MASARYKOVA UNIVERZITA. PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra didaktických technologií PROBLEMATIKA VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH PROSTŘEDNICTVÍM STŘEDNÍCH ŠKOL

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra didaktických technologií PROBLEMATIKA VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH PROSTŘEDNICTVÍM STŘEDNÍCH ŠKOL BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Brno 2010 Vedoucí bakalářské práce: Ing. Pavla Stejskalová Vypracovala: Dagmar Holemá

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. Dagmar Holemá:

3 Poděkování: Děkuji paní profesorce Ing. Pavle Stejskalové za vedení bakalářské práce a za podnětné rady k pochopení směru, formy a struktury práce. Dále děkuji za čas strávený nad pracovními verzemi práce a následnými konzultacemi.

4 OBSAH ÚVOD... 1 TEORETICKÁ ČÁST ZÁKLADNÍ POJMY Obecná didaktika Andragogika Didaktika vzdělávání dospělých Základní didaktické pojmy POJEM CELOŽIVOTNÍ UČENÍ Vývoj celoživotního učení Mezinárodní dokumenty k problému vzdělávání dospělých Dokumenty České republiky k problému vzdělávání dospělých VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH V ČESKÉ REPUBLICE Legislativní úprava v oblasti vzdělávání dospělých Formy vzdělávání Instituce zabývající se koordinací celoživotního učení v České republice Evropská spolupráce v celoživotním učení ŠKOLY JAKO CENTRA CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ UZNÁVÁNÍ VÝSLEDKŮ NEFORMÁLNÍHO UČENÍ Projekt Uznávání výsledků neformálního vzdělávání - UNIV Národní soustava kvalifikací Projekt UNIV2 - Kraje...26 PRAKTICKÁ ČÁST VLASTNÍ VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ Metodologie výzkumu Distribuce dotazníků Specifikace cílové skupiny Cíl šetření a hypotézy VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ A ROZBOR ZÍSKANÝCH DAT Základní charakteristika souboru Vyhodnocení hypotéz Ověření hypotézy č

5 7.2.2 Ověření hypotézy č Ověření hypotézy č Ověření hypotézy č Ověření hypotézy č Vyhodnocení obecných otázek ve vzdělávání dospělých Představa o oblasti pro další vzdělávání Hodnocení současného rozsahu, nabídky a kvality dalšího vzdělávání dospělých Preference formy vzdělávání Vyhodnocení konkrétních otázek ve vzdělávání dospělých Motivace k absolvování školení Učební pomůcky Co ovlivňuje pozitivní pocit z absolvovaného školení Hodnocení lektora ZÁVĚREČNÉ VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ INFORMACE O POČTU VZDĚLÁVANÝCH DOSPĚLÍCH Počet vzdělávaných dospělých v českém školství Počet vzdělávaných dospělých v podnicích Vzdělávání dospělých ve srovnání s ostatními zeměmi EU...51 ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A DALŠÍCH ZDROJŮ SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK SEZNAM PŘÍLOH... 60

6 ÚVOD Základním předpokladem úspěchu společnosti nebo státu v dnešní době není finanční kapitál, dostatečná surovinová základna ani pozitivní ekonomické prostředí. Jsou jimi bezesporu lidské zdroje. Kvalita lidského kapitálu velmi ovlivňuje konkurenceschopnost každé země a pomáhá jí obstát na dnešním globálním a rychle se měnícím trhu práce. Aby se tyto zdroje pozitivně vyvíjely, je nutné věnovat zvýšenou pozornost jejich rozvíjení se v rámci tzv. celoživotního vzdělávání. Pracuji v oblasti vzdělávání dospělých, této problematice se věnuji a stále se snažím získávat nové poznatky a zkušenosti v této oblasti. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla pro zpracování tématu problematiky vzdělávání dospělých s ohledem na rozvíjející se podporu dalšího vzdělávání dospělých v podmínkách středních škol. Cílem této práce je vytvoření si představy o podmínkách a průběhu celoživotního vzdělávání v České republice. Zjistit zájem dospělých o jejich další vzdělávání, motivaci, formu a organizaci vzdělávání, která jim nejvíce vyhovuje. Stanovené hypotézy: Hypotéza č. 1: Dospělí mají zájem o další vzdělávání a to zejména ve sféře dalšího profesního vzdělávání. Hypotéza č. 2: Dospělí nejsou ochotni si své další vzdělávání finančně zajistit a nejsou ochotni věnovat svému dalšímu vzdělávání více času, než několik týdnů. Hypotéza č. 3: Dospělí preferují, v jejich dalším vzdělávání, výuku zaměřenou na teoretické a praktické informace, s cílem využití nabytých poznatků v praxi. Hypotéza č. 4: Prostory školy, jako instituce pro další vzdělávání, jsou pro účastníky dalšího vzdělávání přijatelné. Hypotéza č. 5: Většina dospělých uvádí existenci koncepce vzdělávání ve firmě, kde pracují. 1

7 Práce je dělena na teoretickou a praktickou část, obě části se však navzájem prolínají a jsou vytvořeny na základě poznatků z dostupné odborné literatury, právních norem, zákonů a odborných dokumentů týkajících se dané problematiky. Teoretickou část práce tvoří popis základních didaktických pojmů a pojmu z oblasti celoživotního vzdělávání. Popisuje historii a základní dokumenty k celoživotnímu vzdělávání (mezinárodní i národní) a uvádí současný stav rozvoje celoživotního učení v České republice. V praktické části jsou zjišťovány postoje dospělých k jejich dalšímu vzdělávání a to pomocí dotazníkového šetření. Práce je členěna do jednotlivých kapitol a ty jsou dále členěny na podkapitoly. První kapitola je věnována základním didaktickým pojmům z didaktiky vzdělávání dospělých. Druhá kapitola vymezuje pojem vzdělávání dospělých, jeho historický vývoj a základní dokumenty věnující se této problematice v národním i mezinárodním měřítku. Třetí kapitola je věnována současnému vzdělávání dospělých v České republice, institucemi, které zajišťují a rozvíjí vzdělávání dospělých a spolupráci České republiky s ostatními zeměmi Evropské Unie. Kapitola čtvrtá popisuje vizi ve vzdělávání dospělých a to postupnou přeměnu škol v centra celoživotního učení. Pátá kapitola uzavírá teoretickou část práce, zabývá se seznámením se s ukončenými a právě probíhajícími projekty Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jejichž úkolem je naplňování cílů České republiky ve vzdělání dospělých stanovených ve Strategii celoživotního učení ČR. Šestá kapitola je první kapitolou praktické části práce a popisuje základní informace o dotazníkovém šetření, metodologii, distribuci a uvádí cíle a hypotézy práce. Sedmá kapitola popisuje vyhodnocení získaných informací, včetně charakteristiky souboru a ověření hypotéz. Osmá kapitola shrnuje výsledky vyhodnocení dotazníkové šetření a zhodnocení, zda bylo dosaženo cíle a ověření hypotéz stanovených v úvodu práce. V deváté kapitole jsou uvedeny statistické údaje o vzdělávání dospělých prostřednictvím českého školství a další odborné vzdělávání konané prostřednictvím podniků. Na tuto kapitolu navazuje závěr práce, ve kterém je provedeno shrnutí práce. 2

8 Při zpracování práce byly využity zejména tyto metody zpracování: Část teoretická: Metoda syntézy: shromažďování informací z oblasti vzdělávání dospělých a celoživotního učení Metoda analýzy: porovnání a odhalování jednotlivých vazeb a zákonitostí systému celoživotního učení a vzdělávání dospělých Část praktická: Metoda dotazníkového šetření: získávání informací pomocí distribuce a sběru dotazníků Metoda rozhovoru: informace získané rozhovorem s potenciálními respondenty Metoda vyhodnocovací: zpracování získaných informací a výsledků k vyhodnocení cílů a hypotéz Metoda statistická: zpracování statistických informací ze zdrojů organizace (Ústav pro informace ve vzdělávání, Český statistický úřad). 3

9 TEORETICKÁ ČÁST 1 ZÁKLADNÍ POJMY 1.1 Obecná didaktika Slovo didaktika je řeckého původu Dideskein = učiti, vyučovati nebo Didaskó = učení. Počátky didaktiky se objevují již hluboko v dějinách lidské společnosti. V průběhu jejího vývoje byla didaktika různě vymezována a chápána. Za jednoho z prvních tvůrců didaktického systému vůbec, je považován Jan Ámos Komenský. Pro definici didaktiky jsem vybrala definici od J. Skalkové: Didaktiku (obecnou didaktiku) vymezujeme jako teorii vzdělávání a vyučování. Zabývá se problematikou obsahů, které se jakožto výsledky společensko-historické zkušenosti lidstva stávají v procesu vyučování individuálním majetkem žáků. Zabývá se zároveň procesem, který charakterizuje činnosti učitele a žáků, v němž si žáci tento obsah osvojují, tedy vyučováním a učením 1. Didaktika současnosti je vědní disciplínou, která vymezuje teoretický proces vzdělávání a vyučování. Zkoumá otázky výukových cílů, úkolů, obsahu a metod vzdělávání a vyučování. Charakterizuje činnosti učitele a žáka v procesu vzdělávání. Vychází z pedagogiky a spolupracuje s ostatními vědními disciplínami (např. psychologie, fyziologie). Obecná didaktika se dále dle odborného zaměření dělí na oborovou didaktiku, inženýrskou didaktiku, speciální didaktiku apod. Předkládaná práce je věnována převážně didaktice vzdělávání dospělých a celoživotnímu učení. 1.2 Andragogika Slovo andragogika znamená v přesném překladu doprovázení mužů. Pochází z řeckého slova Andros = muž, dospělý a Ago = vésti. 1 Skalková, J. Obecná didaktika. 2. rozšířené aktualizované vydání, Praha, Grada Publishing, a.s. 2007, ISBN

10 Pro definici Andragogiky jako vědy jsem použila definici z Výkladového slovníku vzdělávání dospělých: Věda o výchově dospělých, vzdělávání dospělých a péči o dospělé, respektující všestranně zvláštnosti dospělé populace a zabývající se její personalizací, socializací a enkulturací. V oblasti výchovy a vzdělávání se zabývá zvláštnostmi působení pedagogických zákonitostí na dospělou populaci, definuje osobnost dospělého ve výchovném a vzdělávacím procesu, definuje systém výchovy a vzdělávání dospělé populace, jakož i zvláštnosti ve vztahu k ostatním pedagogickým a společenským vědám 2 Personalizací je myšlena kultivace samotné osobnosti jedince, jako individuální, společenské bytosti. Socializace je osvojování si určených forem chování a začleňování se do společnosti, kde jedinec žije. Enkulturací je myšleno spojení jedince s kulturou. Beneš, M. uvádí tuto definici andragogiky: Andragogika je vědní a studijní obor zaměřený na veškeré aspekty vzdělávání a učení se dospělých v celé jeho šíři 3 Vzdělávání dospělých se obecně v literatuře rozděluje na další vzdělávání a na náhradní školní vzdělávání (rozpracováno v kapitole níže). Další vzdělávání dělíme dle druhu a nutnosti vzdělávání: Další profesní vzdělávání Vzdělávání poskytované osobám, které řádně dokončili odborné vzdělávání a jsou již zapojeni do pracovního života. Jeho cílem je prohlubování a upevňování profesních znalostí. Patří sem zejména kvalifikační vzdělávání a rekvalifikační vzdělávání. Kvalifikační vzdělávání: Je ve většině případů přikázáno právní úpravou nebo normou. Rekvalifikační vzdělávání: Jeho základní právní úprava je obsažena v zákoně č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti a některé další úpravy najdeme ve vyhláškách č. 519/2004 Sb. o rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání a ve vyhlášce č. 524/2004 Sb. o akreditaci zařízení prováděných rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání. 2 Palán, Z. Výkladový slovník vzdělávání dospělých. Praha, Nakladatelství DAHA Beneš, M. Andragogika. Praha, Grada Publishing, a.s. 2008, ISBN

11 Rekvalifikace je změna dosavadní kvalifikace uchazeče nebo zájemce o zaměstnání, kterou je potřebné zajistit získáním nových dovedností a znalostí, jak v teoretické, tak i praktické rovině. Cílem rekvalifikace by mělo být pracovní uplatnění uchazeče o zaměstnání. Stejné pravidlo platí pro uchazeče a zájemce, kteří nezískali dosud žádnou kvalifikaci. Občanské vzdělávání Vzdělávání, které je zaměřeno na roli člověka ve společnosti. Mělo by formovat jeho povědomí o právech a povinnostech občana. Zájmové vzdělávání Vzdělávání v souladu s osobními zájmy každého člověka. Umožňuje seberealizaci jedince prostřednictvím jeho volného času, pomáhá dotvářet jeho osobnost a hodnoty. 1.3 Didaktika vzdělávání dospělých Základní rozdíl mezi klasickou didaktikou a didaktikou dospělých je v odlišných osobách účastníků vzdělávání. Definice J. Mužíka: Didaktika dospělých je vymezena jako teorie výuky dospělých, tj. vyučování na straně lektora a učení na straně účastníka. Na rozdíl od klasické didaktiky je didaktika dospělých orientována na dospělého účastníka vzdělávání, na jeho schopnost učení. Didaktická teorie vyučování se naopak dotýká činnosti lektora, zejména přípravy, realizace a vyhodnocování jeho výukového působení. 4 Pojem dospělý jedinec je obecně definován a chápán jako osoba fyzicky a mentálně dozrálá s právní a sociální odpovědností. Jedná se o člověka, který ukončil povinnou školní docházku, případné další vyšší vzdělávání a již vstoupil na trh práce. Na opačném konci procesu vzdělávání dospělých je lektor, který je v pedagogickém slovníku uveden jako vzdělávající osoba v dalším vzdělávání dospělých. Pro lektora existuje více názvů, se kterými se můžeme setkat, např. konzultant chápeme ho jako odborného poradce, tutor pojem používaný většinou při distanční formě vzdělávání, 4 Mužík, J. Didaktika profesního vzdělávání dospělých. Plzeň, Nakladatelství Fraus 2005, ISBN

12 trenér rozvíjí konkrétní dovednosti, zejména dovednosti měkké (soft-kills), jako je např. komunikace, asertivita apod. Cílem vzdělávání dospělých je rozvoj samotného člověka, jak v jeho osobní rovině, tak v rovině v pracovní. Cíle jsou určovány na úrovni obecné (společenské) a na úrovni individuální (vztahujících se k jedinci). Cílené vzdělávání není jen o získaných vědomostech a poznatcích, ale také o nabytých dovednostech, schopnostech a osvojování si kompetencí, jak sociálních, tak i dalších, např. ve vztahu k životnímu prostřední. Základní funkce cílů vzdělávání dospělých jsou uvedeny v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR. Blíže se tomuto tématu věnuje tato práce v jiné kapitole. 1.4 Základní didaktické pojmy Vzdělávání je proces osvojování nových vědomostí, dovedností, postojů a návyků. Formuje osobnost a zájmy. Vzdělání je výsledkem procesu vzdělávání. Existuje několik druhů vzdělání: materiální, formativní, teoretické, praktické, klasické a reálné. Vyučování je základní a nejvýznamnější formou vzdělávání. Jedná se o cílevědomou činnost učitele ve výuce. Tato činnost organizuje a řídí poznávací činnosti žáků. Má vymezený obsah a rámcový postup, zajišťuje vyučování po materiální i organizační stránce. Typy vyučování 5 : Výuka informativní: Učitel sděluje hotové informace žákům, užívá pomůcky, střídá metody výkladu. Aktivní je sám učitel, žáci jsou pasivní. Tato forma výuky se doporučuje v situacích, kdy je představováno nové učivo nebo velký rozsah poznatků. Výuka heuristická: Učitel vede žáky k samostatnému poznávání a objevování nových poznatků. Příkladem této výuky je otázka na konkrétní problém. V tomto druhu výuky jsou aktivnější žáci, nežli učitel. Výuka produkční: Jedná se o pracovní výuku směřující k vytvoření určitého produktu nebo výrobku. U této výuky je důraz kladen zejména na osvojení si pracovních dovedností s pomocí teoretických vědomostí. Výuka regulativní: Jedná se o projektovou výuku, každý úkol žáka je řízen učitelem. Učení: je aktivní činnost žáků, pomocí níž získává žák zkušenosti a poznatky, které utváří jeho osobnost, hodnoty a postoje, popř. zájmy. 7

13 Obrázek č. 1: Vztahy mezi základními didaktickými pojmy VYUČOVÁNÍ učitel / lektor VZDĚLÁVÁNÍ VÝUKA výsledek: vzdělání UČENÍ žák / účastník 5 Maňák, J. Nárys didaktiky. Brno, Masarykova Univerzita ISBN

14 2 POJEM CELOŽIVOTNÍ UČENÍ Pojem celoživotní vzdělávání spíše vyjadřuje schopnost člověka neustále se chtít učit, nežli nepřetržité studium. I z tohoto důvodu se více používá pojem ve formě celoživotní učení, aby byl kladen důraz na aktivní učení samotného jedince. Celoživotní učení by nemělo zahrnovat jen rozvíjení se v rámci svých pracovních aktivit, tzn. rozvíjení dovedností, schopností a klíčových kompetencí ve svém profesním životě, ale také samotné učení člověka v jeho osobním životě. Celoživotní učení představuje zásadní koncepční změnu pojetí vzdělávání, jeho organizačního principu, kdy všechny možnosti učení ať už v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému či mimo ně jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života. 6. Celoživotní učení je tedy proces, který by měl člověka provázet od jeho útlého dětství až do pokročilého věku. Základem pro návyk k celoživotnímu učení by mělo být základní vzdělání. Na tomto stupni vzdělávání by měl jedinec obdržet základní návyky a zejména dovednost umět se učit. V dalších stupních vzdělávání by měl jedinec získávat odborné i teoretické dovednosti a schopnosti, které v praxi bude umět použít při řešení problémů ekonomických, sociálních, morálních, environmentálních apod. Dokument Strategie celoživotního učení dělí celoživotní učení do dvou etap, na počáteční vzdělávání a další vzdělávání. Počáteční vzdělávání obsahuje: Základní vzdělávání (primární a nižší sekundární stupeň ISCED 1, 2, zpravidla se jedná o povinnou školní docházku). Střední vzdělávání (vyšší sekundární stupeň ISCED 3, jedná se o všeobecné nebo odborné vzdělání ukončené maturitní zkouškou, závěrečnou zkouškou 6 PALÁN, Z. Celoživotní učení. In : KALOUS, J., VESELÝ, A. Vybrané problémy vzdělávací politiky. Praha. Karolinum 2006, str (v tisku) 9

15 nebo výučním listem, popř. nadstavbové studium zakončené maturitní zkouškou). Terciární vzdělávání (vyšší specializované odborné nebo umělecké vzdělání - ISCED 5, 6, patří sem vysokoškolské studium, vyšší odborné vzdělání a odborné umělecké vzdělání). Další vzdělávání je jakékoli vzdělávání následující po ukončení určitého stupně počátečního vzdělávání a po vstupu na trh práce. Další vzdělávání může mít velmi různorodou škálu zaměření dle potřeby jedince působícího na trhu práce. Celoživotní učení zahrnuje: Formální vzdělávání: ve většině případů realizováno veřejnými institucemi školského systému. Je založeno na právním základu. Cíle, obsahy a formy organizace tohoto vzdělávání určují právní dokumenty. Zahrnuje všechny stupně počátečního vzdělávání a je zakončeno úředním potvrzením o absolvování vzdělání. Neformální vzdělávání: pomocí tohoto vzdělávání získává, popř. si osvojuje jedinec znalosti, dovednosti a kompetence, které využívá při pracovním a společenském uplatnění. Patří sem např. jazykové a rekvalifikační kurzy, školení, přednášky, volnočasové aktivity. Informální vzdělávání: jedná se o znalosti a dovednosti získávané v průběhu pracovní činnosti pracovní nebo z každodenních zkušeností. Zahrnuje také sebevzdělávání formou různých her a kvízů. Celoživotní učení by se mělo tedy prolínat celým životem člověka a všemi jeho složkami, jak pracovními tak i osobními. Je to proces, který probíhá napříč všemi životními situacemi. 2.1 Vývoj celoživotního učení Celoživotní učení člověka není novým pojmem. Objevuje se i v historii, jen v pozměněných rolích a podobách. Tak jak se mění postupně společnost, mění se také její požadavky a nároky na celoživotní vzdělávání. V této kapitole je uveden přehled hlavních světových a českých dokumentů týkajících se celoživotního učení člověka v posledním desetiletí. Tyto dokumenty byly také 10

16 základem pro vznik závazných dokumentů v oblasti celoživotního vzdělávání v České republice. U každého z dokumentů je uvedena jeho základní myšlenka Mezinárodní dokumenty k problému vzdělávání dospělých Pro celoživotní vzdělávání byl pravděpodobně nejdůležitějším rok 1970, který byl OSN vyhlášen jako rok výchovy a vzdělávání. Komise UNESCO vydala v roce 1972 dokument s názvem Learnig to be. Tento dokument obsahuje doporučení pro vzdělávání dospělých. Jeho základní myšlenkou je: Každému jedinci musí být umožněno pokračovat ve vzdělávání během celého života. Myšlenka celoživotního vzdělávání je základním kamenem společnosti, která se učí. 7 Stejná organizace v roce 1996 vydala zprávu s názvem Learing: The Treasure within tzv. Delorsovu zprávu. Základní myšlenkou této zprávy je definice cíle vzdělávání, ne jako hodnoty nebo potřeby člověka, ale jako hodnoty a potřeby pracovního trhu., respektive celé společnosti. Celoživotní učení zde stojí na čtyřech pilířích: učit se vědět, učit se dělat, učit se spolužít a učit se být. Celoživotní učení je zde pojato jako Učení pro celý život, tzn. učení je součástí celé délky života a zabírá celou společnost. V roce 1996 byla vydána Bílá kniha EU White Paper on Education and Training. Dokument zdůrazňuje potřebu "učící se společnosti." Přináší návrh na systém uznávání nabytých znalostí a dovedností jako prvku pracovní mobility a celoživotního učení. Na 5. mezinárodní konferenci o vzdělávání UNESCO v roce 1997 v Hamburku, vznikly dva významné dokumenty s názvem Agenda pro budoucnost a Hamburská deklarace. Oba dokumenty řeší otázku vzdělávání dospělých pro 21. století. Hamburská deklarace stanovuje cíle ve vzdělávání dospělých a Agenda pro budoucnost udává, jakým způsobem dále rozvíjet vzdělávání dospělých, které je stanoveno v Hamburské deklaraci. Na zasedání Evropské rady v roce 2000 v Lisabonu vznikl dokument s názvem Memorandum o celoživotním učení. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších dokumentů Evropské komise, který se zabývá otázkou celoživotního učení. Dokument velmi konkrétně určuje směr celoživotního učení pro budoucnost a vyzývá všechny 7 FAURE, Edgar : Learning to be : [online]. Paris-London : Unesco-Harrap, Dostupný z WWW: < 11

17 členské země Evropské Unie, aby zavedly diskusi nad obsahem Memoranda. Z dokumentu je patrné, že celoživotní učení je jedním z důležitých témat Evropské Unie. Aby byl tento úkol splněn, vyžaduje velmi náročnou a důkladnou změnu současného pohledu na vzdělávání v Evropě, zejména změnu evropských vzdělávacích systémů. Memorandum definovalo celoživotní učení v rámci Evropské strategie zaměstnanosti jako: Cílevědomou a neustálou vzdělávací činnost, vykonávanou s cílem zlepšovat znalosti, dovednosti a kompetence 8. Memorandum se skládá ze čtyř oddílů. První oddíl se věnuje aktuálním změnám ve společnosti a zdůvodňuje potřebu celoživotního učení, respektive aktivního občanství. Evropská Unie zde vyzývá své členské státy, aby v rámci své působnosti zformulovaly dlouhodobější strategie a opatření, která by vedla k zpřístupnění učení všem lidem. V následující kapitole popisuje memorandum již konkrétní kroky vize celoživotního učení, které stojí na základech vysoce kvalitního základního vzdělávání pro všechny, které je poté následováno vzděláváním odborným. Klade důraz zejména na osvojení si kompetence naučit se učit. Učení rozděluje na formální, neformální a informální. Zdůrazňuje potřebu společné spolupráce nad zavedením celoživotního učení do života v rámci Evropské Unie, resp. jejích členských států. Memorandum zdůrazňuje šest základních myšlenek pro otevřenou debatu o zavádění celoživotního učení do praxe: Všeobecný a stálý přístup k učení, novým vědomostem a jejich neustálému obnovování Zvýšení investic do rozvíjení lidských zdrojů Rozvoj efektivnějších forem učení a vyučování Zlepšení hodnocení účasti na vzdělávání a jeho výsledcích Snadný přístup k informacím a poradenství, které se týkají vzdělávání Zpřístupnění příležitostí k celoživotnímu učení lidem Poslední část Memoranda se zabývá mobilizací zdrojů ve prospěch celoživotního učení, jak na úrovni Evropské Unie, tak na úrovni jednotlivých členských států. Pro Českou republiku znamenal tento dokument zejména dva cíle: seznámit se s obsahem Memoranda a rozšířit tento obsah do co nejširšího okruhu odborníků, institucí a také veřejnosti. A druhým cílem bylo shromáždit co nejvíce stanovisek a odpovědí na otázky, které byly Memorandem položeny. Zpráva, s výsledky diskuse 8 Národní vzdělávací fond : Memorandum o vzdělávání dospělých [online]. c2000 [cit. 15. února 2010]. Dostupný z WWW: < 12

18 České republiky nad obsahem Memoranda, byla připojena k evropské diskusi nad tímto dokumentem. Zároveň tato zpráva také sloužila jako východisko a směr pro další práci českých institucí zabývajících se celoživotním vzděláváním Dokumenty České republiky k problému vzdělávání dospělých Nejdůležitějším a základním dokumentem, který vyjadřuje nové myšlenkové východiska vzdělávání v České republice je Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílá kniha, 2001). Bílá kniha formuje obecné záměry a strategie vlády, které mají být směrodatné pro přeměnu vzdělávací soustavy v České republice. Vzdělávání dospělých je v Bílé knize věnována kapitola IV. Zde se uvádí základní tři vize v oblasti vzdělávání dospělých: Vzdělávání dospělých vedoucí k dosažení stupně vzdělání (jedná se o vzdělávání dospělých na všech druzích a stupních škol) Další profesní vzdělávání (povinné, nepovinné, kvalifikační i rekvalifikační vzdělávání uchazečů o zaměstnání) Ostatní součásti vzdělávání dospělých (zájmové vzdělávání, vzdělávání seniorů, apod.) Bílá kniha v roce 2001 upozorňuje na to, že vzdělávání dospělých v České republice roste pomaleji než v ostatních Evropských zemích a v posledních letech je sledován na kvantitativních ukazatelích jeho pokles. Toto svědčí o tom, že české podniky neinvestovaly do vzdělávání svých lidských zdrojů. Ten stejný problém byl identifikován u vzdělávání organizovaných státními organizacemi, jako jsou např. rekvalifikace. Zaostávání ve vzdělávání dospělých a práci s lidskými zdroji bylo identifikováno jako problém, který by v budoucnu mohl pro Českou republiku znamenat handicap, který se projeví na ekonomickém růstu a vývoji celé společnosti. Klíčovými problémy vzdělávání dospělých byly identifikovány tři oblasti, kterými jsou: Nejasné kompetence, zejména právní rámec: Neexistuje státní instituce nebo orgán, který by měl odpovědnost za plnění cílů vzdělávání dospělých. Právní úprava by měla zejména vymezovat odpovědnosti a 13

19 pravomoci aktérů vzdělávání dospělých, pravidla financování, motivace a mechanizmy k zajišťování kvality a certifikace. Motivace: Hlavním problémem motivace jsou uvedeny neexistující motivační pobídky, jak na straně státu, tak zaměstnavatelů. Navrhovaná opatření spočívají v zavedení finančních a nefinančních (např. prestižní ocenění) pobídek na straně státu, zaměstnavatelů a odborů. Problém mechanizmů systémového rozvoje vzdělávání dospělých: Problém je popisován především v neexistenci systému jakosti a certifikace na systém rozvoje vzdělávání dospělých. Z dalších nedostatků je uváděn výzkum a mezinárodní spolupráce v této oblasti. Navrhovaným opatřením je zejména zavedení základních systémových prvků rozvoje, jako je např. vytvoření orgánu, který bude zodpovědný za kvalitu v oblasti vzdělávání dospělých, zdokonalení certifikace výstupu. Celý systém vzdělávání by potom velmi podpořila infrastruktura, např. v podobě informačního systému, analýz či výzkumu. Jako specifické problémy vzdělávání dospělých uvádí Bílá kniha tyto oblasti: Studium dospělých na školách: Současné podmínky pro vzdělávání dospělých na školách se zde uvádějí jako méně vyhovující a to zejména z důvodu časové náročnosti studia vzdělávacích programů. Návrhem je úprava nabídky tak, aby usnadnila přístup k tomuto druhu vzdělávání více počtu dospělých. Další navrhovanou úpravou by mělo být zrušení kvantitativní regulace nástavbového studia ukončeného maturitní zkouškou, které je jednou z vážných zábran pro přístup ke vzdělání. Dalšími doporučeními bylo rozšíření distančního vzdělávání, popř. výhody pro vzdělávané, např. formou placeného volna od zaměstnavatele apod. Další profesní vzdělávání: Je uváděno jako nejrozšířenější forma ve vzdělávání dospělých. Toto vzdělávání dále dělí na povinné, které je vyžadováno příslušnými předpisy a nepovinné u kterého je obrovský potenciál na schopnost rozvíjet se a poté inovovat. Tato oblast je uváděna jako nejvhodnější k vytvoření motivačních pobídek pro zaměstnavatele, které by je nutily zvyšovat náklady investované do vzdělávání svých zaměstnanců. Rekvalifikační vzdělávání: Tento druh vzdělávání je uváděn jako nejdůležitější vzdělávání v oblasti uchazečů o zaměstnání a velmi přispívá k uplatnění uchazeče na trhu práce. Z důvodu velkého přínosu ve snižování nezaměstnanosti je navrhováno zvyšování počtu rekvalifikovaných 14

20 pracovníků a to zejména s pomocí těchto opatření: zvýšení objemu finančních prostředků, rozšíření rekvalifikačních programů, zvýšení motivace uchazečů o zaměstnání k absolvování rekvalifikačního kurzu, lepší přístup k informacím o rekvalifikačních programech. Záštitu nad tímto typem vzdělávání dospělých mělo převzít Ministerstvo práce a sociálních věcí, které ve spolupráci s ostatními institucemi má docílit zejména většího začlenění odborných středních škol do procesu rekvalifikačního vzdělávání dospělých. Zájmové a občanské vzdělávání v dospělosti: Je zde popsáno jako vzdělávání v oblasti zájmových aktivit. Zlepšuje obecný rozhled a hodnoty jednotlivce. Z tohoto důvodu se toto vzdělávání považuje také za velmi podstatné. Návrhem na jeho rozvíjení je možnost odečíst si náklady na toto vzdělávání z daně z příjmu fyzických osob. Doporučení z Bílé knihy, týkající se vzdělávání dospělých, jsou zejména tyto: vytvoření právního rámce pro vzdělávání dospělých, vytvoření a zavedení systému finančních a nefinančních pobídek a založení systému mechanismů na rozvoj vzdělávání dospělých. V roce 2003 vydal Národní vzdělávací fond ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí dokument s názvem Strategie rozvoje lidských zdrojů v ČR. Strategie vychází z výše uvedených dokumentů a zaměřuje se zejména na stanovení strategie rozvoje lidských zdrojů v České republice pro nejbližší roky. Uvádí důvody a okolnosti potřebné změny v oblasti lidských zdrojů a klade si zejména tyto cíle: celoživotní učení se stane běžnou součástí života, lidské zdroje v ČR budou připraveny na nový vývoj společnosti, zejména v oblasti informačních technologií a udržitelného rozvoje, zvýší se mezinárodní konkurenceschopnost ČR, zvýší se zaměstnanost a mobilizace prostředků pro vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů. Vláda České republiky schválila usnesením číslo 696 ze dne 14. července 2004 Národní akční plán zaměstnanosti na léta Dokument se zaměřuje na vytýčení cílů k regulaci zaměstnanosti v ČR v souladu s politikou členských zemí Evropské Unie. 15

21 Ministerstvo práce a sociální věcí vydalo v listopadu 2003 Operační program Rozvoje lidských zdrojů. Cílem programu je dosáhnout vysoké a stabilní úrovně zaměstnanosti v ČR založené na kvalifikované pracovní síle a její konkurenceschopnosti prostřednictvím rozvoje lidských zdrojů a za podmínek respektování pravidel udržitelného rozvoje. Vláda České republiky schválila usnesením číslo 535 ze dne 23. května 2007 Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR. Cílem tohoto dokumentu, který se týká vzdělávání dospělých je zejména dostupné a efektivní vzdělávání pro prostupně měnící se a vyvíjející se společnost a zajištění kvality tohoto vzdělávání. Vláda České republiky schválila usnesením číslo 761 ze dne 11. července 2007 Strategii celoživotního učení ČR. Jedná se strategický dokument České republiky, který popisuje současný stav celoživotního učení a určuje rozvoj a podporu celoživotního učení v České republice s výhledem do roku Vydalo ji Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Národním vzdělávacím fondem a dalšími odborníky z oblasti celoživotního učení. Závazek na vytvoření strategie celoživotního učení vyplývá ze závěrů Rady ministrů EU pro vzdělávání. Strategie je rozdělena do čtyř částí. V úvodu vymezuje problematiku celoživotního učení a jeho vývoj do roku Druhá část popisuje stav celoživotního učení v České republice, třetí část je částí nejdůležitější, jedná se o část strategickou, která určuje další směry, které povedou ke zlepšení stávající situace. V této části jsou také konkretizovány jednotlivé kroky, které by měly vést k aktivnímu naplňování vytyčených směrů. Poslední část se zabývá provázaností stanovených strategických cílů tohoto dokumentu s dalšími operačními programy v České republice v období od O celoživotním učení pojednává několik významných dokumentů, jak celosvětových, např. Memorandum o vzdělávání dospělých, tak i dokumentů vydaných a týkajících se jen České republiky, jako je např. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice nebo Strategie celoživotního učení v ČR. Z dokumentů jasně vyplývá, jak je tato oblast důležitá pro správný hospodářský vývoj a konkurenceschopnost každé země, ČR nevyjímaje. Lidské zdroje jsou bohatství, které je nenahraditelné, ale je nutné o něj pečovat, neustále je rozvíjet a podporovat. 16

22 3 Vzdělávání dospělých v České republice Ve vzdělávání dospělých došlo v České republice v posledních desetiletích k významným změnám. Česká republika, jako budoucí členský stát (nyní již členský stát) Evropské Unie, musela zareagovat na významné evropské dokumenty, které určují strategii a směr v dalším vzdělávání. Musela si stanovit cíle a strategie, jako je zajištění právního rámce, podmínek a posílení motivačních faktorů pro rozvoj celoživotního učení. Řízení a odpovědnost za vzdělávání dospělých je jako u ostatního vzdělávání na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Ministerstvo by se mělo určovat celkový rámec celoživotního vzdělávání, podporovat jeho rozvoj a reformu vzdělávacích programů a zajišťovat financování těchto programů. Vzdělávání dospělých probíhá od třetího stupně vzdělávacího systému České republiky (dle ISCED Mezinárodní stupnice vzdělávání) výše, tedy od vyššího vzdělávání výše. Kód úroveň vzdělání typ zařízení ISCED 0 preprimární vzdělání mateřské školy ISCED 1 primární vzdělání první a druhý stupeň základní školy ISCED 2 nižší sekundární vzdělávání víceletá gymnázia 8-letá ISCED 3 vyšší sekundární vzdělávání střední školy, konzervatoře, gymnázia 4-letá ISCED 4 postsekundární vzdělávání nižší nádstavbové studium, vyšší než terciární ISCED 5 první stupeň terciárního vzdělávání vyšší odborné školy, vysoké školy ISCED 6 druhý stupeň terciárního vzdělávání 3.1 Legislativní úprava v oblasti vzdělávání dospělých Základními právními dokumenty vzdělávací soustavy v České republice jsou Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Další zákony a právní normy, upravující vzdělávání dospělých v České republice jsou zejména: Zákon č. 561/2004 Sb. (Školský zákon), který nabyl účinnosti dne : 17

23 - upravuje formy, pomocí nichž lze organizovat vzdělávání dospělých - nově zavádí zkrácené studium k získání výučního listu a k získání maturitního vysvědčení (nová šance pro uchazeče, kteří mají problémy s umístěním na trhu práce z důvodu nízkého stupně dosaženého vzdělání) - nově zavádí možnost získat stupeň vzdělání bez předchozího vzdělávání na střední nebo vyšší odborné škole - upravuje možnost dalšího vzdělávání pomocí kursů Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů ze dne 30. března 2006: - upravuje pravidla pro systém ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání - kvalifikace, kvalifikační standardy dílčích kvalifikací - hodnotící standardy dílčích kvalifikací - národní soustavu kvalifikací a další Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů: - jednou z hlavních činností vysokých škol je uveden podíl na celoživotním vzdělávání a to prostřednictvím poskytování dalších forem vzdělávání, které napomáhají k získávání a rozšiřování znalostí z různých oblastí - podmínky pro poskytování programů celoživotního vzdělávání upravuje 60 Celoživotní vzdělávání Zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce: - stanovuje povinnost zaměstnance udržovat a popřípadě obnovovat si svoji odbornou kvalifikaci Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti: - jako jeden z bodů aktivní politiky zaměstnanosti uvádí zejména rekvalifikace a poradenství Vyhláška č. 524/2004 Sb. o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání ze dne 4. října 2004: - stanovuje podmínky pro úspěšnou akreditaci vzdělávacího zařízení poskytující rekvalifikační vzdělávání Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů ze dne 24. září 2004: - všichni pedagogičtí pracovníci jsou povinni si obnovovat a upevňovat svou kvalifikaci 18

24 3.2 Formy vzdělávání Formou vzdělávání se rozumí, jakým způsobem je studium organizováno z časového hlediska. Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon, 25 Formy vzdělávání, rozlišuje tyto formy vzdělávání: Denní/prezenční forma: výuka organizovaná každý den, v pětidenním vyučovacím týdnu po dobu školního roku Večerní forma: výuka organizovaná několikrát v týdnu a většinou v odpoledních nebo večerních hodinách Dálková forma: samostatné studium spojené s konzultacemi Distanční forma: samostatné studium s využitím informačních technologií Kombinovaná forma: střídání denní a jiné formy vzdělávání z výše uvedených Vzdělání, dosažené ve všech uvedených formách vzdělávání je rovnocenné. Dále můžeme formu vzdělávání rozlišit také dle jejího místa konání: a) ve školách a školských zařízeních (základní, střední, vyšší odborné a vysoké školy) b) vzdělávání v jiných institucích - občanské (k rodině, ke zdraví) - zájmové (zájmové kroužky, umělecké sdružení) - profesní (kvalifikační: zvyšování a prohlubování kvalifikace, rekvalifikační: praktické a motivační kursy, kursy obecné: např. BOZP, odborná způsobilost potřebná pro specifickou živnost) 3.3 Instituce zabývající se koordinací celoživotního učení v České republice Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV) Jeho činnost je zaměřena na rozvoj a podporu odborného vzdělávání v České republice. Jeho hlavním úkolem je vytváření koncepce odborného vzdělávání. Řídí jej Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Je otevřeným zdrojem informací a významným způsobem podporuje celoživotní vzdělávání. Provádí analýzy pracovního trhu s ohledem na technický a ekonomický rozvoj a na základě výsledků navrhuje úpravy vzdělávacích modulů tak, aby splňovaly podmínky pro modernizaci odborného školství. Podílí se a koordinuje projekty v oblasti vzdělávání a je jedním 19

25 s nejdůležitějších zástupců České republiky ve spolupráci s ostatními organizacemi působícími v oblasti vzdělávání v rámci Evropské spolupráce. Ústav pro informace ve vzdělávání (ÚIV) Hlavní činností je poskytování komplexních, účelných a efektivních informací všem cílovým skupinám v oblasti vzdělávání i mimo ni. Plněním této informační povinnosti přispívá ústav k rozvoji vzdělávání a ke zvýšení jeho kvality. Je přímo řízen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Národní vzdělávací fond (NVF) Hlavní činností je naplňování strategie rozvoje lidských zdrojů, zaměstnanosti a dalšího vzdělávání. Svoji činnost realizuje pomocí vedení projektů z Evropských sociální fondů, metodickými a poradenskými službami. Jeho zřizovatelem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. 3.4 Evropská spolupráce v celoživotním učení Hlavním koordinátorem spolupráce a porovnávání trendů vývoje v celoživotní učení v České republice vůči ostatním zemím Evropské unie je NÚOV. Na mezinárodním poli zajišťuje NÚOV zejména dvě základní roviny činností: podílí se na projektech financovaných Evropskou unií a je zároveň partnerem pro zahraniční instituce zabývající se celoživotním učením. Zejména se jedná o tyto společnosti: CEDEFOP (Evropské středisko pro rozvoj odborné přípravy) jedná se o neziskovou organizaci založenou Radou Evropského hospodářského společenství, která podporuje a koordinuje odbornou přípravu a další odborné vzdělávání v Evropské unii. ETF (Evropská nadace odborného vzdělávání) pomáhá členským zemím EU inovovat systémy odborného vzdělávání v souladu s dnešním vývojem ekonomiky a společnosti. NÚOV se ve spolupráci s tou organizací podílel na tvorbě standardů odborného vzdělávání. OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, z angl. Organisation for Economic CO-operation and Development) jejím cílem je napomáhat ekonomickému vývoji a snižování nezaměstnanosti. NÚOV spolupracuje s touto organizací na vypracování externích zpráv, výměně informací a řešení jednotlivých projektů. 20

26 Evropská unie přímo nezasahuje do národní politiky vzdělávání jednotlivých států, pouze uděluje doporučení. Její podpora spočívá v rozsáhlých finančních prostředcích poskytovaných jednotlivým zemím. Tato finanční podpora je vyplácena prostřednictvím strukturálních fondů Evropský strukturální fond (dále jen ESF). ESF je zdrojem finanční podpory v oblasti lidských zdrojů v Evropské unii. Díky dotacím z ESF mohlo vzniknout několik projektů, např. SOKRATES. Program SOCRATES a na něm plynuje navazující SOCRATES II má za hlavní cíl posílení evropské dimenze ve vzdělávání formou spolupráce jednotlivých vzdělávacích institucí. Jednou z částí projektu SOKRATES je program GRUNDTVIG zaměřený na vzdělávání dospělých a celoživotní učení s důrazem na celoevropskou spolupráci v této oblasti a na výukové a vzdělávací potřeby osob ve všech formách vzdělávání dospělých. Hlavní cíle programu GRUNDTVIG jsou tyto: Zvýšit kvalitu a dostupnost mobility osob zapojených do vzdělávání dospělých v rámci Evropy a poskytnout rovnou příležitost ke vzdělávání i osobám ze sociálně znevýhodněných nebo slabých skupin. Zvýšit kvalitu a rozšířit možnost spolupráce mezi jednotlivými institucemi zabývajícími se vzděláváním dospělých. Rozvíjet inovační postupy ve vzdělávání dospělých. Podporovat informační a komunikační vývoj v oblasti vzdělávání dospělých. Zdokonalit přístupy pedagogů a řízení institucí vzdělávající dospělé. Další významné evropské instituce zabývající se problematickou vzdělávání dospělých: Evropská asociace pro vzdělávání dospělých (EAEA The European Association for the Education of Adults). Mezinárodní organizace, jejímž cílem je spolupráce a propojenost důležitých evropských organizací zapojených do vzdělávání dospělých. Cílem organizace je vytvořit učící se společnost. Evropská asociace odborného výcviku (EVTA European Vocational Training Association). Organizace prosazuje vizi evropského odborného vzdělávání a výcviku pro 21. století. Evropská regionální organizace (EURO) je zaměřena směrem ke vzdělávání zaměstnanců a rozvoj vzdělávání dospělých. 21

27 Zajímavostí je evropská síť center Europass, kterou koordinuje Evropská komise. Jedná se o centrum, které zajišťuje činnosti související s poradenstvím a konzultacemi pro národní centra Europass. Toto centrum je i v České republice. Europass je evropský soubor dokladů o dosaženém vzdělání držitele, jeho pracovních zkušenostech, schopnostech a dovednostech. Usnadňuje komunikaci mezi uchazeči a zaměstnavateli, popřípadě studenty a vzdělávacími institucemi v rámci celé Evropské unie. Usnadňuje a zlepšuje tak pohyb zaměstnanců a studentů na evropském pracovním trhu. 22

28 4 Školy jako centra celoživotního učení Tuto myšlenku lze nalézt v řadě významných dokumentů zabývajících se celoživotním vzděláváním nebo učením, např. ve Strategii celoživotního učení nebo Akčním plánu rozvoje odborného vzdělávání. Strategie celoživotního učení 9 uvádí jako jeden ze svých návrhů, na podporu celoživotního učení, otevřenost a propojenost mezi terciálními studijními programy a programy celoživotního vzdělávání, která povede k vytváření vzdělávacích center, tzv. center celoživotního učení nebo center odborné přípravy. Tyto centra by měla být přímo ve školách popřípadě školských zařízeních a měly by nabízet všeobecné i odborné vzdělávací programy různých stupňů náročnosti, kurzy dalšího celoživotního vzdělávání. Centra by měly zajistit vzájemnou prostupnost vzdělávacích programů a jejich dostupnosti pro potřeby vzdělávání všech dospělých. Podpora nabídky dalšího vzdělávání ve školách je uvedena také v Akčním plánu rozvoje odborného vzdělávání. Jeho hlavním cílem je proměnit školy v instituce, které aktivně realizují koncept celoživotního učení. Školy by měly mimo terciální vzdělávání nabízet širokou paletu dalšího vzdělávání, různé druhy kurzů, rekvalifikací, dalšího odborného vzdělávání. Přeměna škol a školských zařízení v centra celoživotního učení by měla přispět k rozšíření nabídky v oblasti celoživotního vzdělávání a měla by zvýšit šance všech zájemců o jejich lepší dostupnost a kvalitu a tím zlepšit jejich šanci na uplatnění na trhu práce. 9 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy : Strategie celoživotního učení [online]. c2007 [cit. 3. března 2010]. Dostupný z WWW: < 23

29 5 Uznávání výsledků neformálního vzdělávání Uznávání výsledků neformálního vzdělávání umožní dospělým zájemcům doplnit si dílčí nebo úplné vzdělání a následkem toho zvýší jejich šance na lepší uplatnění se na trhu práce. V tomto typu vzdělávání jim budou, díky nově vytvořeným standardům hodnocení, uznány dovednosti a znalosti, které nabyly během jejich života, tzn. neformálně mimo vzdělávání ve škole. Uznávání kvalifikací by mělo být co nejvíce dostupné všem lidem. K jeho realizaci je využíváno škol v jednotlivých krajích a regionech. Tento princip ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání umožnil Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů ze dne 30. března Zákon 10 upravuje: - systém ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, - pravidla pro udělování a odnímání autorizace k ověřování výsledků dalšího vzdělávání - kvalifikační a hodnotící standardy dílčí kvalifikace, - národní soustavu kvalifikací (veřejně přístupný registr všech úplných i dílčích kvalifikací a jejich kvalifikačních a hodnoticích standardů) Důležitým faktorem jsou v tomto procesu uznávání výsledků neformálního vzdělávání školy. Musí se aktivně zapojit a spolupracovat s ostatními subjekty, které organizují nebo poskytují celoživotní vzdělávání nebo kariérové poradenství. 5.1 Projekt Uznávání výsledků neformálního vzdělávání - UNIV Již skončený projekt UNIV Uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení v sítích škol poskytujících vzdělávací služby dospělým. Tento projekt by realizován v letech ve vybraných krajích České republiky (Jihočeský, Karlovarský, Pardubický, Olomoucký, Ústecký a Zlínský). Projekt řídilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Národní ústav odborného vzdělávání. 10 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy : Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání [online] c.2006 [cit. 3. března 2010]. Dostupný z

30 Projekt byl spolufinancován státním rozpočtem České republiky a Evropským sociálním fondem. Projekt UNIV měl docílit rozšíření nabídky vzdělávání dospělých prostřednictvím středních a vyšších odborných škol. Školy disponují jak dobrým materiálním vybavením, tak také schopnými pedagogy. Z těchto důvodů je možné rozšířit jejich nabídku směrem ke vzdělávání dospělých. Dalším důvodem vzniku této aktivity je také snižující se počet studentů středních a vyšších odborných škol a také tlak na celoživotní učení jako na standardní činnost každého člověka. Hlavními cíly projektu UNIV bylo: Vybudování partnerské sítě středních odborných škol, které budou poskytovat vzdělání pro dospělé. Rozšíření nabídky vzdělávacích kurzů pro dospělé. Rozvoj profesní způsobilosti učitelů, kteří budou vzdělávat dospělé. Vytvoření a ověření systému uznávání výsledků neformálního a informálního vzdělávání dospělých. Výsledkem projektu bylo rozšíření nabídky celoživotního vzdělávání ve vybraných šesti krajích České republiky. Celkem bylo vytvořeno, za tříletou dobu trvání projektu UNIV, 132 modulově členěných vzdělávacích programů pro dospělé 11. Zájemci o celoživotní vzdělávání takto mohou snadněji a dříve dosáhnout uznání kvalifikace, kterou získali jinde, než při počátečním vzdělávání ve škole. Této možnosti využilo za dobu trvání projektu 210 zájemců v 47 dílčích kvalifikacích Národní soustava kvalifikací Uznávání kvalifikace se řídí dle Národní soustavy kvalifikací, která obsahuje přehled celostátně uznávaných kvalifikací v České republice. Národní soustava kvalifikací byla řešena samostatným projektem, který připravilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Národním ústavem odborného vzdělávání. Byl financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Soustavu kvalifikací stanovuje zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. 11 Národní ústav odborného vzdělávání : Závěrečná tisková zpráva k projektu UNIV [online] c.2008 (cit. 3. března 2010]. Dostupná z

31 Výstupem projektu byla hodnotící a kvalifikační soustava standardů po úplné kvalifikace, ale i kvalifikace dílčí, které jsou součástí jednotlivých povolání. Vytváří pomoc pro ty dospělé, kteří své profesní znalosti nezískali studiem ve škole, ale v průběhu své profesní kariéry a nemají na toto vzdělání oficiální potvrzení. Národní soustava kvalifikací obsahuje prozatím 340 dílčích kvalifikací. 5.2 Projekt UNIV2 - Kraje Projekt UNIV2 Kraje navazuje na projekt UNIV se snaží se zapojit více středních odborných škol ve všech krajích České republiky do poskytování dalších služeb, než je standardní vzdělávání žáků. Jeho snahou je zejména proměna středních škol v tzv. centra celoživotního učení, které budou aktivně naplňovat strategii celoživotního učení v České republice. Tato centra (dále sdružená v sítě po celé České republice), budou poskytovat jak počáteční vzdělání, tak budou nabízet široké spektrum dalšího vzdělávání. Projekt by měl významným způsobem přispět k naplnění cílů stanovených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, které jsou dány v Akčním plánu rozvoje podpory odborného vzdělávání a Strategii celoživotního učení České republiky. Zejména se snaží řešit tyto celospolečenské problémy: Neuspokojivý podíl dospělých v České republice, účastnících se na dalším vzdělávání ve srovnání s ostatními zeměmi EU. Šetření Eurostat z roku 2007 ukázalo, že česká dospělá populace se vzdělává poměrně málo v posledním měsíci před dotazováním se v ČR vzdělávalo pouze 5,7% dospělých (věková hranice let), zatímco v zemích EU činila průměrná účast 11,3% 12. Výrazný pokles účastníků vzdělávání na středních školách, kdy dnešní počet se pohybuje kolem 130 tisíc žáků, během několika let se však předpokládá pokles na 100 tisíc a po roce 2010 na 90 tisíc 13. Úplná redukce počtu škol není zcela možná, musí zůstat zachována oborová struktura a dostupnost. Zvýšení zaměstnanosti obyvatel staršího věku. V České republice je z věkové skupiny let zaměstnaných 82%, ale z věkové skupiny let jen 21% Národní ústav odborného vzdělávání : Projekt UNIV2 Kraje [online]. c2008 [cit. 2. března 2010] Dostupný z WWW: 13 taktéž 14 taktéž 26

32 Příprava pedagogů na přesun vzdělávání do oblasti dalšího vzdělávání dospělých a to zejména v oblasti didaktického přístupu ke vzdělávání dospělých a neustálé zvyšování si odborné kvalifikace v daném oboru. Teoretická část práce uvádí základní didaktické pojmy, představuje pojem vzdělávání dospělých, jeho historii, základní dokumenty, definované problémy a stanové cíle České republiky k rozvoji vzdělávání dospělých. Popisuje také současné realizování rozvoje vzdělávání dospělých a to zejména ve vztahu ke středním školám. 27

33 PRAKTICKÁ ČÁST Praktická část práce je zaměřena na zjištění postoje dospělých k jejich dalšímu vzdělávání. Toto zjišťování bylo provedeno dotazníkovým šetřením. Jeho cílem je ověřit si zájem dospělých o další vzdělávání, dále jejich motivaci, formu a organizaci vzdělávání, kterou dospělí považují za žádoucí. Praktická část vychází ze základů uvedených v části teoretické. 6 VLASTNÍ VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ Pro vlastní výzkumné šetření v oblasti vzdělávání dospělých jsem se rozhodla pro zjišťování názorů a potřeb zaměstnanců dospělých. Šetření se bude týkat jejich vlastního dalšího vzdělávání. 6.1 Metodologie výzkumu Získávání informací jsem pojala formou dotazníkové metody, která se mi zdá pro zjišťování přání a představ v pojetí procesu vzdělávání dospělých jako nejideálnější z hlediska časového a z hlediska jednoznačnosti zpracování získaných informací. Dotazník 15 je souborem otázek, které jsem pojala výběrovým způsobem. Respondenti na dotazník odpovídali písemně. Dotazník obsahuje 15 otázek a je rozdělen na dvě základní části. První část dotazníku je zaměřena na obecné postoje k dalšímu vzdělávání a druhá část obsahuje otázky zaměřené na motivaci, osobnost školitele, formu, způsoby výuky, prostředí pro vzdělávání a učební pomůcky. Volba odpovědi v první části dotazníku je daná výběrem z nabízených možností. Otázky ve druhé části dotazníku jsou částečně polootevřené, s možností uvedení vlastní odpovědi. Při zpracování dotazníku jsem postupovala dle základních metod pro zpracování, tzn. uspořádání dat, jejich seřazení do výsledných čísel a jejich grafické znázornění a zpracování výsledků s důrazem na stanovený cíl a ověření hypotéz. 15 Dotazník viz. Příloha č

34 6.2 Distribuce dotazníků Dotazníků bylo rozdáno celkem 100 ks, z nichž se navrátilo celkem 71 ks. Úspěšnost návratnosti dotazníků je tedy 71%. Dotazník je anonymní, avšak s uvedením základních osobních dat, jako je věk, pohlaví a dosažené vzdělání. Dotazníky jsem distribuovala osobně a osobně jsem prováděla sběr. Při nevyplnění dotazníků jsem se snažila vždy zjistit, z jakého důvodu byl dotazník nevyplněn, popř. neodevzdán. Ve většině případů se jednalo spíše o obavy či nedůvěru, že budou data nějakým způsobem zneužita. Tato domněnka je však pouze můj osobní dojem po rozhovorech s potencionálními respondenty, kteří odmítli dotazník vyplnit. U některých z nich byla obava z toho, že by nezvládli dotazník vyplnit. Otázky se jim zdály příliš složité a dotazník poměrně zdlouhavý. U některých z nich byla přímá odpověď, že nemají zájem o další vzdělávání, a z toho důvodu nevidí důvod k vyplnění dotazníku. Nevyplněné dotazníky tvoří 29% ze vzorku rozdaných dotazníků. Respondenti, kteří nevyplnili nebo neodevzdali dotazník byli v 93% respondenti v dělnických profesích. 6.3 Specifikace cílové skupiny Jednalo se o zaměstnance pracující v několika firmách o různé velikosti a různého profesního zaměření. Do dotazníkového šetření byly zahrnuty zaměstnanci těchto profesí: administrativních, dělnických, manažerských, pedagogických, státní úředníci, zaměstnanci státních složek (hasičský sbor, policejní sbor), zaměstnanci controllingu a účetnictví. 6.4 Cíl šetření a hypotézy Hlavním cílem praktické části práce je zjištění potřeb vzdělávání dospělých a ověření si hypotéz stanovených na začátku práce a to jsou tyto: Hypotéza č. 1: Dospělí mají zájem o další vzdělávání a to zejména ve sféře dalšího profesního vzdělávání. Hypotéza č. 2: Dospělí nejsou ochotni si své další vzdělávání finančně zajistit a nejsou ochotni věnovat svému dalšímu vzdělávání více času, než několik týdnů. 29

35 Hypotéza č. 3: Dospělí preferují, v jejich dalším vzdělávání, výuku zaměřenou na teoretické a praktické informace, s cílem využití nabytých poznatků v praxi. Hypotéza č. 4: Prostory školy, jako instituce pro další vzdělávání, jsou pro účastníky dalšího vzdělávání přijatelné. Hypotéza č. 5: Většina dospělých uvádí existenci koncepce dalšího vzdělávání ve firmě, kde pracují. 30

36 7 VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ A ROZBOR ZÍSKANÝCH DAT 7.1 Základní charakteristika souboru Z počtu 71 odevzdaných a vyplněných dotazníků je 44 respondentů žen (62%) a 27 mužů (38%). Respondenty jsem dále rozdělila do čtyř věkových skupin: I. kategorie: věk let: mladí dospělí II. kategorie: věk let: střední věk III. kategorie: věk let: starší střední věk IV. kategorie: věk let: starší dospělí Tabulka č. 1: Rozložení respondentů dle jejich věku a pohlaví mladí dospělí střední věk starší střední věk starší dospělí Celkem ženy 14 20% 17 24% 8 11% 5 7% 44 62% muži 6 8% 10 14% 5 7% 6 8% 27 38% Celkem za jednotlivé věkové kategorie 20 28% 27 38% 13 18% 11 15% % Zdroj: vlastní dotazníkové šetření V souboru respondentů je tedy obsaženo téměř dvakrát více žen nežli mužů. Průměrný věk respondentů je 33 let. Tomuto průměru odpovídá i nejpočetnější kategorie respondentů ve středním věku od let, která tvoří 38% souboru respondentů. Druhou nejpočetnější věkovou kategorií jsou mladí dospělí ve věku od let, kteří tvoří 28 %. Zbylé dvě kategorie starší střední věk a starší dospělí mají přibližně shodné zastoupení ve vzorku a to 18% dospělí ve věku let a 15% dospělí ve věku let. Druhou základní charakteristikou souboru je dosažené vzdělání. Nejvíce respondentů (69%) má nejvyšší dosažené vzdělání střední úplné, zakončené maturitní zkouškou. Vyšší odborné a vysokoškolské vzdělání má stejný počet respondentů (7), z celkového souboru tedy tvoří každá z těchto kategorií 10%. Střední odborné vzdělání s výučním listem má 5 respondentů (7%) a základní vzdělání 3 respondenti (4%). 31

37 Graf č. 1: Rozložení respondentů dle jejich dosaženého vzdělání v % základní střední odborné (výuční list) střední úplné (maturitní zkouška) vyšší odborné vysokoškolské Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 7.2 Vyhodnocení hypotéz Ověření hypotézy č. 1 Hypotéza č. 1: Dospělí mají zájem o další vzdělávání a to zejména ve sféře dalšího profesního vzdělávání. Znění otázky v dotazníku: Máte zájem o další vzdělávání? ano ne Pokud jste zvolili ano, uveďte prosím jaké? profesní (týkající se zvyšování kvalifikace nebo rozvoji v profesním životě) zájmové (týkající se vašeho hobby) osobní (pro vlastní rozvoj osobnosti) Zájem o další vzdělávání vyjádřilo 85% respondentů, zájem o další vzdělávání nemá 15% respondentů. Z důvodu vysokého počtu respondentů se zájmem o další vzdělávání, jsem provedla detailnější rozbor této odpovědi a to dle výše uvedených čtyř věkových kategorií. 32

38 U respondentů, kteří uvedli zájem o další vzdělávání, je obsažena v největším počtu (36%) věková skupina střední věk od let. U respondentů, kteří uvedli nezájem o další vzdělávání, je nejpočetnější skupinou skupina mladých dospělých od let. Graf. č. 2: Rozložení respondentů se zájmem/nezájmem o další vzdělávání dle věkové kategorie v % ANO NE mladí dospělí střední věk starší střední věk starší dospělí Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Z předložených odpovědí, které respondenti uvedli, vyplývá, že z nich 41 má zájem o profesní vzdělávání, 22 o vzdělání vedoucí k rozvoji jejich osobnosti a 21 o vzdělání zájmové, týkající se jejich zájmů. Graf. č. 3: Rozložení respondentů zvoleného druhu dalšího vzdělávání zájmové; 21 osobní; 22 profesní; 41 Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 33

39 Respondenti mohli uvést libovolný počet druhů dalšího vzdělávání. Zájem pouze o další vzdělávání v profesní oblasti uvedlo 24 respondentů. Zájem o vzdělávání pouze v oblasti zájmové 6, zájem v oblasti rozvoje osobního 9 respondentů. Co se týká odpovědí s více druhy dalšího vzdělávání je nejpočetnější kombinace vzdělávání profesní a zájmové (7), dále profesní, zájmové a osobní (5), stejný počet má kombinace profesní a osobní (5). Kombinaci dalšího vzdělávání zájmové a osobní uvedli 3 respondenti. Výsledky šetření tedy potvrzují stanovenou hypotézu, že zájem je především o další profesní vzdělávání Ověření hypotézy č. 2 Hypotéza č. 2: Dospělí nejsou ochotni si své další vzdělávání finančně zajistit a nejsou ochotni věnovat svému dalšímu vzdělávání více času, než několik týdnů. Znění otázky v dotazníku: Jste ochotni si další vzdělávání platit? ano ne částečně, např. ve spolupráci se zaměstnavatelem nevím Pokud jste zvolili ano, uveďte prosím výši v Kč? do 5tis. do 10tis. více Vyhodnocením otázky ohledně ochoty si další vzdělávání platit je pro mě překvapující a popírá stanovenou hypotézu č. 2. Ochotno, platit si za své další vzdělávání je 37% respondentů a stejný počet je ochotný částečně se podílet na financování dalšího vzdělávání (37%), např. ve spolupráci se zaměstnavatelem. Respondentů, kteří nejsou ochotni se finančně podílet na svém dalším vzdělávání, je 19% a 7% respondentů uvedlo odpověď nevím. Co se týká výše finančních prostředků vložených do dalšího vzdělávání, tak u respondentů, kteří jsou ochotni se podílet finančně na svém dalším vzdělávání, je 14% z nich ochotno investovat do svého vzdělávání částku do 5 tisíc korun, 10% respondentů do 10 tisíc korun a 13% respondentů i více finančních prostředků než je 10 tisíc korun. Grafické vyjádření vyhodnocení této hypotézy vyjadřuje graf č

40 Graf. č. 4: Rozložení respondentů dle ochoty financovat si své další vzdělávání v % ano ne částěčně (např. ve spolupráce se do 5tis. do 10tis. více zaměstnavatelem) nevím Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Druhou částí hypotézy č. 2 je vyhodnocení délky dalšího vzdělávání, která je pro respondenty přijatelná. Z této otázky dotazníkového šetření opět neodpovídá stanovené hypotéze č. 2. Znění otázky v dotazníku: Jaká doba trvání vašeho dalšího vzdělávání je pro vás přijatelná? den několik dnů několik týdnů několik měsíců několik let Nejčastější odpověď (30) přijatelné doby trvání vzdělávání je několik měsíců, to odpovídá 43% respondentů. Druhou nejpočetnější odpovědí je několik let (23), tuto odpověď volilo 32% respondentů. Přibližně stejný počet odpovědí je u jednoho dne (7), což tvoří 10% respondentů, několika dnů (5), 7% respondentů a několika týdnů (6), 8% respondentů. Stanovená hypotéza č. 2 se nepotvrdila ani v její druhé části, tj. přijatelné délky trvání dalšího vzdělávání. Tento výsledek je zajímavý i z hlediska toho, že dospělí jsou ochotni investovat do svého dalšího vzdělávání vyšší finanční i časové náklady. 35

41 Graf. č. 5: Rozložení respondentů dle přijatelné doby trvání dalšího vzdělávání v % několik let; 32% den; 10% několik dnů; 7% několik týdnů; 8% několik měsíců; 43% Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 36

42 7.2.3 Ověření hypotézy č. 3 Hypotéza č. 3: Dospělí preferují, v jejich dalším vzdělávání, výuku zaměřenou na teoretické a praktické informace s cílem, co nejvíce využít nabytých poznatků v praxi. Znění otázky v dotazníku: Jaký způsob pojetí výuky v dalším vzdělávání preferujete? teoretickou praktickou teoretickou i praktickou Vyhodnocení této otázky je velmi jednoznačné, 63 (89%) respondentů preferuje kombinaci teoretického a praktického způsobu výuky, 8 (11%) respondentů uvedlo preferenci jen praktické výuky. Teoretickou výuku neuvedl žádný z respondentů. Stanovená hypotéza č. 3 se tedy potvrdila. Graf. č. 6: Rozložení respondentů dle jejich preference způsobu výuky v % praktická; 11% teoretická a praktická; 89% Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 37

43 7.2.4 Ověření hypotézy č. 4 Hypotéza č. 4: Prostory školy, jako instituce pro další vzdělávání jsou pro účastníky dalšího vzdělávání, příjemné. Z nabídnutých možností, kterých bylo celkem 5, měli respondenti označit 3 vybrané odpovědi. Dvacet pět respondentů neoznačilo v dotazníku všechny 3 odpovědi, ale odpovědí méně. Znění otázky v dotazníku: Jaké prostředí pro školení je pro Vás příjemné? a. místo, kde pracuji b. školení v prostorech jiné firmy c. školení v prostorech hotelu, restaurace d. prostory školy (např. střední školy) e. jiné Které?. Překvapivě volili respondenti jako nejpříjemnější místo pro konání školení hotel nebo restauraci (54). Na druhém místě volili místo, kde pracují (47), prostory školy (32), prostory jiné firmy (27) a jiné (7). Pod kategorií jiné byly v uvedené poznámce poznačeny formy vzdělávání ve venkovních prostorách outdoor. Graf č. 7: Rozložení respondentů dle jejich preference k místu konání školení počet jiné 7 prostory jiné firmy 27 prostory školy 32 místo, kde pracuji 47 hotel, restaurace Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 38

44 7.2.5 Ověření hypotézy č. 5 Hypotéza č. 5: Více než polovina dospělých uvádí existenci koncepce dalšího vzdělávání ve firmě, kde pracují. Znění otázky v dotazníku: Existuje ve vaší firmě, kde pracujte, koncepce vzdělávání (obsah a rozsah vzdělávání pro jednotlivé zaměstnance)? ano ne nevím Existenci koncepce vzdělávání ve firmě, kde respondenti pracují, potvrdilo kladně 38 respondentů a 32 uvedlo neexistenci koncepce vzdělávání ve firmě. Jeden respondent uvedl, že neví. Graf č. 8: Existence koncepce vzdělávání NEVÍM; 1% NE; 45% ANO; 54% ANO NE NEVÍM Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 39

45 7.3 Vyhodnocení obecných otázek ve vzdělávání dospělých Představa o oblasti pro další vzdělávání Znění otázky v dotazníku: Máte jasnou představu o tom, v jaké oblasti by jste se chtěli vzdělávat? ano ne nevím Na otázku, zda má respondent jasnou představu o tom, v jaké oblasti by se chtěl vzdělávat, odpovědělo 62% (44) respondentů ano, 20% (14) odpovědělo ne a 18% (13) nevím. Nadpoloviční většina respondentů má tedy jasnou představu o obsahu svého případného dalšího vzdělávání Hodnocení současného rozsahu, nabídky a kvality dalšího vzdělávání dospělých Respondenti mohli vybrat libovolný počet odpovědí, jednu nebo více. Současný rozsah, nabídku a kvalitu dalšího vzdělávání dospělých ohodnotili takto: Znění otázky v dotazníku: Jak hodnotíte současný rozsah, nabídku a kvalitu dalšího vzdělávání dospělých? (můžete vybrat více možností) dostatečná nedostatečná dostupná nedostupná kvalitní nekvalitní nevím 40

46 Tabulka č. 2: Hodnocení současného rozsahu nabídky a kvality dalšího vzdělávání dospělých počet hodnocení zvolených možností dostatečná 27 nedostatečná 12 dostupná 29 nedostupná 6 kvalitní 10 nekvalitní 1 nevím 11 Zdroj: vlastní dotazníkové šetření Současný rozsah dalšího vzdělávání se jeví respondentům jako dostupný, nabídka dalšího vzdělávání dostatečná a úroveň vzdělávání kvalitní Preference formy vzdělávání Znění otázky v dotazníku: Jaké metody vzdělávání preferujete? (můžete vybrat více možností) Přednáška seminář dialog/rozhovor konzultace Exkurze e-learning řešení konkrétního problému Nejvíce preferovanou formou vzdělávání u respondentů je přednáška (47 odpovědí), stejný počet odpovědí je u formy seminář a exkurze (34). Další nejpočetnější volbou je problémová metoda řešení konkrétního případu (25), za ní v pořadí následuje konzultace (24). Mezi nejméně oblíbené formy vzdělávání u respondentů patří dialog (19) a e-learning (11). Preference jednotlivých forem vzdělávání je graficky znázorněna v následujícím grafu číslo 8. 41

47 Z nabídnutých možností, kterých bylo celkem 7, mohli respondenti vybrat libovolný počet odpovědí, jednu nebo více. Graf. č. 9: Rozložení respondentů dle jejich preference formy výuky počet hlasů řešení konkrétního problému 25 e-learning 11 exkurze 34 konzultace 24 dialog 19 seminář 34 přednáška Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 7.4 Vyhodnocení konkrétních otázek ve vzdělávání dospělých Tyto otázky tvoří druhou část dotazníku. Otázky jsou částečně polootevřené s možností uvedení vlastní odpovědi. Respondenti měli označit u každé otázky 3 zvolené odpovědi Motivace k absolvování školení Otázky k motivaci jsou v dotazníku dvě. První na pozitivní motivaci a druhá na negativní. Z nabídnutých možností, kterých bylo celkem 8, měli respondenti označit vždy 3 odpovědi. 42

48 Pozitivní motivace: Znění otázky v dotazníku: Co Vás NEJVÍCE motivuje k absolvování školení? a. uplatnění nových znalostí v profesním životě b. uplatnění nových znalostí v soukromém životě c. sociální kontakt (seznámení se s novými lidmi, sdílení informací s ostatními lidmi) d. vlastní rozhodnutí chuť se učit stále něco nového e. náplň/obsah školení f. osobnost lektora g. prostředí školení h. jiné Které?... Nejvíce respondenty motivuje k absolvování školení uplatnění nových znalostí v jejich profesním životě (62 odpovědí), druhý nejčastější důvod uvádí vlastní rozhodnutí (42), dále následuje náplň/obsah školení (35), uplatnění nových znalostí v soukromém životě (31) a sociální kontakt (seznámení se s novými lidmi, sdílení informací s ostatními lidmi, 19). Nejméně respondenty motivuje prostředí školení (8) a osobnost lektora (2). Jinou možnost neoznačil žádný respondent. Devět z respondentů neoznačilo v dotazníku všechny 3 odpovědi, ale odpovědí méně. Graf č. 10: Důvody, které motivují respondenty k absolvování školení prostředí školení 8 osobnost lektora 2 náplň/obsah školení 35 vlastní rozhodnutí - chuť učit se novým věcem 42 sociální kontakt 19 uplatnění nových znalostí v soukromém životě 31 uplatnění nových znalostí v profesním životě Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 43

49 Negativní motivace: Znění otázky v dotazníku: Co na Vás působí jako negativní motivace před nebo při absolvování školení? a) uplatnění nových znalostí v profesním životě b) uplatnění nových znalostí v soukromém životě c) sociální kontakt (seznámení se s novými lidmi, sdílení informací s ostatními lidmi) d) vlastní rozhodnutí chuť se učit stále něco nového e) náplň/obsah školení f) osobnost lektora g) prostředí školení h) jiné Které?... Nejvíce negativně pociťují respondenti před absolvováním školení nejistotu/obavy (47), dalším nejčastějším je prostředí školení (40), osobnost lektora (34) a náplň/obsah školení (27). Nejméně byly uváděny jiné důvody (9), dále sociální kontakt a uplatnění nových znalostí v profesním životě (5) a jako poslední bylo uváděno uplatnění nových znalostí v soukromém životě (4). Dvacet sedm respondentů neoznačilo v dotazníku všechny 3 odpovědi, ale odpovědí méně. Jako jiný důvod byly uváděny tyto textace: nechuť, malé ohodnocení, čas věnovaný studiu, doba a čas školení, direktivně nařízeno. Graf č. 11: Důvody vedoucí k nechuti absolvování školení jiné 9 nejistota, obavy 47 prostředí školení 40 osobnost lektora 34 náplň/obsah školení 27 sociální kontakt uplatnění nových znalostí v soukromém životě uplatnění nových znalostí v profesním životě Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 44

50 7.4.2 Učební pomůcky Znění otázky v dotazníku: Jak si představujete kvalitní učební pomůcky? a. tištěné materiály b. materiály v elektronické podobě c. tabule, flipchart d. projektor (prezentace, vizualizace informací) e. ostatní praktické a odborné pomůcky f. jiné Které? Nejvíce kvalitní a vyhovující pomůcky označili respondenti používání projektoru ve výuce (55) a tištěné materiály (54). Ostatní praktické a odborné pomůcky byly označeny ve 30 dotaznících, materiály v elektronické podobě, tabule a flipchart ve 23 případech. Dva z respondentů označili možnost jiné a do textové poznámky uvedli: PC, konkrétní pomůcky. Z nabídnutých možností, kterých bylo celkem 6, měli respondenti označit vždy 3 odpovědi. Třináct respondentů uvedlo v dotazníku méně než 3 odpovědi. Tabulka č. 3: Hodnocení kvalitních a vyhovujících učebních pomůcek učební pomůcka počet projektor 55 tištěné materiály 54 ostatní praktické a odborné pomůcky 30 materiály v elektronické podobě 23 tabule, flipchart 23 jiné 2 Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 45

51 7.4.3 Co ovlivňuje pozitivní pocit z absolvovaného školení Znění otázky v dotazníku: Co je pro Vás nejvíce důležité pro zachování pozitivního pocitu absolvovaného školení? a. osobnost lektora b. získávání nových informací/poznatků, které mohu dále využít c. dodržování cíle a obsahu školení, tak jak jste očekávali před jeho zahájením d. sebeuplatnění svých znalostí, dovedností a prezentace vlastních názorů v průběhu kurzu/školení e. vyhovující učební materiály f. vyhovující forma a metody výuky g. obsah školení a jeho jednotlivé celky na sebe logicky navazující h. podělení se o zkušenosti s ostatními účastníky školení i. jiné Které? Respondenti vnímají jako nejvíce působící faktor na pozitivní celkový dojem z absolvovaného školení získávání nových informací/poznatků. Tuto variantu zvolilo 60 respondentů. Dále označilo 28 respondentů sebeuplatnění svých znalostí/dovedností, vyhovující formu a metodu výuky (23 odpovědí) a obsah školení a jeho strukturu (22). Jaké méně důležité vybrali respondenti tyto důvody: osobnost lektora (19), vyhovující učební materiály (15), dodržování cíle a obsahu školení (14), podělení se o zkušenosti s ostatními účastníky školení (11). Jiný důvod, s možností uvedení vlastní poznámky, nezvolil žádný z respondentů. Z nabídnutých možností, kterých bylo celkem 9, měli respondenti označit vždy 3 odpovědi. Jedenáct respondentů uvedlo v dotazníku méně jak 3 odpovědi. Tabulka č. 4: Důvody vedoucí k celkovému pozitivnímu pocitu z absolvovaného školení Důvod počet získávání nových informací/poznatků 60 sebeuplatnění svých znalostí, dovedností 28 vyhovující forma a metody výuky 23 obsah školení a jeho jednotlivé celky na sebe logicky navazují 22 osobnost lektora 19 vyhovující učební materiály 15 dodržování cíle a obsahu školení 14 podělení se o zkušenosti s ostatními účastníky školení 11 jiné 0 Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 46

52 7.4.4 Hodnocení lektora Znění otázky v dotazníku: Jaké osobnostní a prezentační dovednosti by měl správný lektor/školitel mít? a. správný a přiměřený pohybový a hlasový projev b. vyjadřovací schopnosti, spisovná řeč, srozumitelnost výkladu c. pohotové reakce (odpovídání na otázky, změna programu školení apod.) d. odbornou způsobilost (k danému tématu školení, odborná správnost a aktuálnost) e. plnění cíle a obsahu školení f. udržení pozornost účastníků po celou dobu školení Dle očekávání, uváděli respondenti jako základní požadavek u kvalitního lektora, odbornou způsobilost (54), dále požadavek na vyjadřovací schopnosti, spisovnou řeč a srozumitelnost výkladu (46). Udržení pozornosti účastníků po celou dobu školení vyhodnotili jako třetí vlastnost kvalitního lektora (35), pohotové reakce (31). Méně důležité je pro respondenty správný a přiměřený hlasový a pohybový projev (22) a nejméně rozhodující je plnění cíle a obsahu školení (11). Z nabídnutých možností, kterých bylo celkem 6, měli respondenti označit vždy 3 odpovědi. Osm respondentů uvedlo v dotazníku méně jak 3 odpovědi. Tabulka č. 5: Preference vlastností správného lektora osobnostní a prezentační dovednosti lektora počet odbornou způsobilost 54 vyjadřovací schopnosti, spisovná řeč, srozumitelnost výkladu 46 udržení pozornost účastníků po celou dobu školení 35 pohotové reakce 31 správný a přiměřený pohybový a hlasový projev 22 plnění cíle a obsahu školení 11 Zdroj: vlastní dotazníkové šetření 47

53 8 ZÁVĚREČNÉ VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ Obecně lze z dotazníkového šetření odvodit tyto závěry. Dospělí mají zájem o další vzdělávání. Jejich zájem se spíše soustředí na vzdělávání v oblasti profesní, prohlubování a zvyšování jejich kvalifikace. Největší podíl zájmu o další vzdělávání se projevil ve věkové skupině dospělých mezi rokem. Naopak nezájem o další vzdělávání byl nejpočetnější ve věkové skupině od let. Doba, nejpřijatelnější pro další vzdělávání dospělých, je několik měsíců. Dospělí jsou ochotni si své další vzdělávání finančně hradit a ve stejné míře jsou ochotni se na svém dalším vzdělávání finančně podílet, např. ve spolupráci se zaměstnavatelem. Důležitým faktorem pro vzdělávání je pojetí výuky. Nejvíce vyhovující je spojení teorie s praxí. Co se týká místa pro konání školení, označili respondenti jako nejpříjemnější prostory restaurace nebo hotelu, dále pracoviště a jako třetí nejčastější možnost volili prostory školy. Téměř polovina dospělých uvádí, že neexistuje v jejich firmě koncepce dalšího vzdělávání. Jasnou představu o tom, v jaké oblasti se chtějí vzdělávat má, více než polovina dospělých. Nabídka dalšího vzdělávání se respondentům jeví nejvíce jako dostatečná, dostupná a kvalitní. Z forem vzdělávání je nejpreferovanější přednáška, seminář a exkurze. Nejvíce motivujícími faktory je pro dospělé uplatnění nových znalostí v profesním životě, dále vlastní rozhodnutí chuť učit se novým věcem a náplň/obsah školení. Naopak nejméně motivujícími jsou nejistota, obavy, prostředí školení a osobnost lektora. Jako učební pomůcky jsou jednoznačně nejvíce vyhovující projektor ve výuce, následován tištěnými materiály. Celkový dojem z absolvovaného školení nejvíce ovlivňuje získání nových informací/poznatků, dále je to sebeuplatnění osobních znalostí a dovedností. Co se týká osobnosti lektora, je nejdůležitější jeho odborná způsobilost, jeho vyjadřovací schopnosti, spisovná řeč a srozumitelnost výkladu. 48

54 9 INFORMACE O POČTU VZDĚLÁVANÝCH DOSPĚLÍCH 9.1 Počet vzdělávaných dospělých v českém školství Pro obecný přehled o vzdělávání dospělých v ČR jsou v této kapitole uvedeny statistické údaje o počtu vzdělávaných dospělých v českém školství. Ústav pro informace ve vzdělávání vydal v roce 2008 publikaci s názvem Struktury systémů vzdělávání, odborné přípravy a vzdělávání dospělých, v Evropě Česká republika Zpráva popisuje stav českého školství v jeho jednotlivých úrovních, kapitola sedm této zprávy je určena vzdělávání dospělých, ze které jsou čerpány statistické údaje uvedené níže. Tabulka č. 6: Studující v jiné než denní/prezenční formě na jednotlivých vzdělávacích úrovních za období 2007/ Stupeň a typ vzdělávání Počet % z celkového počtu studujících studentů příslušné úrovně Střední školy celkem ,2 % z toho sekundární vzdělávání (nižší i ,2% vyšší) z toho postsekundární vzdělávání* ,6% Vyšší odborné školy (ISCED5) ,5% Vysoké školy ,3% Celoživotní vzdělávání na vysoké x škole Kursy pro získání základního vzdělání 344 x Kursy pro získání základů vzdělání 307 x * Z toho 99 % představuje nástavbové studium, které je z poloviny organizováno v jiných než denních formách. Zbývající 1 % představuje zkrácené studium, které je organizováno převážně v jiné než denní formě. Z výše uvedených statistických informací vyplývá, že vzdělávání dospělých na středních školách tvoří významnou část realizace vzdělávání dospělých. Většinový podíl na vzdělávání na středních školách je tvořen nástavbovým studiem k získání středního vzdělání zakončeného maturitní zkouškou. 16 Ústav pro informace ve vzdělávání : Struktury systémů vzdělávání, odborné přípravy a vzdělávání dospělých, v Evropě Česká republika 2008 [online]. c2008 [cit. 14. března 2010] Dostupný z WWW: 49

55 9.2 Počet vzdělávaných dospělých v podnicích Tato kapitola uvádí základní výsledky výzkumu, který provedl Český statistický úřad. Šetření ČSÚ se týkalo podniků, poskytujících další odborné vzdělávání. ČSÚ prováděl výzkum v roce 2005, výsledky zveřejnil v březnu 2008 na svých internetových stránkách a tyto výsledky porovnával s výsledky výzkumu uskutečněného v roce Pro představu o vzdělávání dospělých v podnicích jsou v této kapitole prezentovány základní informace z výzkumu ČSÚ prováděného v roce Osloveno bylo podniků, které zaměstnávaly více než 10 zaměstnanců. Návratnost dotazníků byla 80%. Základním vyhodnocujícím kritériem bylo rozdělení podniků na ty, které poskytují a na ty, které neposkytují další odborné vzdělávání. Základní informací je počet podniků, které poskytují další odborné vzdělávání 70% z celkového počtu podniků, které se zúčastnily výzkumu. Nárůst oproti šetření prováděném v roce 1999 je o 7 procentních bodů. Graf č. 12: Počet podniků poskytujících a neposkytujících další odborné vzdělávání z celkového počtu podniků v % 30% 70% počet podniků poskytujících další odborné vzdělávání počet podniků neposkytujících další odborné vzdělávání Zdroj: Český statistický úřad 50

56 Rozhodujícím kritériem pro poskytování nebo neposkytování dalšího odborného vzdělávání má, dle výzkumu, velikost podniku, jak ukazuje následující graf. Graf č. 13: Počet podniků poskytujících další odborné vzdělávání dle jejich velikosti 120,0% 100,0% 80,0% 60,0% 40,0% 20,0% 0,0% 60,4% 70,2% 90,9% 99,4% 100,0% 100,0% a více Zdroj: Český statistický úřad 9.3 Vzdělávání dospělých ve srovnání s ostatními zeměmi EU Srovnání dalšího odborného vzdělávání v podnicích v ČR s ostatními zeměmi EU, bylo provedeno celkem na 4 ukazatelích. Pro potřeby této práce je uvedeno vyhodnocení jen jednoho z ukazatelů a to celkového podílu podniků, které poskytovaly další odborné vzdělávání svým zaměstnanců na celkovém počtu podniků, které se šetření zúčastnily. Hodnoty se u všech států pohybovaly mezi 21% až 90%, průměrná hodnota činila 60%. ČR zaujala se svým podílem 70% 10 místo. Graf č. 14: Podíl podniků poskytujících další odborné vzdělávání na celkovém počtu podniků srovnání s ostatními zeměmi EU Zdroj: Český statistický úřad 51