UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Bakalářská práce

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy Bakalářská práce Barbora Čiperová Tanec a jeho využití v hudební výchově Olomouc 2015 Vedoucí práce: PaedDr. Lena Pulchertová, Ph.D

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Tanec a jeho využití v hudební výchově vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a zdroje, které jsem použila. V Hradci Králové.

3 Poděkování Děkuji PaedDr. Leně Pulchertové, Ph.D. za odborné vedení a za cenné připomínky ke zpracování mé bakalářské práce. Barbora Čiperová

4 Obsah Úvod Tanec v kontextu hudební výchovy Pohyb a tanec v Rámcovém vzdělávacím programu Hudebně pohybová a taneční výchova žáků Taneční hra Rytmická gymnastika Tanec a hudba Druhy pohybu v hudební výchově Správné držení těla Rytmus Metrum Tempo Dynamika Tanec a jeho charakteristika Vymezení pojmu tanec Historie tance Druhy tance Taneční styly Standardní tance Latinskoamerické tance Výběr dalších nejpraktikovanějších společenských tanců Novější moderní tance Taneční volnočasové aktivity Taneční výchova Správné dýchání Taneční terapie Psychologický účinek tance Druhy tance využitelné v hudební výchově pro 2. stupeň základní školy a střední školy Rozdíl výběru tanců pro 2. stupeň základních škol a střední školy Párové tance Valčík Polka Skupinové tance Country Individuální tanec Taneční improvizace...36 Závěr Seznam použité literatury Anotace

5 Úvod Jako téma mé bakalářské práce jsem si zvolila Tanec a jeho využití v hudební výchově. Tanec je umění, sport, ale i zábava. Jedná se o nejestetičtější druh pohybu. Se samostatným tancem se setkáváme často, ať už formou různých kurzů nebo ve volném čase neprofesionálně. Zapojení tance nebo obecně pohybových aktivit do hudební výchovy už tak časté ale není. Proč je vhodné zapojovat pohybové aktivity do výuky hudební výchovy? Toto téma jsem si vybrala právě proto, že tanci se bohužel v rámci hudební výchovy dle mého názoru nevymezuje dostatečný prostor. V první kapitole mé práce se zaměřuji na Tanec v kontextu hudební výchovy. Nejprve poukazuji na Rámcový vzdělávací program a na to, co z něj v tomto ohledu vyplývá. Dále pak píšu o hudebně pohybové a taneční výchově. Jak spolu hudba a pohyb korespondují, řeším na konci této kapitoly. Druhá kapitola se zaměřuje na tanec a jeho charakteristiku. V prvé řadě zde vymezuji pojem tanec dle různých autorů. Poté představuji nejznámější taneční styly. Dále se zmiňuji o tanečních volnočasových aktivitách a taneční výchově jako samostatné jednotce. Poté ještě poukazuji na terapeutické účinky tance formou taneční terapie. Pokud jde o třetí kapitolu, tak v té už je poukázáno na konkrétní tance, které by se daly v rámci hudební výchovy využít a proč. Zmiňuji se také o rozdílu výběru tanců pro 2. stupeň základní školy a střední školy. Hlavními cíli mé práce je zdůraznit předmětnost zapojení tance do výuky a upozornit na konkrétní tance, které by se daly v hudební výchově využít. Zdrojů na toto téma jsem nenašla mnoho, nicméně klíčovou literaturou pro mě byly knihy od autorů: Degen, Viskupová, Sedlák, Knopová. Zejména ve třetí kapitole jsem pak při výběru tanců, které by mohly být vhodným doplněním výuky hudební výchovy, vycházela ze svého vlastního úsudku. 5

6 1 Tanec v kontextu hudební výchovy Tanec je laicky řečeno pohyb za znění hudebního doprovodu. Pokud jde o profesionální tanec, má jistý řád. Řídíme se v něm rytmem a předepsanými tanečními kroky. Hudební výchova je pak předmět vyučovaný ve školách a obsahující dějiny hudby, intonaci, hlasová cvičení a hudební teorii. Obsahem hodiny by tedy měla být jak teorie, tak praxe. Vzhledem k tomu, že se jedná o výchovu, měl by být při hodnocení kladen důraz na to, zda se žák snaží či nikoliv. Každý nemusí mít hudební talent. I přesto se ale dá s vyvinutím určitého úsilí v této disciplíně zlepšovat. V první kapitole se podívejme na taneční činnost a školní předmět hudební výchova jako na celek, či na ně pohlížejme jako na dva příbuzné pojmy. Tanec sice není dominantní činností při hodinách hudební výchovy, má ale své opodstatnění, a proto by neměl při výuce chybět. Pomáhá žákům osvojit si rytmus a učí schopnosti udržet stejné tempo po celou dobu tance/hudebního doprovodu. Má ale i funkci socializační, protože tanec je v tomto případě většinou párový či skupinový. Dále můžeme zmínit i fakt, že pohyb je sám o sobě zdravý. 1 Hlavní úkol hudební výchovy spočívá v estetickém vlivu hudebního umění na mladé generace a v probuzení estetického smyslu. Má poskytovat umělecké zážitky a utvářet kladný vztah k hudebnímu umění tak, aby u žáků vznikla potřeba účastnit se hudebního života naší společnosti a hudebně se seberealizovat. 2 Žáci by se měli během školní docházky zdokonalovat v několika hudebních dovednostech, a to; vokálních, poslechových, instrumentálních a hudebně pohybových ústících až v taneční činnosti. Co se týče žáka, Sedlák ho ve své Didaktice hudební výchovy pro 2. stupeň základních škol nazývá jak objektem, tak aktivním subjektem celého dění, který se zmocňuje hudby sám a touží po hudebním sebeuplatnění. 3 1 SYNEK, SEDLÁK a kol, 1984, str SEDLÁK,

7 1.1 Pohyb a tanec v Rámcovém vzdělávacím programu V legislativě České republiky je ustanoven tzv. Rámcový vzdělávací program. Ten je vymezen v závislosti na Školském zákoně č. 561/2004 Sb. Rámcový vzdělávací program udává rozsah učiva na základní škole a střední škole. Z Rámcového vzdělávacího programu vychází Školský vzdělávací program, který si ovšem tvoří každá škola sama. Vyplývá z toho tedy, že podrobné rozplánování učiva si uspořádává každá škola dle svého uvážení. Pro každý předmět o tom zvlášť rozhoduje tzv. předmětová komise. V Rámcovém vzdělávacím programu jsou vymezeny cíle, kterých by se měl pedagog držet při edukaci v hudební výchově. Pokud se zaměříme na pohyb spojený s hudební výchovou, setkáme se s ním na obou stupních ZŠ. Na prvním stupni ZŠ by měl žák reagovat pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřovat metrum, tempo, dynamiku, směr melodie. 4 V druhém období prvního stupně ZŠ se po žákovi chce, aby ztvárňoval hudbu pohybem s využitím tanečních kroků, na základě individuálních schopností a dovedností vytvářel pohybové improvizace. 5 Co se týče hudebně pohybových dovedností, požaduje se, aby žák za tuto dobu zvládl: taktování a pohybový doprovod znějící hudby, pohybové vyjádření hudby a reakce na změny v proudu znějící hudby, orientaci v prostoru. 6 Na druhém stupni se pak po žákovi chce, aby rozpoznal některé z tanců různých stylových období, zvolil vhodný typ hudebně pohybových prvků k poslouchané hudbě a na základě individuálních hudebních schopností a pohybové vyspělosti předvedl jednoduchou pohybovou vazbu. 7 Do hudebně pohybových činností Rámcový vzdělávací program zahrnuje: pohybový doprovod znějící hudby, 4 Rámcový vzdělávací program, 2007, str Rámcový vzdělávací program, 2007, str Rámcový vzdělávací program, 2007, str Rámcový vzdělávací program, 2007, str. 67 7

8 pohybové vyjádření hudby v návaznosti na sémantiku hudebního díla, pohybové reakce na změny v proudu znějící hudby, orientaci v prostoru Hudebně pohybová a taneční výchova žáků Do komplexního múzického rozvoje žáků patří již zmiňované hudebně pohybové reakce vyvolané hudebním vnímáním a přímým působením hudby. Při hudebním vnímání postihuje vnímající jedinec hudební proud, v němž jsou slity melodické, rytmické, dynamické, tempové a harmonické prvky. 9 Témbrová hudba určuje druhy tanečních kreací, které používáme. Francouzské slovo timbre znamená zvuk a od toho se odvíjí název témbrová hudba, která je moderním hudebním směrem využívajícím především barevnosti lidského hlasu a nástrojů. Díky témbrové složce hudby se mění charakter našich pohybových reakcí. Vrchní témbrově lehčí a světlejší tóny podněcují k lehčím opatrnějším pohybům. Hluboké témbrově těžší tóny naopak znějí masivně a podněcují nás k výraznějším pohybům. Je tomu tak proto, že u vyšších tónů slyšíme méně alikvotních tónů než u hlubších tónů, kde je patrná silnější vrstva témbrového obalu. Lze též pohybově vyjádřit hudební kontrasty. Např. legato si přímo žádá vláčné táhlé pohyby, kdežto staccato v nás spíše probuzuje touhu po kratších skotačivých pohybech. Díky hudebně pohybové nebo taneční výchově se dítě učí pracovat se svým vlastním tělem a postupně si ukotvuje smysl orientace v prostoru. Pohybem se také rozvíjí fantazie žáků a ukáže se jejich kreativita. 10 Autorky Dětských her a tanců z východního Slovenska E. Medvecká a M. Nemcová mluví taktéž o dobrém vlivu tance a hry na vývoj dětí. Pokud děti velmi rády tancují, může schopný vychovatel výchovou ke hře a tanci dosáhnout správného rozvoje jejich tělesných i duševních 8 Rámcový vzdělávací program, 2007, str SEDLÁK, 1984, str SEDLÁK,

9 vlastností. 11 Mezi tyto kladné vlastnosti a dovednosti pak zahrnují: správné držení těla, pružnou a ladnou chůzi, ladné pohyby, osvojený smysl pro rytmus a pro hudebnost. Řeč je též o lidských vlastnostech, jako jsou: smysl pro kolektiv, láska k práci, síla k překonání různých překážek, tužba po společenském úspěchu, jistota při veřejném vystupování, rozvaha, důslednost, schopnost rychle se pohybovat v okolí, disciplína, kritika a sebekritika. Zmíněná je i opačná stránka věci, a to potlačení nějakých zlých vlastností díky této aktivitě. Myslí se tím např. touha vyniknout za každou cenu v kolektivu na úkor ostatních apod. Správně usměrňovanou výchovou lze děti citově zušlechťovat, vyvíjet v nich krásnocit, podporovat jejich tvořivost, čímž se připravují na uměleckou práci. Před nácvikem tance je také na místě děti seznámit s mentalitou lidu, s přírodou daného kraje, kde tance vznikly, učí se poznávat a milovat svou vlast Taneční hra Taneční hru lze vnímat jako již specifickou formu taneční výchovy. Vychází z lidové tradice, kdy si děti hráli venku a u toho si zpívali a tančili. Do taneční hry zahrnujeme složky: hudební, pohybovou a dramatickou. V tanečních hrách se pracuje s jednoduchými melodiemi, které se ale neustále vyvíjejí. Co se týče pohybových prvků, základním je taneční chůze a dále to jsou např. poskočné kroky, cval stranou, podupy apod. Knopová ve své publikaci Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ upozorňuje na vhodnost propojit taneční hru s hudebním doprovodem na různé hudební nástroje žáků. Žáci si pak pomocí tanečních her osvojují intonaci a harmonické cítění. Existuje velké spektrum tanečních her na různý způsob. Jsou u dětí oblíbené svou nápaditostí Rytmická gymnastika Existuje více druhů hudebně pohybové výchovy. Jako nejznámější metodu hudebně pohybové výchovy s gymnastickým zaměřením označuje Viléma Novotná rytmickou gymnastiku. Tato disciplína je na pomezí tělesné výchovy a hudební výchovy, jelikož v ní klademe důraz jak na správné gymnastické prvky, tak na rytmus, který je velmi důležitý i pro 11 MEDVECKÁ, NEMCOVÁ, 1966, str MEDVECKÁ, NĚMCOVÁ, 1966, str KNOPOVÁ,

10 hudební dovednosti. Rytmická gymnastika není označována ani jako tanec, ale spíš jako druh sportu. Nicméně některé prvky z ní lze použít i právě v rámci hudební či taneční výchovy jako podpůrné mechanismy při osvojování si hudebních a pohybových dovedností. V publikaci Rytmická gymnastika a pohybová skladba se dále uvádí, že obsahem rytmické gymnastiky jsou právě hudebně pohybová výchova a taneční výchova spolu s cvičením s náčiním i bez náčiní. 14 Rytmickou gymnastikou se také zabývají Dagmar Šťastná a Jaroslav Mihule, kteří sepsali i její didaktiku. Autoři v ní píší, že z povahy práce v rytmické gymnastice je vidět, že neustále využívá proudu hudby jako jednotného celku. Toto bychom mohli vnímat jako společnou vlastnost všech druhů hudebně pohybové výchovy. V didaktice je dále zdůrazněna vazba mezi hudbou a pohybem, na kterou se klade důraz. Tato souhra je neustále připomínána právě proto, že ne vždy je ono splynutí naplněno. 1.3 Tanec a hudba Tanec úzce souvisí s hudbou. Bez hudby by pořádný tanec ani nebyl možný. Existuje mnoho společných atributů, kterými tato dvě umění oplývají. Je důležité uvědomit si jejich propojenost, která tvoří jeden celek. Tři musická umění, tanec, hudba a básnictví, mají společný kořen, musické praumění, pozůstávající z tance, hudby a slovního výrazu. Primitivní člověk, chtěje uvolniti vnitřní napětí způsobené radostí nebo bolestí, chtěje vyjádřiti svůj vnitřní stav, zpíval, mluvil a tančil současně. 15 Hudba plyne v čase. Tanec se však rozvíjí současně v čase i prostoru. 16 Výrazovým prostředkem hudebníka jsou tóny, kdežto tanečník se vyjadřuje pomocí gest, pohybů a postojů. Co se týče tvorby, existují dva druhy tanečníků. Ti, kteří k vyhledané hudbě tvoří tanec, což je častější nebo ti, co nejprve stvoří tanec a poté k němu hledají vhodnou hudbu. 14 NOVOTNÁ, PANSKÁ, ŠIMŮNKOVÁ, REY, 1947, str REY, 1947, str

11 Každopádně spolu musí taneční i hudební forma korespondovat jak z hlediska nálady, tak z hlediska kompozice. 17 Božena Viskupová se ve své publikaci Hudba a pohyb zamýšlí nad tím, jak jsou vyučovány hudební a tělesná výchova či přímo taneční výchova bez vzájemného propojení. Zmiňuje dokonce, že nejvhodnější by byl pedagog tělesné i hudební výchovy současně, což se v podstatě nevyskytuje. Žáci by měli být vychováváni tak, aby hudební a tělesnou složku chápali jako společný vjem. Autorka v knize píše: Považuji za důležité, aby hudební výchova byla neodlučitelně spojována s dynamickým rytmickým pohybem, a naopak, aby pohybová výchova byla spjata s živou hudbou. 18 Znamenalo by to tedy, že učitele tělesné výchovy by do hodin zařazovali cvičení na hudbu a učitelé hudební výchovy by se zaměřili na pohybový a taneční doprovod k hudbě. Viskupová také poukazuje na dlouholetou opomíjenost hudebně pohybové výchovy. Upozorňuje však na čím dál tím větší prosazování Orffovy metody v hudební výchově, která zdůrazňuje celistvý vývoj člověka pomocí hravé výuky hudebně-pohybových dovedností Druhy pohybu v hudební výchově Pohyb k hudbě patří. V hudební výuce můžeme jako pedagogové použít různé druhy pohybu, vycházíme z těch elementárních, nejjednodušších. Ty pak spojíme s hudebními projevy a tím docílíme prohloubení vztahu žáků k hudbě a podporujeme jejich citlivější vnímání hudby. 20 Nejčastější bývá tzv. hra na tělo. Je skvělým doplňkem a působí jako alternativa instrumentálního doprovodu. Dále můžeme zmínit volný pohyb při interpretaci nějaké písně. Žáci by neměli při zpěvu strnule stát, ale měli by splynout s hudbou, poddat se jí a použít 17 REY, VISKUPOVÁ, 1987, str VISKUPOVÁ, VISKUPOVÁ,

12 pohyb jako výrazový prvek. Nejdůležitějším pohybem v rámci hudební výchovy je ale tanec. Učí žáky vnímat jak své tělo, tak hudbu Správné držení těla Mezi složky hlasové i taneční výchovy patří v první řadě držení těla. Pokud se rozezpíváváme nebo interpretujeme již nacvičené písně, stojíme. Stoj má být mírně rozkročný (nohy mají kopírovat ramena). Ruce jsou podél těla. Zbytečně se nevrtíme, ale ani nestojíme křečovitě. Hýbeme se mírně tak, jak to cítíme z rytmu skladby. Pokud teprve nacvičujeme písně nové, sedíme. Sed je rovněž vzpřímený, nohy jsou chodidly na zemi. Jak v sedě, tak vestoje, by měl být zpěvák uvolněný. V opačném případě by jeho tóny mohly znít přiškrceně. 22 Když se zaměříme na správné držení těla z hlediska tanečního, je to neméně důležité než při zpěvu. Tanečník musí vnímat své těžiště, aby se při tanci nezakymácel a při nějaké figuře nespadl. Při většině tanců se jedná také o vzpřímený postoj, kdy naše záda vypadají téměř jako rovné prkno. Nehrbíme se, hlava míří pohledem rovně před sebe a váhu máme na přední části chodidel. Jako asociace se žákům může říci, že mají stát jako loutka, kterou někdo ovládá a vlascem vytahuje vzhůru. Podle Sedláka se žáci díky koordinaci pohybů při tanci stávají obratnějšími a vštěpují si do podvědomí správné držení těla Rytmus Rytmus je základní společnou vlastností tance a hudby. Stojí na něm jejich souhra. V hudbě se vyznačuje střídáním tónových délek a akcentů tónů, v tanci pak pohyby různého trvání. 24 Střídají se přízvučné a nepřízvučné doby. Rytmické hodnoty se zapisují notopisem v rámci jednoho taktu. Rytmus je další mechanismus, který by si žáci měli v hudební výchově osvojit. Nejčastěji se žáci učí nápodobou rytmu. Souvisí s ním i tempo a metrum. Žáci by měli být schopni 21 SYNEK, SYNEK, SEDLÁK, VISKUPOVÁ, 1987, str. 6 12

13 přizpůsobovat rytmus různým tempům. Rytmus se dá nacvičovat již od nejútlejšího věku. Např. velice užitečnou je hra král rytmu, kdy paní učitelka hraje nějakou písničku, a žáci jsou seřazeni vedle sebe a na střídačku tleskají čtvrťové doby. Pokud někdo zapomene tlesknout nebo tleskne nepřesně ve špatný čas, vypadává. Časem se správný rytmus u žáků zautomatizuje. Posléze si žáci mohou v rámci hudební výchovy také zkusit tančit. Tam se projeví, kdo má rytmické cítění a kdo nikoli. Pokud se tančí ve dvojicích a rytmicky silnější žák vede méně schopného, je to určitě účelnější, než když oba žáci tápou. Žáci se totiž samozřejmě učí také nápodobou. Možností jak u žáků zautomatizovat rytmus je spoustu. Jako další lze zmínit použití Orffových či jiných nástrojů. U této metody nácviku rytmu je výhodou, že zdatnější žáci dostanou obtížnější rytmus, slabší naopak rytmus jednodušší a každý je tedy uspokojen a cítí se užitečný, protože přispívá celku svou hrou. Postupně se pak samozřejmě zlepšují dovednosti konkrétních jedinců. Pomocí rytmu se dají vyjádřit různé emoce. Pokud je změna rytmu doplněna i vhodnou dynamikou, má to obrovský efekt Metrum V úzké spojitosti s rytmem je metrum, které udává taktové doby. Grigová ho popisuje jako systém, který člení časový průběh skladby a sled tónů na menší celky, ve kterých se střídají přízvučné a nepřízvučné stejně dlouhé doby. 25 Podle Viskupové je nejvhodnější způsob, jak u žáků probudit cit pro metrum, začít nejprve mluveným slovem. Zřetelně artikulujeme a přenášíme slabiky do hry na tělo pomocí tleskání, pleskání, dupání a luskání GRIGOVÁ, 2009, str VISKUPOVÁ,

14 1.3.5 Tempo Tempo znamená rychlost. Tempo v hudbě určuje rychlost, s jakou po sobě následují časové jednotky, taktové doby. 27 V baroku se tempo začalo v notách označovat podle italského názvosloví. To se dodnes mezinárodně používá. Tempo je však udáváno přibližné, hudebník i tanečník si ho může upřesňovat, jak se mu hodí. V hudbě i tanci je obecně rychlejší tempo veselejší nebo horlivé. Pomalejší tempo navozuje spíše klidnější smutnou či romantickou náladu. Tempo je důležitým výrazovým prostředkem skladby. Tempo rozdělujeme na 5 stupňů: pomalé volné mírné rychlé velmi rychlé. Tempo lze procvičovat tak, že tleskáme na různá místa a v různých polohách Dynamika Dynamikou rozumíme měnící se hlasitost v rámci celé skladby. Je jedním z nejdůležitějších výrazových prvků. Notopis stanoví dynamická znaménka pro různou intenzitu hlasitosti. Dynamická znaménka rozlišujeme od nejslabšího piana pianissima po nejsilnější forte fortissimo. Postupnému zesilování se říká crescendo a naopak zeslabování decrescendo. Diminuendo je pak pozvolné zeslabování. Proměnlivá dynamika dělá skladbu plastickou a zajímavou. Díky ní vyniknou nálady, které chtěl autor dílem projevit. 29 Odraz dynamiky v tanci se projevuje hlavně intenzitou pohybů, respektive jejich důrazností. Pokud chce tanečník vyjádřit nějakou slabší dynamiku a celkovou náladu, dělá jemné šetrné pohyby. Zachází se svým tělem jako s křehkým porcelánem, který někam přesouvá. Naopak silnější dynamika a citově horlivější nálada se zobrazí pomocí vehementních gest a ostrých pohybů. Představujme si to jako silný vítr, který se neohlíží na okolí a smete vše, co mu přijde do cesty. Sedlák uvádí, že hudebnímu andante odpovídá přibližně rychlost chůze, allegru běh, lentu volný pohyb apod GRIGOVÁ, 2009, str VISKUPOVÁ, GRIGOVÁ, SEDLÁK,

15 Pohyb spojený se zvukem lze samozřejmě také dynamicky odlišit. Pokud např. tleskáme v pianu či pianissimu, tleskáme jen dvěma prsty a velmi citlivě a zlehka. Pokud naopak chceme použít forte či fortissimo, tleskáme celými dlaněmi a ještě s určitým akcentem VISKUPOVÁ,

16 2 Tanec a jeho charakteristika Slovy R. S. Denise je tanec komunikace mezi tělem a duší. Vyjadřuje to, na co slova nestačí. 32 Umění je krásné právě v tom, že každý v něm může vidět něco jinak zajímavého. Vyjadřujeme jím pocity, které bychom jen těžko byli s to popsat slovy. V tanci lze velmi pěkně zobrazit mj. intenzitu daných pocitů, situací, příběhu, které jím chceme ukázat. Ve druhé kapitole si vymezíme pojem tanec podle různých autorů a charakterizujeme ho. Zaměříme se na historii tance, některé druhy a styly tance. Dále se zmíníme o tanečních volnočasových aktivitách, taneční výchově a taneční terapii. 2.1 Vymezení pojmu tanec Pojem tanec vymezilo více autorů. Tanec je umění tělesné rytmiky. 33 Takto tento druh pohybu charakterizoval Dr. Josef Müldner ve své publikaci Moderní tance. Zřejmě tím chtěl poukázat na úzkou souvislost s rytmem. Není tedy potřeba jen nadání pohybové, abychom mohli tanec provozovat, nýbrž je žádoucí i zdatnost hudebního rázu, zejména rytmiky. Pokud tanečník nemá rytmické cítění, nenaplní se skutečná hodnota tance. 34 V publikaci Kreativní pohyb a tanec ve výchově, sociální práci a klinické praxi popsala autorka Helen Payne tanec z jiného úhlu: Prostředkem tance je pohyb spolu se svými základními jednotkami, jako je tělo, čas, prostor, energie nebo síla. Pokud využíváme tanec jako umění, pak může být cílem například představení, procvičení nebo výuka. To je obvykle dáno kontextem a záměrem. 35 Z hlediska lidsky formativního definoval tanec zase Libiger ve své publikaci Moderní tance: Tanec je abecedou společenské výchovy. 36 Odkazoval tak na taneční kurzy, které také 32 TANEC&VĚDOMÉ TĚLO, MÜLDNER, 1923, str MÜLDNER, PAYNE, LIBIGER, 1940, str. 5 16

17 vedl. Obdoba těchto kurzů funguje dodnes. Společenský tanec v nás jistě zanechává i estetickou stopu. Nicméně i ostatní tance pracují s naší osobností, formují ji a zdokonalují Historie tance Tanec je považován za nejstarší umění vůbec. Vyvíjel se již od pravěku, kdy měl nejprve rituální charakter. Lidé jím vyjadřovali také různé emoce, jako např. radost nebo i smutek. V této době tanec ještě neměl žádnou striktní formu a působil dost neohrabaně. Projevila se v něm snaha o napodobení různých zvuků zvířat a přírodních jevů. Z těchto základů se později formoval samostatný druh umění, jak ho známe dnes. Ve starověku se pak tančilo hlavně za účelem uctívání Bohů. Bylo tomu tak např. v Egyptě nebo Řecku. Pro Řeky tanec znamenal jeden z hlavních pilířů jejich kulturního života. Důkazy o tom můžeme najít ve výtvarném umění, kde byl tanec často vyobrazen. Z čistě účelného pohybu se postupem času stává plnohodnotná lidská aktivita. Tančí se v pozadí různých obřadů, jako jsou např. svatby, pohřby, náboženské slavnosti apod. Tanec už je vnímán jako druh zábavy. Postupem času se dostává i do divadel. V období středověku se vývoj tance takřka zastavil. Dominantou byla víra, která ho spíš odsuzovala, nazývala ho ďáblovým nástrojem. Konci 12. století se říká období tzv. tanečního moru. Později se ještě označuje jako Tanec sv. Víta. Tato choroba se projevovala jako nervová neuróza z hladu, kdy se nemocný svíjí a kroutí, po psychickém uvolnění a odreagování se od válek, hladu a chudoby. 38 Název ale vznikl až ve 14. století, kdy se po celé Evropě válčilo s morem. Nemocní tanečníci tančili až do úplného vyčerpání. Až ve 13. století se situace uklidňuje a tanec se dostává zpět do divadel a i díky tomu se dále zdokonaluje. V období renesance zažívá tanec i umění vůbec největší rozkvět. Nejvíce se rozvíjel v Itálii, kde se jím nechali bavit papežové. Později se taneční dění přesouvá do Francie, kde se zdokonalují italské taneční figury. Objevuje se také poprvé tanec volta, který je doplněn o tzv. zvedačku, kdy je tanečnice vyzvednuta tanečníkem vzhůru. Tento tanec se postupně dostal do celé Evropy a byl velmi oblíben. Dalším oblíbeným tancem se stal menuet J. B. Lullyho, 37 LIBIGER, TANEČNÍ MAGAZÍN/NOVINKY Z TANEČNÍHO SVĚTA,

18 který se tančil na dvoře Ludvíka XIV v sedmnáctém a osmnáctém století. Na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století se začala utvářet Společnost národních mistrů, kterou tvořili tanečníci vzdělaní i nevzdělaní. Přelom osmnáctého a devatenáctého století se vyznačuje přechodem z tzv. figurálního tance na tanec kolový. Zástupci kolových tanců se staly hlavně valčík a polka, dodnes velmi oblíbené tance, které se učí mládež v kurzech taneční a společenské výchovy. Z Francie se tance též dostaly do zahraničí, jako např. do Rakouska aj. zemí. Dvacáté století přináší nové inspirace, a to zejména z oblastí Severní a Jižní Ameriky. Objevují se nové tance jako je foxtrot nebo tango. Taneční styly sice neustále přibývaly, ale nikde nebyla jasně dána žádná pravidla, takže každá škola tančila, jak chtěla. Tzv. internacionální styl byl vytvořen až anglickými učiteli tance. Stanovili pravidla a požadavky pro nejtypičtější tance, popsali nejpopulárnější variace a to vše zpřístupnili široké veřejnosti. 39 Mezi první a druhou světovou válkou se začaly do společnosti dostávat jazz a latinskoamerické rytmy. Byly to hlavně tance rumba a samba. Později se k nim přidal i swing. Druhá světová válka představuje jakousi taneční pauzu. Po ní se ale objevují další latinskoamerické tance, cha-cha a paso doble. Dále se pak objevuje ještě rokenrol a později rovněž svižný jive. Od 60. let mluvíme už o období moderních tanečních stylů. Začíná se objevovat scénický tanec nebo různé jiné moderní styly jako je hip hop aj. Tanec se neustále vyvíjí a každá doba má oblíbený jiný taneční styl. Společenské tance si ale stále drží svou tradici a patří k základnímu kulturnímu vzdělání Druhy tance Tance můžeme rozdělit na individuální, skupinové a párové. Tanec individuální je pouze pro jednotlivce. Ve skupinovém tanci se pak tančí ve větší skupině lidí, kde jsou přesně dány figury, které se opakují. Párový tanec pak znamená tanec ve dvojici, kterou tvoří zpravidla muž 39 TANEČNÍ MAGAZÍN/NOVINKY Z TANEČNÍHO SVĚTA, TANEČNÍ MAGAZÍN/NOVINKY Z TANEČNÍHO SVĚTA,

19 a žena. Do starověku se provozovaly zejména tance skupinové nebo individuální, poté se začal vyvíjet i tanec párový. Individuálními tanci v dnešní době jsou např. břišní tanec, breakdance, step, balet, výrazový tanec aj. Tance skupinové představují např. čtverylka, kankán nebo country tance. Pro páry jsou typické tance společenské, jako je rumba, waltz, polka aj. Dále lze dělit tance na lidové, společenské a scénické. Tancem lidovým chápeme ten, který vzešel od prostého lidu a každá národnost nebo kultura mu dala své jedinečné specifikum. Pomyslným opakem lidového tance je tanec společenský. Do něj zahrnujeme zejména tance dvorské. Scénický tanec je pak velmi podobný divadlu. V podstatě se jedná o taneční divadlo či divadlo formou tance Taneční styly Tanečních druhu i stylů bylo a je spousta. Dělit se dají dle různých kritérií. Pokud se budeme držet těch, které se stále ještě tančí, lze je rozdělit na tance klasické a moderní. Skupinu tanců klasických nebo také společenských zahrnují tance standardní, latinskoamerické a různé další, které se k nim také řadí, ale nejsou jako skupina nějak specifikované. Mezi moderní tance pak řadíme country, rock and roll, street dance, hip hop kulturu, old school dancing a new school dancing Standardní tance Standardní tance uměle vytvořili angličtí profesionálové koncem 20. let 20. století. Ti je vytvořili na základě dlouhodobých důkladných studií vybraných tanců, které nejvíce vyhovovaly mentalitě Angličanů jak z hlediska spotřebního, tak závodního. Tzv. Informal Conference přesně popsala pět vybraných tanců. Staly se jimi waltz, tango, valčík, slowfox a quickstep REY, DEGEN,

20 2.2.2 Latinskoamerické tance Tance Latinské Ameriky se zrodily v poválečné době, kdy byly oficiálně uvedeny na parket. V podstatě byly ale znovuobjeveny z meziválečného období, kdy nebyly tak známé. Přidaly se k nim pak ještě i úplně nové tance a rytmy a vytvořily tak dohromady jeden celek. K latinskoamerickým tancům řadíme sambu, cha-chu, rumbu, paso doble a jive Výběr dalších nejpraktikovanějších společenských tanců Foxtrot Foxtrot nebo také one-step se tančí v 2/4 taktu. Tempo je 60 taktů, respektive 120 dob za minutu. Jedna doba trvá ½ vteřiny a provede se na ni jeden pohyb/krok. Všechny pohyby se pak provádí klouzavou technikou. Při krocích vpřed, anebo zpět jdou nohy vždy těsně okolo sebe Polka Polku označuje Degen spolu s čardášem jako národní společenské tance. Zdeněk Nejedlý datuje vznik polky do období po roce Polka se dostávala na povrch v salónech východočeských měst, kde bylo tehdy velmi společensky živo. V polce se odráží prvky starších lidových tanců. Jiná verze říká, že polka vznikla obohacením krakowiaku o prvky českých lidových tanců v mladé české společnosti v okolí Hradce Králové. Každopádně ji stylizovali tamější taneční mistři a interpretována byla především mládeží. Jaromír Vejvoda je autor nejznámější písně Škoda lásky, na kterou se nejčastěji polka tančí. Tančí se v 2/4 taktu. Je to tzv. kolový tanec, kdy se tančí okolo sálu stále stejná figura (krok sun krok označováno v tanečních). Není přesně známo, jak vznikl název, známe několik variant Flamenco Flamenco je označení nejen pro tanec, ale i pro druh španělské hudby. V 15. století ho začali provozovat cikáni, kteří tam přišli z Indie přes Pákistán a Egypt. Ve Flamencu se mísí tedy španělská, indická, židovská a arabská kultura. Flamenca dělíme dle intenzity: lehké 43 DEGEN, LIBIGER, DEGEN,

21 (flamenco chico), střední (flamenco intermedio) a vážné/hluboké (flamenco jondo). Nejvýraznějším specifikem Flamenca je bohatá rytmika demonstrovaná hlavně doprovodným tleskáním. Dále je atraktivní zpěvem, hrou na kytaru nebo cajón. Jedná se o velmi živelný tanec, který je plný vášně a horlivých emocí Argentinské tango Tango se tančí v 2/4 taktu v tempu 30 taktů, čili 60 dob za minutu. Jedna doba trvá jednu vteřinu. Provádí se na střídačku 1 volný pohyb a dva rychlé pohyby. 46 Degen popisuje tango jako erotický jihoamerický tanec dodnes ještě ne zcela objasněného původu. 47 I v povědomí široké společnosti je tango vyjádřením vášně, touhy a lásky. Často bývá tančeno s růží v tanečníkově puse, aby se gestem ještě více zvýraznil afekt Mazurka Mazurka je lidový tanec, který má kořeny v Polsku. Od 19. století ji zařazujeme mezi společenské tance. Většinou bývá ve výběru tanců, které se mládež učí v tanečních. Oblíbenou variantou na plesech bývá tzv. líbací mazurka, kdy se při každém natočení obličejů k sobě musí partneři políbit. Tanec je to jednoduchý, takže ho zvládají i žáci ve škole v rámci hudební výchovy. Obvykle se pak tančí na píseň Měla babka čtyři jabka. Jedná se o třídobý takt, kdy první doba je členěna na menší celky, než je doba čtvrťová Čardáš Čardáš je původně uherským, později maďarským národním tancem. Vznikl ale z lidového tance, který od pradávna znali už Rumuni, Moravané a Slováci pod jiným jménem a zřejmě ho od nich poznali právě Maďaři. Tancoval se hlavně na venkově v csardách, krčmách a venkovských putykách. Lidový čardáš zdomácněl a stal se společenským tancem, jak v Maďarsku, tak na Slovensku. Dodnes existují tyto dvě větve čardáše. Maďarský čardáš má daleko ostřejší pohyby a je živelnější než čardáš slovenský. Ten je měkčí a figurálně bohatší. 46 LIBIGER, DEGEN,

22 Tancuje se ve 2/4 nebo 4/4 rytmu. Jedná se o párový tanec. Střídají se při něm pomalé vážné kroky s rychlými svižnými. Vtip tance spočívá v tom, že se tempo neustále zrychluje Novější moderní tance Country Country kořeny sahají až do Anglie v 16. století. Dnes takto nazýváme venkovské a městské tance z 19. a 20. století. Jakožto jeden z tradičních tanců je zařazován i do výuky v tzv. tanečních pro mládež. Jedná se o skupinové tance, kdy se během jedné písně prostřídají taneční dvojice. Tančí se v kruhu, ve dvou řadách proti sobě nebo v zástupu, ve čtvercovém postavení nebo v kolonách po trojicích. Nejlépe se tančí, pokud to někdo vede, zpravidla taneční mistr Rock and roll Rock and roll přišel na scénu v polovině padesátých let 20. století. Nejednalo se pouze o hudební směr, ale rock and roll probudil i specifický společenský proud a udal i nové taneční kroky. Dodnes se také vyučuje v tanečních. Navazuje na swing, jive a další. V této době se stávala více a více oblíbenější černošská hudba, což s tím také souviselo. Vyvíjel se rytmus, tzv. rhytm and blues a do popředí vystupovala elektrifikovaná hudba. Tančí se ve 4/4 taktu a hlavním principem je tzv. kick (malý výkop) nohou Street dance Pojem Street dance pochází z Ameriky a používá se ve dvou významech. Street dance lze přeložit jako tanec na ulici, tzn., že do něj můžeme zahrnout všechny tance, které se v tomto prostředí provozují. Zahrnuje se do toho i tanec méně formálního rázu, např. z nočních klubů apod. Zadruhé můžeme street dance označit jako nadřazený pojem pro hiphopové a funk dance styly. Konkrétně jimi jsou break dance, popping, locking, hip hop new style, house dance a další. Tyto tance se začaly objevovat v 70. letech dvacátého století a neustále se vyvíjejí Hip hop kultura Hip hop kultura vznikla v 70. letech v USA a není označením jen hudebního směru, ale také životního stylu. Rap je hip hopu sice blízký, ale je historicky starší. Naopak break dance a 48 DEGEN, BURIÁNKOVÁ, 1997 in TEORIE TANCE/FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ,

23 hip hop dance jsou stejně staré styly a také na sebe vzájemně působily. Dále se hip hop dance dělí na Old school dancing a New school dancing. Old school dancing Jedná se o první podobu hip hopu, která vznikla v 70. letech a trvala do let 80., kdy se začal tanec nápadně měnit. Díky tomu se stal také na čas ne příliš oblíbený. Znovu se v lepším kabátě dostane v 90. letech do Evropy a Japonska. Do Old school dancing zařazujeme Up-rock (Rocking, Brooklynrock), B-boying (Breaking, Floor-rocking), Locking, Elektric boogie (The Robots, Elektric Boogalo style, Popping) New school dancing V polovině osmdesátých let dvacátého století přišlo do popředí tzv. New school dancing. Dá se také nazvat new style, new york style, free style hip hop nebo nejpoužívanější hip hop dance. V tu dobu se začala měnit hiphopová hudba, tudíž i tanečníci museli provést jistou inovaci. Doteď byl hip hop dance celkem jednoduchý, ale s novinkami přišly i nové složitější tanešní styly, variac atd. a nedají se tedy určit žádné základní hiphopové kroky. Hip hop dance se stal poněkud obtížným tanečním stylem, který nezvládne úplně každý laik. Klade se velký důraz na propojení hudby s tancem. Tanečník by měl svým tancem zachytit to samé, co se snažil zachytit autor hudby, tudíž by měly být tyto dva obsahy v ideálním případě v dokonalé shodě Taneční volnočasové aktivity Děti se mohou setkat mimo školu s tancem a hudbou i v různých zájmových kroužcích. K tomu slouží základní umělecké školy. Hudební talent lze podpořit hrou na různé nástroje nebo zpěvem sólovým či sborovým. Co se týče tance, kroužků k rozvíjení pohybového talentu je nespočet. Mohou to být folklorní taneční spolky, step, aerobic, balet, moderní tanec (např. street dance, twerk apod.) a mnoho dalších. Mladý člověk se pak setkává s tancem v tzv. tanečních, kde se vyučují společenské tance a určité chování ve společnosti. Na kurzy chodí většina adolescentů. Zde se setkávají s prvními prvky etikety a estetiky. Kurzy jsou ale celkem drahé, a to zejména pro děvčata. Chlapci mají kurzovné naopak o dost levnější, protože nemají 50 TEORIE TANCE/FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ,

24 takový zájem jako děvčata. Nákladná je také výbava každého tanečníka/tanečnice, která obsahuje oblek/společenské šaty, taneční boty Taneční výchova Specifika taneční výchovy popsalo více autorů. Např. se jimi zaobírá taneční pedagožka Eva Blažíčková. Ve své knize Metodika a didaktika taneční výchovy se dívá na tanec z několika úhlů. Tanec vnímá jako neverbální sdělovací prostředek a účinný terapeutický prvek. Poukazuje na sociální hodnoty tance a zdůrazňuje důležitou roli improvizace v procesu sebepoznávání a v tvorbě. Slovo tanec vnímáme jako pohybové vyjádření přehodnocených citových stavů. 52 Podle Blažíčkové je důležité studium tance, poznávání jeho možností, pěstování kinetického cítění a smyslu pro proměnlivé prostorové vztahy, dynamika pohybu a cítění času. Tanec podle autorky vzniká ze zkušeností všedního života. Tanec se rodí z osobnosti. Na tvůrčím procesu se podílí její intelekt vytvářející formu; city dávající výrazu sílu; tělo, které je nástrojem vnější formy; a duch, nepostižitelný projev lidské bytosti, který ale všemu dává smysl. 53 Blažíčková v knize též pedagogům radí, že tanec by se měl vyučovat jako zážitek, který se pak stává součástí životní filozofie a životního stylu. Skrze tanec přijímáme všelijaké vjemy, ale také se jeho pomocí vyjadřujeme a sdělujeme své názory. Žádoucí je zaměřit se také na kvalitu pohybu. Je třeba znát určitá pravidla, kterými se tanečníci musí řídit a respektovat je. Další nutností by pak mělo být, aby je pedagogové vyžadovali i od žáků NÁVRATOVÁ, VAŠEK a kol., BLAŽÍČKOVÁ, 2005, str BLAŽÍČKOVÁ, 2005, str BLAŽÍČKOVÁ,

25 2.4.1 Správné dýchání Neméně důležité je dýchání. Nejvhodnější pro zpěv je tzv. žeberně brániční dýchání, při kterém se využívá celá kapacita plic. Bývá při něm stlačována bránice, která se brání a tím i aktivuje. Současně se rozšiřuje spodní část hrudníku. Díky vědomému ovládání bránice dochází k napětí, které nám umožňuje výdech regulovat. Zaměříme - li se na správné dýchání u tance, jistě bude technika stejná, nicméně zde nám půjde hlavně o pravidelnost a souhru s pohybem. Tanečník potřebuje stejně jako zpěvák umět dobře pracovat s dechem. U zpěvu zadržujeme dech, abychom z něj čerpali po nějaký časový úsek, při tanci je třeba dýchat pravidelně, aby se nám nezamotala hlava a udrželi jsme se na nohou. U některých pozic je však nutné také použít zadržovaný nádech, jako u zpěvu, jelikož na dechu stojí naše těžiště. Nelze však v takové pozici setrvávat dlouho. 2.5 Taneční terapie Tanec lze využít i tzv. léčebným způsobem. V Evropě nazýváme tuto disciplínu tanečněpohybovou terapií. Lze jí využít jak pro jedince s nějakým handicapem, tak pro běžnou populaci jako formu psychohygieny. Zastřešující organizací v České republice je asociace TANTER. Ta taneční terapii v souladu s pojetím ADTA 55 definuje následovně: Taneční a pohybová terapie je psychoterapeutické použití pohybu jako procesu posilujícího emocionální, kognitivní, sociální a fyzickou integraci jedince. Je formou psychoterapie, ve které je přednostním prostředkem změny pohyb. Tanečně-pohybová terapie je založena na interakci těla a mysli, přičemž tanec a pohyb jsou komunikačním kanálem. 56 V rámci této nedirektivní terapie se klient seznamuje se svým tělem z jiné stránky, než tomu bylo doposud. Učí se vyjadřovat své pocity tancem. Mnohdy to může vést k daleko lepšímu vykreslení klientových emocí, jelikož některé pocity se nedají pořádně vyjádřit slovy, spíše právě neverbálně. Taneční terapeut analyzuje pohyb klienta a tímto způsobem ho diagnostikuje American Dance Therapy Association 56 BIČ in DOSEDLOVÁ, KANTOR, 2013, str DOSEDLOVÁ, KANTOR,

26 Cíle taneční terapie podle TANTER jsou: cíle na pohybové úrovni, zlepšení interpersonálního fungování, zpřístupnění důležitých emočních témat a jejich vyjádření. 58 Nutné je zmínit, že taneční terapie není to samé jako terapeutický tanec. Taneční terapie se řídí kritérii obecné psychoterapie. Na druhou stranu terapeutický tanec se zabývá hlavně pozitivními účinky tance a není tak strukturovaný. V podstatě taneční terapie je více zaměřená jako podpůrná léčba, kdežto terapeutický tanec může působit i jen jako odreagování od každodenního napětí. Proto, když se na to podíváme z hlediska pedagoga hudební výchovy, terapeutický tanec lze vnímat jako doplňkovou náplň předmětu. Žáci si jednak osvojí hudební prvky (rytmus, tempo apod.) a jednak se i zrelaxují a rozvíjí svůj pohybový aparát Psychologický účinek tance Tanec má i určitý psychologický účinek, a to jak na tančícího jedince, tak na publikum. Vyvolává však u lidí různé pocity. Pokud tanečník zapojí nějakým, byť nenáročným způsobem do programu i diváky, tak z toho mají taktéž intenzivnější prožitek. Hybné pochody tělesné mají silný vliv na vědomí, především na citový život. Nejsou tedy důsledky pocitů, nýbrž fyziologickými nositeli pocitů. 60 Tanečník má z hudby jistý prožitek a ten pak předává i divákovi. 61 Z jiného úhlu pohledu se nad touto problematikou zase zamýšlí Helen Payne: Tanec jako umění a kreativní tanec mohou mít, podobně jako sport, terapeutické účinky, a přesto terapií nejsou, protože systematicky nerozvíjejí spojování vědomé a nevědomé zkušenosti ASOCIACE TANEČNĚ POHYBOVÉ TERAPIE ČR TANTER, DOSEDLOVÁ, KANTOR, REY, 1947, str REY, PAYNE,

27 3 Druhy tance využitelné v hudební výchově pro 2. stupeň základní školy a střední školy Vhodnost využití tance v rámci hudební výchovy jsme již zmínili. Je nutno ale říct, že ne všechny tance mohou být vhodné právě pro účely školního předmětu hudební výchova. A které konkrétní tance tedy využitelné jsou? Na tuto otázku budeme odpovídat ve třetí kapitole. Dále si popíšeme, pro jakou cílovou skupinu by to bylo. Zařadíme tance také do určitého historického období a charakterizujeme je. Jak tedy volit tance do výuky? V prvé řadě záleží jistě na cílové skupině (v našem případě třídě, ve které vyučujeme). Pokud víme, že pracujeme s žáky, kteří jsou hudebně i pohybově zdatní, můžeme si samozřejmě zvolit i složitěji dosažitelné cíle (obtížnější tance). Ovšem většinou na tom není celá třída stejně, tudíž musíme volit tance s ohledem na nejslabší žáky. Znamená to, že ačkoliv je obtížnost relativní, jejím obecným měřítkem pro celou třídu jsou právě ti, kterým tančení jde nejméně. Uvážit musíme také individualitu každého žáka. Někdo se ne příliš sebevědomě tanečně projevuje sám, jiný to naopak může preferovat před tancem v páru či skupině, protože se stydí a ostatní ho omezují v pohybu. Specifika žáků jsou ale různá. Samozřejmě, že vždy nebude jeden druh tance po chuti celé třídě, ale žáci se tím aspoň učí přizpůsobit celku. Úkolem pedagoga je hlavně to, aby zjistil, jaká je ve třídě preference a podle toho druh tance, který se bude tančit nejčastěji, vybral. Vhodné je ale určitě i zkusit si tance jiné, čímž uspokojíme zbytek třídy a ostatní si zase zkusí něco nového. Když se zaměříme na obtížnost tanců, může být ovlivňujícím faktorem rytmus či tempo skladby, na kterou tančíme. Pokud jsou doby ve skladbě zřetelné a kopírují taneční kroky, není problém. Ne vždy však tomu tak je. Pak už může dělat tančení méně hudebně nadaným žákům větší či menší potíže. 3.1 Rozdíl výběru tanců pro 2. stupeň základních škol a střední školy Pokud se zaměříme na žáky druhého stupně, volíme hlavně skupinové, popř. individuální druhy tance. Při skupinovém se třída navzájem podpoří a žáci v pubertálním věku se tak nebudou před sebou tolik stydět. Individuální tanec je pak vhodnější formou pro méně extrovertní jedince, kteří rádi pracují jen se svojí osobou a neradi se přizpůsobují ostatním. 27

28 Na střední škole už je situace poměrně jiná. V prvním ročníku obvykle mládež dochází do tzv. tanečních, kde se učí společenské párové tance. Díky kurzům se mohou s tímto druhem tance ztotožnit. Oproti tomu žáci 2. stupně základní školy nejsou ještě natolik duševně připraveni, aby párový tanec provozovali. Překážkou jim je hlavně stud z opačného pohlaví. Naopak na střední škole se stud promění v předvádění se a v zájem o opačné pohlaví či pozornost okolí obecně. Proto by párový tanec mohl být pro toto vývojové období adekvátní. 3.2 Párové tance Párové tance jsou nejčastěji provozovanými tanci. Pokud mluvíme o tradiční dvojici muž a žena, muž by měl vést dámu, být jí tzv. oporou. Dáma by se měla nechat vést a nesnažit se přejmout hlavní roli při společném tanci. Zpravidla tedy platí, že kvalita tance závisí zejména na muži. Párové tance jsou především pro dospívající mládež vhodnou kulisou při hledání podstaty své genderové role ve společnosti Valčík Jak a z čeho se vyvinul valčík, není úplně jednoznačné. První písemná zmínka o valčíku pochází z roku Němci tvrdí, že původ sahá k lidovému tanci alpských zemí nazývanému ländler. Měl několik označení, podle místa, kde se tančil, např. steirisch (Štýrsko), bayerisch (Bavorsko) apod. Jednalo se však ve všech případech o tanec v houpavém rytmu s točivými pohyby valčíkového rázu v tříosminovém taktu. Francouzi ovšem tvrdí, že valčík pochází od nich, a to z tance volta, což je provensálská forma gagliardy. Více pravděpodobnější je ale rakousko-německá verze, píše Degen ve své publikaci Společenský tanec ve dvacátém století. Valčík je zhruba dvakrát rychlejší než waltz. Tančí se nejčastěji v tříčtvrtečním taktu, někdy ale i v tříosminovém. Tempo je 60 taktů za minutu. Při tomto párovém tanci dělají tanečníci tři stejně dlouhé kroky naproti sobě. Jedná se o kolový tanec, takže se tanečníci během jednoho taktu jednou otočí a pokud to místo na tanečním parketu dovolí, otáčí se i kolem celého parketu, aby nebyli pořád na stejném místě. Důraz je na první době. Počítá se klasicky raz-dvatři. Müldner uvádí, že je možné využít zrychleného bostonového kroku, motýlka, kolébavky či milongového sklonu MÜLDNER,

29 Müldner při popisování valčíků použil tato slova: Používá plíživých, vlnivých kroků vpřed jako úvodu, přechází v běh tří špičkových kroků, provádí přísuny vpravo i vlevo a s neobyčejným účinem může užíti nato nejhlubšího sklonu bostonového, z něhož lehko přejde v šaséový valčík, nebo přísunu táhne se přisouvající se n. tanečnice s přitěsně a stejnoměrně vedle sebe, načež následuje vlnový vzestup na špičky. 64 Tanec valčík je vhodný, jak už bylo výše zmíněno, spíš pro střední školy. Na 2. stupni základní školy žáci získají povědomí o tom, co to valčík je a v nejlepším případě se i dozví, jak vypadá základní krok. Mají tak připravenou půdu pro střední školu, kdy se s ním setkají buď ve škole, nebo v tanečních kurzech pro mládež. Valčík je velmi jednoduchý. Taneční kroky nejsou nijak složité a přitom se dá tančit pokaždé trochu jiným stylem z hlediska provedení základního tanečního kroku. Vzhledem k tomu, že kroky mají být stejně dlouhé, utvrdí se v tempové pravidelnosti. Není příliš obtížné se ho naučit a žáci se nemusí myšlenkami díky snadnému základnímu kroku zaměřovat jen na pohyb nohou, ale také na ostatní skutečnosti, jako je ladnost svého vlastního pohybu, souhru s tanečním partnerem, cílený pohyb po kruhu apod. Vhodné je žáky předem motivovat poslechem. V případě valčíků je nepřeberné množství materiálu. Mezi nejznámější valčíky patří ty od F. Chopina, A. Dvořáka či B. Smetany, Květinový valčík od P. I. Čajkovského z baletu Louskáček nebo Na krásném modrém dunaji od J. Strausse. Z lidových písní to jsou např. Já do lesa nepojedu, Tovačov, Tovačov, Ráda, ráda. Ve škole lze s žáky tančit valčík na oblíbenou písničku z prvního dílu zpěvníku Já písničky Valčíček (str. 31) Waltz Tanec waltz pochází z Anglie, kde se vyvinul z amerického tance boston a evropského předchůdce valčíku, ländleru. Řadíme ho mezi standardní tance. Nazýváme ho tedy též anglický waltz nebo volný waltz či volný valčík. Jednoduše řečeno, jedná se o pomalý valčík. 65 Tančí se v tříčtvrťovém taktu. Tempo je 40 taktů či-li 120 dob za minutu. Jedna doba by měla trvat půl sekundy. Na každou dobu se provede jeden pohyb. Tři pohyby tvoří vždy jeden 64 MÜLDNER, 1923, str DEGEN,

30 krok. Všechny pohyby by se měly provádět tzv. klouzavě. Buď pata, anebo špička klouže lehce po podlaze. Taneční partneři, zpravidla muž a žena, se pak pohybují stejným směrem, tzn. každý na opačnou stranu než ten druhý. Základním pohybem je krok vpřed, krok stranou, přísun, čemuž se říká uzavřená změna (v angličtině closed change). Dále se pak provádí tzv. čtvrtobraty, před kterými se vždy udělají ještě dva spojovací kroky. Při spojovacích krocích je tělo vytočeno obličejem tanečním směrem. 66 U waltzu jsou kroky sice pomalejší, ale zato složitější než u běžného valčíku. Může se tedy žákům učit obtížněji. Waltz ale ještě zdaleka nezařazujeme mezi náročné tance, tudíž žáci ho mohou s přehledem zvládnout. Zde platí dvojnásob, že je výhodou mít za sebou kurz společenského tance, kde se waltz učí většinou hned v úvodních hodinách. Jako příklad waltzu ze soudobé hudby je možné zmínit např. píseň It is you od interpretky Dany Glover nebo píseň Skyfall, kterou zpívá zpěvačka Adele. Waltz lze s žáky tančit např. na Valčíček na rozloučenou, který je ve druhém díle zpěvníku Já písnička. 66 LIBIGER,

31 Obrázek 1: Noty na píseň Valčík na rozloučenou 67 Obrázek 2: Noty na píseň Valčíček JÁNSKÝ, 1994, str JÁNSKÝ, 2002, str

32 3.2.2 Polka Polka vznikla v městském prostředí v době Národního obrození jako právoplatný společenský tanec. Po roce 1830 se rozvíjí společenský život a s ním i zájem o umění. Ohlas revolučních událostí ve Francii červencová revoluce r s idejemi politickými i sociálními, polské povstání proti carskému režimu s velkými sympatiemi v nové české společnosti vyžadovaly i nové tance. 69 Čím dál tím více se od sebe začíná oddělovat vesnická a měšťanská společnost. Předchůdci polky jsou lidové tance, např. rejdovačka, skočná, třasák, kuželka aj. První písemná zmínka o polce je z roku Polka vznikla zřejmě v nějaké studentské společnosti v oblasti východních Čech. Mezi nejznámější polky patří: Louisiina, Jiřinková, Polka z českých tanců a ze symfonické básně Vltava od Bedřicha Smetany. Polka se dá tančit též na lidové písně: Kdyby byl Bavorov, Cib cib cibulenka, Na tom pražským mostě, Neťukej, neťukej. Polka má jeden základní krok, který se neustále opakuje po celou dobu tance, akorát se taneční pár pohybuje kolem dokola. Pohybovým základem je dvoudobě rytmizovaný krok přeměnný doprovázený lehkým nadskočením při třetím kroku. 70 Polku dělíme na lidovou a městskou, přičemž ta městská se bere jako ta klasická obrozenecká. Lze do tance ještě zahrnout dvoutaktový tzv. dvojpolkový krok. Polku by zvládli již žáci 2. stupně. Vhodnější je ale pro žáky střední školy, kteří se ji učí v tanečních pro mládež. Jelikož oba tanečníci mají stejné kroky, jde hodně o to, aby se rytmicky sjednotili. V tomto tanci by se nesouhra obzvlášť projevila. Škoda lásky je snad nejznámější polka, na kterou se tančí i v tanečních pro mládež. Volila bych ji i pro tanec na 2. stupni základní školy nebo na střední škole. Nejdříve je dobré píseň žáky naučit zpívat, poté se naučit tanec a nakonec obojí spojit. 69 HES, 1998, str HES, 1998, str. 4 32