Veverky Police nad Metují Linoryt

Transkript

1 Barevný rádcovský kurz Postavme školu v africe O poklad hradeckých měšťanů Drakiáda Krakonošův kerpálek Roverské akce Ringo Frisbee cup Petra Školoudová ČLK Pračolek Putování po Retezatu Open air festival Trutnov Okénko výchovných zpravodajů Veverky Police nad Metují Linoryt

2 Musím říct, že prázdniny uběhly jako voda. Při objíždění všech táborů jsem si liboval, jak si je vychutnám, nicméně objet třináct táborů, vlastní tábor, vzdělávací kurz a hele, on už je konec srpna. No a pokud školu neřešíte podobně jako já, čeká vás koncem srpna zkouška bytí či nebytí, což na dobré náladě rozhodně nepřidá. Zkrátka nic není ideální. Alespoň, že po té skautské stránce ty prázdniny stály opravdu za to. Navíc, pokud se podívám na příští skautský rok, myslím, že bude ještě lepší než ten předchozí. A pokud vás zajímá, co že na tom roce bude tak speciálního, rozhodně si pročtěte toto číslo, spoustu toho v něm najdete. Nezbývá mi, než si přát, aby ty další prázdniny byly o něco delší, ještě tak měsíc či dva navíc... Pohodové čtení přeje Martin Pavlík - Světluška Na Sedáka Drakiáda Scout frisbee cup Postavme školu v Africe Startér Krakonošův kerpálek Seznamovací schůzka O poklad hradeckých měšťanů Ringo turnaj víkend BRK 2

3 Každý vedoucí se jednou dostane do situace, kdy by rád předal svůj oddíl. Ti prozíravější se touto situací zabývají takřka od nástupu na místo vedoucího oddílu. Méně předvídavý vedoucí se může časem ocitnout před skutečností, že by rád předal vedení, ale není komu. Proto neodkládejte výchovu svých nástupců a začněte s ní už letos, máte jedinečnou příležitost a nemusíte pro ni chodit daleko. V listopadu se rozjede druhý ročník rádcovského kurzu BRK. Po jednoleté pauze se předvede v trochu jiném světle, možná o něco barevnějším, možná o něco vychytanějším, se spoustou novinek. Cílem kurzu není jen zábava a kamarádi, o které samozřejmě nebude nouze, ale především vzdělání a motivace rádců k práci a setrvání u oddílů. V posledních dvou číslech jsme vás informovali o termínech, ale pro jistotu ještě jednou. Na další info se můžete těšit zase příště, ale už teď můžete vybírat, koho na BRK poslat kapacita bude omezená, konkrétně dva rádcové za oddíl. Ideální věk je mezi třinácti a patnácti lety. Přihlašování bude spuštěno elektronickou podobou 7. září na A jak bude BRK zhruba vypadat? Na první schůzce se rádcové seznámí nejen se sebou na navzájem, ale i s průběhem kurzu, podmínkami absolvování a podobně. Během jednotlivých víkendů budou postupně získávat určité informace a dovednosti, plnit různé úkoly na místě, doma i v oddílu. Jednou z novinek budou patroni družin. Rádci budou pracovat ve družinkách a každá družinka bude mít svého patrona, tedy osobu, která se bude starat nejen o spokojenost účastníků na kurzu, ale i o dohlížení na plnění úkolů rádců. Bude to prostě takový průvodce a pomocník na cestě BRKem. Pokud se vám zdá, že toho bude hodně, tak se nemýlíte. BRK nebude jen plácání se od ničeho k ničemu. Půjde o systematickou práci na rozvoji rádcovských kompetencí. Kdo bude chtít absolvovat, bude muset něco udělat a občas se místo koukání na telku koukat do svého rádcovského zápisníčku. Věříme, že to bude mít smysl nejen pro rádce, ale i pro družinky, oddíly a vedoucí. Kontaktní osoba: Zipi - ZdenkaPavlisova@seznam.cz (zp) Termíny BRK Seznamovací schůzka 1.víkend 2.víkend 3.víkend

4 Pokud vám ty znaky, které máte před sebou, dávají nějaký smysl hurá! Patříte mezi ty šťastlivce, kteří umí číst, což zaručeně zvedá šance na vaše další uplatnění. Pokud chcete pomoci k lepší budoucnosti malým Afričančatům, přidejte se k šestému ročníku charitativní akce Postavme školu v Africe. Letošní ročník proběhne 6. až 10. října. Novinkou letošní sbírky je její spojení s doprovodným tématem, v letošním roce velmi ožehavým nedostatek pitné vody. Máte-li zájem o chození s kasičkou, prezentaci ve stánku, či cokoliv jiného spojeného s akcí, hlaste se u Fugase (fugas@hranostaj.cz). (Míša Šimáková) Středisko Rybárny pořádá v sobotu 3. října od půl desáté v klubovně na Rybárnách tradiční Drakiádu. Soutěží se ve dvou disciplínách, krása a technika, kterou posoudíme při letové zkoušce. Můžete se přihlásit do pěti kategorií: světlušky, vlčata, skauti, skautky, roveři. Konec akce předpokládáme ve 13 hodin. Veškeré další informace na nebo na mailu honzahol@gmail.com Těšíme se na Vás. (sk) Určitě si vzpomínáte na velké akční hry pro děti, na dávné Vyzvědače a loňského Mrazimora. Posledních osm let pořádali skauti z 1.oddílu ze střediska Želivka velmi podobnou akci pro několik oddílů. Letošní rok však přichází změna a akce je pořádaná pro všechny hradecké skauty. Hra se koná 21. listopadu 2009 odpoledne jak jinak než na Velkém náměstí a v okolí. Zkuste tedy zařadit akci do svých kalendářů, protože právě takové akce děti baví ze všeho nejvíc. Podrobnosti se dozvíte v dalším čísle skautflexu. (sve) 4

5 Naše Hradecké roverské společenství dostalo pozvánku na jednu velmi zajímavou sportovní akci, pořádanou kmenem dospělých. A protože sportovních aktivit roverů bylo prozatím velmi málo, rozhodli jsme se této akce zúčastnit. Úvodní text oficiální pozvánky mě natolik pobavil, že jsem se rozhodl ho ponechat celý. Kdosi kdysi kdesi prohlásil, že oldskauti jednou vyfuní na Říp a pak o tom rok mluví. Nabízíme všem kolomilovným oldskautům jedinečnou šanci dokázat, že díky svým zkušenostem a léty naježděným kilometrům dovedou pořád funět zatraceně rychle a že porazit ty usmrkance z RR v jízdě proti chronometru pro ně není žádný problém. Pro rovery tu pak máme možnost ukázat oldskautům, že už vážně patří do starého železa a že na kolo by měli nasednout tak akorát cestou do hospody. Zkrátka přijďte si zajezdit do našich nejvyšších hor a poměřit si své cyklistické síly na trati profilem hodným horských etap Tour de France (tedy skoro). Kdy: pátek a sobota října 2009 Kde: skautský dům Hostinné, krkonošské kopce Trasa závodu: Hrabačov Benecko, délka 10 km,převýšení 400 m Startovné: 0 Kč Podmínky účasti: funkční kolo, cyklistická helma, u roverů mladších 18 let písemný souhlas rodičů Registrace: v sobotu 17. října 2009 od 9.30 do v prostoru startu, mapku s cestou zašleme s přihláškou Kategorie: roveři, oldskauti, ostatní podle přihlášených V případě, že vás tato nabídka oslovila, ozvěte se Želvě na mail zelva.dz@seznam.cz. (sve) 5

6 Jako první celohradecká roverská akce nás čeká další díl oblíbených besed NaSedáka, a to 2. října od 17 hodin. Tentokrát přijede Mariana Ermlová Mája, která má za Junáka na starost sbírku Postavme školu v Africe. Ta se nedlouho po besedě uskuteční i v Hradci Králové, pokud chcete pomoci, volných míst je stále dost. Tajemnou akcí je Startér. Bude to motivační, ale i zážitková víkendová akce pro všechny hradecké rovery. Místo je tajné, ale rezervujte si datum 9. až 11. října, radí Želva. Celohradecká roverská schůzka v září nebude, četnost těchto schůzek se sníží. Podrobnosti v příštím FLEXu! (sw) Kromě Scout Frisbee Cupu si můžete na podzim zasoutěžit i v jiném mezi skauty oblíbeném sportu. Oddíl Poutníci pro hradecké skauty připravuje turnaj v ringu. Uskuteční se 21. listopadu v některé z hradeckých tělocvičen. Přesné místo konání nebylo do uzávěrky tohoto čísla dojednané. Hraje se v tříčlenných družstvech, ale místo v týmu se najde pro jednotlivce i celý oddíl. Na věku nezáleží, turnaj je otevřený všem věkovým kategoriím. Bližší informace přineseme v příštím čísle, ale s dotazy se už nyní můžete obracet na koordinátorku akce Bicy (bicy@seznam.cz). (sk) I letošní podzim se chystá Scout Frisbee Cup. Turnaj v kolektivním sportu s létajícím diskem zvaný Ultimate se uskuteční 3. až 4. října na novém místě. Hrát se bude na hřišti TJ Sokol u městských lázní. Jako vždy se zúčastní mnoho skautských i neskautských týmů a o krásné rychlé náběhy, přesné přihrávky a především odvážné rybičky nebude nouze. Přijďte se podívat, zaházet si a třeba si i zahrát. Vždyť létat je tak snadné! Více na sfc.animato.cz. (sw) 6

7 Na území Hradce Králové máme přesně šest skautských středisek a ta uspořádala celkem třináct dětských táborů. V tomto čísle vám přinášíme články z prvních čtyř, zbylé tábory svůj prostor dostanou v říjnovém a v listopadovém čísle. Neboli kdo svůj článek zaslal brzy, určitě ho tu najde, na ostatní se můžeme těšit příště. (sve) V tomto čísle 3. oddíl Poutníci 6. a 12.oddíl, Želivák 4.roj světlušek 18.smečka vlčat a 18.oddíl STOPA Náš tábor byl opravdu pekelný! Asi nejčernější skutek jsme provedli hned při odjezdu. Rodičům všech účastníků jsme namluvili, že si jejich děti půjčujeme na pouhých čtrnáct dní. Ale ne, kdepak! My jsme je unesli na dlouhých sedm let, a to rovnou do Tibetu! Za pár let se nám s nimi podařilo zažít tolik dobrodružství, kolik jich nezažije většina lidí za celý život. Zdolali jsme Nanga Parbat, byli jsme uvězněni v internačním táboře, viděli jsme východ Slunce z nejvyššího vrcholku Tibetské plošiny, setkali jsme se s Dalajlámou a bojovali jsme proti obsazení Tibetu Čínou. Čas je opravdu relativní. Sedm let za školní škamnou je nepředstavitelně dlouhá doba, ale sedm let v Tibetu uteče jako pouhých čtrnáct dní. (Ondřej Rejsek Veverčák) 7

8 Na letošním táboře Poutníků se událo mnoho pamětihodných událostí a protože Bicy se do toho nechtělo, připadl mi nelehký úkol, některé z nich zprostředkovat čtenářům Skautflexu. Jako obvykle se na táboře stalo ledacos plánovaného i neplánovaného, ale nejvíc mi utkvěly následující příhody. Mezi víceméně běžnými úkryty vynikl Profesor, který si schoval bonbony do KPZky a musel se s tím pochlubit vedoucím, čímž se zcela nechtěně sám udal. Každý rok stavíme na táboře tee pee, pro které nemáme předem dané využití. Což vede k tomu, že se v něm zašívají roveři, aby se věnovali hraní Dračáku, BANGu a dalším podstatným činnostem. Letos si dokonce půjčili oddílové celty, aby měli na čem spát. Bohužel, nikoho ze celou dobu nenapadlo je vyvětrat, nebo obrátit. Shakespeare by napsal: Je cosi shnilého v teepee oddílovém. Při bourání se naši drazí roveři přesvědčili o účinnosti přirozených procesů, kterým podléhá celta, ponechaná dostatečně dlouho v kontaktu s vlhkou zeminou. Jednalo se ovšem o pozoruhodný pěstitelský počin, některé plísně nabývaly poutavých barev a tvarů, jiné šířily po okolí rozličné vůně a pachy. Po letošních zkušennostech bude ovšem pěstitelská činnost na oddílovém majetku radikálně omezena. Do rejstříku místní sušenkové policie se nesmazatelně zapsal Radek a další pachatelé. Pod rouškou nevinného rozhovoru se pokoušeli přesvědčit opodál tábořící trempy, aby jim pomohli s pašováním sušenek na tábořiště. Jejich nekalé úmysly byly pochopitelně včas odhaleny, ale nepodařilo se nám zjistit, jestli přeci jen nějaký kontraband neproklouzl. Radek odmítá vypovídat, totožnost jeho spolupachatelů není známa, čímž pátrání sušenkové policie uvázlo na mrtvém bodě. Nicméně i tak se podařilo několik úlovků. Zaznamenali jsme i několik úrazů. To, že Rosnička si při pádu z koně zlomila ruku bych ještě pochopil. Je mi ale záhadou, jak si Léňa, po všech krkolomných hrách v lese, mezi větvemi a pařezy, dokázala zvrtnout kotník tím, že škobrtla o práh podsady. Zvrtla si ho dokonce tak šikovně, že musela odjet z tábora domů. Příští rok v rámci bezpečnosti proto ke školení o práci se sekyrou a pilou přidáme i krátkou přednášku Bezpečně lezeme do stanu. Když už je řeč o úrazech, nesmím zapomenout na výkon nejmenovaného člena oddílu. Neznámým způsobem dostal smůlu na zadní partie svého těla, což vedlo k přilepení kalhot k dotyčným partiím. Smůla se projevila jako velmi kvalitní lepidlo, protože se ji vůdkyni oddílu podařilo odstranit pouze s několika kusy kůže. Jak si možná povšimli pečliví čtenáři, nebyla zde řeč o spodním prádle a to z prostého důvodu, že dotyčný ho neměl. To se projevilo tím, že vůdkyně oddílu utrpěla po zákroku samotném menší šok a odmítla dále vypomáhat zdravotníkovi. 8 (Marek Hajžman Rovnátko)

9 Tábor našeho dívčího oddílu se uskutečnil druhou půlku července na tábořišti v Šiškovicích poblíž Slatiňan. Toto tábořiště bylo obklopeno lesy a nechyběla zde ani říčka, ve které jsme trávili spoustu slunného času. Hned několik dnů po začátku tábora se k nám zatoulala fena, kterou si ne a ne nikdo vyzvednou i přes naše nekonečné snažení. Naštěstí se majitelka asi po týdnu dostavila a odvedla si ji s úlevou, že ještě neporodila. Také se nám ulevilo. V druhém týdnu tábora jsme se vydali na výlet do Chrudimi a navštívili jsme muzeum loutek. A jaká byla vlastně celotáborová hra? Během čtrnácti dnů jsme se přenesli do království Orgon, kde již několik staletí vládne Rada starších. Sousední král Kazimír III. si usmyslel, že království chátrá, protože nemá svého krále. Hodlá ho tedy převzít pod své velení. Zavládl strach, nikdo tam krutovládce nechtěl! Jediné východisko bylo najít potomka posledního krále, který se vlády vzdal. Postupem času se zjistilo, že potomek není jeden, ale hned několik! Celé čtyři rodové linie plné potomků, ale kdo má být ten nejschopnější? Dále jsme zjistili, že v Orgonu dříve každý král byl zároveň dračím jezdcem a na světě stále ještě draci nevymřeli! Naštěstí se nám to podařilo zjistit brzy, získat dračí vejce a již v půlce tábora jsme měli vylíhnuté 4 dráčky. Začalo prověřování schopností (královských, jezdeckých i bojových) jak jednotlivých potomků, tak celých rodových linií. Nakonec jedna linie se ukázala jako nejschopnější, vládu převzala a pomocí draků jsme Kazimíra zase zahnali za hranice. Království bylo zachráněno! My jsme to řádně oslavili závěrečnou hostinou a nakonec se rozloučili se slovy: Na viděnou v září. (Terka Kulichová) 9

10 Po deseti letech táborů u vísky Sudslava jsme se rozhodli pro změnu a vyjeli jsme na střediskové tábořiště Zlatá Skála u Ostroměře. To však nebyla jediná změna oproti loňskému roku, tou druhou nepřehlédnutelnou byl tým táborového vedení, ze kterého odešlo do důchodu několik stálic posledních let. To dalo šanci mladému vedení ukázat, co v něm je. A že se toho zhostili myslím velmi dobře! Proto mě už následující dny nepřekvapili lehké šarvátky, převážení dědice na bezpečné místo, či velká závěrečná bitva, při které se vynořili na povrch taktické dovednosti táborníků. Museli totiž porazit několik římských jednotek v pohybu a donést jejich standarty do tábora, to celé samozřejmě stížené spoustou dalších nepříjemností. Vše bylo pro přehlednost znázorněné na velké interaktivní mapě, na které byl pohyb jednotek prováděn v reálném čase. Do tábora jsem se dostal až pět dní po začátku. Hned po vstupu na tábořiště mě udivil fakt, že všechny děti lítají kolem mě s mečem v ruce a na náměstíčku probíhá krutá řež. Po chvíli se dozvídám, že terčem je zřejmě několik římských vojáků. A pak že druidové byli mírumilovní. Jak je možná už patrné, tématem táborové hry byli druidové. Příběh poměrně jednoduchý, kdy bylo třeba zamezit rozpínání Římské říše, za pomocí nejrůznějších druidských kouzel a jak jinak než bojem. Tábor byl zajímavý ze spousty dalších důvodů. Celonoční přepad skautů z Kuklen, díky kterému se vedoucí vůbec nevyspali, jedna opravdu velmi drsná bouřka s přívalovými dešti a větrem tak silným, že padaly stromy všude možně, jen ne u nás v táboře a také velmi povedený návštěvní den se spoustou programu pro rodiče, to vše zakončené výtečným táborovým ohněm. Tábor to byl dobrý, líbil se, ale jednu věc už víme určitě. Příští rok se vracíme na Sudslavu, protože tam jsme doma a je to tam zkrátka nejlepší. (Martin Pavlík Světluška) 10

11 Rozhovor s Petrou Školoudovou Medvídětem otevírá velký seriál rozhovorů se střediskovými vedoucími. Petra vede středisko Rotunda a 2. skautský oddíl. Kdy jsi začala skautovat? Jaké to tenkrát bylo? Já jsem ke skautu přišla těsně před revolucí a to díky tátovi, který začal organizovat dvojku dřív, než bylo jasné, že režim padne. Mezi prvními se přihlásil k Občanskému fóru a k pomoci s dětmi. A díky tomu, že jsem měla tátu, který skautem žil, byla jsem na táboře už, když mi byl jeden rok. Ale nějak si to nepamatuji. Co tě ve skautu udrželo do dnes? Přišla jsem do styku s lidmi, kteří skautem prošli a hodně mi dali. Jeden z nich byl Raďka Andrýs, bývalý vůdce 2. smečky, ale bohužel se znovuobnovení Junáka nedožil. Takže i já se snažím něco vrátit dalším. Tvůj otec byl velmi aktivní skaut, můžeš mi o něm něco říct? Otec skautingem žil a byl skautem do konce života. A byl to skauting, co ho ve vězení, kde byl jako politický vězeň, drželo na živu. Ti, co ho znali, tak určitě potvrdí, že to byl i expert na vymýšlení blbostí, což kluky bavilo. A byl první, kdo prosazoval mladší do vedení, ať již oddílu, nebo střediska. Jediné, co mě mrzí, je, že se nedal zrealizovat projekt Šimkovy sady dětem. Ale politika má velkou moc. Třeba se ho podaří prosadit někomu dalšímu. Jaké okolnosti tě do této funkce přivedly? Bohužel jsme se dostali do situace, kdy jsme byli nuceni řešit obsazení funkce. Nadšená z toho nejsem. Ale s pomocí lidí ve středisku to snad zvládáme. Jaké máš povinnosti jako středisková vedoucí? Střediskový vedoucí zodpovídá za vše. U nás jsme hlavně museli dát do pořádku smlouvy a papíry ohledně Rotundy. Musím říct, že se snažíme pracovat jako tým a zatím funguje rozdělení úkolů. Kdy ses stala střediskovou vedoucí? Zhruba před třemi roky. 11

12 Potýká s vaše středisko s nějakými problémy? Slyšela jsem něco o pronájmu klubovny... Nějaké problémy se řeší pořád. Budeme žádat o prodloužení pronájmu, snad to dopadne dobře. Asi před čtrnácti dny jsem akorát řešila bezdomovce, kteří se ubytovali u Rotundy. A taky musím zmínit, že jsme vloni v listopadu za pomoci rangers odborně vymalovaly větší část klubovny a dopadlo to dobře. Jak jinak ve skautu působíš? Vedeš oddíl? Vedu 2. oddíl skautů, kde mám k ruce Vláďu Blažka, Pavla Ferkla a tři rovery. Jezdíte do zahraničí? Můžeš nám něco doporučit? Teď už ne, ale jezdili jsme na Intercamp a je to určitě dobrá zkušenost. Jinak jsme byli na všech akcích u nás kromě Klíče. Je to i pro děti zkušenost, vidí skaut i jinde a mají na co vzpomínat. Když jsme byli na táboře u Děčína, tak jsme jeli do Drážďan a největší zážitek pro ně byl automatický záchod ve vlaku. Stíháš jiné věci než skaut a zaměstnání? Tak určitě záleží, jak vyjde čas. Ještě se snažím sportovat, fotím a v zimě učím v lyžařské škole. Někdy se to taky skloubí se skautem. A propos, kde pracuješ? Pracuji v Datartu v Hradci. Jako středisková vedoucí jsi členem ORJ, co říkáš na práci mladých okresních zpravodajů? Určitě ji vítám, protože to ulehčuje i střediskům. Střediska na to někdy nemají lidi. Navíc mají šanci si něco zkusit. A pokud bude fungovat vzájemná komunikace, tak to bude mít přínos pro všechny. Má podle tebe smysl jednocení hradeckého skautingu? Pokud někdo nebude stavět hranice, tak není co sjednocovat. A k tomu slouží střediskové akce pro celý Hradec a jsou to právě vůdci, kteří by tam se svými dětmi měli dorazit. Určitě je dobré, že se hranice omezily, aby jich nebylo hodně. I já se snažím, abychom se pokud možno zúčastnili. A pokud nemůžeme, tak tam aspoň pošleme děti s rodiči. Čteš skautflex? Ano čtu. Je dobré, že akce už jsou na začátku, že se nemusí číst úplně vše. Protože zrovna články, ve kterých někdo na tři stránky popisuje, kde byl, fakt nemusím. Myslíš, že naplňuje svůj cíl informovat rovery a vedoucí o hradeckých akcích? Změnila bys něco? Určitě naplňuje. Je dobré, že se to dostane k roverům, kteří to můžou oddílákovi připomenout. A když si vzpomenu na ty naše, kteří se čertí, že se k nim akce dostala třikrát, tak to je jedině dobře, že se o ní ví. Jediné, co bych změnila, je informovanost směrem ven. Bylo by dobré se občas připomenout v novinách, aby o nás veřejnost věděla. Chceš něco vzkázat našim čtenářům? Přeji jim chuť do skautování. A určitě pokud budou mít chuť s něčím ve středisku pomoci, tak to každý střediskový jen uvítá. (sk) 12

13 Je na něco zaměřený? Mají hodně přednášek? A vaří tam vůbec dobře? Tyto otázky se mi honily hlavou, když jsem si kurz vybírala. Zatím jsem na něm zažila zahajovací výpravu v přírodě a deset dní na letním táboře. Víkend pod střechou a závěrečné zkoušky mě ještě čekají, proto nevím jestli jsem schopná dát na tyto otázky konečnou odpověď. Součástí byl i dvoudenní výsadek, kde jsme pátrali po stopách vědců a hledali informace o PraČolkovi. Pro zpestření každodenního programu jsme absolvovali spousty kratochvílí v podobě večerníčků, pokřiků, týmových her, společenských tanců, ale i nástupy a večerní ohně. Jsem si ale jistá, že vás tyto čekatelky prověří, jak po tělesné, tak po duševní stránce. Nejen proto, aby jste dokázali, že jste hodni stát se správným vedoucím, ale aby jste odhalili, co ve vás vlastně je. Třeba já bych si nikdy nemyslela, že budu schopná ujít 56 kilometrů, do toho hrát seznamovací hry a vnímat první přednášky. Asi takhle vypadalo naše první seznámení s tímto kurzem. Přírodu jsem nikdy neokusila z větší blízkosti, ale rozhodně jsem nečekala, že už začátek bude tak náročný. Když se mě někdo zeptal, co PraČolek, moc nadšení ze mě nevyzařovalo. Byla jsem vyřízená. Přesto jsem se zhruba po třech měsících vydala na letní část. Tam už nešlo o putování, ale spíš o vědomostně zaměřené přednášky jako zdravověda, myšlenkové základy skautingu, organizace a právo, ale i různé aktivity, rukodělky, sport a mnoho dalších. Když mi teď někdo položí stejnou otázku jako po první výpravě, odpovím na ni úplně jinak. PraČolek má skvělý tým instruktorů, kteří naučí, motivují a berou vás jako sobě rovné. Připravili nabušený program, u kterého se nikdy nezastavíte a hlavně se u něj nebudete nudit. Strávila jsem čas v přírodě v partě skvělých lidí. Neustále jsem měla pocit, že se zdokonaluji v něčem, co mě baví, a co jsem si zvolila jako životní směr. Ale jestli vás opravdu zajímá, jaké to na PraČolku je, není nic jednoduššího než se obrátit na mě nebo na Bžeka, který se mnou na kurz vyrazil. A nebo to vyzkoušet na vlastní kůži! (Zuzka Petříčková The Funky Losos) 13

14 Na letošní plány padlo vycestovat na dva týdny do Rumunska. Trochu se tam pokochat a třeba i něco nachodit na pohoří Retezat a Apuseni, které jsou součástí Transylvánie. Napěchovali jsme batohy, vyměnili si keš na rumunský plastový bankovky lei a vyrazili jsme. 14 Cesta byla pohodová, za třináct hodin se dvěma přestupy jsme byli na místě. S osmičlennou posádkou jsme se ale ještě snažili večer přesunout co nejblíž k horám, abychom mohli co nejdřív začít. Nicméně první spaní jsme spáchali v městečku Petrosani, kde už jsem nepochyboval, že jsme opravdu v Rumunsku. Za našimi stany stála kostra někdejší fabriky v dezolátním stavu. Tu jsme pojmenovali Panteon, poněvadž působila stejně majestátně a ze zdí zbyly akorát podpěrný sloupy. Atmosféru ještě doplnil štěkot místního psího osazenstva. A že těch ořechů nebylo málo. Ráno jsme se vydali na nádraží a pokračovali v cestě. Další zastávka bylo město Lupeni. Tam jsme marně hledali autobusové nádraží. Nakonec jsme čekali u rozšířené silnice, něco jako jsou u nás vykrojené autobusové zastávky, a doufali, že jsme správně. Sice jsme viděli nedaleko větší starší autobusy, ale kolem nás kroužili akorát nové, dalo by říct až zápaďácké, mikrobusy. Při čekání na ten, kterým jsme nakonec i jeli, jsme se rozhlíželi po městě. Paneláky tam nemají ani pořádné omítnutí, ale hlavně že se každé druhé okno může chlubit satelitem. Před některými stála i auta posledních modelů světových značek. A hned za zastávkou se skvělo torzo paneláku. Opět nedostavěná a rozebraná stavba, to asi patří k místnímu folklóru. O nefungujícím obrovitém vlakovém nádraží ani nemluvě. Opustili jsme město. Pan řidič u odbočky na štěrkovitou cestu povídal: Offroad. Special price for you. Předali jsme mu ty kýžené tři leiky a konečně započali se stoupáním na vrcholy Retezatu. Hned z kraje na nás čekal menší vodopád a pohled do zalesněného kopce. Asi po 50 metrech jsme nevěděli, kde podle mapy jsme. Jisté bylo jen, že začínáme na 900 m n. m., tak jsme šli prostě do kopce. Les vystřídala kleč, na nás přišla po 700 výškových metrech únava. Terén byl nesnadný, převážně kvůli tomu, že jsme nešli po správné cestě. Ale což, rozbili jsme tábor u neobydlené salaše a nabrali síly na další den. Kleč vystřídala cesta z kamení a občas to místo chození bylo lezení. I přesto, že jsme očekávali kvůli pochybným předpovědím počasí slunečno, bylo hodně proměnlivo. Pochodovali jsme za mlhy i za modrého nebe. To se mezi sebou ustavičně pralo. Cestou jsme nenarazili na žádného člověka, jediný život představovala rodinka polodivokých koní.

15 Než jsme to třetí den kvůli nepřízni počasí zapíchli na celý den na místě asi ve výšce 2200 m n. m, ještě se nám ukázal po hřebeni štrádující pes, nejspíš pastevecký. Netrvalo dlouho a potkali jsme prvního člověka. Byl to typicky vypadající bača. Pán v nejlepších letech, s vytahanou čepicí a přátelským úsměvem. Jeho pes se jmenoval Peleaga, stejně jako nejvyšší hora Retezatu, kam jsme měli namířeno. Ovečky se mu pásli na strmé louce, kterou na vrcholu lámal hřeben. Na jeho druhé straně jako by byl jiný svět. Oproti lučinám, lesům a zeleni jsme tam viděli jen moře kamení, občas nějaké to azurové jezero. Cesta byla příjemná, za den jsme zmákli i tři nejvyšší hory, na hřebeni jsme se z nadmořské výšky vychýlili nejvíce asi o dvě stě metrů, takže sice jsme si dali do těla, ale nadlidské výkony to nebyly. Lidí už jsme potkávali víc, přeci jen jsme se blížili centru pohoří. Vychutnávaje si podívanou jsme zdolali Peleagu, 2509 m n. m. Došli jsme tam za mlhy, ale nahoře se nám aspoň na pár minut rozestoupila a my se nabažili krátkým ale vydatným výhledem. Hory se v Rumunsku vážně povedly, jen co je pravda. Dolů jsme šli za deště, ale k jezeru Bucura jsme došli téměř suší. Tam jsme v neplaceném a asi i proto přeplněném kempu přespali. Další den na nás čekal večerní pochod. Ne, že bychom tomu tak chtěli, jen jsme prostě nebrali rumunské časové ukazatele s dostatečnou rezervou (a taky jsme si hodně přispali). Po trase jsme potkali ceduli, že za 3 a 3/4 hodiny zvládneme přejít přes vrchol zvaný stejně jak pohoří Retezat a skončíme za tu dobu v cabaně, což je taková rumunská chata na způsob hospody. Jenže i když jsme si kvůli nelehkým batohům a krkolomné stezce interval o dalších 45 minut doplnili, ani do něj jsme se nevešli. Ono totiž, vyšlápnout si po kamenech vrchol a posléze sejít necelý výškový kilometr dolů není žádná sranda. Nám to trvalo asi 6 hodin. Těžko tedy věřit dalším ukazatelům, aspoň že směr byl správný. To byla nejnáročnější část výpravy. Pak už jsme se přesouvali do Apusen, údajně nejdivočejšího pohoří. Ale o tom až v příštím čísle. (Standa Lang) 15

16 Tento festival, jemuž se též přezdívá Český Woodstock, letos oslavil již 22. výročí. Od 20. do 23. srpna zde vystoupila zhruba stovka kapel jak z Česka, tak ze zahraničí, kupříkladu z USA, Polska či Velké Británie. Je to prostě super festival! Na letošní Trutnov jsem se těšil snad již od konce toho minulého. Proto, když mi jedna kamarádka nabídla lístek za výhodnou cenu, neváhal jsem ani vteřinku. Teď mi už jen zbývalo sehnat někoho, kdo pojede se mnou. Volba nakonec padla na Lahváče a Tomáška od nás z oddílu. Ale i kdybych jel sám, tak se nemusím bát, že bych tam nepotkal nikoho známého. A teď už teda asi něco přímo ze samotného festivalového dění. Pátek: Vzbudili jsme se nezdravě brzo asi kolem osmý. Ať to už bylo strašným teplem, nebo hlukem všude kolem, to je jedno, ale bylo to prostě brzo! Proběhla snídaně a hurá někam na pivo. Původně jsme teda měli ještě v plánu nějakou koupačku, ale nějak jsme na to již neměli sil. Lahváč si vymohl, že půjdem na koncert nějakých rakousko-americkejch indiánů a kupodivu to nebylo špatný. V sedmnáct hodin pro mě přišel vrchol pátečního dne, a tím byla Mňága a Žďorp. Prostě naprosto super koncert, ještě k tomu v druhý řadě a chvíli i na Láhváčových ramenech. Ten den jsem ještě shlédnul Ready Kirken, který jsou sice bez Hrůzy nic moc, ale i tak to ušlo. Čtvrtek: Sraz na nádraží a ve odjezd směr Trutnov. Po dvou hodinkách jsme dorazili do kempu, postavili si stan a navázali kontakt s přátelskou slečnou sousedkou. Ještě než jsme mohli proniknout do areálu tak nám zbývalo zajít na nákup, protože to Láhvač v Hradci nestihl. Pak už hurá do areálu Bojiště čerpat festivalovou atmosféru. V osm hodin pro nás začíná festival vystoupením brněnských Čankišou, kteří byli mimochodem mrtě cool. Po nich následovali britští Primal Scream, kteří mě zejména druhou částí svého koncertu již moc nenadchli, což se ovšem nedalo říct o Lahváčovi a jeho nepředstavitelných tanečních kreacích. Po nich hráli ještě Pro-Pain, hardcore z USA, ale to už jsem byl sám v teple svého spacáku a těšil se na zítřek. Následovalo menší intermezzo a šel jsem se mrknou na Kryštofy, kteří oproti očekání velice překvapili a rozezpívali a rozhejbali zaplněnou hlavní scénu. Za zmínku stojí ještě koncert Vysáčů, což je klasika, dobrý museli bejt i Anti-Flag, ale místo nich jsem pařil na Jaksi Taksi, takže na Anti-Flag se zeptejte Bžeka. Závěrem a pro hodně lidí vrcholem bylo Sto zvířat, jejichž mínusem byl začátek koncertu o půl druhé ráno. To bylo na mě po náročném dni hodně a velkou část jsem ho skoro prospal. 16

17 Sobota: Od čištění zubů jsme si s Lahváčem na chvíli odskočili na NVÚ, který, přestože hráli ráno, tam měli značnou fanouškovskou základnu. Třešničkou na pomyslném dortu bylo, když jejich zpěvák požádal na pódiu svou přítelkyni o ruku. V tuto chvíli určitě uronil slzičku dojetí nejeden pankáč. Zbytek sobotního dne si prostě moc nepamatuju, takže to vezmu stručně. Je fajn, že zase hrajou Kurtizány z 25. Avenue, Blue Effect udělali chybu, že nepřijeli s Myšíkem, Monkey Business udělali show jako vždy, plivání ohně, striptýz a tak. Eva Pilarová byla bezchybná a po zásluze ji korunovali královnou festivalu. Neustále mě překvapuje, jak je možné, že tolik lidí zná její písničky. Příjemný oddech byl koncert sympatické slečny Candie Payne. Následně proběhla strašná spousta věcí, o kterých se zde nemůžu zmiňovat a do stanu jsem se dostal až kolem pátý ráno. Neděle: Poslední festivalový den a my jsme se probouzeli za zvuků kapely Boron. Hned po probuzení jsem se přesunul do areálu na Totální nasazení a pokračoval jsem ve včerejším ochutnávání burčáku, které jsem započal předchozí večer. Dobrá rada do života, nepijte burčáku zbytečně moc, neudělá vám to dobře. S klukama jsme si počkali na The Prostitues, kteří překvapili a potěšili. Po jejich skončení jsme si ještě jednou prošli všechny stánky se vším možným a já s Tomáškem jsme zamířili na Lorda Bishopa. Prostě to byl velkej plešatej černoch, co hrál i dobře na kytaru, prostě co dodat. Kdo neviděl nepochopí. Pomalu už se nám festival chýlil ke konci, všude kolem nás mizely pomalu stany a lidé s batohy na zádech mizeli směrem nádraží, a tak podobně. My jsme se, ale ještě k odchodu neměli. I když síly a hlavně peníze už zřetelně docházeli. Takovou hvězdou neděle pro mne byl Jiří Schmitzer, který tentokráte přijel i s kapelou, a tak mohl po několika letech proseb a slibů zahrát Prdel! Po něm přišli na řadu slovenští Polemici, kteří roztančili už pomalu řídnoucí publikum. Myslím, že za zmínku stojí ještě vystoupení The (International) Noise Conspiracy, podle mého mínění velice temperamentní kapela ze vzdáleného Švédska. Závěr festivalu patřil jako každý rok bubnování, které mi ovšem přišlo oproti minulým ročníkům hodně slabé. Jediným plusem bylo zapojení i diváků do vystoupení, ale i tak dávám palec dolů. A jelikož už bylo po půlnoci a mé síly v háji, tak jsem šel spát. Pondělí: Zabalit batoh a stan, chvíli pozevlit a vyrazit směr nádraží. Po cestě se ještě stavit v hospodě na oběd. Koupit si na nádraží jízdenku, nastoupit do vlaku, přestoupit v Jaroměři a odtamtud už domů. A tímto skončil letošní Trutnov. Zůstávají jen vzpomínky, které jsou ovšem k nezaplacení. 17 (Michael Tomáš - Pidži)

18 V minulém čísle jsme vám přinesli profily všech Hradeckých výchovných zpravodajů. V tomhle čísle bychom vás chtěli seznámit s tím, co vlastně výchovná rada dělá. Od naší první lednové schůzky jsme si předsevzali vyplnit mezery na těch místech, kde to třeba není úplně ideální, a podpořit tím střediska, potažmo přímo oddíly. Po zanalyzování situace jsme si zvolili pár úkolů a projektů, které mají podle nás cenu, ale doteď nikdo neměl čas se jimi zabývat. Z projektů, které se už úspěšně uskutečnily, bych rozhodně zmínil Barevný rádcovský kurz. Letos tato vzdělávací akce bude na přelomu podzimu a zimy, informace o něm najdete v tomto čísle. Druhým velkým projektem je vzdělávací akce Efekt, která volně navazuje na (D)Efekt?, který se konal koncem roku Kromě těchto velkých projektů jsme například znovu vytvořili okresní adresář činovníků a roverů a také projekt dotazníků kvality výchovy, které jistě většina z vás na táboře zaregistrovala. Pokud se nám vše podaří tak, jak máme naplánováno, myslím, že to bude úspěch. Přesto jsou oblasti, kde bychom ještě rádi zapůsobili a týká se to především oblasti nového výchovného programu, a to nejen stezek, ale i všech dalších produktů. Již teď vám mohu slíbit, že v příštím čísle tu najdete obecné závěry a výsledky z našeho dotazníku kvality výchovy, který nám oddíly vyplňovaly během prázdnin. Myslím si, že je na co se těšit, protože informace to budou rozhodně zajímavé. Efekt? 11. až 13. prosince 2009 kdesi ve Východních Čechách. Přípravy akce nám přerušily prázdniny, proto pro vás nemám úplně nové informace. Nicméně rozhodli jsme se poodkrýt základní rysy, kterých bychom se chtěli držet. Na rozdíl od první vzdělávací akce (D)Efekt?, která byla přeci jen více o teorii a prakticky jsme si toho moc nevyzkoušeli, bychom letos celou akci rádi posunuli právě do praktické roviny. Ještě samozřejmě nemáme obsah jednotlivých programových bloků, ale chceme se zaměřit na věci, které vám budou užitečné při práci s oddíly. Týká se to především příprav schůzek, výprav, plánů na rok a tak dále. Na akci bude moci přijet celá skupina z vedení oddílu, proto se budeme moci zaměřit na spolupráci v týmu, týmové role a podobně. Jedním z cílů akce bude, aby skupina získala konkrétní věci připravené k použití v oddílu a k tomu kupu nové inspirace. Kromě toho vás čeká spousta zábavy, dobrá atmosféra, zkrátka vše, co k tomu patří. Navíc se o vás budou starat staré známé hradecké tváře a k tomu i několik mimohradeckých. Efekt máme na žebříčku priorit velmi vysoko. Akcí na pobavení je dost, ale těch vzdělávacích je opravdu málo, a proto doufáme, že se s velkou většinou z vás uvidíme na místě osobně. Byla by škoda takovou akci prošvihnout. (sve) 18

19 Asi ne každý z vás ví, co zkratka JOTI znamená. JOTI, neboli Jamboree On The Internet 2009 je obdobou světového Jamboree, které známe všichni. Jak je patrno z názvu, JOTI probíhá výhradně na internetu. Pro podporu této akce probíhá také spousta doprovodného programu na webu Výhody JOTI jsou nasnadě. Děti se během chvilky spojí se zahraničními skauty, procvičí si jazykové dovednosti, získají nové kontakty, přes web Teepka i na naše skauty a k tomu zažijí hodně zábavy. Je to také jedna z možností dětem ukázat, že čas jde na internetu trávit i smysluplně. A vzhledem k tomu, že rozměr mezinárodního skautingu je velmi důležitý a ne každý má tu možnost se dostat na nějakou zahraniční akci osobně, je JOTI jedinečnou možností. Stačí se sejít ve dnech 17. až 18. října 2009 a být u internetu. (sve) Minulý rok se skupinka hradeckých roverů vydala na expedici, při které během 24 hodin objeli celou republiku. Tato akce probíhá již druhým rokem a pořádají ji skauti ve spolupráci s ČD a to formou soutěže. Zkuste vlakem překonat co nejvíce kilometrů v jednom dni a buďte nejlepší. Na první ročník akce se přihlásilo 40 týmů! Akce se koná dne 26. září 2009, kdy je den železnice a přihlašovat se můžete na webu krizem-krazem.unas.cz, kde najdete i zbytek informací. (sve) Podle letošní registrace je nás skautů opět o něco víc, konkrétně o 99. Celkově nás je Znamená to tedy, že za poslední dva roky jsme zastavili rychlý propad členské základny, a i když je nárůst pomalý, je to povzbudivá zpráva do budoucna. Přitom kolem roku 2000 někdo spočítal, že pokud bude úbytek registrovaných pokračovat stále stejným tempem, dostaneme se na nulu krátce po roce Pokles počtu členů se ovšem postupně zpomaloval a v roce 2007 se zastavil. Nezbývá než si přát, aby nárůst pokračoval a třeba ještě o něco rychlejším tempem. (sve) 19

20 Broumovské stěny, Broumov, Ostaš, Bezděkov, Suchý Důl. Všechna tato krásná místa a spoustu dalších najdete v okolí Police nad Metují, kam jsme s oddílem před rokem zamířili na výpravu. Střechu nad hlavou nám poskytli tamní skauti, Skaláci. Jejich skautský dům je umístěn v klidné části města. Klubovna svým návštěvníkům nabízí tři celkem prostorné místnosti, kuchyňku, wc a malou koupelničku s umyvadly. Místnosti jsou vytápěny plynem, takže v zimě neumrznete. Pro méně početné skupinky do patnácti lidí jsou k dispozici talíře a molitany na spaní, takže ešusy a karimatky nemusíte tahat. To je celkem příjemné, protože cestujeteli vlakem, musíte jít zhruba 3 km pěšky z vlakáče ve Žďáru nad Metují. Cena za osobu na noc je 20 korun. V případě zájmu můžete kontaktovat Hanďu ( ), nebo Kari ( ). Více informací se o Skalácích můžete dozvědět na jejich stránkách junakpolice.webpark.cz Tip: V jednom z prvních čísel FLEXu vás Skippy informovala o muzeu Merkuru, které je právě v Polici. (zp) Počet hráčů: libovolný Hrací území: vymezený prostor v lese, odpovídající počtu hráčů Pomůcky: oříšky, buráky a podobně (cca 6x počet hráčů) I když máme pocit, že je stále ještě léto, veverky už cítí blížící se podzim a obávají se zimy. Každý hlodavec totiž ví, že pokud nemá dostatečné zásoby jídla na zimu, může zemřít hlady. Nejprve rozdělíme hráče na veverky a veverky záškodnice, přičemž záškodníků je asi 10 % hráčů. Záškodnice byly přes léto líné a žádné oříšky nenasbíraly. Čekají, až si pilné veverky půjdou schovávat svoje oříšky a snaží se vypozorovat jejich úkryty, aby je mohly v zimě vybrat pro svou potřebu. Každá veverka dostane šest oříšků k úschově. Záškodnice ořechy nedostávají. Následují tři kola, ve kterých se potrava uschovává. V prvním kole se uschovají tři oříšky, ve druhém dva a ve třetím jeden. Záškodnice mohou libovolně procházet územím a sledovat, kam jsou ořechy schovány. Potom přichází období zimy. Veverky se probouzejí a hledají si svou potravu. Tato část hry je opět rozdělena na tři kola. V prvním kole jde veverka pro jeden ořech, ve druhém pro dva a ve třetím pro tři. Na konci zimy se všechny veverky i záškodnice sejdou a počítají své ořechy. Která veverka má méně jak šest ořechů zimu bohužel nepřežila. Možná je to trošku morbidní, ale trochu reality nikdy neuškodí. Hru si můžou užít jak malé světlušky, tak roveři, záleží na dynamice hry a schopnostech uvaděče. 20 (zp)