se uţívá veličina dávkového příkonu Da (ngy.h -1 ), proto se u čísel v následujícím přehledu radioaktivity hornin Českého masivu jednotky jiţ dále neuvádějí. Na riziko radioaktivity horninového prostředí zcela přirozeně navazuje riziko radonové. V kooperaci s radonovým programem ČR vyţaduje současná legislativa (zákon č.18/1997 Sb. Atomový zákon ) znalost radonového indexu pozemku pro kaţdou novostavbu. 2.1 Radonový index pozemku Radonový index pozemku vyjadřuje míru radiační ochrany stavby, která je závislá na vlastnostech podloţních hornin a zemin i na typu zaloţení stavby (Neznal et al., 2004). Vychází z posouzení objemové aktivity radonu a plynopropustnosti zemin a nabývá hodnot nízký, střední nebo vysoký (tab. 4, kap ). Čím vyšší je objemová aktivita radonu a čím jsou vrstvy zemin propustnější, tím vyšší je radonový index pozemku. 2.2 Objemová aktivita radonu (OAR) a plynopropustnost zemin Objemová aktivita radonu značí počet přeměn izotopu 222 Rn za 1 sekundu v jednom kubickém metru půdního vzduchu. Udává se v kbq/m 3 a v souladu s platnou normou je označena symbolem c A. Při zpracování souboru dat OAR je rozhodujícím parametrem pro stanovení radonového indexu pozemku hodnota třetího kvartilu c A75. Podle nové metodiky vypracované Neznalem et. al. (2004) je plynopropustnost definována jako reprezentativní parametr charakterizující moţnost šíření radonu a jiných plynů v zeminách

13 3 GEOLOGICKÝ NÁHLED ČESKÉ REPUBLIKY Území České republiky náleţí z geologického hlediska k dvěma velkým celkům s odlišnou geologickou minulostí, která se odráţí jak v radiometrické mapě, tak v mapě radonového indexu pozemku. Zatímco pro Český masiv je charakteristický střední aţ vysoký radonový index, v okrajové části Západních Karpat převaţuje nízký stupeň radonového nebezpečí. Český masiv je tvořen především horninami prekambrického a paleozoického stáří, které se variským vrásněním spojily v pevný celek, který je dělen do následujících oblastí (Chlupáč et. al., 2002). 1. Moldanubická oblast je budována metamorfovanými horninami prekambrického a paleozoického stáří a charakteristickým výskytem intruzivních hlubinných granitoidních hornin, které tvoří dva velké komplexy (moldanubický a středočeský pluton). Moldanubický pluton tvoří řada horninových typů. Granity aţ syenodiority třebíčského masivu mají vysoké hodnoty Da ( ) a z regionální hlediska představují vysoké radonové nebezpečí (více jak 80 kbq/m 3 ). Granitoidy středočeského plutonu mají velmi proměnlivou radioaktivitu. K silně radioaktivním patří horniny sedlčanského typu (Da ) nebo táborského typu (Da ). 2. Oblast kutnohorsko-svratecká, ve které převládají ortoruly, svorové ruly a svory kutnohorského krystalinika, vykazuje niţší hodnoty Da (60 90), ortoruly a migmatity čáslavského krystalinika mají radioaktivitu o něco silnější (Da ), přesto z pohledu radonového rizika charakterizuje celou oblast nízký aţ střední stupeň. 3. Středočeská oblast je tvořená slabě metamorfovanými horninami svrchního proterozoika a sledy hornin staršího paleozoika. Podle Kukala et al. (2000) je v této oblasti interval hodnot radioaktivity velmi široký. Monotónnější jsou jílovité břidlice, fylitické břidlice a droby proterozoika barrandienu (Da 45 75). Nejniţší hodnoty vykazují spility Barrandienu (Da 30 50), podobně jako gabra, diority a amfibolity kdyňského masivu (Da 30 50). To kontrastuje se zvýšenou radioaktivitou paleovulkanitů křivoklátsko-rokycanského pásma s průměrnou Da 100. Jedny z nejvyšší hodnot objemové aktivity radonu byly naměřeny ve spodnosilurských graptolitových břidlicích Barrandienu (Da ) s průměrnou hodnotou nad 200 kbq/m 3 (Barnet et al., 2008). 4. Sasko-durynská oblast (saxothuringikum) je budována různými druhy hornin, přes proterozoické parabřidlice aţ po ortoruly, přičemţ všechny typy hornin mají podobnou radioaktivitu: Da Vysokou radioaktivitu vykazují svorové ruly a svory jáchymovské skupiny (Da 110) a migmatitické ruly s ţulorulami slavkovské kry (Da nad 80). Regionální

14 anomálii dále tvoří horské ţuly nejdecko-eibenstodského masivu a krušnohorské ţuly s vysokým obsahem thoria a uranu. 5. Západosudetská oblast (lugikum) má poměrně vyrovnané hodnoty radioaktivity v ještědském krystaliniku, svorech a fylitech Jizerských hor a svorech krkonošského krystalinika (Da 45-60). Radonové nebezpečí v této oblasti představují především luţický a krkonošs-jizerský pluton, které mohou průměrně obsahovat více neţ 70 kbq/m 3 objemové aktivity radonu. 6. Moravskoslezská oblast (moravosilezikum) představuje východní část Českého masivu, pro který je charakteristický svrchnoproterozoický podklad mladších uloţenin (brunovistulikum) a dále krystalické celky moravika a silesika (Chlupáč et. al., 2002). V celé oblasti je typická nízká aţ střední radioaktivita (Da 30 50) s výjimkou ţulovského masivu (45 110). Poslední důleţitou součástí přehledu je platformní pokryv Českého masivu a západní část Karpat, zasahující do České republiky. Platformní sedimenty jsou z hlediska radioaktivity velmi proměnlivé. Podle Kukala et al. (2000) jsou klastické sedimenty permokarbonských pánví více radioaktivní (Da ) vlivem vyššího obsahu organických látek. Barnet et. al. (2008) zmiňuje lokalitu Rudník v severních Čechách, která drţí rekord na území ČR v koncentraci radonu v půdě. Průměrná hodnota z 15 měření zde dosáhla 1633,9 kbq/m3 (maximální naměřená hodnota byla 3218 kbq/m3). Pískovce, jílovce a slínovce české křídové pánve jsou slabě radioaktivní s hodnotami kolem Da 35 (průměrně kolem 14 kbq/m3). Třetihorní alkalické vulkanity sopečného oblouku, tvořené bazičtějšími typy efuziv Doupovských hor, mají na rozdíl od vysoce radioaktivních fonolitů Českého středohoří radioaktivitu střední (Da 35 50). Vnější část Západních Karpat je poslední geologický celek, který zasahuje na území ČR. Je budován mezozoickými a terciérními horninami, které z hlediska radioaktivity a radonového nebezpečí představují pro člověka jen malé riziko (Da 35 45, kbq/m3)

15 4 RADON V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ 4.1 Zdroje radonu Za primární zdroj radonového rizika je označována koncentrace uranu v horninách a půdách. Koncentrace uranu se v kaţdém horninovém typu velmi liší. Obecně lze říci, ţe nejvyšší obsahy uranu jsou pozorovány ve vyvřelých horninách, zatímco nejniţší obsahy uranu byly naměřeny v sedimentárních horninách. Střední obsahy mnoţství uranu jsou v horninách metamorfovaných. Vzhledem ke sloţité litologické náplni podloţí ČR, tvořené především metamorfovanými a vyvřelými horninami, je předpoklad, ţe podíl přírodního ozáření hraje nezanedbatelnou roli. Průměrná koncentrace uranu v zemské kůře je 2-4 ppm. K dalším významným zdrojům, které ovlivňují radioaktivitu hornin, patří i mnoţství akcesorických minerálů, především zirkonu, který můţe obsahovat uzavřeniny HfO 2 a UO 2. Některé studie (Mikšová Barnet, 2002) povaţují zirkon v plošně rozsáhlých tělesech plutonických hornin za nejintenzívnější zdroj radonu. Mezi nejvíce radioaktivní horniny Českého masivu řadíme durbachity a syenity. Fiala et al. (1983) zkoumal vysoké obsahy uranu v durbachitech Čertova Břemene, kde se koncentrace pohybovaly kolem 19 ppm. Podobné hodnoty byly zjištěny i v Táborském masivu (12 ppm) nebo masivu Jihlavském (10,2 ppm). K podobným závěrům došel ve svém výzkumu i Leichmann et al. (1998), který se zabýval výchozem alkalického ţivcového syenitu nedaleko obce Naloučeny, o kterém je pojednáno v druhé části práce. Výzkum radioaktivity hornim ukázal, ţe vedle syenitů a durbachitů představují velké radonové riziko i fonolity (Barnet et al., 2008). Matolín (1970) umístil fonolity mezi horniny s vyšší radioaktivitou (16-22 ppm), coţ potvrdili i jiné výzkumy (Krutský 1991, Chlupáčová et. el., 1991). 4.2 Migrace radonu Migrace radonu probíhá difúzí a konvekcí. Difúze je způsobená tepelným pohybem molekul a atomů plynu, který vede k jejich přemisťování z míst s vyšší koncentrací do míst s niţší koncentrací. V případě radonu závisí na pórovitosti prostředí, primárním uspořádání částic horniny a mnoţství přítomné podzemní vody. Migrace difúzí probíhá na krátké vzdálenosti okolo 1 metru. Podle Barneta (1993c) závisí difúzní délka na koeficientu difúze D z a ovlivňuje tak rozdíly v přítomnosti radonu blíţe k povrchu půdy a v hloubce. Pro spektrum D z v nejčastěji se vyskytujících horninách jsou hodnoty objemové aktivity radonu ve

16 svrchních půdních horizontech a v hlubším podloţí blízké 0,6 1 m a níţe. Praktické zkušenosti ukázaly, ţe právě z hloubek 0,6 1 m lze dobře odebírat půdní vzduch. Konvekce (probíhá na vzdálenosti desítek metrů) je způsobena pohybem podzemní vody, tlakovými a teplotními gradienty v geologickém prostředí. Rychlost migrace radonu konvekcí je všeobecně o několik řádů vyšší neţ difúzí (Barnet, 1993a) Faktory ovlivňující migraci radonu Objemová aktivita radonu, uvolňovaná z geologického podloţí, je určována řadou faktorů, z nichţ některé mají čistě geologický charakter (petrografické sloţení hornin, fyzikálněmechanické a hydrogeologické vlastnosti podloţních hornin a pokryvných útvarů), jiné jsou pak kombinací geologických a atmosférických a jiných přírodních vlivů (teplota, tlak, vlhkost). Plynopropustnost zemin, teplota atmosféry a tektonické porušení hornin mají však zásadní vliv na migraci radonu. Horniny se zvýšenou plynopropustností slouţí jako snadná cesta pro difúzi radonu ve všech směrech. Naopak horniny s nízkou propustností (jíly) mohou eliminovat, případně zcela zamezit, pronikání radonu z podloţí. Plynopropustnost zemin můţe být podle Bouška (1993) ovlivněna dvěma faktory. Jednak ulehlostí danou genezí a působením do hloubky plynule vzrůstající vlastní tíhou zeminy na níţe leţící vrstvy, navíc umocněnou obecným zvyšováním vlhkosti zemin a tím i zmenšováním volných prostor pro pohyb plynných médií, coţ vede k obvyklému zmenšování plynopropustnosti s hloubkou. Na druhé straně můţe do hloubky přibývat klastické příměsi, která za určitých okolností vede ke zvětšení porózity zemin a tím i plynopropustnosti. Dalším geofyzikálním údajem, jeţ hraje významnou roli při migraci radonu je teplota atmosféry a půdy. Kolísání teploty způsobuje krátkodobé odchylky objemové aktivity radonu. Podle Barneta (1992) byl pozorován v letních měsících pokles, zatímco v zimě mírný nárůst. Třetím rozhodujícím faktorem je tektonické porušení hornin. Zlomy a mylonitizovaná pásma vytvářejí přirozenou cestu pro migraci radonu. Tektonicky oslabené zóny se projevují nárůstem objemové aktivity radonu, coţ je vysvětleno redistribucí uranových minerálů do blízkosti ploch foliace a zvýšením emanenčních schopností tektonicky postiţených hornin (Barnet, 1993a). Podrobný výzkum (Barnet Procházka, 1991) na tektonických liniích v oblasti durbachitů typu Čertovo břemeno prokázal, ţe k nárůstu objemové aktivity radonu (aţ desetinásobnému) dochází k těsné blízkosti neporušené horniny a tektonicky oslabené zóny. Detailní měření (Neznal et. al., 1991) na kontaktu ještědského a ţeleznobrodského krystalinika s krkonošsko-jizerským masivem, je charakteristické celkovým zvýšením úrovně radonového rizika s výskytem extrémních hodnot v těsné blízkosti

17 zlomových struktur. Jiná Neznalova et. al. (1992) studie prokázala vliv tektoniky na objemovou aktivitu radonu podle převládající kategorie radonového rizika a litologického typu hornin. V sedimentárních horninách s převaţující nízkou kategorií radonového rizika je nárůst objemové aktivity radonu na tektonických liniích výrazně niţší neţ v případě tektonických zón v krystalických a magmatických horninách. Vliv na migraci radonu v krystalických horninách má především typ deformace o orientace struktur. Výše uvedené studie odkazují na tzv. přímý způsob vlivu tektoniky na objemovou aktivitu radonu (Barnet, 1993a), nicméně pro úplnost je potřeba zmínit i nepřímý způsob, který je v citované studii taktéţ popsán. Tektonické linie vznikají účinkem tektonických pohybů geologicky odlišných prostředí, charakterem zvětrávání i geologickým obsahem. Tektonická porucha tak můţe fungovat jako ventil odsávající radon zpod nepropustné bariéry např. jílovitých sedimentů a migrující do propustného prostředí poruchy. Je logické, ţe tím dochází ke vzniku lokálních extrémních anomálií objemové aktivity radonu. Posledním, často diskutovaným faktorem, který má vliv na míru OAR v půdě, je vegetace. Výzkumy (Feige Wiegand, 1998) prokázaly, ţe vegetační pokryv ovlivňuje geofyzikální parametry půdy a tím můţe dojít ke sníţení objemové aktivity radonu v půdě. Vliv vegetačního pokryvu na sníţení OAR v půdě je rozdělen na přímý vliv a nepřímý. Zatímco nepřímý vliv souvisí s kořenovým systémem rostlin, který je odpovědný za větší plynopropustnost a umoţňuje tak rychlejší výměnu plynů s atmosférou, přímý vliv je spojován s radonem obsaţeným ve vodě a rostlinným vypařováním. 4.3 Statistické zhodnocení radonu v horninových typech Geologický výzkum zaměřený na radonovou problematiku a ucelená metodika stanovení radonového indexu pozemku, umoţnili vznik radonové databáze, která je zaloţena na měřeních objemové aktivity radonu v jednotlivých horninových typech. Vzhledem k tomu, ţe míra OAR je závislá na mnoţství radioaktivních prvků v hornině, je distribuce vysokých a nízkých hodnot OAR radonu velmi podobná rozloţení koncentrací uranu v horninových typech. Magmatické horniny mají průměrnou hodnotu OAR 51.4 kbq/m 3 a podílejí 64,9% na vysokém radonovém indexu pozemku (Barnet et al., 2008). O něco niţší hodnoty OAR (33,7 kbq/m 3 ) mají metamorfované horniny, na které připadá 28,1% vysokého radonového indexu. Jen velmi malou část nejvyššího rizika 7% - představují sedimentární horniny (226 kbq/m 3 ). V tabulce č. 2 vidíme průměrnou hodnotu OAR v horninových typech na území ČR

18 Tab. 2: Převaţující radonové riziko v horninových typech ČR (upraveno podle Barnet Neznal, 1998). Horninový typ Průměrná hodnota (kbq/m) Převažující radonové riziko Silurské černé břidlice a sedimenty 91,9 Durbachity a syenity 77,6 Granity 50,7 Permské sedimenty 41,3 Ortoruly 32,8 Pararuly 30,8 Granodiority 30,3 Proterozoické metasedimenty 27,1 Karbonské sedimenty 26,1 Aluvia 26,1 Neogenní sedimenty 23,7 Devonské sedimenty 23,7 Říční terasy 20,4 Paleogénní sedimenty 18,5 Ordovické sedimenty 18,3 Nízké Střední Vysoké

19 5 ZÁJMOVÁ LOKALITA NALOUČANY Nedaleko Náměšti nad Oslavou, v katastrálním území obce Naloučany, vystupují ve svahu nad řekou Oslavou dvě malá tělesa alkalicko-ţivcových syenitů. Z geologického hlediska syenitová tělesa intrudují do biotitických rul a migmatitů gfölské jednotky moldanubika a jsou prostorově odděleny od durbachitů třebíčského plutonu. Vysoká radioaktivita alkalickoţivcového syenitu byla poprvé zmíněna Wiessem (1974), který předpokládal geologickou návaznost syenitů na durbachitové série třebíčského masivu na základě vysokých koncentrací alkálií (především K-ţivce) a velmi podobných hodnot sumární radioaktivity hornin. Vztahem radioaktivity hornin a minerálního sloţení hornin se na uvedené lokalitě zabýval i Leichmann et al. (1998), který prokázal nehomogenní rozloţení radioaktivních minerálů v hornině a následné lokální anomálie, které mají velký vliv na stanovení radonového indexu pozemku potencionální stavební parcely. Vzhledem k rozloze zamýšlené oblasti měření (nad 800 m 2 ), byla celková plocha rozdělena morfologií terénu na dvě dílčí plochy (příloha 2, 3,). Pro další postup práce jsou jednotlivé plochy označeny jako č. I. a č. II.. Plocha I. byla vymezena v prudkém svahu nad řekou Oslavou. Pomyslná parcela má obdélníkový tvar, jejíţ vrchní a spodní hranici tvoří přirozená morfologie terénu (příloha 4). Opticky parcelu rozděluje skalní výchoz alkalicko-ţivcového syenitu, který tvoří cca 20% plochy. Plocha II. leţí v rovinatém terénu nad svahem (plochou č. I., příloha 5) a svým západním okrajem sousedí s plochou č. I. Radonový index pozemku byl tak stanoven pro kaţdou dílčí plochu zvlášť. 5.1 Charakteristika alkalicko-živcového syenitu Jedná se o středně aţ jemně zrnitou horninu červeno-hnědé barvy (příloha 6). Z minerálního sloţení podle Leichmanna et al. (1998) převaţuje K-ţivec (77 92 %), amfibol (2-17%), křemen (0,1 5%), plagioklas (0,1 2,8%) a zirkon (0,3 5%). Z dalších akcesorických minerálů byl popsán ilmenit, titanit a apatit. Koncentrace radioaktivních prvků (U, Th) roste směrem ke střední leukokratní části tělesa. Mnoţství uranu se pohybují v rozmezí ppm, Th osciluje mezi ppm, nicméně v lokální anomálii centrální jemnozrnné části dosahují Th a U aţ desetinásobných koncentrací: Th 960 ppm, U 370 ppm. Z našeho pohledu je velmi důleţitá hodnota koncentrace zirkonu, která je značně nehomogenní. Nejrozšířenější horninový typ syenit s pravidelným rozloţením amfibolu vykazuje nízké koncentrace (kolem 0,5% zirkonu), zatímco v leukokratní části tělesa dosahuje koncentrace do 5%. Typický zirkon obsahuje přibliţně 1% HfO 2, dále je moţné v jádře nalézt UO 2, avšak koncentrace nepřevyšují 0,6%. Podle Štelcla et al. (2006) pravděpodobně alkalicko-ţivcový

20 syenit krystalizoval z taveniny a minerální asociace byla postiţena pozdním stupněm fluidní alterace. Je také moţné, ţe hornina vznikla při metamorfóze v eklogitové facii. 5.2 Metodika stanovení radonového indexu na lokalitě Naloučany Metodika stanovení radonového indexu v Naloučanech vycházela ze starší metodiky (Barnet et. al., 1994), která byla v roce 2004 modifikována (Neznal et. al, 2004). Radonový index byl stanoven na základě posouzení hodnot objemové aktivity radonu 222 Rn v půdním vzduchu a plynopropustnosti zemin Počet odběrných bodů Vzhledem k nerovnoměrnému rozloţení radonu bylo na kaţdé ploše provedeno 15 bodových měření OAR. Skalní podloţí na ploše č. I. neumoţňovalo postupovat v pravidelné základní odběrové síti 5 x 5 m, resp. 10 x 10 (pozemek nad 800 m 2 ), nicméně soubor naměřených hodnot byl plně dostačující k postupu dalších prací vedoucí ke stanovení radonového indexu pozemku. Na ploše č. II. bylo realizováno opět 15 měření, v základní odběrové síti 7 x 7 m (příloha 7) Odběr půdního vzduchu Půdní vzduch byl odebírán z hloubky 0,6 0,8 m maloprůměrovou dutou tyčí (příloha 8), pouţívající ztraceného hrotu v kombinaci s velkoobjemovou injekční stříkačkou janetta (150 ml). Při odběrech půdního vzduchu byl kladen důraz na vzduchotěsnost odběrové aparatury, aby nedošlo ke zkreslení hodnot OAR. Objem odběrného prostoru, který vznikl vyraţením volného hrotu, měl poţadovaný minimální povrch dutiny v zemi 940 mm 2, dle platné metodiky (Neznal et. al., 2004) Stanovení objemové aktivity radonu v půdním vzduchu Objemová aktivita radonu byla stanovena pomocí přístroje LUK 3RD (příloha 9). Odebraný půdní vzduch byl přesunut do předem evakuované Lucasovy komory (145 ml), která má stěny potaţeny ZnS (Ag). Membrána tvořená ZnS (Ag) je schopna při dopadu alfa částic, doprovázejících přeměnu radia na radon, vydávat světelné signály. Ty jsou registrovány elektronickým zařízením a matematickými rovnicemi přepočítány na OAR v půdním vzduchu Stanovení plynopropustnosti zemin Plynopropustnost byla stanovena na základě odborného posouzení zemin v hloubce 0,8 m pod povrchem terénu (Barnet et. al. 1994). Vycházelo se z makroskopického popisu vzorku odebraného ze stejné hloubky a odhadu obsahu jemné frakce f (pod 0,063 mm). Tabulka 3 zobrazuje zařazení zeminy do příslušné třídy plynopropustnosti na základě podílu jemné frakce

21 nebo zatřídění zeminy dle normy ČSN Plynopropustnost byla na základě zrnitostní křivky zeminy (třída S4 SM, příloha 10) a subjektivního hodnocení zeminy stanovena na obou vymezených plochách jako střední. Tab. 3: Stanovení plynopropustnosti zemin (Barnet et. al, 1994) Plynopropustnost Obsah jemné frakce f (< 0,063 mm) Klasifikace půd dle ČSN Vysoká f < 15 % G1, G2, G3, S1, S2, S3 Střední 15%< f > 65 % G4, G5, S4, S5, F1, F2, F3, F4 Nízká f > 65 % F5, F6, F7, F Stanovení radonového indexu Jako reprezentativní parametr OAR byla uţita hodnota třetího kvartilu (c A75 ) souboru dat objemové aktivity radonu. Tab. 4. znázorňuje zařazení pozemku do příslušného radonového indexu, ze předpokladu znalosti c A75 OAR a plynopropustnosti zemin. Tab. 4: Stanovení radonového indexu pozemku (Barnet et. al, 1994) Radonový index pozemk Objemová aktivita radonu v půdním vzduchu (kbq/m 3 ) Nízký C A < 30 C A < 20 C A < 10 Střední 30 C A < C A < C A < 30 Vysoký C A 100 C A 70 C A 30 nízká střední vysoká Plynopropustnost zemin

22 6 VÝSLEDKY MĚŘENÍ Meteorologické podmínky měření: oblačno, mírný déšť, teplota vzduchu 6º C; tlak 1001 hpa vzestup; vítr do 8m/s. 6.1 Plocha č. I. Na ploše č. I. byly naměřeny následující hodnoty objemové aktivity radonu: Sonda kbq/m 3 9,14 7,63 8,37 9,41 7,23 10,6 6,12 13,9 11,8 13,3 88,6 12,9 14,1 67,6 22,4 Po základním statistickém zpracování dostáváme: Aritmetický průměr: 20,2 kbq/m 3 Rozsah hodnot: 6,12 88,6 kbq/m 3 Směrodatná odchylka: 24,2 kbq/m 3 Třetí kvartil: 14 kbq/m 3 Objemová aktivita radonu na ploče č. I. kbq/m měřící bod Obr. 1: Rozloţení hodnot objemové aktivity radonu v půdě na ploše č. I. S přihlédnutím ke konkrétní situaci byl pro plochu č. I stanoven střední radonový index pozemku, přestoţe plocha svou střední plynopropustností (kap ) a velikostí hodnoty třetího kvartilu OAR (c A = 14 kbq/m 3 ) odpovídá tabulkovým hodnotám (tab. č. 4, kap ) nízkého radonovému indexu

23 6.2 Plocha č. II. Na ploše č. II. byly naměřeny následující hodnoty: Sonda kbq/m 3 38,8 32,1 29,7 47,2 46,2 31,8 44,1 41,9 26,8 29,4 26,2 35,9 26,9 24,2 19,5 Po základním statistickém zpracování dostáváme: Aritmetický průměr: 33,4 kbq/m 3 Rozsah hodnot: 19,5 47,2 kbq/m 3 Směrodatná odchylka: 8,6 kbq/m 3 Třetí kvartil: 40,4 kbq/m 3 Obr. 2: Rozloţení hodnot objemové aktivity radonu v půdě na ploše č. II. V souladu s výše uvedenou tabulkou (tab. č. 4, kap ) byla plocha č. II na základě střední plynopropustnosti zemin a velikosti hodnoty třetího kvartilu OAR (c A = 14 kbq/m 3 ) zařazena mezi středně rizikové, coţ odpovídá střednímu radonovému indexu pozemku

24 7 DISKUZE Přestoţe radonový index pozemku na ploše č I. a II. byl stanoven v souladu s doporučenou metodikou, je potřeba k nim podat patřičný komentář. Zatímco z prvního pohledu na graf hodnot OAR na ploše č. II. je vidět určitá ustálenost, plocha č. I. vykazuje značnou nehomogenitu prostředí. Hodnoty, které byly naměřeny v dolní aţ střední části parcely, nepřekračují hranici 20 kbq/m 3, coţ je při dané plynopropustnosti hraniční rozhraní nízkého a středního radonového indexu pozemku. OAR skokově narůstá se zmenšující se vzdáleností k syenitovému tělesu. V těsné blízkosti výchozu byla naměřena maximální hodnota 88,6 kbq/m 3, coţ je více neţ pětinásobná hodnota třetího kvartilu. Lokální anomálie způsobené měřením OAR těsně nad skalním horizontem byly důvodem pro zařazení celé plochy mezi středně rizikové. Pokud by byla myšlená stavební plocha č. I posuzována čistě podle tabulkových hodnot a z ní plynoucích protiradonových opatření, nemohla by být zaručena trvale nízká koncentrace OAR ve stavebním objektu, neboť při nízkém radonovém indexu není poţadována jakákoli speciální ochrana stavby proti radonu pronikajícímu z podloţí do stavby. Při zakládání objektu by tak mohlo dojít k odstranění zemin, které brání přirozené migraci radonu. Jedním z důvodů více neţ dvojnásobné průměrné hodnoty OAR na ploše č. II. oproti č. I., můţe být tvar a orientace syenitového tělesa v prostoru měření. Plocha č. II. můţe leţet na přikrytém syenitovém podloţí, coţ významně ovlivňuje hodnoty OAR. Střední radonové riziko znamená pro obě potencionální stavební plochy nutnost stavbu chránit proti pronikání radonu z podloţí. Výběr preventivních ochranných opatření představuje poměrně rozsáhlý soubor postupů a materiálů, přestoţe všechna jsou zaloţena na dvou základních principech: na přerušení transportu radonu z podloţí do ovzduší a odstranění zdroje radonu. Jako nejčastější ochrana se volí pouţití tzv. protiradonové izolace. Pouţitá izolace musí splňovat technické parametry podléhající normě ČSN , z nichţ jedním z nejdůleţitějších parametrů je součinitel difúze radonu, který je potřebný pro výpočet tloušťky izolace. Jako častý příklad prototiradonové izolace slouţí asfaltové izolační pásy, fóliové systémy nebo stěrkové izolace. Ve všech případech je však nutné kvalitní provedení izolačních prací

25 8 ZÁVĚR Přírodní radioaktivita hraje v lidském ţivotě významnou roli. Horninové prostředí České republiky vykazuje jednu z nejvyšších hodnot přírodní radioaktivity v geologickém podloţí a s ní i vysoké hodnoty radonu v domech. Bakalářská práce se snaţila postřehnout některé základní faktory, které podmiňují obsah radonu v půdě, který je jedním z určujících činitelů radonového indexu pozemku. Jednotná klasifikace pozemků, určující míru radiační ochrany domu, se stala prostředkem vedoucí ke sníţení rizika vzniku rakoviny plic. Práce se nesnaţila podat detailní vysvětlení radonové problematiky, ale spíše charakterizovat horninové prostředí ČR z hlediska vzniku a výskytu radonu. Stanovení radonových indexů na moţných stavebních parcelách v Naloučanech tvoří praktickou část bakalářské práce. Zjištění, ţe obě plochy představují stejné riziko, ačkoliv kaţdá k němu došla jiným způsobem, by mohlo vyvolat řadu otázek laické veřejnosti. Kaţdá plocha je svým způsobem unikátní a nelze ji posoudit bez podrobného geologického průzkumu a posouzení všech lokálních činitelů. Jak práce ukázala, výchoz alkalicko-ţivcového syenitu významně ovlivňuje mnoţství radonu v půdě. Aţ detailní geologický průzkum by mohl odhadnout celkovou velikost a uloţení tělesa a následně tak vymezit oblast se zvýšeným radonovým rizikem

26 POUŽITÁ LITERATURA Barnet, I. (1992): Radon v geologickém prostředí. Český geologický ústav. Mapa; Praha. Barnet, I. (1993a): Seminář o radonu v geologickém prostředí. In: Geologický průzkum. Roč. 35, č. 1 (1993), s. 27. Barnet, I. (1993b): Radon risk research in the Czech Republic. In: Zprávy o geologických výzkumech v roce Praha. s Barnet, I. (1993c): Problémy objektivního hodnocení radonového rizika. In: Geologický průzkum. Roč. 35, č. 5 (1993), s Barnet, I. - Kulajta, V. - Neznal, M. - Matolín, M. (1992): Hodnocení základových půd z hlediska rizika pronikání radonu do budov. Český geologický ústav. Praha. Barnet et. al. (1994): Kategorizace radonového rizika základových půd. Český geologický ústav. Praha Barnet, I. Neznal, M. (1998): Radon risk classsification for building purposes in the Czech Republic. In: Radon investigations in the Czech Republic VIII and the 5 th international workshop on the Geological Aspects of Radon Risk Mapping. ČGÚ. Praha. s Barnet, I. Fojtíková, I. (2005): Radonový index geologického podloží a jeho vliv na strategii vyhledávání rizikových objektů v České republice. Zprávy o geologických výzkumech v roce ČGS, Praha. Barnet, I. Pacherová, P. Neznal, Martin Neznal Matěj (2008): Radon in Geological Enviroment Czech Republic. Czech geological survey special papers. Praha. Bouška, M. (1993): Riziko pronikání radonu z podloží do budov: inženýrskogeologické aspekty tohoto hodnocení. In: Geologický průzkum. Roč. 35, č. 1 (1993), s Cotton, F.A. Wilkinson, J. (1973): Anorganická chemie, souborné zpracování pro pokročilé. Academia. Praha. Chlupáč, I.. Brzobohatý, R. Kalvoda, J. Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia. Praha. Chlupáčová, M. Kašparec, I. Kropáček, V. (1991): Radioactivity of young volcanics. In: Pačesová M. (ed.) Symposium on Central European Alkaline Volcanic Rocks SCEAVR, Prague

27 Feige, S. Wiegand, J. (1998): Vegetation as an Important Factor Controlling Radon Potential. In: Radon Investigations in the Czech Republic VII. Czech Geological Survey. Prague. Fiala, J. Vaňková, V. Wenzlová, M. (1983): Radioactivity of selected durbachites and syenites of the Bohemian Massif. Mineral. Geol. 28, 1, s Praha. Státní ústav radiační ochrany. Klenek, V. (2001): Může radon ublížit zdraví?. In: RADON bulletin 12/2001. [online] Dostupné z < [citováno ]. Krutský N. (1991): Phonolite rocks in Northern Bohemia and their deposit investigation. In: Pačesová M. (ed.) Symposium on Central European Alkaline Volcanic Rocks SCEAVR, Prague. Kukal, Z. Reichmann, F. (2000): Horninové prostředí České republiky. Český geologický ústav. Praha. Leichmann, J. Štelcl, J. Zachovalová, K. (1998): The correlation between radioactivity and mineral assemblages: an example from alkali feldspar syenites; Gfohl unit, Moldanubian zone. Acta Mus. Moraviae, Sci. Geol., s Matolín, M. (1970): Radioaktivita hornin Českeho masivu. Ústřední ústav geologický. Praha. Mikšová, J. - Barnet, I. (2002): Geological support to the National Radon Programme. Bulletin of the Czech Geological Survey, Vol. 77, No. 1, s Praha. Neznal, M. (1992): Correlation between radon in soil gas and local geology. In: Radon investigations in Czechoslovakia III., Český geologický ústav. Praha. s Neznal et. al. (2004): Nová metodika stanovení radonového indexu pozemku. Česká geologická sluţba. Praha. Neznal, M. (2007): Jak snížit riziko ozáření z radonu u nových staveb. [online] Dostupné z [citováno ]. Štelc, J. Vávra, V. Zimák, J (2006): Mineralogicko-petrografický exkurzní průvodce po území Moravy a Slezska. [online] Dostupné z < [citováno 5. dubna 2010]. Švec, J (2005): Radioaktivita a ionizující záření. Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava. Ostrava. Weiss J. (1974): Amfibolické aplosyenity severně od Naloučan a jejich vztah k durbachitům třebíčského masivu. Věstník Ústř. úst. geol., 49, s

28 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Prognózní mapa radonového indexu ČR. Upraveno podle Barnet, I. Neznal, M. (1998): Radon risk classsification for building purposes in the Czech Republic. In: Radon investigations in the Czech Republic VIII and the 5 th international workshop on the Geological Aspects of Radon Risk Mapping. ČGÚ. Praha. s Příloha 2: Naloučany a přilehlé okolí s vyznačenou oblastí měřených ploch. Upraveno podle Geodis Brno (2008): Naloučany. Převzato z URL < [citováno 14. dubna 2010]. Příloha 3: Radonová mapa Naloučan a okolí s vyznačenou oblastí měřených ploch. Upraveno podle Czech Geological Survey (2004): Radonové riziko. Převzato z URL < [citováno 14. dubna 2010]. Příloha 4: Plocha č. I. Příloha 5: Plocha č. II. Příloha 6: Alkalicko-ţivcový syenit z Naloučan. Příloha 7: Prostorové rozmístění měřících sond na ploše I. a II. Příloha 8: Sonda pro odebírání půdního vzduchu. Příloha 9: Přístroj LUK 3RD. Příloha 10: Výsledky zrnitostní analýzy

29 9 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Příloha 1 Prognózní mapa radonového indexu pozemku ČR (Barnet - Neznal, 1998) Převaţující kategorie radonového rizika nízké riziko přechodné střední vysoké

30 Příloha 2 Naloučany a přilehlé okolí s vyznačenou oblastí měřených ploch (Geodis Brno, 2008) I II Příloha 3 Radonová mapa Naloučan a okolí s vyznačenou oblastí měřených ploch (Czech Geology Survey, 2004) I II Legenda: nízké riziko přechodné střední vysoké

31 Příloha 4 Plocha č. I. Plocha I. Příloha 5 Plocha č. II. Plocha II

32 Příloha 6 Alkalicko-živcový syenit z Naloučan Příloha 7 Prostorové rozmístění měřících sond na ploše I a II. Model představuje prostorové rozmístění sond při odebírání půdního vzduchu na plochách I. a II.. Na ploše I. je graficky naznačen výchoz alkalicko-živcového syenitu

33 Příloha 8 Sonda pro odebírání půdního vzduchu Příloha 9 Měření s přístrojem LUK 3RD

34 procentuální zastoupení Příloha 10 Výsledky zrnitostní analýzy Celková hmotnost vzorku: 408 g Frakce [mm] Hmotnost [g] % kumulativní četnost ,5 5,76 94, ,8 09,75 84, ,7 17,82 66, ,5 46,3 11,35 55, ,25 46,7 11,45 43, ,125 38,8 9,51 34, ,063 41,6 10,2 24,16667 < 0,063 98,6 24,17 24, ,0001 0,001 0,01 0, zrnitost [mm]