VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2014 ALEXANDRA KOPOLOVIČOVÁ

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU BAKALÁŘSKÁ PRÁCE 2014 ALEXANDRA KOPOLOVIČOVÁ

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, Praha 5 BAKALÁŘSKÁ PRÁCE KOMUNIKACE A LIDSKÉ ZDROJE Vysoká škola ekonomie a managementu info@vsem.cz /

3 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, Praha 5 NÁZEV BAKALÁŘSKÉ PRÁCE/TITLE OF THESIS Společnost s ručením omezeným před a po rekodifikaci soukromého práva The limited liability company before and after re-codification of the private law Červen/2014 TERMÍN UKONČENÍ STUDIA A OBHAJOBA (MĚSÍC/ROK) Alexandra Kopolovičová/KLZ 8 JMÉNO A PŘÍJMENÍ / STUDIJNÍ SKUPINA JUDr. Ing. Jaroslav Staněk, CSc. JMÉNO VEDOUCÍHO BAKALÁŘSKÉ PRÁCE PROHLÁŠENÍ STUDENTA Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci na uvedené téma vypracovala samostatně a že jsem ke zpracování této bakalářské práce použila pouze literární prameny v práci uvedené. Jsem si vědoma skutečnosti, že tato práce bude v souladu s 47b zák. o vysokých školách zveřejněna, a souhlasím s tím, aby k takovému zveřejnění bez ohledu na výsledek obhajoby práce došlo. Prohlašuji, že informace, které jsem v práci užila, pocházejí z legálních zdrojů, tj. že zejména nejde o předmět státního, služebního či obchodního tajemství či o jiné důvěrné informace, k jejichž použití v práci, popř. k jejichž následné publikaci v souvislosti s předpokládanou veřejnou prezentací práce, nemám potřebné oprávnění. Datum a místo: V Praze, dne podpis studenta PODĚKOVÁNÍ Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu bakalářské práce za metodické vedení a odborné konzultace, které mi poskytl při jejím zpracování. Vysoká škola ekonomie a managementu info@vsem.cz /

4 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, Praha 5 1. Cíl práce: SOUHRN Cílem práce je srovnání právní úpravy společnosti s ručením omezeným podle obchodního zákoníku (1991) a podle zákona o obchodních korporacích (2012), vyzdvihnout nejdůležitější změny týkající se tohoto typu společnosti a posoudit jejich aplikovatelnost do praxe. 2. Výzkumné metody: Rešerše odborné literatury, zejména příslušných právních předpisů. Popis a srovnání právní úpravy týkající se společnosti s ručením omezeným podle obchodního zákoníku (1991) a podle zákona o obchodních korporacích (2012). 3. Výsledky výzkumu/práce: S nástupem nové soukromoprávní úpravy prošla společnost s ručením omezeným dosti výraznými změnami, za které autorka považuje zejména: - stanovení minimální výše vkladu v hodnotě 1 Kč a zrušení povinnosti vytvářet základní kapitál; - existence více druhů podílů; - důraz na vykonávání funkce s péčí řádného hospodáře a zavedení podnikatelského úsudku; - povinnost člena statutárního orgánu vydat za porušení povinností prospěch, který získal v souvislosti s výkonem funkce, či možnost jeho diskvalifikace. 4. Závěry a doporučení: Předně je důležité doporučit společnostem, resp. osobám, jež za společnost jednají, aby neopomíjely nutnost upravit ujednání svých společenských smluv tak, aby byla v souladu se zákonem o obchodních korporacích (2012). V opačném případě může na návrh rejstříkového soudu dojít až ke zrušení společnosti. Stejně tak je důležité podrobit úpravě i smlouvy o výkonu funkce, a to zejména v oblasti odměňování. V obou uvedených případech musí být změny provedeny nejpozději do Po srovnání právní úpravy lze konstatovat, že rekodifikace soukromého práva vnáší do podnikatelského prostředí klíčové změny, jež mají jak pozitivní, tak i negativní dopad. Obecně lze jako pozitivní spatřovat větší míru smluvní volnosti při úpravě společnických práv a povinností, nebo novou úpravu podílů. Autorka však považuje za dosti nešťastné upuštění od tvorby základního kapitálu. Další výraznou změnou je úprava v oblasti povinností a odpovědnosti členů statutárního orgánu. Lze říci, že zákon (ZOK, 2012) věnuje této problematice nově mnohem více prostoru, avšak pro členy statutárního orgánu to v případě pochybení znamená i mnohem větší míru odpovědnosti. Týž zákon dále zavádí do podnikatelského prostředí určitou právní nejistotu, jež je dána např. nejasným výkladem při řešení souběhu funkcí, resp. je dána úplnou absencí této úpravy. Nová právní úprava bezesporu vnese do podnikatelského prostředí v prvních letech určitou právní nejistotu, neboť bude chybět především vhodná judikatura a bude se řadu let čekat na soudní rozhodnutí, která budou v praxi dobře aplikovatelná. KLÍČOVÁ SLOVA Zákon o obchodních korporacích, obchodní zákoník, právní úprava, společnost s ručením omezeným. Vysoká škola ekonomie a managementu info@vsem.cz /

5 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMIE A MANAGEMENTU Nárožní 2600/9a, Praha 5 1. Main objective: SUMMARY The aim of the thesis is to compare legislation of the limited liability company on the basis of the Commercial Code (1991) and the Act on Corporations (2012), highlight the most important changes relating to the limited liability company and assess their applicability to practice. 2. Research methods: Review of reference books, particularly relevant legislation. Description and comparison of legislation relating to the limited liability company on the basis of the Commercial Code (1991) and the Act on Corporations (2012). 3. Result of research: With emergence of new private law legislation, the limited liability company went through fairly significant changes, for which the author considers in particular: - determination of the minimum amount of deposit in the amount of 1 CZK and abolition of the obligation to make registered capital; - existence of multiple types of shares; - emphasis on the function performed with due diligence of a careful manager and implementation of business judgement; - obligation of the statutory authority to render benefits, gained in connection with their function performance, because of breaching duties, or the possibility of their disqualification. 4. Conclusions and recommendation: First, it is important to suggest companies, respectively persons who are acting on the behalf of them, not neglecting the need for adjusting arrangements of their partnership agreements so that they are in accordance with the Act on Corporations (2012). Otherwise, the dissolution of the company may happen at the proposal of the Companies House. It is equally important to put the contracts of function performance to adjustment, especially in area of remuneration. In both stated cases, the amendments must be made no later than July 1, After comparing the law, it can be stated that re-codification of the private law brings key changes into the business environment, which have both positive and negative impacts. Generally, a greater degree of contractual freedom in adjusting rights and obligations of partners can be seen as a positive facet, as well as the new adjustment of shares. The author, however, considers it unfortunate abandonment of the registered capital. Another significant change is the modification in the area of duties and responsibilities of the statutory authority. It can be said that the law (Act on Corporations, 2012) has been paying attention to this issue more recently, but in a case of misconduct, it also means much greater degree of responsibility from the side of the members of the statutory authority. Furthermore, the same Act introduces some legal uncertainty into the business environment, which is given, for example, by an unclear interpretation when dealing with overlapping functions, respectively by the complete absence of the adjustment. The new legislation undoubtedly will bring some legal uncertainty into the business environment in first years, since it will miss appropriate judicature especially, and it will be necessary to wait many years for the court decisions which will be applied well in practice. KEYWORDS Business Corporations Act, Commercial Code, legislation, limited liability company. JEL CLASSIFICATION K20 General, K23 Regulated Industries and Administrative Law Vysoká škola ekonomie a managementu info@vsem.cz /

6

7 Obsah 1 Úvod Cíl bakalářské práce Metodika Teoreticko-metodologická část Právní úprava společnosti s ručením omezeným podle obchodního zákoníku Základní kapitál Vklady společníků Obchodní podíl společníka Založení a vznik společnosti Společenská smlouva Orgány společnosti Zrušení a zánik společnosti Rekodifikace soukromého práva Nový občanský zákoník Zákon o obchodních korporacích Právní předpisy související se rekodifikací Praktická část Právní úprava společnosti s ručením omezeným podle zákona o obchodních korporacích Základní kapitál a vklady společníků do společnosti Podíly společníků Společenská smlouva Založení a vznik společnosti Členové orgánu společnosti s ručením omezeným a jejich povinnosti Péče řádného hospodáře Pravidlo podnikatelského úsudku Sankce za porušení povinností Valná hromada Jednatelé Smlouva o výkonu funkce jednatele Souběhy funkcí Zrušení a zánik společnosti Zhodnocení nové soukromoprávní úpravy Závěr Literatura... 40

8 Seznam použitých právních předpisů Označení zákona v BP občanský zákoník obchodní zákoník nový občanský zákoník zákon o mezinárodní m právu soukromém zákon o obchodních korporacích zákon o veřejných rejstřících insolvenční zákon zákon o nemocenském pojištění zákoník práce zákon o daních z příjmu Označení zákona podle Sbírky zákonů ČR zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob zákon č. 182, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) zákon č. 187, zákon o nemocenském pojištění zákon č. 262, zákon zákoník práce zákon č. 586, zákon České národní rady o daních z příjmu Zdroj, z něhož byl zákon citován Občanský zákoník a související předpisy: podle stavu k Ostrava: Sagit, ÚZ č Obchodní zákoník a další zákony: podle stavu k Ostrava: Sagit, ÚZ č Nový občanský zákoník 2014:rejstřík: redakční uzávěrka Ostrava: Sagit, ÚZ č ČR. Zákon č. 91 ze dne 25. ledna 2012, o mezinárodním právu soukromém. In: Sbírka zákonů ČR. 2012, částka 35, s Dostupné z: 12_MEZINARODNI_PRA.PDF. Zákon o obchodních korporacích 2014: rejstřík: redakční uzávěrka Ostrava: Sagit, ÚZ č ČR. Zákon č. 304 ze dne 30. září 2013, o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. In: Sbírka zákonů ČR. 2013, částka 116, s Dostupné z: ČR. Zákon č. 182 ze dne 9. května 2006, o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). In: Sbírka zákonů ČR. 2006, částka 62, s Dostupné z: ČR. Zákon č. 187 ze dne 12. května 2006, zákon o nemocenském pojištění. In: Sbírka zákonů ČR. 2006, částka 64, s Dostupné z: ČR. Zákon č. 262 ze dne 7. června 2006, zákon zákoník práce. In: Sbírka zákonů ČR. 2006, částka 84, s Dostupné z: ČR. Zákon č. 586 ze dne 18. prosince 1992, zákon České národní rady o daních z příjmu. In: Sbírka zákonů ČR. 1992, částka 117, s Dostupné z: Tabulka poskytuje přehled o tom, jak je na právní předpisy v textu práce odkazováno. Autorka vždy pracovala s aktuální podobou daného zákona, v textu mu ale pro přehlednost přiděluje jeho původní rok vydání, jak je uveden ve Sbírce zákonů ČR. Autorka v textu odkazuje na konkrétní obsah jednotlivých zákonů (tedy paragrafy, odstavce, nebo celkově vydání zákona), nikoliv na podoby, jichž nabývají (elektronické, tištěné publikace atd.). Díla, z nichž autorka vycházela při práci se zákony, jsou tedy součástí výše uvedené tabulky a seznamu literatury na konci práce, v textu na ně však není s ohledem na přehlednost odkazováno.

9 Seznam použitých zkratek ObčZ ObchZ NOZ NZMPS ZOK ZVR MS ČR Občanský zákoník Obchodní zákoník Nový občanský zákoník Nový zákon o mezinárodním právu soukromém Zákon o obchodních korporacích Zákon o veřejných rejstřících Ministerstvo spravedlnosti České republiky

10 1 Úvod Téma této bakalářské práce s názvem Společnost s ručením omezeným před a po rekodifikaci soukromého práva bylo zvoleno hned z několika důvodů. Nejpodstatnějším důvodem je rozsáhlá rekodifikace soukromého práva, která v České republice nemá obdoby. Jádro rekodifikace tvoří nový zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ), zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen ZOK anebo zákon o obchodních korporacích), a zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (NZMPS). Přijetím NOZ (2012) a ZOK (2012) došlo od k rozsáhlým změnám, které se týkaly všech soukromoprávních subjektů, tzn. fyzických i právnických osob, podnikatelů i nepodnikatelů. Činnost právnických osob upravuje v obecné rovině NOZ (2012), který je ve vztahu k zákonu o obchodních korporacích (2012) obecným právním předpisem. Zvláštní právní úpravu obchodních společností a družstev následně zahrnuje zákon o obchodních korporacích (2012). Je však třeba nadále brát zřetel i na některá ustanovení obchodního zákoníku, tzn. zákona č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník), neboť dle přechodných ustanovení ZOK (2012) budou obsahem společenských smluv společností s ručením omezeným, které vznikly před účinností ZOK, nadále i dosavadní ustanovení obchodního zákoníku, která upravovala práva a povinnosti společníků, pokud nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona o obchodních korporacích, nebo se v nich společníci neodchýlili ve společenské smlouvě. Dalším aspektem výběru tématu byla skutečnost, že společnost s ručením omezeným je v České republice považována za jednu z nejpoužívanějších forem obchodních společností a že v rámci rekodifikace soukromého práva prošel právě tento typ obchodní společnosti nejvíce změnami. Tyto změny mají velký dopad na fungování stávajících společností, ale také přinášejí odlišné možnosti při zakládání nových společností. Práce je rozdělena do tří částí. V začátku teoretické části bude představena stručná charakteristika společnosti s ručením omezeným. Následně bude teoretická část věnována popisu právní úpravy společnosti s ručením omezeným upravené obchodním zákoníkem (1991). Budou popsány základní pojmy týkající se společnosti s ručením omezeným, aby se čtenář mohl zorientovat v právní úpravě společnosti a následně lépe porozumět především části věnované srovnání dvou právních úprav. Dále se autorka práce přesune k části věnované samotné rekodifikaci soukromého práva, která má za cíl seznámit čtenáře se záměrem a účelem rekodifikace. Zároveň se pokusí o zhodnocení smyslu celého procesu. V této části bude také představen nový občanský zákoník (2012), který obsahuje všeobecná pravidla pro soukromý život; dále zákon o obchodních korporacích (2012), který je předpisem zcela novým a upravuje pouze specifickou oblast obchodních korporací. Závěrem této části bude stručně popsána i doprovodná legislativa související s rekodifikací soukromého práva. Ve třetí části práce se pozornost autorky zaměří na novou právní úpravu společnosti s ručením omezeným podle zákona o obchodních korporacích (2012). Ta bude představena formou srovnání se starou právní úpravou dle obchodního zákoníku (1991). Bude postupováno analogicky dle teoretické části s tím, že se autorka bude věnovat ve větší míře oblastem, které prošly nejvíce změnami a kterým je dle jejího názoru nutno věnovat zvláštní pozornost. V oblastech, které jsou nejproblematičtější, se autorka rovněž pokusí o posouzení jejich dopadu na praxi. Tato část bude zakončena stručným zhodnocením celé nové soukromoprávní úpravy. 1

11 S ohledem na skutečnost, že nová právní úprava společnosti s ručením omezeným vstoupila v účinnost téměř ve stejném okamžiku, kdy bylo započato se psaním této práce, bude se autorka této práce zabývat též vývojem rozdílných právních názorů na vybrané rekodifikační nejasnosti. 1.1 Cíl bakalářské práce Bakalářská práce má za cíl srovnat právní úpravu společnosti s ručením omezeným podle obchodního zákoníku a její novou právní úpravu podle zákona o obchodních korporacích. Cílem je kromě toho poskytnout přehled nejvýznamnějších a nejdůležitějších změn v úpravě společnosti s ručením omezeným a zhodnotit jejich dopad na praxi. 1.2 Metodika Práce vznikla na základě prostudování odborné literatury, zejména příslušných zákonů České republiky. Nejdůležitějšími zdroji této práce byly zejména právní předpisy, ze kterých autorka vycházela při popisu právní úpravy. Tyto právní předpisy, zejména interpretaci jednotlivých ustanovení, dále doplňovala o odbornou literaturu, zejména v těch případech, kdy bylo zapotřebí vysvětlit určité interpretační nejasnosti. Odborná literatura byla pro tyto účely zapůjčena v knihovně České národní banky. Autorka pro výklad nové právní úpravy čerpala i z důvodových zpráv příslušných zákonů, které poskytují určitá výkladová stanoviska. Pro samotný rozbor právní úpravy byly všechny uvedené zdroje dostačující, ale autorka chtěla svůj text obohatit i o právní názory či stanoviska odborníků na dané téma a k tomuto účelu použila i některé internetové zdroje. V části zaměřené na rekodifikaci soukromého práva byly stěžejním zdrojem především informace z webových stránek Ministerstva spravedlnosti ČR, z nichž se autorka zaměřila zejména na informace týkající se přípravy civilního kodexu včetně celého legislativního procesu. Následně je doplňovala i o názory odborníků na potřebu nového občanského zákoníku (2012). Při samotném srovnávání původní a nové právní úpravy autorka opět vycházela především z právních předpisů. Avšak pro prvotní orientaci použila srovnávací texty Lasáka (2013), které se ukázaly jako přehledný podklad pro posouzení, jak se určitá ustanovení změnila oproti původní úpravě. Následně autorka čerpala především z publikovaných výkladových komentářů k zákonu o obchodních korporacích (2012), ve kterých hledala řešení určitých otázek či nejasností. Aby autorka mohla provést či zhodnotit dopad nové právní úpravy na praxi, hledala informace buď na internetových stránkách zabývajících se danou problematikou, nebo v článcích tištěných odborných časopisů. Na základě takto shromážděných a zpracovaných informací si autorka utvářela vlastní názor na danou problematiku a následně se snažila své myšlenky a poznatky aplikovat do praxe. 2

12 2 Teoreticko-metodologická část Základní charakteristikou všech obchodních společností je fakt, že se jedná o právnickou osobu, která má právní subjektivitu a je zapisována do zákonem určeného rejstříku. Společnost s ručením omezeným je tradičně považována za kapitálovou společnost se všemi základními rysy kapitálových společností. Současně však vykazuje i prvky, které jsou charakteristické pro osobní společnosti. Eliáš et al. (2010, s. 182) ve své publikaci uvádějí, že společnost s ručením omezeným stojí na pomezí kapitálových a osobních společností a představuje tak přechodnou formu, v níž jsou spojeny výhody charakteristické pro obě skupiny společností. Z publikace Eliáše et al. (2010, s. 182) je patrné, že společnost s ručením omezeným nevznikla z potřeb hospodářského života, jak tomu bylo u ostatních typů obchodních společností, ale jako umělý výtvor zákonodárců právě z důvodu, aby maximalizovala výhody a minimalizovala nevýhody obou existujících typů společností. Záměr zákonodárců byl naplněn, neboť touto tzv. přechodnou formou se společnost s ručením omezeným stala nejvyužívanější formou obchodní společnosti. Je zde ale důležité podotknout, že právě díky této kombinaci výhod bývá v podnikatelských kruzích často i zneužívána k podvodným praktikám. Společnost s ručením omezeným může být založena jak za účelem podnikání, tak za účelem jiným. Přesto je však vždy brána jako podnikatelský subjekt, což, jak uvádí Dvořák (2008, s. 13), plyne i ze samotné podstaty její existence a smyslu. Pro společnost s ručením omezeným vyplývá z obchodního zákoníku povinnost tvorby základního kapitálu z vkladů všech společníků v minimální požadované výši. Vedle povinnosti vytvářet základní kapitál je zde i vkladová povinnost každého společníka podílet se právě na tvorbě základního kapitálu. Podle Eliáše et al. (2010, s. 184) by měl základní kapitál představovat určitou garanci vůči třetím osobám, že pohledávky budou skutečně splaceny. Ze samotného názvu společnosti vyplývá, že ručení společníků za závazky společnosti je omezené, neboť ti ručí za závazky společnosti do doby, než všichni společníci splní svoji vkladovou povinnost a splacení vkladů je zapsáno do Obchodního rejstříku (Faldyna et al., 2010, s. 377). Zde jsou patrné rysy osobní společnosti, ve které společníci ručí za její závazky veškerým svým majetkem. Rozdíl spočívá právě v této omezenosti ručení. Podle Štenglové et al. (2009, s. 343) pro ručení společníků u tohoto typu společnosti platí, že ručí společně a nerozdílně a věřitelé mohou požadovat plnění na kterémkoliv ze společníků bez ohledu na to, zda svoji povinnost splnil, či nikoliv. Autoři k tomu dále poznamenávají, že ve chvíli, kdy dojde v plném rozsahu ke splacení a k zapsání splacení všech vkladů do rejstříku, společníci již nepřebírají neomezené ručení za závazky společnosti. Společnost s ručením omezeným jakožto právnická osoba za porušení svých závazků ručí celým svým majetkem (Štenglová et al., 2009, s. 343). Eliáš et al. (2010, s. 195, s. 199) uvádějí, že společníci mají určitá práva a povinnosti, avšak jejich rozsah je nerovný a řídí se zejména majetkovou účastí společníka na společnosti. Podle zmíněných autorů se nepředpokládá, že by společníci sami řídili a kontrolovali společnost, ale naopak vytváří vnitřní orgány stanovené obchodním zákoníkem (1991), které tyto funkce plní. Společníci totiž nemají povinnost se osobně podílet na činnosti podniku. Stejně tak zákon nestanoví pro společníky zákaz konkurenčního jednání. V těchto bodech se projevuje ryze kapitálová povaha společnosti. 3

13 2.1 Právní úprava společnosti s ručením omezeným podle obchodního zákoníku Společnost s ručením omezeným patří mezi nejmladší právní formy obchodních společností. Jak již bylo řečeno výše, byla vytvořena uměle rozhodnutím zákonodárců. První zákon o společnosti s ručením omezeným byl schválen roku 1892 Říšským sněmem. Eliáš et al. (2010, s. 182) vysvětlují, že tento zákon ji koncipoval jako modifikovanou kapitálovou společnost, jež by omezovala rozsah ručení společníků, které je charakteristické pro osobní společnost, avšak s podstatně jednodušší organizační strukturou a těsnějším vztahem společníků ke společnosti, než je tomu u akciové společnosti. Podle Dvořáka (2008, s. 2) se německý zákon stal vzorem pro právní úpravy v celé řadě dalších zemí. Obchodní zákoník prošel od roku 1992, kdy nabyl účinnosti, velkou řadou novel. Právní úprava obchodních společností je obsažena v části druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů. Obecná ustanovení obchodního zákoníku o obchodních společnostech ( 56 75c) platí pro všechny formy obchodních společností, neobsahuje-li ovšem tento zákoník v rámci zvláštní úpravy jednotlivých forem společností odchylnou úpravu. Na společnost s ručením se tedy mohou úměrně použít výše uvedená obecná ustanovení o obchodních společnostech. Dále je pak právní úprava tohoto typu společnosti zvláštně upravena v obchodního zákoníku (1991). Obchodní zákoník (1991) v rámci 105 definuje společnost s ručením omezeným jako společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a jejíž společníci ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do obchodního rejstříku. (obchodní zákoník, 1991, 105 odst. 1) Dále, jak uvádí 105 odst. 2 téhož zákona, může být společnost založena jednou osobou, avšak s tou podmínkou, že tento společník nemůže být zároveň jediným společníkem nebo zakladatelem jiné společnosti s ručením omezeným. Tentýž paragraf určuje i maximální možný počet společníků, tj. padesát. 2.2 Základní kapitál Společnost s ručením omezeným jakožto kapitálová společnost vždy vytváří obligatorně základní kapitál. Obecná ustanovení obchodního zákoníku o obchodních společnostech definují základní kapitál jako peněžní vyjádření souhrnu peněžních i nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti. (obchodní zákoník, 1991, 58 odst. 1) Základní kapitál musí být vyjádřen v jednotkách české měny. Podle Štenglové et al. (2009, s. 217) základní kapitál netvoří jednotlivé hodnoty, které jsou předmětem vkladů společníků. Podle zvláštního ustanovení obchodního zákoníku (1991, 108 odst. 1) musí základní kapitál společnosti s ručením omezeným činit alespoň Kč. Štenglová et al. (2009, s. 346) dále zdůrazňují, že vytvoření základního kapitálu je nezbytným předpokladem vzniku tohoto typu společnosti. Základní kapitál musí být po celou dobu existence společnosti zachován alespoň v minimálně přípustné výši a pod tuto hranici nesmí klesnout po celou dobu trvání společnosti. Je však třeba zdůraznit, že pokud základní kapitál klesne po zákonnou minimální mez, žádná sankce nenásleduje, a to bez ohledu na případnou insolvenci. Základní kapitál plní ve společnosti určitou funkci. Podle Dvořáka (2008, s ) se zde vzhledem k tomu, že základní kapitál je určitou majetkovou základnou společnosti a jedná se o minimální objem prostředků, který je společnost povinna mít po celou dobu 4

14 své existence, projevuje princip ochrany věřitelů. Jeho minimální přípustná výše by měla sloužit k zajištění ochrany třetích osob, avšak z praktického hlediska není význam takovéto ochrany příliš vysoký, neboť společnost může být zcela insolventní, např. z důvodu nedobytných pohledávek (Štenglová et al., 2009, s. 346). Základní kapitál dále slouží k vyjádření míry účasti jednotlivých společníků na fungování společnosti. Výše obchodního podílu je ze zákona (obchodní zákoník, 1991) dána poměrem vkladu každého společníka k základnímu kapitálu (Dvořák, 2008, s. 236). 2.3 Vklady společníků Základní ustanovení obchodního zákoníku (1991, 59 odst. 1) obecně definuje, co se rozumí vkladem společníka: Vkladem společníka je souhrn peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, které se určitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti. Vzhledem k tomu, že vztahy společníků a společnosti jsou majetkové povahy, má i postavení společníka ve společnosti majetkový základ (Eliáš et al., 2010, s ). Autoři dále objasňují různé významy, které v sobě termín vklad skrývá (Eliáš et al., 2010, s. 20, 22, 30, 39): - předmět vkladu, tj. peněžité či nepeněžité plnění, které se společník zavazuje společnosti poskytnout; - vkladová povinnost společníka, tj. společník má povinnost poskytnout vklad a společnost má právo požadovat na něm předmět vkladu a povinnost předmět vkladu přijmout; - majetkový základ podílu společníka na společnosti a velikost vkladu společníka podmiňuje výši podílu a tím i význam právního postavení společníka ve společnosti. Právní úprava u společnosti s ručením omezeným předepisuje minimální rozsah jednotlivého vkladu. Kogentní ustanovení 109 obchodního zákoníku (1991) stanovuje, že výše vkladu společníka musí činit alespoň Kč. Tentýž paragraf v odstavci 2 dále stanoví, že každý společník se na základním kapitálu společnosti může podílet pouze jedním vkladem a výše vkladu může být pro společníky rozdílná, avšak musí být dělitelná na celé tisíce. Podle Štenglové et al (2009, s. 348) výši vkladu každého společníka stanoví společníci ve společenské smlouvě, avšak musí respektovat ustanovení o dodržení minimální výše vkladu a zároveň i ustanovení o minimální výši základního kapitálu společnosti. Autoři dále zdůrazňují, že výše vkladů jednotlivých společníků je jednou z podstatných náležitostí společenské smlouvy a není-li výše vkladů uvedena, způsobuje to neplatnost společenské smlouvy. 2.4 Obchodní podíl společníka Obchodní podíl je jedním z klíčových pojmů právní úpravy společnosti s ručením omezeným. Chápe se jako dvousložkový. Každý podíl má svoji kvalitativní a kvantitativní stránku. Podle Faldyny et al. (2010, s. 207) se mezi společníky a společností vytváří právní vztah charakterizovaný svými subjekty (společností a společníky) a obsahem, který představují práva a povinnosti subjektů vůči sobě navzájem. Pro vyjádření existence tohoto vztahu se užívá právě pojmu podíl (Eliáš et al., 2010, s. 56). Otázka obchodního podílu společnosti s ručením omezeným je speciálně upravena ustanovením 114 a následujícím (obchodní zákoník, 1991). Obchodní podíl 5

15 představuje účast společníka na společnosti a z této účasti plynoucí práva a povinnosti. (obchodní zákoník, 1991, 114 odst. 1) Z uvedené definice je zřejmé, že účast společníka na společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti představují stránku kvalitativní. Právní teorie tato práva a povinnosti rozdělila podle různých aspektů. V publikacích Faldyny et al. (2010, s. 208) i Eliáše et al. (2010, s ) jsou shodně roztříděna následujícím způsobem. Práva společníka: 1. práva na majetkové plnění, která zahrnují právo na podíl na zisku či právo na vypořádání společníka a společnosti; 2. práva podílet se na řízení a kontrolu činnosti společnosti a také právo na informace o záležitostech společnosti. Povinnosti společníka: 1. povinnost poskytnout majetkové plnění, čímž se rozumí vkladová a příplatková povinnost; 2. povinnosti různého charakteru, které může stanovit společenská smlouva. Obchodní zákoník (1991, 114 odst. 1) dále definuje, že výše obchodního podílu se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Velikost podílu, tedy míra, jakou společník ovlivňuje rozhodování ve společnosti, a hodnota podílu představují stránku kvantitativní. Ustanovení o výši obchodního podílu má však dispozitivní povahu, tudíž je podle Štenglové et al. (2009, s. 364) možné ve společenské smlouvě vyloučit přímou vazbu mezi výší jeho vkladu a výší jeho podílu na společnosti a založit tak nerovné postavení společníků ve společnosti. Autoři zde podotýkají, že toto odchylné ujednání by nemělo odporovat zásadám poctivého obchodního styku ani dobrým mravům. Štenglová et al. (2009, s. 364) v komentáři obchodního zákoníku uvádějí, že obchodní podíl i práva s ním spojená mohou být předmětem právních vztahů. Jako předmět právních vztahů je zařazen mezi jiné majetkové hodnoty podle 118 občanského zákoníku (1964). Zmiňovaní autoři doplňují, že jednotlivá práva mohou být samostatným předmětem právních vztahů jen tehdy, jde-li o práva sama o sobě způsobilá být předmětem právních vztahů (Štenglová et al., 2009, s. 364). Jako s předmětem právních vztahů lze tedy s obchodním podílem disponovat. Obchodní zákoník (1991) umožňuje převod či přechod obchodního podílu. Převod obchodního podílu je možný mezi společníky navzájem, anebo mezi společníkem a jinou osobou. Podle ustanovení 115 odst. 1 tohoto zákona může se souhlasem valné hromady společník smlouvou převést svůj obchodní podíl na jiného společníka. Dále 115 odst. 2 umožňuje převod obchodního podílu na jinou osobu, připouští-li to společenská smlouva. Převoditelnost podílu je vždy nějak podmíněna. Jednak musí mít smlouva o převodu obchodního podílu písemnou podobu, jednak je nutný souhlas valné hromady a v neposlední řadě nesmí převoditelnost podílu vylučovat společenská smlouva (obchodní zákoník, 1991, 115). Dalším způsobem, jak disponovat právy a povinnostmi společníka, je podle 116 obchodního zákoníku (1991) přechod obchodního podílu. Může k němu dojít zánikem právnické osoby, která je společníkem. V tomto případě přechází obchodní podíl na jejího právního nástupce. Druhou příčinou vzniku přechodu obchodního podílu je smrt fyzické osoby (společníka), v tomto případě přechází obchodní podíl na jinou osobu děděním. V obou uvedených případech se může stát, že možnost převodu obchodního podílu vylučuje společenská smlouva. Zde řeší podle Štenglové et al. (2009, s. 379) důsledky 6

16 takovéto situace obchodní zákoník (1991) ustanoveními 116 odst. 3 a 150 o vypořádání obchodního podílu. Autoři dále uvádějí, že v tomto případě zůstává po zaniklém nebo zemřelém společníkovi uvolněný obchodní podíl, který se stává majetkem společnosti, a společnosti vzniká povinnost vyplatit dědici či právnímu nástupci vypořádací podíl (Štenglová et al., 2009, s. 379). V souvislosti s převodem či přechodem obchodního podílu umožňuje obchodní zákoník (1991) i jeho rozdělení. Podle Faldyny et al. (2010, s. 407) se obchodní podíl rozděluje v případech, kdy existuje více nabyvatelů tohoto podílu. Štenglová et al. (2009, s. 380) také připouštějí, že tento postup bude pro dědice či právní nástupce výhodnější, neboť práva společníka nebudou muset být vykonávána společným zástupcem a rovněž nevznikne solidární závazek ke splacení nesplaceného vkladu. Faldyna et al. (2010, s. 407) v souvislosti s rozdělením obchodního podílu upozorňují na řadu kogentně stanovených podmínek. Uvádějí, že rozdělení je možné pouze při převodu či přechodu obchodního podílu, přitom je nutný souhlas valné hromady, společenská smlouva nesmí rozdělení obchodního podílu vylučovat a majetkový základ nově vzniklých obchodních podílů nesmí klesnout pod zákonnou hranici minimální velikosti vkladu (Faldyna et al., 2010, s. 407). K úplnosti výkladu o obchodním podílu je příhodné zmínit i skutečnost, že může být i předmětem zástavního práva. Obchodní zákoník (1991) v rámci 117 výslovně připouští zastavení obchodního podílu. Podle Eliáše et al. (2010, s. 216) se k zastavení obchodního podílu vyžaduje písemná smlouva s úředně ověřenými podpisy zástavního věřitele i zástavce. Autoři dále uvádějí, že jestliže je převoditelnost obchodního podílu vázána na souhlas valné hromady, bez tohoto souhlasu zástavní právo nevznikne. Po dobu trvání zástavního práva pak vykonává společnická práva i nadále zástavce (Eliáš et al., 2010, s. 216). 2.5 Založení a vznik společnosti Ke vzniku obchodní společnosti dochází postupnou realizací série právních kroků. Obchodní zákoník (1991) rozděluje počátek existence obchodní společnosti do dvou fází: fázi založení a fázi vzniku společnosti. Eliáš et al. (2010, s. 14) uvádějí, že založením obchodní společnosti se rozumí její zřízení jako právnické osoby, aby následně jako právnická osoba zápisem do obchodního rejstříku vznikla. Podle Štenglové et al. (2009, s. 214) nemá obchodní společnost v období mezi svým založením a vznikem právní subjektivitu. O vzniku lze mluvit až se zápisem do obchodního rejstříku, tomu však předchází řada kroků. Při zakládání a vzniku společnosti s ručením omezeným se použije obecná úprava obchodního zákoníku (1991) o obchodních společnostech. Z obecného ustanovení 57 tohoto zákona vyplývá, že společnost s ručením omezeným se zakládá společenskou smlouvou nebo, v případě jediného společníka, zakládací listinou. Uzavření společenské smlouvy je typickým právním úkonem, kterým zakladatelé projevují vůli směřující ke zřízení společnosti (Faldyna et al., 2010, s. 227). Stejný paragraf dále upravuje, že společenská smlouva podepsaná všemi zakladateli musí být sepsána písemně, a to formou notářského zápisu. Totéž platí i v případě zakladatelské listiny. Podle Faldyny et al. (2010, s ) je společenská smlouva dvoustranným či vícestranným právním úkonem, ve kterém se zakladatelé zavazují společně vykonávat činnost naplňující účel, pro který se společnost zřizuje. Je třeba zde zdůraznit, že veškeré právní úkony týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku společnosti musí mít formu notářského zápisu. Tuto 7

17 povinnost ukládá obchodní zákoník (1991) v 63 jakožto ustanovení kogentní, tudíž se od něho nelze odchýlit. Faldyna et al. (2010, s. 383) v souvislosti se společenskou smlouvou dále zdůrazňují, že nedodržení předepsané formy vede k neplatnosti právního úkonu. Podle Dvořáka (2008, s. 76) je sepsáním společenské smlouvy ukončen proces zakládání společnosti, avšak společnost jakožto subjekt práva dosud neexistuje. Zde je důležité zmínit průběh jednání za společnost v mezidobí mezi jejím založením a vznikem. K této problematice se váže 64 odst. 1 obchodního zákoníku (1991): Kdo jedná za společnost před jejím vznikem, je z tohoto jednání zavázán; jedná-li více osob, jsou zavázány společně a nerozdílně. Úprava se týká nejen jednání zakladatelů, ale jednání všech osob, které vystupují jménem společnosti před jejím vznikem. Převážně však jsou těmito osobami její zakladatelé. Z činnosti osob jednajících ve věcech společnosti musí být patrné, že jde o úkony, které jsou prováděny jménem společnosti (Štenglová et al., 2009, s. 242). Jestliže společníci takováto jednání schválí do tří měsíců od vzniku společnosti, platí podle 64 odst. 1 obchodního zákoníku (1991), že společnost byla z těchto jednání vyvázána od počátku. Jak ve své publikaci uvádějí Faldyna et al. (2010, s. 386), než dojde k samotnému vzniku, je u společnosti s ručením omezeným vedle uzavření společenské smlouvy daná zákonem povinnost splatit zčásti vklady společníků. Tato povinnost je zvláštně upravena 111 odst. 1 obchodního zákoníku (1991), kde je výslovně řečeno, že před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku musí být splaceno alespoň 30 % z každého vkladu společníka a zároveň musí celková výše všech splacených vkladů činit minimálně Kč. Zde vyvstává otázka, kdo je oprávněn přijímat a spravovat splacené části vkladů společníků. Obchodní zákoník (1991) stanoví zakladatelům povinnost pověřit správou splacených vkladů konkrétní osobu. Konkrétně 60 odst. 1 (obchodní zákoník, 1991) určuje, že...před vznikem společnosti spravuje splacené vklady nebo jejich části zakladatel pověřený tím ve společenské smlouvě. Správou peněžitého vkladu může být též pověřená banka, i když není zakladatelem. Obchodní zákoník (1991, 60 odst. 2 4) správci vkladu ukládá další povinnosti. Podle Štenglové et al. (2009, s. 231) lze minimálně dovodit jednu ze základních povinností, a to povinnost o svěřené vklady řádně pečovat. Mezi povinnosti správce vkladu podle obchodního zákoníku (1991, 60) patří: přijímat splacené části vkladů; spravovat vklady; po vzniku společnosti splacené vklady bez zbytečného odkladu předat společnosti; povinnost vydat písemné prohlášení o splacení vkladu či jeho části pro účely rejstříkového zápisu. Pokud jsou splněny všechny výše uvedené podmínky založení společnosti, podává se návrh na zápis do obchodního rejstříku, který musí být podepsán všemi jednateli. Návrh na zápis do obchodního rejstříku společnosti s ručením omezeným podávají první jednatelé společně (Eliáš et al., 2010, s. 193). Podle ustanovení obchodního zákoníku (1991, 62 odst. 1)...společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku. Návrh na zápis do obchodního rejstříku musí být podán do 90 dnů od založení společnosti nebo doručením průkazu živnostenského či jiného podnikatelského oprávnění. Štenglová et al. (2009, s. 238) upozorňují, že teprve až dnem zápisu může společnost nabývat práva a povinnosti, může se vlastním jednáním zavazovat a být účastníkem soudního či jiného řízení. Z výše uvedené definice je také patrné, že důležitým krokem společnosti je získání příslušného podnikatelského oprávnění, pokud je společnost s ručením omezeným za tímto účelem zřízena. V souvislosti se vznikem a založením společnosti s ručením omezeným je vhodné na tomto místě upozornit, že neplnění některých výše uvedených povinností může vést 8

18 k neplatnosti společnosti. Důvody k prohlášení společnosti za neplatnou jsou vyjmenovány v 68a obchodního zákoníku (1991). Faldyna et al. (2010, s. 254) k tomu dodávají, že posouzení, jaké vady či významy jednotlivých úkonů se vyskytly v průběhu procesu konstituování společnosti, jaké důsledky se projevily v procesu vznikání obchodní společnosti nebo až po jejím vzniku, jsou velmi složitou a citlivou otázkou. 2.6 Společenská smlouva Společenská smlouva je pro společnost s ručením omezeným základním dokumentem. Podle Faldyny et al. (2010, s. 383) je tento dokument projevem vůle společníků a vedle obchodního zákoníku představuje základní pramen, v němž se nachází pravidla upravující vnitřní poměry společnosti i způsob, jakým vystupuje vůči třetím osobám. Náležitosti společenské smlouvy lze rozdělit do dvou okruhů. První z nich je obligatorně upraven obchodním zákoníkem (1991, 110 odst. 1), na těchto náležitostech se musí společníci dohodnout. Podle Štenglové et al. (2009, s. 351) může nedodržení těchto povinných náležitostí vést k neplatnosti právního úkonu dle 39 občanského zákoníku (1964). Obchodní zákoník (1991, 110 odst. 1) obligatorně stanovuje tyto náležitosti společenské smlouvy: 1. firmu a sídlo společnosti; 2. určení společníků, tj. jméno a bydliště fyzické osoby nebo název a sídlo osoby právnické; 3. předmět podnikání; 4. výši základního kapitálu a výši vkladu každého společníka včetně způsobu a lhůty splacení vkladu; 5. identifikace prvních jednatelů společnosti a způsob, jakým jednají jménem společnosti; 6. identifikace členů dozorčí rady, pokud se zřizuje; 7. určení správce vkladu; 8. jiné údaje vyžadované tímto zákonem, ke kterým se řadí například údaje o rezervním fondu společnosti, který se povinně vytváří při založení společnosti. Druhý okruh představují náležitosti společenské smlouvy označované jako fakultativní. Jedná se o takové náležitosti, které si společníci mohou určit po vzájemné dohodě. Podle Faldyny et al. (2010, s. 385) jsou založeny na dispozitivních ustanoveních obchodního zákoníku a umožňují přizpůsobit vnitřní vztahy společnosti jejímu účelu a představám společníků. Eliáš et al. (2010, s ) i Faldyna et al. (2010, s ) se shodují, že mezi nejvýznamnější náležitosti lze zařadit např. úpravu obchodního podílu, způsob výkonu řídících a kontrolních oprávnění společníků, úpravu podílu na zisku, ustanovení o působnosti a způsobu rozhodování valné hromady, obecná ustanovení o jednatelích, podrobnosti o zvyšování a snižování základního kapitálu, výpočet vypořádacího podílu či způsob určení a rozdělení podílu na likvidačním zůstatku. Vzhledem k tomu, že se jedná o pravidelně se vyskytující náležitosti, obchodní zákoník podle Štenglové et al. (2009, s. 353) některé i sám předvídá a umožňuje. V neposlední řadě je důležité zmínit, že v případě zakládání společnosti pouze jedním společníkem je základním dokumentem zakladatelská listina, která musí splňovat stejné náležitosti jako společenská smlouva a musí mít také formu notářského zápisu. 9

19 2.7 Orgány společnosti Společnost s ručením omezeným jakožto právnická osoba nemůže sama jednat způsobem, jako to činí fyzické osoby, a musí mít určitou organizační strukturu (Dvořák, 2008, s. 199). Společnost vytváří určitou soustavu vnitřních orgánů, jimiž plní uvedené funkce. Nejvyšším orgánem společnosti s ručením omezeným je valná hromada. Z ustanovení 122 odst. 1 obchodního zákoníku (1991) plyne, že...společníci vykonávají svá práva týkající se řízení společnosti a kontroly její činnosti na valné hromadě v rozsahu a způsobem uvedeným ve společenské smlouvě. Společníci se nemohou podílet na řízení společnosti přímo, ale prostřednictvím určitého orgánu valné hromady (Štenglová et al., 2009, s. 391). Působnost valné hromady společnosti s ručením omezeným je vymezena kogentním ustanovením 125 obchodního zákoníku (1991). To určuje okruh záležitostí, o kterých je valná hromada oprávněna rozhodovat a projednávat je. Podle 125 odst. 1 obchodního zákoníku (1991) mohou do působnosti valné hromady, mimo zákonem vymezené záležitosti, spadat i otázky uvedené ve společenské smlouvě. Dále je vhodné upozornit i na 125 odst. 3 (obchodní zákoník, 1991), na který odkazují i Dědič a Lasák (2010, s. 19), podle něj se může valná hromada ujmout i rozhodování o věcech, které ze zákona nebo podle společenské smlouvy patří do působnosti jiných orgánů společnosti s ručením omezeným. Podle Faldyny et al. (2010, s. 425) však valná hromada nemůže tímto způsobem převzít rozhodování o záležitostech, které jsou obchodním zákoníkem či společenskou smlouvou uloženy všem společníkům. Obchodní zákoník (1991, 127) dále upravuje otázky týkající se usnášeníschopnosti valné hromady. V 127 odst. 1 téhož zákona je jako podmínka usnášeníschopnosti tohoto orgánu stanovena přítomnost těch společníků, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů. Podle Štenglové (2009, s. 403) není ani tak rozhodující počet přítomných společníků, ale počet hlasů, kterými společníci disponují. Zde je důležité posuzovat usnášeníschopnost valné hromady i podle toho, o jaké otázce se má rozhodovat a jaký je potřebný počet hlasů k přijetí konkrétního usnesení (Dvořák, 2008, s. 216). Za společnost s ručením omezeným jedná její statutární orgán. Z ustanovení 133 odst. 1 obchodního zákoníku (1991) vyplývá, že...statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů. Dále se v tomto odstavci výslovně uvádí, že je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně. (obchodní zákoník, 1991, 133 odst. 1) Nevyplývá-li ze společenské smlouvy něco jiného, jednatelé jsou tedy oprávněni jednat jménem společnosti a také jim náleží obchodní vedení společnosti. Podle Štenglové et al. (2009, s. 435) je důležité odlišit tyto dvě činnosti, protože na rozdíl od jednání jménem společnosti navenek se obchodním vedením rozumí činnosti směřující dovnitř společnosti. Obchodní zákoník (1991) nespecifikuje, co je obsahem obchodního vedení, ale právní teorie chápe obchodní vedení zpravidla jako řízení společnosti, tj. zejména organizování a řízení její podnikatelské činnosti, včetně rozhodování o podnikatelských záměrech (Štenglová et al., 2009, s. 435). Obchodní zákoník (1991, 134) stanoví, jakým způsobem se přijímá rozhodnutí o obchodním vedení, má-li společnost více jednatelů vyžaduje se souhlas většiny. K tomuto Faldyna et al. (2010, s. 432) doporučují, aby bylo přesné rozdělení pravomocí obchodního vedení mezi jednotlivé jednatele obsaženo ve společenské smlouvě. Podle 135 odst. 1 obchodního zákoníku (1991) jsou jednatelům uloženy určité povinnosti, mezi které patří: zajištění řádného vedení účetnictví, povinnost vést seznam společníků, nebo povinnost informovat o záležitostech společnosti. Jednatelé jsou povinni postupovat s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích (Štenglová et al., 2009, s. 438). 10

20 Dalším orgánem, který může být ve společnosti s ručením omezeným zřízen, je dozorčí rada. Jedná o fakultativně zřizovaný orgán, jehož ustavení záleží výlučně na vůli společníků. Obchodní zákoník (1991) vymezuje její působnost v ustanovení Zrušení a zánik společnosti Proces ukončení existence společnosti se považuje za dvoufázový (Dvořák, 2008, s. 357), stejně jako tomu bylo při založení a vzniku společnosti. Společnost s ručením omezeným se ruší podle obecné úpravy 68 a následujících obchodního zákoníku (1991). V 68 odst. 1 téhož zákona je uvedeno, že společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Podle Dvořáka (2008, s. 357) přestává dnem zrušení společnost naplňovat svůj podnikatelský záměr, a dochází tak k vypořádání jejích majetkových poměrů, zrušením tedy neztrácí svoji právní subjektivitu. Zánik společnosti nastává až dnem výmazu společnosti z obchodního rejstříku, čímž mizí i její právní osobnost (Dvořák, 2008, s. 357). V odst obchodního zákoníku (1991) je stanoveno, že zániku společnosti nejdříve předchází její zrušení s likvidací, nebo bez likvidace. V odst. 3 je pak výslovně uvedeno, jakými způsoby se společnost ruší. Děje se tak: - uplynutím doby, na kterou byla založena; - dosažením účelu, pro který byla založena; - rozhodnutím společníků nebo valné hromady. V uvedených případech dochází ke zrušení společnosti s likvidací a společníci mají podle obchodního zákoníku (1991, 61 odst. 2) právo na vypořádání podílu. Otázka vypořádacího podílu je speciálně řešena ustanoveními 153 obchodního zákoníku (1991), z nichž je zřejmé, že každý společník má nárok na podíl na likvidačním zůstatku vyplývajícím z likvidace. Tentýž paragraf dále určuje, že tento podíl se stanovuje podle poměru obchodních podílů společníků, nestanoví-li společenská smlouva něco jiného. Likvidace společnosti je řešena v základních ustanoveních 70 75b obchodního zákoníku (1991). Jak bylo řečeno výše, obchodní zákoník (1991, 68 odst. 2) umožňuje i zrušení společnosti bez likvidace. K těmto případům dochází jen v případě, přechází-li jmění na právního nástupce, nebo jde-li o zrušení konkurzem a společnost nemá žádný majetek. Obchodní zákoník (1991) speciálně upravuje i další možné způsoby zrušení společnosti s ručením omezeným. Podle 151 tohoto zákona se připouští její zrušení i na základě rozhodnutí soudu, nebo i z jiných důvodů uvedených ve společenské smlouvě. 11

21 3 Rekodifikace soukromého práva Práce na rekodifikaci soukromého práva byly započaty na základě rozhodnutí tehdejšího ministra spravedlnosti Otakara Motejla. V roce 2000 byl vypracován věcný záměr rekodifikace, který byl následně roku 2001 schválen vládou. Poté následoval dlouhodobý proces tvorby nové právní úpravy, který byl završen v roce 2011, kdy byl návrh nového občanského zákoníku vládou schválen. Po schválení v Parlamentu PS ČR vyšel v roce 2012 ve Sbírce zákonů zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který tvoří jádro nové úpravy soukromého práva. Druhou část rekodifikace představuje zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). Posledním z trojice zákonů, na nichž je postaveno nové soukromé právo, je zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Vznik těchto nových kodexů měl samozřejmě dopad na stávající soukromoprávní předpisy, které byly v některých případech zcela zrušeny, a oblast jejich právní úpravy byla přesunuta do nového občanského zákoníku (2012), anebo tyto předpisy prošly zásadními novelami. Důsledkem rekodifikačního procesu byl však i vznik zcela nových předpisů. Z tohoto hlediska je důležité si uvědomit, že byť je NOZ (2012) považován za jeden z nejdůležitějších předpisů rekodifikace, stojí vedle něho řada dalších předpisů, kterým by veřejnost měla věnovat pozornost. Taktéž při zpracování tématu této bakalářské práce je tedy třeba pohlížet na rekodifikaci v celé její šíři a zaobírat se jí jako uceleným komplexem právních předpisů. Koncepcí NOZ mělo být vypracování zcela nového zákona, který vytvoří obsahově, systematickým uspořádáním, volbou terminologie a uspořádáním i podobou jednotlivých normativních konstrukcí celkový rámec a normativní bázi pro celé soukromé právo (MS ČR, 2000). Současně bylo záměrem vytvořit takový kodex, který se navrátí zpět ke standardům kontinentálního práva za současného přiblížení se vyspělým evropským zemím. Tvůrci nové soukromoprávní úpravy za základní ideový zdroj považovali návrh občanského zákoníku bývalého Československa z roku 1937, který však nebyl nikdy přijat (MS ČR, 2012, s. 17), a při své tvorbě se mnohdy inspirovali i v zahraničí, a to především v zákoníku německém, rakouském, švýcarském, italském či nizozemském a bezesporu i v britském právním řádu. Řada institutů byla modifikována tak, že se v některých případech více přibližuje k angloamerickému pojetí práva než ke standardům kontinentálního práva. Středem nové právní úpravy je individuální člověk a jeho individuální zájmy, což se přibližuje angloamerickému pojetí. Pokud by měla mít právní úprava blíže k tradičnímu kontinentálnímu právu, mělo by se vycházet z tradiční evropské kultury, která je založena spíše na kolektivním přístupu. Dále nová právní úprava zavádí závaznost soudních rozhodování jako precedentů. Tento princip předvídatelnosti, který vyplývá z ustanovení v 13 NOZ (2012), říká, že soud se bude rozhodovat na základě rozhodnutí jiného právního případu, se kterým se konkrétní případ shoduje a v případě, že dojde k odchýlení se od dřívějšího rozhodnutí, musí soud toto přesvědčivě odůvodnit. Otázkou bude, jak se nově posílená role soudců projeví v soudní praxi. Jednoznačně lze předpokládat, že zpočátku bude docházet k rozdílným výkladům jednotlivých ustanovení. A pojetí angloamerického práva je možné nalézt i v právu korporačním (ZOK, 2012), příkladem může být oblast správy a řízení obchodních společností nebo zavedení tzv. podnikatelského úsudku. Je tedy možné tvrdit, že se české soukromé právo navrací k pojetí kontinentálního práva, nebo se snad více přibližuje k angloamerickému systému? Nadále zůstává mimo nový kodex upravena oblast pracovněprávní a oblast korporačního práva. S přihlédnutím na obsáhlost NOZ (2012) se lze domnívat, že by to ani nebylo reálné, aby byla veškerá odvětví řešena pouze obecným předpisem. Z tohoto důvodu se lze domnívat, že i úprava rodinného práva měla být ponechána v samostatném předpise, 12