SVĚTOVÝ ŘÁD PODTITULL TEXT TEXT

Transkript

1 SVĚTOVÝ ŘÁD PODTITULL TEXT TEXT V Praze 2014 Ing. Radko Sáblík

2 OBSAH OBSAH... 2 PROLOG... 3 PRVNÍ KAPITOLA... 4 DRUHÁ KAPITOLA TŘETÍ KAPITOLA ČTVRTÁ KAPITOLA PÁTÁ KAPITOLA ŠESTÁ KAPITOLA SEDMÁ KAPITOLA OSMÁ KAPITOLA DEVÁTÁ KAPITOLA EPILOG

3 PROLOG Je třeba vzít věci do svých rukou. Tato památní věta zazní z úst předsedy spolku, jenž není nikde zaregistrován a o jehož existenci ví přesně tolik lidí, kolik má členů. Přijetí do něho může nastat po doporučení minimálně tří z nich a po vyslovení souhlasu tří pětin společenství. Jedno mají všichni společné, patří k nejmocnějším lidem na Zemi, společně ovládají její ekonomiku. Současná situace, vážení, pokračuje zvolený předseda, již významným způsobem poškozuje naše zájmy. Současný řád již není schopný zajistit zisky. Vše se dostává do spirály, ze které není úniku. Politické reprezentace v západním světě nedokáží spravovat své země. V zájmu svého zvolení vytvářejí takové ekonomické poměry, které jsou neudržitelné. Krize již neprochází klasickými amplitudami, kdy po recesi přichází oživení a konjunktura. Tato krize je systémová a současným způsobem už z ní není úniku. Postarší předseda, ve skvělém obleku z nejdražších látek od nejlepšího návrháře, se odmlčí, nechá do svého vyprahlého hrdla sklouznout dva doušky znamenité minerální vody. Situace, některými nazývaná střet civilizací, pokračuje předseda, nám přináší také nemalé starosti. Stále více nabývají na síle nikým nezvladatelné zfanatizované skupiny v čele s nevypočitatelnými vůdci. Nesnášenlivost se šíří jak mor. K tomu se přidávají problémy s organizovaným zločinem, který již přerůstá všude všem přes hlavu. Objevují se nové formy korupce, které narušují náš dlouho udržovaný řád. Proto je nutné započít s nastolením nového řádu, který jsme pracovně nazvali Světový řád. Světový řád? ozve se pochybovačný hlas z pléna. Vážení, před sebou na monitorech máte návrh scénáře, odpovídá předsedající, Tento materiál je vypracovaný těmi nejlepšími odborníky, řekněme odborníky na práci s lidmi. Jak dosáhnout prostřednictvím médií takových výsledků, které dosáhnout chceme. Náš nový řád musí zachovat některá pravidla současného řádu a nastavit nová. Musím se zeptat, tváří se velmi nedůvěřivě další z členů, Jak toho chcete dosáhnout? Snad pomocí armády? lehce se ušklíbne. Nikoli. Nový řád nebude vynucen silou proti vůli lidu, nýbrž bude naplněním vůle lidu. Nepřímá demokracie se vyčerpala, je načase se vrátit k demokracii přímé. Přímá demokracie? ozve se pochybovačně z více míst, Víte, jak je nevyzpytatelná? Máte pravdu. Ovšem v současné době již máme prostředky, především technické, jak dokázat lidu vnutit vhodná řešení. Tak, aby se rozhodl správně. Moc médií, které dokážeme ovládat, je jednoznačná. Co je víc než vůle lidu? Vážení, prosím, podívejte se na připravené dokumenty a pozorně si je prostudujte. Jsou rozpracované do nejmenších detailů. Je tam i harmonogram jednotlivých kroků. Co to přinese našim zájmům? Naše zájmy budou ochráněny, o tom buďte ubezpečeni. Prosím, podívejte se pozorně na materiály, které se vám právě zobrazují. Osoby kolem nablýskaného stolu z mahagonového dřeva zírají na tenoučké monitory před sebou, na nichž si mohou dotykem svých prstů posouvat jednotlivé stránky či vyvolávat další soubory. Kdy chcete začít? zazní do ticha otázka. Kdy? My už jsme začali, odpovídá s mírným úsměvem předseda. 3

4 PRVNÍ KAPITOLA SKUPINA A20 Pětačtyřicetiletý pedagog a vychovatel v jedné osobě ve svém moderním kabinetě pohlédne na zařízení, které mu zajišťuje obraz před ním nad stolem. Pouhými pohyby prstů si může vyvolávat kterýkoli z jemu dostupných souborů, umístěných v Systému, vytvořeném nejzdatnějšími mozky soudobé vědy. Za krátký čas ho čeká výuka se skupinou A20, proto se rozhodne si jednotlivé její členy připomenout. Zvláště když má dnes za úkol s nimi velmi vážně promluvit, neboť se v jejich životě blíží významný mezník. Na obrazu vyskočí jeho osobní profil, nad kterým se musí lehce pousmát. Ano, snil o poněkud jiné kariéře, nicméně si zase tolik stěžovat nemusí. Jeho povolání má nepochybnou prestiž, je dobře honorované a jen prověření jedinci ho mohou zastávat. Jedinci, u nichž je jistota, že budou své svěřence vést správným směrem, mají schopnosti pozitivně ovlivňovat myšlení dětí či pubescentů, dokáží formovat jejich charakter a utvářet jejich správný světový názor. Chvíli zírá na svůj základní profil, přesto všechno je v něm jistá hořkost, chtěl být v této době už dál, to si musí sám sobě přiznat. Ale na druhé straně musí být vděčný za své místo, mohl dopadnout i hůř, to si jednoznačně uvědomuje. Několika dalšími mechanickými pohyby, nad kterými opravdu již nemusí přemýšlet, si vyvolá profily svých svěřenců, kterým zanedlouho bude předávat další moudra, které bude žádoucím směrem ovlivňovat. Vyskakuje zmiňovaná skupina a přehled jejích členů, po kliknutí na příslušného člena pak vyjíždí základní informace o něm a jeho rodině. Nemusí v jejich složkách listovat, navíc ne do všech listů má dovolený přístup, jemu stačí jen základní informace a digitální fotografie. Stará se pochopitelně o více skupin a při své pečlivosti chce být na výuku připravený. U každé skupiny má též svoji složku, do které může nahlížet on sám a pak jeho nadřízení. Tam si zaznamenává své postřehy, svá hodnocení svých svěřenců. Tento soubor má svoji oficiální část, která se následně zapisuje do složky dotyčného jedince, ale i neoficiální, která slouží jen jemu, pomocí níž si může připomenout některé problémy dotyčného, či jeho s dotyčným, a ujasnit si svůj další postup. Objevují se postupně jednotlivé profily, jak na ně kliká, on si je krátce prohlédne, výjimečně nahlédne do svých poznámek, pak jde na další. Pedagog deaktivuje zařízení, obraz nad jeho stolem zmizí. Povstane, Filip Novosad zkontroluje svoji uniformu a vychází ze svého kabinetu. Nachází se ve vzdělávacím Institutu prvního stupně, kde se učí žáci a žákyně od věku sedmi let do dosažení svých šestnácti roků. Jde o velmi moderní komplex, prošpikovaný moderními technologiemi a zbudovaný pouze za tímto jediným účelem. Obsahuje ubytovnu, místa na kulturní a sportovní vyžití i různé laboratoře a dílny. Tak zvaná třída je pomenší místnost, vybavená multimediální technikou, určená právě pro jednoho pedagoga a jeho pět svěřenců. Což kdysi kdosi určil jako optimální počet. Pět chlapců, jednotně ustrojených, s různě upravenými vlasy, se ihned postaví, je patrný jejich respekt před svým učitelem. Vzápětí se posadí ke svým stolkům, které jsou však plné elektroniky, umožňují jim pracovat v informačním a řídícím systému, se soubory, na jejichž otevření mají právo. Vstupují do nich buď na základě svého úsudku, když řeší samostatný úkol, nebo dle pokynu svého pedagoga. Teď však zůstává prostor nad stoly čistý, žádný obraz se neobjevuje. Všichni se posadí, i pan Filip Novosad, který má svůj stejně upravený stůl naproti stolům svých svěřenců. Dnešní program bude trochu jiný, říká učitel a pohlédne na soustředěné mladistvé tváře žáků, Blíží se totiž významný den ve vašem životě. Kdopak mi řekne, o co jde? Vystřelí pět rukou, každý zná odpověď. Bude nám všem už brzo čtrnáct let, odpovídá vyvolaný Jirka Buchar. 4

5 Správně. Můžeš nám sdělit, jaká jsou zásadní data ve vašem životě? zazní další otázka. Ano, pane učiteli. Tak za prvý, tedy za prvé, opraví se Buchar, Je to tak cirka devět měsíců před narozením, kdy jsme počati..., říká s nevinností v obličeji, byť mu ve tváři mírně cuká a ostatní se dají do smíchu. Až takhle detailně hodláš věc rozebírat? usmívá se i pedagog, No tak pokračuj, ale pamatuj, že detaily tvého početí na dnešní program nepatří. Ačkoli jste již prošli základy sexuální výchovy, ještě máte přeci jen čas, nemyslíš? Už brzo se to změní, pane učiteli. Ale máte pravdu, nebudu nás detaily svého početí zatěžovat, mluví Jirka naprosto uvolněně, jak je ostatně zvykem, výuka bývá více dialogem, než nějakým mentorováním, Tak jak jsem říkal, nejprve těch minus devět měsíců. Pak bod nula, když jsem se poprvé nadýchnul. Ale vás jistě zajímají spíše právní data, ne? Máš pravdu, o tvém početí, ale ani o tom, kdy ses poprvé počůral a pokakal, se tady bavit nechci, reaguje Novosad a všichni se dají do smíchu. Dobře, pane učiteli. Tak nejprve věk sedm let. To je chvíle, kdy každý získává právo se vzdělávat. Mám rozebírat vzdělávací systém, pane učiteli? Nikoli, jde mi jen o ta data. Dobře, pane učiteli. Tak teda těch sedm let je moc významný Jiří Buchar předěl v životě každého z nás. Začínáme se učit. Ale já vím, pane učiteli, proč se ptáte, usměje se Buchar, Jde o druhý datum, kdy je nám čtrnáct let. Což už nám všem brzo bude. To je strašně důležitý datum, pane učiteli. Jistě, určitě z vašeho pohledu a z pohledu vašich rozbouřených hormonů. Máte pravdu, jako vždy, pane učiteli. Až dosáhneme věku čtrnácti let, získáme určitá práva, který nám zatím jsou upírána. To by mě zajímalo, která jsou dle tebe ta nejdůležitější, ptá se s jistou ironií v hlase pedagog. Tak za prvé, dostaneme práva si otevřít některý soubory v systému, tváří se potměšile Jirka a ostatní se také významně uculují, A za druhé, máme právo si také vyzkoušet, co v těch souborech uvidíme, dodá a teď se celá pětice rozjíveně rozesměje. Chce ho někdo doplnit? bere vše s nadhledem Novosad. No, dá se říct, že až nám bude čtrnáct, tak podle zákona máme právo nahlížet do dost zajímavých souborů týkající se sexuálního života, a také máme právo na vlastní sexuální život, ozývá se Ondřej Maslák. Vidíte, pánové, kývá hlavou pedagog, A já si myslel, že jako za prvé řeknete, že se stáváte ze zákona zodpovědní za své činy. Ačkoli se těšíte ještě jisté shovívavosti a ochraně, dle zákona jste již dostatečně vyspělí, abyste byli za své činy i právně zodpovědní. Co se týká vašeho sexuálního života, tváří se shovívavě, o pravidlech s tím spojených se jistě budeme bavit. A také se vám dostane ještě doplňujících vysvětlení s patřičným vyučujícím, který vám vysvětlí vše potřebné. Především, jak Ondřej Maslák k tomuto právu přistupovat, a také, jak se chránit, respektive chránit svou partnerku či partnera. Ale o tom dneska také mluvit nebudeme. Raději mi Jirko řekni, jaký bude další významný zlom v tvém životě, ačkoli si na něj ještě chvíli budeš muset počkat. Myslíte, pane učiteli, kdy přijdu o panictví? Jirko! Já vím, pane učiteli. O tom mluvit dneska nebudeme. Tak asi myslíte chvíli, kdy nám bude šestnáct let. 5

6 Přesně tak. To je jistě ještě důležitější chvíle ve vašem životě, než těch čtrnáct let, což si možná v tuto chvíli nemyslíte, ovládáni svými hormony. Ale ne, pane učiteli, všichni moc dobře víme, co to znamená dosáhnout šestnácti let, zvážní teď Buchar a spolu s ním i ostatní jeho spolužáci, Potom se rozhodne o celém našem životě. Jestli budeme úspěšní nebo neúspěšní, jestli něčeho dosáhneme nebo ne. Skončí nám tady výuka, budeme dělat závěrečný zkoušky a potom, odmlčí se, chvíli váhá, než pokračuje, Potom buď půjdeme studovat na druhý stupeň Institutu, když budou naše testy vyhodnocené příznivě, nebo budeme, nedopoví, ale všichni v místnosti naprosto vědí, jaké slovo by tam nejlépe pasovalo. Poněkud zjednodušené. Uspět v testu neznamená jen získat právo studovat na druhém stupni Institutu, zavrtí hlavou pedagog, Podle výsledků dostanete další možnosti. Vzdělávat se budete tak jako tak, podle svých schopností, který tento test zjistí. To je sice pravda, ale každý přece ví, že jen ten, kdo jde na druhý stupeň Institutu, se považuje za úspěšného, tváří se hodně vážně Buchar, je patrné, jak se tohoto zlomu všichni obávají, Všechno další je neúspěch, i když třeba i pak jde najít dobrou práci, tak nějak žít. Ale každý ví David Pařízek Vidíte, a tím se dostáváme k úkolu, který pro vás všechny mám, usměje se lehce Novosad, Mám tady pět témat, která vy zpravujete a v dalších našich setkáních budete prezentovat. Nechám na vás, jak si je rozeberete, volte podle svých zájmů a schopností. Dostanete čas se dobře připravit, datum své prezentace naleznete ve svých diářích. Vlastně ho tam již máte, pouze se dohodneme na tématech a já je tam dopíši. Budou ta témata alespoň zajímavá? ozve se Simon Divíšek. Nepochybně. Tak za prvé, zpracujete a vysvětlíte náš vzdělávací systém, který jsme tak trochu dnes nakousli. Ale kdo ho bude mít, nebude vystupovat jako první. První výstup bude mít ten z vás, který zpracuje historii Světového řádu a Federace, tedy společenství, ve kterém žijeme a díky kterému se právě vy teď a tady můžete vzdělávat. Druhým výstupem bude vysvětlení politického systému a práv, které mají všichni příslušníci našeho společenství. Třetím tématem je právní řád, ve kterém se nacházíme, zákony, kterými jsme povinni se řídit, pokud chceme ve Federaci zůstávat. Čtvrtým pak bude právě vzdělávací systém, o kterém jsme dnes lehce mluvili. A tím posledním Pravidla sexuálního života? neudrží se David Pařízek, tváří se rozpustile. Nikoli, vážený pane, zavrtí hlavou pedagog, Tím posledním bude systém zábavy, prezentace možností, jak trávit volné chvíle. Což vás také jistě bude zajímat, protože těch vašich brzo čtrnáct let vám již některá práva dává, veškerá další pak přijdou ve vašich šestnácti letech, kdy se stanete dospělými a plně zodpovědnými za svůj život. Kdy získáte právo rozhodnout o tom, jaký bude. Nebo nebude, prohodí teď Jakub Zelenohorský, načež všichni ztichnou a někteří i sklopí hlavy. Simon Divíšek Jakub Zelenohorský 6

7 Pevně věřím, že všichni z vás mají předpoklady úspěšně složit závěrečný test a nalézt takové pokračování svého vzdělání a svého života, který vás uspokojí, zvážní i Novosad, Právě proto je velmi důležité být v pravý čas připravený. Abyste v testech uspěli a zbytečně neztratili žádné body. Něco neovlivníte, něco je dáno vašimi geny, ale mnoho ovlivnit můžete. A právě to může nakonec rozhodnout ve váš prospěch, abyste získali právo pokračovat tak, jak byste vy sami chtěli, zní jeho hlas naléhavě. Ty témata, pane učiteli, dokdy se k nim máme přihlásit? položí praktickou otázku Zelenohorský. Najdete vše ve vašem diáři, jako obvykle, a taky ve vašem úkolovníku. Vám dobře známým způsobem se přihlásíte. Pokud se někdo přihlásí, téma je obsazené, ale byl bych radši, kdybyste nesoutěžili a raději se spolu domluvili. Všechna ta témata jsou velmi zajímavá, obsáhlá a nebude pro vás žádný problém je dobře zpracovat. Máme se dohodnout už teď? Ne, Jakube, teď vám vysvětlím, jak si představuji jejich zpracování a následně odpovím na vaše dotazy, pokud nějaké budete mít. Nakonec o obsahu můžeme diskutovat, třeba přijdete na nějaký originální nápad, nebo jen inspirujete své spolužáky. PRVNÍ PREZENTACE SVĚTOVÝ ŘÁD Po dvou týdnech se učitel Filip Novosad sejde opět se skupinou A20, aby započaly jednotlivé prezentace na daná témata. Při každém setkání jedno, k němu potom bude následovat debata, kde dostanou příležitost všichni se vyjádřit, vznést připomínky nebo sdělit svůj pohled na dané téma, které nemusí být nutně shodné s prezentujícím ani učitelem. Čtveřice žáků se rozvalí do svých pohodlných nastavitelných pohyblivých křesel, tvarovaných tak, aby co nejlépe odpovídala správnému držení těla. Pátý z nich je před velkým obrazem, opět ovládanou dotykem, pedagog se posune tak, aby co nejlépe viděl. Moje téma je historie Světového řádu, začne Jiří Buchar, nepochybně z celé této skupiny nejbystřejší, k tomu s odpovídajícím sebevědomým, Jen na pár snímcích se vrátím k dávnější historii lidského rodu, pokračuje důležitě a pohybem ruky vyvolá první ze slajdů, Jak vidíte, už od počátku se lidi sdružovali do různých společenství, nejprve založených na rodech, potom různých tlupách, z toho vznikly vesnice a nakonec města. Sdružováním těchto měst pak státy. V nich se vládlo různě, střídá další snímky, Asi nejlepší systém byl ve starověkém Římě, kdy byla republika s demokratickými volbami. Pak se to nějak zvrtlo, nastoupili různý diktátoři, císaři, králové. Proč si myslíš, že se vývoj posunul špatným směrem? vznese dotaz pedagog, je právo kohokoli z přítomných položit kdykoli otázku, pokud něčemu nerozumí, zdá se mu něco nedostatečně vysvětlené, nebo s něčím nesouhlasí. Tak někdo se třeba i nechal demokraticky zvolit, ale potom prostě už nechtěl odejít, pokrčí rameny Buchar, Využil například armádu, tehdejší policii a stal se z něj diktátor. Poněkud zjednodušené, ale s jistým přivřením oka se snad dá tvoje odpověď uznat. Nakonec si lidi zvykli a přišlo jim to už normální, že jim vládne nějaký diktátor nebo císař nebo král. Nastalo rozdělení lidí na privilegovaný a ty další, z těch privilegovaných byli ještě někteří privilegovanější, to pak byla například královská rodina, kde se vládce rodil a titul krále přecházel z otce na syna, mnohdy dlouhá staletí, vlastně dokonce tisíciletí, používá žák svoji prezentaci a ukazuje různé historické osobnosti, aby jimi dokladoval svoje tvrzení. To jim to jako nevadilo? Myslím těm, co jim museli sloužit? zeptá se Pařízek. Tak si nějak zvykli. Taky nebyli moc chytrý, většinou ani číst a psát neuměli. Asi to brali tak, že to tak má být, pokrčí rameny prezentující, jelikož nikdo nic nedodává, pokračuje, Jak se zlepšovala technika, začali se lidi víc učit a taky se postupně vrátili k té demokracii. Nejprve různé monarchie nahradily konstituční monarchie, to bylo omezení práv panovníka nějakými zákony, nakonec se zrušily i ty monarchie. Bohužel mnohdy dost krvavým způsobem, přišly různé revoluce a tak. Jirko, myslíš si, že bez těch krvavých revolucí by změnit řád nešel? položí otázku pedagog. 7

8 Asi ne, lidi nebyli na demokracii zvyklí, taky ty druzí se bránili. Tak vzali lidi do rukou zbraně a vybojovali si svoji svobodu. Za takový milník se dá považovat první světová válka, po který zmizelo dost různých králů a císařů. Nebo se z nich stali už jen figurky. Pak už tedy nastal téměř ráj na zemi? provokuje dál Novosad. To právě ne, pane učiteli, zavrtí hlavou Buchar, Přišly dva tak zvané totalitní režimy, založené na dost hnusné ideologii. Nacismus a komunismus. Ten nacismus dělil lidi podle jejich rasy, jestli jsou jako podle nich dobří nebo špatní, ten druhý, ten komunismus, je dělil podle původu. Smůlu měl ten, kterého rodiče něco měli. Pak je taky zlikvidovali, jako ti nacisti. Jak je zlikvidovali? zeptá se Divíšek. Tak různě. Jak nacisti, tak komunisti měli koncentrační tábory, kam zavírali ty podle nich špatné. Tam je různě vraždili, plynem, prací, hladem a tak, odpovídá Jirka, pak vyvolá několik velmi nepěkných slajdů, na nichž dokladuje svá předchozí slova. To je dost hnusný, sklopí hlavu Zelenohorský. Ano, lidský rod má bohužel své velmi temné stránky, přikyvuje hlavou pedagog, Sami dobře víte, že ne všude panuje Světový řád a stále jsou místa, kde je mnoho násilí a utrpení, vyvolané různými ideologiemi, náboženskými spory či jen obyčejnou lidskou touhou po moci. Nejdříve se lidi vypořádali s nacismem a potom s komunismem, pokračuje Buchar, Nacisti skončili po druhé světové válce a komunisti asi o padesát let později. Na většině naší planety se objevila demokracie. Říkalo se jí zastupitelná demokracie, kdy si lidi volili svoje zástupce a ty pak dělali zákony nebo taky zase někoho volili. Na celé planetě, říkáš? Ta ne na celé, pane učiteli. Ale na dost místech. Bohužel ale začaly narůstat jiný problémy, přehodí žák snímky, Jednak se na mnoha místech začala šířit velká nesnášenlivost, náboženská nesnášenlivost. Lidi se začali ještě více vraždit, bohužel taky vraždili i v těch demokratických státech, při mnoha teroristických útocích, přidá další slajd, na kterém je útok letadel na americká dvojčata, Začátek jednadvacátého století tak vůbec nevypadal dobře. Někteří začali psát o nevyhnutelné třetí světové válce, někteří ji nazývali válkou civilizací, ukáže několik obalů tehdejších děl i se jménem a fotografií autorů. Ale to nebylo všechno, pokračuje Buchar, k tomu všemu došlo k mnoha špatnostem i v těch demokratických zemích. Jednak nefungovali politici, sdružení do tak zvaných politických stran. Všude vládla korupce a aby ti politici byli znovu zvolení, slibovali lidem věci, na které neměli peníze. Tak se celý demokratický svět dostal do hrozných dluhů, ze kterých nevěděl jak ven. Kdo se stal politikem, ten měl z ostudy kabát, proto tam moc schopných lidí nechodilo. Tak tam chodili ty neschopný a ty se nechali podplácet. Nebo sami podpláceli. A tak se to všechno hroutilo. Lidi protestovali, demonstrovali, nebo v depresích brali nelegální stimulanty, jinými slovy drogy, rozmáhal se zločin. Internet se nevyužíval ke vzdělávání a ani už ne k zábavě, ale ke zločinům. Prostě šlo všechno do kopru. Poslední vyjádření snad není hodné tvojí úrovně, Jirko, napomene prezentujícího pedagog. Jenže jak to říct slušně, pane učiteli? Napadají mě naopak ještě příhodnější výrazy, usměje se mírně Buchar, Tak dobře, řekněme, že se zdálo všechno ztracené a nikdo nevěděl, jak z toho ven. Tak zvaná nepřímá demokracie, pomocí volených zástupců a politických stran, se neosvědčila, ale nikdo nevěděl, jak z toho ven. Až pak někteří přišli na to, že by bylo dobré vrátit se k tak zvané přímé demokracii a také účelně využít moderní technologie. Ty totiž nelze podplatit, zasměje se. Ale dají se dobře naprogramovat, nesouhlasí zcela Zelenohorský. Tak naprogramovat se dají, připouští prezentující, Ale to se dá dobře ošetřit. Navíc mnoho lidí začalo volat po tom, aby místo hloupých a zkorumpovaných politiků začali země řídit skuteční odborníci, kteří se v tom vyznají. Jenže ty se nechtěli s politikou špinit, protože vládla ta korupce, jak jsem říkal. Tak začala v mnoha zemích vznikat různá hnutí, která se rozhodla situaci změnit a dát to všechno zase do pořádku. Omezit korupci, omezit zločinnost, omezit počet zfetovaných, vypořádat se s terorismem a tak. Taky zajistit, aby státy spravovali opravdu ti nejlepší, ne politici, ale skuteční odborníci, co něco umějí, ukazuje na dalších snímcích různé názvy lidových hnutí, která se objevila jako alternativy politických stran. V prostoru Evropské unie, která byla docela jak to slušně říci, prostě na tom byla hodně špatně, lidi neměli práci, hlavně mladý, všude ohromný dluhy, států i lidí a tak. Prostě ve státech Evropské unie se začala 8

9 šířit nová myšlenka, teda jak nahradit ty zkorumpované politiky. Naštěstí se do toho dali schopný a bohatý lidi, kteří přispěli těm hnutím a ta začala kandidovat ve volbách proti těm politickým stranám. Taky s tím, že když zvítězí, tak změní politický systém, zruší nepřímou demokracii a zavedou přímou demokracii, kdy bude rozhodovat vůle lidí a kdy do funkcí budou vybíráni odborníci a ne lidi, které dosadí stranické sekretariáty. Podle hesla já na bráchu, brácha na mě, prostě si zajistit teplá místečka, bez ohledu na to, jestli ten dotyčný něco umí, ukazuje přesvědčivá vítězství mnohých uskupení, nejprve pod padesáti procenty, ale nakonec i s takovým ziskem, který jim umožnil měnit ústavu. Jak už jsem říkal, pokračuje Buchar a je vidět jeho nadšení, lidi prostě rozhodli o změně. V mnoha zemích postupně začala vítězit ta hnutí a měnila systém. Ale o tom bude mluvit tady Ondřej, nechci mu brát jeho téma. Nebo se mám o tom zmínit víc? podívá se na svého pedagoga. Ne, není třeba. Drž se svého tématu, které se zabývá historií. Dobře, pane učiteli, tak to mám taky připravené. Jak jsem již říkal, v mnoha zemích Evropské unie došlo k téhle změně a ty státy se dohodly, tedy jejich představitelé, že utvoří Federaci, kde bude fungovat ten nový systém. Přesně se neví, kdo s tím jako první přišel, vedou se o tom spory, ale prostě se začalo mluvit o Světovém řádu. Který bude platit v té Federaci. Kdy budou lidé rozhodovat v referendech a jejich vůli pak nebudou naplňovat politici, ale skuteční odborníci. Který budou vybíráni spravedlivě, na základě informačního a řídícího systému, který vytvořily nejlepší mozky, co tehdy byly k dispozici, ukáže obrázky hodně známých programátorů, kteří jsou označováni za tvůrce první verze zmíněného Systému, Prostě nastala nová doba, kdy se vůle lidu naplňuje pomocí moderních technologií a nejchytřejších a nejschopnějších lidí, přidá portréty několika významných státníků, kteří se stali tahouny změny politického systému. Byla přijata ústava té Federace, o které asi bude taky mluvit Ondřej, tedy jasná pravidla pro státy té Federace. Musí v nich být Světový řád, ale mohou si některé věci spravovat sami, vybírat si schopné správce ze svých řad a tak. Ale zásady musí ctít. Postupně se začaly přidávat další země, když naplnily podmínku, že pro vstup do Federace se musí vyslovit alespoň sedmdesát procent obyvatel takového státu, co mají hlasovací právo. A naopak někteří, kteří nesouhlasili, využili práva opustit území Federace, mohli si vzít vše, co bylo jejich a odejít. Lidé si odhlasovali v referendech zákony, které musí každý respektovat, jinak se vystavuje buď vykázání z území Federace nebo potrestání, tak aby nemohl škodit. Jaká pravidla ty osobně považuješ za ta nejdůležitější? položí otázku pedagog. Já osobně? zamyslí se Buchar, Tak jistě právo Volby. Každý má svobodnou Volbu, zda se podrobí zákonům Federace, respektive přijme Světový řád, nebo prostě odejde. Stále je dost zemí na světě, kde Světový řád nepanuje, kde je buď stará demokracie nebo tam vládnou jiné režimy, někdy třeba i diktátoři. Nebo něco napůl mezi nepřímou a přímou demokracií, kdy přijali něco ze Světového řádu, ale ne všechno, nebo se dostatečný počet lidí nevyslovil pro Světový řád a tak nemohly tyhle země být přijatý do Federace. Vůbec právo Volby je nejdůležitější, i v jiných oblastech. Každý jedinec, co je mu šestnáct let a více, má právo Volby. Rozhoduje o svém životě. Ano, souhlasím, právo Volby je jistě klíčové. Co dalšího, Jirko? Tady váhám, pane učiteli. Je toho asi víc. Možná to, že když se chce někdo stát vysokým úředníkem, který spravuje jednotlivý stát, nebo nakonec Federaci, musí být vybrán Systémem, který vyhodnotí objektivně a spravedlivě jeho schopnosti. Vybere prostě ty nejlepší, kteří se na to hodí a ty pak jsou volený. Tedy z nich si lidi můžou vybrat, kdo se jim nejvíc líbí. Například to můžu dokladovat na prezidentovi jednotlivých států. Systém najde ty nejlepší a pokud ty s nominací souhlasí, tady mají tu svoji Volbu, jdou do voleb. A z nich si lidi vyberou toho, kdo se jim nejvíc líbí. Ale lidi mají jistotu, že ten volený není žádný korupčník, populista nebo hlupák. Ale odborník, který už svoje schopnosti prokázal, jinak by nebyl Systémem vybrán. Někteří ale namítali, a asi i namítají, že není vhodné, když vlastně technika za člověka dělá tu první volbu. Myslím tím, že Systém, ve skutečnosti velice složitý program, vybere ty nejlepší, kteří by se na to místo hodili, podívá se významně na prezentujícího pedagog. Já si myslím, pane učiteli, že je to tak správně, říká rozhodným hlasem Buchar, Ten program, jak říkáte, nemůže nikdo podplatit nebo převést. Ten prostě vyhodnotí moc věcí o tom člověku, tedy mnoha lidech, a sestaví žebříček těch nejlepších. A podle toho, kolik je kandidátů do těch kterých voleb, a podle toho, zda s tím ti vybraní souhlasí, tak můžou být zvoleni. Je to tak dle mého spravedlivější, protože ten program je spravedlivý. Má možnost vyhodnotit tolik různých věcí o tom člověku, co člověk objektivně prostě nikdy 9

10 vyhodnotit nedokáže. Nebo by mu to trvalo moc dlouho. Spíš si ale myslím, že nedokáže, protože ten program nemá emoce. Tím myslím, že nehodnotí, jak se mu kdo líbí nebo nelíbí, jak kdo vypadá, ale co už dokázal a co umí. Přesto si mnozí myslí, že by o lidech neměli rozhodovat stroje, jak někteří říkali či říkají, poznamená Novosad. Pak přece mají Volbu, pane učiteli, ne? zavrtí nesouhlasně hlavou prezentující, Pokud se jim Světový řád nelíbí, mohou jít jinam, kde není, ne? ušklíbne se, Možná ale nepůjdou, protože tam nebudou mít to, co tady. Nebudou se mít tak dobře, nebudou tam tak v bezpečí. Ale tu Volbu mají. Když se jim to tak nelíbí. Dobře, Jirko. Řekneš ještě jedno dle tebe klíčové pravidlo? Pokud už jen jedno, zamyslí se Buchar, Pak asi uvedu maximální toleranci mezi lidmi. Myslím tím, že má každý právo na svobodnou Volbu a každý jiný to musí respektovat. Tedy si každý může vybrat svoje náboženství, ale zároveň musí tolerovat Volbu jiných. Taky se nikdo nesmí nikomu posmívat nebo mu dokonce ubližovat kvůli jeho původu, kvůli tomu, jestli má rád muže nebo ženy. Tedy nulová tolerance rasismu, nesnášenlivosti, myslím tím kvůli rase, sexuální orientaci a tak. Toho asi nebylo jednoduché dosáhnout, potom, co vše bylo před nastolením Světového řádu, před nástupem Federace, nadhodí pedagog. Určitě ne, pane učiteli, přikývne prezentující, Právě to tady mám, na dalších snímcích a chci o tom mluvit, zobrazí další slajd, Lidé byli kromě politiků a jejich korupce dost naštvaní i na další věci. Nelíbila se jim zločinnost, kdy se někde málem báli vyjít na ulici, báli se taky teroristů, báli se lidí, co věřili v jiného Boha. Například z radikálního islámu. Proto postupně byla referendy přijímána opatření, které tomu měla zabránit. Pak se každý musel rozhodnout, podstoupit svoji Volbu. Buď na tyto zákony přistoupit, nebo opustit území Federace. Na tomhle se shodli lidi v celé Federaci, ukazuje příklady různých nepokojů, bouřlivých demonstrací, obětí zločinu, ale i příklady lidských trosek v následku užívání drog. V jednotlivých státech se posílila ochrana lidí, využívalo se daleko více techniky. Už předtím byly v největších městech všude kamery, pak ale ještě přibyly a propojily se s tím Systémem, programem. Tak měla policie velký přehled, navíc vznikla i nadnárodní policie. Kdysi se jí říkalo Interpol, pak vznikla Federální policie, která má tak přehled o území všech států. Ta zasahovala proti těm, kteří chtěli porušovat zákon. Takoví buď museli území Federace opustit, nebo byli zavření. A ty, kteří se dopustili největších zločinů, tak jejich život může být i ukončen. Zmínil si teď velmi závažnou změnu, kdy se vrátil do právního řádu trest smrti. O právech bude sice další prezentace, ale máš představu, jak se tento zákon prosadil? položí otázku pedagog. Ano, pane učiteli. Díval jsem se do Systému, na různý soubory. Vlastně i předtím byla většina lidí pro trest smrti. Ale ti volení politici ho nechtěli schválit. Vlastně předtím byl, pak ho zrušili a skoro nikde nebyl. Teď se vrátil, ale jen pro ty nejzávažnější případy, kdy je jednoznačně prokázaná vina takového zločince. Víš, jaký byl hlavní argument těch, kteří protestovali proti trestu smrti? Ano, pane učiteli. Stávalo se, tedy dříve, že byli odsouzení nevinní, pak je popravili a už to nešlo vzít zpátky. Proto pro jistotu ten trest zrušili. Ale teď už tohle nehrozí, díky Systému, díky možnostem nahlédnout přístroji do mozku toho zločince. Teď nehrozí, že by někdo odsoudil nevinného. Navíc ten trest je humánní, ten dotyčný vlastně jen usne a už se neprobudí, nic ho přitom nebolí. Což je tak trochu nespravedlivé k těm, kterým on ublížil, třeba takový terorista. Ale asi je to správně. Určitě je to správně, Jirko, přikývne Novosad, U nás platí humánní zákony, nejsme žádní barbaři. Jak se tedy vrátil trest smrti do zákonů států a Federace? Jak jsem již říkal, pane učiteli, stejně jako u jiných takových zákonů, musela se pro něj vyslovit většina lidí v referendu. Díval jsem se na to do Systému, ani v jednom státě to nebylo méně než pětasedmdesát procent, většinou to bylo přes osmdesát procent a v některých zemích dokonce i přes devadesát procent. Jak vidím, věnoval si své přípravě opravdu hodně času. Tak co tam ještě máš? Ještě tady mám vznik Federální armády. Před vznikem Federace bylo především NATO, tedy vojenské uskupení Evropské unie a Spojených států amerických. Teď existuje společná armáda, nejmocnější na světě, bezvadně vybavená a se skvělou moderní technologií. Jednak chrání území Federace a jednak může zasáhnout kdekoli na světě, třeba i pomocí systémů ve vesmíru. Tak nás může všechny chránit proti všem, kteří by nám chtěli ublížit. V něčem spolupracuje i s Federální policií, některý věci jsou tajný, aby na ně nepřišel nepřítel. 10

11 Znáš, jaké je základní pravidlo pro použití armády? Ano, pane učiteli. Armáda slouží především k ochraně území Federace a nebo k těm zemím, které jsou k Federaci přidružené nebo s ní spolupracují. To mám ještě na dalších slajdech, vlastně jako poslední bod mojí prezentace. Teda smí zasahovat mimo území Federace jen za jasných pravidel. Tehdy, když je Federace požádána nějakým jiným státem o pomoc, nebo když by od někoho hrozil útok na Federaci. To je především od teroristů. Pak může být vyslána mimo území Federace. Dříve o tom rozhodovalo Společenství národů, tak zvané OSN. To teda stále existuje, Federace tam má významný slovo, ale už asi není jeho význam tak velký jako dřív, než vznikla Federace, vyhledá Buchar různé snímky představující zmiňovanou organizaci. Proč myslíš, že už není význam OSN tak velký? ptá se pedagog. Tak díky tomu, že existuje Federace a ta má smlouvy s dalšíma významnýma státama. Státy, opraví se prezentující, To je ten můj poslední bod, spustí další snímky, Tady na téhle animaci je vidět, jak vznikala Federace. Ty červené státy jsou ty, který ji založily, ty oranžové pak ty, které k ní jako první přistoupily, vysvětluje a laserovým ukazovátkem bloudí po obraze, No a tady vidíme, jak se objevovaly další státy, je tam vždycky uvedený rok, kdy do Federace vstoupily, teda byly tam přijaté. Ty jsou označené tou světlejší oranžovou barvou. Tohle je stav k dnešnímu dni, ukáže další snímek, kde má již Federace jednotnou barvu. Pak tady mám ještě další mapu, pokračuje Buchar, Federace je tam červená, tady ty státy, co jsou označené žlutě, mají statut přidružených států k Federaci. Mají tam podobné zákony, ale ne tak úplně, proto nemůžou být součástí Federace, nebo tam lidi prostě nechtějí do Federace vstoupit. Tady vidíte ty hlavní, tedy Spojené státy americké, Kanadu, Čínskou republiku, Koreu, Japonsko a Austrálii. Tyhle země jsou hodně blízké Federaci, hodně spolupracují, většinou dávají i vojáky, když se někde ve světě dělá pořádek, vysvětluje dále. Na tomhle snímku jsou pak další státy, které sice nejsou přidružené k Federaci, ale taky dost spolupracují, spouští prezentující další mapku světa, Ty jsou označené modře. Vidíte, že jich je dost, tady v Africe, Jižní Americe, ale i na Blízkém východě. Z nich je asi nejdůležitější Indie, která má nejvíc obyvatel. Ta se má mimochodem brzo stát přidruženým státem. Naopak některé přidružené státy uvažují o dalším referendu, které by jim umožnilo se stát součástí Federace. Co jsem se díval, tak hlavně v Číně a Austrálii o tom hodně uvažují, teda lidi po tom tam volají. Podle toho, co jsem našel v Systému. No a tím pomalu končím, protože jsem dostal za úkol ukázat historii vzniku Federace a to jsem dle mého naplnil. Alespoň v tom nejdůležitějším, dodá a podívá se zkoumavě na svého učitele. Máš pravdu, tvoje prezentace byla působivá, přikývne ten, Mám ještě dotaz, které státy Federace jsou dle tebe nejdůležitější? Tak nejdůležitější, zamyslí se prezentující, Když se podíváme na tu mapu Federace a přidružených států, vyvolá zpět již předvedený snímek, Tak tady vidíme, že členem Federace je skoro celá Evropa. Každý stát má stejná práva, ale pochopitelně někde je víc lidí a někde míň, ačkoli se v rámci Federace můžou různě stěhovat. Nebo tam přicházet z jiných zemí, když splní podmínky a dostanou právo se stát občanem Federace. Asi nejvíc je Angličanů, Němců, Francouzů a Rusů. Jak ale vidíme, Federace má nějaký členy na každém kontinentě, stejně jako přidružené země nebo spolupracující země. Určitě mají velký význam ty přidružené země, o kterých jsem mluvil. Ty všichni společně udržují na zemi pořádek. Právě pomocí armády Federace a armády Federace a přidružených států, což jsem ale také říkal. Někdo jí nazývá Světová armáda, jak jsem někde četl, vysvětluje, pak se upomene na původní otázku, Jo, abych nezapomněl, tak s tím OSN. Tady je vidět, že nejdůležitější jsou stejně jednání Federace a přidružených států, protože proti nim nemá nikdo naději. Tyhle státy mají ty nejmodernější technologie a nejlepší vojáky, tyhle státy spolu s Federací zajišťují, že nebude nějaká velká válka. Třeba ta třetí světová válka, která by mohla zničit planetu Zemi. Když společně potírají především teroristy. Bylo jednoduché prosadit zákony na území Federace? Tak určitě nebylo, zavrtí hlavou prezentující a ze systému vyvolá pár snímků na podpoření svých slov, Byl především tuhý boj tak říkajíc na dvou frontách. Tím prvním s těmi, co se jim říká organizovaný zločin. Především s těmi, co prodávali tak zvané drogy, pak také zbraně. Někde to byly doslova války, ale díky Federální policii a armádě, a vlastně i díky tomu Systému, se nad nimi zvítězilo. A podle mého teď už moc šancí nemají. Stejně tak to bylo s teroristy. Možná musel odejít z území Federace i někdo, kdo nebyl přímo terorista, ale jen s nimi sympatizoval. Ale když nevyjádřil podporu Světovému řádu, nebo ho nechtěl přijmout, pokrčí rameny. 11

12 Mnozí teroristé se odvolávají na náboženské svobody. Ale to přece není vůbec pravda, odpovídá Buchar vzrušeným hlasem, Nikde na světě není taková míra tolerance. Každý má právo věřit v jakého chce Boha, nebo nevěřit v žádného, což je například tady v našem státě dost rozšířený. Ale když se podíváte, máte tu různý chrámy, kde se modlí lidi různých náboženství. Jen prostě nesmí nic dělat proti těm, co se modlí k jiným. Což je dle mého správný. Stejně byl správný tvrdý postup proti všem, co byli teroristi nebo je podporovali. Co taky dělat s lidmi, co jiným lidem řežou hlavy? Dávají bomby do dopravních prostředků, do škol? Jak se jim bránit? položí sugestivní otázku. Někdo by mohl namítat, že museli území Federace opustit i lidé, kteří nebyli teroristy, jen nechtěli přijmout její řád. Ale to je přece právo jejich Volby. Vrchol demokracie, kdy se má každý právo rozhodnout. Kdo se přece rozhodl odejít, většinou do nějakého státu, který není ani přidružený k Federaci, nebo s ním nespolupracuje, tak přece mohl. Díval jsem se na to, při přípravě téhle prezentace. Bylo s nima zacházeno moc hezky. Mohli si vzít všechno, co chtěli, dokonce těm, co měli málo peněz, ještě Federace nějaké dala, aby mohli odejít. Prostě odcházeli důstojně. Nikdo je ale nenutil, mohli přijmout Světový řád, mohli se dále modlit k jakému chtěli Bohu, mohli dodržovat doma jaké chtěli tradice. Jen prostě museli taky respektovat jiný. Někomu se třeba některá omezení nemusí tak líbit. Pak přece může Federaci opustit. Prosím, když chce, pokrčí rameny prezentující, Já bych to například nikdy neudělal. Neříkám se někam podívat, cestovat skutečně, ne jen virtuálně, pomocí Systému. Ale nikdy bych se nevzdal ochrany Federace. Jen se podívejte na statistiku zločinnosti, na území Federace a jiných států. I u těch přidružených je vyšší, a co pak u těch, kde Světový řád ani trochu neplatí? Tam taky můžete cestovat jen na vlastní riziko, což přece, když chcete někam tam jet, musíte v cestovní kanceláři podepsat. Teda podepsat, že si uvědomujete, že vás tam můžou okrást, ale taky třeba zabít nebo unést. Což je pak váš problém. Ale když někdo chce, může tam jet. Občas slyšíme, koho kde zabili, unesli a tak. Ale zase, každý má svobodnou Volbu, pokud chce riskovat, znovu pokrčí rameny, říkající něco jako kdo chce kam, pomozme mu tam. Mám ještě jednu otázku. Mluvil jsi o Systému, tedy vlastně o velmi propracovaném programu. Můžeš o tom říci pár slov? Nebo není snad důležitý pro vznik Federace? Je hrozně důležitý, kývá hlavou Buchar, Je tam totiž všechno. Každý tam má svůj otisk, tedy údaje o sobě, což bylo odhlasováno v referendu, jako boj proti teroristům. Každý pak má v sobě čip, který je v ruce každého z nás, ukáže levé předloktí, na kterém však díky košili nic vidět není, a i kdyby si vyhrnul rukáv, na první pohled by nikdo nic nezjistil, Ten Systém má dvě stránky, pokračuje, První slouží k ochraně lidí, tím, že jsou monitorováni. Druhý pak, že tam jsou všechny informace, najdeme tam prostě všechno a podle toho, jak jsme staří a jaké zastáváme funkce, máme více práv. Teď, až nám bude čtrnáct, dostaneme právo otevírat některé další soubory. Ty práva se nám rozšíří, až dosáhneme šestnácti let. No a když někdo pracuje na významným postu ve státní nebo dokonce federální správě, tak má pochopitelně ještě víc práv. Nejvíc jich mají ti, co dělají v ústředí Systému, tedy ti, co ten Systém spravují. Někdy se jim a tomu místu říká Centrální mozek lidstva, ale jsou to špičkoví odborníci, prověření, nejschopnější, téměř se zasní. Taky bys tam chtěl pracovat? vycítí pedagog stav mysli svého žáka. Kdo by nechtěl, usměje se lehce tázaný, Ale to znamená, že musím velmi dobře uspět v testech, až mi bude šestnáct let, a dostat právo pokračovat ve studiu na Institutu na druhém stupni. Pak musím uspět i na dalších zkouškách a postupovat dál. Sám Systém si dokáže vybrat ty nejlepší, kteří ho budou spravovat. Ale, zarazí se, Ano, chtěl bych tam jednou pracovat. Je to velká výzva, ti dotyční a jejich rodiny mají velkou prestiž, jsou skvěle zajištěný a tak. Daleko víc, než volení správci států a Federace. Alespoň si to myslím, pane učiteli, podívá se trochu nejistě, pak mu přes tvář přeběhne mírný úsměv, Ten Systém, to je něco božího, pane učiteli. Je to tak složitý, tak dokonalý Už třeba tím, že on sám dokáže vybírat nejvhodnější lidi, dokáže jim na základě testů vybrat budoucnost. Dát jim na výběr z toho, co je pro ně nejlepší. Myslím si, že nejsem špatný, pane učiteli, ale bohužel nevím, jestli to bude stačit. Víte kolik lidí o tom sní? A jak málo se jich tam dostane? Taky to trvá dlouho, napřed musíte být přijati na pracoviště Systému v konkrétním státě, pak můžete postupovat dál, až do toho Centrálního mozku, tedy do ústředí Systému. Jirko, i tahle tvoje slova o mnohém svědčí, dívá se s uznáním Novosad, Máš opravdu velké schopnosti, dané tvým přirozeným intelektem, který ti dovolí se dále rozvíjet. Ale máš pravdu, takových vás je 12

13 mnoho a málokdo se dostane na ty nejzajímavější a nejlukrativnější posty, trochu posmutní, i on není zcela se svým zařazením spokojený, také měl trochu jiné sny, Máš ještě dva roky do závěrečných testů, které jsou pro všechny z vás klíčové. Ale o tom bude jistě daleko více hovořit Jakub, až bude prezentovat vzdělávací systém v našem státě a vlastně i ve Federaci, protože ten s malými nuancemi platí všude. A i v mnoha státech přidružených, o kterých jsi tak poutavě mluvil. Děkuji, pane učiteli. Já se opravdu snažím, abych byl na ty testy připravený. Abych mohl jít studovat na druhý stupeň Institutu a abych dostal co nejlepší nabídku studijních oborů, hovoří vážným hlasem Buchar. Tvoje vystoupení bylo zdařilé. Ale jistě taky dobře odpovíš na otázky svých spolužáků, případně na jejich připomínky. Nuže, pánové, zahajuji diskusi k předvedené prezentaci. Tak kdo položí nějakou otázku či snad bude chtít něco doplnit? podívá se pedagog na své zbylé čtyři svěřence, kteří sedí naproti němu a prezentujícímu. Tak já se zeptám, ozve se bez hlášení Divíšek, jak je zvykem při takových příležitostech, Tobě třeba nevadí, že někdo v tom ústředí, ale i tady u nás, přesně ví, kde se teď nacházíš? Tak vadí nebo nevadí, zamyslí se Buchar, O tom se taky vedly v historii velké diskuse. Já bych to řekl takhle. Vždycky je něco za něco. Každý zákon znamená určité omezení svobody, každé bezpečnostní opatření to taky znamená. Ale lidi se musí rozhodnout, kolik té svobody dají, aby měli větší bezpečnost. A o tomhle taky rozhodovalo referendum. A taky, pokud si vzpomínám, byly dost vysoký procento lidí pro. Kdo nepáchá žádný zločiny, tak se bát přece nemusí. Proto si myslím, že lidi souhlasili s tolika kamerami, se zavedením svých dat do Systému, tím myslím skeny očí, DNA a tak. A taky s tím, že budou mít pod kůží čip, který je nejen identifikuje, ale je také napojený na nervový systém každého z nás. Tedy ty čipy se taky vyvíjeli, nejprve byly hlavně identifikační, pak začali plnit další funkce, třeba i schopnost přivolat lékařskou pomoc, když se začnou kazit životní funkce někoho z nás. To je sice hezký, jenže prostě někdo o tobě pořád ví. To jo, ale vem si, kolikrát už to někomu zachránilo život. Třeba když se ztratilo dítě, nebo když se někdo ztratil na horách. Nebo upadl do kómatu. Navíc to máš stejný jako s komunikačními zařízeními, taky přes ně každý ví, kde právě jsi. Ale nejpodstatnější je, že tohle ochrání území Federace, ale i přidružených států, před různými zločinci a teroristy. Jen aby toho někdo nezneužil, zapochybuje Zelenohorský. Právě proto se k těm informacím dostávají jen prověřené osoby. Které Systém vyhodnotil jako nejdůvěryhodnější, nespolehlivější. A pořád má nad nima kontrolu. Myslím si, že se to v historii už stalo, teda se někdo pokusil někoho vydírat, ale přišlo se na to a pak ten dotyčný skončil. Doslova. Což je jistě správný. Právě ta kontrola je důležitá a určitě i to přesvědčilo lidi, že si to v referendu odhlasovali. Vždyť je každýmu přece jedno, kde právě seš a co tam děláš, pokud teda nepácháš nějaký zločin. Taky, za co by tě tak vydírali, když máš právo si zvolit, jak budeš žít? Jestli budeš nevěřící nebo věřit v Boha, pak si můžeš vybrat, ve kterého. Stejně máš právo si zvolit, jestli chceš žít s ženskou nebo chlapem a nikdo ti nic nesmí říkat. Je jedno, jestli seš Čech, Rusák, Čínan, Róm nebo Arab. Když dodržuješ Světový řád, můžeš dělat všechno, na co stačí tvoje schopnosti. To beru, ale o těch schopnostech rozhoduje ten Systém, podotkne se Zelenohorský. Což je jenom správně. Vem si třeba to, že by ty testy vyhodnocovali lidi a ne Systém. Pak se třeba někomu nebude líbit tvůj ksicht nebo to, že seš na chlapy Nejsem na chlapy. To dávám jako příklad. Ale i kdybys byl, tak Systému je to jedno. Ten jen posuzuje tvoje schopnosti, na co se hodíš, kde se můžeš prosadit. Což je naprosto skvělý. Kdyby to tak nebylo, tak si třeba vybereš špatně a pak budeš jen průměrný nebo dokonce špatný pracovník. Mluvíš jak ti ze Systému. Jistě, taky s tímhle naprosto souhlasím. Tobě se to mluví, když seš z nás nejchytřejší, ušklíbne se Pařízek. Každý z vás má přece svoje schopnosti a dovednosti. Když ti Systém najde, kde se nejvíc uplatníš a navíc, vždycky ti dává nabídku, nevím, že by někdo někdy dostal jen jednu nabídku. Prý jsou vždycky minimálně tři, jsem tedy slyšel nebo někde četl. Ale Systém ti hlavně říká, na co seš nejlepší a ty se pak můžeš rozhodnout, co z toho si vybereš. 13

14 Taky se mi to nemusí líbit, upozorní Divíšek. Nemusí, ale bude ti už šestnáct a budeš mít plný práva. Taky Volbu. Můžeš se třeba sebrat a odjet mimo Federaci, když budeš chtít. Nikdo ti nebude bránit, asi ti ještě něco dají na cestu. Na druhý straně, když některou z nabídek přijmeš, tak se o tebe Systém i Federace postará. Najde ti uplatnění, umožní ti předtím teda dál studovat, to, na co máš vlohy. O tomhle budeme určitě diskutovat, až budeme probírat vzdělávací systém, zasáhne do debaty pedagog, Držel bych se tématu, tedy historie vzniku Světového řádu. Žáci uposlechnou a vracejí se k některým probíraným otázkám. Buchar odpovídá velmi zasvěceně, často si pomáhá zpětným vyvoláním slajdů ze své prezentace nebo i vytažením informací ze Systému. Někdy i různými ilustracemi, animacemi. Diskuse trvá další dvě hodiny, je dvakrát přerušena přestávkou na odpočinek nebo pro odskočení na toaletu. PREZENTACE DRUHÁ POLITICKÝ SYSTÉM FEDERACE Skupina A20 se schází s učitelem Novosadem znovu o dva dny později. Všichni vědí, co bude probíraným tématem a mohli si i připravit případné otázky. Stejně jako si připravil svou prezentaci Ondřej Maslák. Je si vědom, že přichází po Jirkovi, který je z nich opravdu asi nejchytřejší, nejbystřejší. I proto se přípravě své prezentace věnoval velmi pečlivě, určitě i její hodnocení, stejně jako jeho jiných vystoupení a malých testů z jednotlivých předmětů, bude zaneseno do Systému a bude jím vyhodnocené při závěrečném testu. Mým úkolem je představit a rozebrat politický systém Federace, začíná se soustředěným výrazem, dává si i pozor na výslovnost a spisovné výrazy, Budu v něčem navazovat na prezentaci Jirky, kterou jsme viděli před dvěma dny. Ten mluvil o tom, jak se dospělo ke Světovému řádu, ke vzniku Federace a k tomu, které státy ji tvoří. Já se budu zabývat politickým systémem, který je v jednotlivých státech a pak i v celé Federaci. Podle mého jsem měl dvě možnosti, buď začít od shora, tedy od politického systému Federace, nebo naopak, od jednotlivých států. Rozhodl jsem se to udělat od spodu, tedy od jednotlivých regionů, pak států a nakonec se dostat až k Federaci. Ale napřed jsem se rozhodl vysvětlit několik pojmů, o kterých budu mluvit, pokud teda můžu, podívá se na svého učitele. Je to tvůj prostor, Ondro, ty si rozhodni, jak začneš a jak prezentaci povedeš. Ale osobně nápad vysvětlit některé pojmy považuji za dobrý, říká Novosad, což dle jeho očekávání žáka potěší, soudě podle jeho výrazu. Dobře, začnu tedy těmi několika pojmy. Na snímcích máte přesné definice, které jsem nalezl v Systému, já se je pokusím vysvětlit svými slovy, jak je požadováno. Tady začnu od shora, tedy pojmem Federace. To znamená, že se skupina států dohodne na svém sdružení, kdy si vymezí, co bude řešit ta Federace a co ty státy. To pak vysvětlím. Stát je pak útvar, ve kterém se nachází lidé, kteří žijí na jeho území a hlásí se k němu. Z historie jsem zjistil, že zpočátku byl tvořen na základě toho, že nějaký národ, který mluvil stejnou řečí, si vytvořil svůj stát. Teď už je v něm více národností, ale každý, kdo tam žije, musí dodržovat zákony toho státu. A pochopitelně i té Federace, když je stát členem té Federace. No a pak tu máme regiony, což je různý v různých státech, podle toho, jak jsou velký. Někdy se ale místo státu říká region, i když regiony jsou až pod státem. Je v tom trochu zmatek. Ale k těm skutečným regionům. Tam je regionální samospráva, která řeší některý věci, co neřeší stát ani města nebo sdružení obcí. Nejnižším článkem jsou města nebo sdružení obcí. Ukázalo se, že je zbytečné, aby každá menší obec či vesnice měla svého starostu, jak to bývalo dříve. Buď město, nebo sdružení více obcí má svoji správu, která řeší místní věci. Což má teď dost zjednodušené proti minulosti, když existuje Systém. Ale tohle se zachovalo, ukazuje několik map České republiky, na níž jsou různými barvami označené regiony i oblasti, které spravují města či sdružení obcí. Politický systém je systém, díky kterému se zajišťuje správa daného území, regionu, státu. V historii jich bylo mnoho, od městských států, před diktátory, krále, krále s různými parlamenty až k republikám s různě volenými politiky. Jirka už mluvil o historii. Volby jsou příležitostí lidí, aby vyjádřili svůj názor, vybrali si z nabízených možností nebo osob tak, jak to považují za nejlepší. Referendum je všelidové hlasování, ve kterém lidé vyjadřují svůj názor na něco, co je předmětem toho referenda. Jsou dopředu dána pravidla, kdy je 14