Vzdělávání seniorů v ČR

Transkript

1 Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s.r.o. Vzdělávání seniorů v ČR Sociální práce Vypracovala: Eva Grohová Vedoucí práce: Jarmila Viplaková Čelákovice 2011

2 Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem absolventskou práci na téma Vzdělávání seniorů v ČR vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. V Brandýse nad Labem dne Eva Grohová 2

3 Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala Jarmile Viplakové, za odborné vedení absolventské práce, za cenné rady, připomínky a podporu, kterou mi poskytovala po dobu psaní této práce. Také velký dík patří všem dotazovaným respondentům, kteří mi obětovali svůj čas a byli ochotni se podělit o svoje zkušenosti a názory. Ráda bych také poděkovala své rodině za podporu a trpělivost po celou dobu studia na VOŠ MILLS, Čelákovice. 3

4 Obsah ÚVOD 7 1 CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE Hlavní cíl Dílčí cíle 9 2 TEORETICKÁ ČÁST Senior Senior a stárnutí Gerontologie Gerontologie jako vědní obor Hlavní části gerontologie Obsah sociální gerontologie Hlavní cíl gerontologie Důchod - nový život Důležité kontakty seniorů dle J. Cimického Zdravý stres Senioři a jejich postavení v české společnosti Senioři jako okrajová skupina společnosti Chudoba Samota Osamělost Demografický vývoj Starší a mladší generace vedle sebe Mezigenerační solidarita Pojem sendvičová generace Ageismus Společnost pro všechny věkové skupiny Druhá kariéra budoucí generace Dokumenty, které vedly k myšlenkám vzdělávání seniorů Základní priority opatření ve vztahu k seniorům Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až Gerontagogika Edukační aktivity spojené se seniory Edukace seniorů Preseniorská edukace seniorů 32 4

5 ROSA Proseniorská edukace seniorů Věkový mainstreaming Vzdělávání Celoživotní vzdělávání Koncepce celoživotního vzdělávání (učení) 36 [ 7] Typy vzdělávání Formální vzdělávání Neformální vzdělávání Informální vzdělávání Vzdělávání seniorů Vzdělávací programy pro seniory Historický vývoj vzdělávání seniorů Asociace Univerzit Třetího Věku (AU3V) Univerzita třetího věku (U3V) Historický vývoj U3V Cíl a poslání univerzity třetího věku Pozitiva a negativa U3V Školy či instituce, které zajišťují činnost U3V Další místa pro vzdělávání seniorů 46 3 Praktická část Dotazník Dramaturgie dotazníku Vyhodnocení dotazníkového šetření METODOLOGICKÁ ČÁST EMPIRICKÁ ZJIŠTĚNÍ A JEJICH INTERPRETACE Základní charakteristiky výběrového souboru Výzkumné otázky dotazníku a jejich vyhodnocení Praxe v Domově s pečovatelskou službou Stará Boleslav Charakteristika zařízení Cílová skupina Projekt Nestárneme zrajeme k moudrosti VLASTNÍ PRAXE V DPS STARÁ BOLESLAV 72 4 DISKUSE 75 ZÁVĚR 79 SUMMARY 82 5

6 BIBLIOGRAFIE 83 PŘÍLOHY 86 6

7 Úvod Stáří je nevyhnutelnou perspektivou každého z nás. Kdo nezemře mlád, ten se stáří nevyhne. Člověk by měl být na něj připraven. V dnešní době se o stáří hodně mluví a píše. Je to proto, že struktura společnosti se výrazně mění. Stárnoucích a starých lidí na celém světě stále více přibývá a naopak se rodí méně dětí. Mladí mají zdraví, sílu, schopnosti a možnosti, především po ekonomické stránce. Staří lidé byli také mladí, za to teď ve stáří jsou částečně, zcela nebo potencionálně nesoběstační. A proto potřebují ochranu a pomoc ze strany mladých lidí. Ale bohužel, v dnešní době a společnosti mladí lidé diskriminují lidi staré. Proč je tomu tak? Že by se mladí báli stáří? Nedokážou si představit, že se jednou také ocitnou ve stáří? Nechtějí si připustit, že stárnou? Téma mé absolventské práce je Vzdělávání seniorů v ČR. Toto téma jsem si vybrala z několika důvodů: poslední dobou se v naší společnosti vzdělávání seniorů stává více aktuálním tématem, stále více dnešních seniorů má zájem o toto vzdělávání. Jeden ze zajímavých důvodů také je, že o tomto tématu doposud nevyšlo dostatečné množství literatury. Co se týče samotného vzdělávání seniorů, zajímá mě, o jaké obory mají senioři zájem; jaká je jejich motivace ke vzdělávání; jaké instituce podporují vzdělávání seniorů, také co znamená pojem Univerzita třetího věku a v neposlední řadě jaký je historický vývoj vzdělávání seniorů u nás v ČR. Doufám, že prostřednictvím této absolventské práce se mi podaří zmapovat nejen postoje, ale i názory seniorů, kteří se vzdělávají. Pro vypracování absolventské práce budu získávat informace z dostupné literatury, také zjišťovat informace z internetu, dále z rozhovorů seniorů z domova s pečovatelskou službou (DPS) ze Staré Boleslavi a seniorů z Brandýsa nad Labem Staré Boleslavi a okolí, kteří se vzdělávají. Na konec tohoto úvodu si pokládám otázky: Mohou se senioři bez problému vzdělávat? Mají síly na vzdělávání ve vyšším věku? 7

8 Vzdělávají se více muži či ženy? Jak sami senioři vnímají své vzdělávání se? Jaká je jejich motivace a důvody vzdělávat se? Věřím, že je to jeden z kroků, jak se více přiblížit ke starým lidem v dnešní době, hlavně ze strany mladých lidí. 8

9 1 Cíl absolventské práce 1.1 Hlavní cíl Zjistit, jaká jsou pozitiva vzdělávání seniorů v ČR a jaké jsou jeho možnosti. 1.2 Dílčí cíle Vysvětlit pojem senior. Definovat pojem vzdělávání seniorů. Vypracovat přehled historického vývoje vzdělávání seniorů v ČR. Zjistit, jaké jsou důvody a motivace seniorů ke vzdělávání. Zmapovat postavení seniorů v naší společnosti. Získat informace, o jaké obory mají senioři zájem. Shromáždit informace o tom, jaké školy a instituce podporují vzdělávání seniorů. Popsat Univerzitu třetího věku. Vypracovat a vyhodnotit dotazník. 9

10 2 Teoretická část 2.1 Senior V nedávné době byl pojem senior používán pro osoby starší 60 let. Tato hranice se v poslední době stále častěji posouvá na 65 let. Ve společnosti je někdy ztotožňován s rolí důchodce, ačkoliv to není úplně přesné Senior a stárnutí Stáří bylo dříve soukromou tragédií člověka, dnes je sociálním jevem L. Rosenmayer Obecné dělení seniorského věku: rané stáří (60-74 let, mladí senioři), vlastní stáří (75-89 let, staří senioři), dlouhověkost (90 a více let, velmi staří senioři). *ŠERÁK, 2009, s. 183] Pro označení začátku stáří neboli mezního věku, většina gerontologů (badatelů studujících stárnutí), pokládají hodnoty mezi lety. V období mezního věk dochází k psychologickým a fyzickým změnám. Většina lidí začne vykazovat příznaky stárnutí. Někteří gerontologové dělí stáří na: mladší stáří (65-75 let), pokročilé stáří (75 a více let). 10

11 Ačkoli řada badatelů se rozchází v konkrétních mezních letech, tak jsou přesvědčeni například o tom, že pokročilé stáří začíná osmdesátým věkem. Zajímavá je Burnsidova kategorizace která dělí stáří na: mladé stáří (60-69 let), zralé stáří (70-79 let), pokročilé stáří (80-89 let), velmi pokročilé stáří (90-99 let). Existuje ještě další varianta, která rozděluje lidi starší 65 let na kategorie třetího věku a čtvrtého věku. Třetí věk označuje aktivní a nezávislý život ve stáří, zatímco čtvrtý věk znamená období, kdy je člověk při zajišťování základních potřeb odkázán na druhé. [STUART-HAMILTON, 1999, s ] Známky stárnutí mohou být jak tělesné, tak duševní a jsou posuzovány měřítky biologického věku (tělesný stav, který se projevuje tělesným vývojem). [STUART-HAMILTON, 1999] 11

12 2.2 Gerontologie Gerontologie jako vědní obor Pojem gerontologie (z řec. slova geron, gerontos = starý člověk, stařec a logos = nauka). Je to věda o stárnutí a stáří. Tato věda zkoumá hlavně příčiny, mechanismy, zákonitosti a projevy stárnutí. Vypracovává různé vědecké podklady pro zdravé stárnutí a stáří, tyto podklady se týkají i komplexní péče o staré občany. Gerontologie je věda integrovaná, interdisciplinární a komplexní. Poznatky a metody využívá z různých vědních oblastí například z biologie, lékařství, sociologie, psychologie aj. Má i své specifické metody. Jednou z nich je vědecký experiment tzv. experimentální gerontologie. Využívá se k získávání nových poznatků a k jejich ověřování ve všech oblastech gerontologie (patří sem například klinický, společenský, biologický experiment) Hlavní části gerontologie Gerontologii lze rozdělit na tři části: teoretická gerontologie teoretické základy pro péči o starého člověka klinická gerontologie zabývá se stárnoucím a starým člověkem v nemoci a zdraví sociální gerontologie zkoumá a studuje vzájemné vztahy mezi společností a populací vyššího věku 12

13 2.2.3 Obsah sociální gerontologie Snaží se řešit otázky demografického stárnutí (jaký je jeho vývoj, důsledky, kritéria); sociální ekonomické situace seniorů (hmotné zabezpečení, jaké jsou možnosti při pracovním uplatnění); společenského prostředí (bytové poměry, péče o domácnost); také se snaží řešit problematiku sociologickou a sociálně psychologickou ve vztahu ke stáří a stárnutí (rodinné vztahy, problematika osamělosti, sociální izolace, sociální kontakty, chování a postoje seniorů ale i postoje veřejnosti ke starým lidem, aktivity ve stáří); aspekty sociálně lékařské a sociální psychologické v poskytování komplexní péče o seniory (sociální služby, sociální práce, formy a způsoby ústavní péče či terénní péče, výchova ke zdravému stáří a stárnutí apod.); zabývá se i právními a etickými aspekty v péči o staré občany a problematikou stáří (příprava na stáří) Hlavní cíl gerontologie Hlavní cíl gerontologie spočívá v předcházení předčasnému, patologickému a urychlenému stárnutí. Snaha o zdravé stáří a stárnutí, aktivní život, prodlužování soběstačnosti až do pozdního věku, zlepšování kvality života starších lidí. *ZAVÁZALOVÁ,

14 2.3 Důchod - nový život Člověk má vědět, co bude dělat, až nebude moci dělat to, co dělá dosud. Ferguson Senioři jako celek netvoří homogenní skupinu. V odborné literatuře jsou popisovány takové vlastnosti, které jsou typické pro tuto skupinu. Uvádějí se často negativní rysy, které obvykle bývají primární příčinou sociální exkluze a diskriminace seniorů. Patří sem např.: ohrožení chudobou, zdravotní omezení, nezaměstnanost, obtížné zvládání moderních technologií, sociální a prostorová izolace, diskriminace, předsudky, systémová segregace, ageismus. Bohužel podle některých analýz jsou tyto jevy potvrzeny. Například se uvádí, že v ČR žije přes 7% důchodců, kteří jsou pod hranicí chudoby. Další údaj uvádí, že z celkového počtu nezaměstnaných tvoří osoby starší 50 let celou jednu čtvrtinu. Tak se senioři stávají celospolečenským problémem. Takové problémy jsou probírány a uváděny v denním a odborném tisku a to je pozitivní. Protože intenzivní medializace napomáhá změnám přístupů při řešení takových problémů. *ŠERÁK, Nebývá vždycky snadné vyrovnat se s odchodem do důchodu. Pro někoho může toto období představovat období plné nejistot, prázdnoty a úzkostí. Na druhou stranu odchod do důchodu se také týká nového uspořádání života. Také se dá konstatovat, že se jedná o zlom, který označuje konec jednoho období a začátek dalšího období. PhDr. Eva Jarolímová z pražského Gerontologického centra radí, že je vhodné připravovat se na odchod do důchodu postupně, a to zhruba od padesátého roku věku. Podle ní se příprava týká úpravy životosprávy a dostatku pohybu, společně s budováním sociální sítě. Patří sem také zájmy a koníčky, které člověk dosud provozoval, a v důchodu je může dál rozvinout, popřípadě může začít s novými zálibami, což bývá obtížnější. 14

15 Člověk by měl myslet i na úpravu svého bytu či domu. Podle Evy Jarolímové je vhodné například pořídit si bezpečný sprchový kout s madly, nebo odstranit domácí spotřebiče, které jsou již zastaralé, dokud má člověk k dispozici finanční zdroje. Známý český psychiatr Jan Cimický říká, že nejdůležitější v tomto období je neopouštět svoje zájmy a záliby, protože člověku ubývá energie a síly k otevírání nových věcí. Proto je potřeba věnovat se tomu, co zbylo Důležité kontakty seniorů dle J. Cimického kontakt s přáteli jelikož s postupem času člověku přátelé ubývají, tak o to více by si jich měl člověk vážit, kontakt s přírodou patří sem sport, procházky, výlety apod. Cílem je nezůstat v izolaci svého bytu či domu, kontakt s kulturou a uměním týká se divadla, koncertů, výtvarných výstav ale i sledování televize, četba knih apod. Zde se jedná o tzv. kulturní nadstavbu, která člověka vyzdvihuje a tím i člověk zapomene na stres a deprese. *GENERACE, č. 1, Zdravý stres Podle Cimického je stres pro důchodce velmi důležitý. Samotný člověk se musí naučit tento stres proměnit v tzv. eustres. Jedná se o takový stres (zvládnutý stres), který má člověk ve své moci. To znamená, že by si měl člověk plánovat věci, vytvářet si plnohodnotný program a ten dodržovat. A když toto všechno senior zvládne, tak ta náhlá změna týkající se vstupu do důchodu s člověkem vůbec nezamává a psychicky se nezhroutí. Senior jako člověk už musí uvažovat trochu jinak. Nejdůležitější je, aby si vůbec nepřipouštěl relativitu času. 15

16 Podle psychologů je důležité nepoddávat se předčasně stáří. Jsou lidé, kteří přijmou status staršího člověka tím, že rezignují na vztahy, na veškerou činnost a prostě se tomu poddají, a to je opravdu zbytečné. Mnoho lidí má takovou představu, že odchod do důchodu představuje vstup do stáří, odchod ze zaměstnání a tím souvisí i zařazení do skupiny starých lidí. U člověka, který ztratí svou profesi, je to stejné jakoby ztratil i svou identitu. Člověk se musí s touto realitou vyrovnat a přijmout ji. Při nástupu do důchodu není nutné přerušit své zaměstnání. Naopak by měli mít senioři možnost pracovat i v důchodovém věku, byt na zkrácený pracovní úvazek a s dostatečnými přestávkami. O tom je přesvědčena Eva Jarolímová, která dodává, že právě starší lidé mohou své mladší spolupracovníky v pracovním procesu obohatit svými celoživotními zkušenostmi, vědomostmi, svou invencí a rozvážností, které kompenzují pomalejší duševní tempo. V tomto věku má každý člověk svůj druh i způsob práce, své tempo, zájmy, představy a také různé možnosti. Pro někoho je nepřijatelné a nepředstavitelné přestat pracovat v důchodu, jiný má představu spojenou s tím, že důchod představuje volnější pracovní tempo. Důležité je smysluplné naplnění volného času v důchodu. Hlavně potřeba být užitečný je významná potřeba každého z nás. Smysluplného naplnění volného času se může týkat hlídání vnoučat, práce na zahrádce, výpomoc a podpora dětem, kontakty s přáteli a sousedy, ale i kontakty se seniorskými organizacemi apod. Na lidské zdraví (jak somatické tak i psychické) má pozitivní vliv aktivní životní styl v důchodovém věku. Se vstupem do důchodu nastává ještě další problém, který se týká finančních prostředků, respektive poměrně se ztenčí finanční tok peněz. V tomto období lidé nemají již tak vysoké nároky. Více se snaží přilepšit svým dětem a vnoučatům. Dochází i ke snížení schopnosti velkého nakupování. Stává se, že člověka ovládne strašlivé trauma z finanční nedostatečnosti, ale také strach z nemoci. Senioři se většinou obávají, že budou závislí na někom druhém. Nejhorší obavou a představou pro seniora je strach z toho, že se stane přítěží, říká Jan Cimický. *PEŠKOVÁ, Generace, 2008, č

17 2.4 Senioři a jejich postavení v české společnosti V současné době je známo, že česká populace je na samotném prahu procesu demografického stárnutí (i podle projektů a analýz ČSÚ). Souhlasím s panem Rabušicem, který říká: stále více lidí žije déle. *RABUŠIC, 1999, s. 18+ Současná úroveň vědomostí o zdraví a schopnosti současné lékařské vědy přispívají k tomu, že smrt před devadesátým rokem života je předčasná. Širší skupiny obyvatel se dožívají stále vyššího věku. I když se jedná o pozitivní fenomén, tak i přesto začal být v laické i odborné veřejnosti vnímán jako problém, který se týká lékařského zabezpečení a dalších sociálních problémů, kde stojí otázka Kdo to všechno finančně zajistí? *PETŘKOVÁ, RABUŠIC, Lidé z kategorie seniorů v ČR tvoří 18,4% (1,88 milionu) populace. Za 30 let bude v seniorském věku podle některých prognóz každý třetí obyvatel. Poklesne pozvolně poměrné zastoupení dětí (až o jednu čtvrtinu) a zdvojnásobí se počet seniorů. Budou mít na to vliv především poválečné ročníky, které začnou překračovat seniorskou věkovou hranici v nejbližší době a nebude to kompenzováno se zvýšenou natalitou. *ŠERÁK, Senioři jako okrajová skupina společnosti Existuje řada mýtů o seniorech, což se podepisuje i na jejich životě. Jeden z přetrvávajících častých omylů o stáří tvrdí, že senior je člověk nemocný, chudý, 17

18 nepotřebný a osamělý. Senioři ale takové tvrzení s veřejností nesdílí. Tyto tři fenomény zdraví člověka, sociální kontakty a finanční zdroje jsou velmi důležité pro uspokojení základních životních potřeb ze života člověka, to platí hlavně i v důchodu. Senioři jsou skupinou, která je vytlačována na okraj společnosti. Je také důležité podotknout, že sami čeští senioři nevytvářejí svými projevy sebevědomou a vitální skupinu, ale představují i seniory, kteří neumí smysluplně využít svůj volný čas k naplnění svých zájmů a zálib, na které nebyl dříve čas prostor kvůli pracovnímu vytížení. Zdravotní stav je hlavně předpokladem toho, že budou mít před sebou ještě dlouhé období života, prožijí svá seniorská léta bez zdravotních problémů, což jim umožní vykonávat takové aktivity, z nichž potom vyplývá pocit seberealizace a pocit spokojenosti. Finanční zdroje zase vytvářejí podmínky k tomu, aby se tyto veškeré aktivity mohly uskutečnit. Sociální kontakty ať již z okruhu rodiny či přátel vytvářejí zázemí pro takové kontakty, bez nichž je lidský život nemyslitelný. Otázkou stále zůstává, zda jsou skutečně čeští senioři nemocní, osamělí a chudí? *PETŘKOVÁ, RABUŠIC, Chudoba Zde souhlasím s názorem autora Rabušice, že chudoba českých seniorů není velkým problémem, z hlediska současného českého standardu životní úrovně. Naopak, senioři jsou nepřehlédnutelnou vitální skupinou v současné české společnosti, která obsahuje i sociální potenci. Jedná se o takovou skupinu, která je úplně jiná, než ji vidí ti, kteří do této skupiny nepatří. Dnešní lidé ve věku 65 let jsou lidé, kteří by ještě na počátku minulého století byli již dvacet let po smrti a právě dnešní senioři jsou většinou plni svěžesti, činorodosti a aktivity. Vždyť i naše sociální politika má v sobě zabudovaný určitý mechanismus, který brání tomu, aby se senior nepropadl do chudoby tzv. pod hranici životního minima. *PETŘKOVÁ,

19 2.4.3 Samota Člověk může v každém věku nalézt oporu nejen mezi činorodými vrstevníky, ale i svým aktivním zapojením do studia či dobrovolnické práce. Měli bychom být navzájem citliví i k osamělosti lidí kolem nás to znamená nabídnout rozhovor, sousedský zájem, jistotu kontaktu v případě životní krize, při kalamitních situacích či při náhlém zhoršení zdraví. Existují systémy nouzové signalizace, kde se můžeme informovat na příslušném obecním úřadě nebo u seniorských organizací kvůli pocitu bezpečí zejména u starých osamělých lidí. Když se člověka zmocní beznaděj, deprese, apatie, neměl by se obávat vyhledat odborníka např. psychoterapeuta v poradně pro rodinu, či v krizovém centru, které fungují v každém větším městě. *REVUE 50plus, č. 3, Osamělost Analýza sociálních kontaktů ukazuje, že senioři nejsou osamělí ani izolovaní. Podle výzkumu, který proběhl v roce 1996, se ukazují příznivé výsledky. Pouze 8% respondentů důchodců uvedlo, že nemají vedle sebe žádnou blízkou osobu, 50% respondentů mělo 1-3 osoby, 37% mělo 4-10 osob a pouhých 5% mělo více než 10 blízkých osob. Celkem 73% respondentů uvedlo, že se scházejí se svými přáteli minimálně jednou za týden. *PETŘKOVÁ,

20 2.5 Demografický vývoj Ve starém Řecku a Římě se v této době lidé nedožívali věku přesahující 25 let. V 16. století byla v Evropě průměrná délka života stejná. Až kolem roku 1825 se lidé dožívali kolem 30 věku a v 19. století se hranice pohybovala kolem 40 roku života. V roce 1940 představoval průměrný věk 50 let. *HAŠKOVCOVÁ, Dnešní situace v ČR, která se týká struktury obyvatelstva, se zásadně neliší od situace v ostatních vyspělých zemích. V poválečných letech v Evropě i v Americe byl typický relativně nízký podíl seniorů. Existovala hlavně vysoká úmrtnost především v důsledku světových válek i celkové struktury zaměstnanosti. Taková situace se netýkala jen seniorů, ale i samotných dětí což zavinila klesající natalita. Například naše ČR a další jiné země se snažila řešit natalitu populačními explozemi, tzv. baby boomy, ale nakonec tento trend se nepodařilo vykompenzovat. Pro toto období bylo i znakem neobvykle vysoký počet ekonomicky aktivních osob v dospělém věku. Tato situace se v posledních letech v ČR rázem obrátila v pravý opak: z toho vyplývá takový výsledek, že se zvyšuje počet seniorů (nízký počet dětí se vůbec nemění) a ještě k tomu kontinuálně ubývá jedinců ve středním věku. Když se dnešní trendy ve společnosti zachovají, tak naroste mezi lety podíl seniorů ve světové populaci celkem o 225%. V roce 2050 by v Evropě měli senioři tvořit až 53% populace tj. nejvýraznější stárnutí v Evropě. Dnes dochází nejen k prodlužování průměrného věku obyvatel, ale rodí se stále méně dětí u většinové populace. Tyto všechny aspekty a poznatky předpovídají stárnutí společnosti, které bude představovat především závažné sociální a ekonomické problémy. Negativně se to určitě projeví v nabídce na pracovním trhu, v systému zdravotní péče a hlavně v efektivnosti důchodového systému. *ŠERÁK,

21 2.6 Starší a mladší generace vedle sebe Mezigenerační solidarita Dnešní staří lidé daleko méně žijí v rodinách svých potomků. Ke svým stárnoucím rodičům se často chovají jejich dospělé děti spíš neuctivě, než tomu bylo dříve. V dřívějších dobách se o staré lidi staraly samy rodiny, zatímco dnes se rodina i příbuzní tohoto závazku zříkají. Což není správné už jen proto, že se tím oslabují rodinné vazby a vztahy ve prospěch individuálního života každého člena rodiny. Existuje skutečnost, kde obě generace nežijí spolu a přitom se vztah nezhoršil, ale naopak se zlepšila jejich finanční a majetková situace obou generací. Je to věc individuální. *PŘIDALOVÁ, Senior Revue, 2006, č Pojem sendvičová generace Dle výzkumů, více než polovina lidí nad 60 let, kteří se nemohou o sebe sami postarat, potvrzují, že jim pomáhají pravidelně jejich děti a třetina z nich to tak činí každý den. Asi polovina lidí starších 60 let by dala přednost tomu, kdyby mohla prožít své stáří v domácím prostředí za pomoci dětí a s využitím sociálních služeb, které by jim byli v domácnosti poskytovány. Stárnoucí rodiče mají obavy z toho, že budou svým dětem jen na obtíž, ale zároveň od svých dětí očekávají, že se o ně do jisté míry nějakým způsobem postarají. Senioři si jsou také vědomi toho, jak je v dnešní době těžké sladit pravidelnou pomoc s požadavky zaměstnání. Na druhou stranu jsou zde i obavy, které trápí dospělé děti. Přestože by rádi pomohly svým rodičům, kromě nejistoty se bojí role pečovatele, kterou by měly zvládnout po odborné stránce a pak nejvíce mají strach z nároků na jejich zaměstnání s potřebami rodičů. Z tohoto důvodu se generaci dětí kolem 50 let říká sendvičová generace - tzn. že jsou sevřeni mezi péčí o svou rodinu, potřebami svých stárnoucích rodičů a zaměstnáním. *PŘIDALOVÁ, Senior Revue, 2006, č

22 2.6.3 Ageismus Tento pojem začínají používat sociální vědy od 60. let 20. století. Týká se věkové diskriminace, která se dotýká především starší populace. Společnost si začíná uvědomovat problém mezigenerační solidarity. Téměř polovina obyvatelstva (45%) vnímá stárnutí populace s obavami. Až čtvrtina občanů hodnotí dnešní trendy (zvyšování počtu seniorů, rození málo dětí atd.) jako velmi špatné. Celkový negativní vztah mladší generace k seniorům může mít za příčinu životní styl moderní společnosti, kde je vše zaměřeno na výkon a úspěch. *ŠERÁK, Společnost pro všechny věkové skupiny Jelikož si sama společnost začíná uvědomovat nebezpečí, které vychází z těchto krizových aspektů, postupně navrhuje aktivity směřující ke stabilizaci aktuální situace a k marginalizaci negativních faktorů. Kromě toho se mění i nabídky vzdělávacích příležitostí a možností pro populaci osob v postproduktivním věku. Vzdělávání seniorů bylo dříve motivováno primárně snahou o zvyšování důstojnosti a kvality života. Například pod patronací OSN v roce 1999 byl tento rok vyhlášen jako rok seniorů a jeho mottem byl slogan Společnost pro všechny věkové skupiny Druhá kariéra budoucí generace Dnes jsou v popředí spíše ekonomické aspekty. V dnešní společnosti je považována aktivní práce se seniory za společenskou nutnost. Pak se mluví o tzv. druhé kariéře. Ta spočívá v tom, že budoucí generace zaměstnanců bude muset zůstat v pracovním procesu až do vysokého věku, aby se zachoval poměr mezi produktivní a neproduktivní složkou obyvatelstva. V médiích se aktuálně diskutuje o hranici pro vstup do důchodu 22

23 kolem 70 let. Do důchodu odcházejí často osoby, které jsou fyzicky i duševně zdravé, vysoce kvalifikované, ale kvůli věku pak musejí vstoupit do důchodu. Více seniorů přiznává, že odešli do důchodu proti své vůli a někteří jsou i takového názoru, že by své poslední zaměstnání mohli vykonávat i nadále. *ŠERÁK,

24 2.7 Dokumenty, které vedly k myšlenkám vzdělávání seniorů Například Charta základních práv EU z roku 2000, v článku 25 deklaruje, že Unie uznává a respektuje práva seniorů na důstojný život, nezávislost a účast na společenském a kulturním životě. (str. 187, ŠERÁK, 2009) V roce 1982 pod záštitou OSN proběhlo zasedání prvního Světového shromáždění o stárnutí ve Vídni (další taková zasedání proběhla v letech 1992 a 2002). Světová zdravotní organizace (WHO) se také zabývá ve svém projektu Zdraví pro 21. století otázkou kvality života seniorů. Je to jeden z podstatných úkolů této organizace. Z těchto všech dokumentů lze vyvodit určité priority Základní priority opatření ve vztahu k seniorům zajištěnost (uspokojení základních biologických potřeb), autonomie (uspokojení potřeby, která se týká samotného rozhodování se), participace (uspokojení potřeby spočívá v zapojení se do společenských procesů), důstojnost (například respekt společnosti), seberealizace (provádění vlastních zájmů). Pozornost ke starším občanům byla v ČR věnována již před rokem 1989, to potvrzují například Zásady péče o staré občany z roku 1977 nebo Program přípravy na stáří v ČSSR do roku 1990 (1983), Národní akční plán sociálního začleňování na léta a Národní program přípravy na stárnutí (2002). Ten vychází z doporučení, které jsou obsaženy v různých mezinárodních dokumentech a strategiích. Cílem tohoto programu je: vytvoření příznivého celospolečenského 24

25 klimatu a podmínek pro řešení problematiky stárnutí a seniorů. (str , ŠERÁK, 2009) Tento program je hlavně zaměřen na podporu seniorů v následujících oblastech jejich života: etické principy (16 opatření), přirozené sociální prostředí (9 opatření), pracovní aktivity (17 opatření), hmotné zajištění (7 opatření), zdravý životní styl a kvalita života (10 opatření), zdravotní péče (8 opatření), komplexní sociální služby (17 opatření), společenské aktivity (11 opatření), vzdělávání (14 opatření), bydlení (5 opatření). *ŠERÁK, 2009, str. 188] Z toho vyplývá, že oblast vzdělávání je rozdělena a rozpracována do čtrnácti samostatných opatření, které myšlenkově vycházejí z konceptu celoživotního vzdělávání. Dnešní senioři v porovnání se svými předchůdci projevují stále větší aktivity, mají širokou škálu zájmů a jsou na tom i lépe ve financování svého zabezpečení. Podle údajů Mezinárodní asociace seniorů (SAI) lidé jako spotřebitelé nad 50 let vlastní ve vyspělých zemích až 75% národního bohatství a uskutečňuji cca 50% všech nákupů zboží charakteru střednědobého až dlouhodobého. Velkou roli zde hraje i rozpad tradičních vícegeneračních rodin, kde automaticky senioři získaly role dědečka nebo babičky. Dnešní senioři neboli senioři moderní doby naplňují svůj čas cestováním, 25

26 vzděláváním, společenskými aktivitami. Proto se senioři stávají v poslední době atraktivním a významným hospodářským fenoménem. Stále více narůstá nabídka služeb pro seniory. *ŠERÁK, 2009] Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 Tento program byl přijat v lednu v roce Mezi opatření sem patří uplatňování výše uvedených principů v jednotlivých oblastech, posuzování politiky a opatření z hlediska jejich dopadu na starší osoby. Klade se důraz na zabránění diskriminace věku a ochranu lidských práv. Tento program se řídí hlavním heslem: Kvalita života ve stáří. Mezi základní principy tohoto programu patří: Celoživotní přístup Tento princip se nezaměřuje jen na specifická rizika kritických fází života, ale i na specifické potřeby lidí různého věku. Klade důraz na prevenci a přijímá různá opatření k nápravě a kompenzaci již vzniklých poruch a rizik. Celoživotní princip jako princip lze uplatnit v oblasti zdraví, vzdělávání, bydlení, hmotného zabezpečení, zaměstnatelnosti nebo sociální participace. Partnerství vlády a samosprávy Tento princip slouží pro dosažení podmínek pro zdravé, důstojné a aktivní stáří. Místní a regionální samospráva ovlivňuje kvalitu a dostupnost dopravy, bezpečnost, bydlení, sociálních a zdravotních služeb, kulturních či volnočasových aktivit apod. Úloha vlády spočívá v podpoře a spolupráci se samosprávou při realizování stanovených cílů. Důležité je zohledňování rozdílů a specifických potřeb jednotlivých regionů naší země. 26