Titul: Státní ústav památkové péče Výroční zpráva 1998 Státní ústav památkové péče Praha 1999

Transkript

1 Titul: Státní ústav památkové péče Výroční zpráva 1998 Státní ústav památkové péče Praha

2 Obsah 1 Úvod 2 Organizace a řízení Státního ústavu památkové péče 3 Souhrn hlavních činností 4 Rozbor hospodaření Státního ústavu památkové péče 5 Plnění hlavních úkolů 6 Přehled výstupů z ukončených výzkumů a průzkumů a dokumentace pořízené v roce Semináře 8 Spolupráce na výstavách, expozicích a instalacích 9 Pedagogická a přednášková činnost pracovníků 10 Bibliografie pracovníků 11 Mezinárodní spolupráce 12 Obnova a provoz palácových zahrad pod Pražským hradem 13 Služby Státního ústavu památkové péče 14 Zkratky 15 Sídlo Státního ústavu památkové péče (Ledeburský palác) 2

3 1 Úvod Státní ústav památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP) byl ustaven podle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách v roce Jeho posláním bylo vytvářet odborně metodickou, vědecko-výzkumnou a informační základnu oboru památkové péče a ochrany přírody. V oboru památkové péče navázal na činnost svých odborných předchůdců z první republiky Státního fotoměřického ústavu (1919) a státních památkových úřadů (v Praze a v Brně) i na práci svého bezprostředního předchůdce v 50. letech, Státní památkové správy. SÚPPOP převzal jak poslání a funkce, tak i bohaté dokumentační fondy (fotografické, plánové, studijní ad.) těchto zaniklých institucí. Od počátku byl komplexně vybaven specialisty ve všech hlavních oborech, podílejících se na poznávání, uchovávání a prezentaci památek i chráněných částí přírody. Totalitní komunistický režim ( ) podstatným způsobem ovlivňoval a často deformoval snahy o ochranu a péči o národní kulturní dědictví. Přesto odborní a vědečtí pracovníci ústavu usilovali o objektivní a kvalifikovaný přístup k poznání památkového fondu, navrhování metodických postupů ochrany a péče o jednotlivé druhy památek i prezentaci a propagaci kulturního dědictví, včetně specializované výchovy pracovníků v tomto oboru. Krátce po svém založení SÚPPOP odborně řídil zřízení Státního seznamu nemovitých a movitých kulturních památek. Byl to úkol zásadního významu, pro který ústav vytvořil kvalifikovanou metodiku, vzorové zpracování soupisových listů a zaškolení odborných pracovníků tehdy nově zakládaných krajských středisek státní památkové péče a ochrany přírody. Úroveň zpracování úkolu však byla bohužel snížena nesmyslně krátkým termínem ( ) a účastí řady nedostatečně kvalifikovaných externích pracovníků. Přes tyto nedostatky byl vybrán základní fond památek (30 tis. nemovitých a 50 tis. movitých), na který se soustředila pozornost státní památkové péče. SÚPPOP byl též konceptorem výběru prvního souboru národních kulturních památek, kde původně převažovala odborná kritéria. Soubor byl později několikrát rozšířen a bohužel i deformován politickými hledisky. Ústav rovněž usiloval o odbornou prezentaci vybraných hradů a zámků přístupných veřejnosti, kde se příslušní specialisté podíleli na instalacích. V tomto období rovněž vznikla první metodika prohlašování historických jader měst za památkové rezervace a specialisté ústavu zahájili základní průzkumy a soupisy historické městské zástavby jako podklad k třiceti postupně zpracovávaným rezervačním výnosům. Do rodící se mezinárodní spolupráce se SÚPPOP zapojil podílem Doc. PhDr. Jakuba Pavla na koncipování základního mezinárodního dokumentu tzv. Benátské charty (1964) a účastí při založení Mezinárodního výboru pro památky a sídla (ICOMOS) v roce 1965 v Polsku. Ředitel ústavu, PhDr. Vladimír Novotný, DrSc., se stal členem exekutivního výboru této vysoce prestižní mezinárodní organizace. V roce 1966 zorganizoval SÚPPOP mezinárodní sympozium ICOMOS o regeneraci historických měst v Praze a v Levoči, které vyústilo v přijetí dokumentu, tzv. Levočské charty. "Normalizační" sedmdesátá léta znamenala odliv zájmu totalitního státu o památky a městská jádra a jednostrannou politickou i ekonomickou preferenci výstavby nových panelových sídlišť. Odborná památková pracoviště včetně účinně spolupracujícího Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů, reagovala maximálním zintenzívněním průzkumů a dokumentace i hledáním nových možností ochrany a regenerace historické městské zástavby jako protiváhy jejího zahájeného plošného boření a nahrazování esteticky neintegrovatelnými sídlišti (Horní Slavkov, Chomutov, Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod a řada dalších). Významně se uplatnila studie SÚPPOP "Evidence a kategorizace historických měst v ČSR", která poprvé identifikovala urbanistický fond státu a navrhla jeho hodnotovou strukturu ( ; Prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc., Ing. arch. Aleš Vošahlík, CSc.). Navázala na ni rozsáhlá průzkumná a hodnotící práce při postupné přípravě zpřesněných výnosů městských památkových rezervací (původně 33, dnes 40). Završením teoretických poznatků té doby bylo mezinárodní sympozium ICOMOS "Nový život v historických sídlech", Praha - Bratislava 1976, jehož závěrečná rezoluce byla koncepčně připravena v ústavu. Československá památková péče prezentovala výsledky ochrany a rekonstrukce měst v trojjazyčném mezinárodním Bulletinu ICOMOS 1976, jehož realizaci zajistil ústav. V roce 1977 zorganizoval SÚPPOP mezinárodní sympozium ICOMOS o historických zahradách v Praze a Kroměříži. Intenzivně probíhala též inventarizace mobiliárních fondů na státních hradech a zámcích včetně reinstalací. Vysoce kvalifikovaná odborná příprava byla v této oblasti bohužel obzvlášť často znehodnocována ideologickou cenzurou a historii zkreslujícím ovlivňováním výsledné prezentace bývalých feudálních a řeholních sídel. Ústav rovněž sledoval konzervaci a obnovu národních kulturních památek. Z nejvýznamnějších tehdy zahájených akcí metodicky vedených ústavem lze připomenout průzkum, restaurování a zpřístupnění 3

4 románského biskupského (tzv. Přemyslovského) paláce v Olomouci, obnovu a restaurování renesančního zámku v Litomyšli, konzervaci a úpravu Anežského kláštera v Praze pro potřeby Národní galerie, velmi diskutovanou rekonstrukci gotického domu U zvonu, rehabilitaci zámku Troja či obnovu pláště a restaurování nástěnných maleb hradu Karlštejn. V osmdesátých letech k nim přibyla úspěšně ukončená rekonstrukce Národního divadla, záchrana Braunovy sochařské výzdoby v Kuksu, restaurování románských maleb rotundy ve Znojmě, konzervace zřícenin hradů Rabí, Zvíkov a Bezděz či konzervace, obnova a rehabilitace původní prostorové skladby pražského Rudolfina. Významné dokumenty té doby usnesení vlády č. 14/1972, o programování obnovy památek a usnesení vlády č. 25/1973, o dalším rozvoji státní památkové péče byly politickými dokumenty, které nepřinesly očekávané výsledky a byly typickým obrazem své doby. Proklamace o komplexní péči o památky a sídla nebyla v praxi naplňována. Péče státu byla soustředěna jen na úzce vybrané solitéry, případně vzorové "komplexní sanace" některých městských částí (Český Krumlov Horní ul.), zatímco ostatní fond kulturních památek, zejména v pohraničních a těžebních oblastech, nadále chátral a zanikal. Osmdesátá léta znamenají přípravu nového zákona o státní památkové péči, který byl přijat pod č. 20 v roce SÚPPOP se podílel výrazně též na mezinárodní spolupráci východoevropských zemí zastoupením v deseti projektech. Ústav koordinoval projekt "Metody, techniky a organizace regenerace historických urbanistických souborů", ze kterého vzešly konkrétní syntetické práce k otázce ochrany, průzkumů a kategorizace historických měst (v období , Ing. arch. A. Vošahlík, CSc.). Na mezinárodním fóru se ústav úspěšně prezentoval organizací mezinárodního sympozia ICOMOS "Nová úloha hradů a zámků v životě společnosti", Praha - Bratislava Významným počinem bylo prosazení a otevření dvouletého (pomaturitního) studia památkové péče v rámci systému další výchovy a vzdělávání pracovníků oboru památkové péče, které SÚPPOP v letech odborně i organizačně zajišťoval pro kastelány, stálé průvodce a odborné pracovníky na hradech a zámcích. Studium tehdy ukončilo prvních 22 absolventů. Od roku 1985 v pravidelných dvouletých cyklech studium památkové péče kontinuálně pokračuje až do současnosti. Podařilo se a daří i nadále zapojit do studia památkové péče pracovníky státní správy a samosprávy, odborných organizací oboru památkové péče, nyní i majitele stavebních a kamenických firem, projektanty, kteří participují na opravách a obnově památek. Potěšující skutečností je účast pracovníků z řad Policie ČR, kteří zajišťují ochranu kulturního dědictví. Rozsáhlou činností byla prostorová identifikace památkového fondu Čech, Moravy a Slezska do mapových podkladů v měřítku 1 : , 1 : a 1 : Výstupy poskytují přehled o rozložení památkových hodnot v území České republiky a jsou dobrým podkladem pro územní a regionální plánování. V první etapě ( ) se na jejich zpracování významným způsobem podílel PhDr. JUDr. Dobroslav Líbal, v druhé etapě ( ) kromě SÚPPOP všechna KSSPPOP, TERPLAN a Krajská urbanistická střediska. Týmovou prací bylo dosaženo trvale hodnotných výsledků rozsáhlého výzkumného projektu "Prognóza rozvoje státní památkové péče do roku 2000 (2010)", k jehož řešení byl sestaven efektivní tým odborníků ze všech památkových pracovišť za koordinace Jaroslava Svatoně, prom. hist. Usnesení vlády č. 230 v roce 1985, jehož podklady připravil SÚPPOP, poukázalo kriticky na špatný stav památkových rezervací odrážející neutěšený stav hospodářského a společenského systému. Po formální stránce toto období charakterizovalo zřízení Ústředí státní památkové péče a ochrany přírody, které bylo typickým obrazem dobového byrokratismu bez většího vlivu na odbornou stránku péče o památkový fond. Devadesátá léta znamenají zásadní změnu politické a hospodářské scény návratem k demokracii a tržnímu hospodářství. Tato etapa přináší zcela nové úkoly, především v souvislosti se změnami vlastnictví památek. V roce 1990 došlo k oddělení ochrany přírody od památkové péče a jejímu přičlenění pod resort životního prostředí. Státní ústav památkové péče (SÚPP) v témže roce zorganizoval na zámku Roztěž celooborové setkání odborných pracovníků památkové péče. V návaznosti na jeho závěry vytvořil odbornou pracovní skupinu pro formování zásad nového památkového zákona v podmínkách obnovené demokracie (za předsednictví Doc. PhDr. Mojmíra Horyny). Vynikající práce této komise bohužel nebyla dodnes završena vydáním nové zákonné normy. Ústav se v té době i významně podílel na vyhledávání archivních a dokumentačních podkladů nezbytných pro objektivní a spravedlivé řešení restitučních nároků v oblasti movitých i nemovitých památek. Po pádu totalitního režimu se stalo aktuálním úkolem objektivizovat fond chráněných památek vypuštěním neúměrně zastoupených reprezentantů dějin KSČ a naopak zapsáním řady dříve ideologicky diskriminovaných památek, zejména kostelů. SÚPP zajišťuje v této oblasti odbornou přípravu sezení Stálé komise ministerstva kultury ČR pro hodnocení kulturních památek, řešící ročně více několik set případů. Významným krokem bylo podstatné rozšíření ochrany sídel a krajiny. Dochází k vyhlášení 209 městských památkových zón, souboru 61 vesnické památkové rezervace, 164 vesnických památkových zón a 17 krajinných památkových zón. Metodickou koordinaci zajišťoval ústav. 4

5 Pokud jde o historická města, ústav aktualizoval ve spolupráci s regionálními ústavy Koncepci ochrany historických měst v ČR v letech s výhledem do roku Celkový soubor zahrnuje cca 300 historických částí měst chráněných jako památkové rezervace nebo památkové zóny. Po roce 1989 dochází také k rozsáhlému vykrádání památek, zejména kostelů, s katastrofálními důsledky pro naše kulturní dědictví. Kradená i legálně vlastněná umělecká díla byla navíc masově vyvážena do zahraničí. Ústav se proto významně podílí na boji proti krádežím i ilegálnímu vývozu. Inicioval konečnou podobu zákona č. 71/1994 Sb., o vývozu a prodeji předmětů kulturní hodnoty a svými k tomu nově vytvořenými útvary napomáhá identifikaci a navracení kradených předmětů, záchranné dokumentaci kostelních interiérů i zavádění zabezpečovacích a signalizačních systémů do ohrožených objektů. Nově bylo třeba řešit i oblast péče o archeologický fond, včetně organizace záchranných archeologických výzkumů. V důsledku změn a výrazné restrikci rozpočtu AV ČR na přelomu roků 1992 a 1993 se na základě dohod o nové dělbě gescí MK ČR zřídily k a následně k celkem čtyři specializované ústavy archeologické památkové péče, které se výrazným způsobem podílejí na provádění záchranných archeologických výzkumů. Tímto MK ČR zahájilo naplňování projektu zřízení systému archeologické památkové péče v ČR předloženého Archeologickou komisí MK ČR, která byla zřízena na návrh SÚPP jako poradní sbor náměstka ministra kultury. Koordinaci záchranných archeologických výzkumů zajišťují Archeologické ústavy AV ČR v Praze a v Brně a regionální archeologické komise. Zástupci archeologických pracovišť se shodli v roce 1993 a 1994 na nutnosti vytvářet informační systém archeologických nalezišť. Ústavy shromažďují informace o zahájení archeologických výzkumů a zprávy o jejich výsledcích a naplňují úkoly výzkumu a vývoje. SÚPP zřídil k odbor péče o archeologický fond, který vytváří koncepci budování informací, dokumentační základy pro výkon péče o archeologický fond a buduje otevřený informační systém archeologických nalezišť při plnění úkolů výzkumu a vývoje ve spolupráci s okresními úřady a archeologickými institucemi. Novou aktivitu vykazuje SÚPP v mezinárodní spolupráci. Podle statutu je součástí práce ústavu i činnost sekretariátu mezinárodní organizace ICOMOS, který naplňuje hlavní úkoly zahraniční spolupráce. Český národní komitét ICOMOS a SÚPP pořádají každoročně 18. dubna, k Mezinárodnímu dni památek a sídel, odborný seminář na určité téma. V roce 1991 to byl seminář na téma Evropský význam kulturního dědictví Československa, o rok později seminář Rok baroka - UNESCO, v roce 1993 seminář Světové kulturní dědictví UNESCO, v roce 1994 seminář s tématem 30 let Benátské charty, v roce let ICOMOS, v roce 1996 Kulturní dědictví a společenské změny, v roce 1997 Osobnost sv. Vojtěcha v kontextu kulturního dědictví, v roce 1998 Rok Karla IV výročí založení Nového Města pražského. V roce 1992 byl v Opočně uspořádán ještě mezinárodní seminář s názvem Identita památek ve střední Evropě a v roce 1994 seminář Hodnoty a funkce venkovských kostelů v urbanizované krajině. Aktivita sekretariátu ICOMOS byla završena v roce 1995 uspořádáním I. evropské regionální konference ICOMOS v Českém Krumlově na téma Autenticita památek. Ústav připravil vydání dvou publikací pro mezinárodní komunitu, a to Československá památková péče, která vyšla jako samostatné číslo 188 v revui Monuments historiques v roce 1993 ve Francii a publikaci Památky a sídla v České republice, která byla vydána v roce 1996 na Srí Lance při příležitosti Generální konference ICOMOS v Sofii. Hlavní mezinárodní aktivitou v roce 1997 bylo uspořádání Mezinárodního sympozia ICOMOS/IFLA 97 Krajinné dědictví, ze kterého zajistil SÚPP vydání sborníku. Své metodické poslání ústav uplatnil i při uspořádání odborného semináře na téma Zásady památkové péče při konzervaci a restaurování nemovitých památek, konaného ve spolupráci s ICOMOS v listopadu V květnu 1998 se ústav zapojil do příprav na Dny evropského dědictví Ústav zajišťuje rovněž odbornou přípravu pro zařazení vybraných českých památek do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Nově se rozvíjí též vědeckovýzkumná činnost v rámci soustavy grantových projektů. V roce 1998 pokračoval sedmý běh studia památkové péče pořádaný SÚPP, jehož se účastnilo 57 posluchačů. Od roku 1995 patří SÚPP mezi vzdělávací instituce s akreditací MŠMT ČR. Celkový počet všech absolventů je zatím 198. Při rekapitulaci odborného a vědeckého přínosu ústavu je na místě s vděčností připomenout jeho zakladatelské osobnosti, zejména Doc. PhDr. Oldřicha J. Blažíčka, Ing. arch. PhDr. Viktora Kotrbu, CSc., Ing. arch. Václava Mencla, PhDr. Vladimíra Novotného, DrSc., Doc. PhDr. Jakuba Pavla, Prof. PhDr. Huga Rokytu, CSc., Ing. arch. Jana Sokola či Ing. arch. Břetislava Štorma, kteří mu vtiskli pevnou odbornou orientaci a zavazující náročnost badatelské, odborné i dokumentační práce. 5

6 Pro odbornou úroveň ústavu vždy měla zásadní význam jeho intenzivní spolupráce s vysokými školami a vědeckými ústavy. Vynikající externí odborníci působí jak ve vědecké radě ředitele SÚPP, tak v řadě ad hoc zřizovaných odborných komisí. Vědecká rada Ředitel Státního ústavu památkové péče v Praze dr. Josef Štulc ustavil svůj poradní orgán vědeckou radu, která se sešla na prvním zasedání dne 19. května 1993 a schválila zároveň svůj statut. Vědecká rada se vyjadřuje k hlavním úkolům SÚPP a k zásadním problémům a dokumentům jednotlivých oborových úseků památkové péče. Vyjadřuje se rovněž k předloženým závažným návrhům na restaurování památek a regeneraci souborů, sídel a vybraných částí kulturní krajiny. Zaujímá stanovisko ke koncepčním problémům teorie a praxe památkové péče v České republice. Členy vědecké rady jsou významní odborníci:phdr. Tomáš Durdík, DrSc., PhDr. Eliška Fučíková, CSc., Prof. Ing. arch. Emil Hlaváček, DrSc., Doc. PhDr. Ivo Hlobil, CSc., Prof. PhDr. Jaromír Homolka, DrSc., Doc. PhDr. Mojmír Horyna, Prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc., Ing. Petr Kotlík, PhDr. Petr Kratochvíl, CSc., Ing. arch. Aleš Krejčů, Doc. PhDr. Jiří Kropáček, CSc., JUDr. PhDr. Dobroslav Líbal, DrSc., Prof. Ing. arch. Milan Pavlík, CSc., Doc. PhDr. Miroslav Richter, DrSc., Prof. PhDr. Hugo Rokyta, CSc., Prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc., Prof. PhDr. Milan Togner, CSc. Předsedou vědecké rady je ředitel Státního ústavu památkové péče PhDr. Josef Štulc, tajemníkem Ing. arch. Aleš Vošahlík, CSc. V roce 1998 se konala čtyři zasedání vědecké rady ředitele SÚPP: 14. zasedání dne 27. února Vědecká rada projednala stav prohlašování návrhů památek v České republice do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO a zvažovala některé další náměty na navržení památek do světového seznamu. Těžiště zasedání bylo věnováno problematice restaurování soch na Karlově mostě v Praze a možnosti použít techniky laseru k čištění povrchu plastik. 15. zasedání dne 1. dubna Vědecká rada projednala řešení novostavby Českomoravské Kooperativy v Rašínově ulici v Brně. Jednání se zúčastnil zástupce investora a projektant. Majoritní část vědecké rady s projektem souhlasila a nepovažovala za vhodné zasahovat do detailů architektonického řešení. Z nových námětů vyhovujících podmínkám k navržení do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO v oblasti moderní architektury byly doporučeny vila Tugendhat v Brně a Müllerova vila v Praze. Členové vědecké rady se vyjádřili též k technickému postupu zabezpečení Kaple Božího těla v Kutné Hoře. 16. výjezdní zasedání do Českého Krumlova dne 16. června Vědecká rada pozitivně zhodnotila rekonstrukci barokního divadla a přilehlého renesančního domu. 17. zasedání dne 24. listopadu Vědecká rada se věnovala problematice restaurování a ochraně uměleckých památek, zejména restaurování portálů Clam-Gallasova paláce v Praze, zastřešení plastické výzdoby Betlému u Kuksu a restaurování gotické fresky augustiniánského kláštera v Třeboni. Vědecká rada též posoudila námět podání návrhu na zapsání větrného mlýna v Ruprechtově do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Tento návrh nedoporučila předkládat. Podle současného statutu a organizačního řádu plní Státní ústav památkové péče nadále základní metodické, koordinační a vědecko-výzkumné funkce v oblasti poznávání, ochrany, obnovy a prezentace památkového fondu a výchovy k péči o kulturní dědictví. Aleš VOŠAHLÍK 6

7 2 Organizace a řízení Státního ústavu památkové péče Profesní životopis ředitele Státního ústavu památkové péče (foto + popisek) PhDr. Josef Štulc se narodil 4. března 1944 v Praze, kde také navštěvoval základní a střední školu. Vysokoškolská studia zahájil na fakultě architektury ČVUT v letech , odkud přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor dějiny umění. Zde se postupně specializoval na českou středověkou architekturu. Studium ukončil v roce 1968 předepsanými státními zkouškami. Po dvou letech v roce 1970 obhájil disertační práci věnovanou stavebnímu vývoji města Chebu a získal doktorát filozofie. V letech absolvoval aspirantské minimum externí vědecké aspirantury v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. Od roku 1969 začal pracovat v tehdejším Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody. Zpočátku jako asistent, od roku 1973 jako odborný pracovník v oblasti historických průzkumů a vyhodnocování architektonických památek i celých historických jader měst. Byl spoluautorem komplexních návrhů na prohlášení měst Chebu, Olomouce a Prachatic památkovými rezervacemi. Od poloviny sedmdesátých let měl souhrnnou gesci za odbornou přípravu, schvalování projektů a odborně dohlížel na některé mimořádně významné tehdy zahájené akce. Šlo například o restaurování unikátního románského biskupského paláce v Olomouci, komplexní obnovu a restaurování umělecké výzdoby nejvýznamnějšího českého renesančního zámku v Litomyšli nebo konzervaci hradu Rabí, jedné z nejcennějších památek fortifikačního umění u nás. Kontakt s historickým průzkumem i s praxí konzervace památek si udržoval i po roce 1976, kdy se stal vedoucím oddělení péče o architektonické památky a historická města. Podílel se na komplexní obnově Národního divadla, úpravách Anežského kláštera v Praze a restaurování umělecké výzdoby hradu Karlštejn. Spolupracoval také na přípravě odborných podkladů pro vydání nového zákona o státní památkové péči (1987), jež však byly v konečné verzi značně deformovány. V roce 1982 se stal vedoucím odboru péče o památkový fond, který sdružoval odbornou agendu historického urbanismu, konzervace historické architektury, restaurování děl malířství, sochařství a uměleckého řemesla, péče o památky lidového stavitelství a o technické památky. Protože odmítal vstoupit do komunistické strany a jakkoliv se ve prospěch režimu politicky angažovat, byl v roce 1987 při reorganizaci ústavu de facto suspendován a pověřen vedením zmenšeného oddělení historického urbanismu. Za revoluce v roce 1989 byl pracovníky ústavu zvolen mluvčím Občanského fóra. Po revoluci byl iniciátorem a spoluautorem manifestů na záchranu kulturního dědictví a zlepšení systému péče o ně. V březnu 1990 byl jmenován ředitelem Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, od něhož se krátce poté odpojil a osamostatnil obor ochrany přírody. V této funkci působí dodnes. PhDr. Josef Štulc je od osmdesátých let členem Klubu za starou Prahu, Společnosti přátel starožitností českých, Společnosti přátel Národního muzea, od roku 1990 je členem mezinárodní organizace ICOMOS a od roku 1993 pak viceprezidentem Českého národního komitétu ICOMOS. V roce 1998 byl navržen za řádného člena České komise pro UNESCO. Vzhledem k dobrým znalostem angličtiny a němčiny měl možnost zúčastnit se již od sedmdesátých let několika krátkodobých studijních cest v zahraničí (tehdejší NDR, Maďarsko, Polsko, 3x Velká Británie). V roce 1978 organizoval odborný program Britsko-českého sympozia o památkové péči a měl podíl i na přípravě a průběhu mezinárodních sympozií ICOMOS Nový život v historických sídlech (1976) a Nová úloha hradů a zámků v životě společnosti (1984) konaných v Československu. V roce 1982 absolvoval měsíční výměnnou stáž ve Francii pořádanou Dokumentačním centrem ICOMOS/UNESCO v Paříži. Pokud jde o odbornou publikační činnost, je spoluautorem odborné topografické publikace ABC kulturních památek v Československu (Praha 1985) a asi 70 odborných článků, zpráv či publikovaných přednášek, zaměřených jednak na výsledky průzkumů a kritické zhodnocení jednotlivých významných renovačních akcí, jednak na obecné otázky filozofie, teorie a metodologie péče o umělecké památky. Od roku 1987 přednášel tuto problematiku na Fakultě architektury ČVUT a na studiu památkové péče, které pořádá Státní ústav památkové péče. Od roku 1994 přednáší i na mezinárodních postgraduálních kursech organizovaných Akademií Istropolitana Nova v Bratislavě. Od roku 1992 se ústav zčásti vlastními silami, zčásti širokou kooperací s externími badateli znovu podílí na vědecko-výzkumných úkolech, jejichž počet se každoročně zvyšuje podle aktuálních potřeb výzkumu v praxi. PhDr. J. Štulc koncipoval program a ponechává si osobní gesci za tvorbu oborových metodik k jednotlivým speciálním úsekům péče o památky, vydávaných od roku

8 PhDr. J. Štulc jako ředitel SÚPP i jako viceprezident Českého národního komitétu ICOMOS rozvíjí v posledních pěti letech významnou mezinárodní spolupráci. Účastní se celé řady mezinárodních porad, konferencí, sympozií a je členem řady pracovních týmů. Pracoval v komisi pro doktrínu památkové péče v odborné komisi při Radě Evropy, zúčastnil se Generálního shromáždění ICOMOS v roce 1993 na Srí Lance a v roce 1996 v Sofii. Podílel se na 1. evropské mezinárodní konferenci ICOMOS v Českém Krumlově a je zván na pravidelná shromáždění odborníků památkové péče. Účastní se také konferencí zemských konzervátorů ve Spolkové republice Německo a zemských konzervátorů v Rakousku. V České republice se zúčastňuje všech aktivit Českého národního komitétu ICOMOS, ať jsou to odborné semináře k jednotlivým tematickým oborovým okruhům, či účast na Mezinárodním dnu památek a sídel v dubnu nebo European Heritage Days v září každého roku. Účastní se pravidelně jako pozorovatel zasedání Byra Mezivládního výboru pro světové dědictví UNESCO a v některých případech i přímo zasedání Výboru (v USA 1992 a v Japonsku 1998), kde dosud s úspěchem obhájil 8 českých nominací na zápis do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Aktivity dr. J. Štulce, jeho odborné i jazykové znalosti a morální kredit i zkušenosti v mezinárodních jednáních přispívají ke zvyšování prestiže Státního ústavu památkové péče i celého oboru české památkové péče. Organizační schéma Státního ústavu památkové péče v roce 1998 (Zde bude uvedeno organizační schéma ústavu) Pracovníci Státního ústavu památkové péče v roce 1998 Ř úsek ředitele Štulc Josef, PhDr., ředitel Ř1 sekretariát ředitele Jurošková Stanislava Ř2 referát pro zahraniční styky Poláková Jana Ř3 referát pro program Raphael Lukášová Eva, PhDr. Kučová Věra, Ing. arch. Poláková Jana Ř4 referát pro vzdělávání a odbornou spolupráci Němečková Hana, PhDr. Ř5 redakce časopisu Zprávy památkové péče Sommer Jan, Ing. Samková Hana, Ing. Ř6 referát ochrany sakrálních památek Belis Jiří, PhDr. Ř7 referát kontroly Šimáňová Věra, Ing. Nováček Jiří, PhDr. P odborný úsek Jerie Pavel, odborný náměstek ředitele Abazidová Jana PO odbor evidence, dokumentace a ochrany památek Sedláková Dagmar, Ing. arch. Krejčová Věra 8

9 PO1 oddělení Ústředního seznamu kulturních památek ČR Lazák Martin, Ing. Bartoňová Lenka Novotná Anna Poláková Regina Ptáčková Veronika PO2 oddělení prospekce nemovité části památkového fondu Nováček Jiří, PhDr. Salavcová (Marhevská) Eva Steinová Iva, prom. hist. Váňa Václav, PhDr. PO3 oddělení prospekce a ochrany movité části památkového fondu Urban Jaroslav, Mgr. Bašta Petr, Mgr. Chmel Radovan Červinková Petra, Mgr. Dědek Karel Ottová Michaela, Mgr. Ruizová Libuše, PhDr. Svojanovský Petr, Mgr. Šmilauerová Jaromíra Štajnochr Vítězslav, Mgr. Vaňáková Klára Vokolková Daniela, prom. hist. PO4 oddělení vědeckých informací, knihovna Horynová Milada, Mgr. Dušek Jaroslav, prom. fil. Matysová Pavla Patrný Michal PO5 oddělení dokumentační Bezděk Ladislav, Mgr. Binková Taťána Hocková Monika, Mgr. Jandusová Zdenka Kočová Marie Kodalíková Helena Lebeda Jan Synecký Jakub, Mgr. Terifajová Eva Veselá Hana Šťovíček Jan, PhDr. PP odbor péče o památkový fond Rákosníková Vladimíra, Ing. arch. PP1 oddělení historického urbanismu a architektury Šefců Ondřej, Ing. arch. Chudárek Zdeněk, Ing. arch. Dvořáková Eva, Ing. arch. Kahancová Karin, Mgr. Koběrská Ludmila, Mgr. Ksandr Karel Kučová Věra, Ing. arch. Líčeníková Michaela, Mgr. 9

10 Pacáková Božena, Ing. Solař Miloš, Ing. arch. Štoncner Petr, Mgr. Welz Tomáš, Ing. arch., CSc., PP2 oddělení vesnických sídel a lidové architektury Bureš Pavel, PhDr. Hausknechtová Svatava, Ing. Syrová Zuzana, Ing. arch. PP3 oddělení památek malířství, sochařství, uměleckých řemesel a průzkumu Nejedlý Vratislav, PhDr., CSc. Horynová Alena, PhDr. Macek Petr, Ing. Náprstková Kateřina Suchomel Miloš, prom. hist. Vítovský Jakub, PhDr. Zahradník Pavel, PhDr. PP4 oddělení zpřístupněných hradů a zámků Křížová Květa, PhDr. Bútorová Elena, Ing. Bydžovská Ilona Kotalíková Jana, PhDr. Kubů Naděžda, PhDr., CSc., Lukášová Eva, PhDr. Mžyková Marie, PhDr., CSc. Sokol Bořivoj, Mgr. Svoboda Jan PA odbor péče o archeologický fond Krušinová Lenka, Mgr. Macek Jaromír Šulová Lucia Matějíčková Andrea, Mgr. PA1 oddělení péče o archeologický fond v Čechách Sklenářová Zuzana, Mgr. Dragoun Michal Kastner Jiří Osvaldová Helena, Mgr. Šída Petr PA2 oddělení péče o archeologický fond na Moravě a ve Slezsku Knechtová Alena, Mgr. Doffková Miluše Mertová Soňa, Mgr.* Horáková Jana Stabrava Pavel, Mgr. Vachůt Petr Vorlíčková Dagmar, Mgr. PA3 oddělení správy archeologických dat Volfík Petr, Ing. Ambrožová Jelena, prom. mat. Bečvář Ladislav Petříková Zuzana PT odbor památkové technologie technologická laboratoř 10

11 Kopecká Ivana, Ing. PT1 oddělení technologické Kopecká Ivana, Ing. Dvořák Martin, Ing. Slížková Zuzana, Ing. PT2 oddělení analytické Maxová Ivana, Ing. Michoinová Dagmar, Ing. Šlesinger Rudolf, Ing. E ekonomický úsek Kalvoda Karel, Ing., ekonomický náměstek ředitele Šustrová Petronila Nováček Jiří, PhDr. (ref. OTŘ, BOZ, PO) E1 oddělení ekonomické Štěpánek Jaroslav, Ing. Kodetová Jana Kramárová Jindřiška Krátká Eva Lamačová Marta Matějková Elena Odvárková Marcela Prokopová Zdeňka E2 oddělení provozní Šimáňová Věra, Ing. Buriánová Ivana Duchková Eva Dvořáková Jana Houžvic Jiří Skalický Jiří Velíková Irena Poznámka: = zaměstnán v SÚPP jen část roku

12 3 Souhrn hlavních činností (Ř) Úsek ředitele Úsek ředitele zajišťuje plynulý výkon agend souvisejících s řídící funkcí ředitele, pro niž vytváří organizační a administrativní podmínky. Vedle těchto standardních funkcí jsou do úseku začleněny i některé odborné referáty, profilového či naopak specifického charakteru, jejichž činnost většinou vyžaduje součinnost všech odborných útvarů ústavu. Vedle sekretariátu a referátu kontroly ředitel přímo řídí referát pro zahraniční styky, v jehož rámci je začleněn i sekretariát na ústavu jinak nezávislého národního komitétu ICOMOS. Od roku 1998 řídí také Národní kancelář programu Raphael. V ředitelském útvaru je dále začleněn referát pro vzdělávání a odbornou spolupráci. Jeho posláním je jednak zajišťovat studium památkové péče, jednak organizovat oborové i mezioborové odborné semináře, sympozia a další odborná setkání a touto účinnou cestou zprostředkovávat výměnu poznatků a odborný růst pracovníků státní památkové péče. Do úseku ředitele je začleněna i redakce časopisu Zprávy památkové péče vybavená kvalifikovanou redakční radou, jejímiž členy jsou: PhDr. Tomáš Durdík, DrSc., Prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc., PhDr. Květa Křížová, Ing. arch. Karel Kuča, Ing. Petr Macek, Ing. arch. Miloš Matěj, Dr., Ing. Ivana Maxová, Ivan Muchka, prom. hist., PhDr. Vladimír Přibyl, Prof. PhDr. Hugo Rokyta, Miloš Suchomel, prom. hist. Vzhledem ke své zvláštní povaze podléhá přímo řediteli i referát ochrany sakrálních památek mající rozhodující podíl na boji proti vykrádání církevních objektů zaváděním klasické ochrany i signalizačních zařízení. (P) Odborný úsek Odborný úsek zajišťuje hlavní činnosti SÚPP kromě agend přímo řízených ředitelem. Odborný náměstek ředitele řídí jednotlivé odborné útvary a odborné pracovní týmy a organizuje odbornou spolupráci s jinými právnickými osobami. Administrativní práce související s fungováním úseku zajišťuje sekretariát náměstka. Úsek se člení na čtyři odbory. (PO) Odbor evidence, dokumentace a ochrany památek Odbor se zaměřuje na evidenci, dokumentaci a ochranu památek včetně zdokonalování metod používaných v rámci jeho působnosti a ve vymezeném rozsahu sám koná odborné a technické práce. Člení se na pět oddělení. Oddělení Ústředního seznamu kulturních památek ČR eviduje památkový fond a poskytuje o něm oprávněným osobám informační servis. Garantuje odbornou úroveň informací obsažených v Ústředním seznamu kulturních památek ČR pro památky nově prohlašované a postupně zkvalitňuje odbornou úroveň informací o všech kulturních památkách do Ústředního seznamu kulturních památek ČR zapisovaných. Registruje změny vlastnictví, správy a užívání kulturních památek a zajišťuje vazbu na Katastr nemovitostí ČR. Zdokonaluje metody evidence, dokumentace a ochrany památek i chráněných území. Zajišťuje činnost vedoucího pracoviště pro automatizovaný informační systém památkové péče, spravuje pro něj údaje a je pro něj pracovištěm vývojovým. Oddělení prospekce nemovité části památkového fondu provádí uměleckohistorické, historické a archivní průzkumy nemovité části památkového fondu, navrhuje prohlašování nemovitostí kulturními památkami, popř. zrušování památkové ochrany, zajišťuje zpracovávání návrhů na prohlášení vybraných nemovitých kulturních památek národními kulturními památkami a památkami světového kulturního dědictví, organizačně zajišťuje agendu Stálé komise ministerstva kultury ČR pro hodnocení kulturních památek a připravuje odborné podklady pro její jednání. Rozvíjí metodiku průzkumů a dokumentace nemovité části památkového fondu a poskytuje metodickou pomoc jiným odborným pracovištím památkové péče. Podílí se na naplňování údajové základny automatizovaného informačního systému památkové péče ve všech profilech své činnosti. Poskytuje příslušné informace i další součinnost ostatním organizačním útvarům, zvláště pak vedení Ústředního seznamu kulturních památek ČR. Oddělení prospekce a ochrany movité části památkového fondu provádí uměleckohistorické, historické a archivní průzkumy movité části památkového fondu, navrhuje prohlašování movitostí kulturními památkami, popř. zrušování památkové ochrany, zajišťuje zpracovávání návrhů na prohlášení vybraných movitých kulturních památek národními kulturními památkami a památkami světového kulturního dědictví, podílí se na organizačním zajišťování agendy Stálé komise ministerstva kultury ČR pro posuzování předmětů kulturní hodnoty v režimu zákona č. 71/1994 Sb. a připravuje podklady pro její jednání. Rozvíjí metodiku průzkumů a dokumentace movité části památkového fondu a poskytuje metodickou pomoc jiným odborným pracovištím 12

13 památkové péče. Zajišťuje plnění zákona č. 71/1994 Sb., zejména při determinaci a deskripci jednotlivých věcí. Zabezpečuje činnost SÚPP jako pilotního pracoviště ISO, podílí se na identifikaci nalezených nebo ztracených movitých památek a starožitností a působí při ochraně památek před trestnou činností. Účastní se naplňování údajové základny automatizovaného informačního systému památkové péče ve všech profilech své činnosti. Poskytuje příslušné informace i další součinnost ostatním organizačním útvarům, zvláště pak vedení Ústředního seznamu kulturních památek ČR, i jiným organizacím. Oddělení vědeckých informací, knihovna zajišťuje funkci vedoucího a metodického pracoviště oborového informačního systému vědeckých informací památkové péče. Vytváří a spravuje oborový fond primárních informačních pramenů, zejména fondů knihovních, zpráv ze stavebně-historických průzkumů a zpráv restaurátorských. Vytváří a spravuje oborový fond sekundárních informačních pramenů dokumentografických i faktografických včetně oborové bibliografie jako součásti mezioborové databáze, s využitím prostředků automatizace. Zprostředkovává primární i sekundární informační prameny zvláště formou služeb knihovnických, bibliografických, tvorbou rešerší, studijně rozborových zpráv a zajišťováním překladů. Podílí se na získávání podkladů k návrhům na prohlašování věcí kulturními památkami, popř. na zrušování památkové ochrany. Podílí se na naplňování údajové základny automatizovaného informačního systému památkové péče ve všech profilech své činnosti. Poskytuje příslušné informace i další součinnost ostatním útvarům, zvláště pak vedení Ústředního seznamu kulturních památek ČR, i jiným organizacím. Oddělení dokumentační vede a ošetřuje sbírky fotografií, map, plánů a studijního fondu. Provádí fotografické práce při dokumentaci památkového fondu pro vnitřní potřebu SÚPP i na zakázku, zejména k návrhům na prohlašování věcí kulturními památkami, resp. zrušování památkové ochrany, na zajišťování dokumentace k návrhům prohlášení vybraných kulturních památek národními kulturními památkami a památkami světového kulturního dědictví. Podílí se na naplňování údajové základny automatizovaného informačního systému památkové péče ve všech profilech své činnosti, zejména automatizací evidence a digitalizací sbírek fotografií, map a plánů. Poskytuje příslušné informace i další součinnost ostatním útvarům, zvláště pak vedení Ústředního seznamu kulturních památek ČR, i jiným organizacím. (PP) Odbor péče o památkový fond Odbor zabezpečuje poradenské, posudkové, schvalovací a hodnotící činnosti, jež souvisejí s výkonem odborné péče o movitý i nemovitý památkový fond. Provádí průzkumy a hodnocení historických městských i vesnických sídel a kulturní krajiny. Zpracovává podklady pro jejich prohlášení památkovou rezervací, zónou nebo ochranným pásmem. Podává stanoviska a zpracovává expertizy pro rozhodování výkonných orgánů památkové péče ve věcech využití, obnovy a restaurování kulturních památek. Zpracovává koncepce ochrany a obnovy specifických druhů památek, zejména historických zahrad a parků, památek vývoje techniky, vědy a umění, děl výtvarného umění a uměleckého řemesla a koncepce vybraných restaurátorských akcí. Dále tento odbor vypracovává odborná stanoviska k odvoláním účastníků ve správním řízení ve věcech obnovy a využití kulturních památek. Zpracovává podklady a posuzuje územně plánovací dokumentaci, realizuje stavebně-historické a archivní průzkumy. Zaměřuje se i na průzkumy písemných a obrazových pramenů vývoje historického interiéru. Poskytuje metodickou a odborně poradenskou činnost k prezentaci sbírkových mobiliárních fondů a k tvorbě interiérových instalací zpřístupněných památek, především státních hradů a zámků. Odbor se podílí i na vedení Ústředního seznamu kulturních památek ČR a mobiliárních fondů. Úzce spolupracuje s ostatními odbory ústavu a je hlavním gestorem odborné péče pro obnovu národních kulturních památek v České republice. (PA) Odbor péče o archeologický fond Odbor péče o archeologický fond zřízený k vytváří koncepci budování dokumentační a informační základny pro výkon péče o archeologický fond, tj. archeologické nálezy a archeologická naleziště, na podkladě rozvoje a zajištění jednoty vědeckých, metodických a technických hledisek. Provádí hodnotící, schvalovací, posudkové, poradenské a koordinační činnosti související s výkonem odborné péče o archeologický fond v rámci systému státní památkové péče. Odbor buduje otevřené informační systémy pro zhodnocení a zpřístupnění informací o archeologickém fondu. Provádí archeologické výzkumy včetně zpracování a publikace jejich výsledků. Shromažďuje a vyhodnocuje povinná hlášení organizací oprávněných k provádění archeologických výzkumů o jejich aktivitách na území, na němž uplatňuje zájem státní památková péče. Dále vytváří podklady pro odvolací řízení a pro změny právních 13

14 předpisů. Vyjadřuje se v návaznosti na rozhodování státní správy k činnostem na území národních kulturních památek, archeologických rezervací, památkových zón a nemovitých kulturních památek. Zajišťuje podklady k návrhům na prohlášení archeologických nálezů za kulturní památky a na zvýšení stupně jejich ochrany. (PT) Technologická laboratoř Technologická laboratoř tvoří technologické zázemí pro SÚPP a ostatní orgány a organizace památkové péče. Památková technologie doplňuje uměleckohistorické poznatky informacemi o materiálovém složení jak samotných restaurovaných předmětů, tak materiálů, které jsou k restaurování používány, jakož i informacemi o možnostech a rizikách různých technologických přístupů. Tyto informace jsou pro kvalitní výkon památkové péče naprosto nezbytné. Technologické pracoviště SÚPP provádí průzkum a výzkum historických materiálů a příčin jejich degradace, vyhodnocuje vývoj konzervačních technologií, zpracovává návrhy těchto technologií, účastní se vybraných konzervačních akcí, zkouší konzervační materiály, vede jejich evidenci a informuje o nich odbornou veřejnost. Činnost pracoviště je rozložena jednak do oblasti správní (poradenská služba a příprava informačních a metodických materiálů pro památkové ústavy, podíl na průzkumu a technologický dohled u vybraných restaurátorských a konzervačních akcích, zejména u národních kulturních památek či objektů odborně problematických, zpracování technologické dokumentace) a jednak do oblasti poskytování služeb (průzkumy a analýzy pro restaurátory nebo organizace, provádějící restaurování či obnovu historických objektů). Na základě přidělených grantů řeší laboratoř i samostatné výzkumné úkoly, pracovníci laboratoře pedagogicky působí v různých formách vyššího a postgraduálního studia na různých vzdělávacích ústavech. Možnosti i limity chemického pracoviště jsou dány jeho přístrojovým vybavením. V současné době je to: optická mikroskopie v dopadajícím, procházejícím i polarizovaném světle, elektronová skenovací mikroskopie, UV/VIS spektrofotometrie, IR spektrofotometrie, plynová chromatografie (i pyrolýzní), klimatizační komora pro modelové zkoušky stárnutí materiálů. (E) Ekonomický úsek Ekonomický úsek zajišťuje ekonomické podmínky pro činnost ústavu, zejména po stránce účetnictví, financování, rozpočetnictví, správy a ochrany majetku ústavu včetně jeho evidence. Dále zajišťuje agendu ekonomicko-správní, obchodně-právní, investiční a neinvestiční výstavbu a v neposlední řadě provoz palácových zahrad pod Pražským hradem. Ekonomický náměstek řídí a koordinuje činnost jednotlivých oddělení, zajišťuje spolupráci ústavu s právnickými a fyzickými osobami v oboru své působnosti a metodicky se podílí na spolupráci všech památkových ústavů v ekonomické sféře. 4 Rozbor hospodaření Státního ústavu památkové péče Schválený rozpočet SÚPP na rok 1998 činil tis. Kč neinvestičních a tis. Kč prostředků investiční povahy. V průběhu roku byl takto koncipovaný rozpočet modifikován celkem 21 rozpočtovým opatřením tak, že poslední upravený rozpočet v oblasti neinvestičních výdajů dosáhl výše tis. Kč při předpokládaných příjmech 750 tis. Kč a nákladech tis. Kč. 14

15 Z celkového objemu přidělených finančních prostředků v roce 1998 si zvláštní zmínku zasluhuje účelová investiční dotace určená pro zabezpečení 2. etapy obnovy palácových zahrad ve výši tis. Kč, která sloužila k vykrytí diference mezi investičními kapacitami a finančními možnostmi SÚPP, a investiční dotace 320 tis. Kč pro zabezpečení programu Raphael. Dalším významným účelově směrovaným investičním přídělem bylo tis. Kč na zabezpečení programu EZS a tis. Kč na investice v rámci účelově financovaných úkolů výzkumu a vývoje. Z neinvestičních prostředků bylo v rámci rozpočtu ústavu přiděleno účelově tis. Kč. Nejvýznamnější položky tohoto objemu představuje příděl na: ISO program Raphael zvláštní granty program FZAD úkoly výzkumu a vývoje (institucionálně financované) úkoly výzkumu a vývoje (účelově financované) palácové zahrady 2. etapa obnovy časopis Zprávy památkové péče Výroční zpráva za rok 1997 UNESCO program Jircháře Světový kongres památkové péče restaurování obrazů 600 tis. Kč 332 tis. Kč 90 tis. Kč tis. Kč tis. Kč tis. Kč tis. Kč tis. Kč 80 tis. Kč 130 tis. Kč 140 tis. Kč 87 tis. Kč 71 tis. Kč Porovnáním upraveného rozpočtu SÚPP na rok 1998 se skutečným čerpáním těchto prostředků tak, jak bylo zachyceno v účetní evidenci, dosáhl ústav v tomto hospodářském období zlepšeného hospodářského výsledku ve výši ,22 Kč. To znamená, že závazné limity, které měl ústav pro dané období stanoveny, nebyly v žádném případě překročeny. Přesto, že hospodářské období roku 1998 bylo zakončeno s mírným přebytkem, potýkal se ústav neustále s nedostatkem finančních prostředků. V závislosti na zdrojích bylo mnohdy nezbytné regulovat věcný obsah plněných úkolů, a to i v oblasti řešení úkolů výzkumu a vývoje. Vzniklá disproporce se i přes všechna pozitivní opatření MK ČR projevila v průběhu výstavby 2. etapy obnovy palácových zahrad, kdy dodavatelské kapacity byly daleko vyšší než disponibilní finanční zdroje.toto se negativně promítne zvýšeným nárokem na rozpočet a průběh prací zejména v roce 1999, ale i v roce 2000, neboť smluvně stanovený termín dokončení obnovy palácových zahrad i termín společensko-politický (slavností otevření v létě 2000) je nezbytné respektovat. S méně zřetelným nedostatkem finančních prostředků, ale přesto vážně omezujícím, se potýká sféra tzv. provozní režie. SÚPP byl nucen nařídit celý systém úsporných opatření v oblasti poštovného, telefonních poplatků, údržby stávajícího vybavení, externích služeb, cestovních nákladů apod., aby byl dodržen rozpočet Prakticky to znamená omezení odborného styku a činností ve všech formách s výrazným dopadem na jejich rozsah a kvalitu. Neméně důležitý je i fakt, že omezené zdroje vytvářejí minimální možnosti sociálního programu pro zaměstnance, a to až na hranici platných předpisů (kvalita pracovního prostředí, pracovní pomůcky, úklid apod.). Samostatnou otázkou je pak oblast závazně stanoveného objemu mzdových prostředků, kde stačí porovnat skutečně dosažené průměrné výdělky zaměstnanců SÚPP (bez vlivu výzkumu a vývoje) s celostátním průměrem. Přehled čerpání rozpočtu v roce 1998 Ukazatel Rozpočet (v Kč) Skutečnost (v Kč) % schválený upravený k plnění Výnosy celkem ,60 104,5 v tom: Výnosy z pronájmu ,50 74,6 Ostatní výnosy ,10 753,4 Dotace od zřizovatele ,00 100,0 15

16 Náklady celkem ,38 103,1 v tom: Spotřebované nákupy ,99 107,0 Služby ,32 109,0 z toho: - opravy a údržba ,60 87,3 - nájemné ,80 96,1 Osobní náklady ,00 99,3 z toho: - mzdové náklady ,00 99,4 z toho: - platy zaměstnanců ,00 99,7 - sociální pojištění ,00 98,9 - sociální náklady ,00 102,2 Daně a poplatky ,53 123,9 Jiné ostatní náklady ,54 90,3 Odpisy ,00 67,3 Hospodářský výsledek ,22 Systémové dotace ,60 99,7 5 Plnění hlavních úkolů 16

17 V roce 1998 Státní ústav památkové péče řešil 70 hlavních úkolů nebo se podílel na jejich řešení. Šlo o úkoly v této skladbě: I. ÚKOLY VÝZKUMU A VÝVOJE 28 úkolů z toho: I. A účelově financované MK ČR (8 úkolů) I. B institucionálně financované (13 úkolů) I. C účast pracovníků SÚPP na řešení úkolů výzkumu a vývoje financovaných mimoresortně nebo z grantů získaných jinými subjekty (7 úkolů) II. HLAVNÍ ÚKOLY ZADANÉ OPP MK ČR 21 úkolů III. OSTATNÍ HLAVNÍ ÚKOLY SÚPP 21 úkolů SOUHRNNÉ HODNOCENÍ I. ÚKOLY VÝZKUMU A VÝVOJE I. A Řešení účelově financovaných úkolů výzkumu a vývoje bylo v roce 1998 dotováno MK ČR částkou tis. Kč Výstupy z osmi účelově financovaných úkolů výzkumu a vývoje byly úspěšně obhájeny ve dnech před hodnotitelskou komisí MK ČR. Dva úkoly 06. (94 04) a 07. (96 03) byly ukončeny přijetím závěrečné zprávy. Na rozsah výstupů měla nepříznivý vliv skutečnost, že finanční prostředky uvolněné MK ČR pro řešení úkolů obdržel SÚPP opět až v závěru 1. pololetí 1998, což se dotklo zejména úkolů, jejichž řešení je do značné míry závislé na smluvním zajištění externích kapacit 02. (95 03) a 08. (95 92). V důsledcích z toho vyplývajících pro řešení úkolu 08. (95 92) SAS bylo dočasné stabilizace týmu kvalifikovaných pracovníků dosaženo až v průběhu srpna 1998 po zpracování návrhu podílu pracovních úvazků na řešení úkolu, jeho projednání s vedením SÚPP a po průběžné aktualizaci v důsledku neustále se měnících informacích o výši a termínu poskytnutí prostředků určených na řešení úkolu, včetně výše mzdových fondů, a to s účinností pouze do Plnění závazků nositele úkolu je nadále ohroženo i v roce 1999, především z důvodu absence garancí zadavatele (MK ČR) pokud jde o výši, skladbu a závazný termín přidělení finančních prostředků v tomto roce, ale i nositele úkolu, který nemůže z rozpočtu SÚPP uvolnit zálohy na dodržení pracovních úvazku řešitelského týmu ani na minimální provoz majetku pořízeného z investičních prostředků přidělených na řešení úkolů v předcházejícím období. I. B Na řešení institucionálně financovaných úkolů výzkumu a vývoje bylo SÚPP vynaloženo tis. Kč. V závislosti na tomto objemu finančních prostředků byly upřesněny výzkumné záměry úkolu na rok 1998, neboť polovina z nich musela být výrazně redukována, jmenovitě úkoly: I. B 03 (96 05), I. B 07 (97 03), I. B 08 (97 01), I. B 09 (97 04), I. B 12 (97 02), I. B 13 (98 13), rovněž musely být provedeny úpravy v položkové skladbě rozpočtu jednotlivých úkolů. V rámci úsporných opatření byl úkol I. B 08 (97 01) Záchrana movitého kulturního dědictví začleněn pod účelově financovaný úkol I. A 02 (95 03) Výzkum venkovských kostelů v Čechách. Jeho samostatný výstup byl oponován a příznivě přijat hodnotitelskou komisí MK ČR, která ale doporučila vrátit tento úkol opět do programu institucionálně financovaných úkolů. Z hlediska věcného hodnocení lze konstatovat, že všechny institucionálně financované úkoly výzkumu a vývoje byly řešeny v souladu s upřesněnými výzkumnými záměry, jejich výstupy byly řádně oponovány a přijaty hodnotitelskou komisí SÚPP dne I. C Úkoly v této oblasti SÚPP pouze eviduje, za výstupy jejich řešení bezprostředně nezodpovídá, dosažené výsledky sleduje s přihlédnutím k možnosti jejich využití v oboru památkové péče. II. HLAVNÍ ÚKOLY ZADANÉ OPP MK ČR Odbor památkové péče MK ČR zadal SÚPP do plánu na rok 1998 dvacet jeden hlavní úkol, z toho osm mimořádně řízených úkolů (MŘÚ). Na vyžádání ředitele OPP MK ČR předložil SÚPP zprávu o plnění MŘÚ samostatným spisem čj. 5326/98 již Všechny MŘÚ byly splněny, i když u dvou úkolů musel SÚPP řešit závažné problémy a zajištění těchto úkolů v roce 1999 si vyžádá přijetí mimořádných opatření. 17

18 Z ostatních třinácti hlavních úkolů zadaných zřizovatelem bylo jedenáct úkolů splněno bez závažnějších problémů, dva úkoly budou dokončeny v roce III. OSTATNÍ HLAVNÍ ÚKOLY SÚPP Do této části plánu hlavních úkolů SÚPP byly zařazeny úkoly, které vyplývají ze statutu SÚPP ve vazbě na zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči a zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty a z nařízení vlády ČR. Při upřesňování plánu hlavních úkolů SÚPP ve vazbě na rozpočet v roce 1998 byl původní počet dvaceti tří úkolů redukován na dvacet jeden úkol. Cíle úkolů a dosažené výsledky jsou uvedeny v následující zprávě o jejich plnění. Jména řešitelů označených patří spolupracovníkům, kteří nejsou zaměstnanci Státního ústavu památkové péče. Jejich seznam je uveden na straně!!! Mimo plán hlavních úkolů SÚPP v roce 1998 zřídil SÚPP na základě požadavku OPP MK ČR a zvláště k tomu určených finančních prostředků nový referát k zajištění programu Raphael. V 2. pololetí 1998 došlo k výraznějším personálním změnám v obsazení některých referátů na všech úsecích SÚPP včetně funkce vedoucího odboru PO (Ing. arch. Dagmar Sedláková). Vzhledem k ukončení pracovního poměru PhDr. Jiřího Belise k je referát zabezpečovacích systémů na ochranu movitých památek zajišťován od Michalem Padevětem. PLNĚNÍ JMENOVITÝCH HLAVNÍCH ÚKOLŮ I. A ÚKOLY VÝZKUMU A VÝVOJE ÚČELOVĚ FINANCOVANÉ MK ČR 01. (93 08) Morové sloupy v českých zemích ( ) Vedoucí projektu: PhDr. Vratislav Nejedlý, CSc. Spoluřešitelé: PhDr. Pavel Zahradník, Miloš Suchomel, prom. hist. *, Ing. Ivana Maxová, Jan Lebeda Vynaložené finanční prostředky: 627 tis. Kč Úkol je zaměřen na zpracování a vyhodnocení informací o tomto druhu sochařských památek na území ČR. Souhrnnou formou předkládá uměleckohistorická, historická a technologická data o památce a fotodokumentaci současného stavu. V roce 1998 probíhal terénní průzkum v okresech Pardubice, Hradec Králové, Náchod, Chrudim, Šumperk, Plzeň-sever, Plzeň-jih a Rokycany. Po předchozích terénních průzkumech (1997) v okresech Ústí nad Orlicí a Rychnov nad Kněžnou bylo dokončeno shromažďování a vyhodnocení příslušné archivní dokumentace a tyto údaje byly podkladem pro dvě publikace Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře (podle příslušných okresů). Soupisná práce o sloupech a pilířích v okrese Ústí nad Orlicí byla publikována v prosinci Údaje o sloupech v okrese Havlíčkův Brod byly publikovány v lednu 1998 v časopise Havlíčkobrodsko. 02. (95 03) Výzkum venkovských kostelů v Čechách ( ) Vedoucí projektu: Ing. Jan Sommer Spoluřešitelé: Ing. arch. Karel Kuča *, PhDr. Martin Ebel *, Ing. Petr Macek Vynaložené finanční prostředky: 595 tis. Kč Práci na Výzkumu venkovských kostelů opět v období první poloviny roku 1998 ovlivnil termín přidělení finančních prostředků. Na základě propracovaného systému pokračují terénní a archivní výzkumné práce. Značný rozsah prací byl zajišťován součinností s externími odborníky. Zpracovává se specializovaná bibliografie. Jednotlivé objekty jsou popisovány podle stanovené metodiky. Formulář, podle něhož se postupuje, eviduje stav zpracování jednotlivých objektů a jejich základní slohové a konstrukční charakteristiky. Další podrobnosti jsou zaznamenány formou psaných textů v pevné struktuře, která umožní typologické třídění. Vybrané památky jsou podrobovány hlubším průzkumům. Probíhá zpracovávání archivní dokumentace (sbírka map a plánů SÚA, výpisy farních kronik a dotyčných fondů SÚA PÚ R, SPS). Realizují se měřické práce. Postupuje fotografická dokumentace. Připravuje se zpracovávání historické ikonografie jako zdroje informací, který dosud nebyl systematicky zhodnocován. Vybrané metodicky významné práce byly publikovány nebo se jejich publikace v odborných periodikách připravuje. Práce, probíhající podle metodiky, aktualizované ve spolupráci s odborníky ze stavební fakulty ČVUT, byly schváleny oponentní komisí MK ČR. 18

19 03. (96 01) Památkově hodnotná vesnická sídla v ČR ( ) Vedoucí projektu: PhDr. Pavel Bureš Spoluřešitelé: PhDr. Lubomír Procházka, CSc. *, Ing. arch. Vlasta Vojtová * Vynaložené finanční prostředky: 791 tis. Kč Cílem projektu je plošný orientační průzkum všech vesnických sídel v ČR a jejich památkových hodnot. Na základě stanovené koncepce a jednotné metodiky probíhal průzkum ve 38 okresech, a to za spolupráce 33 spoluřešitelů. Získaná data včetně fotodokumentace jsou ukládána do počítačové databáze, kompatibilní s programem Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek. V roce 1998 byl průzkum ukončen v 8 okresech. Na základě terénních zkušeností byl upřesňován a objektivizován vstupní metodický podklad projektu na několika poradách řešitelů. (obr. Dobršín a Pístina) 04. (93 07) Evidence a dokumentace exteriérových barokních a rokokových mříží ( ) Vedoucí projektu: PhDr. Alena Horynová Spoluřešitel: Jan Lebeda Vynaložené finanční prostředky: 213 tis. Kč Účelem projektu je registrování a zdokumentování uměleckořemeslných součástí objektů - mříží z období baroka a rokoka. Evidence mříží vychází ze starší soupisové, encyklopedické a monografické literatury a je na základě terénního průzkumu doplňována o nálezy dalších, neznámých a nedokumentovaných hodnotných děl. Práce probíhají podle předem stanovené metodiky, výsledkem jsou evidenční údaje o jednotlivých dílech a fotografická dokumentace celku i detailů. V roce 1998 byla provedena identifikace mříží v okresech: Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Jihlava, Kroměříž, Třebíč, Uherské Hradiště, Vyškov, Zlín, Znojmo a Žďár nad Sázavou. Polychromované mříže byly zdokumentovány na barevné diapozitivy a na doporučení oponentní komise byly převedeny do elektronické podoby. 05. (96 02) Výzkum industriálních a technických areálů a objektů ( ) Vedoucí projektu: Ing. arch. Eva Dvořáková Spoluřešitelé: Ing. Zdeněk Rasl *, Doc. Ing. arch. Tomáš Šenberger *, PhDr. Jiří Merta * Vynaložené finanční prostředky: 551 tis. Kč Stěžejním záměrem projektu je zmapování unikátního technického dědictví s cílem vytvoření databanky a soustředění dokumentace o nejhodnotnějších, ale i zanikajících industriálních stavbách. Souhrnná stavebněhistorická a technologická informace včetně dobových fotografií a původních plánů je vstupním podkladem pro územně plánovací dokumentaci a stavební prováděcí dokumentaci v případě rekonverze staveb tohoto typologického druhu. V roce 1998 byly zkompletovány a dokončeny souhrnné elaboráty, zahrnující výzkum 3 okresů (Jablonec na Orlicí, Ústí nad Orlicí, okolí Varnsdorfu a Děčín). V současné době je k dispozici komplexní dokumentace celkem 102 objektů. Pro nejhodnotnější z nich jsou připravovány návrhy na jejich prohlášení za kulturní památku. Dne 6. října 1997 byla v prostorách Staroměstské radnice uspořádána výstava, která je putovní a je věnovaná ochraně industriálního dědictví. Prezentuje dochované hodnoty architektonickotechnického dědictví minulosti, je varovným mementem před dalším ničením těchto hodnot a ukazuje možné cesty jejich záchrany a dalšího zhodnocování. V roce 1998 byla prezentována v Brně, Ostravě, Příbrami a Bratislavě. (obr. Ratibořice - mandl) 06. (94 04) Využití speciálních polymerních sorbentů pro zlepšení kvality vnitřních atmosfér výstavních a úložných prostor památkových objektů ( ) Vedoucí projektu: Ing. Martin Dvořák Spoluřešitelé: Ing. Ivana Kopecká, Ing. Petr Holler, CSc. *, RNDr. Jiří Hradil, CSc. *, Ing. Jiří Labský, CSc. * Vynaložené finanční prostředky: 265 tis. Kč Cílem projektu byla příprava takových polymerních sorbentů, které by byly schopny v daném úložném prostoru regulovat hodnotu relativní vlhkosti, účinně sorbovat kyselé polutanty, eventuálně potlačovat negativní vlivy biologických faktorů. Jedná se o substituované polymery na bázi hemy a styrendivinylbenzenu. Byla srovnána schopnost sorpce z hlediska vlhkosti a byly proměřeny hysterezní křivky cca 20 různých sorbentů. V roce 1998 byly sledovány jejich schopnosti sorpce kyselých polutantů, jejichž zdrojem je obvykle konstrukční materiál 19

20 samotných vitrín (kyseliny octové a formaldehydu). Byla vypracována závěrečná zpráva a úkol byl obhájen Vzhledem k relativně krátkému období pro statistické vyhodnocení bylo při oponentuře doporučeno pokračovat v úkolu během roku (96 03) Maltovinové hmoty, používané pro výplně defektů historických omítek, zejména nástěnné malby ( ) Vedoucí projektu: Ing. Ivana Kopecká Spoluřešitelé: Ing. Dagmar Michoinová, Ing. Jindřich Bláha, CSc. * Vynaložené finanční prostředky: 169 tis. Kč Cílem tohoto projektu bylo připravit maltovinové směsi pro opravy historických nástěnných maleb a omítek, takových fyzikálních vlastností, aby vyhovovaly požadavkům konkrétních restaurovaných objektů. Jedná se zejména o kompatibilitu s doplňovaným materiálem z hlediska paropropustnosti a nasákavosti, vysokou adhezi k jednotlivým nesourodým vrstvám omítek, zpevňující účinek na narušený podklad, vhodnou pevnost v tahu i v tlaku, objemovou stálost, minimální obsah nežádoucích příměsí, zejména vodorozpustných solí. Byly nalezeny funkční závislost vlastností a chování směsi na jejím fázovém složení (tj. na množství a druhu modifikujících organických aditiv), byla navržena injektážní směs. Tato směs byla odzkoušena jak modelově, tak (ve spolupráci s restaurátory) na konkrétních malbách. V roce 1998 byl projekt rozšířen ještě o maltovinovou směs pro transfery nástěnné malby a směs pro povrchové tmely a bylo zahájeno patentové řízení na ochranu této řady maltovin. Jako první stupeň ochrany jim byl již během roku 1998 přiřazen tzv. užitný vzor. Projekt byl v roce 1998 úspěšně obhájen a ukončen. 08. (95 92) Státní archeologický seznam ČR ( ) Vedoucí projektu: Mgr. Lenka Krušinová Spoluřešitelé: Jelena Ambrožová, prom. mat., Ladislav Bečvář, Mojmír Bém *, Mgr. Irena Benková *, Tomáš Berkovec *, Mgr. Jindřich Beroušek * ( ), Mgr. Jan Blažek *, PhDr. Ivana Boháčová *, Petr Brestovanský *, Ing. Vladimír Brůna *, Mgr. Miroslava Cejpová *, Bohuslav Čáp *, Mgr. Zdeněk Čižmář *, PhDr. Vladimír Čtverák *, PhDr. Eva Čujanová, CSc. *, PhDr. Miroslav Dobeš *, Miluše Doffková, Bohumír Dragoun *, Michal Dragoun, Petra Effenberková *, Jiří Fröhlich *, PhDr. František Gabriel *, Martin Hložek *, Mgr. Jana Horáková, Mgr. Jaroslav Hudec *, PhDr. Dagmar Jelínková, CSc. *, Mgr. Marek Kalábek *, PhDr. Jiří Kalferst *, Mgr. Eva Kamenická *, Jiří Kastner, PhDr. Blanka Kavánová *, PhDr. Evženie Klanicová *, Mgr. Alena Knechtová, Mgr. Rastislav Korený *, Petr Kos *, PhDr. Oldřich Kotyza *, PhDr. Jaromír Kovárník, CSc. *, Mgr. Klára Kupčíková *, Jaromír Macek, Mgr. Andrea Matějíčková, Mgr. Dana Menoušková *, Mgr. Soňa Mertová, Bc. Milan Metlička *, PhDr. Jan Michálek *, Mgr. Blanka Mikulková *, PhDr. Karla Motyková, DrSc. *, Mgr. Petr Obšusta *, Mgr. Helena Osvaldová, Marek Parkman *, PhDr. Jiří Pavelčík, CSc. *, Mgr. Vladimír Peša *, PhDr. Jaroslav Peška *, Mgr. Marek Peška *, Zuzana Petříková, PhDr. Miloš Pistorius *, PhDr. Lumír Poláček, CSc. *, PhDr. Rudolf Procházka, CSc. *, Mgr. Pavlína Procházková *, Mgr. Jan Prostředník, Dr. *, PhDr. Alena Prudká *, Michal Přichystal *, Mgr. Pavel Rous *, Ludmila Řehořová *, Jaroslav Sadílek *, Mgr. Zuzana Sklenářová, Mgr. Klára Sovová *, Mgr. Pavel Stabrava, Marcela Stará *, PhDr. Věra Šaldová, CSc. *, Petr Šída, Jaroslav Škojec *, PhDr. Miroslav Šmíd, CSc. *, PhDr. Antonín Štrof, CSc. *, Lucia Šulová, Renáta Švecová *, Mgr. Arkadiusz Tajer *, Martina Tomášková *, Mgr. Petr Vácha *, Petr Vachůt, Mgr. Miroslav Vaškových *, David Vích *, PhDr. Petr Vitula *, Ing. Petr Volfík, Mgr. Dagmar Vorlíčková, PhDr. Jiří Waldhauser, CSc. *, Michal Zezula *, Mgr. David Zimola *, Antonín Zůbek * Vynaložené finanční prostředky: tis. Kč Projekt je koncipován jako dlouhodobý výzkumný úkol, jehož cílem je vytvořit mapu archeologických nalezišť na území ČR. Nedílnou součástí projektu je automatizované zpracování a vyhodnocování dat v prostředí geografických informačních systémů (GIS). V celé šíři projekt představuje celostátní informační systém o územích s archeologickými nálezy. Využívání průběžně aktualizovaných údajů a výstupů systému na úrovni regionálních archeologických pracovišť výrazně zkvalitní odborné podklady nutné pro rozhodování orgánů státní správy, tj. okresních úřadů, při hospodářských záměrech v území, zejména při územním plánování a stavebním řízení. Zpomalí se hromadné ničení archeologických nalezišť, ke kterému dochází v důsledku nedodržování platných právních předpisů stavebníky a zvýšení stavebních aktivit po roce 1990, aniž tomuto stavu odpovídá počet a rozmístění odborných archeologických kapacit. (obr. Státní archeologický seznam) V roce 1998 pokračovalo plnění úkolu sběrem archeologických dat (uzavřeno 26 smluv o dílo s archeologickými institucemi na zpracování, aktualizaci a doplňování 348 mapových listů a vyhotovení 20