TRANSDISCIPLINÁRNÍ DIDAKTIKA: O UČITELSKÉM SDÍLENÍ ZNALOSTÍ A ZVYŠOVÁNÍ KVALITY VÝUKY NAPŘÍČ OBORY

Transkript

1 TRANSDISCIPLINÁRNÍ DIDAKTIKA: O UČITELSKÉM SDÍLENÍ ZNALOSTÍ A ZVYŠOVÁNÍ KVALITY VÝUKY NAPŘÍČ OBORY Pavel Pecina KNIHY S, J., J, T., N, P., K, P. Transdisciplinární didaktika: o učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. Brno: MUNI Press,. s. ISBN Předložená odborná kniha má rozsah stran. Autorský kolektiv tvoří uznávaní odborníci na problematiku vzdělávání a vyučování. Text je rozdělen do následujících pěti hlavních kapitol: Úvod: Teoretická východiska výzkumu zaměřeného na kvalitu výuky Problém teorie praxe Problém poznávání hodnocení Metodika obsahově zaměřeného přístupu ke zkoumání a zlepšování výuky: inspirativní zdroje a procedura Didaktické kazuistiky metodikou A: vícepřípadová studie

2 V relativně rozsáhlé předmluvě autoři uvádějí problematiku obsahově zaměřeného výzkumu kvality výuky a problematiku sdílení znalostí v komunitě učitelů. Je naznačen i nadčasový a komplikovaný vztah mezi teorií a praxí, dvě rozdílné poznávací koncepce didaktiky (psychodidaktika, ontodidaktika) a zmíněna je metodika A jako nástroj zkoumání kultury vyučování a učení (s. ). Kniha navazuje na dříve publikované práce, zaměřené na kvalitu výuky (např. Kvalita ve vzdělávání: obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky). V úvodu je uvedena problematika transdisciplinární didaktiky jako diskurzivního pole pro oborové didaktiky. Dále je přiblížen fenomén obsahového zkoumání výuky a problematika transdidaktiky jako podpora sdílení zkušeností mezi oborovými didaktikami a nástroj překonání oborové izolovanosti. Z úvodu je patrné, že publikace cílí na výzkum didaktické transformace obsahu jako základ oborových didaktik (s. ). První kapitola se v rozsáhlém pojednání zaměřuje na problematiku teorie praxe (s. ). V této části je na vysoké úrovni objasněn vztah mezi teorií a praxí v pedagogických vědách, význam teorie a její vztah k praxi. Tuto část by mohly charakterizovat následující myšlenky: Teorie neaplikovatelná v praxi není dost teoretická. Myšlenky bez empirického ověření jsou prázdné, smyslový názor bez pojmu je slepý. Je zřejmé, že autoři se v této části snaží hájit teorii, která je smysluplná a aplikovatelná, pokud je dostatečné hluboká, podrobná a dostatečně vystihuje vztah mezi teorií a praxí, přičemž teorie a praxe je reprezentována příslušnými nositeli (akademici z vysokých škol a učitelé z praxe). Předmětem zájmu druhé kapitoly jsou otázky spojené s poznáváním a hodnocením (s. ). Tato část pracuje s následujícími konstrukty: kvalita výuky, relační pojetí výzkumu v didaktice, hodnocení jako nástroj zlepšení výuky, transformace obsahu výuky, gramotnost a kompetence, kotext a kontext, reprezentace obsahu, sdílení znalostí, teoretici a praktici ve stejném kulturním poli. Z uvedeného je patrné, že autoři na vědecké úrovni zdůvodňují obsahově zaměřený přístup ke zkoumání výuky, sdílení zkušeností a profesionální přístup k interpretaci vzdělávacích obsahů. Třetí kapitola je věnována metodice obsahově zaměřeného přístupu ke zkoumání a zlepšování kvality výuky (s. ). Metodika A je autorským dílem pracovního týmu z Institutu výzkumu školního vzdělávání, který se jí věnuje již od roku. Zkušeností s její aplikací jsou bohaté, což lze dokladovat desítkami publikovaných didaktických kazuistik. Zde je tato metodika výstižně popsána a demonstruje se její aplikace ve vzdělávací praxi. Za zmínku rozhodně stojí model hloubkové struktury výuky, který nahlíží na

3 proces dosahování vyšších úrovní osvojení vzdělávacích obsahů i s příklady (od tematické vrstvy přes konceptovou až ke kompetenční vrstvě). Čtvrtá kapitola cílí na metodiku A a didaktické kazuistiky provedené touto metodou (vícepřípadová studie). Kazuistiky jsou založeny na analýze videozáznamů zaznamenaných vyučovacích hodin. Bylo zpracováno celkem kazuistik výukových situací na všech stupních škol, které byly publikovány v řadě graduačních a vědeckých prací. Nejvíce kazuistik bylo vytvořeno v oborech školního vzdělávání na druhém stupni základní školy (cizí jazyky, český jazyk, matematika, fyzika, chemie, biologie, dějepis, občanská výchova, tělesná výchova, zeměpis). Další vznikly v oborech gymnaziálního vzdělávání. Mezi kazuistikami najdeme i případy z mateřských škol a případy výuky všeobecně vzdělávacích předmětů na střední odborné škole. Kapitola nepopisuje všechny kazuistiky. Jsou uvedeny jen vybrané případy zprostředkování obsahu v souvislosti s takzvaným utajeným poznáváním, odcizeným poznáváním, zavádějícím poznáváním a nezavršeným poznáváním. Je zřetelný také akcent na propojení transmisivního a konstruktivistického přístupu ve výuce v podobě zúčastněného (konstruujícího) poznávání. V této části čtenář nalezne i konkrétní případy (vybrané části) ze záznamů vyučovacích jednotek s následnou analýzou výukových situací z pohledu rozvíjejícího vyučování. Bylo vybráno samostatně publikovaných kazuistik, které reprezentují kvalitu učebního prostředí. Z analýz výukových případů lze vyvodit, že autoři ve výuce indikují několik stupňů výukových situací selhávající, nerozvinuté, podnětné, rozvíjející. Součástí studií jsou i tzv. alternace, tedy alternativní případ, jak by to mohlo být prováděno jinak a lépe. V doslovu autoři uzavírají řešenou problematiku a konstatují, že transdisciplinární didaktika je pokusem o nadoborový náhled na procesy vyučování a učení a o zobecnění oborově-didaktického hlediska. Tím dochází k překonání oborové izolovanosti oborových didaktik a nadoborový náhled na zkoumané jevy. Cesta ke kvalitě není jednoduchá a je už jen na čtenářích knihy, zda se touto cestou společně s autory vydají (s. ). V současné době již vyšla další publikace (Didaktické kazuistiky v oborech školního vzdělávání), která popisuje celkem vybraných případů, reprezentujících různé obory školního vzdělávání. Jak autoři poukazují v úvodu této práce, jedná se o úzce navazující publikaci, kterou lze označit za druhý díl Transdisciplinární didaktiky. Závěr Z výše uvedeného je patrné, že předložená kniha je vysoce inovativní až revoluční. Vyšla v ediční řadě Syntézy výzkumu vzdělávání. Jak poukazují

4 sami autoři, je dílem mnohem širšího okruhu lidí, kteří se na realizaci kazuistik podíleli. Jsou to jak akademičtí pracovníci, tak učitelé z reálné praxe. Toto společenství je známé pod označením Didactica viva neboli Živá didaktika. Jedná se o společenství zaměřené na oživení a zpřístupnění didaktiky. Více informací lze získat na webovém portálu hnutí ( V knize se pracuje s relativně novými fenomény, jako je transdidaktický přístup, obsahově zaměřený přístup ke zkoumání kvality výuky, rozvíjející hospitace, didaktické kazuistiky, sdílení zkušeností napříč obory, role učebních úloh, didaktické formalismy a další. Je patrné, že na řešenou problematiku se nahlíží nejen optikou pedagogických věd. Práce je zpracována na vysoce vědecké úrovni, a i když není jednoduché se zpracovanou teorií propracovat, lze ji doporučit ke studiu všem pedagogům a obecným i oborovým didaktikům na vysokých školách i studentům učitelství, kteří již zvládli obecnou (případně i oborovou) didaktiku. Studie se může stát východiskem oborově didaktických výzkumů a představuje obohacení didaktického a oborově didaktického myšlení a uvažování. Popis metodiky A a uvedené vybrané studie případů však mohou být inspirací i pro učitele působící v pedagogické praxi (kapitola ). Jedinou připomínkou je fakt, že publikace nechává poněkud v pozadí problematiku technologie výuky (výukové metody, organizační formy výuky, materiální výukové prostředky). Podle recenzentů knihy se jedná o zakládající text oboru transdidaktiky. Lze tedy předpokládat, že v další práci můžeme očekávat zaměření pozornosti i na tyto pilířové oblasti problematiky vzdělávání a vyučování. Transdisciplinární didaktika je doplněním a alternativou k existujícím didaktickým studiím, které jsou spíše taxonomizující. Je to jedna z cest k hloubkovému pojetí a práce se vzdělávacími obsahy ve výuce. Jako navazující knihu ke studiu lze doporučit právě její druhý díl (viz výše). Čtenáři neujde, že mezi kazuistikami nejsou zahrnuty žádné případy výuky odborných předmětů na středních odborných školách. V současné době se však vybrané kazuistiky již připravují. Prvními případy by měly být dvě případové studie dvou vyučovacích hodin odborných technických předmětů ze střední odborné školy ve Vyškově a dále jedna studie odborného předmětu oborů a služeb ze střední odborné školy ve Znojmě. Iniciátory těchto aktivit jsou kromě autora této recenze zejména učitelé z uvedených škol, kteří mají zájem a ochotu se těchto aktivit zúčastnit a podílet se na nich.

5 Literatura J, T., N, P., K, M.,. (). Kvalita kurikula a výuky: výzkumné přístupy a nástroje. Brno: Masarykova univerzita, S, J., J, T., N, P., K, P. (). Transdisciplinární didaktika: o učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. Brno: MUNI Press. ISBN S, J., S, J., U, K., N, P. (). Didaktické kazuistiky v oborech školního vzdělávání. Brno: MUNI Press. ISBN Autor Mgr. Pavel Pecina, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně, Institut celoživotního vzdělávání, Zemědělská, Brno, pavel.pecina@mendelu.cz