Ověření výskytu raka pruhovaného (Orconectes limosus) v zatopené pískovně Provodín II. Abstrakt

Transkript

1 Ověření výskytu raka pruhovaného (Orconectes limosus) v zatopené pískovně Provodín II Jiří Patoka, Lukáš Kalous & Miloslav Petrtýl Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra zoologie a rybářství, Kamýcká 129, Praha 6 Suchdol, Česká republika, patoka@af.czu.cz Abstrakt Nepůvodní druhy raků se ve volné přírodě často projevují invazně a závažně poškozují populace druhů původních a v současné době nad nimi v Evropě dominují v poměru přibližně 2:1. Největším nebezpečím je přenos račího moru, vůči kterému jsou oproti evropským rakům severoameričtí zástupci čeledí Astacidae a Cambaridae velmi odolní. V České republice je nejvíce rozšířeným severoamerickým druhem rak pruhovaný (Orconectes limosus), který osídlil hlavně povodí Labe a Vltavy a byl pravděpodobně lidmi vysazen i v rybnících a zatopených lomech a pískovnách. V pískovně Provodín II byl tento druh zjištěn v roce Cílem této studie bylo ověřit jeho výskyt a zjistit, jestli se úspěšně rozmnožuje. Odlov byl proveden v srpnu 2013 a byl odchycen juvenilní jedinec i dospělí raci obojího pohlaví. Klíčová slova: raci, nepůvodní druhy, invazní druhy, rozšíření 1. Úvod Na území České republiky se v současné době ve volné přírodě vyskytuje pět druhů raků (Holdich, 2002). Čtyři druhy patří do čeledi Astacidae: rak říční (Astacus astacus, L., 1758) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium, Schrank, 1803) jsou druhy původní; rak bahenní (Astacus leptodactylus Eschscholtz, 1823) patří mezi původní evropské druhy, ale na území ČR byl vysazen uměle. Čtvrtý druh, rak signální (Pacifastacus leniusculus, Dana, 1852), má spolu s rakem pruhovaným (Orconectes limosus, Rafinesque, 1817) z čeledi Cambaridae původní areál rozšíření v Severní Americe. Severoameričtí raci jsou pro původní evropské druhy raků nebezpečné především schopností přenášet onemocnění zvané račí mor, vůči němuž jsou sami v akutní fázi velmi odolní (Kozubíková et al., 2009). Rak pruhovaný se původně vyskytoval v povodí řeky Delaware na východě USA ve státech Pennsylvania a Maryland (Rhoades, 1962). Jelikož je to druh velice adaptabilní a často se projevuje invazně, postupně se vlivem 271

2 lidské činnosti i samovolně rozšířil mimo původní areál rozšíření. Jeho výskyt je potvrzen ve čtrnácti státech USA, dvaceti evropských státech včetně Velké Británie a v roce 2006 byl objeven v Maroku (Holdich et al., 2006; Kouba et al., 2013). Do ČR se rak pruhovaný s největší pravděpodobností rozšířil proti proudu Labe z Německa (Petrusek et al., 2006). V současné době se vyskytuje v Labi, Vltavě a jejich přítocích (Bačovka, Berounka, Bílina, Cidlina, Doubrava, Jizera, Kamenička, Linduška, Litavka, Lužnice, Malše, Metuje, Modla, Mrlina, Mže, Ohře, Orlice, Otava, Ploučnice, Poustka, Pšovka, Radbuza, Sázava, Úhlava, Úpa, Úslava, Vlkava a Výrovka). Výskyt je rovněž potvrzen na jedné lokalitě na Odře a v rybníku poblíž Vracova na jižní Moravě (Petrusek et al., 2006; Kouba et al., 2013). Do menších potoků rak pruhovaný proniká jen sporadicky a nevzdaluje se příliš od jejich ústí (Petrusek et al., 2006). Příležitostný výskyt dále proti proudu je proto připisován vysazení raků lidmi. Stejným způsobem se tito raci dostali i do některých rybníků, zatopených lomů, pískoven a dalších nádrží, které přímo nekomunikují s tokem (Petrusek et al., 2006; Ďuriš a Horká, 2007; Kouba et al., 2013). Monitoring původních i nepůvodních druhů je jedním ze základních pilířů, na kterých je postavena ochranářská činnost nejen v ČR. Jak uvádí Chobot (2006), mapování výskytu jednotlivých druhů raků bylo prováděno především pomocí externích mapovatelů v součinnosti s regionálními pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Toto mapování navázalo na Akci rak, která probíhala od roku 1986 pod záštitou Českého svazu ochránců přírody a první objektivní výsledky přinesla v roce 1990 (Holzer, 1994). Na základě získaných dat bylo možné sestavit mapu výskytu pro všechny druhy raků vyskytující se na území ČR. Data jsou průběžně doplňována a zpřesňována. Cílem této studie je ověření výskytu a rozmnožování raka pruhovaného (Orconectes limosus) na lokalitě Provodín II, kde byl nalezen v roce Materiál a metody Lokalita: Provodín II (Očko neboli Stará pískovna) je propadlina vzniklá těžbou písku o rozloze 1.2 ha (GPS N50 37', E14 35', Obr. 1). V příbřežních partiích je propadlina velice mělká, zarostlá vrbami a dno je pokryto nánosem spadaného listí. Sousední Provodín I (Brýle) má rozlohu 0.6 ha. Vzhledem k blízkosti obou lokalit bývají někdy uváděny pod jedním souhrnným názvem jako pískovna U Cihelny, či Provodínská pískovna. Spolu s dalšími zatopenými propadlinami jsou součástí tzv. Provodínských rybníků, které jsou oblíbeným místem pro rekreační koupání i sportovní rybolov. Provodín II patří do povodí Labe a je součástí rybářského revíru Ploučnice 3 (MO Česká Lípa), který má délku 20 km a celkovou rozlohu 70 ha. 272

3 Metoda odlovu raků: Raci byli odchytáváni poblíž břehu do ruky, což je metoda použitelná v mělké vodě (Bubb et al., 2002; Patoka et al., 2013). Kromě odlovu volně se pohybujících raků je nutné prohledávat i potenciální úkryty (Brewis and Bowler, 1983). Přímo do ruky se jen obtížně odchytávají juvenilní ráčata. Z tohoto důvodu byl odchyt do ruky doplněn o odchyt do síťky, kdy byla prohledávána i vrstva listí pokrývající dno propadliny. Odlov proběhl v odpoledních hodinách. Měření délky těla: Celková délka těla byla měřena posuvným měřidlem s přesností 1 mm od špičky rostra po konec telsonu při nataženém abdomenu. Obr. 1: Provodín II - zatopená propadlina vzniklá těžbou písku poblíž obce Provodín. Na mapě je lokalita označena hvězdičkou Zdroj: maps.google.com 3. Výsledky Na lokalitě byli odchyceni dva dospělí samci raka pruhovaného (celková délka těla 8,7 cm a 6,5 cm, Obr. 2), dospělá samice (celková délka těla 7,2 cm), a juvenilní jedinec (celková délka těla 1,6 cm). Dospělí raci byli aktivní přes den i přes velký počet koupajících se rekreantů a pohybovali se ve stínu pod břehovou vegetací tvořenou vrbami. Juvenilní jedinec byl zachycen síťkou ve vrstvě spadaného listí na dně pískovny. 273

4 Obr. 2: Samec raka pruhovaného (Orconectes limosus) odchycený na lokalitě Foto Miloslav Petrtýl 4. Diskuze a závěr Během devatenáctého a dvacátého století bylo do Evropy zavlečeno několik nepůvodních druhů raků, které hlavně díky přenosu račího moru značně zdecimovaly populace původních raků (Kozubíková et al., 2009). V současné době převyšují nepůvodní druhy početností druhy původní přibližně v poměru 2:1 a je pravděpodobné, že za několik desetiletí budou nepůvodní druhy zcela dominovat (Holdich et al., 2009). Většina evropských států, včetně České republiky, zavedla, ve snaze zamezit šíření již etablovaných druhů a 274

5 introdukcím druhů nových, přísná legislativní opatření (Svobodová et al., 2002). Přesto se nedaří obchod s raky v ČR účinně regulovat. Rak pruhovaný patří mezi úspěšné invazní organizmy. Je velice adaptabilní, příležitostně se může rozmnožovat partenogeneticky a je přenašečem račího moru (Buřič et al., 2011). Sice nepatří mezi populární druhy chované v akvaristice (Patoka et al., 2012), jeho šíření ale napomáhá nezodpovědné chování laické veřejnosti, kdy lidé přemísťují a vypouštějí nepůvodní raky na nové lokality, případně je nasazují do zahradních jezírek a umožní jim uniknout (Petrusek et al., 2006; Patoka et al., 2012). Na lokalitě Provodín II byli raci pruhovaní objeveni v roce 2004 a vyšetření na račí mor bylo negativní (Petrusek et al., 2006; Kozubíková et al., 2009). Nelze ovšem vyloučit dodatečné zavlečení nákazy na lokalitu v průběhu poslední dekády. Při odlovu byli odchyceni jedinci obou pohlaví a různých velikostí včetně juvenilního raka. Z toho lze usuzovat na prosperující a rozmnožující se populaci. Pískovna Provodín II skýtá rakům mnoho přirozených úkrytů na ochranu před rybími predátory, a proto je možné předpokládat, že místní populace raka pruhovaného je velice početná. Pokud by došlo k zavlečení račího moru na tuto lokalitu, vzniklo by vážné nebezpečí jeho dalšího šíření do okolních toků, kde se nachází recentní populace raka říčního. K přenosu může dojít i na oblečení, botách koupající se veřejnosti či na rybářském náčiní apod. (Kozubíková et al., 2009). Vzhledem k sezónně intenzivnímu využívání pískovny rekreanty je případný přenos infekce velice pravděpodobný. Proto navrhujeme zopakovat odlov a znovu otestovat přítomnost původce račího moru, oomycety Aphanomyces astaci, na lokalitě. 5. Poděkování Tato práce vznikla jako součást řešení projektu TAČR TD financovaného Technologickou agenturou České republiky. 275

6 6. Použitá literatura Brewis J. M. & Bowler K. 1983: A study of the dynamics of a natural population of the freshwater crayfish, Austropotamobius pallipes. Freshwater Biology. 13 (5) Bubb D. H., Lucas M. C. & Thom T. J. 2002: Winter movements and activity of signal crayfish Pacifastacus leniusculus in an upland river, determined by radio telemetry. Hydrobiologia. 483 (1-3) Buřič M., Hulák M., Kouba A., Petrusek A. & Kozák P. 2011: A successful crayfish invader is capable of facultative parthenogenesis: a novel reproductive mode in Decapod crustaceans. PLoS ONE. 6 (5). e Chobot K. 2006: Mapování raků v AOPK ČR. Ochrana Přírody. 61 (2) Ďuriš Z. & Horká I. 2007: První nález invazního raka pruhovaného Orconectes limosus (Rafinesque) na území Moravy a Slezska v ČR. Časopis Slezského Muzea, Opava Holdich D. M. 2002: Distribution of freshwater crayfish in Europe and some adjoining countries. Bulletin Français de la Pêche et de la Pisciculture Holdich D. M., Haffner P. & Noël P. 2006: Species files. In: Souty-Grosset, C., Holdich, D. M.. Noël, P. Y., Reynolds, J. D., Haffner, P. (eds.). Atlas of Crayfish in Europe. Muséum national d Histoire naturelle, Paris, (Patrimoines naturels, 64). pp Holdich D. M., Reynolds J. D., Souty-Grosset C. & Sibley P. J. 2009: A review of the ever increasing threat to European crayfish from non-indigenous crayfish species. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems Holzer M. 1994: Akce rak a umělý odchov raka říčního. Sborník ze semináře Ochrana biodiverzity malých vodních toků. ZO ČSOP Vlašim Kozubíková E., Filipová L., Kozák P., Ďuriš Z., Martín M. P., Diéguez- Uribeondo J., Oidtmann B. & Petrusek A. 2009: Prevalence of the Crayfish Plague Pathogen Aphanomyces astaci in Invasive American Crayfishes in the Czech Republic. Conservation Biology. 23 (5) Kouba A., Buřič M. & Petrusek A Druhy raků v Evropě. In Kozák P., Ďuriš Z., Petrusek A., Buřič M., Horká I., Kouba A., Kozubíková E. & Policar T. (eds): Biologie a chov raků. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích. pp Patoka J., Římalová-Kadlecová K., Bílý M. & Koščo J. 2013: Frequency of new marble-colored morph in wild population of Austropotamobius torrentium (Decapoda: Astacidae). Biologia. 68 (4)

7 Patoka J., Petrtýl M. & Kalous L. 2012: Raci v České republice: přehled komerčně využívaných druhů. Workshop on biodiversity, Jevany Petrusek A., Filipová L., Ďuriš Z., Horká I., Kozák P., Policar T., Štambergová M. & Kučera Z. 2006& Distribution of the invase spiny-cheek crayfish (Orconectes limosus) in the Czech Republic, Past and Present. Bulletin Français de la Pêche et de la Pisciculture Rhoades R. 1962& The evolution of crayfishes of the genus Orconectes section Limosus. Ohio Journal of Sciences. 62 (2) Svobodová J., Vlach P. & Fischer D. 2010: Legislativní ochrana raků v České republice a ostatních státech Evropy. Vodohospodářské technickoekonomické informace, 52 (4)