Diplomová práce. Jana Kravčíková 2007/2008

Transkript

1 Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva Diplomová práce O c h r a n a l e s a Jana Kravčíková 2007/2008 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ochrana lesa zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

2 2 Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala doc. JUDr. Ivaně Průchové, CSc., a doc. JUDr. Ing. Milanu Pekárkovi, CSc., za vedení této diplomové práce, cenné připomínky a trpělivost.

3 3 Předmluva Cílem této práce je rozebrat a popsat ochranu lesa poskytovanou lesům současnou českou právní úpravou. Tato práce si v žádném případě nečiní nárok na podání vyčerpávajícího výkladu ke stávající právní úpravě v ochraně lesa, měla by být spíše jakýmsi nástinem a shrnutím hlavních instrumentů, které se k jeho ochraně uplatňují. Vzhledem k tomu, že podstatná část povinností k ochraně lesa je uložena především jeho vlastníku, věnuji v dalším textu značnou pozornost právě právům a povinnostem s vlastnickým právem k lesu spojeným. Kromě toho se v rámci této práce samostatně zabývám také ochranou pozemků určených k plnění funkcí lesa, tradičním institutem obecného užívaní lesa, specifickou ochranou lesa jako nedílné součásti přírody a krajiny, nástroji právní úpravou k ochraně lesa využívanými, institutem právní odpovědnosti a dozorem nad dodržováním povinností k ochraně lesa stanovených nebo uložených.

4 4 Obsah 1 ÚVOD PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY ZÁKLADNÍ POJMY KATEGORIZACE LESŮ OCHRANA POZEMKŮ URČENÝCH K PLNĚNÍ FUNKCÍ LESA OCHRANA LESA A VLASTNICKÉ PRÁVO POVINNOSTI VLASTNÍKA Povinnosti k ochraně lesa před škodlivými činiteli Povinnosti k ochraně při hospodaření v lese PRÁVA VLASTNÍKA OMEZENÍ A ODNĚTÍ VLASTNICKÉHO PRÁVA Náhrada za omezení vlastnického práva Omezení nebo odnětí vlastnického práva ve vyvlastňovacím řízení VLASTNICKÉ PRÁVO STÁTU OCHRANA LESA VE VZTAHU K INSTITUTU OBECNÉHO UŽÍVÁNÍ LESA OCHRANA LESA V REŽIMU ZÁKONA O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY OBECNÁ OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY Ochrana lesa v rámci územního systému ekologické stability krajiny Ochrana lesa jako významného krajinného prvku Obecná ochrana planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů Ochrana lesa v rámci krajinného rázu ZVLÁŠTNÍ OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY Ochrana lesa prostřednictvím zvláště chráněných území Ochrana lesa v rámci soustavy NATURA DALŠÍ USTANOVENÍ K OCHRANĚ LESA NÁSTROJE OCHRANY LESA ADMINISTRATIVNĚ-PRÁVNÍ NÁSTROJE KONCEPČNÍ NÁSTROJE... 64

5 5 6.3 EKONOMICKÉ NÁSTROJE ODPOVĚDNOST ODPOVĚDNOST ZA ZTRÁTY NA ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ Odpovědnost za škodu Odpovědnost za ekologickou újmu DELIKTNÍ ODPOVĚDNOST Správněprávní odpovědnost Trestněprávní odpovědnost PROTIPRÁVNÍ TĚŽBY V LESÍCH KONTROLA A DOZOR DOZOR V LESNÍM HOSPODÁŘSTVÍ DOZOR V OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY PŮSOBNOST ČESKÉ INSPEKCE ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ LESNÍ STRÁŽ A STRÁŽ PŘÍRODY ZÁVĚR RESUMÉ LITERATURA... 98

6 6 1 Úvod Les je jednou ze základních složek životního prostředí. Jde o jeden z nejsložitějších ekosystémů plnící nenahraditelné funkce, produkční i mimoprodukční, zájem na jejichž zachování je materiálním zdrojem jeho ochrany. Pokud jde o funkce mimoprodukční, jsou lesy přirozeným prostředím mnoha rostlinných a živočišných druhů, výrazně se podílejí na kvalitě ovzduší, zabraňují erozi půd, ovlivňují vodní poměry, jsou zdrojem ozdravného působení na člověka a místem jeho rekreace, předmětem vědeckého i výchovného působení a nezaměnitelným estetickým prvkem. I jejich produkční funkce, zejména pokud jde o zvěř a především dřevo, jsou ovšem důležité a mohou mít také zpětné pozitivní enviromentální dopady. Používání dřeva jako výrazně ekologického materiálu, který při výrobě, zpracování, spotřebě i likvidaci ve srovnání s jinými materiály většinou životní prostředí mnohem méně zatěžuje, bezpochyby přispívá k jeho ochraně. 1 Je tedy obecným celospolečenským zájmem trvalé a vyrovnané využívání a ochrana všech funkcí lesa jako cenného přírodního bohatství. Již v preambuli ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ústavodárce deklaruje odhodlání občanů České republiky společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní bohatství. Hlavní, a to především politickou, odpovědnost pak svěřuje státu v čl. 7 Ústavy, když stanoví, že stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství, čímž je i ochraně lesa poskytnut právní normou nejvyšší právní síly statut veřejného zájmu a obecný základ, na nějž pak může navazovat konkrétní právní úprava obsažená v předpisech zákonných a podzákonných. K ochraně lesa jako jednoho z nejsložitějších ekosystémů, slouží většina institutů a nástrojů chránících jednak životní prostředí jako celek, jednak jeho jednotlivé složky. Ochrana ovzduší, vod, půdy, rostlinstva a živočišstva coby složek životního prostředí, které ovšem současně participují na složité funkční 1 ŠIŠÁK, L. Důsledky omezení hospodaření v lesích plynoucího z požadavků na intenzifikované plnění mimoprodukčních funkcí lesa. In NEUHÖFEROVÁ, P. (ed.): Krajina, les a lesní hospodářství. Výzkumné záměry Fakulty lesnické a enviromentální České zemědělské univerzity v Praze. Sborník referátů. Praha: FLE ČZU v Praze, 2004, s. 93

7 7 soustavě lesního ekosystému a podílí se na zabezpečení jeho ekologické stability, je tak v podstatě ochranou lesa largo sensu. Pouze za předpokladu, že jsou zdravé všechny jeho složky, může být zdravý a funkční celý systém. Z tohoto úhlu pohledu tak lze do souboru právních norem přispívajících k ochraně lesa zařadit všechny prameny práva chránící životní prostředí obecně a všechny jeho složky. Ochrana lesa stricto sensu, kterou se budu především v této práci zabývat, se pak již zaměřuje na les jako specifický ekosystém. 1.1 Prameny právní úpravy Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Ústava), Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Listina; LZPS), Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen lesní zákon; zákon o lesích, LesZ) a prováděcí předpisy, Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně přírody a krajiny; ZOPK) a prováděcí předpisy. Rozbor relevantních ustanovení těchto právních předpisů a jejich interpretace je hlavní náplní této práce. Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o České inspekci životního prostředí; ČIŽP), Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o životním prostředí), Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákon), Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník),

8 8 Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích; přestupkový zákon). 1.2 Základní pojmy Lesem rozumí lesní zákon ve smyslu 2 lesní porosty, tj. stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa, s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Pojem prostředí zákon o lesích nijak nedefinuje, lze jej však vyložit jako celý lesní ekosystém se všemi jeho složkami, který tedy kromě půdy a lesních porostů na ní zahrnuje také vodu, vzduch, rostliny v bylinném patru lesa a živočichy v lese žijící, to vše ve vzájemných vazbách 2. Pozemky určené k plnění funkcí lesa lesní zákon v 3 rozlišuje na pozemky lesní a pozemky jiné. Lesními pozemky rozumí pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle 13 odst. 1 lesního zákona, jinými pozemky pak zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství. Pokud by vznikly pochybnosti o tom, zda se jedná o pozemky určené k plnění funkcí lesa, je povinen rozhodnout orgán státní správy lesů, kterým je místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Ten také může na návrh vlastníka pozemku nebo s jeho souhlasem rozhodnutím konkrétní pozemky za pozemky určené k plnění funkcí lesa prohlásit. Lesní zákon v cit. 3 výslovně stanoví, že za pozemky určené k plnění funkcí lesa nejsou pokládány školky 2 PEKÁREK, M. Dvě úvahy k problematice právního režimu lesů, zejména v chráněných územích. In DAMOHORSKÝ, M. STEJSKAL, V. (edit.): Právní úprava ochrany lesa. Procesní právo ochrany životního prostředí. Sborník z mezinárodní konference. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta v nakl. Vodnář, 2005, s. 92

9 9 a plantáže lesních dřevin založené na pozemcích, které k plnění funkcí lesa určeny nejsou, ledaže by takto rozhodl orgán státní správy lesů na návrh vlastníka. Ochranu lesa vymezuje LesZ v 2 písm. e) jako činnosti směřující k omezení vlivu škodlivých činitelů, ochranná opatření proti škodlivým činitelům a zmírňování následků jejich působení. Promítá se tu tedy jak důležitý obecný princip práva životního prostředí princip prevence, tak následná snaha o omezení nebo odstranění škodlivého působení, zajišťovaná mimo jiné institutem odpovědnosti za škodu s prioritním uplatněním naturální restituce. Můžeme mluvit o ochraně lesa v režimu LesZ, les je ovšem jako významná část přírody a krajiny chráněn také v režimu zákona o ochraně přírody a krajiny. V rámci obecné ochrany přírody a krajiny je les ZOPK chráněn zejména jako významný krajinný prvek ex lege. V rámci zvláštní ochrany přírody pak dochází k ochraně určitých lesů v důsledku jejich příslušnosti ke zvláště chráněným územím nebo jejich zařazení do soustavy NATURA Škodlivé činitele vymezuje LesZ v 2 písm. f) jako škodlivé organismy, nepříznivé povětrnostní vlivy, imise a fyzikální nebo chemické faktory, způsobující poškození lesa. V literatuře 3 můžeme nalézt definici škodlivých činitelů jako jevů nebo organismů způsobujících poškození dřeviny, lesního porostu, případně lesní půdy i jiných významných součástí lesního ekosystému. Rozlišení škodlivých činitelů na jevy (tzv. škodlivé činitele v užším slova smyslu) a organismy (včetně člověka, jehož činnost je ovšem obvykle posuzována zvlášť, tzv. škůdce) 4 je tedy rozlišením na činitele abiotické, kam patří poškození lesů větrem, sněhem, námrazou, záplavami, krupobitím, horkem, suchem, požáry, půdními sesuvy aj., činitele biotické, poškození lesů zvěří, hmyzími škůdci, chorobami lesních dřevin aj. a vlivy antropogenní, tedy vlivy způsobené lidskou činností, mimo jiné znečištěním ovzduší, půdy, těžbou surovin, rekreací, nesprávným lesním hospodařením apod. 3 KŘÍSTEK, J. Ochrana lesů a přírodního prostředí. Písek: Matice lesnická, 2002, s. 9 4 tamtéž

10 10 Hospodaření v lese definuje LesZ v 2 písm. d) jako obnovu, ochranu, výchovu a těžbu lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující plnění funkcí lesa, tj. produkční a mimoprodukční přínosy existencí lesa podmíněné. Orgány státní správy lesů jsou na základě ustanovení 47 LesZ obecní úřady obcí s rozšířenou působností, kraje (v přenesené působnosti) a Ministerstvo zemědělství (dále také ministerstvo); v lesích na území národních parků správy národních parků a Ministerstvo životního prostředí; ve vojenských lesích 5 Vojenský lesní úřad a Ministerstvo obrany. 1.3 Kategorizace lesů Jedním z administrativně-právních nástrojů ochrany lesa je jejich kategorizace. LesZ vyčleňuje v 6 až 9 tři možné kategorie lesů: lesy ochranné, lesy zvláštního určení a lesy hospodářské, a to podle jejich převažujících funkcí. Lesy ochrannými se na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů, kterým je místně příslušný krajský úřad, vydaného na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu mohou stát lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích (například sutích, rašeliništích, prudkých svazích aj.), lesy vysokohorské pod hranicí stromové vegetace, které chrání níže položené lesy, lesy na exponovaných hřebenech a lesy v klečovém lesním vegetačním stupni. V těchto lesích jsou potlačeny některé, zejména produkční funkce, v zájmu podpory jejich funkce ochranné, jejíž plnění zajišťují svým působením k ochraně extrémních přírodních stanovišť, především proti vodní a větrné erozi, proti sesuvům půdy a lavinám, plní funkce zpevňování břehů vodních toků apod. 6 Lesy zvláštního určení jsou ex lege lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně, v ochranných pásmech zdrojů přírodních léčivých a stolních minerálních vod a lesy na území národních parků a národních přírodních rezervací. Dále sem mohou být ex actu na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu orgánu státní správy, kterým je taktéž místně příslušný krajský úřad, zařazeny lesy, u nichž je veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí 5 Pozn. aut. Vzhledem k rozsahu této práce se však speciálnímu režimu vojenských lesů jdoucímu nad rámec obecné ochrany lesa v této práci až na výjimky nevěnuji. 6 Důvodová zpráva k zákonu o lesích

11 11 lesa (funkcí zdravotních, rekreačních, výzkumných) nadřazen funkcím produkčním. Mohou to být lesy v prvních zónách chráněných krajinných oblastí, v přírodních rezervacích a přírodních památkách, lesy lázeňské, příměstské a další lesy se zvýšenou rekreační funkcí, lesy sloužící lesnickému výzkumu a lesnické výuce, lesy se zvýšenou funkcí půdoochrannou, vodoochrannou, klimatickou nebo krajinotvornou, lesy potřebné pro zachování biodiverzity, lesy v uznaných oborách a v samostatných bažantnicích a jiné, u nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření. Tyto lesy plní především určité společenské poslání, ať už je to ochrana životního prostředí, zdroje pitné vody nebo rekreace, v důsledku čehož je potlačeno plnění jiných, zejména produkčních funkcí lesa. Lesy hospodářskými jsou ze zákona všechny lesy, které nejsou zařazeny do žádné ze dvou výše zmíněných kategorií. Jejich posláním je vyvážené plnění všech funkcí lesa, mimoprodukční funkce jsou pak zpravidla zajišťovány samovolně 7. LesZ také v 10 upravuje kategorii lesů pod vlivem imisí. Do ní se zařazují lesy vyskytující se ve všech výše zmíněných funkčních kategoriích, a to podle stupně ohrožení imisemi do čtyř pásem, která stanoví ministerstvo právním předpisem, jímž je v současnosti vyhláška Ministerstva zemědělství č. 78/1996 Sb., o stanovení pásem ohrožení lesů pod vlivem imisí, ve znění pozdějších předpisů. Na rozdíl od dřívějších předpisů 8, tak již nejsou tyto lesy zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení. V roce 2006 bylo do kategorie lesů ochranných zařazeno 2.8 % lesů (oproti 3.5 % v roce 2000), do kategorie lesů zvláštního určení 21.4 % lesů (proti 19.8 % v roce 2000) a do kategorie lesů hospodářských 75.8 % lesů (proti 76.7 % v roce 2000) 9. Je tu tedy patrný především postupný mírný pokles objemu lesů ochranných. 7 Důvodová zpráva k zákonu o lesích 8 Vyhláška Ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR 13/1978 Sb., o kategorizaci lesů, způsobech hospodaření a lesním hospodářském plánování v 2 písm. e) stanovila, že za lesy zvláštního určení se zpravidla vyhlašují lesy postihované exhalacemi tak, že vyžadují odlišný způsob hospodaření. 9 Ministerstvo zemědělství. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství 2006, s. 48

12 12 Toto rozdělení je důležité zejména pro vlastníka lesa, jehož činnost v lese je v důsledku příslušnosti lesa do kategorie lesů ochranných nebo lesů zvláštního určení omezena v zájmu plnění této jeho speciální převažující funkce.

13 13 2 Ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa Pokud by nedocházelo k působení na zemský povrch v důsledku lidské činnosti, byla by jeho převážná část v podnebních podmínkách České republiky pokrytá lesem. V takovýchto klimatických podmínkách je les totiž v rámci tzv. přirozené sukcese společenstev společenstvem konečným, což se dnes projevuje zejména na místech, kde se intenzivně nehospodaří, a dochází tak k jejich postupnému zalesňování 10. Jak vyplývá ze Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství v České republice za rok , plocha lesních pozemků, zřejmě zejména v důsledku zalesňování pozemků zemědělských, vykazuje stabilní tendenci k mírnému růstu. V roce 2006 představovala celková rozloha lesních pozemků ha půdy, což je asi 33.6 % území České republiky (vzhledem k roku 2005 došlo k meziročnímu nárůstu o 0.07 %, tj. o 1731 ha). Specifickou složkou ochrany lesa je ochrana pozemků určených k plnění funkcí lesa (dále také PUPFL, definice viz základní pojmy), spočívající jak v jejich kvalitativní ochraně, tj. zabezpečení takového jejich využívání, které nebude půdu nad míru nezbytnou poškozovat, tak v ochraně kvantitativní, projevující se ve snaze minimalizovat zabírání těchto pozemků a jejich využívání pro jiné účely než k plnění funkcí lesa. Především lesní zákon v zájmu ochrany PUPFL v 13 stanoví základní povinnost jejich účelného obhospodařování podle tohoto zákona, a zároveň jejich využití k účelům jiným, než je plnění funkcí lesa, ex lege zakazuje. Z tohoto zákazu však může orgán státní správy lesů udělit k jinému využití - na žádost vlastníka lesního pozemku nebo ve veřejném zájmu - výjimku 12. Blíže LesZ jím požadovanou účelnost nevymezuje, domnívám se však, že by tímto mohl zákonodárce odkazovat zejména k účelu lesního zákona vymezenému v 1 ( Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale 10 HUDEC, K. HUSÁK, Š. JATIOVÁ, M. a kol. Průvodce brněnskou přírodou. Brno: Ulita, 1995, s Ministerstvo zemědělství. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství 2006, s Zákaz užívat lesní pozemky bez povolení k jiným účelům v podstatě duplicitně zakotvuje lesní zákon také v 11 odst. 4.

14 14 udržitelného hospodaření v něm. ). Účelným obhospodařováním by tak bylo obhospodařování v souladu s účelem zákona o lesích. Toto by však mělo být zřejmě také racionální 13, tedy založené na poznání skutečného stavu lesa, odborných znalostech o hospodaření apod. Kvantitativní ochrana rozlohy PUPFL je zajišťována různými způsoby. Na nejobecnější úrovni lesní zákon vymezuje v 13 odst. 2 základní zásady, které musí být při případném využívání PUPFL k jiným účelům respektovány. K těmto zásadám musí přihlížet a řídit se jimi především orgán státní správy lesů, který o udělení výjimky rozhoduje. Vždy musí docházet k přednostnímu použití těch pozemků, které jsou z hlediska plnění funkcí lesa méně významné, a zároveň musí být zajištěno, aby jejich použití narušovalo hospodaření v lese a plnění jeho funkcí v co nejmenší míře. Je nutné předcházet jednak dělení lesa, jež by bylo z hlediska jeho ochrany nevhodné, a také ohrožování sousedních lesních porostů. Nesmí být narušována síť lesních cest, meliorací a hrazení bystřin v lesích ani jiná zařízení sloužící lesnímu hospodářství, ledaže by to bylo nezbytné. V takovém případě však musí být vše následně uvedeno do původního stavu, a není-li to možné, zajištěno odpovídající náhradní řešení. Není možné v lese zřizovat pozemní komunikace a průseky takovým způsobem, že by jejich zřízením došlo ke zvýšenému ohrožení lesa, zejména větrem nebo vodní erozí. Další složka kvantitativní ochrany, ve které se navíc znovu promítnou výše uvedené obecné zásady, je orientována na prevenci a projevuje se ve fázi plánování. Lesní zákon ukládá v 14 odst. 1 obecnou povinnost dbát zachování lesa a řídit se přitom jeho ustanoveními všem projektantům nebo pořizovatelům územně plánovací dokumentace, pořizovatelům návrhů na stanovení dobývacích prostorů a zpracovatelům dokumentací staveb. Tito musí jednak navrhovat nejvhodnější řešení z hlediska zachování lesa, ochrany životního prostředí a ostatních celospolečenských zájmů, tato řešení zdůvodnit a vyhodnotit jejich 13 DUDOVÁ, J. JANČÁŘOVÁ, I. PEKÁREK, M. PRŮCHOVÁ, I. Právo životního prostředí 2. díl. 2.vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 317

15 15 předpokládané důsledky, dále jsou povinni navrhnout případné řešení alternativní, způsob následné rekultivace a uspořádání území po dokončení stavby. Tomu, kdo plánuje provést liniovou stavbu (například vedení pozemní komunikace), při níž se předpokládá trvalé nebo dočasné odnětí nebo omezení PUPFL, LesZ v 14 odst. 3 ukládá povinnost obrátit se před zpracováním podkladů k vydání územního rozhodnutí na orgán státní správy lesů a vyžádat si informace o podmínkách, za nichž bude možné trasu přes lesní pozemky, zamýšlenou stavbou dotčené, vést. Zejména pro řízení podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, lesní zákon ustanovením 14 odst. 2 v případech, že se toto dotýká zájmů jím chráněných, podmiňuje vydání rozhodnutí stavebním úřadem, resp. jiným orgánem státní správy, souhlasným závazným stanoviskem orgánu státní správy lesů. V něm je samozřejmě možné stanovit podmínky k ochraně lesa, jež je nutné dodržet a které musí být do rozhodnutí vtěleny. Vzhledem k tomu, že stavby a jejich provádění mohou les významně ovlivnit, také jsou-li prováděny v jeho blízkosti, vztahuje se požadavek souhlasného závazného stanoviska i na řízení dotýkající se pozemků, které sice nejsou určeny k plnění funkcí lesa, ale nacházejí se ve vzdálenosti do 50 m od jeho okraje. Vydání takovéhoto souhlasného stanoviska však neznamená, že dojde k odnětí pozemku z plnění funkcí lesa. Byla zvolena konstrukce odlišná od odnětí pozemků ze zemědělského půdního fondu, ke kterému takovýto souhlas a na jeho základě vydané platné rozhodnutí postačuje. Pro odnětí pozemku z plnění funkcí lesa je nutné samostatné rozhodnutí orgánu státní správy lesů 14. K ochraně rozlohy lesních pozemků dochází taktéž při fázi rozhodování o využití PUPFL k jiným účelům. Tedy při rozhodování o odnětí pozemků plnění funkcí lesa, čímž lesní zákon myslí jejich uvolnění pro jiné využití, nebo omezení využívání pozemků pro plnění funkcí lesa, tj. stav, kdy není na dotčených PUPFL možné některé z funkcí lesa v obvyklém rozsahu plnit. Jak omezení, tak odnětí může být povahy dočasné nebo trvalé. Lesní zákon v 15 odst. 3 taxativně stanovuje, které stavby lze umístit, aniž by bylo nutné pozemky plnění funkcí lesa odnímat. Jsou jimi signály, stabilizační 14 DAMOHORSKÝ, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007, s. 295

16 16 kameny a jiné značky pro geodetické účely, stožáry nadzemních vedení a vstupní šachty podzemního vedení (nesmí jít o plochu větší než 30 m 2 ), dále přečerpávací stanice, vrty a studny, stanice nadzemního nebo podzemního vedení, zařízení a stanice sloužící monitorování životního prostředí a větrní jámy (nesmí jít o plochu větší než 55 m 2 ). V ostatních případech je vždy nutné obrátit se na orgán státní správy lesů, v jehož území se dotčené pozemky nebo jejich převážná část nacházejí, s žádostí o odnětí nebo omezení. Pokud orgán státní správy lesů omezení nebo odnětí povolí, v souladu s 16 LesZ v rozhodnutí uvede kromě údajů o dotčených lesních pozemcích také záměr, k jehož uskutečnění rozhodnutí vydává. Jde-li o omezení či odnětí dočasné, stanoví dobu, na kterou se povoluje, případně schválí plán rekultivace, a stanoví způsob a termín opětovného zalesnění pozemku. Aby mohly být funkce lesa plněny co nejdelší dobu, resp. až do doby jejich skutečného použití pro jiné účely, stanoví v rozhodnutí orgán státní správy lesů v případě odnětí z důvodu rozsáhlejší výstavby nebo těžby nerostů lhůty pro postupné odlesnění odňatých ploch. V neposlední řadě jsou rozhodnutím stanoveny další podmínky uvedené ve vyjádření příslušných orgánů státní správy nebo podmínky, jejichž dodržení je v zájmu ochrany PUPFL, lesních porostů nebo zařízení sloužících hospodaření v lese nezbytné. Významně ochranné je ustanovení 16 odst. 3 LesZ deklarující, že i poté, co byly pozemky plnění funkcí lesa odňaty nebo bylo toto plnění omezeno, může být jejich odlesňování, jakožto velmi vážný a nevratný zásah, zahájeno vždy až po právní moci stavebního povolení nebo jiného rozhodnutí, je-li toto k využívání pozemků pro účely, pro něž k odnětí či omezení došlo, nutné. Ustanovení 16 lesního zákona dále stanovuje, že rozhodnutí o odnětí nebo o omezení může být na návrh žadatele, vlastníka pozemku nebo z vlastního podnětu změněno nebo zrušeno orgánem státní správy lesů, pokud je to nezbytné z důvodu veřejného zájmu nebo pozemek přestane sloužit účelu, pro nějž bylo rozhodnutí původně vydáno. Ze zákona zaniká a pozemek se vrací zpět plnění funkcí lesa, ledaže by orgán státní správy lesů rozhodl v konkrétním případě o opaku, uplynutím lhůty, na kterou bylo rozhodnutí vydáno při odnětí nebo

17 17 omezení dočasném, nebo nedojde-li do dvou let od jeho právní moci k využívání pozemku ke stanovenému účelu (vlastníku lesa přísluší oznamovací povinnost). Blíže upravuje problematiku odnětí a omezení PUPFL vyhláška Ministerstva zemědělství č. 77/1996 Sb., o náležitostech žádosti o odnětí nebo o omezení a o podrobnostech o ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa, ve znění pozdějších předpisů. Ekonomickým nástrojem potenciálně demotivujícím žadatele o odnětí pozemků plnění funkcí lesa je poplatek za odnětí upravený v 17 a 18 lesního zákona. Je možné jej platit jednorázově (u trvalého odnětí) nebo každoročně (u odnětí dočasného), výpočet jeho výše stanovuje LesZ v příloze. Zaplacením poplatku není dotčena povinnost žadatele nahradit vlastníku lesa újmu, jež mu odnětím vznikla. Z účelu tohoto poplatku přirozeně vyplývá zákonodárcem ex lege stanovená výjimka pro odnětí pozemků v zájmu staveb sloužících hospodaření v lese. Poplatek se také nepředepisuje, jde-li o odnětí pro výstavbu objektů a zařízení potřebných pro čištění odpadních vod nebo výstavbu objektů a zařízení potřebných pro jímání a výrobu pitné vody. Půjde-li o omezení využívání pozemků pro plnění funkcí lesa, o němž orgán státní správy lesů rozhodl na základě žádosti jiného subjektu, než je vlastník lesa, přísluší vlastníku lesa za toto omezení náhrada podle 11 odst. 3 LesZ (viz dále). Kvalitativní ochrana pozemků určených plnění funkcí lesa není problémem, který by byl natolik závažný jako například u pozemků náležejících do zemědělského půdního fondu, vzhledem k tomu, že potenciální zásahy většinou nedosahují obdobného rozsahu nebo míry působení 15, přesto bylo samozřejmě nutné, aby lesní zákon tento druh ochrany pozemků zohlednil. Činí tak zejména ukládáním povinností jejich vlastníku jednak při hospodaření v lese, jednak při ochraně před nežádoucím působením abiotických činitelů (např. eroze, k níž by mohlo dojít v důsledku nevhodné velikosti holin), a dále pak osobám, které v lese provádějí stavební, těžební a průmyslovou činnost. Při hospodaření v lese má jeho vlastník podle 32 odst. 8 LesZ povinnost jej chránit před znečišťujícími látkami vznikajícími nebo unikajícími při jeho hospodářské činnosti, zejména musí v lese používat výhradně biologicky 15 DAMOHORSKÝ, M. a kol. Právo životního prostředí. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2007, s. 299

18 18 odbouratelné oleje k mazání řetězů motorových pil a biologicky odbouratelné hydraulické kapaliny. V souladu s 34 odst. 1 LesZ musí provádění lesní dopravy spočívající v přibližování, uskladnění a odvozu dříví zabezpečit vlastník takovým způsobem, aby nedocházelo k nepřiměřenému poškozování lesa a ostatních pozemků. Je také povinen provádět meliorace a hrazení bystřin v lesích podle 35 lesního zákona (viz dále). Právnické a fyzické osoby provádějící stavební, těžební a průmyslovou činnost jsou z dikce ustanovení 13 odst. 3 LesZ povinny k ochraně PUPFL provádět práce šetrným způsobem, aby jak na pozemcích, tak na lesních porostech docházelo ke škodám co nejmenším, a přijmout všechna bezprostředně potřebná opatření k odstranění těch škod, k nimž případně dojde. Konkrétně pak musí zejména zabránit úniku látek poškozujících les a přírodní prostředí do půdy, a v souvislosti s tím také používat vhodné technické prostředky, technologie a biologicky odbouratelné hydraulické kapaliny. Dále jsou povinny ukládat odklizované hmoty ve vytěžených prostorech, a není-li to možné nebo hospodářsky odůvodněné, především na neplodných plochách nebo na k tomu určených nelesních pozemcích a v neposlední řadě průběžně vytvářet předpoklady pro následnou rekultivaci a po ukončení odnětí pozemku pro jiné účely tuto neprodleně provést. Ochrany kvality PUPFL je dosahováno také stanovením obecných zákazů v souvislosti s institutem obecného užívání lesa, zejména pokud jde o zákaz znečišťovat les odpady a odpadky, jezdit a stát s motorovými vozidly, provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky a stavět oplocení a jiné objekty. Pouze zákaz znečišťování lesa odpady je však zákazem absolutní povahy. Aby mohlo být dosaženo ochrany PUPFL, je dále nutné, aby měli orgány ochrany lesů o těchto pozemcích dostatečný přehled. Proto mohou na základě 12 zákona o lesích v obvodu své působnosti bezplatně využívat údajů katastru nemovitostí a být tak informovány zejména o aktuálním vlastnictví k daným pozemkům. Lesní zákon v tomto ustanovení dále ukládá vlastníkům pozemků určených k plnění funkcí lesa povinnost do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy oznámit orgánu státní správy lesů vznik nájmu, podnájmu nebo výpůjčky těchto pozemků,

19 19 pokud trvají nebo mají trvat méně než pět let, a pod sankcí neplatnosti stanoví, že takovéto smlouvy musejí být uzavřeny písemně. Tato formulace vycházela z - v době tvorby a vstupu v platnost lesního zákona existující - povinnosti evidovat v katastru nemovitostí nájmy a výpůjčky lesních pozemků, jestliže trvají nebo mají trvat alespoň pět let. Tak byla zajištěna evidence všech takovýchto vztahů. Zákonem č. 89/1996 Sb. byl však s účinností od novelizován zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, a evidence nájemních vztahů k lesním pozemkům a jejich výpůjček s délkou trvání nejméně pět let v katastru nemovitostí byla zrušena, aniž by byl následně novelizován v navazující části zákon o lesích. Tak je paradoxně nastolena situace, kdy nájmy, podnájmy a výpůjčky PUPFL na dobu kratší než pět let evidenci podléhají, zatímco obdobné vztahy dlouhodobější povahy nikoli. K zabránění nevhodnému dělení lesních pozemků požaduje LesZ v ustanovení 12, aby byl k dělení, při kterém výměra jednoho dílu klesne pod 1 ha, vždy vysloven souhlas orgánu státní správy lesů. Ten ho totiž smí vydat pouze v takovém případě, že dělením nevzniknou pozemky nevhodného tvaru nebo velikosti, které v lese neumožňují řádné hospodaření.

20 20 3 Ochrana lesa a vlastnické právo 3.1 Povinnosti vlastníka Na nejobecnější úrovni se na vlastníka lesa vztahuje v prvé řadě čl. 11 odst. 3 Listiny, stanovující, že vlastnictví zavazuje, nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy a jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Dále také čl. 35 odst. 3 Listiny proklamující, že při výkonu svých práv nesmí nikdo ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Postoupíme-li pak na úroveň zákonné právní úpravy, uplatní se vůči vlastníku lesa především základní povinnost adresovaná všem subjektům 11 odst. 1 lesního zákona, tedy že každý si musí počínat tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužících hospodaření v lese. Tato ustanovení jsou tak obecným základem, na který pak navazují a konkretizují je ustanovení další, stanovící již specifické povinnosti, a domnívám se, že mohou sloužit také jako východisko interpretace a aplikace těchto dalších ustanovení. Pomineme-li povinnosti vlastníka v souvislosti s ochranou pozemků určených k plnění funkcí lesa, které jsou pojednány ve zvláštní kapitole, můžeme rozdělit ostatní jeho povinnosti s jistou mírou shovívavosti do dvou oblastí, a to na povinnosti k ochraně lesa před škodlivými činiteli a povinnosti při hospodaření v lese. Přitom všechny povinnosti vlastníka lesa podle zákona o lesích se, tak jako i jeho práva, vztahují ve smyslu 58 LesZ také na nájemce nebo podnájemce lesa, ledaže by nájemní či podnájemní smlouva stanovila jinak Povinnosti k ochraně lesa před škodlivými činiteli Jak výše zmíněno, škodliví činitelé jsou lesním zákonem vymezeni jako škodlivé organismy, nepříznivé povětrnostní vlivy, imise a fyzikální nebo chemické faktory, způsobující poškození lesa. Tato problematika je upravena zejména 32 LesZ a dále prováděcí vyhláškou Ministerstva zemědělství

21 21 č. 101/1996 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o opatřeních k ochraně lesa a vzor služebního odznaku a vzor průkazu lesní stráže, ve znění pozdějších předpisů. Vlastníku lesa je 32 odst. 1 LesZ uložena obecná povinnost provádět k předcházení a zabránění působení škodlivých činitelů na les všechna k tomu nezbytná opatření, vodítkem pro vlastníky lesa je pak zejména navazující demonstrativní výčet, který tuto obecně definovanou povinnost dále rozvádí. Vlastníci lesa tak musejí především výskyt a rozsah škodlivých činitelů v lese a důsledky jejich působení projevující se v poškození lesa zjišťovat a také evidovat, aby bylo zpětně možné jimi přijatá opatření prokázat. Pokud v rámci plnění této jim zákonem uložené kontrolní povinnosti zvýšený výskyt škodlivých činitelů zjistí, jsou povinni jednak neprodleně informovat místně příslušný orgán státní správy lesů, jednak provést nezbytně nutná opatření. Dále musejí vlastníci lesa zejména bránit škodlivým organismům v jejich vývoji, šíření a přemnožení, a speciální prevenční povinnost jim lesní zákon ukládá také ve vztahu k lesním požárům, kterým jsou povinni předcházet přijímáním opatření podle zvláštních předpisů 16. Ať už jsou preventivní opatření vlastníky lesa prováděna nebo ne (což ovšem v takovém případě nevylučuje jejich odpovědnost) nebo i nezávisle na nich, může v lese dojít ke vzniku mimořádných okolností a nepředvídaných škod (může jít jak o důsledek působení abiotických škodlivých činitelů nebo jeho hrozbu, např. o větrné a sněhové kalamity, záplavy, krupobití, nebezpečí vzniku požárů v období sucha apod., tak o škodlivé působení činitelů biotických, tj. zejména při přemnožení škůdců). V takovém případě ukládá 32 odst. 2 LesZ vlastníku lesa bezodkladnou povinnost činit opatření nutná k jejich odstranění a zmírnění jimi způsobených následků. Přijetí konkrétních opatření může vlastníku lesa uložit i orgán státní správy lesů. Do těchto opatření lesní zákon taxativním výčtem zahrnuje možnost nařídit vlastníku lesa zastavit těžby jiné než nahodilé a tyto pak zpracovat ve stanoveném rozsahu a termínu, provést ochranný zásah směřující k zastavení šíření nebo k hubení škodlivých organismů, zničit napadená semena a sazenice, průkazně označovat a evidovat vytěžené dřevo nebo omezit nakládání s ním, resp. se semeny či sazenicemi lesních dřevin. 16 Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.

22 22 Tato opatření mohou být vlastníku lesa uložena orgánem státní správy lesů individuálním správním aktem nebo obecně závazným právním předpisem. Lesní zákon v cit. paragrafu odst. 3 doslova stanovuje, že opatření uvedená v odstavci 2 může orgán státní správy lesů uložit též vyhláškou. Poznámkou pod čarou, odkazuje na 11 zákona č. 128/2008 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, jenž obec zmocňuje v přenesené působnosti, tj. při výkonu státní správy, vydávat na základě zákona, v jeho mezích a v případě zmocnění zvláštním zákonem nařízení obce. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení je možné chápat jako nepřímou novelu ustanovení speciálních zákonů přijatých mezi lety 1990 až 2000, (tj. za platnosti předchozího zákona o obcích, zákona č. 367/1990 Sb.), která obcím umožňovala vydávat obecně závazné vyhlášky v přenesené působnosti, vydává obec v těchto případech v souladu s platnou právní úpravou nařízení obce 17. Z dikce ustanovení 48, 48a a 49 LesZ, jež vymezují působnost jednotlivých orgánů státní správy lesů, však vyplývá, že obecní úřad obce s rozšířenou působností (tedy obec v přenesené působnosti) rozhoduje o uložení opatření v případech mimořádných okolností, pokud tyto nepřesahují její správní obvod, jinak rozhoduje v rámci svého správního obvodu krajský úřad (kraj v přenesené působnosti), případně pak ministerstvo. Vzhledem k tomu, že poznámka pod čarou nemá normativní charakter, je i přes odkaz LesZ toliko na zákon o obcích nutno pojem vyhláška vykládat vůči jednotlivým orgánům státní správy lesů tak, že se jím v případě obce i kraje v přenesené působnosti rozumí nařízení obce nebo kraje 18 a v případě ministerstva vyhláška ministerstva. Všechny tyto povinnosti vlastníka vyplývají ze zájmu společnosti na udržování lesa ve stavu takovém, aby bylo umožněno plnění všech jeho funkcí, přitom jde ale zároveň i o opatření sloužící k ochraně lesa jako majetku konkrétního vlastníka, proto je musí vlastník lesa provádět na vlastní náklady 19. Na základě 46 lesního zákona však může být vlastníku poskytnut od státu finanční příspěvek na opatření k zajištění proti lesním hmyzím škůdcům a opatření při jiných mimořádných okolnostech a nepředvídatelných škodách 17 VEDRAL, J. Nařízení nebo vyhláška? Moderní obec, 2001, č. 7, s zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů Na základě a v mezích zákona rada vydává právní předpisy v přenesené působnosti, je-li k tomu kraj zmocněn; tyto právní předpisy se nazývají nařízení kraje. 19 Důvodová zpráva k zákonu o lesích

23 23 ohrožujících stav lesů, pokud tato přesahují možnosti vlastníka lesa, na tento příspěvek ovšem není právní nárok. Jde-li pak o opatření, které ukládá orgán státní správy lesů v zájmu jiné osoby než vlastníka lesa, rozhodne tento orgán také o tom, kdo náklady s provedením nařízeného opatření ponese. Opatření k vyhubení škodlivých organismů, případně opatření proti jejich rozšíření, pokud se vyskytnou v okolí lesů nebo na skladech dříví v nadměrném množství, může orgán státní správy lesů uložit také právnickým a fyzickým osobám, které užívají pozemky v okolí lesů nebo dříví skladují. K univerzální ochraně lesa, a to v zásadě proti všem škodlivým činitelům, slouží prevenční povinnost vlastníka lesa zvyšovat jeho odolnost a stabilitu, například vhodnou druhovou skladbou dřevin a jejich rozmístěním v porostu, výchovou v mladých porostech nebo zakládáním zpevňovacích pásů na okraji i uvnitř lesních porostů. Pokud jde o jednotlivé škodlivé činitele, ochraně před abiotickými činiteli se jinak lesní zákon ani prováděcí vyhláška kromě výše zmíněných případů nevěnují, blíže je z povahy věci upravena zejména ochrana před činiteli biotickými. hmyzí škůdci Lesním zákonem vlastníku lesa uložená obecná povinnost bránit škodlivým organismům v jejich vývoji, šíření a přemnožení je dále rozvedena výše uvedenou prováděcí vyhláškou. Podle populační hustoty škůdce rozlišuje vyhláška tři stupně jejich výskytu, a to základní stav (škůdce se vyskytuje v nízkém, tedy hospodářsky neškodném množství a neporušuje rovnováhu biocenózy 20 ), zvýšený stav (četnost výskytu škůdce je vyšší oproti základnímu stavu, zatím však nehrozí vznik škod hospodářsky významných) a kalamitní stav (škůdce je přemnožen, působí hospodářsky významné škody, ohrožení ostatních funkcí lesa nebo zánik lesních porostů). O výskytu škůdců za zvýšeného stavu, jestliže hrozí vznik stavu kalamitního, vlastník lesa informuje orgán státní správy lesů. Za této situace, nebo pokud tento stav již nastal, musí vlastník lesa bezodkladně přijmout taková 20 tj. soubor organismů žijících ve společném prostoru, vyznačujících se určitou druhovou skladbou, prostorovou strukturou, vzájemnými adaptacemi a spjatými ekologickými vztahy POLENO, Z. a kol. Lesnický naučný slovník. 1. díl A-O. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky v Agrospoji Praha, 1994, s. 48

24 24 opatření, v jejichž důsledku dojde k redukci škůdce pod kalamitní stav, k odstranění jím způsobených škod nebo k zamezení jeho dalšího šíření. Vyhláška také definuje druhy hmyzu, které jsou jakožto škůdci kalamitní podrobeny přísnější právní úpravě. Vzniku zvýšeného stavu hmyzích škůdců je nutné především soustavně předcházet, a to v duchu prováděcí vyhlášky zejména odstraňováním materiálu vhodného pro jejich rozmnožování a soustavným vyhledáváním a včasným zpracováváním všech napadených stromů, ošetřováním lesních porostů a zjišťováním výskytu a hubením škůdců. Proto také musí být veškeré polomy, vývraty a dříví vytvářející příznivé podmínky pro rozvoj škůdců zpracovány nebo asanovány ve vyhláškou stanovených lhůtách. Jak dále uvedeno, je i za tímto účelem vlastník lesa povinen provádět přednostně těžbu nahodilou. zvěř Zákon o lesích stanovuje v 32 odst. 4 vlastníkům lesa, ale také uživatelům honiteb a orgánům státní správy lesů toliko obecnou povinnost dbát, aby lesní porosty nebyly zvěří nepřiměřeně poškozovány. Vlastníkovi lesa pak k provedení tohoto ustanovení zákona stanoví preventivní opatření, která musí k omezování škod zvěří působených provádět, výše cit. prováděcí vyhláška. Je tak zejména povinen sledovat početní stavy zvěře, sledovat a evidovat škody zvěří způsobené na lesních porostech, ochraňovat ohrožené lesní porosty proti okusu, loupání a zimnímu ohryzu kůry, v případě potřeby navrhovat orgánu státní správy lesů snížení stavu zvěře nebo zrušení chovu toho druhu zvěře, jenž působí neúměrně vysoké škody. Orgán státní správy lesů by se zřejmě musel v souladu s ustanovením 39 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, obrátit s návrhem na snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zrušení chovu druhu zvěře škody působícího na orgán státní správy myslivosti, který může o takovémto opatření rozhodnout. Přímo se na něj může obrátit také vlastník lesa jako vlastník honebního pozemku zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů Vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření, aby počet některého druhu zvěře byl snížen, orgán státní správy myslivosti povolí, popřípadě uloží uživateli honitby příslušnou úpravu stavu zvěře. Nelze-li škody působené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, uloží orgán státní správy myslivosti na návrh vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo na návrh orgánu

25 25 houbové choroby lesních dřevin Dle vyhlášky spočívají opatření proti houbovým chorobám především v udržování čistoty lesa, odstraňování zdrojů infekce a v důsledné obraně a ochraně proti původcům a přenašečům houbových a ostatních infekčních chorob, dále ve výběru zdravého sadbového materiálu a osiva, tj. bez škůdců a chorob a bez zjevných známek poškození, v soustavné kontrole zdravotního stavu semenáčků a sazenic a v neposlední řadě v používání vhodných přípravků na ochranu lesa. Relevantním právním předpisem je i zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Pokud by vlastník neplnil takové výše popsané povinnosti, které jsou natolik podstatné, že by jejich porušováním byla ohrožena samotná existence lesa nebo lesy sousední, a sankce uložené orgánem státní správy lesů vlastníkovi lesa podle 55 LesZ by se ukázaly jako neúčinné (je možné uložit pokutu do výše 1 mil. Kč, tuto je z dikce zákona sankce uložené zřejmě nutno uložit opakovaně), je orgán státní správy lesů oprávněn rozhodnout o nezbytných opatřeních k odvrácení hrozícího nebezpečí Povinnosti k ochraně při hospodaření v lese Jak výše zmíněno, je obecným celospolečenským zájmem, o jehož prosazování stát dbá nebo by dbát měl, vyrovnané a trvalé využívání a ochrana všech funkcí lesa, tedy funkcí produkčních i mimoprodukčních. I přesto, že význam mimoprodukčních funkcí lesa - mimo jiné v souvislosti se stále častěji se prosazující snahou o zachování a zlepšení životního prostředí jako celku - v posledních letech neustále vzrůstá, les nadále zůstává nenahraditelným zdrojem dřeva coby obnovitelné a také značně ekologické suroviny. Je pochopitelné, že pokud chce vlastník lesa v lese hospodařit, má zpravidla zájem zejména na využívání funkcí produkčních, a to především pokud jde o funkci dřevoprodukční. Záleží pak na tom, nakolik jde o vlastníka uvědomělého, jenž nemá na zřeteli toliko co nejvyšší a v krátkodobém horizontu dosažitelný ekonomický užitek, ale také zachování lesa a jeho obnovu. ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí.

26 26 Proto by měla právní úprava stanovením povinností, které musí vlastník lesa při hospodaření v něm respektovat a plnit, tj. de facto jeho omezením při využívání produkčních funkcí lesa, zabezpečit a chránit jak uplatnění funkcí mimoprodukčních, tak do budoucna i těch produkčních, je totiž veřejným zájmem takové hospodaření v lesích, které je trvale udržitelné. V souladu s tímto požadavkem lesní zákon v 11 odst. 2 stanovuje vlastníkům lesa především obecnou povinnost usilovat při hospodaření v lese o to, aby nepoškozovali zájmy jiných vlastníků lesů a funkce lesa byly zachovány (plněny rovnoměrně a trvale) a aby byl zachován (chráněn) genofond lesních dřevin. Tuto základní povinnost pak zákon o lesích rozvíjí prostřednictvím dalších konkrétnějších povinností. těžba dřeva Těžbou dřeva dochází jednak k využívání dřevoprodukční funkce lesa, jednak jsou jejím prostřednictvím prováděny zásahy k ochraně a obnově lesa. Provedením těžby dřeva na celé ploše lesa by prakticky došlo k jeho zániku, k narušení funkcí lesa však může dojít i při s tímto sice nesrovnatelných, přesto množstvím těžby nevhodných, zásazích. Proto je maximální celková výše těžeb, kterou je vlastník lesa povinen dodržet, stanovena v lesním hospodářském plánu nebo v lesní hospodářské osnově (viz nástroje). Pokud jde o vlastníky lesa, kteří nejsou ze zákona povinni hospodařit na základě lesního hospodářského plánu a nepřevezmou ani lesní hospodářskou osnovu (k čemuž nejsou povinni), zavádí lesní zákon v 33 konstrukci, dle které může takový vlastník lesa provádět těžbu vždy pouze se souhlasem odborného lesního hospodáře. Ten při udělení souhlasu posuzuje, zda nebude provedenou těžbou porušen lesní zákon, a pouze v takovém případě souhlas udělí. Pokud by však měla těžba překročit 3 m 3 na 1 ha lesa za kalendářní rok, musí vlastník lesa a ten, kdo těžbu provádí (nebo kdo koupil stojící lesní porost), také předem písemně vyrozumět orgán státní správy lesů a k tomuto vyrozumění doložit vyjádření příslušného odborného lesního hospodáře. Těžbu lze v takovém případě provést, jestliže orgán státní správy lesů vyjádří ve svém stanovisku s těžbou souhlas nebo žádné stanovisko oznamovateli ve stanovené lhůtě nesdělí.

27 27 Ustanovením 33 lesního zákona je dále vlastníkům lesa uložena povinnost provádět přednostně těžbu nahodilou, kterou tento zákon rozumí těžbu za účelem zpracování stromů suchých, vyvrácených, nemocných nebo poškozených, aby se tak zabránilo vývinu, šíření a přemnožení škodlivých organismů nebo předcházelo podmínkám pro vznik požárů 22. Tato povinnost má svým působením zřejmě přimět vlastníka k řádné péči o les, když podmiňuje a co do množství omezuje úmyslnou těžbu mýtní (tj. de facto pravé využití dřevoprodukční funkce lesa) předchozím provedením těžby nahodilé, a pokud by tuto bylo (například v důsledku kalamity v lese) nutné provést v nebývale velkém rozsahu, těžbu mýtní v podstatě znemožňuje. To proto, že i těžba nahodilá se započítává do celkové výše těžeb, stanovené schváleným lesním hospodářským plánem nebo převzatou lesní hospodářskou osnovou, již zásadně nelze překročit. Pokud by zpracováním těžby nahodilé měla být tato celková výše těžeb překročena, musí vlastník lesa požádat orgán státní správy lesů o změnu plánu nebo osnovy. Za situace, kdy by měla v důsledku nahodilé těžby vzniknout souvislá holina o výměře větší než 0,2 ha, musí vlastník lesa zásadně její provádění oznámit alespoň 14 dnů předem orgánu státní správy lesů (tato lhůta se neuplatní při provádění opatření podle 32 odst. 1 a 2 LesZ). Úmyslnou mýtní těžbu je zakázáno provádět v lesních porostech mladších než 80 let, nejde však o zákaz absolutní povahy, neboť z něj může orgán státní správy lesů v odůvodněných případech - buď při schvalování lesního hospodářského plánu či zpracování lesní hospodářské osnovy, nebo na žádost vlastníka lesa - povolit výjimku. Přestože tímto zákazem zákonodárce zamýšlel usměrnit žádoucí věkové složení lesů 23, věková struktura lesů v České republice, která má důležitý význam pro trvalost, vyrovnanost a plynulost produkce dřeva i plnění ostatních funkcí lesa 24, je značně nerovnoměrná. Jak vyplývá ze Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství za rok , pod normálem je zejména rozloha porostů mladších než 60 let, z čehož přibližně za třicet let vyplyne značné snížení těžebních možností vzhledem k potřebám dříví na trhu. Nadnormální je 22 Důvodová zpráva k zákonu o lesích 23 tamtéž 24 Základní principy státní lesnické politiky. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky v Agrospoji, 1994, s Ministerstvo zemědělství. Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství 2006, s. 50

28 28 naopak rozloha porostů starších než 60 let (která v hospodářských lesích vzniká mimo jiné v důsledku odsouvání obnovy ekonomicky neatraktivních méně přístupných nebo méně kvalitních porostů), přičemž zvětšující se podíl nejstarších věkových tříd přispívá k lokální nestabilitě lesů, což se může velmi negativně projevit například v rozsahu případné větrné kalamity. Ve vztahu k samotnému způsobu provádění těžby ukládá zákon o lesích právnickým a fyzickým osobám, které těžební práce zajišťují, k ochraně lesa povinnost provádět je tak, aby byly minimalizovány negativní dopady na lesní ekosystém v daném prostředí. obnova a výchova lesních porostů Základní povinností vlastníka lesa je na základě ustanovení 31 lesního zákona povinnost lesní porosty obnovovat, a to stanovištně vhodnými dřevinami, a včas a soustavně je vychovávat tak, aby se zlepšoval jejich stav, zvyšovala jejich odolnost a celkově se zlepšovalo plnění funkcí lesa. Obnovu lesa, tedy samovolný nebo cílený proces, kdy je stávající a zpravidla dospělý les nahrazován novým pokolením lesních dřevin 26, definuje lesní zákon úžeji, a to jako soubor opatření vedoucích ke vzniku následného lesního porostu. Obnova lesních porostů může být přirozená, umělá nebo případně kombinovaná. Zatímco se v případě obnovy přirozené cílevědomě využívá reprodukčních schopností stávajícího porostu zejména opadem semen, spočívá umělá obnova v umělém zakládání nového porostu, především sadbou 27. Lesní zákon prohlašuje za žádoucí takový stav, kdy je ve vhodných podmínkách využívána obnova přirozená, zároveň však více méně logicky stanovuje, že ji nelze použít v porostech geneticky nevhodných. Holina na lesních pozemcích (tedy půda úmyslně odlesněná řádnou mýtní těžbou nebo nahodile v důsledku živelné pohromy 28 ) musí být z dikce 31 odst. 6 LesZ do dvou let zalesněna, čímž rozumí lesní zákon založení lesního porostu, a následně musí být tento lesní porost na ní do sedmi let od vzniku holiny zajištěn, 26 POLENO, Z. a kol. Lesnický naučný slovník. 1. díl A-O. Praha: Ministerstvo zemědělství České republiky v Agrospoji Praha, 1994, s tamtéž 28 tamtéž s. 269