Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inţenýrství Laboratoř výzkumu a managementu rizik

Transkript

1 Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inţenýrství Laboratoř výzkumu a managementu rizik Výukové texty k soutěţi: Eva Mikulová Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

2 Výukové texty k soutěţi: Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky 2

3 Seznam autorů: Ing. Eva Mikulová. Vysoká škola báňská-technická univerzita Ostrava Fakulta bezpečnostního inženýrství Laboratoř výzkumu a managementu rizik Lumírova 13, Ostrava Výškovice 3

4 OBSAH 1. ÚVOD CO JE TO POŢÁR JEVY PROVÁZEJÍCÍ HOŘENÍ Přenos tepla Světlo Kouř ROZDĚLENÍ POŢÁRŮ ČASOVÝ PRŮBĚH ROZVOJE POŢÁRU TEORIE PŘERUŠENÍ HOŘENÍ Základní hasební látky a jejich hasební účinky HAŠENÍ VODOU Voda jako hasební látka Výskyt a úprava vody Fyzikální vlastnosti vody, důleţité v hasební technice Chemické vlastnosti vody, důleţité v hasební technice Přísady pro zvýšení hasebního účinku vody Hasební efekty vody Zákaz hašení vodou VODNÍ PROUD Druhy vodních proudů Uţití vodních proudů PROUDNICE Plnoproudá proudnice Mlhová proudnice Clonová proudnice Kombinovaná proudnice Vysokotlaká proudnice Lafetová proudnice

5 9.7. IFEX Deflektor STATISTIKY POŢÁRŮ V MSK A JEJICH CHARAKTERISTIKY Základní informace o vybraných poţárech se škodou 1 mil. Kč a vyšší v MSK v roce HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR Základní poslání Hasičského záchranného sboru ČR Organizační členění HZS MSK Stanice HZSMSK Organizační členění krajského ředitelství ÚZEMNÍ ODBOR OSTRAVA HASIČSKÉ STANICE HS Ostrava - Zábřeh HS Ostrava Fifejdy HS Ostrava - Poruba HS Ostrava Hrabůvka IVC Slezská Ostrava HS Ostrava - Přívoz ÚZEMNÍ ODBOR BRUNTÁL HASIČSKÉ STANICE HS Bruntál HS Krnov HS Rýmařov ÚZEMNÍ ODBOR FRÝDEK MÍSTEK HASIČSKÉ STANICE HS Frýdek-Místek HS Třinec HS Nošovice ÚZEMNÍ ODBOR KARVINÁ HASIČSKÉ STANICE HS Karviná HS Bohumín HS Český Těšín HS Havířov

6 15.5. HS Orlová ÚZEMNÍ ODBOR NOVÝ JIČÍN HASIČSKÉ STANICE HS Nový Jičín HS Bílovec ÚZEMNÍ ODBOR OPAVA HASIČSKÉ STANICE HS Opava HS Hlučín HS Vítkov SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA POŢÁRNÍ OCHRANY ÚVOD DO PROBLEMATIKY POŢÁRNĚ BEZPEČNOSTNÍCH ZAŘÍZENÍ ELEKTRICKÁ POŢÁRNÍ SIGNALIZACE STABILNÍ A POLOSTABILNÍ HASICÍ ZAŘÍZENÍ ZAŘÍZENÍ PRO ODVOD KOUŘE A TEPLA JAK POSTUPOVAT Rozbor a zhodnocení úkolů Sběr informací, absolvování exkurzí a seminářů Stanovení harmonogramu Aplikace zadané metody/postupu/nástroje Ověření výsledků Formulování závěru KDE HLEDAT INFORMACE NĚKOLIK RAD ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK

7 1. Úvod Výukové texty k soutěţi Moţnosti zvyšování poţární bezpečnosti obcí pojednávají o problematice poţárního inţenýrství a jsou rozděleny na část teoretickou a část praktickou. Obsahem teoretické části je vysvětlení například základních pojmů, principů hoření a také následného hašení (zejména vodou), charakteristiky druhů hasiv a závěrem informace o Integrovaném záchranném systému. Teoretická část skript je sloţena z kapitol 2 aţ 19. Praktická část je koncipována tak, abyste se seznámili se zásadami, jak postupovat při psaní textu v závěrečné práci a jakých chyb byste se měli vyvarovat. Praktická část skript je uvedena v kapitolách 20 aţ 22. 7

8 A) TEORETICKÁ ČÁST 2. Co je to poţár Oheň je lidmi řízený a na určitý prostor předem ohraničené hoření. Požár je nekontrolovatelné a na určitý prostor předem neohraničení hoření, poţár můţe vzniknout z ohně nebo přímo zapálením. Ohnisko požáru je místo vzniku poţáru nebo místo nejintenzivnějšího hoření, od kterého se poţár šíří do okolního prostředí. Za poţár se povaţuje kaţdé neţádoucí hoření, při kterém došlo k usmrcení či zranění osob nebo zvířat, anebo ke škodám na materiálních hodnotách. [12] Za poţár se povaţuje i neţádoucí hoření, při kterém byly osoby, zvířata nebo materiální hodnoty nebo ţivotní prostředí bezprostředně ohroţeny. Hoření je nejčastěji charakterizováno jako proces, při kterém mezi sebou vzájemně reagují hořlavá látka (například benzín, dřevo, ) a oxidační prostředek (tzn. kyslík neboli vzduch) za vývinu tepla, světla a zplodin hoření. [20] Obrázek 1 Účinky poţárů, Zdroj: vlastní Průběh hoření je limitovaný přítomností určitých látek a to je hořlavé látky a oxidačního prostředku (vzduchu), které spolu vytvářejí hořlavý soubor. K těmto látkám je potřebná iniciace pro zapálení. [22] Vlastní proces hoření můţe být iniciován různými zdroji, například: plamenem, bleskem, horkým povrchem a podobně. V poţární praxi se pouţívá pojem poţární trojúhelník. Jednotlivé strany trojúhelníku jsou tvořeny palivem (to co hoří), vzduchem (bez kyslíku plamen zhasne) a iniciace (zdroj zapálení, třeba zapálená sirka). 8

9 Obrázek 2 Trojúhelník, Zdroj [8] Aby se zamezilo hoření, stačí narušit trojúhelník těchto tří faktorů. Nejznámější zdroje zapálení jsou uvedené v následující tabulce. [25] Tabulka 1 Zdroje zapálení Zdroje zapálení: Teplota ve stupních celsia Hořící zápalka Hořící svíčka Tlející cigareta Hořící papír Rozţhavená elektrická spirála Plamen zapalovače Ţárovka Pro zapálení různých hořlavých látek je potřeba různých zdrojů zapálení. 3. Jevy provázející hoření 3.1. Přenos tepla Hoření je fyzikálně-chemická reakce, při které se vţdy uvolňuje teplo. Teplo se v oblasti hoření nehromadí, ale odvádí se do okolí prouděním, vedením a sáláním. Přenos tepla prouděním probíhá zejména prostřednictvím ohřívání kouře. Vysoce zahřátý kouř můţe dokonce zakládat nová ohniska poţáru, coţ ovlivňuje šíření poţáru. 9

10 Sálavé teplo vyzařuje z oblasti hoření z větší části do okolí a z menší části zpět na povrch hořící látky. Sálavé teplo, které se vyzařuje do okolí, stěţuje práci hasičů, protoţe se bez dostatečné ochrany nemohou přiblíţit k ohnisku hoření. Z hlediska moţnosti rozvoje poţáru je potřeba ještě upozornit na moţnost přenosu tepla vedením. Tento druh přenosu tepla je vázán zejména na pevné látky a souvisí s jejich tepelnou vodivostí. Tepelně nevodivé látky se pouţívají jako izolační materiály. Z látek, které teplo vedou, jsou rozhodující kovy. Při jejich ohřátí vlivem poţáru zvyšují svou teplotu a mohou působit na šíření poţáru. Např. ocelové potrubí, procházející stěnou, ohřáté na vysokou teplotu, můţe být zdrojem zapálení na druhé straně stěny. Rovněţ ohřátá stěna nádrţe můţe znovu zapálit jiţ uhašený poţár v nádrţi apod. Tento jev můţe rovněţ ztěţovat vlastní práci zasahujících hasičů. Kovová klika dveří, za kterými hoří se rozpálí a nechráněnou ruku můţe popálit. Rovněţ tak můţe dojít k nepříjemným popáleninám například při rozpálení stříbrných nebo zlatých náušnic, řetízků atd.[9] 3.2. Světlo Výskyt světelného záření je spojen s existencí plamene. Protoţe nezpůsobuje poškození lidského zdraví, ztrátu majetku či poškození ţivotního prostředí, nebudeme toto téma rozebírat Kouř Při poţáru číhají na zasahující hasiče a postiţené občany také další nebezpečí (mimo teplo) a to sníţený obsah kyslíku a kouř. Během hoření dochází jednak ke spalování kyslíku, jednak k vytlačování vzduchu (bohatého na kyslík) zplodinami hoření. Musíme si uvědomit, ţe normální obsah kyslíku v ovzduší je 21 %, ale jiţ při koncentraci pod 18 % pociťuje lidský organismus nedostatek kyslíku. Účinky sníţeného procenta kyslíku v okolní atmosféře na lidský organismus jsou shrnuty v následující tabulce. 10

11 Tabulka 2 Příznaky lidského organismu na sniţující se obsah kyslíku Mnoţství O 2 ve vzduchu (%) Příznaky 21 Ţádné - normální podmínky 17 Zhoršená koordinace svalové činnosti, zrychlené dýchání kvůli kompenzaci sníţeného mnoţství O Bolesti hlavy, závratě, rychlá únava (malátnost). 9 Bezvědomí. 6 Smrt po několika minutách následkem udušení a selhání srdce. Kaţdý zasahující hasič si musí také uvědomit, ţe během hašení jakéhokoliv poţáru je jeho organismus vystaven účinkům různých dráţdivých aţ toxických látek. Přičemţ společný účinek těchto látek je synergický, coţ znamená, ţe celková toxicita celého souboru látek je větší, neţ pouhé sečtení vlivů jednotlivých látek na lidský organismus. Toxické plyny mají několik škodlivých účinků. Některé z nich působí přímo na plíce a způsobují jejich otok (HCl, SO2, HCN apod.), jiné se spojují s červenými krvinkami a sniţují schopnost krve přenášet kyslík (CO), výsledkem ovšem vţdy můţe být udušení postiţeného člověka. Mezi nejčastější toxické plyny, se kterými se potkáváme u poţárů, patří zejména oxid uhelnatý (CO), oxid uhličitý (CO2), nitrozní plyny (NOx), chlorovodík (HCl), kyanovodík (HCN) a fosgen (COCl2). [9] V neposlední řadě je třeba si uvědomit, ţe úměrně s mnoţstvím uvolňovaného kouře se sniţuje viditelnost v místě zásahu a je velmi ztíţena i orientace v neznámém prostředí (sklepní kóje, kabelové kanály atd.). 4. Rozdělení poţárů Je celá řada kriterií, podle kterých rozdělujeme poţáry a kaţdé kriterium má určitý vliv na průběh poţáru, záchranu ţivotů i na způsob hašení poţáru: Podle hořících látek. o Poţáry pevných látek o Poţáry hořlavých kapalin o Poţáry plynů o Poţáry kombinované - sloţené z předchozích moţností 11

12 Podle moţnosti šíření o rozšiřující se poţáry o nerozšiřující se poţáry (šíření brání ohraničení hořlavé látky a můţe být časově omezeno například poţární odolností stavebních konstrukcí, mnoţstvím hořlavých látek v ohraničeném prostoru, nebo podmínkami, které brání šíření poţáru) Podle rozsahu o malé poţáry - jsou ohroţeny jednotlivé osoby, plochy o rozloze m 2, části budov o střední poţáry - jsou ohroţeny desítky osob, plochy o rozloze stovek m 2, celé domy o velké poţáry - jsou ohroţeny stovky osob, plochy v hektarech či desítkách hektarů, bloky domů o katastrofické poţáry - jsou ohroţeny tisíce lidí, plochy ve stovkách hektarů, celé čtvrti obcí Podle doby trvání o krátkodobé - řádově v hodinách o střednědobé - řádově v desítkách hodin o dlouhodobé - nad čtyři dny Podle zjistitelnosti o otevřené - viditelné plameny, kouř a pod. o skryté - poţáry, které nejsou snadno zjistitelné (např. ţhnoucí materiály, poţáry v mezistropí, ve stěnách, v podzemí a podobně) Podle polohy o podzemní - poţáry pod úrovní místního terénu o přízemní - poţáry na úrovni místního terénu nebo snadno dostupné o nadzemní 12

13 Z hlediska vedení zásahu a podmínek, které ovlivňují vývoj poţáru jsou poţáry nutné třídit podle výměny plynů v místě hoření. Z uvedeného důvodu dělíme poţáry: otevřené - probíhající v přírodním prostředí, kde nemůţeme výměnu plynů v místě hoření ovlivnit, poţáry většinou ovlivňuje mnoţství hořlavých látek ohraničené - probíhající v objektech různého charakteru, kde můţe rozvoj poţáru ovlivnit kromě hořlavé látky rozhodujícím způsobem výměna plynů, kterou můţeme v některých případech ovlivnit vyuţitím přirozeného proudění plynů dále umělým odvětráním nebo ventilací Z hlediska předpokládaného rozvoje poţáru můţeme ohraničené poţáry v objektech hodnotit na: Ohraničené otevřené v: o budovách s výškou podlaţí nad 12 m o budovách s výškou podlaţí do 12 m s: - okny v jedné úrovni - okny v různých úrovních Ohraničené uzavřené o v objektech bez oken o v objektech s malými okny o v objektech bez oken a dveří Výše uvedené dělení svým způsobem předurčuje průběh volného rozvoje poţáru i způsob hašení 5. Časový průběh rozvoje poţáru Poţáry mohou vzniknout v kteroukoliv denní nebo noční dobu. Vznikne-li poţár v prostoru vybaveném nebo chráněném stabilním hasicím zařízením a elektrickou poţární signalizací, je šance, ţe oheň bude objeven a uhašen ve své počáteční fázi. Vznikne-li však poţár v době, kdyţ budova je uzavřena, opuštěna a není vybavena elektrickou poţární signalizací, případně stabilním hasicím zařízením, můţe poţár nabýt značných rozměrů. Fáze poţáru v uzavřené budově jsou důleţité zejména pro určení podmínek větrání. Poţár v omezeném prostoru nebo budově má dva obzvláště důleţité faktory. Prvním faktorem je omezené mnoţství kyslíku. Tím se liší od venkovního poţáru, kde přísun kyslíku 13

14 není mezen. Druhým faktorem je skutečnost, ţe vzniklé zplodiny hoření se shromaţďují v prostoru a postupně jich přibývá, na rozdíl od venkovních poţárů, kde se plyny rozptylují v prostoru. Jestliţe se má předejít dalším škodám a sníţit hrozící nebezpečí při poţárech v uzavřených prostorách, je důleţité opatrně větrat. Ve většině případů poţár začíná na malé ploše ve fázi rozhořívání a hořící materiál, respektive jeho část, je odizolován od okolního prostoru. V určitém stupni rozvíjejícího se poţáru dochází k nahromadění hořích plynů a par v objektu a vytváří se zóna, která po dosaţení kritické teploty a koncentrace plynů a par vzplane nebo se vznítí a poţár přechází skokem do stavu plně rozvinutého, jak je znázorněno na obrázku níţe. Obrázek 3 Poţární nebezpečí v jednotlivých fázích poţáru Zdroj: vlastní Intenzita poţáru se v průběhu poţáru mění. U poţáru, který není hašen, je doba rozvoje poţáru obvykle charakterizována čtyřmi fázemi poţáru. Délka jednotlivých fází můţe být velmi rozdílná a závisí především na mnoţství hořlavých látek, jejich poţárně technických charakteristikách a podmínkách ovlivňujících šíření poţáru. I. fáze poţáru vnik poţáru Je časový úsek od vzniku poţáru aţ do počátku intenzivního hoření. Podle statistických údajů trvá obvykle 3 aţ 10 minut a je závislý na druhu hořlavých látek i podmínkách rozvoje poţáru. Vzhledem k tomu, ţe intenzita hoření je ještě poměrně malá, protoţe poţárem je zasaţena pouze část hořlavých materiálů, je tato fáze nejvýhodnější pro zahájení hasebních prací. Likvidace bývá jednoduchou záleţitostí a škody způsobené poţárem jsou minimální. 14

15 II. fáze poţáru rozvoj poţáru Je časový úsek od počátku intenzivního hoření aţ do doby, kdy jsou poţárem zasaţeny všechny hořlavé materiály a konstrukce hořícího objektu. Situace na místě poţáru v této fázi jiţ bývá velmi sloţitá a vyţaduje vysoké nároky na organizaci hasebních prací, zvláště blíţi-li se poţár k závěru této fáze. Kovové konstrukce ztrácejí pevnost a hrozí akutní nebezpečí jejich zřícení. III. fáze poţáru- plně rozvinutý poţár Je časový úsek od konce II. fáze, tj. v daném objektu hoří všechny hořlavé látky a intenzita hoření dosahuje maxima, aţ do začátku poklesu intenzity hoření. V této fázi bývají narušeny i ostatní nosné prvky a dochází ke zřícení stropů, krovů apod. Zásah jednotek se zaměřuje na ochlazování a ochranu okolních objektů a je na rozhodnutí velitele zásahu, zda bude na hořící objekt prováděn zásah, nebo bude-li vhodnější zasaţený objekt nechat zcela vyhořet. To závisí na míře ohroţení okolí, ţivotního prostředí apod. Vlastní zásah na takto zasaţený objekt je velmi náročný a obvykle nákladný. IV. fáze přerušení procesu hoření Je časový úsek od počátku sniţování intenzity hoření aţ do úplného vyhoření hořlavých látek. V této fázi jiţ hrozí zříceni vnitřního i obvodového zdiva, komínů, schodišť apod. Činnost jednotek se zaměřuje na odkrývání a dohašování ohnisek poţáru, pokud velitel zásahu nerozhodl, ţe na objektu bude prováděna pouze kontrolní dohlídka aţ do úplného vyhoření. Parametry poţáru závidí jeden na druhém, ale nemohou působit na proces rozvoje a rozšíření poţáru bez vlivu okolního prostředí. Okolní prostředí je charakterizováno parametry- meteorologické, poţární zatíţení, podmínky výměny plynů, okolní místnosti a zástavba. 6. Teorie přerušení hoření Uhašení poţáru (neboli přerušení hoření) se provádí omezením anebo přerušením jednoho z podstatných prvků procesu hoření. U plamenného hoření můţe být oheň uhašen sníţením teploty, odstraněním hořlavých látek nebo kyslíku anebo přerušením probíhající chemické reakce. Pokud se jedná o bezplamenné hoření, existují pouze tři moţnosti jeho přerušení: sníţení teploty, odstranění hořlavých látek, zamezení přístupu kyslíku. 15

16 Hašení sníţením teploty Jedna z nejběţnějších metod hašení je ochlazování vodou. Tento postup hašení je závislý na sniţování teploty hořlavých látek na teplotu, při které materiály jiţ nehoří. Sníţení teploty je závislé na odvodu potřebného mnoţství tepla, který zajistí teplotní rovnováhu. Hašení odstraněním hořlavých látek V některých případech lze oheň účinně uhasit odstraněním hořlavých látek, kapalného nebo plynného paliva nebo odstranění tuhého paliva z prostoru poţáru. Hašení ředěním kyslíku Sníţením koncentrace kyslíku v určité oblasti dosáhneme přerušení hoření. Sníţení obsahu kyslíku můţe být provedeno inertizací (odstranění kyslíku ze vzduchu) prostoru plynem, jako např. oxidem uhličitým, dusíkem, ale také například vodní parou. Oddělení hořlavé látky od vzdušného kyslíku dosáhneme také vytvořením pěnové vrstvy na hořlavém materiálu. Hašení ohně chemickými hasivy Suché chemikálie a halogenové hydrokarbonáty, přeruší hoření tím, ţe vstoupí do chemické reakce a přeruší ji. Tato metoda hašení je účinná při poţárech plynu a hořlavých kapalin, protoţe hoří plamenem Základní hasební látky a jejich hasební účinky VODA Voda je nejpouţívanější hasební látkou. V minulosti jedinou pro hasicí přístroje. Hasební účinek vody se v důsledku velké schopnosti vázat teplo zakládá především na ochlazování (chladicí efekt). Tvorbou páry, kdy se z jednoho litru vody vytvoří cca 1700 litrů páry je dále vytlačován kyslík z pásma hoření. Účinek dusivého efektu se projevuje především při hašení vodou v uzavřených prostorách. Voda je obzvláště vhodným hasivem pro poţáry pevných látek. Za určitých podmínek mohou být vodou hašeny i poţáry hořlavých kapalin. Voda se dále pouţívá i jako chladicí látka pro poţárem ohroţené stavby nebo jejich části, nádrţe a další objekty. Voda se nesmí pouţívat při hašení poţárů lehkých kovů, karbidu vápníku a elektrických zařízení pod napětím. Aby se voda dala pouţít pro hašení látek, které 16

17 vodu odpuzují (uhelný prach, bavlna, korek apod.), musí se k ní přidávat smáčedlo, tím se sníţí povrchové napětí vody a dojde k větší přilnavosti a lepšímu smáčení povrchu hořlavé látky. Podrobnosti o hašení vodou jsou uvedeny v následující kapitole. PĚNA Pěna se pouţívá především pro hašení poţárů hořlavých kapalin. Pěnové hasicí přístroje jsou pro tyto druhy poţárů velmi účinné. Při nasazení pěny jako hasiva existují určitá omezení, kdy můţe docházet k sekundárním škodám při zapěnění materiálu v blízkosti hořících látek (potraviny, archivy, elektronika apod.). Pěnové hasicí přístroje nejsou proto na tyto prostory vhodné. V současné době nabývá na významu vyuţívání lehké pěny, se kterou je moţno v krátké době zaplnit obrovské prostory (sklady, budovy, kanály apod.) a tím dosáhnout oddělení poţáru od vnějšího vzduchu. Vyuţití lehké pěny ve volném prostoru je však problematické, dochází ke strhávání pěny větrem nebo působením vzdušných proudů vzniklých poţárem a její hasební účinek se nemůţe projevit. V těchto případech je dle momentálních podmínek výhodnější pouţít střední nebo těţkou pěnu. Hasební účinek pěny je izolační, vytváří na hladině hořlavé kapaliny celistvou vrstvu, která brání přístupu vzduchu a znemoţňuje další vývin hořlavých par. Těţká a střední pěna má částečně také hasební účinek ochlazovací, který je závislý na obsahu vody v pěně. Této vlastnosti se někdy vyuţívá při hašení poţárů třídy A nebo k ochlazování objektů a zařízení. Převáţná většina pěnidel je určena pro pouţívání na nepolární kapaliny (např. ropné produkty), na polární kapaliny (alkohol, aceton), které způsobují narušování celistvosti pěny se pouţívají speciální pěnidla. INERTNÍ PLYNY Hasební účinek inertních plynů je zaloţen na dusivém efektu. Mezi uvedené plyny patří např. dusík, oxid uhličitý a vodní páry. Nejvýznamnějším a nejčastěji pouţívaným i pro hasící přístroje je oxid uhličitý CO 2. Při hašení zmíněným plynem se pouţívají expanzní proudnice (černá plastová hubice pouţívaná pro hasící přístroje), které způsobují, ţe část stlačeného oxidu uhličitého se při expanzi podchladí tak, ţe se přemění na sníh a bod podchlazení je cca -78 C a tím dochází i k lokálnímu chladicímu účinku a zvyšuje se celková hasební účinnost hasiva. Hasební efekt oxidu uhličitého lze pouţít ve třech formách, a to jako plynný, aerosolový ve formě mlhovin a tuhý oxide uhličitý. Při pouţití oxidu uhličitého 17

18 jako hasební látky poklesne obsah kyslíku ve vzduchu natolik, ţe proces hoření je přerušen. Je vhodný zejména pro hašení elektrických zařízení pod napětím a k hašení poţárů hořlavých kapalin a plynů. Je elektricky nevodivý a nezanechává zbytky po odpaření. Hasicí přístroje sněhové jsou proto vhodné i všude tam, kde se vyskytuje drahá elektronika. Nevýhodou je, ţe při hašení v uzavřených prostorách je hasební koncentrace CO 2 ţivotu nebezpečná (nebezpečí udušení) ovšem ve větší místnosti hasící přístroje nepředstavují ţádné nebezpečí a při pouţití v prašném prostředí můţe dojít k rozvíření prachů a jejich následnému výbuchu. HASEBNÍ PRÁŠKY Hasební prášky rozdělujeme na univerzální a speciální. Hasící přístroje mohou obsahovat různé kombinace prášků. Hasební efekt se u plamenného hoření zakládá na přerušení reakce hoření (antikatalytický). Prášky navíc při delším setrvání v pásmu hoření vytváří na povrchu pevných látek škraloup, který zaplní póry a brání přístupu vzduchu. Protoţe u prášků nepůsobí chladivý efekt, vzniká za určitých okolností nebezpečí opětovného vznícení hořlavých látek od nahřátých konstrukcí. Takovému nebezpečí se předchází kombinovaným nasazením prášku a pěny, ( hasící přístroje práškové a poté pěnové, kdy prášek prudce srazí plamen a poté nasazená pěna brání opětovnému vzplanutí. Rozhodující vliv má antikatalytický a stěnový efekt. Účinek prášků je dále závislý na taktice poţárního zásahu, meteorologických podmínkách, hustotě práškového oblaku a tlakových poměrech, za kterých prášek dosáhne ohniska poţáru. Hasicí prášky se nedoporučuje pouţívat v telefonních ústřednách, elektrických rozvodnách a v místnostech, kde jsou přístroje citlivé na prach, citlivá elektronická zařízení apod. Je velmi vhodný pro pouţívání v archivech, knihovnách apod. kde hasící přístroje nenadělají přílišné následné škody. 18

19 7. Hašení vodou 7.1. Voda jako hasební látka Voda pro svůj široký výskyt a různorodost hasebních efektů je dosud nejpouţívanější hasební látkou. Pro poţární účely se pouţívá buď jako chemický jedinec, tj. bez jakýchkoliv přísad nebo ve směsi s různými chemikáliemi, které její hasební vlastnosti zlepšují Výskyt a úprava vody Voda tvoří v podobě oceánů hlavní část zemského povrchu, účastní se i výstavby těl ţivočichů a rostlin. V atmosféře je voda obsaţena ve formě páry a při ochlazení se z ní sráţí v podobě mlhy, mraků, deště jinovatky, sněhu a krup. Ke všem uvedeným formám výskytu vody je potřeba ještě připočítat řeky a potoky na naší planetě, přehrady, jezera, rybníky a rovněţ vodu podpovrchovou. Přírodní voda není nikdy chemicky čistá. Podle svého původu jsou v ní rozpuštěné různé minerální látky. Mnoho rozpuštěných látek obsahuje např. mořská voda. Tvrzení, ţe relativně nejčistší povrchovou vodou je voda dešťová dnes jiţ neplatí. Kyselé deště, zejména v průmyslových oblastech, obsahují všechny ve vodě rozpustné odpadní látky technologických procesů Fyzikální vlastnosti vody, důleţité v hasební technice Čistá voda je bezbarvá kapalina bez chuti a zápachu, v silné vrstvě namodralá. V ţivotě lidí sehrává důleţitou roli, a proto řada fyzikálních konstant látek je odvozena právě od vlastností vody. Např. základní body Celsiovy teplotní stupnice jsou odvozeny od skupenských změn vody. Teplota, při níţ existuje voda a led za normálního tlaku vedle sebe, byla vzata za nulový bod Celsiovy stupnice. Při tuhnutí vody se zvětšuje její objem o 1/10. To je příčinou roztrţení stěn nádob, potrubí a hadic, jestliţe nejsou dostatečně elastické. Teplota 100 C je definována bodem, při němţ voda vře za normálního tlaku. Přechodem kapalné vody na vodní páru se rovněţ mění její objem, a to 1700 krát. Měrná hmotnost vody se mění s měnící se teplotou, maximální hodnoty měrné hmotnosti dosahuje voda při teplotě 4 C a tato měrná hmotnost se rovná jedné. Nad teplotou 4 C a pod ní měrná hmotnost vody je menší. Tomuto chování vody říkáme anomálie vody. Má svůj velký význam pro ţivot v přírodě, ale i pro poţární techniku. Voda o teplotě 4 C klesá ke dnu a lehčí led plave na povrchu a vytváří ochrannou vrstvu proti dalšímu zamrzání. 19

20 Z hlediska poţární techniky musíme uvaţovat i s takovými vlastnostmi vody, jako jsou termický rozklad a elektrická vodivost vody. Termický rozklad vody na kyslík a vodík podle rovnice: 2 H2O + teplo H2 + O2 Při teplotách běţného poţáru neprobíhá. S uvedeným pochodem se setkáváme aţ při teplotách vyšších, pro běţný poţár netypických. Vznik výbušných plynných látek při hasebním zásahu je nebezpečný a neţádoucí! Elektrická vodivost vody závisí na mnoţství látek, schopných disociace, které jsou ve vodě rozpuštěny. Čím je ve vodě více rozpuštěných různých přísad, tím je vodivější Chemické vlastnosti vody, důleţité v hasební technice Molekuly vody - H2O vznikají slučováním atomů kyslíku s atomy vodíku. Vzhledem k rozdílné elektronegativitě uvedených prvků má molekula vody na straně kyslíku záporný náboj (přebytek elektronů) a na straně vodíku náboj kladný (nedostatek elektronů). Říkáme, ţe molekuly vody mají polární charakter a nebo ţe voda je nejznámějším a nejpouţívanějším polárním rozpouštědlem anorganických a mnohdy i organických sloučenin Přísady pro zvýšení hasebního účinku vody Hasební účinek vody lze zvyšovat přídavkem různých chemikálií do vody, např. různé typy smáčedel od klasických anionaktivních aţ po Pyrocool, nebo různé, často velice dokonalé typy pěnotvorných přísad. Smáčedla jsou povrchové aktivní organické sloučeniny, které výrazně sniţují povrchové napětí vody. Této jejich vlastnosti se vyuţívá v hasební technice a v ještě širším měřítku také v jiných oblastech. Některé tuhé látky, např.gumu, rašelinu, dřevitou moučku, uhelný prach, tkaniny, případně materiály speciálně zabalené, v případě poţáru hasit vodou buď vůbec nelze, nebo jen velmi obtíţně a s velikým přebytkem vody. Pro hašení těchto látek se doporučuje pouţít roztoků klasických smáčedel. V hasební technice se smáčedla uplatňují pouze ve spojení s vodou. První dávka vody se smáčedlem zasahující ohnisko poţár pouze tlumí a omezuje vývoj plamenů a plynů, další roztok smáčedla ve vodě, díky svému smáčecímu účinku snáze zatéká do popraskaného materiálu a hasí velmi intenzivně. S úspěchem lze pouţít roztoky smáčedel při hašení lesních poţárů. Při pouţití 0,3% roztoku (tj. 3 litry na 1000 litrů ) anionaktivního smáčedla se sniţuje spotřeba vody o 30 aţ 50% a zkracuje se doba potřebná k uhašení poţáru. Roztoky smáčedel lze pouţít při hašení tam, kde je moţno pouţít vodu jako hasební látku. Omezení platná pro vodu, platí v plném 20

21 rozsahu i pro vodu se smáčedly. Jako smáčedel se kromě různých průmyslových smáčedel pouţívá s úspěchem syntetických pěnidel, např. Pyr, Finiflam. Pyrocool patří z chemického hlediska do skupiny neionogenních smáčedel. Pouţívá se ve formě 0,4% vodného roztoku ve vodě k hašení poţárů tříd A, B i C. Je hasební látkou s vysokým ochlazujícím účinkem a umoţňuje razantní zásah při současné zvýšené ochraně zasahujících hasičů. Podstatou ojedinělého hasebního účinku je prudké ochlazení poţářiště vlivem fyzikálních dějů uvnitř plamene. Současné rozptýlení aktivní látky v okolí plamene vytváří vrstvu s vysokou tepelnou vodivostí, která zajistí odvod tepla a jeho vyzáření do okolního prostoru. Pyrocool s vodou vytváří homogenní roztok, je netoxický, manipulace s ním nevyţaduje ţádná zvláštní opatření. Vodní roztok při doporučeném způsobu pouţití neohroţuje zdraví člověka, zvířat ani rostlin. Je biologicky odbouratelný a není závadný pro ţivotní prostředí Hasební efekty vody Nejvýznamnějším hasebním efektem vody je efekt chladicí. Voda má neobyčejně vysokou hodnotu tepla výparného (teplo potřebné k převedení 1 kg kapaliny při bodu varu do skupenství plynného) a proto můţe z poţářiště pohltit veliké mnoţství tepla. Hořící látka se ochladí pod teplotu vzplanutí a hoření je přerušeno. Kromě chladicího efektu působí voda jako hasební látka i svým dusivým efektem. Odpařením vody se zvětší její objem a vzniklá pára vytěsňuje z poţářiště vzdušný kyslík. U ţhnoucích látek (dřevo, textilie a další) však není dusivý efekt vody významný. Molekuly ţhnoucích látek totiţ zpravidla obsahují dostatek kyslíku potřebného pro hoření, čímţ můţe být ţhnutí udrţováno. Tabulka 3 Zvětšení původního objemu vody při odpařování Voda jako výborné rozpouštědlo se mísí i s řadou hořlavých kapalin (např. líh, glykol, aceton, kyselina octová a další). Při hašení poţáru hořlavých ve vodě rozpustných kapalin, působí voda i svým zřeďovacím účinkem. Mechanickým účinkem vodní clony lze oddělit hořlavé látky od zdroje poţáru. Voda zde působí svým dělicím efektem. 21

22 Hasební účinek vody je ovlivněn: vlastnostmi hořlavých látek, velikostí kapiček vody, optimální účinnosti dosahují kapičky o průměru 0,1 aţ 1 mm, této velikosti je dosaţeno u proudnic při tlaku kolem 0,4 MPa, intenzitou dodávky, přísadami chemikálií. Hasební účinek vody je rovněţ závislý na způsobu, jakým je hasební látka k ohnisku poţáru přivedena. Voda jako hasební látka se převáţně pouţívá při poţárech: ţhnoucích látek v podobě sprchového nebo plného proudu, kapalných uhlovodíků s teplotou varu vyšší neţ 80 C, a to v podobě sprchového proudu, v uzavřených místnostech v podobě mlhového proudu, či vodní páry. Pouţití vody v hasební technice má své přednosti i nedostatky. K přednostem náleţí zejména: vysoký chladicí efekt-pouţívá se proto nejen k hašení poţáru, ale i k chlazení objektů v blízkosti poţáru, dostupná cena a výskyt téměř všude, relativně jednoduchá dopravitelnost chemická neutralita a nejedovatost, moţnost vyuţití její mechanické energie ke strţení poţárních mostů, uvolnění otvorů, k rozbití střech, komínů apod. K nedostatkům vody jako hasiva patří: při nízkých teplotách tuhne a mění svůj objem, vodou nelze hasit hořlavé kapaliny s teplotou varu pod 80 C, protoţe chladicí efekt je neúčinný, problematické hašení hořlavých kapalin obecně, škody způsobené vodou na budovách, zařízeních a skladovaných materiálech, zejména v prostorách poţárem ještě nezachvácených, mohou být neúměrně vysoké, 22

23 u poţárů prašných produktů je voda bez smáčedla velmi málo účinná, poţáry zařízení pod elektrickým napětím nutnost zvláštních opatření z důvodu nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Klady a nedostatky je vţdy nutno pečlivě zváţit a vodu jako hasební látku nasadit především tam, kde díky jejím dobrým vlastnostem můţeme očekávat zaručené výsledky Zákaz hašení vodou plné proudy se nesmí pouţívat při poţárech objektů, kde se nacházejí usazené hořlavé prachy nebezpečí zvíření prachu a výbuchu, poţáry hořlavých kovů a jejich slitin hořčík, hliník, dural, sodík, draslík. lithium atd.) nebezpečí výbuchu (lze pouze v případě velkého přebytku vody), poţáry objektů, kde se nachází karbid vápníku nebezpečí výbuchu, hořící saze, rozţhavené ţelezo a uhlí nebezpečí výbuchu. 8. Vodní proud Proud je definován jako tok hasiva vycházející z proudnice do doby neţ dosáhne svého cíle. Kvalitu proudu a mnoţství dopravované vody ovlivňuje tlak. Tlak udělený vodě na počátku vedení se ztrácí, kromě vlivu terénu i třením ztráta tlaku třením vody v hadicích, spojkách a armaturách. Při vytváření tlaku vody v hadicích, je třeba vzít v úvahu rychlost proudící vody, pokud by byla vyšší neţ rychlost kritická, docházelo by k vířivému proudění a velkým ztrátám. V takových případech je třeba hadicové vedení zdvojit (nebo zvícenásobit), aby se zmenšil průtok a tření. Pro zmenšení ztrát tlaku třením je moţno provádět tato opatření : uţíváme co nejméně drsné hadice, vyměňujeme poškozené spojky, zamezíme ostrým lomům hadicového vedení (např. hadicový oblouk), armatury do vedení zapojujeme co nejméně, uţíváme co nejkratší vedení. 23

24 Pro ochranu hadicového vedení a armatur se snaţíme zamezit vzniku vodního rázu, který vzniká náhlým zastavením proudění vody. Náhlé zastavení způsobí změnu pohybu energie, která se mnohonásobně zvětší. Vodnímu rázu zamezíme opatrným ovládáním ventilů, rozdělovačů, proudnic a zapojováním přetlakových ventilů, osazováním hadicových můstků Druhy vodních proudů Podle tvaru vodní proudy dělíme: plný proud, mlhový proud, sprchový (dříve tříštěný) proud. Plný proud (kompaktní) je proud s téměř rovnoběţnými okraji, uţívaný pro dosaţení co největšího dostřiku nebo síly a minimalizuje nebezpečí opaření párou. Je to proud vody, který zůstává kompaktní po dlouhou dráhu letu. Má dvě části dráhy letu. Kompaktní- při výstřiku hubice aţ do 1/2 aţ 2/3 dráhy a tříštěnou. Přesnou hranici mezi oběma částmi nelze stanovit, závisí na kmitání proudu, vlivu větru apod. Plný proud má velký dostřik, velkou průnikovou sílu, téměř nenaruší teplotní rozvrstvení u vnitřních poţárů, absorbuje méně teplo. Obrázek 4 Plný proud [2] Mlhový proud je mechanické rozptýlení tekutin na malé kapičky. Kvalita rozprášení vody se posuzuje podle velikosti vodních kapek (obvykle 0,1 aţ 0,8 mm). Čím menší je průměr kapek, tím větší je povrchová plocha, která pohlcuje teplo, tj. zvětšuje se chladicí účinek vody. Současně tím, ţe se kapky dlouho vznášejí ve vzduchu, chrání i okolní předměty a zabraňují tak šíření tepla sáláním. Existuje několik způsobů rozprášení vody (např.vysokým 24

25 tlakem, rotací, nárazem na pevnou překáţku, vzájemným tříštěním vodních paprsků atd.). U nás nejčastěji pouţívaná mlhová proudnice vyuţívá k vytvoření rozprášeného proudu princip vzájemného tříštění vodních paprsků. Obrázek 5 Mlhový proud [2] Sprchový proud (dříve tříštěný), zahrnuje všechny formy tříštění proudu mezi plným proudem a mlhovým proudem. U sprchového proudu voda vychází z hubice v rozptýleném stavu, aby se dosáhlo co největšího rozptýlení hasiva, kapky vody jsou větší neţ u mlhového proudu a mají větší pronikavost. Sprchový proud můţe vzniknout průtokem vody přes perforovaný plech, nárazem vody na pevnou, vhodně tvarovanou překáţku a následném roztříštěním. Dále udělením rotace vodě, která pak kromě postupného podélného pohybu ve směru osy proudu vykonává ještě pohyb rotační. Po výstřiku z proudnice se voda rozptýlí do kuţele. Rotaci vodě je moţno udělit vhodně tvarovanými lopatkami nebo štěrbinami, mezi kterými musí voda protékat. U sprchových hlavic stabilního hasicího zařízení se dociluje roztříštění vody nárazem proudu na tzv. deflektor (růţici) Obrázek 6 Sprchový proud [2] Clonový proud je charakterizován jako celistvý nebo rozprášený proud hasiva, chránící hasiče nebo zařízení proti poţáru. 25

26 Obrázek 7 Clonový proud [2] Průtok, je objem nebo hmotnost tekutiny, protékající daným průtočným průřezem za časovou jednotku. Udává se v m³.s ¹ resp. v kg.s ¹. V poţární ochraně se obvykle uţívají jednotky l.min ¹. Délka dostřiku je vodorovný dosah proudu hasební látky, stanovuje se v metrech, a to pro kompaktní proud. Délka dostřiku závisí na tlaku a výstřiku z hubice, jejím průměru a úhlu sklonu proudnic, největší je při úhlu cca 32 s vodorovnou rovinou Uţití vodních proudů Je-li hašení vnitřních poţárů spojeno s ventilací, můţe být pouţito mlhových proudů, protoţe ventilační otvory umoţní kouři, teplu a páře unikat, aniţ by se vracely zpět a ohroţovaly hasiče. V případě ţádné nebo nedostatečné ventilace je nutné pouţít plný proud namířený na spodní část plamenů, protoţe se nevytváří tolik páry ani není nasáváno velké mnoţství vzduchu a tudíţ není tolik narušeno teplotní rozvrstvení v uzavřeném prostoru. Podle rozsahu poţáru, typu proudnic, výměny plynů na poţářišti a jiných faktorů je moţno provádět přímý, nepřímý nebo kombinovaný útok. Přímý útok největší účinek vody z malé vzdálenosti plným proudem, voda je stříkána v krátkých intervalech přímo do pásma hoření. Pokud by bylo dodáváno velké mnoţství vody, vznikající pára začne houstnout a sniţuje se neutrální tlaková rovina (zvyšuje se zakouření). Nepřímý útok proud můţe být plný, mlhový nebo sprchový namířený na strop, proudnicí se pohybuje sem a tam. Proud namířený do horkých plynů u stropu má za následek vznik velkého mnoţství páry a voda padá na hořící materiál. Zase platí, ţe by proud měl být přerušován, aby nedošlo k narušení teplotního rozvrstvení. Nevhodné je pouţití tohoto způsobu zejména v případě osob uvnitř prostoru. 26

27 Kombinovaný útok zde se vyuţívá kombinace předchozích typů, proudnicí se pohybuje do tvaru T, Z nebo O začínající proudem namířeným na horké plyny u stropu. Při hašení hořlavých kapalin vodou je třeba vzít v úvahu kapaliny mísící se a nemísící se s vodou. Pouţití vody jako ochlazujícího prostředku voda se aplikuje v kapičkové podobě, aby absorbovala teplo a následně uhasila poţár, dále se pouţívá ve formě plných proudů k ochlazování nádrţí, cisteren a stavebních konstrukcí apod., toto se provádí dodávkou vody na horní část chlazených ploch, přičemţ stékající voda ochlazuje zbývající plochu. Pouţití vody jako mechanického nástroje vodní proud můţe být pouţit k přemístění hořlavé kapaliny (hořící nebo nehořící) do bezpečných míst. Pouţívá se dostatečné silný mlhový proud, jednak k ochraně hasičů a jednak k přemístění kapaliny tak, aby okraj mlhového proudu byl pouze ve styku s povrchem kapaliny. Pouţití vody jako nahrazujícího prostředku voda můţe být pouţita k nahrazení kapaliny vytékající z trubek tak, ţe se voda tlačí zpět do trubek apod, hořlavá kapalina se ředí vtékající vodou a přetékající kapalina se musí jímat. Pouţití vody jako ochranného štítu voda se vyuţívá k ochraně osob proti sálavému teplu buď kombinovanou proudnicí nebo mlhovým, roztříštěným proudem v kombinaci s proudem plným. Dalším vyuţitím je vytvoření souvislé vodní ochranné clony nebo vodní ulice. Při poţárech plynových potrubí plyn se nechá hořet a mlhovými nebo sprchovými proudy se okolní prostory a konstrukce ochlazují. Rovněţ po uzavření potrubí je moţno nevyhořelý plyn vytlačit mlhovým proudem. Při poţárech hořlavých kovů (pokud se neuţije jiná metoda) vodní proudy jsou účinné pouze v případě, ţe je aplikováno velké mnoţství vody tak, aby byl kov schlazen pod teplotu vzplanutí a nemohl vlivem vysoké teploty vznikat vodík. 9. Proudnice Poţární proudnice je zařízení uţívané pro tvarování a usměrňování proudu hasiva, která je zakončená hubicí, jeţ zmenšuje její průměr a tím zvyšuje rychlost hasiva. Poţární proudnice mohou být ruční, tzn. ţe se při pouţití drţí v rukou a mají poměrně malé rozměry, nízkou hmotnost a při předepsaném pracovním tlaku jejich reakční síla nepřevyšuje moţnosti bezpečného zvládnutí. Nebo proudnice upevněné, které jsou umístěny 27

28 na různých podvozcích, stabilizačních podpěrách, na nástavbě vozidel apod. Ruční proudnice se obvykle pouţívají pro menší průtočná mnoţství hasiva. Poţární proudnice mohou být provedeny jako uzavírací proudnice, tzn. s moţností uzavření a regulace průtoku hasiva, popř. mohou být bez uzávěru. Proudnice by měla být řešena tak, aby v ní nedocházelo k nadměrným energetickým ztrátám, při zachování poţadovaných vlastností (např. dostřik, celistvost proudu, zachování průtočného mnoţství atd.). Vhodný tvar především u ručních proudnic by měl umoţnit dokonalé drţení při práci Plnoproudá proudnice Plnoproudá proudnice B 75 slouţí k dosaţení co moţno největšího dostřiku při uchování uceleného proudu vody. Skládá se z pevné spojky 75mm, trubky, která se konusovitě zuţuje do výtokové hubice o průměru 25mm, v níţ je našroubovaná hubice o průměru 18mm. Proudnici ovládají zpravidla 3 hasiči, min. 2 hasiči. Tyto proudnice se pouţívají tam, kde je vyţadovaná velká intenzita dodávky vody, kde není moţno se přiblíţit k pásmu hoření a je-li poţadován zvýšený dynamický účinek plného proudu. Obrázek 8 Plnoproudá proudnice [2] Plnoproudá proudnice C 52 se velmi často pouţívají v útočném vedení tam, kde poţadujeme plný vodní proud, kde však současně jde o to, aby proudnice byly snadno ovladatelné a měly moţnost regulace průtoku. Vzhledem k menším průměrům výtokových hubic je reakční síla těchto proudnic podstatně menší neţ např. u proudnic 75. Skládá se z pevné spojky 52mm, jeţ je našroubovaná z jedné strany na těleso kohoutu, který se ovládá rukojetí. Z druhé strany kohoutu je našroubovaná trubka, která je opatřená pevnou hubicí o průměru 16mm a v ní je našroubovaná hubice o průměru 12,5mm. Uţívá se téţ proudnice, která není opatřena uzavíracím kohoutem. Proudnici ovládají zpravidla 2 hasiči, min. 1 hasič. U plnoproudých proudnic můţe být zvlášť nebezpečné nepřiměřené zvyšování tlaku. Při zvýšení tlaku se zvětšuje reakční síla na proudnici a můţe dojít i k ohroţení hasičů a okolí. 28

29 Obrázek 9 Plnoproudá proudnice [2] 9.2. Mlhová proudnice Mlhová proudnice C 52 pouţívá se k hašení vodní mlhou v podobě kruhového vějíře nebo plným proudem. Skládá se z pevné spojky 52mm, tělesa s trojcestným ventilem s rukojetí z něhoţ jsou vyvedeny dva výtoky. Jednu větev tvoří plnoproudá hubice s průměrem 10mm, druhý výtok je opatřen kaskádovitou tryskou se sítem, zabraňujícím vstupu nečistot do trysky. Součástí proudnice je nástavec k prodlouţení hrdla mezi tělem proudnice a kaskádovitou tryskou (slouţí pro větší přiblíţení k ohnisku poţáru). Mlhový proud vznikne vzájemným naráţením kolmých vodních paprsků vystupujících z kaskádovité trysky. Proudnice je uzavírací. Obrázek 10 Mlhová proudnice [2] 9.3. Clonová proudnice Clonová proudnice C 52 je určena k vytváření vodní clony (na ochranu hasičů proti sálavému teplu), plného proudu nebo kombinaci obou vodních proudů. Skládá se z pevné spojky 52mm a trubky, která je pevně spojena s uzavíracím kuţelem. Po trubce se šroubovým pohybem posouvá těleso s hubicí a clonovou maticí. Clonová matice, kterou lze průtok clonou úplně uzavřít, se šroubovým pohybem posunuje po tělese a upravuje clonový kuţel vody, který lze měnit od 0 do 140. Hubice je plynule nastavitelná od průměru 6 mm aţ 16 mm a 29

30 lze ji téţ úplně uzavřít. Průtok proudnicí lze různě kombinovat tak, ţe voda stříká pouze z jednoho výtoku nebo obou současně, popřípadě je moţno proudnici úplně uzavřít. Obrázek 11 Clonová proudnice [2] 9.4. Kombinovaná proudnice Kombinovaná proudnice C 52 je určena pro stříkání vodou plným nebo sprchovým proudem s moţností pouţití clonového proudu na ochranu hasičů proti sálavému teplu. Skládá se z pevné spojky 52 mm, tělesa, ventilu, vířivé vloţky, trubky, tělesa a matice clonového nástavce, hubice s průměrem 16 mm, na níţ je našroubovaná hubice o průměru 12,5 mm. Uzavírání, plný nebo sprchový proud se ovládá ventilem. Ovládání clonového proudu se provádí otáčením matice clonového nástavce. Clonový proud se pouţívá pouze v kombinaci s plným nebo sprchovým proudem, proudnice je uzavírací. Obrázek 12 Kombinovaná proudnice [2] Kombinovaná proudnice 52, 75 typu TURBO je určena ke stříkání vodou plným nebo sprchovým proudem s moţností změny úhlu výstřiku kuţele sprchového proudu od 0 do 120, kapky jsou velikosti střední aţ jemné. Skládá se z pevné nebo otočné spojky 52 nebo 75, tělesa, třmenové ovládací páky, kterou lze uzavřít nebo otevřít proudnici, kulového kohoutu a otočné hlavy a pryţové pistolové rukojeti. Otočnou hlavou lze plynule měnit tvar proudu. Typů proudnic je velké mnoţství, liší se hlavně nastavováním různých průtoků. 30

31 Obrázek 13 Kombinovaná proudnice [2] Kombinovaná proudnice Rambojet. Kombinovaná poţární proudnice s třístupňovou ruční regulací průtoku je určena především k vedení hasebního zásahu s rozpuštěným hasivem vyplaveným z pevné náplně (kartuše) uloţené v tubusu proudnice. Proudnice umoţňuje rovněţ hašení čistou vodou kompaktním a sprchovým proudem. Střední část proudnice tvoří tubus, na vstupu je proudnice opatřena pevnou tlakovou spojkou C52, která je závitem připojena k průtočné pistolové kovové rukojeti. Odpruţený uzávěr průtoku vody ovládá hasič prsty ruky pomocí kovové páčky v polohách STOP, 1.stupeň, 2.stupeň a MAXI. Jednotlivé stupně hasič sleduje v kontrolním okénku v horní části rukojeti. Střední část proudnice (tubus) je závitem připevněna k tělesu ovládací kovové pistolové rukojeti. Na druhý konec tubusu, který slouţí k uloţení válcovité kartuše pevného hasiva, je závitem napojena opěrná pryţová pistolová rukojeť s hlavou proudnice s ovládacím prstencem. Kartuš je v tubusu uloţena do hustě děrovaného plechového pouzdra, které přispívá k snadné výměně kartuší a k vyššímu napěnění hasební směsi. Otočná hlava umoţňuje plynulé nastavení plného nebo sprchového proudu, nebo mlhové clony. Hlava proudnice je opatřena ochrannou pryţovou vrstvou zabraňující namrzání nebo poškození úderem a umoţňující pohodlné nastavení tvaru proudu. Proudnice je opatřena odnímatelným a stavitelným textilním popruhem, který odlehčuje hašení. Obrázek 14 Kombinovaná proudnice [2] 31

32 9.5. Vysokotlaká proudnice Vysokotlaká proudnice ke stříkání vodou plným, sprchovým a mlhovým proudem. Je pistolového tvaru se spouští, kterou se dá měnit průtok i tvar proudu. Jednotlivé polohy spouštěcího mechanismu se dají pootočením zajišťovací rukojetí zajistit. Pouţívá se u poţárních automobilů opatřených vysokotlakým čerpadlem s moţností rychlého zásahu. Vtokové hrdlo je opatřeno závitem pro připojení vysokotlaké hadice se šroubením, na výstřikovou hubici je moţno nasadit a zajistit nástavec pro výrobu těţké pěny. Obrázek 15 Vysokotlaká proudnice [2] 9.6. Lafetová proudnice Lafetová proudnice je speciální druh proudnice, buď přenosný nebo stabilní, s pohybem ve vodorovné a svislé rovině, pouţívaný pro dodávku velkého mnoţství vody nebo pěny. Jak plyne z definice, mohou být tyto proudnice stabilní i mobilní, např. přenosné, pojízdné nebo přívěsné. Lafetové proudnice slouţí pro podstatně větší průtočná mnoţství hasiva neţ proudnice ruční a také pouţívané tlaky jsou vyšší, coţ znamená, ţe reakční síly u lafetových proudnic jsou značně větší neţ u proudnic ručních. Vzhledem k tomu bývají umísťovány na zařízeních, která jsou schopna zachytit reakční sílu. Jejich natáčení ve vertikální i horizontální rovině můţe být prováděno přímo, pomocí ovládacích rukojetí nebo pomocí převodů (ozubená kola, šnekové převody), popř. pomocí hydraulického nebo pneumatického ovládání. Zvolenou polohu stříkání je moţno zajistit. Stabilní lafetová proudnice je lafetová proudnice trvale připevněná na mobilní poţární technice nebo na stavebních konstrukcích. Přenosná lafetová proudnice je lafetová proudnice určená pro postavení na zem nebo na malý přívěs, která můţe být na místě poţáru umístěna kdekoliv. 32

33 Obrázek 16 Lafetová proudnice [2] 9.7. IFEX 3000 Impulsní technologie hašení poţáru, při níţ se hasí malým mnoţstvím hasícího prostředku. To je způsobeno vysokou rychlostí a náhlým uvolněním kinetické energie. Poţár je hašen v minimálním čase. Zařízení vystřelí hasící prostředek v milisekundách - coţ je opak dosud obvyklých systémů, které za dlouhou dobu spotřebují mnoho hasící látky, můţe dobře vyuţít všechny druhy hasebních prostředků, jako je např. sladká i slaná voda, všechny druhy suchých chemikálií, pěny i biopřísady. Při poţárech kovů můţe být jako hasivo pouţit i suchý písek nebo cement. Při impulsním výstřelu vznikne veliké mnoţství mikrokapiček velikosti od 2 do 200 mikronů. To poskytuje velký chladicí povrch s vysokou tepelnou absorbcí. Hasící látka je vystřelovaná rychlostí mezi 120 aţ 200 metrů za sekundu = 432 aţ 720 km/h. Skládá se z impulsní pistole, dvanácti litrovélo zádového zásobníku hasiva, 2 litrové kompozitní tlakové lahve plněné stlačeným vzduchem na 30 MPa a propojovacího potrubí s regulátorem tlaku Je moţno sestavit jiné sestavy s většími zásobníky a pistolemi. Obrázek 17 IFEX 3000 [2] 33

34 9.8. Deflektor Zařízení pro vytváření vodní clony, vznikající nárazem proudu vody na kolmý kovový štít. Slouţí k sniţování tepelného záření pocházejícího z poţáru, umoţňují zkrápění plynů, kouře a rozvířeného prachu a poţárně odděluje objekty ohroţené poţárem. Obrázek 18 Deflektor [2] Zapojením více deflektorů do řad dojde k vytvoření širokých vodních stěn, které zastaví prostorové šíření poţáru. Obrázek 19 Pouţití deflektorů [2] 10. Statistiky poţárů v MSK a jejich charakteristiky V této kapitole jsou prezentovány statistiky Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje na území Moravskoslezského kraje a města Ostravy, aby si čtenáři uvědomili rozsah a počty poţárů ve městě, ve kterém ţijeme. Informace v této kapitole jsou čerpány ze statistik HZS MSK [10]. Oproti roku 2009 došlo k poklesu poţárů a to asi o 400 poţárů. Pokles počtu poţárů byl ovlivněn zejména menším počtem poţárů odpadů a odpadních produktů z domácností v kontejnerech. Taktéţ počet poţárů na volných skladovacích plochách, povolených i nepovolených skládkách byl menší o 60. Současně nebylo v roce 2010 zaznamenáno dlouhodobé období sucha, při kterém dochází k poţárům v přírodním prostředí, kdy typickým představitelem jsou travní a lesní porosty. 34

35 Z celkového počtu poţárů hořely nejčastěji odpady a odpadní produkty (celkem 562 poţárů). Příčiny těchto poţárů jsou spojeny s nedbalostním jednáním osob, které vhazují do odpadních kontejnerů například neuhašené nedopalky cigaret. Nelze vyloučit ani úmyslné zakládání těchto poţárů zpravidla mladistvými nebo také dětmi do 15 let. Obrázek 20 Ilustrační foto hořícího kontejneru [28] V bytovém domovním fondu došlo k 382 poţárům a v rodinných domech ke 221 poţárům (celkem zvýšení o 36 poţárů oproti 2009). Nejčastější příčinou těchto poţárů je nedbalostní jednání osob ve svém bytě při přípravě potravin a kouření. Obrázek 21 Poţár kuchyně v Ostravě [29] V průběhu roku 2010 došlo ke 230 poţárům dopravních prostředků. S rostoucím počtem vozidel na pozemních komunikacích lze očekávat, ţe počet těchto poţárů můţe narůstat. Také v souvislosti s pouţíváním starších osobních a dodávkových automobilů, kdy vlivem únavy materiálů a opotřebení můţe docházet k technickým závadám na součástech v motorovém prostoru. 35

36 Obrázek 22 Poţár autobusu městské hromadné dopravy, ul. Aleje, Ostrava- Hošťálkovice [10][30] K největšímu mnoţství poţárů došlo v březnu (263), následují měsíce duben (214) a srpen (199). Nejméně poţáru vzniklo v měsíci květnu, celkem 130 poţárů. Nejčastěji hořelo v pátek, nejméně často v pondělí. U poţárů se jednotky HZS MSK nebo vyšetřovatelé setkali s osmi usmrcenými osobami. Jednalo se o 6 muţů a 2 ţeny. Jejich bezprostřední příčinou smrti nebyl vţdy samotný poţár nebo jeho projevy, ale také např. sebevraţedný úmysl nebo násilný trestný čin. Ve 4 případech byly usmrcenými osobami bezdomovci, kteří zemřeli v období zimních měsíců. V jejich provizorních objektech, ve kterých bydlí, pouţívají k osvětlování a oteplování otevřený oheň. Je to zpravidla otevřený oheň svíčky umístěný uvnitř jejich obydlí nebo otevřený plamen ohniště, které bývá umístěno v bezprostřední blízkosti jejich obydlí. První tři měsíce v kalendářním roce jsou nejchladnější a v roce 2010 byly s dostatečně silnou sněhovou pokrývkou a déletrvajícími mrazy pod hodnotou mínus 10 O C. V takových podmínkách je otevřený oheň jediný zdroj, kterým se mohou bezdomovci ohřát ve svém provizorním obydlí. Bezdomovci bývají zpravidla pod vlivem alkoholu a jejich chování, jednání a motorické schopnosti jsou negativně ovlivněny tímto faktorem. Následující graf zobrazuje porovnání všech událostí, které se staly v roce 2010, a členové HZS MSK zasahovali při těchto událostech. Z obrázku je patrné, ţe největší mírou zaměstnávají jednotky poţární ochrany technické havárie a to téměř ze ¾. V moravskoslezském kraji je počet poţárů téměř shodný s počtem dopravních nehod, ke kterým jsou přivolány jednotky poţární ochrany. Významných 6% ze všech událostí tvoří plané poplachy. Na níţe uvedený graf navazuje tabulka, ve které jsou shrnuty poţáry v MSK podle příčiny vzniku poţáru v roce

37 Obrázek 23 Porovnání všech událostí, při kterých HZS MSK zasahovalo [30] Tabulka 4 Poţáry v MSK podle příčiny vzniku poţáru v roce 2010 [10]Chyba! Nenalezen zdroj odkazů. Z dále uvedeného gryfu vyplývá, ţe Moravskoslezský kraj je na 4. místě v počtu poţárů v porovnání s ostatními kraji. 37

38 Obrázek 24 Porovnání počtu poţárů v jednotlivých krajích na území ČR [10] Základní informace o vybraných poţárech se škodou 1 mil. Kč a vyšší v MSK v roce 2010 Poţár bytové jednotky, ul. Emila Fily, Ostrava-Mariánské Hory a Hulváky Poţárem byla zasaţena bytová jednotka o velikosti 3+1 na 3. NP čtyřpodlaţního bytového domu. Hasební zásah v silně zakouřené bytové jednotce byl prováděn z vnitřní i vnější strany. Hrozilo rozšíření poţáru do ostatních pater domu. Uţivatelka bytu se nadýchala zplodin hoření a byla zachraňována hasiči přes okno bytu. Na základě zajištěných stop bylo určeno, ţe poţár byl zaloţen pomocí otevřeného ohně. Shrnutí: Datum a čas ohlášení: v 11:31 hod. Předběţná přímá škoda se pohybuje okolo ,-Kč. Uchráněné hodnoty jsou kolem ,-Kč. Počet nasazených jednotek: 3 x HZS MSK. [10] Obrázek 25 Poţár bytové jednotky, ul. Emila Fily, Ostrava-Mariánské Hory a Hulváky 38