Obrázek 1: Environment.jpg [a] Úvod

Transkript

1 ČSN EN je česká verze evropské normy zabývající se Systémy environmentálního managementu Požadavky s návodem pro použití, má status české technické normy. Řada norem ISO upravuje standardy při instalaci systémů environmentálního managementu a jejich auditování. Základní myšlenka této mezinárodní normalizace spočívá ve vedení podniků všech oborů k aktivní a samostatné činnosti v záležitostech životního prostředí. K tomu se využívají vhodné nástroje managementu. Účast je dobrovolná, realizace je certifikována. [1] Obrázek 1: Environment.jpg [a] Úvod Norma specifikuje požadavky na systém řízení péče o životní prostředí (systém environmentálního managementu). Organizace musí aplikováním takového systému managementu řídit své chování k životnímu prostředí a to prostřednictvím stanovené politiky a cílů. 1 / 8

2 Norma specifikuje požadavky na systém environmentálního managementu, které mají organizaci umožnit přípravu na zavedení politiky a cílů, které jsou navázány na právní předpisy a informace o významných environmentálních aspektech. Norma je aplikovatelná ve všech typech organizací, nezávisle na oboru činnosti a velikosti firmy. [2] Historie zavádění normy Již v srpnu 1991 byla prostřednictvím ISO zřízena Strategic Advisory Group of Environment (SAGE), k čemuž přispěl především Business Council of Sustainable Development se svými úvahami zaměřenými na jednotné standardy pro měření a znázorňování podniků a jejich výrobků a s tím související environmentální zátěže (environmental performance standards). [1] Nejdůležitější normy řady ISO a násl. byly schváleny na podzim roku 1996/2002 a postupně zaváděny do národních systémů norem. [1] Předmět normy 2 / 8

3 Norma specifikuje požadavky na vytvoření a zavedení environmentální politiky, stanovení cílů zahrnujících právní předpisy a požadavky. Týká se environmentálních aspektů, které organizace sama identifikovala a může je tak řídit a ovlivňovat. Tuto normu zavádějí organizace, které si přejí: - a) zavést systém managementu podporující životní prostředí - b) demonstrovat svůj vztah k životnímu prostředí svým zákazníkům, dodavatelům, orgánům státní správy a také veřejnosti - c) udržovat a zlepšovat systém péče o ŽP. [2] Požadavky na systém environmentálního managementu Organizace musí vytvořit, zavést, dokumentovat, udržovat a neustále zlepšovat systém environmentálního managementu v souladu s požadavky této normy a určit, jak bude tyto požadavky plnit. Organizace musí stanovit a dokumentovat rozsah svého systému péče o ŽP. 3 / 8

4 Organizace, která se rozhodne aplikovat tuto normu, musí splnit několik podmínek: - a) stanovení environmetální politiky - b) definovat činnosti, které mají dopad na ŽP - c) sledovat zákonné i jiné požadavky týkající se ŽP a zakomponovat je to procesů firmy - d) stanovit environmentální cíle organizace - e) vzdělávat zaměstnance v oblasti ŽP - f) sledovat a měřit dopady na ŽP a přijímat preventivní opatření - g) stanovit významné environmentální aspekty. [2] Obrázek 2: Model systému environmentálního managementu podle normy [b] 4 / 8

5 Závěr Tato norma obsahuje pouze požadavky, které mohou být objektivně prověřovány. Organizace, které potřebují všeobecnější návod v řadě dalších otázek spojených se systémy environmentálního managementu, jsou odkazovány na ISO Systémy environmentálního managementu - Všeobecná směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám. Norma je soustředěna zejména na neustálé zlepšování výkonnosti a efektivnosti celé organizace. [3] S touto normou je také úzce spjata norma ISO Směrnice pro auditování systému managementu jakosti nebo systému environmentálního managementu. Norma popisuje požadavky na audit k prokázání shody zavedeného systému environmentálního managementu. [4] Norma je svou strukturou podobná normám ISO 9001 (požadavky na systém řízení kvality) a OHSAS (systém bezpečnosti o ochrany zdraví při práci), proto je výhodné její požadavky zahrnout do integrovaného systému managementu. [5] 5 / 8

6 Environmentální management v cestovním ruchu Odpovědnost leteckých společností Je dobrou praxí, že letecké společnosti podporují různé společenské aktivity jako jsou charitativní, kulturní, vzdělávací nebo sportovní podniky. V současnosti se ovšem subjekty podnikající v letectví věnují největší měrou oblasti životního prostředí. Aerolinky se opírají o environmentální politiku a systém environmentálního managementu. V nich jsou uvedeny postupy a procedury, jak předcházet vzniku znečištění a trvale snižovat znečišťování životního prostředí. Hlavním problémem letecké dopravy dneška jsou emise. Letecké společnosti se snaží omezovat emise několika způsoby. Například nákupem nových modernějších strojů, jejichž motory jsou efektivnější nebo optimalizací jednotlivých fází letu. Aerolinky navíc spolupracují na vývoji leteckých komponent a optimalizaci procedur. Dále se letecké společnosti zaměřují především na hospodaření s odpadem, vodou, provozními a odmrazovacími kapalinami. Mimoto se společnosti snaží snižovat energetickou spotřebu využíváním úsporných žárovek a ekologických spotřebičů. Mezi další aktivity patří především informování a pravidelné vyhodnocování svých aktivit. Příkladem informování cestujících jsou takzvané emisní kalkulačky, kde si cestující mohou spočíst kolik emisí vznikne při daném letu a jaký je přepočet na jednoho pasažéra. Britský národní dopravce British Airways (BA), je 3. největší evropskou aerolinkou operující po celém světě. Jakožto jedni z lídrů leteckého průmyslu, jsou si BA vědomi své společenské zodpovědnosti a rozvíjejí řadu projektů zabývající se především snižováním leteckých emisí (CO 2, NO x ). BA se staly jakýmsi průkopníkem v boji proti globálnímu oteplování, které se do určité míry přičítá právě aerolinkám. Pro řadu aerolinek poměrně nepopulární téma proměnily BA v konkurenční výhodu. 6 / 8

7 BA byly první aerolinkou, která představila dobrovolné kompenzování vypouštěného oxidu uhličitého. Tzv. ofsety oxidu uhličitého (carbon offsetting) jsou jedním z nástrojů přímé kompenzace cestujícího. Ten si může na webu aerolinek spočíst svoji uhlíkovou stopu za daný let ( carbon footprint) a poplatkem kompenzovat svůj podíl na znečištění. Vybrané peněžní prostředky potom dotují projekty snižující vypouštěné emise. Celý mechanismus funguje v rámci Kjótského protokolu, který garantuje kvalitu dotovaných projektů. Podporované projekty se většinou realizují v rozvojových zemích s důrazem na podporu obnovitelných zdrojů energie a dále sociální a ekonomický přínos. Projekty mají i pozitivní dopad na zdraví, jelikož lokálně zlepšují kvalitu ovzduší. Jedná se např. o větrný park a hydroelektrárnu v Číně a v Brazílii. [6] Literární zdroje [1]Kramer, Matthias. Mezinárodní management životního prostředí. Svazek II. 1. vyd., Praha: C.H. Beck, 2005, ISBN [2]ČSN EN. Praha: Český normalizační institut [3]ČSN EN ISO Praha: Český normalizační institut [4]ČSN EN ISO Praha: Český normalizační institut 7 / 8

8 Internetové zdroje [5]eISO.cz. [online]. [cit ]. Dostupné z: temu/iso-14001/ [6]enviwiki.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: %C3%A9_dopravy_na_%C5%BEivotn%C3%AD_prost%C5%99ed%C3%AD Obrázky [a] Obrázek Magneton.cz [online]. [cit ]. Dostupné z: 2-environment [b] Obrázek Model systému [online]. [cit ]. Dostupné z: tvi/zavadeni-systemu/iso-14001/ 8 / 8