Klimatické změny nejsou jen o ledních medvědech

Transkript

1 Klimatické změny nejsou jen o ledních medvědech aneb Jak změna klimatu ovlivňuje volně žijící příbuzné zvířat v našich zoo 2

2 Obsah 02 Obsah 03 Úvod Žirafy (Giraffa camelopardalis) Pižmoň (Ovibos moschatus) Velbloud jednohrbý (Camelus dromedarius) Pekari (rody Tayassu a Pecari) Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris) Plameňáci (Phoenicopteridae) Ovce tlustorohá (Ovis canadensis) Tučňák brýlový (Spheniscus demersus) Tučňák Humboldtův (Spheniscus humboldti) Afričtí lvi (Panthera leo) Gorila horská (Gorilla beringei beringei) Tygři (Panthera tigris) Kasuár přílbový (Casuarius casuarius) Prase savanové (Phacochoerus africanus) Korálové útesy Mořské želvy (Chelonioidea) Tuleň kroužkovaný (Pusa hispida) Místo pro vaše poznámky

3 Milí kolegové! Zvířata v našich zoologických zahradách jsou představiteli příslušných druhů žijících ve volné přírodě. Jsou vynikající nástroj, jak vyjádřit naše vzdělávací poselství. Pokud tedy budete chtít provádět osvětu na téma klimatických změn, budete třeba chtít mluvit o tom, jak je příslušný druh ve volné přírodě globálním oteplováním ovlivněn. Tento dokument poskytuje ne zcela vyčerpávající přehled o klimatických příbězích druhů běžných v zoologických zahradách. Berte to jako jakési nastartování, které vám pomůže dostat se na cestu k objevování dalších příběhů o zvířatech ve vaší kolekci. Na konci každé informace o daném druhu najdete webové zdroje, z nichž fakta a čísla v textu vycházejí. Já koneckonců nejsem expert na klima a vše, čeho jsem schopna, je vyhledávat a shromáždit informace, které se zdají být důvěryhodné. Ani moje angličtina nemusí být tu a tam dokonalá, doufám však, že poselství se mi předat podaří. Přeji vám, aby vám přenos kampaně EAZA Od pólu k pólu do vaší zoo šlo co nejlépe a doufám, že s tím budete mít velký úspěch! Zdraví Constanze Mager-Melicharek, vedoucí odd. vzdělávání Zoo Arnhem, Nizozemí září 2013

4 3

5 4

6 Žirafy (Giraffa camelopardalis) Vedle expanze lidské činnosti (a tedy úbytku stanovišť) a nadměrného lovu se zdá, že problém malé populaci žirafy západoafrické (Giraffa camelopardalis peralta) působí í změna klimatu. Vypadá to, že přirozené prostředí tohoto poddruhu v Nigeru je blízko limitu, se kterým se tato žirafa zvládne vyrovnat pokud jde o vyprahlost prostředí. Tyto žirafy jsou závislé na sezónní migraci mezi nížinami v údolí řeky Niger relativně odolnými vůči suchu a sušších vysočin blízko Kouré. Jejich individuální teritorium je mnohem větší než u ostatních žiraf, které žijí v prostředí s bohatšími potravními zdroji. Díky rokům sucha velikost malé populace tohoto poddruhu, zařazeného podle IUCN jako ohrožený, klesá - v současné době žije asi 300 jedinců Le Pendu & Ciofolo,

7 6

8 Pižmoň (Ovibos moschatus) Vzhledem ke změně klimatu se stále více medvědů grizzly stěhuje dále na sever. Zde pižmoni žijící v arktické tundře budou muset čelit zvýšené míře predace ze strany těchto šelem. V současné době je predace těmito medvědy odpovědná za 16 % a 39 % mortality pižmoně, zatímco v 80. letech 20. stol. byl tento počet mnohem nižší. Kromě toho se má také za to, že změna klimatu má za následek mírnější zimy a více deště, což by také mohlo mít vliv na populaci pižmoně. Doposud je však tento druh v Červené knize IUCN veden v kategorii málo dotčený (least concern). 30#ixzz2Zts8PXmY Zpráva WSC Species facing the heat 7

9 8

10 Velbloud jednohrbý (Camelus dromedarius) Asi 1,2 mil. jedinců této domestikované formy velblouda žije ve volné přírodě v Austrálii. Introdukovali je sem lidé zhruba před 150 lety. Velbloudi jako přežvýkavci produkují během trávení metan. Každý jedinec vyprodukuje asi 45 kg metanu ročně, což odpovídá asi 1 ekvivalentní tuně CO 2. To znamená, že tito nechtění velbloudi, kterým se kromě toho dává za vinu i eroze řídkého porodu a vyčerpávání napajedel, vyprodukují tolik emisí jako přibližně tisíc osobních aut. V létě 2011 australská vláda rozhodla podpořit plán utracení velbloudů jednohrbých jako prostředek k získání emisních povolenek. Směrným číslem pro rok 2012 bylo postřílet zvířat. ettung-australien-plant-abschusshunderttausender-kamele-a html 9

11 Pekari (rody Tayassu a Pecari) Studie z nedávné doby provedená koná v národní rezervaci Pacaya Simiria (Peru) hodnotí dopad extrémní vodní hladiny řeky Amazonky na hustotu populací různých druhů zvířat v regionu. V oblasti se nachází sezónně zaplavovaný deštný prales. V roce 2009 však Amazonka dosáhla rekordní výšky, zatímco v roce 2010 hladina vody byla nejnižší od počátku zaznamenávání těchto údajů, což proběhlo před zhruba 100 lety. Roky 2011 a 2012 přinesly znovu extrémní povodně a zaplavily oblast na asi šest měsíců. Má se za to, že příčinou těchto extrémních vrcholů je změna klimatu. 10

12 Pekari bělohubý (Tayassu pecari, status podle IUCN: zranitelný ) je výrazně ovlivněn kolísáním vodní hladiny. Sčítání ukazuje, že hustota klesla z 3,64 jedinců na km2 v roce 2009 až na 0,59 jedinců na km2 v roce Pekari páskovaný (Pecari tajacu, status podle IUCN: málo dotčený ) byl ovlivněn ještě intenzivněji. Jeho hustota klesla z 0,23 jedinců na km2 na nulový záznam v roce Pekari páskovaný upřednostňuje spíše nezaplavené oblasti a lokalitu výzkumu lze považovat za okrajový biotop těchto zvířat. Fotopasti také ukázaly, že se v době provádění studie zhoršil stav jedinců. V roce 2011 asi 10 % zvířat na fotografiích vykazovalo jasné známky podvýživy. Klesající počet pekari zřejmě způsobil problém hlavním predátorům těchto druhů. Zhoršený tělesný stav vykazovali na fotografiích pořízených fotopastí i pumy a jaguáři. Kromě toho museli i příslušníci domorodého kmene Cocama, kteří pekari tradičně lovili, přejít na jiné zdroje masa. Lov pekari již nebyl možný udržitelným způsobem s ohledem na pokles hustoty populací těchto zvířat. Na druhé straně v nejsušších oblastech svého přirozeného areálu rozšíření je pekari bělohubý z hlediska hydratace během období sucha závislý na mělkých tůňkách. Vzhledem ke změně klimatu tyto zdroje vody vysychají stále více Report.pdf 11

13 12

14 Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris) U tohoto druhu se dopad extrémních vodních hladin zřejmě také v důsledku klimatických změn předmětem výzkumu v Peru (výchozí situace této studie: viz kapitola pekari). Pozorování tapíra jsou obecně vzácná kvůli skrytému způsobu života těchto zvířat. V roce 2011 se zdálo, že jejich hustota poklesla, i když vzhledem k nízkému počtu pozorování je jakékoli statisticky významné vyjádření složité. Fotopasti také ukázaly, že několik zvířat vykazovalo v roce 2011 známky podvýživy. U vyloženě vodních živočichů, jako jsou například vydry obrovské, se žádný pokles populace neprokázal, stejně tak tomu bylo u stromových druhů, jako jsou primáti, papoušci a tamandua. Report.pdf 1 3

15 14

16 Plameňáci (Phoenicopteridae) Pokud budou klimatické změny pokračovat, tropické a subtropické mokřady se zmenší a jejich kvalita se sníží. Plameňáci jako normálně nestěhovaví ptáci se při změně kvality vody nebo její hladiny musí přesouvat do příznivějších vod. Navíc jsou během hnízdní sezóny poměrně citliví na extrémní povětrnostní podmínky. Příliš vydatný déšť zaplavuje hnízda, příliš málo vody má za následek vysychání hnízd, díky čemuž jsou mláďata snadnou potravou pro predátory, kteří v tom okamžiku mohou snadno proniknout na hnízdiště. Skupina specialistů na plameňáky při IUCN si tuto hrozbu uvědomila a identifikovala jako jednu ze svých priorit a cílů takto: Podpora inovačních ochranářských přístupů a sladění zájmů člověka i plameňáků v oblasti ochrany vody v souvislosti se změnou klimatu a predikce nedostatku vody. WCS, Species facing the heat 1 5

17 16

18 Ovce tlustorohá (Ovis canadensis) Méně dešťových srážek má za následek menší růst rostlin, což vedlo ke snižování početnosti populací ovce tlustorohé v některých z jejích bývalých oblastí výskytu v Severní Americe. Toto je jeden z příkladů, kdy vzestup teploty sám o sobě není pro živočišné druhy hlavním problémem, neboť tito kopytníci jsou velmi dobře přizpůsobeni extrémním teplotám. V tomto případě je klíčovým faktorem omezující se zdroj potravy. Ovce tlustorohá má podle IUCN statut málo dotčený. Temperaturanstieg-laesst-Arten-nicht-verschwinden. html 1 7

19 18

20 Tučňák brýlový (Spheniscus demersus) Tučňák brýlový: celková populace tohoto druhu klasifikovaného jako ohrožený nyní čítá až jedinců v Jihoafrické republice a Namibii. Existuje mnoho příčin, proč je tento druh ohrožen. Jedná se kromě jiného o důsledky sběru guana, k němuž v minulosti masivně docházelo. Tučňáci vyhrabávají do guana jamky, do nichž kladou vejce. Mají-li k dispozici pouze málo míst v guanu, hnízdí v písku nebo na volné ploše. Písek má horší izolační vlastnosti než guano a obě tyto náhražky guana způsobují tučňákům tepelný stres, v jehož důsledku opouštějí hnízda. Navíc některé silné bouře v posledních letech způsobily problémy na hnízdištích. Změna klimatu může být také příčinou přesunu populací kořisti v posledních letech. IUCN nyní zvažuje přestěhování tučňáků do nových kolonií, blíže k aktuálním místům koncentrace rybích populací

21 2 0

22 Tučňák Humboldtův (Spheniscus humboldti) Tento tučňák žijící na západním pobřeží Jižní Ameriky je závislý na chladném Humboldtově mořském proudu, bohatém na živiny a ryby. Změna klimatu může takovéto proudy měnit. Ryby odplavou a tučňáci budou mít potíže. Klimatický jev El Niño způsobuje dočasné drobné změny v Humboldtově proudu. V letech výskytu jevu El Niño mnoho mláďat tučňáka Humboldtova nepřežije a dokonce i mnoho dospělých tučňáků hladoví (také vlivem kombinace nadměrného rybolovu lidmi). To znamená, že v každém roce, kdy se objeví El Niño, dojde k poklesu populace o 75 %. Mnoho vědců si myslí, že vlivem globálního oteplování bude klimatický jev El Nino častější a intenzivnější. Ve volné přírodě zbylo pouze méně než jedinců tohoto zranitelného druhu. id=186; 2 1

23 22

24 Afričtí lvi (Panthera leo) Populace afrických lvů během posledních desetiletí výrazně poklesla a je nyní silně roztříštěná. Hlavní hrozbou jsou konflikty mezi zvířaty a lidmi, protože mnoho lvů bylo zabito, když lovili dobytek. Pokud bude změna klimatu v Africe pokračovat, dojde ke změně stanovišť. Bude potřeba ještě více prostoru pro nakrmení stále rostoucí lidské populace v horších zemědělských podmínkách. To bude mít za následek stále častější konflikty mezi potřebami lidí a lvů. Afričtí lvi (klasifikovaní IUCN jako zranitelný druh), se v případě pokračování klimatických změn mohou stát náchylnější k nemocem. V tanzanském národním parku Serengeti vypukly v letech 1994 a 2001 epidemie psinky. Vědci se domnívají, že tyto epidemie poškodily rovněž místní populace lvů (cca 40 % uhynulo), protože postihly zvířata již trpící krevními parazity šířenými klíšťaty. Předchozí suché roky způsobily celkově špatný stav a následné náhlé deště dramaticky zvýšily populace klíšťat. Když tedy lvy postihl virus psinky, jejich imunitní systém už nebyl v pořádku, takže onemocnění usmrtilo mnohem více zvířat než kdy předtím

25 24

26 Gorila horská (Gorilla beringei beringei) Živočišné a rostlinné druhy s výskytem pouze v horských oblastech budou přirozeně ohroženy ještě více, bude-li globální oteplování pokračovat. Pokud k předpovídané změně teploty ve střední Africe dojde, budou endemické druhy v sopečných kráterech pohoří Virunga čelit hrozbám, neboť při posunu vegetačních zón směrem nahoru se snižuje jejich rozsah a mění se distribuce mnoha druhů. Pro horské gorily (klasifikované IUCN jako druh ohrožený ) může být pohyb vegetačních zón směrem vzhůru přínosem. Mírně by se tak zvětšilo rozšíření jejich hlavních potravních rostlin. Tyto gorily by však ve skutečnosti byly nuceny k přesunu tak vysoko v důsledku lidského narušování v nížinných oblastech. Mrazivé počasí ve vysokých nadmořských výškách omezuje dobu, kterou zde gorily tráví a choroby vyskytující se v kombinaci s chladem a deštěm (například pneumonie) jsou v současné době jednou z nejčastějších příčin úhynu. Bohužel, veškerý přínos z nárůstu teploty bude pravděpodobně negativně kompenzován poklesem srážek, což může být problematické pro příslušnou vegetaci. Pokud horský les vyschne, teprve uvidíme, zda přežije dostatečné množství potravních rostlin a zda budou gorily schopny se přizpůsobit. Zemědělská produktivita s nižšími dešťovými srážkami klesne, čímž se pravděpodobně zvýší tlak na zdroje v chráněné oblasti pohoří Virunga. bb7fb87ece780936a2f55130c87caf46.pdf 2 5

27 26

28 Tygři (Panthera tigris) Jedna z největších ne-li největší populace tygra indického žije mangrovových lesích Sundabar Mangrove o rozloze km 2, na hranicích Bangladéše a Indie. V oblasti v současné době žije asi 200 tygrů. Během posledních 40 let se v důsledku zvýšení hladiny moře plocha mangrovových lesů zmenšila o 28 %. Někteří savci tvořící kořist tygrů chráněnou oblast opustili, a tygři jdou za nimi. To vede ke konfliktům mezi lidmi a zvířaty. Počet útoků tygra na člověka poměrně dramaticky stoupl, částečně také proto, že bývalí rybáři vstupují do zakázaného prostoru častěji kvůli redukci své obživy. Nyní se například snaží sbírat v rezervaci med. Stručně řečeno - prostor pro tygry se zmenšuje a počet případů zabití člověka tygrem se naopak zvyšuje. Má-li tento trend pokračovat, modely naznačují, že během let může potkat zkáza prakticky všechny oblasti v Sundabar vhodné jako tygří stanoviště. bb7fb87ece780936a2f55130c87caf46.pdf 2 7

29 2 8

30 Kasuár přílbový (Casuarius casuarius) V letech 2006 a 2011 cyklóny v australském Queenslandu způsobily, že z větví najednou opadaly všechny lesní plody. Tento jev znamenal o něco později problémy pro plodožravého ohroženého kasuára, neboť došlo k porušení kontinuity potravních zdrojů. V roce 2006 hladovějící ptáci opustili lesy a přestěhovali se kvůli hledání potravy na předměstí a do turistických letovisek. Celková populace kasuára přílbového odhadovaná mezi 1000 a 2000 jedinci klesla o třetinu v důsledku hladovění, dopravních nehod a konflikty se psy. Po cyklonu v roce 2011 poskytla ochranářská nevládní organizace zvířatům potravu ve vzdálených oblastech, aby zabránila zvýšenému počtu konfliktů lidí a zvířat na předměstích. Zdálo se, že tato strategie funguje docela dobře! 6a2f55130c87caf46.pdf 2 9

31 30

32 Prase savanové (Phacochoerus africanus) Prase savanové obývá velký areál v subsaharské Africe. Druh je podle seznamu IUCN klasifikován jako málo dotčený a počet jedinců se obecně zdá být stabilní. Ve většině rozlohy severní části jeho areálu výskytu se však nyní ukazují důsledky toho, že tato zvířata nevydrží dlouhodobé sucho. Zóna Sahelu se rozšiřuje, což od 80. let min. stol. vede ke zmenšování někdejšího areálu výskytu tohoto druhu. V současnosti se má za to, že v Nigeru tento druh prasete vyhynul

33 Korálové útesy Koráli jsou živočichové náležející do zoologického kmene Cnidaria. K jejich typickým znakům patří jednoduchá anatomie a velmi vysoké požadavky na abiotické faktory v jejich prostředí. Bohužel tito živočichové, kteří tvoří základ neobyčejně biologicky rozmanitých ekosystémů korálových útesů, čelí několika obrovským problémům v důsledku globálního oteplování. Za prvé: od konce 19. století se teplota zvýšila o 0,75 C a predikativní klimatické modely 32

34 ujišťují, že během několika příštích desetiletí přijde ještě větší nárůst. Zvýšení teploty korály stresuje, což vede k vylučování fotosyntetických endosymbiontů (zooxantely). Tento jev je znám jako blednutí korálů a je pro ně smrtelný. Za druhé: přibližně jedna třetina oxidu uhličitého (CO 2 ) vypouštěného do ovzduší na planetě je absorbována oceánem. Tím, jak se do oceánu dostává více a více CO 2, mění se chemické složení vody. Voda je stále kyselejší, takže pro korály je mnohem těžší vybudovat své vápenaté kostry. A za třetí - hladina moře stoupá. Odhadovaný nárůst se pohybuje mezi 0,18 m až 1,4 m v letech Dojde tím k poškození korálů, které jsou vázány na zvláštní vodní zóny blízko pod hladinou, které jsou naplněny světlem. V neposlední řadě těžba deštných pralesů rovněž faktor přispívající ke změně klimatu vede k intenzivnější erozi. Řeky nesou sedimenty do pobřežních zón, kalí vodu a ničí tak korály. Od roku 2005 například karibská oblast ztratila asi 50 % svých korálů v důsledku masivního blednutí během teplých období. V lepších podmínkách je obnova možná, bude však trvat desítky let hp?page=climate_change 3 3

35 34

36 Mořské želvy (Chelonioidea) Předpokládá se, že vzestup hladiny moře o 0,5 metru bude mít za následek ztrátu zhruba jedné třetiny hnízdišť mořských želv. Kromě toho pohlaví mořských želv určuje teplota prostředí v průběhu vývoje vajec. Při vývoji za vyšších teplot se líhnou samice, v opačném případě samci. Studie ukazují, že v Playa Grande na pobřeží Tichého oceánu v Kostarice se nyní v závislosti na podmínkách každoročně líhne 70 až 90 % samic. To v dlouhodobém horizontu vede ke ztrátě genetické rozmanitosti, protože mnoho samic je oplozeno pouze malým počtem samců. Na Floridě je již 90 % potomků ohrožené karety pravé samičího pohlaví. Předpokládá se, že vzroste li teplota jen o jeden stupeň, nevylíhnou se již žádní samci. Na Junquillal Beach na pobřeží Pacifiku v Kostarice je již několik let příliš horko (= teplota písku je vyšší než 34 C) a mláďata se nelíhnou vůbec. Ochránci přírody nyní zde nakladená vejce přenášejí do chladnějších bezpečných odchoven. Mláďata jsou poté pod dohledem a v bezpečí opět vypouštěna do vody. 6a2f55130c87caf46.pdf hp?page=climate_change ate_change/effects_on_ocean_animals.php 3 5

37 '., 36

38 Tuleň kroužkovaný (Pusa hispida) Tuleň kroužkovaný žije vysoko na severu, v arktické oblasti. Je závislý na arktickém ledu a normálně se vůbec nenachází na souši. Tuleni rodí svá mláďata na jaře v ledové noře. Jediný východ z ní normálně vede skrz vodu. Mláďata jsou tak chráněna před predátory (především ledními medvědy). Bílá srst mláděte není příliš vhodná pro plavání na delší vzdálenost. Matka své mládě pravidelně navštěvuje a krmí. Mléko tuleňů je velmi tučné a poté, co mládě přelíná a je po několika týdnech odstaveno, má již vytvořenou dobře izolující vrstvu tuku. Jsou-li však teploty zjara poměrně vysoké, není ledová vrstva dostatečně silná a nora se zhroutí příliš brzy. Mláďata jsou tak oddělena od matek a nejsou schopna přežít. V posledních letech jsou míry přežití a reprodukce znepokojující. Tato zvířata již nemají příliš velkou rezervu pro přesun do chladnějších oblastí, neboť jejich přirozený areál výskytu se již teď nachází daleko na severu. Velkou otázkou je, zda tento druh bude schopen přizpůsobit své chování a využívat místo ledu souš, neboť dle předpovědí bude v blízké budoucnosti v Arktidě v letním období velmi málo ledu. list_ringed_seal.pdf 3 7

39 Místo pro vaše poznámky 3 8

40 39

41 Klimatické změny nejsou jen o ledních medvědech Jak změna klimatu ovlivňuje volně žijící příbuzné zvířat v našich zoo Publikace vytvořená v rámci kampaně EAZA Od pólu k pólu ( ) Autor: Constanze Mager-Melicharek, vedoucí odd. vzdělávání, Burgers Zoo, Arnhem, Nizozemí Grafika: Erik Mager (brožura), Zsuzsa Petro / Zoo Sóstó, Maďarsko (logo kampaně) Fotografie: Nick Hobgood [28], Donald M. Jones [16], JJM Mager [01], Marianela Velilla [12] a řada internetových zdrojů (jméno autora nebylo v řadě případů možno zjistit) 4 0