Zvláštní je marihuanový přípravek vyráběný v jihovýchodní Asii z kvetoucích a plodnatých konečků

Transkript

1 zdroj] Marihuana pocházející z mírného podnebného pásma je po sklizni zelená, během sušení dostane barvu zelenou či tmavě zelenou; zažloutnutí marihuany způsobuje sušení na slunečním světle. Květenství a plod rostliny obsahuje velice málo pryskyřice, a proto je nelze slisovat do tabulek. Evropská marihuana obsahuje více listů než severoamerická, která je složena hlavně z plodících a kvetoucích konečků větví. Chemické složení evropské marihuany je mimořádně pestré, protože se zasévají semena pocházející z různých zeměpisných oblastí, jejichž výsledkem je marihuana různé kvality. Severoafrická marihuana je světle zelená, případně žlutá, je to nadrobno nasekaná rostlinná drť, která neobsahuje semena a stonkové části. Západoafrická a karibská marihuana je po sklizni zelená, během sušení však zhnědne. Je dobře lisovatelná díky vysokému obsahu pryskyřičných látek. Při zpracování se plodnaté a květnaté části rostliny rozdrtí, avšak semena tmavohnědé barvy jdou rozpoznat. Karibské přípravky jsou obvykle horší kvality, protože obsahují hodně stonkových částí. Středoafrická marihuana je podobná západoafrické. Jihoafrická marihuana je blíž k evropským produktům, jak z hlediska barvy, tak i z hlediska většího obsahu listů. V Jižní Americe se vyrábí marihuana podobná karibské, tedy horší kvality, obsahující více vláknitých částí a méně pryskyřice. Indická marihuana má tři běžné typy: jedna z nich je hnědé barvy, je hodně lepkavá a je vyrobena z kvetoucích a plodnatých konců větví, druhá je pak tmavě hnědá nebo tmavě zelená látka podobná té jihoafrické, třetí typ je zelený, složený hlavně z listů. Zvláštní je marihuanový přípravek vyráběný v jihovýchodní Asii z kvetoucích a plodnatých konečků

2 Zpáteční let z Oaxacy jako by trval celou věčnost, ale obávám se, že se mi zdál nekončený jen kvůli Jitčině rozladěnosti. Ale co na tom, dostali jsme so domů a život se vrátil do běžných kolejí. Co běžných, více než běžných, prostě superběžných, pokud existuje takové slovo. Omluvil jsem se Jitce za své štiplavé poznámky o jejích rodičích a o oslavách svátku všech zesnulých, ona se naopak omluvila za své bezostyšné flirtování s povalečským toreadorem. Ve snaze upevnit naše nově navázané pouto nás Jitka oba zapsala do kurzu origami. Vida, manželství se mi srazilo na kus skládaného papíru. Po několika týdnech kurzu však musím připustit, že se mi skládání papíru zalíbilo. Origami je nádherné a uchvacující. V první hodině kurzu nám naše učitelka, usměvavá šedovlasá paní, jmenovala se Kateřina, vyprávěla strhující příběh o Tsunu On-gajší (Navráceném jeřábovi): Za dávných časů žil chudý lovec. Jednou narazil na jeřába chyceného do pasti. Slitoval se nad ním a vysvobodil ho. Za pár dní navštívila jeho dům překrásná žena a požádala ho, zda by u něj nemohla přenocovat. Za krátký čas se vzali. Nevěsta měla dobré srdce a byla překrásná, takže žili šťastně. Leč lovec nedokázal svoji ženu uživit. Jednoho dne mu řekla, že bude tkát látky, které by mohl prodávat na trhu, ale zapřisáhla ho, že ji při tkaní nesmí nikdy spatřit. Celé tři dny byla skrytá v chatrči a tkala. Pak vyšla a v rukou nesla nádhernou látku. Lovec ji vzal a odnesl do města na trh. Když ji uviděli obchodníci, byli látkou unešeni a platili za ni zlatem. Byla totiž jedinečná. Látku nazvali Tsuru-no-senbaori (tisíc jeřábových pírek ). Tento příběh mě uklidnil. Začal jsem objevovat krásu origami a rozhodnul jsem se, že si ve volném čase přečtu co nejvíce o jeho historii. Název origami byl vytvořen roku 1880 spojením slov oru (skládat) a kami (papír). Toto umění vzniklo již v prvním století n.l. v Číně. (Domníval jsem se, že vzniklo v Japonsku, ale Jitka mě rychle vyvedla z omylu.) Říká se, že v této době byl vynalezen papír a spolu s ním spatřilo světlo světa i skládání papíru. Číňané vyvinuli jednoduché vzory, z nichž některé se uchovaly až do dnešních dnů. Do Japonska Origami přinesli buddhističtí mniši v šestém století. Za chvíli si toto umění v japonské kultuře získalo své pevné místo: papír se používal v architektuře i v každodenních rituálech. Mnohé z raných vzorů se nedochovaly, protože první písemné pojednání o origami pochází teprve z roku 1797 a bylo nazváno Senbaduru Orikata (Jak složit tisíc jeřábů). Kan no mado (Zimní okno), obsáhlá sbírka tradičních japonských vzorů, byla vydána roku Origami vzkvétalo i v dalších částech světa. Arabové rozšířili tajemství výroby papíru v 8. století do severní Afriky a Maurové je odtud přivlekli do Španělska. Maurům, kteří se striktně drželi náboženských předpisů, nebylo povoleno vytvářet zobrazení živých bytostí. Skládání papíru se proto u nich omezilo na

3 geometrické tvary. Za časů inkvizice (Jitka se na mě ostře podívala, ale pak svůj výraz změnila v úsměv) po vyhnání Maurů ze Španělska rozvinuli Španělé tzv. papiroflexii (to slovo zní trochu bizarně). Tato technika je však ve Španělsku a Argentině dosud oblíbená. Otcem moderního origami je Akira Yoshizawa. V třicátých letech dvacátého století navrhnul tisíce modelů zpracovávajících různé náměty. Je tvůrcem systému čar a šipek, který se dnes při skládání papíru používá. V padesátých a šedesátých letech předváděl své umění na západě, a tak inspiroval mnoho dalších milovníků skládaní papíru na západě i v Japonsku. Výsledkem pokročilých technik skládání papíru jsou neuvěřitelně důmyslné a krásné modely. Jitka se v kurzu zaměřila na skládání ryb a mořských živočichů. Během prvních dvou týdnů složila kraba s velkými klepety, karase, nádherného mořského koníka, průměrnou oliheň a pootevřenou škebli. Použila vzory vyvinuté Barbourem, Andreozzim a Robinsonem. V poslední době začalo být oblíbené mozaikování v origami, ale jeho historie je dlouhá. Mozaikováním se označuje dlaždicovým pokrýváním plochy, která je bezezbytku zaplňována souborem dvojrozměrných figur bez jakýchkoli mezer nebo překrytí. Origami mozaiky se tvoří z plochého materiálu, nejčastěji papíru, ale prakticky z čehokoli, co po přehnutí dokáže udržet tvar.

4 Chemotypy marihuany[editovat editovat zdroj] Rostlina konopí setého Konopí vždy obsahuje určité množství kanabinoidů a podle jejich poměrného zastoupení v marihuaně bylo pěstiteli stanoveno 5 tzv. chemotypů. Liší se vzhledem, nemusí to však být pravidlo. typ - vysoké THC x nízké CBN. Obvykle pochází tropických oblastí od 30 rovnoběžky směrem k rovníku. Nejžádanější kultivary co se týče psychotropních účinků. typ - vysoké CBD x střední až vysoké THC. Většinou Maroko, Afghánistán, Pákistán. Kolem 30 rovnoběžky. Marihuana je droga, která se získává usušením květenství samičích rostlin konopí s obsahem nad 0,3 % THC. V České republice je legální pouze na lékařský předpis. Název marihuana je počeštěná verze španělského označení marijuana, které bylo poprvé použito pravděpodobně v Mexiku a vzniklo spojením dvojdílného ženského jména María-Juana (Marie- Jana).[1] Název byl použit i jako propagandistický prostředek boje proti pěstování a užívání konopí.[2] Slangově, zvláště pak jejími uživateli, bývá označována mnoha různými názvy jako tráva, ganja, hulení, skéro, kůra, zelí či skunk (původně název konkrétní odrůdy). Označení marijánka je archaismus[3] a v současné době se příliš nepoužívá. V konopné pryskyřici se vyskytují i jiné chemické látky. Bylo izolováno více než 30 éterických olejů a dva alkaloidy (ve zcela nepatrném množství) - cannabisativin a hordenin. typ - vysoké CBD x nízké THC. Většinou kultivary pěstované na vlákno a semeno. Používá se na přípravu koncentrátů - haše, oleje připravených izomerací nebo acetylací. Nad 30 rovnoběžkou. typ - střední až vysoké THC i CBD + THCV přes 5 % (propylderiváty kanabinoidů). Původně z Jižní Afriky, Nigérie, Afghánistánu, Nepálu, Indie. Kultivary vhodné pro medicinální použití. typ - psychoaktivní kanabinoidy do 0,3 % v sušině, tzv. legální nebo technické konopí. Někdy se zjednodušeně uvádí chemotypy dva - sativa a indica. Dá se říci, že Sativa je chemotyp 1, má schopnost přivodit stav označovaný jako «high». Má víceméně povzbudivé účinky. Oproti tomu Indica, chemotyp 2 nebo 3, obvykle navozuje stav známý jako stoned, i když poměr kanabinoidů a tedy i účinků je u Indicy variabilní. Vysoký obsah CBD, které má sedativní účinky, však tlumí povzbudivé účinky THC. Navozuje stav klidové relaxace, zkamenění (někdy se tento meditativní stav označuje jako soft neck). Vzhled a vlastnosti[editovat editovat

5 zdroj] Marihuana pocházející z mírného podnebného pásma je po sklizni zelená, během sušení dostane barvu zelenou či tmavě zelenou; zažloutnutí marihuany způsobuje sušení na slunečním světle. Květenství a plod rostliny obsahuje velice málo pryskyřice, a proto je nelze slisovat do tabulek. Evropská marihuana obsahuje více listů než severoamerická, která je složena hlavně z plodících a kvetoucích konečků větví. Chemické složení evropské marihuany je mimořádně pestré, protože se zasévají semena pocházející z různých zeměpisných oblastí, jejichž výsledkem je marihuana různé kvality. Severoafrická marihuana je světle zelená, případně žlutá, je to nadrobno nasekaná rostlinná drť, která neobsahuje semena a stonkové části. Západoafrická a karibská marihuana je po sklizni zelená, během sušení však zhnědne. Je dobře lisovatelná díky vysokému obsahu pryskyřičných látek. Při zpracování se plodnaté a květnaté části rostliny rozdrtí, avšak semena tmavohnědé barvy jdou rozpoznat. Karibské přípravky jsou obvykle horší kvality, protože obsahují hodně stonkových částí. Středoafrická marihuana je podobná západoafrické. Jihoafrická marihuana je blíž k evropským produktům, jak z hlediska barvy, tak i z hlediska většího obsahu listů. V Jižní Americe se vyrábí marihuana podobná karibské, tedy horší kvality, obsahující více vláknitých částí a méně pryskyřice. Indická marihuana má tři běžné typy: jedna z nich je hnědé barvy, je hodně lepkavá a je vyrobena z kvetoucích a plodnatých konců větví, druhá je pak tmavě hnědá nebo tmavě zelená látka podobná té jihoafrické, třetí typ je zelený, složený hlavně z listů. Zvláštní je marihuanový přípravek vyráběný v jihovýchodní Asii z kvetoucích a plodnatých konečků