FINANČNÍ BUDDHISMUS. Martin Řepa

Transkript

1 FINANČNÍ BUDDHISMUS Martin Řepa

2 Známe-li plně pravdu, tak spočíváme v klidu. Mít či nemít, to je totéž. Zisk a ztráta se nijak neliší. Kdo tohle pochopí, ten nalezne pravý klid. Pokoj od štěstí a neštěstí, radosti a strasti.

3 Úvod Přibližně před rokem jsem napsal knihu nazvanou Trvale udržitelné podnikání. Pokusil jsem se v ní shrnout své dosavadní zkušenosti s podnikáním a stručně popsat základní principy, na nichž jsem ho vybudoval. Přesto, že za většinou uvedených principů si i nadále stojím, některé z nich jsem byl nucen přehodnotit. Pod tíhou okolností a na základě hlubšího poznání musím přiznat, že v otázce finanční nezávislosti jsem se zmýlil. Snaha o dosažení finanční nezávislosti tím, že se zbavím všech dluhů a závazků, vytvořím dostatečnou finanční rezervu a nebudu potřebovat peníze je vlastně jen jiná forma touhy po penězích, bohatství a moci. Je to iluze, které nelze nikdy dosáhnout. Omlouvám se všem, kteří tuto myšlenku přijali za svou a jako vysvětlení předkládám následující pravdy, jež nahlížejí na svět peněz skrze tisíce let starou duchovní tradici. Netvrdím, že jsem objevil něco převratného. Dokonce nezastírám ani to, že ne všechny mé činy se těmito pravdami bezmezně řídí, ačkoliv se o to upřímně snažím. Přečetl jsem jen několik buddhistických textů a pokusil se je převést do řeči, které všichni dobře rozumíme. Do řeči peněz, majetku a všeobecně uznávaných jistot. Vím, že buddhisté budou mít s touto mou snahou pochopení, nebo alespoň soucit. Ekonomové a penězoměnci snad na okamžik v dáli zahlédnou něco, co přesahuje hranice ekonomických teorií, finančních analýz a účetních knih. A pro všechny ostatní, jak věřím, bude toto mé dílo inspirací, povzbuzením či důvodem k zamyšlení. 5

4 Podobenství o manažerovi V jedné velké zemi, v jednom velkém městě, žil byl mocný generální ředitel. Pevnou rukou vládl své nadnárodní korporaci, která díky jeho píli a vytrvalosti vyrostla do dech beroucích rozměrů. Protože to byl moudrý a rozvážný muž, věděl, že svému pomyslnému impériu nebude vládnout navěky. A tak si vychoval svého nástupce, mladého a schopného manažera, který měl jednou, až přijde jeho čas, vedení společnosti převzít. Manažer dostal to nejlepší vzdělání, ovládal nespočet světových jazyků a pro své vybrané a kultivované chování byl vítán v nejvyšších společenských kruzích. Ze své prostorné kanceláře, vybavené nejmodernější technikou a zařízené ve stylu posledních módních trendů, měl nádherný výhled na pobřeží oceánu. Za obchodními partnery létal firemním letadlem a domů ho vozila luxusní limuzína s osobním řidičem. Nikdy ve svém životě se nesetkal byť jen s náznakem nedostatku. Se svojí překrásnou mladou ženou bydlel v mramorově bílém domě, obklopeném rozlehlými zahradami a pečlivě udržovaným parkem. Když mu pak žena porodila zdravého a silného syna, jeho radost byla nezměrná a jeho štěstí se zdálo být nekonečným. Jednoho dne se musel manažer vydat za obchodem do zapadlé části města, kde ještě nikdy předtím nebyl. Aby mu generální ředitel služební cestu co nejvíce usnadnil, nechal vyklidit ulice, zajistil policejní doprovod a nejvěrnějšímu řidiči přikázal: Jeď tak, aby se můj nástupce a tvůj budoucí nadřízený mohl soustředit jen na obchod a nic ho nerozptylovalo! 6

5 Cestou, když míjeli roh jedné ulice, všiml si manažer starého zanedbaného muže, jenž se skláněl nad odpadkovým košem a cosi v něm hledal. Kdo je ten muž? zeptal se řidiče. Ten, vědom si nařízení generálního ředitele, zdráhal se odpovědět. Nedokázal však lhát. To je bezdomovec, pane, odpověděl po pravdě. A co to dělá? ptal se dále manažer. Hledá něco k jídlu, vysvětlil řidič a raději přidal plyn. Po chvíli spatřili muže v otrhaných šatech, jak klečí před bankou a v natažených rukách svírá špinavý klobouk. A co dělá tenhle člověk? zeptal se manažer znovu. Řidič, opět uveden do rozpaků, nevěděl, co na to říci. To je žebrák, pane, odpověděl tiše. A proč ten žebrák klečí před bankou? chtěl vědět manažer. Nemá peníze a tak spoléhá na to, že se nad ním někdo slituje a nějaké drobné mu do klobouku vhodí. Na další křižovatce stál zástup lidí, kteří hleděli kamsi vzhůru, do oken vysokého domu. Když se manažer tím směrem podíval, uviděl tam zoufalého mladého muže, jak stojí na okenní římse a chystá se skočit dolů. Proč tam ten muž stojí a co chce udělat? ptal se nechápavě. To je sebevrah, pane. Přišel o veškerý svůj majetek, ztratil zaměstnání a žena ho opustila. Nechce již dále žít a myslí si, že tak vyřeší svou tíživou životní situaci. Manažera naplnil nepředstavitelný smutek, který nikdy předtím nepocítil. A jsou ještě nějací další lidé, kteří mají hlad, nedostává se jim peněz nebo chtějí předčasně ukončit svůj život? zeptal se naposledy řidiče. Ano, pane. Je mnoho takových lidí kolem nás, odpověděl řidič. Manažer nechal obrátit vůz a vrátil se do svého domu. Nemohl zapomenout na výjevy, jaké viděl v ulicích města, 7

6 a jenž mu běžely myslí jako němý film. Klid nenacházel při práci ve své přepychové kanceláři, během odpočinku na palubě jachty ani v blízkosti své rodiny, kterou nadevše miloval. Jednoho večera poté, co se vrátil z golfu a ležel ve vířivce se sklenkou archivního vína v ruce, uvědomil si, že se již nadále nemůže těšit z toho, co má, dokud budou na světě lidé trpící hladem, žebrající v ulicích a páchající sebevraždy. A právě tehdy se rozhodl, že opustí svou kariéru, svůj domov i svou rodinu. Vzdá se všeho, co má, aby odhalil příčinu veškerého utrpení a nalezl cestu, jak se od něho osvobodit. Nikým nepozorován, bez loučení, odešel zadním vchodem pro služebnictvo a vydal se sám, temnými ulicemi spícího města. V průběhu následujících let navštívil mnoho významných ekonomů, psychologů a sociologů, ale žádný z nich mu uspokojivou odpověď neposkytl. Studoval životopisy úspěšných podnikatelů, investičních bankéřů a mediálních magnátů, ale ani v nich svou pravdu nenašel. Dokonce vyzkoušel i vlastní podnikání s nadějí, že ho smysluplná práce, obchodní úspěch a spokojení zákazníci osvobodí od jeho pochybností. A přesto, že se mu velmi dařilo a jeho podnik jen vzkvétal, stále hluboko ve svém srdci nosil žal, který ho spaloval jako žhavý popel. Usoudil tedy, že odpověď musí hledat tam, kde se s utrpením poprvé setkal. Začal žít mezi bezdomovci, žebráky a těmi, které zoufalství a nepřízeň osudu dohnalo až na samý okraj společnosti. Hledal jídlo v popelnicích, toulal se ulicemi města a děkoval každému, kdo se nad ním slitoval a upustil drobnou minci. Byl unavený, sužován nesnesitelným vedrem i třeskutými mrazy a jeho zdraví bylo tak chatrné, že se sotva udržel na nohou. Téměř na pokraji smrti si 8

7 uvědomil, že ani tohle není cesta ke svobodě. Sebral poslední zbytky sil a dobelhal se na rušnou pěší zónu se spoustou zářivých výloh, obchodů a restaurací. Před jednou z nich se posadil na opuštěnou lavičku, aby si zde trochu odpočinul. Šla kolem mladá dívka, která se právě vracela z bohatých nákupů. Když spatřila manažera, hladového, špinavého a na kost prokřehlého, přišla k němu a podala mu voňavý a do zlatova usmažený hamburger, který se zrovna chystala povečeřet. On se znovu dosyta najedl a bylo mu lépe. Zůstanu sedět na této lavičce a neodejdu, dokud nepřijdu na to, jak se osvobodit od veškerého utrpení. A jak řekl, tak udělal. Pozdě v noci míjel lavičku hlouček mladých lidí. Posilněni návštěvou nedalekého baru jako by chtěli, aby jejich zábava nikdy neskončila. Jakmile si všimli rozjímajícího manažera, začali se mu posmívat, vnucovat mu zbytek alkoholu na dně nedopité lahve a předhánět se v tom, kdo mu k nohám pohodí drobnější minci. On však seděl bez hnutí, oči zavřené jako by spal a jeho mysl byla klidná. Po nějaké době se tudy vracela krásná a elegantně oblečená prostitutka. V jednom z nejlepších místních hotelů si právě vydělala více peněz, než mohla sama utratit. Jako by své činy chtěla očistit dobrým skutkem, přisedla si k manažerovi. Nedokázala si to vysvětlit, ale v jeho blízkosti cítila něco, co marně hledala po hotelových pokojích. Nabídla mu to jediné, co měla. On však seděl bez hnutí, oči zavřené jako by spal a jeho mysl byla klidná. K ránu procházela kolem lavičky policejní hlídka. Dobře vycvičena tak, aby si všimla čehokoliv podezřelého a neobvyklého, nemohla přehlédnout manažera v šatech bezdomovce sedícího uprostřed pěší 9

8 zóny. Jeden z policistů k němu přistoupil a přísným hlasem ho vyzval: Vaše doklady, pane! On však seděl bez hnutí, oči zavřené jako by spal a jeho mysl byla klidná. Stalo se, že právě v tom okamžiku dopadl na tvář manažera první sluneční paprsek. Oba muži zákona zůstali s úžasem hledět do ušlechtilé tváře toho, kdo hledá pravdu. Promiňte, pane, asi jsme si vás s někým spletli, omluvili se policisté a beze slova pokračovali v pravidelné obchůzce. On tiše vstal, rozhlédl se kolem a s úsměvem na tváři se vydal ulicí probouzejícího se města. Našel svou odpověď. 10

9 Finanční závislost Každý toužíme po penězích. Chceme se pěkně oblékat, nakupovat nová auta, stěhovat se do větších bytů a dvakrát do roka jezdit na dovolenou. Hledáme si taková zaměstnání, která nás budou nejen bavit a naplňovat, ale především zajistí pravidelnou měsíční mzdu a možnost dalšího profesního růstu. Spoříme na důchod, šetříme dětem na studia a snažíme se dát na stranu tolik, abychom nemuseli žít od výplaty k výplatě. Nebo jen chceme včas platit složenky a účty za telefon. Mnoha lidem se to skutečně daří. Chodí oblečeni podle poslední módy, jezdí v zánovních vozech a bydlí v prostorných domech na okrajích měst. Na bankovních účtech slušné úspory, výhodně investované peníze a nějakou tu nemovitost pro zajištění spokojené budoucnosti své i svých rodin. A někdo má úplně všechno. Miliony na kontech, zlato a šperky v bezpečnostních schránkách, vlastní prosperující podniky, exkluzivní nemovitosti, luxusní auta a obrazy dávných mistrů. Děti zdědí bohatství, o jakém se většině jejich vrstevníků ani nesnilo. Ale ať patříme do kterékoliv z těchto kategorií, jsme chudí, bohatí nebo někde mezi tím, bydlíme ve vlastním domě nebo pronajatém bytě na sídlišti, my všichni bez rozdílu máme jedno společné. Buď se snažíme nějaké peníze získat, vydělat, prostě jich chceme mít více, nebo se naopak pokoušíme si je udržet, neutrácet a šetřit, protože máme strach, abychom jich neměli málo. 11

10 Nejčastěji však děláme obojí, vyděláváme i šetříme. Dokonce se o naše peníze a majetky natolik bojíme, že uzavíráme všemožná riziková a havarijní pojištění a věříme, že pak budeme v bezpečí. Aniž si to plně uvědomujeme, jsme na penězích závislí. Jsme finančně závislí. A právě proto, abychom mohli odhalit, porozumět a opustit finanční závislost, byly nám odkázány následující čtyři finanční pravdy: Je zde finanční závislost Je zde příčina finanční závislosti Je zde konec finanční závislosti Je zde cesta ven z finanční závislosti Tyto jednoduché a prosté pravdy jsou zde pro všechny, kdo jsou ochotni naslouchat a otevřít svou mysl. Nepotřebujete studovat vysoké školy, nemusíte se zajímat o historii, filosofii ani náboženství. Nemusíte být dokonce ani věřící člověk. Čtyři finanční pravdy jsou jako přírodní zákony. Můžeme o nich pochybovat, můžeme je ignorovat, ale platit budou stále, i bez našeho svolení. 12

11 První finanční pravda Je zde finanční závislost Než začnete tento výrok hodnotit, posuzovat a vztahovat ke své osobě, pojďme se na chvíli zastavit u obecné definice závislosti. Stačí otevřít libovolnou encyklopedii nebo naučný slovník, abychom se dozvěděli, že: Závislost je stav, při kterém absence látky nebo jiného podnětu vyvolává v organismu fyzické nebo duševní obtíže. Vzniká po opakovaném nebo chronickém užívání určité látky, ale i při určité činnosti, která přináší nadměrné uspokojení. Vede k narušení osobnosti, ke snížení výkonnosti a často i inteligence. Zbavit se závislosti je obtížný úkol. Většinou je nezbytné odborné léčení. zdroj: Všeobecná encyklopedie DIDEROT, Praha 1999 Ačkoliv se finanční závislost v naší společnosti nepovažuje za něco nebezpečného nebo dokonce život ohrožujícího a je často mylně považována jen za problém úzké skupiny nevzdělaných a sociálně slabších jedinců, je až zarážející, kolik společného mají peníze a ostatní, tolik odsuzované návykové látky jako jsou alkohol, drogy, nikotin a další. Posuďte sami. Když lehce pozměníme výše uvedenou definici, dostaneme toto: 13

12 Finanční závislost je stav, při kterém nedostatek peněz (nebo často jen tato představa) vyvolává v organismu fyzické nebo duševní obtíže. Vzniká po opakovaném nebo chronickém vydělávání a hromadění peněz, ale i při jejich utrácení, které přináší nadměrné uspokojení. Vede k narušení osobnosti, ke snížení výkonnosti a často i inteligence. Zbavit se finanční závislosti je obtížný úkol. Většinou je nezbytné odborné léčení. Myslím, že tady už ztuhne úsměv na tváři i těm, kteří se za finančně závislé nepovažují a snaží se těm závislým ochotně radit a pomáhat. Vím, o čem mluvím, protože jsem sám v takovém omylu donedávna setrvával. Tomu, kdo přesto pochybuje o platnosti výše uvedené definice, doporučuji podívat se po setmění do oken prosklených kancelářských budov nebo o víkendu, za krásného slunečného počasí, navštívit jakékoliv nákupní centrum. Naše finanční já Jak říká první finanční pravda, je zde finanční závislost. To platí bez rozdílu pro bohaté i chudé. Finančně závislý je člověk, odkázaný na sociální dávky, váš kolega, který marně čeká na povýšení, ale také investiční bankéř, jenž právě několikanásobně zhodnotil akcie a okamžitě hledá příležitost, jak by své jmění dále rozmnožil. Musí, protože kdyby to nedělal, kdyby o své investice dnem i nocí nepečoval, mohl by o veškerý svůj majetek přijít. Trápí se ten, kdo peníze nemá, stejně tak jako ten, kdo je má, protože se bojí, aby o ně nepřišel. Finanční závislost nám všem způsobuje trápení. 14

13 Přistoupíme-li na tento způsob uvažování, tak zjistíme, že finanční závislost je něco, co nás spojuje. Jakmile však začneme posuzovat a hodnotit naši vlastní finanční situaci, přemýšlet o tom, zda máme více nebo méně než druzí a hledat způsoby, jak to změnit, okamžitě to povede ke sporům, kvůli kterým spolu můžeme začít i válčit. A právě tohle nás rozděluje. Pokud přijmeme skutečnost, že jsme na tom všichni stejně, vyvolá to soucit a porozumění. Jestli se ovšem budeme neustále srovnávat a předhánět, neobjeví se nic jiného, než nespokojenost, zlost a závist. Abychom tedy mohli finanční závislost opustit, musíme ji nechat vstoupit do našeho vědomí nikoliv z pozice já jsem finančně závislý, ale spíše konstatovat je zde finanční závislost. Nesnažíme se s tímto problémem ztotožnit, prostě jen uznáme jeho existenci, to je vše. Jsme totiž zvyklí věci uchopovat místo toho, abychom je jen pozorovali a snažili se porozumět jejich významu. Vyšší zisky, vyšší platy, množstevní slevy, dotace a dary, dividendy, zhodnocené úspory Že vám to zní libozvučně? Aby ne. To za hlasitého potlesku vstoupilo na scénu vaše finanční já, které nejen bez ustání něco řeší, hodnotí a posuzuje, má potřebu do všeho mluvit, ale hlavně chce znát na vše odpověď. Na rozdíl od něj, naše finanční duše k nám promlouvá tiše a neřeší nic, protože už všechny odpovědi zná. My ji však, v tom křiku finančního já neslyšíme. Na tomto místě si neodpustím zopakovat úžasný příběh, který se mi stal během cesty po Peru. Rozhodli jsme se tenkrát podniknout výlet do jednoho z nejhlubších a nejkrásnějších kaňonů světa, kaňonu 15

14 del Colca. Do těchto končin si člověk nemůže vyrazit jen tak nalehko, jako do Prachovských skal. Musí si najmout průvodce, který zná cestu, postará se o jídlo a nocleh a vůbec, dovede vás bezpečně tam i zpět. Takového průvodce šlo sehnat poměrně snadno, stačilo zajít do některé z místních cestovních agentur. Ceníková cena dvoudenního výletu byla asi 50 USD na osobu. Zahrnovala dopravu klimatizovaným minibusem, jídlo a pití, ubytování a anglicky mluvícího průvodce. Věděl jsem, že první nabídka bývá většinou nadhodnocená a tak jsem začal smlouvat. Dáme deset dolarů za každého, řekl jsem pevným hlasem. Jsme studenti. Máme málo peněz. Půjdeme do jiné cestovky. Vytahoval jsem jeden argument za druhým. Pracovník agentury se nám trpělivě snažil vysvětlit, že deset dolarů nepokryje ani náklady na dopravu. Když už jsem se chtěl otočit a odejít, řekl nám, ať chvilku počkáme, že se pokusí pro nás něco zařídit. No vida, jak to najednou jde, pomyslel jsem si a moje finanční já narostlo do nevídaných rozměrů. Zdvihl sluchátko a po krátkém telefonátu nám sdělil, že pro nás vyjednal speciální cenu. Zda jsme ochotni každý dát 25 USD. No jakpak by ne! Sleva 50%, to už je zajímavá nabídka. A tak jsme si plácli. Druhý den brzy ráno jsme už netrpělivě postávali před cestovní agenturou, odkud jsme měli vyrážet na sjednaný výlet. To, co následovalo pak, byla pro mě nejen pořádná lekce, ale doslova zážitek na celý život. Muž z cestovní agentury nám s úsměvem oznámil, že je vše zařízeno a požádal nás o zaplacení usmlouvané částky. Pak nám předal lístky na místní autobus, zavolal taxi, které nás mělo odvézt 16

15 na autobusové nádraží a do ruky mi vrazil igelitovou tašku se zásobami jídla na dva dny, včetně finanční odměny pro našeho průvodce! Místo několika hodin příjemné cesty klimatizovaným minibusem s anglicky mluvícím doprovodem jsme strávili téměř celý den v přeplněném místním dopravním prostředku, který se ani autobusem nazvat nedal. Kromě cestujících převážel také hospodářská zvířata a vymetl s námi snad všechny vesnice v nejbližším okolí. Zaprášení, hladoví a unavení jsme pozdě večer dorazili do zapadlé horské vesničky, kde už nás srdečně vítal náš průvodce. Neuměl jediné slovo anglicky. Přesto, nebo právě proto, jsme tam vysoko v peruánských Andách strávili dva nezapomenutelné dny. Moje finanční já zarytě mlčelo a já tak mohl nerušeně rozmlouvat se svou finanční duší. Zapírání finanční závislosti Závislost na penězích, majetku či kariéře je něco, co si obvykle nechceme moc přiznat. Raději o tom nechceme nic vědět, hlavně se toho snažíme zbavit. Chci mít více peněz, abych už na ně nemusel myslet. Musím se lépe pojistit, abych se tolik neobával o svůj majetek. Až si dost vydělám, tak dám výpověď a začnu podnikat Nemusíte si nic vyčítat, každý psycholog vám potvrdí, že je to zcela přirozená reakce. Vždy, když se v našem životě objeví něco nepohodlného nebo nepříjemného, máme sklon to prostě potlačit, zapomenout na to. A jak toho nejlépe dosáhnout? No přeci tak, že si 17

16 najdeme nějaké potěšení. Dnes jsem měla špatný den. Jdu si udělat radost a něco si koupit Není-li naše mysl vnímavá a vyrovnaná, stává se vybíravou. Vybírá si to, co se jí líbí a snaží se potlačit to, co se jí nelíbí. Utíkat k tomu, co je nám příjemné, abychom zapomněli na to, co nás trápí, nám ale vůbec nepomůže. Jestli vás práce nebaví a neuspokojuje, bude to na vašich výsledcích vidět a stejně o ni dříve či později přijdete. Vyděláváte statisíce nebo dokonce miliony? Můžete si najímat nejlepší finanční poradce a právníky, ale svoje peníze stejně neochráníte. Nejen před inflací, kurzovým rizikem a nejistotami tržního prostředí, ale ani před úřady, věřiteli a obchodními partnery. A budete-li mít přeci jen štěstí, možná si své peníze udržíte až do své smrti. Ale déle určitě ne. Zapírání finanční závislosti nás jen odvádí od pravé podstaty věcí a oddaluje okamžik, kdy si stejně budeme muset tuto pravdu přiznat. Čím déle nám to bude trvat, o to horší pak budou následky. Stejně tak, jako narkoman nebo alkoholik svou závislost navenek skrývá a přesto musí brát stále vyšší dávky, také my, neuznáme-li existenci finanční závislosti, můžeme dopadnout podobně. Abych tohle závažné sdělení trochu odlehčil, napadá mě v souvislosti se zapíráním finanční závislosti úsměvná, avšak nesmírně účinná metoda českého génia, světoběžníka a vynálezce Járy Cimrmana, nazvaná výstižně Trestání učitele učitelem. Cituji: 18

17 Cimrman vycházel z předpokladu, že žáci mají mít svého učitele rádi, a tudíž by je mělo mrzet, když učitel trpí. Když mu žáci například nalili vodu do kalamáře, nepustil se Cimrman celý týden na krok z domu. Žáci měli v tu dobu volno, a tedy dostatek času, aby ho mohli litovat. Jindy zase reagoval na nezbednost žáků těmito slovy: "Nedám si dnes po obědě doutník. Neplačte, sami jste si to zavinili!" zdroj: představení Divadla Járy Cimrmana, Vyšetřování ztráty třídní knihy Upíná-li se naše mysl na to, co se jí líbí a potlačuje to, co se jí nelíbí, mohli bychom ji trochu otužit právě výše zmíněnou výchovnou metodou. Vždy, když se ocitneme v nějaké nepříjemné a svízelné situaci, můžeme se zastavit, chvíli v ní setrvat a naši vybíravou mysl pokárat: Neudělám, co je ti příjemné. Neplač, sama sis to zavinila! Finanční odpovědnost Vždy je snadné najít někoho, na koho můžeme naši finanční závislost svést. Kdyby mě rodiče nutili více do učení, mohl jsem vystudovat vysokou školu a dnes mít lepší zaměstnání. Kdybych nedal na rady toho finančního poradce, nemusel jsem přijít o tolik peněz. Nebýt mého arogantního a neschopného šéfa, nikdy by mě nepropustili Není lehké si to přiznat, ale většina z nás skutečně takto vnímá okolní svět. Bereme to jako nespravedlnost okolí, že jsme nespokojení, zmatení a nemáme to, co bychom si přáli. Ale toto samotné, tato naše situace, v níž jsme se octli, není finanční závislostí. Tu si totiž vytváříme v našich myslích my sami. Neustálým srovnáváním se s ostatními a tím, že přenášíme odpovědnost 19

18 na druhé. Když vás nepoctivý obchodník ošidí, banka vám navýší úroky, stát daně nebo vás dokonce někdo okrade a vy si myslíte, že vám finanční závislost způsobují právě tito lidé, pak jste stále ještě nepochopili první finanční pravdu. Porozumět finanční závislosti totiž znamená jasně vidět, že to nejsou samotné peníze či majetek, co nás činí závislými. Nejsou to dokonce ani obchodníci, bankéři nebo zloději, kteří možná naši špatnou finanční situaci způsobili. Jsou to jen a jen naše reakce, naše myšlenky jako Já vás nenávidím! Budu si na vás stěžovat. Jak jste mi tohle mohli udělat? Právě v nich spočívá naše finanční závislost. S první finanční pravdou se dostaví velmi jasný vhled. Náhle v sobě zahlédneme něco, co si stále jen stěžuje, všechno kritizuje a svaluje vinu na druhé. Už jsme o tom mluvili, je to naše finanční já. A právě ono nám brání, abychom naši situaci správně pochopili a vzali si z ní ponaučení. Napadlo vás někdy, že všechno je přesně takové, jaké to má být? Kdyby to přeci mohlo být lepší, tak by to lepší bylo. Nedávno se náš starší syn vrátil ze školy s následující poznámkou: Nemá čtenářský deník!. V jinak výstavní žákovské knížce plné samých jedniček se takové sdělení vyjímalo jako pěst na oko. Při bližším pátrání jsme zjistili, že provinilců bylo více, ale jen ten náš dostal výše uvedenou poznámku. Důvod byl prostý. Při dotazu paní učitelky náš syn odpověděl: Maminka myslela, že ho mám přinést až zítra. Paní učitelka se slovy: Maminka už do školy chodila, teď jsi tady ty zapsala poznámku a bylo vymalováno. 20

19 Zamyslete se upřímně, jak často používáte to kouzelné zaklínadlo maminka myslela. V novinách psali, v televizi říkali, kolega mě požádal, šéf mi nařídil, v bance mi poradili pořád za nás někdo myslí, a proto neustále dostáváme poznámky. Než zase příště začnete hledat toho, kdo za vaše problémy může, nezapomeňte začít nejprve u sebe. Jste to totiž vy, kdo chodí do školy. Peníze a spokojenost Položme si teď tu vznešenou otázku, která zní: Mohou nám peníze přinést spokojenost?. Pravděpodobně si teď sami sebe představíte, jak se procházíte po písečné pláži při západu slunce a posloucháte šumění moře. To by bez peněz určitě nešlo. Nebo se vidíte za volantem sportovního vozu a cítíte tu volnost, s jakou projíždíte noční města při tlumených tónech vaší oblíbené písně. Také tohle vyžaduje peníze. Avšak v porovnání s úsilím, jaké musíme na vydělání těchto peněz vynaložit, jsou to často jen prchavé okamžiky iluze štěstí. Není to náhodou zase jen útěk od každodenní vyčerpávající práce? Nekonečných hodin strávených v kanceláři nad úkoly, o jejichž smyslu pochybují už i ti, kdo nám je zadávají se slovy: Přišlo to z vedení, tak se to prostě musí udělat. Není to zase jen hledání příjemného, abychom zapomněli na to nepříjemné? Všichni jsme přijali obecnou představu, že čím více peněz vyděláme, tím lépe se budeme mít. Nezdá se vám však podezřelé, že většina těch šťastných výherců v loteriích, hereckých a pěveckých hvězd a hvězdiček nebo úspěšných vrcholových manažerů, kteří ještě 21

20 nedávno seděli ve školních lavicích, nedopadne příliš dobře? Že skončí bez peněz, bez rodin a přátel, nemocní a závislí na lécích, alkoholu a drogách? Potom ale na pomyslné rovnici peníze = spokojenost něco nehraje. A ten, kdo říká, že všichni výše jmenovaní zbohatli příliš rychle, měl by také definovat, jak pomalu tedy musí člověk zbohatnout, aby ho něco takového nepotkalo. Jistě znáte následující historku, která myslím vystihuje přesně to, co bylo popsáno výše: Mladý ctižádostivý obchodník, vracející se z úspěšného jednání, projížděl ve svém stříbrném kabrioletu zapadlou horskou vesnicí. Všiml si starého bači, jak sedí před svou salaší, jen tak odpočívá a nic nedělá. Obchodníkovi to nedalo, vystoupil a oslovil baču: Dobrý den, bačo. Jedu takhle kolem, vidím vás, jak tu tak sedíte a napadlo mě, že bych vám mohl pomoci Bača zamžourá svýma drobnýma očkama a ptá se: A proč? No, jsem výborný obchodník, jeden z nejlepších ve svém oboru, takže bych vám mohl trochu poradit, chlubí se obchodník a pokračuje: Nepřemýšlel jste o tom, že začnete vozit sýr na trh do města? A proč? ptá se bača. Přeci abyste za utržené peníze mohl nakoupit více ovcí a vyrábět více sýra, povídá obchodník. A proč? zase na to Bača. Když vyrobíte a prodáte více sýra, utržíte více peněz a budete moci přikoupit další pastviny, vysvětluje trpělivě obchodník. A proč? nechápe bača. Na větších pastvinách budete moci chovat 22

21 více ovcí. Zaměstnáte pasáky, aby vaše ovce pásli. A samozřejmě vyděláte ještě více peněz, nezapomene dodat obchodník. A proč bych to všechno dělal? ptá se znovu bača. No přeci obchodník poprvé zaváhá. No přeci, abyste tady mohl jen tak sedět, odpočívat a nic nedělat Peníze jako obraz hodnoty Pokud přijmeme první finanční pravdu, tedy že je zde finanční závislost, přestaneme ji vědomě zapírat a svádět vinu na druhé, objevíme úžasnou věc. Zjistíme totiž, že celé to trápení kolem peněz, jejich vydělávání, hromadění a utrácení, je tu vlastně pro naše dobro. Jako ukazatel, jenž nás vede po správné cestě. Jako kouzelné zrcadlo, které nám dává obraz o nás samotných. Aby si to někdo nevyložil špatně, neznamená to, že z vás pochopení první finanční pravdy učiní multimilionáře. Právě naopak. Tím, že místo já jsem finančně závislý konstatuji prostě je zde finanční závislost, mohu vidět, jak se věci doopravdy mají. Stanu se vnímavým pozorovatelem a nikoliv utrápenou obětí. Peníze, jak říká ekonomická definice, jsou všeobecně uznávanou směnnou jednotkou a uchovatelem hodnot. Aby tedy vznikly peníze, musí být nejprve vytvořena hodnota, kterou budou peníze uchovávat. Je zřejmé, že pokud vytvořím hodnotu, kterou někdo jiný využije a ocení, musí zákonitě vzniknout také peníze, jimiž mi zaplatí. Jak vidíte, okřídlené rčení, že peníze dělají peníze je ve světle těchto úvah holý nesmysl. 23

22 Je to stejné, jako v té bajce o huse, která snášela zlatá vejce. Upneme-li se na hromadění peněz a budeme-li svůj úspěch posuzovat podle výplatních pásek a dosaženého zisku, budeme jako ten hospodář, kterému nestačilo jedno zlaté vejce denně. Proto nebohou husu zabil, aby z ní dostal všechna zlatá vejce najednou. Asi vám nemusím připomínat, jak to dopadlo. V huse žádná zlatá vejce nebyla. Starejme se tedy trpělivě o naše husy v podobě talentu, dovedností a schopností tvořit hodnoty. Nezabíjejme je kvůli touze po zlatých vejcích. Čím bude naše husa vykrmenější, tím více zlatých vajec budeme mít. Navíc, přestanu-li jen počítat zlatá vejce a budu trpělivě a s láskou o svou husu pečovat, získám mnohem větší bohatství, než jsou peníze. Poznám, jaký opravdu jsem. Moje dobrá známá, vynikající psycholožka a lektorka, mě požádala o radu ohledně jednoho ze svých podnikatelských projektů. Sešli jsme se v příjemné kavárně a ona mi vyložila své plány a úmysly. Probrali jsme jednotlivé části projektu, jeho cíle a v podstatě vypracovali takový jednoduchý podnikatelský záměr. Návdavkem jsem přidal své vlastní zkušenosti a také nastínil některá úskalí, rizika a jejich možná řešení. Strávili jsme společně plodné pracovní dopoledne, a když jsme se loučili, zeptala se mě na to, kolik chci zaplatit za svou konzultaci, jaký si představuji honorář. Samozřejmě, že mám jasnou představu o své hodinové sazbě, ale chtěl jsem si ověřit metodu, které říkám stanovení ceny na základě vytvořené hodnoty. 24

23 Z náprsní kapsy jsem vytáhl kartičku o velikosti vizitky, kterou mám právě pro tyto příležitosti připravenu. Stojí na ní toto: Peníze jsou jen obraz hodnoty, jakou jsem pro vás vytvořil Číslo mého účtu je S úctou Váš a vlastnoruční podpis Rozloučili jsme se a po nějaké době mi byla skutečně na účet připsána nová platba. Částka, o níž jsem s nikým nejednal, nesmlouval ani neobhajoval její výši. Bylo to přesné vyjádření hodnoty, jakou jsem tenkrát pro svou známou vytvořil. S jistou nadsázkou by se dalo říci, že to byly mé nejpoctivěji vydělané peníze. 25

24 Druhá finanční pravda Je zde příčina finanční závislosti Na rozdíl od první finanční pravdy, která je rozpoznáním a uznáním finanční závislosti, druhá finanční pravda již hledá její příčinu. Kdo teď čeká hlubokomyslné filosofické a náboženské úvahy, bude bohužel zklamán. Druhá finanční pravda totiž vychází z velmi jednoduchého principu, s nímž jsme se všichni setkali již jako děti na základní škole: Jestli se nebudeš dobře učit, budeš mít samé pětky! Nevezmou tě na gymnázium a skončíš jako popelář! Ano, tušíte správně. Jedná se o princip příčinné souvislosti, který říká, že po každém našem činu musí přijít jeho následek. Jak je ale z výše uvedeného příkladu patrné, odhalení příčin a jejich důsledků není vůbec snadné. Abychom se tedy vyhnuli následkům finanční závislosti, musíme nalézt a opustit její pravou příčinu. Asi se teď ptáte, co že tou příčinou vzniku finanční závislosti je. Špatné zaměstnání? Naše dluhy? Vysoké ceny? Děravé zákony? Nikoliv. Jak je napsáno hned v úvodu této knihy, skutečnou příčinou je touha. Po penězích, po majetku, touha po nových zážitcích, ale také touha po bezpečí a neměnných jistotách. A kde tyto touhy vznikají? Bohužel všude tam, kde je nám něco příjemného, kde se cítíme dobře, kam pospícháme z práce a kde trávíme svůj volný čas. Je to poněkud nepříjemné zjištění, ale všude kolem nás, v naší oblíbené restauraci, uvnitř nákupních center, v divadlech, kinech a sportovních klubech, tam všude nás s otevřenou náručí vítá naše 26