Čína jako obchodní partner EU

Transkript

1 Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomie a sociálních věd Čína jako obchodní partner EU Diplomová práce Autor: Bc. Martin Geleta, DiS. Finance - finanční obchody Vedoucí práce: prof. Ing. Luděk Urban, CSc. Praha Červen, 2011

2 Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne Martin Geleta

3 Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval vedoucímu diplomové práce prof. Ing. Luďku Urbanovi, CSc., za cenné rady, připomínky a metodické vedení práce.

4 ANOTACE PRÁCE Čína jako obchodní partner EU Cílem této diplomové práce je analýza ekonomického rozmachu Číny a vývoje obchodních vztahů mezi ČLR a EU, nalezení moţných rizik vzájemného obchodu a šancí pro evropské firmy, vyhodnocení této analýzy a přijetí návrhů a doporučení pro zlepšení zahraničních a obchodních vztahů mezi ČLR a EU. China as the EU trade partner The aim of this thesis is to analyze the economic boom of China and the development of trade relations between the PRC and the EU, finding potential risks of trade and opportunities for European firms, evaluation of the analysis and adoption of proposals and recommendations for improving foreign and trade relations between the PRC and the EU.

5 Obsah Úvod Historie obchodních vztahů Číny a EU Základní informace o Číně Navázání diplomatických a obchodních vztahů Obchodní vztahy Historie vývoje obchodní výměny Chronologie vývoje vztahů Číny a EU Analýza hosp. vývoje Číny, její zahraniční a obchodní spolupráce s EU Hospodářský vývoj ČLR Zahraniční obchod ČLR Vývoj obchodní výměny mezi EU a ČLR Příleţitosti pro evropské firmy Perspektivní obory pro export a investice Přímé zahraniční investice Podmínky vstupu zahraničního kapitálu Rizika vzájemného obchodu Problematika ochrany práv duševního vlastnictví Překáţky přístupu na trh Antidumpingová a antisubvenční opatření Problematické oblasti vzájemných vztahů Odlišnosti při obchodování s Čínou Vyhodnocení analýzy vztahů ČLR a EU, přijatá doporučení Závěry a doporučení Seznam pouţité literatury - bibliografie

6 Úvod Tématem mé diplomové práce jsou obchodní vztahy mezi Čínou a EU 1, jejich historie, vznik, vývoj, zhodnocení a poukázání na moţný vývoj v budoucnosti. Toto téma jsem si vybral proto, ţe Čína je jedním z největších obchodních partnerů EU, chtěl jsem se také dozvědět více o zemi, která je v mnohém fenoménem dnešní doby. Čína rychlostí a velikostí svého hospodářského růstu udivuje celý svět, na druhou stranu je třeba klást si také otázky, za jakou cenu bylo dosaţeno tohoto vysokého růstu, jak dlouho bude ještě trvat a je-li dlouhodobě udrţitelný, a jestli uţ dnes ohromnému nárůstu výroby spojenému s přetěţováním zdrojů a ţivotního prostředí zaloţeno na budoucí rozsáhlé problémy. Toto téma mi bylo blízké i z jiného důvodu sám se zabývám dovozem a prodejem zboţí z Číny, proto jsem chtěl v práci uvést některé vlastní zkušenosti získané v praxi při importu zboţí z ČLR 2 do ČR (EU). Ve své diplomové práci se věnuji nejprve historii a základním charakteristikám Číny, vývoji obchodních vztahů Číny a EU a uvedení důleţitých obchodních dohod. Následuje analýza hospodářského vývoje Číny a vzájemné obchodní výměny s EU. Mým hlavním cílem je vyhodnocení vývoje obchodních vztahů ČLR a EU, vzájemné obchodní bilance, komoditní struktury importu a exportu, určení trendů a zároveň hlavních příčin současného stavu, uvedení získaných poznatků a v neposlední řadě nalezení moţných řešení pro udrţení a zlepšení stávajících obch. vztahů. Dále se zaměřuji na vývoj investic evropských firem v Číně, bariéry vzájemného obchodu, problematiku práv duševního vlastnictví, určení rozdílů a odlišností při obchodování s Čínou a čínskými obchodními partnery. V závěru uvádím vyhodnocení vývoje vzájemného obchodu, přijatá doporučení pro další rozvoj vzájemných vztahů a nástin předpokládaného vývoje v budoucnu. 1 EU = Evropská unie dále jen EU 2 ČLR = Čínská lidová republika - 6 -

7 1 Historie obchodních vztahů Číny a EU 1.1 Základní informace o Číně Oficiální název státu Čínská lidová republika - Zhonghua Renmin Gongheguo (Čung-chua ţen-min kung-che-kuo) Hlava státu prezident ČLR Hu Jintao (Chu Ťin-tchao) současný prezident byl zvolen roku 2003 a znovu potvrzen ve funkci v únoru 2008 Hu Jintao zastává také funkci generálního tajemníka KS Číny a je předsedou ústřední vojenské komise KS Číny Rozloha km 2 Poloha Čína se nachází ve východní Asii, společnou hranici má se 14 státy. S Indií (hranice v délce 3380 km), Pákistánem (523 km), Afghánistánem (76 km), Tádţikistánem (414 km), Kyrgyzstánem (858 km), Kazachstánem (1533 km), Ruskem (3645 km), Mongolskem (4677 km), Severní Koreou (1416 km), Vietnamem (1281 km), Laosem (423 km), Barmou (2185 km), Bhútánem (470 km) a Nepálem (1236). Kromě sousedících států existují také vnitřní regionální hranice s Hongkongem (30 km) a Macaem (0,34 km). Další sousedé jsou pak odděleni mořem je to Japonsko, Jiţní Korea, Filipíny, Tchaj-wan, Brunej, Indonésie a Malajsie. Celková délka hranic je km. Jiţní a východní hranici obklopuje Po-chajské moře, jeţ je povaţováno za čínské kontinentální moře, dále pak Ţluté, Východočínské a Jihočínské moře, které jsou součástí Tichého oceánu

8 Obyvatelstvo Čínská lidová republika je největším asijským státem a čtvrtým největším státem světa. Je také současně nejlidnatějším státem světa s počtem obyvatel přibliţně 1,341 miliardy (odhad ke konci roku 2010, Národní statistický úřad ČLR), jenţ se kaţdý rok rozrůstá o zhruba 6 milionů dalších obyvatel. Na území Číny ţije 55 oficiálně uznávaných menšin světa, například Mongolové, Tibeťané, Kazaši, Ujgurové, národy Čuangů, Iů a Miaoů, přesto 93 % obyvatel Číny tvoří Číňané Chanové. Průměrný věk obyvatelstva je kolem 33 let. Délka doţití je v průměru 72 let, z toho ţeny se doţívají průměrně 74 let, muţi 71 let. Čína je oficiálně ateistickou zemí, 69 % obyvatelstva jsou oficiálně ateisté. 20 % obyvatelstva zastupují konfuciáni, 5 % buddhisté, 2 % taoisté, 3-4 % křesťané a 1-2 % muslimové. Věková struktura obyvatelstva je následující 17,6 % je mladších 14 let, 73,6 % je ve věku let a přibliţně 8,9 % jsou osoby starší 65 let. 1 Hustota zalidnění je 140 obyvatel / km 2, podíl ekonomicky činného obyvatelstva je 798,1 milionu. Forma vlády Lidová republika s vládou jedné strany a jednokomorovým zákonodárným sborem (Všečínské shromáţdění lidových zástupců). Úřední jazyk Mandarínská čínština (úřední jazyk); v autonomních oblastech i jazyky významných menšin

9 Administrativní členění 22 provincií (ČLR formálně pokládá za svou provincii i nezávisle spravovaný ostrov Tchaj-wan; proto je oficiálně uváděný počet provincií 23), 4 samosprávná města (Beijing, Shanghai, Tianjin, Chongqing). Součástí ČLR jsou také 2 zvláštní administrativní oblasti (Hong Kong, Macao) s vlastními vládami, právními systémy a ústavními dokumenty; v otázkách zahraniční politiky a obrany podléhají ústřední vládě. Provincie (autonomní oblasti) se dále dělí na prefektury (autonomní prefektury) a okresy (autonomní okresy), okresy jsou pak děleny na městské oblasti (případně etnické městské oblasti) a města. Hlavní město Peking (Beijing); 11 milionů obyvatel Největší města: Šanghaj 13 mil. obyvatel; Tianjin 9 mil. obyv.; Shenyang, Chongqing, Wuhan, Guangzhou, Hongkong (všechna města více jak 5 mil. obyv.) a další. Měnová jednotka Měnovou jednotkou je ţen-min-pi, renminbi (doslova lidová měna ), oficiální zkratka je RMB/CNY, hovorové označení je jüan. 1 Renminbi/CNY (Chinese Yuan) = 10 jiao = 100 fenů 1 USD = 6,536 CNY ( ) 1 CNY = 2,61 CZK ( ) Členství v některých mezinárodních organizacích WTO 1, OSN (Organizace spojených národů), MMF (Mezinárodní měnový fond), UNESCO 2, WHO (World Health Organisation - Světová zdravotnická organizace) 3 1 WTO z anglického World Trade Organization (Světová obchodní organizace), dále jen WTO 2 UNESCO z anglického United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization (Organizace OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu) 3 services.czechtrade.cz/pdf/sti/cina pdf - 9 -

10 Dějiny Číny V roce 221 př. n. l. skoncoval první císař dynastie Čchinů Čchin Š'-chuang-ti se soupeřením nezávislých kníţectví a vytvořil císařství. Téměř tisíc let vlády císařů zakončila dynastie Čching, která vládla od roku 1644 aţ do svého pádu v roce Obratem v čínské historii byly opiové války 1 s evropskými mocnostmi, které hledaly nové trhy pro své zboţí. Po prohrané válce v roce 1842 postoupila Čína Nankingskou smlouvou Hongkong Velké Británii. 1. ledna 1911 po revolučním převratu byla vyhlášena Čínská republika, v čele s prezidentem Sunjatsenem. Aţ do roku 1949 byla však země prakticky bez vlády, zmítaná v bojích mezi komunisty, nacionalisty a místními válečníky. Situace se vyhrotila ještě v roce 1937, kdy zemi okupovalo Japonsko. Po druhé světové válce pokračovaly rozbroje mezi komunisty v čele s Mao Ce-Tungem, kteří se obrátili na nejpočetnější vrstvu obyvatelstva na rolníky a nacionalisty Kuomintangem v čele s Čankajškem. V roce 1946 začala občanská válka, která si vyţádala 11 aţ 12 milionů ţivotů. Čínská lidová osvobozenecká armáda (ČLOA) pod vedením komunistické strany postupně obsadila většinu území Číny a porazila Čankajškův Kuomintang. Čankajšek se svými příznivci uprchl na ostrov Tchaj-wan, kde vyhlásil Čínskou republiku. Mao Ce-Tung vyhlásil 1. října 1949 Čínskou lidovou republiku. Zestátnil průmysl a kolektivizoval zemědělství, v roce 1950 okupoval Tibet. V roce 1958 vyhlásil program Velkého skoku všeobecné mobilizace obyvatel a zdrojů Číny k zajištění rychlého hospodářského růstu. Tato reforma však v konečném efektu byla pro Čínu pohromou na hladomor zemřelo podle odhadů kolem 30 milionů obyvatel. Dalším špatným krokem Maa bylo v roce 1966 vyhlášení programu Velké proletářské kulturní revoluce. Tento program Mao vyhlásil zvláště proto, ţe se obával vzrůstu úřednické a intelektuální elity. Učitelé, technici, vědci, ale i straničtí funkcionáři byli prohlášeni za třídní nepřátele a posláni na venkov takto mělo být dosaţeno skutečné beztřídní společnosti. V roce 1964 Čína provedla úspěšnou jadernou zkoušku a zařadila se tak mezi jaderné mocnosti. Po smrti Mao Ce-Tunga v roce 1976 označila nová vláda Kulturní revoluci i Velký skok za největší tragédii v dějinách Číny. V následujících letech proběhly reformy a Čína se hlavně po ekonomické stránce začala přibliţovat Západu. Vznikly Zvláštní ekonomické zóny, kde bylo povoleno podnikat zahraničním investorům. 1 Opiové války - koloniální války Velké Británie a Francie proti Číně mezi lety , cílem bylo otevřít Čínu a její přístavy zahraničnímu obchodu

11 1. července 1997 byl k Čínské lidové republice připojen Hongkong, dříve pod správou Velké Británie, pod podmínkou jeden stát, dva systémy. 20. prosince 1999 bylo pod stejnými podmínkami připojeno Macao, jeţ bylo dříve pod správou Portugalska Navázání diplomatických a obchodních vztahů V počáteční fázi navázalo diplomatické styky s Čínou začátkem 70. let 20. století několik členských států ES 2, v čele s Německem, Itálií, Lucemburskem a Belgií. Obchod během tohoto období probíhal mezi Čínou jednotlivými státy ES. Pro rozvoj vztahů ES a Číny byly důleţité čtyři hlavní milníky. Prvním bylo navázání oficiálních styků mezi Čínou a ES, ke kterému došlo v roce 1975, kdy Čínu navštívil první evropský komisař Baron Christopher Soames. Hlavním cílem bylo v té době podpořit vzájemnou obchodní výměnu. Druhým bylo podepsání bilaterální obchodní dohody (China-EC Trade Agreement), která byla mezi Čínou a tehdejším ES oficiálně uzavřena v roce V roce 1979 byla uzavřena dohoda o textilním obchodu. V roce 1980 byla Čína přidána na seznam zemí způsobilých pro všeobecný systém preferencí Společenství. Roku 1983 začal program pro spolupráci v oblasti vědy a techniky. Třetím bylo roku 1985 podepsání Dohody o obchodu a hospodářské spolupráci mezi ES a ČLR (China-EC Trade and Economic Co-operation Agreement), která rozšířila spolupráci mezi ES a ČLR a nahradila dohodu z roku 1978 širší dohodou o hospodářské a obchodní spolupráci. Jde o důleţitý dokument, o který se opírá současná spolupráce. Má nepreferenční charakter a je kaţdých pět let obnovován. Naplňování dohody zajišťuje Joint Comittee (Společný výbor). Dohoda má tři hlavní části a to ustanovení o obchodní spolupráci, ustanovení o ekonomické spolupráci a ustanovení o úkolech Společného výboru. Dohoda byla doplněna v roce 1994 a 2002 na bázi výměny dopisů o politický dialog, který přerostl v pravidelně se konající schůzky na různých úrovních. 3 V roce ES = Evropská společenství

12 otevřela Evropská komise své zastoupení v Pekingu. V roce 2007 byly zahájeny rozhovory o nové Dohodě o partnerství a spolupráci (Partnership and Co-operation Agreement, PCA), coţ odráţí vzrůstající význam Číny jako světové velmoci a potenciálního partnera EU. Čtvrtou a nejdůleţitější událostí v oblasti zahraničního obchodu ČLR se stal vstup země do Světové obchodní organizace v prosinci roku Čína a její vstup do WTO Hlavním důvodem, proč Čína začala v 80. letech usilovat o vstup do GATT 1, byla snaha o získání přístupu na světové trhy. GATT byl 1. ledna 1995 nahrazen Světovou obchodní organizací (World Trade Organization WTO). Lepší přístup na trhy členských států mělo umoţnit vzájemné sníţení celních bariér, kvantitativních omezení obchodu, sníţení nebo zrušení kvót uvalených na vyváţené čínské zboţí, a také stimulace zahraničních investic, které spolu s poskytnutím technologií a know-how měly nastartovat čínskou ekonomiku a zaostalý průmysl. Dalším cílem byla také snaha získat prostřednictvím členství v této organizaci mezinárodní uznání hospodářské síly země a uznání důleţitosti Číny ve světovém obchodě a také moţnost účastnit se rozhodovacích procesů přímo jako člen WTO. Při procesu přistoupení Číny do Světové obchodní organizace hrály nejdůleţitější roli bilaterální a multilaterální jednání mezi Čínou a všemi ostatními členy organizace. Tato jednání byla v případě Číny velmi komplikovaná, trvala celkem 15 let a byla úspěšně dokončena před vstupem Číny do WTO v roce Výsledkem přístupových jednání bylo, ţe Čína souhlasila s provedením řady důleţitých závazků směřujících k liberalizaci svého obchodního reţimu s cílem lépe se začlenit do světové ekonomiky a nabídnout předvídatelnější prostředí pro obchod a zahraniční investice v souladu s pravidly WTO. Mezi závazky, se kterými Čína souhlasila před vstupem do WTO patří následující: Čína nebude diskriminovat ţádný z členských států WTO, všem cizím osobám a podnikům, včetně těch, které neinvestovaly nebo nejsou registrované v Číně, 1 GATT (z angl. General Agreement on Tariffs and Trade všeobecná dohoda na clech a obchodu) 2 GERTLER, Jeffrey L. What China s WTO Accession is All About, s. 21,

13 bude zajištěno zacházení za stejných podmínek jako je zacházeno s podniky v Číně s ohledem na právo obchodovat Čína zruší praktiky dvojích cen a zamezí rozdílům v zacházení se zboţím vyrobeným pro prodej na čínském trhu ve srovnání s tím, jeţ bylo určeno pro export Cenové regulace nebude uţíváno za účelem ochrany domácího průmyslu nebo poskytovatelů sluţeb Závazky plynoucí ze smlouvy WTO budou Čínou realizovány v efektivním a jednotném stylu za pomoci úprav existujících zákonů a schválením nové legislativy, která bude plně v souladu s výše uvedenou smlouvou V období do tří let od vstupu budou mít všechny podniky právo dováţet a vyváţet s omezenými výjimkami jakékoli zboţí a obchodovat s ním na celém území Číny Čína nebude udrţovat nebo zavádět ţádné subvence pro zemědělské produkty 1 EU byla silným zastáncem vstupu Číny do WTO. V květnu 2000 podepsaly EU a Čína dvoustrannou dohodu, která připravila půdu pro přistoupení Číny k WTO, které bylo dovršeno na konci téhoţ roku. S cílem pomoci Číně realizovat závazky v rámci WTO spolupracovala EU s čínskou vládou a připravila několik projektů technické pomoci orientovaných k WTO, jejichţ celkový rozpočet činil přibliţně 22 milionů EUR. Pro Čínu přistoupení k WTO v prosinci roku 2001 symbolizuje důleţitý krok začlenění do současného globálního hospodářství. Kroky, které Čína provedla v souvislosti s přistoupením k WTO zajistily lepší přístup evropských firem na čínský trh. Dovozní cla byla výrazně sníţena, a bezcelní bariéry byly omezeny. Čína jiţ dosáhla značného pokroku v provádění svých závazků vůči WTO, stále existují nedořešené problémy. Patří mezi ně nedostatečná ochrana práv duševního vlastnictví, zachování průmyslové politiky, které mohou diskriminovat zahraniční společnosti zejména v odvětvích, jako jsou automobilový

14 průmysl a překáţky v přístupu na trh v řadě odvětví sluţeb včetně stavebnictví, bankovnictví, telekomunikací a expresních poštovních sluţeb. 1 Závazky Číny před vstupem do WTO oblast obchodu: liberalizace trhu v oblasti telekomunikací vytváření společných podniků zpřístupnění nebo odstranění státních monopolů v oblasti dovozu ropy a hnojiv sníţení úrovně celní ochrany liberalizace trhu s motorovými vozidly omezení restrikcí při zakládání společných podniků a provozování obchodních řetězců zlepšení trţního přístupu v oblasti bankovnictví, právních a účetních sluţeb, v oblasti architektury, turistiky, v oblasti výstavby, průzkumu a zemědělských produktů Ochlazení vztahů Pokrok ve vztazích byl zastaven v červnu 1989, kdy došlo ke krvavém potlačení studentských demonstrací na pekingském Náměstí nebeského klidu (Tiananmen), který ES rozhodně odsoudilo. Na zasedání, které se konalo ve dnech 26. a 27. června v Madridu, Evropská rada nařídila, aby byla přerušena dvoustranná jednání na vysoké úrovni, odloţeny nové projekty spolupráce a omezeny stávající programy. Bylo uvaleno embargo na prodej zbraní a vojenskou spolupráci, které je stále v platnosti. Postupné obnovování vztahů - politické dokumenty Ve svém očekávání, ţe dojde ke změně čínské politiky v oblasti lidských práv, se Evropa aţ do roku 1994 dočkávala opakovaných zklamání, neboť pokračovalo zatýkání a věznění odpůrců reţimu. V červnu 1994 byl zřízen nový rámec dvoustranného politického dialogu

15 V červenci 1995 Komise zveřejnila sdělení s názvem Dlouhodobá politika čínskoevropských vztahů, které podpořila Evropská rada a v němţ se odrazil čínský vzestup na pozici světové hospodářské a politické velmoci. Od té doby se vztahy mezi EU a Čínou vyvíjejí ve třech hlavních kategoriích: politický dialog (včetně lidských práv), hospodářské a obchodní vztahy a program spolupráce mezi Čínou a EU. V roce 1998 přijala Evropská komise sdělení Budování komplexní spolupráce s Čínou, jehoţ hlavním cílem bylo posílit vztah mezi EU a Čínskou lidovou republikou. Současná politika EU vůči Číně se opírá o politický dokument Komise z června 2001 s názvem Strategie EU vůči Číně. Dne 13. října 2003 byl schválen nový politický dokument s názvem Vyspělé partnerství: společné zájmy a úkoly ve vztazích mezi EU a Čínou. V politickém dokumentu z roku 2003 se navrhuje, aby byly vztahy mezi EU a Čínou dále rozvíjeny tím, ţe budou posíleny stávající mechanismy a systematicky zahrnuty globální a regionální správa a řízení a bezpečnostní otázky. Komise vypracovala koncem roku 2006 dvě samostatná, ale koordinovaná sdělení s cílem určit celkový budoucí přístup k tomuto vztahu. EU-Čína: uţší partnerství, rostoucí odpovědnost podrobně uvádí vztahy EU-Čína v souvislosti s nově se rozvíjející Čínou jako celosvětovou hospodářskou a politickou velmocí. Je projevem vůle EU pokračovat ve svých komplexních kontaktech s Čínou a tyto kontakty dále prohlubovat. Sdělení sleduje pěticípou strategii, která se zaměřuje na podporu přeměny Číny na pluralitní společnost, podporu udrţitelného rozvoje, zlepšení našich obchodních a hospodářských vztahů, posílení naší dvoustranné spolupráce a rovněţ posílení regionální a mezinárodní spolupráce. Obecněji se ve sdělení zdůrazňuje, ţe zvýšená odpovědnost a očekávání by měly jít ruku v ruce s větším vlivem Číny a jejím postavením ve světě. Ve stejný den jako sdělení byl zveřejněn pracovní dokument o obchodu a investicích EU-Čína s názvem Hospodářská soutěţ a partnerství, který dále rozpracovává politická řešení s cílem zajistit vzájemně prospěšné obchodní vztahy. Dne 13. října 2003 Čína zveřejnila svůj vůbec první politický dokument o EU. Podporuje v něm integraci EU a vyzývá ji, aby Číně přiřkla status plně trţního hospodářství. Očekává rovněţ, ţe se EU stane jejím největším obchodním a investičním partnerem. V prosinci 2005 pověřila Rada Komisi nahrazením dohody o obchodu a spolupráci EHS-Čína schválené v roce 1985 komplexní dohodou o partnerství a spolupráci, v níţ

16 bude stanoven plán pro vztahy EU-Čína ve 21. století. Jednání byla zahájena v lednu 2007 a budou zahrnovat aktualizaci obchodní dohody z roku Politické vztahy Politický dialog se nadále odvíjí v rámci stanoveném v roce 1994 dochází tedy k pravidelným schůzkám ministrů EU s čínskými ministry, konzultacím na vysoké úrovni mezi Komisí a Čínou, schůzkám ad hoc mezi ministry zahraničí, dvěma kaţdoročním setkáním mezi čínským ministrem zahraničí a velvyslancem EU v Pekingu a rovněţ mezi ministrem zahraničí předsednické země EU a čínským velvyslancem v této zemi. Od tvrdého zákroku na náměstí Tiananmen v roce 1989 jsou důleţitým tématem vztahů mezi EU a Čínou lidská práva. Dialog věnovaný výhradně otázce lidských práv byl zahájen v roce 1996 a ročně se k tomuto tématu konají dvě schůzky trojky EU s čínskou vládou. Diskutuje se o otázkách lidských práv politických disidentů, přístupu ke stoupencům jednotlivých náboţenství a duchovnímu hnutí Falun Gong, o svobodě projevu, vyuţívání mučení a trestu smrti a o situaci etnických menšin. Projednává se také situace v Tibetu a jednotlivé případy. Dialog doplňuje finanční podpora projektů, jako je provádění úmluv OSN o lidských právech, demokracie na místní úrovni a reforma soudnictví. 1 Politické summity EU - Čína První řádný politický summit mezi EU a Čínou byl uspořádán v dubnu 1998 v Londýně. Od té doby se koná summit kaţdoročně, střídavě mezi Pekingem a zemí, která v danou chvíli předsedá EU. Za Čínu se setkání účastní čínský premiér s ministry, za EU předseda Rady ministrů, předseda Evropské komise, Vysoký představitel pro společnou bezpečnostní a zahraniční politiku, řada příslušných ministrů a evropských komisařů. Poslední, třináctý summit se konal dne 6. října 2010 v Bruselu. Na tomto summitu se probírala následující témata: vztahy EU-Čína, zejména jak posílit strategické partnerství EU-Čína řešení globálních problémů, změny klimatu, energetika

17 regionálních a mezinárodní otázky, jako je nedávný vývoj v Afghánistánu a Pákistánu 1 Vedoucí političtí představitelé se na svém třináctém summitu, který se konal dne 6. října v Bruselu, shodli na tom, ţe partnerství mezi EU a Čínou je nutno rozvíjet v duchu vzájemnosti a vzájemného prospěchu. Předmětem diskuse byla mimo jiné celosvětová hospodářská situace, obchodní záleţitosti, změna klimatu a globální správa. Čínu zastupoval předseda vlády Wen Jiabao, Evropskou unii pak předseda Evropské rady Herman Van Rompuy a předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Předseda čínské vlády a představitelé EU se shodli na potřebě zajistit udrţitelný růst a sníţit globální nerovnováhu. Zdůraznili rovněţ úlohu odpovídajících směnných kurzů. Dále vyzdvihli význam hospodářské spolupráce na celosvětové úrovni a v této souvislosti jednali o zasedání skupiny G20, které proběhne v listopadu letošního roku v Soulu a na němţ je nezbytné přijmout koordinovaná opatření, jakoţ i o reformě Mezinárodního měnového fondu. Předseda Herman Van Rompuy a předseda Komise José Manuel Barroso ve společném prohlášení zdůraznili, ţe Čína je "jedním z nejdůleţitějších partnerů EU". Vyjádřili zejména přání EU rozšířit vzájemný obchod a investice a poukázali na potřebu zajistit v Číně rovné podmínky pro evropské podniky. Podtrhli význam lepšího přístupu na trh, příznivějších podmínek pro investice, účinnějšího prosazování práv duševního vlastnictví a otevření trhu s veřejnými zakázkami. Pokud jde o právní stát a lidská práva, předseda Herman Van Rompuy a předseda José Manuel Barroso vedli s Čínou otevřenou diskusi. Ve svém vyjádření uvedli: "Vyzvali jsme k pokroku v této oblasti, a to zejména v procesu ratifikace Mezinárodního paktu o občanských a politických právech." %281%29.aspx?lang=cs

18 Dne 12. února 2004 podepsalo Evropské společenství s čínskou Státní správou cestovního ruchu dohodu, která skupinám čínských turistů usnadní vstup do EU (s výjimkou zemí nepatřících do schengenského prostoru, které budou usilovat o dvoustranné dohody). Hong-Kong, Macao a Tchaj-wan Předání Hong-Kongu Číně v roce 1997 nenarušilo vztahy EU s Hong-Kongem, kde stále působí její delegace. Situaci na Hong-Kongu a na Macau sleduje Komise, aby zajistila, ţe jsou dodrţovány demokratické principy a lidská práva, a kaţdoročně o situaci zveřejňuje zprávu. Ţádný vliv na vztahy s EU nemělo ani předání Macaa v roce 1999 a v platnosti zůstala rovněţ dohoda o obchodu a spolupráci. V listopadu 1999 Komise schválila sdělení Radě a Evropskému parlamentu s názvem EU a Macao: po roce Sdělení klade důraz na dodrţování zásad stanovených v Ústavě zvláštní administrativní oblasti Macao a na úplnou realizaci koncepce jedna země, dva systémy a poskytuje záruku specifické sociální, hospodářské a kulturní identity Macaa. Jako většina ostatních zemí se EU řídí politikou jednotné Číny, a nemá proto s Tchajwanem ţádné diplomatické vztahy. Uznává jej však jako hospodářskou a obchodní jednotku a v nepolitických oblastech, jako jsou hospodářské vztahy, věda, vzdělávání a kultura, s Tchaj-wanem udrţuje čilé styky. V Asii je Tchaj-wan po třetím největším obchodním partnerem EU. Přistoupení Tchaj-wanu k WTO, k němuţ došlo 1. ledna 2002, EU velice podporovala. V březnu 2003 Komise na Tchaj-wanu zřídila své hospodářské a obchodní zastoupení. V otázce nesrovnalostí mezi Tchaj-wanem a Čínou podporuje EU mírové urovnání. 1 Vytvoření zvláštních ekonomických zón Roku 1978 se Čína začala otevírat světu a provádět reformy. Bylo přijato rozhodnutí povolit přímé zahraniční investice a došlo k vytvoření ekonomických zón, v nichţ byli zahraniční investoři zvýhodněni zejména prostřednictvím sniţováním cla a daní. Tento impuls přilákal do země značné mnoţství zahraničního kapitálu. Provinční vlády

19 a společnosti v jejich působnosti byly podporovány v rozvíjení exportních kapacit a potřebné infrastruktury pro ekonomický rozvoj. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat - obchod rostl obrovským tempem, počet místních firem s oprávněním pro zahraniční obchod vzrostl z 900 v roce 1985 na více neţ v roce Mezi největší investory v Číně patří Hongkong, Tchaj-wan, Japonsko, USA a EU. Na konci devadesátých let dosahovala velikost přímých zahraničních investic okolo 40 miliard dolarů ročně. Postupně začalo docházet k přesunu zahraničních investic z průmyslu do oblasti finančnictví, obchodu a infrastruktury. Dalším trendem bylo pronikání investic z přímořských oblastí do vnitrozemí. Nutno dodat, ţe nestátní sektor, a to převáţně výše zmíněné zahraniční podniky, představoval a dosud představuje největší hnací sílu neustále rostoucího čínského exportu Obchodní vztahy EU podporuje čínské reformy a liberalizaci, k nimţ dochází v rámci jejího programu spolupráce. Úkoly spojené s řízením projektů byly přeneseny z Komise v Bruselu na delegaci v Pekingu. Dohoda z roku 1985 stanovila spolupráci v oblasti průmyslu, hornictví, energetiky, dopravy, komunikace a technologií. V roce 1999 byla podepsána dohoda o vědeckotechnologické spolupráci a dne 30. října 2003 pak dohoda o spolupráci na programu EU pro satelitní navigaci Galileo. Další dohoda byla uzavřena v roce 2004 na summitu EU- Čína. Týká se společného výzkumu mírového vyuţití jaderné energie. Současná strategie pro spolupráci EU s Čínou je vymezena ve strategických dokumentech jednotlivých zemí na období , které doporučují soustředit se na tři hlavní oblasti: poskytování podpory čínskému reformnímu programu v oblastech, na které se vztahují odvětvové dialogy, napomáhání Číně v řešení globálních otázek a problémů v oblasti ţivotního prostředí, energií a změny klimatu a podpora rozvoje lidských zdrojů v Číně. 1 Fárek, J.: Čína ve Světové obchodní organizaci, Mezinárodní politika, č. 1., s

20 Hospodářský a obchodní dialog na vysoké úrovni (HED) 1 Hospodářský a obchodní dialog na vysoké úrovni mezi EU a ČLR byl odstartován v Pekingu v dubnu Posiluje dialog mezi Evropskou komisí a Čínskou státní radou na úrovni vicepremiéra. Věnuje se záleţitostem, které mají strategickou důleţitost pro obchod a hospodářské vztahy mezi EU a Čínou a poskytuje impulsy ke konkrétním pokrokům v jednotlivých dialozích. Tento dialog poskytuje nástroj k řešení otázek společného zájmu v oblasti investic, přístupu na trh a ochrany práv duševního vlastnictví i v dalších otázkách týkající se obchodu. Třetí setkání HED konala v Pekingu ve dnech prosince Partnerství a hospodářská soutěž V roce 2006 přijala Evropská komise významnou politickou strategii (Partnerství a hospodářská soutěţ), která se zabývá vyrovnáním s tvrdou čínskou konkurencí a zároveň tlačí na Čínu, aby obchodovala poctivě. Součástí této strategie je pokračující jednání o komplexní Dohodě o partnerství a spolupráci (PCA 2 ), které začalo v lednu Tato smlouva poskytne příleţitost dále zlepšit rámec pro bilaterální obchod a investiční vztahy, a také modernizace smlouvy z roku 1985 o obchodní a hospodářské spolupráci. 3 Humanitární pomoc: Čína rovněţ vyuţívá podpory Společenství pomocí programu EU pro lidská práva a demokracii, a několik projektů rovněţ získává finanční prostředky z rozpočtu Společenství určeného pro nevládní organizace. Kromě toho byla poskytnuta naléhavá pomoc Evropského společenství z rozpočtu generálního ředitelství pro humanitární pomoc (ECHO). V květnu 2008 poskytlo generální ředitelství pro humanitární pomoc naléhavou pomoc pro nápravu mimořádných situací ve výši 2 miliardy EUR na pomoc obětem zemětřesení, které zasáhlo provincii S -čchuanu. 1 HED z anglického High Level Economic and Trade Dialogue. 2 PCA z anglického Partnership and Cooperation Agreement

21 Historie vývoje obchodní výměny Od roku 1975, kdy obchod téměř neprobíhal, došlo po podpisu obchodní dohody v roce 1978 v této oblasti k velice rychlému rozvoji. Zatímco na začátku bilaterálních vztahů mezi ES a Čínou, které byly navázány v roce 1975, byla vzájemná obchodní výměna rovna téměř nule, nyní je Čína druhým největším evropským partnerem hned po USA a EU zaujímá v zahraničním obchodě Číny první místo. Obchodní výměna vzrostla ze 2,4 miliard USD v roce 1975 na 412 miliard USD v roce Graf č. 1 zobrazuje tento rychlý nárůst vzájemného obchodu Číny a EU za posledních 35 let a zároveň narůstající zápornou unijní bilanci. Graf č. 1: Obchodní bilance EU a Číny v mld. USD 500,00 Obchodní bilance EU a Číny v mld. USD 400,00 300,00 200,00 100,00 0,00-100,00-200,00 rok import EU z Číny export EU do Číny obch. výměna celkem deficit / přebytek Zdroj: Ministerstvo obchodu ČLR,

22 mld. USD Od roku 1975 do roku 1978 byla čísla vzájemné výměny nízká. V roce 1978 Čína začala s reformami a procesem otevírání země světu, coţ kromě uzavření obchodní dohody mezi ES a ČLR z roku 1978 dále podpořilo zahraniční obchod. V roce 1978 dosáhl vzájemný obchod výše 3,3 mld. USD, v roce 1979 jiţ dosáhl 5,1 mld. USD, více neţ dvojnásobek stavu v roce Do roku 1986 objem obchodu dále prudce rostl na 11,65 mld. USD, další skok pak nastal v roce 1989 s výší 23,5 mld. USD. Rostoucí trend vzájemného obchodu byl přerušen v roce 1989 událostmi na pekingském Náměstí nebeského klidu, kde došlo k násilnému potlačení demonstrací. Evropa uvalila na Čínu ekonomické sankce, díky kterým výměna v roce 1990 poklesla a v roce 1991 prudce propadla na polovinu objemu roku Vzhledem k důleţitosti čínského trhu a ekonomickým zájmům evropských států byly vztahy v roce 1992 normalizovány, s výjimkou uvaleného zbrojního embarga, která zůstává v platnosti dodnes. Z obchodního přebytku na počátku 80. let se EU dostala do deficitu 186 miliard USD v roce Poté, co Čína vstoupila v roce 2001 do WTO následoval další prudký nárůst čínského exportu do EU spojený s růstem unijního deficitu vzájemného obchodu. Graf č. 2: Obchodní bilance EU a Číny po vstupu ČLR do WTO Obchodní bilance EU a Číny po vstupu ČLR do WTO 500,00 400,00 300,00 200,00 100,00 0,00-100,00-200, Rok import EU z Číny export EU do Číny obch. výměna celkem deficit / přebytek Zdroj: Ministerstvo obchodu ČLR, vlastní úpravy

23 V roce 2004 vypršela po několika desetiletích platnost dohody o mezinárodním obchodu s textilem, tedy dohoda, která měla evropským výrobcům poskytnout čas na to, aby se připravili na zvýšenou konkurenci. Čínský nápor v prvních měsících roku 2005 byl přesto nečekaný. Podíl Číny na dovozu textilních výrobků do EU během tohoto období dramaticky vzrostl. Tento problém se podařilo zvládnout pomocí dohody, která opětovně zavedla dočasné kvóty. Čína zůstává na druhém místě, pokud jde o země, které nejvíce těţí ze všeobecného systému preferencí EU, v jehoţ rámci EU uděluje autonomní obchodní preference dovozům z rozvojových zemí. 1 Import čínského zboţí do EU v minulých letech částečně sniţovala ekonomická krize, ale cyklickou zápornou bilanci vzájemného obchodu příliš neovlivnila. Loni byl deficit vzájemného obchodu 142,7 mld. USD v neprospěch EU, při obratu 479,7 mld. USD. Přestoţe se export EU do Číny za posledních 5 let zdvojnásobil, stále vyváţí evropské země na čínský trh s 1,34 miliardy spotřebitelů výrazně méně, neţ do podstatně menšího Švýcarska. Na deficit vzájemného obchodu má vliv také to, ţe do Číny přesunulo z důvodu niţších výrobních nákladů mnoho společností, včetně společností se sídlem v EU. Ty nyní musí přepravit vyrobené zboţí z Číny ke spotřebitelům na trhy v USA a EU, díky čemuţ se nadále zvyšuje záporné saldo obchodu mezi EU a Čínou. Nejčastěji dováţeným zboţím z Číny jsou kancelářské stroje a stroje pro automatické zpracování dat, telekomunikační zařízení a díly, elektronika, textil a průmyslové výrobky. Někteří evropští výrobci poukazují na to, ţe čínské firmy porušují pravidla obchodu a vyváţejí zboţí za ceny pod výrobními náklady. Proti levnějším dovozům z Číny se unie brání antidumpingovými cly 2, která mají zabránit dovozu cenově zvýhodněného zboţí. V současnosti uplatňuje EU vůči Číně antidumpingová cla například pro dovoz křídového papíru (od května 2011), jízdních kol a součástek pro jízdní kola, naopak od dubna 2011 skončila platnost cla ve výši 16,5 procenta na koţenou obuv. Podrobněji se problematice antidumpingových cel věnuji v kapitole Dumping - nekalá obchodní praxe, prodej vyváţeného zboţí za hranicemi levněji, neţ v zemi výroby, případně pod výrobními náklady; nízké ceny jsou často důsledkem státních subvencí

24 1.5 Chronologie vývoje vztahů Číny a EU květen navázání diplomatických vztahů Číny a EHS, evropský komisař Christopher Soames poprvé navštěvuje Čínu Čína a EHS podepsaly v Bruselu Dohodu o obchodu a spolupráci (Trade agreement), zřízení Společného výboru (Joint Comittee) byla podepsána dohoda o obchodu s textilem (Agreement on textile trade) Zahájení programu spolupráce v oblasti vědy a techniky (Science and Technology cooperation program) květen 1985 podepsána Dohoda o obchodu a hospodářské spolupráci mezi EHS a Čínou (EC - China Agreement on trade and economic cooperation), dohoda má tři hlavní části - ustanovení o obchodní spolupráci, ekonomické spolupráci a úkolech Společného výboru Otevření delegace Evropské komise v Pekingu červen v reakci na incident na Náměstí nebeského klidu ze dne 4. června, EHS zmrazuje vztahy s Čínou a ukládá řadu sankcí, včetně zbrojního embarga Rada a EP se rozhodly krok za krokem obnovovat bilaterálních vztahy s Čínou 1992 evropsko-čínské vztahy se vrátily k normálu, zbrojní embargo však zůstává platné; zřízení nového bilaterálního politického dialogu 1995 Evropská komise publikuje Dlouhodobou politiku pro evropsko-čínské vztahy (A long-term policy for China-Europe relations), dlouhodobá strategie pro rozvoj vztahů EU a ČLR, která je součástí nové strategie pro Asii - zaměřuje se na dialog o politice, lidských právech a o ekonomických a obchodních vztazích Evropská komise zveřejňuje sdělení Budování komplexního Partnerství s Čínou (Building a Comprehensive Partnership with China) summit EU-Čína, Londýn Čína se stává 143. členem Světové obchodní organizace (WTO) Čína vydává vůbec první politický dokument o EU Oslava 35. výročí navázání diplomatických vztahů mezi EU a Čínou

25 2 Analýza hosp. vývoje Číny, její zahraniční a obchodní spolupráce s EU 2.1 Hospodářský vývoj ČLR Vývoj čínského HDP V průběhu uplynulých deseti let Čína z pohledu celkového objemu vytvořeného HDP postupně předběhla několik vyspělých ekonomik, mezi nimiţ jsou zmiňovány Kanada, Itálie, Francie, Velká Británie a Německo. V roce 2007 zaujala Čína v tomto ohledu pomyslné třetí místo mezi největšími světovými ekonomikami a v roce 2010 překonala svým růstem Japonsko a stala se druhou největší na světě. V této spojitosti je však třeba připomenout i hledisko hodnocení kvality ţivota v jednotlivých zemích prostřednictvím tzv. indexu lidského rozvoje (Human Development Index - HDI), které od roku 1990 zpracovává Rozvojový program OSN (UNDP). HDI je kombinací jak ekonomických, tak i řady sociálních ukazatelů, ke kterým patří např. očekávaná délka ţivota, přístup ke vzdělání a zdravotní péči apod. V ţebříčku 182 států OSN za rok 2009 v pořadí podle kvality ţivota vykazuje Čína HDI 0,772 a nachází se aţ na 92. místě, coţ v rámci rozvojových zemí představuje v zásadě jen průměrnou úroveň. Mezi vyspělé země jsou řazeny státy, jejichţ HDI je hodnoceno na úrovni, jeţ převyšuje 0,9. Z hlediska tohoto ukazatele byla ČLR stále na hony vzdálena od USA, Japonska i dalších zemí, které z pohledu absolutního objemu HDP jiţ překonala. Japonsko s HDI 0,96 zaujímá 10. příčku a USA s HDI 0,956 patří 13. pořadí. 1 Po pěti letech dvouciferného růstu HDP v ČLR zpomalilo jeho tempo pod 10% ročně v letech 2008 a 2009, aby se opět v roce 2010 přehouplo přes tuto hranici a dosáhlo 10,3% zvýšení oproti předchozímu roku. Silnější růst byl taţen rostoucí aktivitou všech sektorů ekonomiky díky uvolněné úvěrové politice a vládnímu stimulačnímu balíčku, který podpořil investice

26 100 mil. Yuan % růstu HDP Graf č. 3: Vývoj čínského HDP v letech Vývoj čínského HDP v letech ,7 14,2 9,6 9,2 10, HDP % růstu HDP Zdroj: Národní statistický úřad ČLR, Postupné obnovení zahraniční poptávky pomohlo exportní výrobě dosáhnout pozitivního příspěvku k ekonomickému růstu (o 1,4% v roce 2010 oproti -3,4% v roce 2009), zatímco investice do fixního kapitálu si udrţely roli silného tahouna (4,7% v roce 2010 oproti nezvykle vysokému podílu 8,4% v roce 2009). V roce 2009 silný investiční růst kompenzoval slabou vnější poptávku, díky čemuţ HDP zvýšil své tempo nárůstu z 6,1% v prvním čtvrtletí 2009 na 7,9% ve druhém kvartále, kdy investice z vládního stimulačního balíčku z konce roku 2008 spolu s rozmachem úvěrového financování prudce stoupaly. Skokové zvýšení objemu poskytnutých úvěrů v první polovině roku 2009 dosáhlo rekordní úrovně a díky tomu investiční nárůst tvořil aţ čtyři pětiny růstu HDP, tedy dvojnásobek průměru minulé dekády. HDP zpomalil své růstové tempo na 10,3% ve druhém čtvrtletí roku 2010 z 11,9% meziročního zvýšení v prvním kvartále. Obnovení exportní výkonnosti pomohlo udrţet silný nárůst HDP i ve třetím čtvrtletí, kdy postupně oslabovaly investice

27 Inflace Přechod k volnější měnové politice v září 2008 změnil vládní prioritu z krocení inflace na odvrácení deflace. V průběhu roku 2010 se vládní politika opět vrátila ke snaze o kontrolu rostoucí inflace v podmínkách silného nárůstu HDP. Během roku tak došlo šestkrát ke zvýšení poţadavků na kapitálovou přiměřenost a dvakrát vzrostla základní úroková sazba. Graf č. 4: Vývoj inflace v ČLR v letech Zdroj: Národní statistický úřad ČLR, Vývoj inflace v roce 2010 vykázal postupně se zvyšující úroveň - z 2,2 % meziročně v prvním čtvrtletí přes 2,9 % a 3,5 % ve druhém, resp. třetím trimestru aţ po 4,7 % v posledním kvartále roku. Celková míra inflace za rok 2010 tak dosáhla 3,3 %, z čehoţ 7,2 % připadlo na meziroční nárůst cen potravin. Sniţující se rozloha zemědělské půdy, nedostatek vody a rostoucí náklady na paliva a hnojiva budou i nadále tvořit stimul ke zvyšování cen potravin v delším horizontu. Cena investic do fixního kapitálu vzrostla o 3,6 %, výrobní ceny stouply o 5,5 %, nákupní ceny surovin, paliv a energií poskočily o 9,6 % a produkční ceny zemědělských výrobků se zvýšily o 10,9 %. Deflace u ostatního zboţí pomáhala v průběhu roku 2010 sniţovat inflační tlaky, stejně jako vládní opatření na sníţení cen zeleniny, nicméně postupně začaly růst i ceny nepotravinových komodit. Rostoucí ceny surovin a paliv se začaly promítat do vyšších spotřebitelských cen a za rok 2010 tak statistiky ukázaly 3,3 % meziroční zvýšení inflace

28 Růst spotřebitelských cen v Číně v květnu 2011 dosáhl nejrychlejšího tempa za 34 měsíců a čínská centrální banka jen pár hodin po oznámení nových dat znovu zakročila proti inflaci zvýšením míry povinných minimálních rezerv. Podíl rezerv na vkladech stoupne o dalších 50 bazických bodů na rekordních 21,5 procenta a to s platností k 20. červnu. Opatření, které má omezit úvěrovou aktivitu, je letos jiţ šestým v pořadí (naposledy 18. května). Od loňského podzimu, kdy Peking zahájil cyklus utahování měnové politiky zvýšením sazeb. Povinné minimální rezervy představují procentní poměr z vkladů, které si komerční banky musejí uloţit na účet v centrální bance. Po novém zvýšení rezerv by mělo být takto vázáno jiţ více neţ 350 miliard jüanů, které by jinak banky mohly vyuţít na poskytování úvěrů. Čínská centrální banka doufá, ţe tímto stahováním přebytečné likvidity dokáţe ekonomiku ochladit a docílí sníţení tlaku na růst cen. Vláda chce letos udrţet inflaci na čtyřech procentech a boj s vysokými cenami je jednou z jejích priorit. Peking rovněţ nařídil firmám nezvyšovat ceny. Ceny potravin je však většinou obtíţné dostat pod kontrolu vládními zásahy. Vysoká inflace v minulosti vyvolala sociální nepokoje. Podle některých analytiků inflace dále poroste a v červnu by mohla činit šest procent, napsaly. 1 Vývoj v roce 2011 a výhled na další období Podle aktuální předpovědi Světové banky lze v roce 2011 očekávat růst HDP ČLR zhruba na úrovni 9,3 % a v roce 2012 pak 8,7 %. Čínská vláda musí téţ řešit dopad dosavadního překotného ekonomického rozvoje země na ţivotní prostředí, jehoţ stav je alarmující. I s tímto ohledem oznámil premiér Wen Jiabao, ţe nový pětiletý plán počítá pouze se 7% růstem HDP (namísto dřívějších dvouciferných cílů) a zvyšujícím se důrazem na kvalitu a udrţitelnost ekonomického růstu oproti kvantitě

29 Na základě stávajících prognóz, které počítají s průměrným růstem čínské ekonomiky kolem 8 %, inflací ve výši 4 % a posilováním jüanu o 3 % ročně se Číně v daném ukazateli pravděpodobně podaří předstihnout USA kolem roku 2019 (viz graf č. 5), pokud udrţí současné tempo hospodářského růstu. Graf č. 5, Budoucí vývoj HDP Číny a USA Zdroj: vlastní úpravy Čína se ovšem s první pozicí ve světové ekonomice nestane nejvlivnější zemí světa. Politická dominance Spojených států pravděpodobně přetrvá jejich posunutí na druhé místo ve světové ekonomice. Mají silnou pozici v globálních institucích, v USA jsou například umístěna centra MMF, Světové banky a Organizace spojených národů. I celé NATO je vybudováno s tím, ţe jeho středem jsou Spojené státy. Americká armáda má globální dosah a technologicky se nachází na takové úrovni, ţe Čína se jí ani nepřibliţuje. Ekonomická a politická moc tedy nejsou jedno a to samé, i kdyţ mezi nimi existuje úzký vztah. Vliv Číny roste s jejím bohatstvím. Její politický vliv bude nejvíce cítit v jejím těsném sousedství. Japonsko, Jiţní Korea a Austrálie mají nyní důleţité ekonomické vazby

30 s Čínou, ale vojenské vazby se Spojenými státy. Pokud bude Čína vyvíjet na své sousedy rostoucí tlak, mohou se ke Spojeným státům načas ještě více přimknout. Postupem doby ale bude tlak Číny sílit. Debatuje se tak o tom, jak se s novou situací vypořádat. Kishore Mahbubani, který stojí v čele singapurského ministerstva zahraničí, říká, ţe asiaté vědí, ţe Čína bude v Asii i za let, jestli tam ale budou Spojené státy za 100 let, nevědí. Rostoucí čínská moc také ovlivní západní vnímání vztahu mezi demokracií a ekonomickým úspěchem. V určitém bodě ale samotnou Čínu pravděpodobně poskytne krize. Její ekonomika a politický systém budou dříve či později pravděpodobně čelit velkým změnám. Ekonomika nemůţe donekonečna růst tempem 8 10 % ročně, přijdou demografické změny a problémy se ţivotním prostředím. Autoritářský reţim této země také v moderním světě vypadá stále více jako anomálie. Dokazuje to panická reakce komunistické strany na vývoj v arabském světě. Podle některých je Čína vznikající velmoc, jiní se domnívají, ţe jde o vnitřně nestabilní zemi, která čelí riziku ekonomické a politické krize. Ve skutečnosti je pravdou obojí. Čína bude podivnou supervelmocí. 1 V čínské ekonomice postupně zmizí vliv vládního stimulačního balíčku a restriktivní politika povede ke zpomalení růstu v investiční výstavbě. Slabá poptávka na trzích OECD bude působit na vývoj exportu, u nějţ se předpokládá minimální příspěvek k růstu HDP. Zvýšený objem likvidních prostředků ve finančním systému země bude i nadále působit inflační tlaky. V domácí spotřebě pravděpodobně bude pokračovat růstová tendence díky zvýšení minimální mzdy, nízkým úrokům a relativní dostupnosti úvěrů a půjček. Rozšíření sociálních sluţeb, zejména ve zdravotnictví, vzdělávání a penzijním systému, napomůţe spotřebitelů méně spořit a více utrácet. Většina investičních aktivit v rámci stimulačního programu veřejných investic bude i nadále realizována v oblasti infrastruktury, a to se zaměřením na rozšíření silniční a ţelezniční sítě, výstavbu podzemních drah a přepravních tratí pro lehké vlakové soupravy v městské hromadné dopravě, budování nových letišť, výstavbu kapacit pro bydlení v niţších cenových resp. nájemních relacích, rozšiřování vodovodních a kanalizačních sítí,

31 vybudování potřebných dalších kapacit pro výrobu elektrické energie apod. Důraz bude kladen rovněţ na provádění projektů orientovaných na zvýšení úrovně ochrany ţivotního prostředí. Spolu s tím budou podporovány taktéţ i vývojové programy přinášející významné technologické inovace. V neposlední řadě bude věnována patřičná pozornost komplexnímu zkvalitňování zdravotní a sociální péče a rovněţ tak i celkové rekonstrukci regionů, postiţených ničivým zemětřesením v květnu loňského roku. U změny v systému DPH vláda umoţnila provádět příslušné odpočty při nákupech fixního kapitálu, coţ přispívá k podpoře zájmu firem o investování do obnovy a modernizace technologického vybavení a produkčních zařízení

32 Základní makroekonomické ukazatele ČLR Největší podíl na růstu HDP měly i v roce 2010 investice do fixního kapitálu, jejichţ příliv pokračoval díky doznívání vládního stimulačního balíčku a uvolněné fiskální a monetární politice, zejména v oblasti úvěrů. Nepříznivý vývoj inflace v druhém pololetí roku 2010 a pokračující nárůst cen v na počátku roku 2011 přivedl vládu opět ke změně politiky, označované nyní za zpřísněnou (tight) po předchozí opatrné (prudent). Základní makroekonomické ukazatele čínského hospodářství za období let jsou uvedeny v následující tabulce č. 1. Tabulka č. 1, Základní makroekonomické ukazatele ČLR v letech Základní makroekonomické ukazatele ČLR v letech HDP v běžných cenách (mld. USD) růst HDP ve srovnatelných cenách 11,1 % 13 % 9 % 8,7 % 10,3 % HDP na obyvatele (USD) míra inflace na bázi indexu spotřebitelských cen 1,7 % 4,8 % 5,9 % -0,7 % 3,3 % míra nezaměstnanosti (ve městech) 4,1 % 4,0 % 4,2 % 4,3 % 4,1 % kurs měny v CNY (za 1 USD) 7,823 7,4044 6,8424 6,8282 6,60231 úrokové sazby v %: pro roční 2,25 1,98 2,52 2,25 3,0 termínované vklady 5,58 6,1 7,47 5,58 6,06 pro půjčky se splatností 1 rok Zdroj: Zastupitelský úřad ČR v Pekingu, Souhrnná teritoriální informace Čína, services.czechtrade.cz/pdf/sti/cina pdf

33 Podíl v % Pokud jde o podíl odvětví na tvorbě HDP, podle údajů Národního statistického úřadu ČLR za rok 2010 se na tvorbě HDP podílel primární sektor z 10,2 % (pokles meziročně o 0,4 procentního bodu), sekundární sektor 46,8 % (stejná úroveň jako v roce 2009) a terciální sektor 43,0 % (meziroční nárůst o 0,4 procentního bodu). Pro potřeby této práce jsem sestavil graf vývoje podílu ekonomických sektorů na tvorbě čínského HDP za roky 2000 aţ Z dat grafu číslo 6 je jasně patrné, ţe rozhodující roli hraje stále průmysl, jehoţ podíl na HDP je téměř poloviční a jeho vykazuje narůstající tendenci. Naopak zemědělství postupně ztrácí, od roku 2000 se jeho podíl sníţil z 15 % na 10,2 % v roce Sektor sluţeb pomalu narůstá aţ přes hranici 43 % v roce 2010 a v budoucnu bude s rozvojem čínské ekonomiky nejspíše hrát stále důleţitější roli. Graf č. 6: Podíl sektorů na tvorbě čínského HDP Podíl ekonomických sektorů na tvorbě čínského HDP v letech terciální sekundární primární 100% 15,1 14,4 13,7 12,8 13,4 12,2 11,3 11,1 11,3 10,6 10,2 75% 45,9 45,2 44,8 46,0 46,2 47,7 48,7 48,5 48,6 46,8 46,8 50% 25% 39,0 40,5 41,5 41,2 40,4 40,1 40,0 40,4 40,1 42,6 43,0 0% Rok Zdroj: Národní statistický úřad ČLR China Statistical Yearbook, vlastní úpravy

34 V roce 2010 celková přidaná hodnota vytvořená v primárním sektoru dosáhla 4.049,7 mld. CNY, tj. o 4,3 % více neţ v roce Podíl sekundárního a terciálního sektoru dosáhl hodnoty ,1 mld. CNY (+12,2 %), resp ,5 mld. CNY (+9,5 %). Přírůstek vytvořené přidané hodnoty u státem vlastněných podniků dosáhl 13,7 %, u druţstev 9,4 %, akciových společností 16,8 %, podniků se zahraničními vlastníky (včetně Hongkongu, Macaa a Tchaj-wanu) 14,5 % a soukromých společností 20 %. Lehký průmysl vykázal růst o 13,6 %, těţký průmysl o 16,5 %. V roce 2010 se realizace investic do fixního kapitálu podílela na růstu čínské ekonomiky i nadále v rozhodující míře. Hlavní pozornost byla zaměřena především na pokračování provádění rozsáhlých infrastrukturních projektů zahrnutých do vládního stimulačního programu veřejných investic, přijatého v závěru r pod tíhou sílících negativních dopadů globální finanční a ekonomické krize. Spolu s tím je zřetelný i vzestup investičních aktivit v produkční sféře vyvolaný opětovným nárůstem prodejů čínského exportního zboţí na hlavních zahraničních odbytištích. Celkový objem investic realizovaných v loňském roce stoupl o 23,8 % na mld. CNY. Tato růstová míra je stále velmi vysoká, byť v porovnání s její úrovní v r je o několik procentních bodů niţší. V závěru roku 2010 činila míra nezaměstnanosti v městských zónách 4,1 %, coţ je o 0,2 procentního bodu méně neţ v předchozím roce. ČLR registrovala v roce ,68 mil. nově vytvořených míst ve městech, tj. o 660 tis. více neţ v roce Celkový počet dělníků-migrantů v roce 2010 dosáhl 242,23 mil. osob, o 5,4 % více neţ v roce Z toho 153,35 mil. osob putovalo za prací do měst v jiných provinciích, migrantů v rámci domovských provincií bylo 88,88 mil. osob. Přesun lidí za prací do měst je způsoben hlavně nerovnoměrným ekonomickým rozvojem pobřeţních regionů ve srovnání s vnitřními provinciemi. Zatímco velkoměsta zaţila obrovský ekonomický rozmach, venkov se nerozvíjel tempem rychlejším neţ 6 %. Oblasti, které přispívají k tvorbě čínského HDP jsou značně nerovnoměrně rozloţeny. Pobřeţní části Číny a velké městské aglomerace na jihu a východě země tvoří převáţnou část HDP, zatímco západní, centrální a severní provincie bez přímého přístupu k velkým přístavům a moři zůstávají převáţně zaostalé. V roce 2010 vytvořilo 10 pobřeţních oblastí plných 62 % HDP, z toho pouhé 4 nejproduktivnější přispěly podílem

35 38 %. Na obrázku č. 1 je jasně vidět nejvyspělejší pobřeţní oblasti na jihu a východě, zvýrazněné tmavě červenou barvou. Obrázek č. 1: Čínské HDP podle provincií Zdroj: Národní statistický úřad ČLR, vlastní úpravy Tento propastný rozdíl mezi ekonomickou úrovní venkova vede v posledních letech k mnoha znepokojujícím událostem a pnutím v čínské společnosti, ze kterých musejí mít političtí představitelé váţné obavy. Prvním problémem jsou rolnická povstání, kterých bylo v posledních letech několik tisíc a které byly krvavě potlačeny. Došlo k nim často z důvodů rozkradení financí na rozvoj venkova a zabírání zemědělské půdy na výstavbu průmyslových podniků. Dalším problémem je masové stěhování lidí z vesnic do měst ve snaze najít zaměstnání. Kdyţ v roce 1949 přišli v Číně k moci komunisté, ţilo ve městech jen 10 procent z celkového počtu obyvatel. Kaţdoročně se však do měst stěhuje přibliţně 20 milionů venkovanů. Podle odhadů čínské vlády bude v roce 2015 ţít ve městech celá polovina z 1,3 miliardy obyvatel