Výbor pro právní záležitosti PRACOVNÍ DOKUMENT

Transkript

1 EVROPSKÝ PARLAMENT Výbor pro právní záležitosti PRACOVNÍ DOKUMENT o návrhu nařízení Rady o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových důsledků registrovaného partnerství (KOM(2011)0127 C7-0094/ /0060(CNS)) Výbor pro právní záležitosti Zpravodajka: Alexandra Thein DT\ doc PE v01-00 Jednotná v rozmanitosti

2 A. Souvislosti V roce existovalo v EU registrovaných partnerství, z nichž více než má v oblasti majetkových aspektů vztah k více než jednomu členskému státu. Z toho (4 %) jich bylo ukončeno v důsledku rozluky partnerů a (0,6 %) z důvodu úmrtí jednoho z partnerů 2. Jestliže je v případě vyrovnání nebo v průběhu partnerství třeba přijmout rozhodnutí v oblasti majetkových aspektů, musí dotyčné osoby řešit složité problémy, zejména otázku soudní příslušnosti a rozhodného práva. V jednotlivých členských státech však nejen v případě manželství, ale ještě více u registrovaných partnerství platí velmi rozdílná ustanovení. Vzniká tak závažná právní nejistota. Stejně jako u manželských dvojic může v případě sporu jeden z partnerů, jemuž bylo poskytnuto lepší poradenství, mít zájem se co nejrychleji obrátit na ten soud, jenž uplatňuje právo, které pro sebe daný partner považuje za výhodnější. B. Návrh Komise I. Obecné aspekty Zpravodajka souhlasí s Komisí, že je třeba se stávající situací zabývat a že lze právní stav dotčených párů podstatně zlepšit. Instituce registrovaného partnerství se stále rozvíjí, mobilita lidí v Evropě se zvyšuje, a počet mezinárodních partnerství se proto bude také zvyšovat. Cílem pracovního dokumentu je poskytnout první hodnocení nejdůležitějších bodů návrhu Komise, zejména konkrétní potřeby přezkumu a přepracování. Zaprvé, ačkoli Komise uznala, že v případě manželství i registrovaného partnerství existují obdobné překážky, předložila dva samostatné návrhy. Zdůvodnila to tím 3, že registrovaná partnerství se potýkají se zvláštními potížemi; nepovažuje za smysluplné, aby bylo právo členského státu, které registrované partnerství neuznává, uplatňováno na majetkové aspekty partnerů, nebo aby se partneři obraceli na soudy tohoto státu. Pravidla o soudní příslušnosti a o rozhodném právu by proto musela být odlišná od pravidel o soudní příslušnosti a o rozhodném právu platných pro manželství. V rámci konzultací navíc vyšlo najevo, že si většina členských států neumí představit, jak tuto situaci upravit formou jednoho právního nástroje. Dva právní akty jsou tedy podle Komise praktičtější a z politického hlediska lépe proveditelné. Zpravodajka se domnívá, že z regulačního a systematického hlediska není nutné situaci řešit dvěma právními akty, a to zejména proto, že odmítá zásadní rozdíl v obsahu obou návrhů, tedy skutečnost, že registrovaným partnerům není poskytnuta možnost zvolit si právo (více k tomu viz bod II. 3.). Je ovšem pravda, že právo upravující registrované partnerství není v EU tak jednotné jako v případě manželství, zejména pokud jde o zásadu uznávání instituce registrovaného partnerství. Proto může být z politických důvodů, především s ohledem na 1 Údaje z: pracovní dokument útvarů Komise (posouzení dopadů) ze dne 16. března 2011, SEK(2011) Komise připouští, že k relativně nové instituci není ještě k dispozici dostatečné množství údajů, SEK (2011)0321, s. 14. Viz příloha VI, bod 2 uvádějící údaje z Finska, Nizozemska, Švédska a Francie. 3 SEK (2011)0327, s. 40. PE v /5 DT\ doc

3 jednání v Radě, rozumné oba návrhy předložit zvlášť. Zpravodajka vítá, že Rada (nyní) oba návrhy současně projednává. Je třeba upozornit na odstupňovanou úpravu, kterou návrh s ohledem na odlišné postoje jednotlivých členských států k registrovanému partnerství a na velmi rozdílné právní úpravy stanovuje. Jestliže členský stát registrované partnerství neuznává, návrh předpokládá, že jeho soudy mohou odmítnout rozšíření své příslušnosti (čl. 5 odst. 2). Pokud se tak však soudy nerozhodnou, nemohou uplatnění práva cizího státu upravujícího toto partnerství obecně označit za odporující veřejnému pořádku (čl. 18 odst. 2). Jedná se o rozumný kompromis. Je však třeba vyčkat, zda bude pro členské státy, které registrované partnerství neuznávají, přijatelný. Z prvních stanovisek vnitrostátních parlamentů vyjadřujících nesoulad návrhu se zásadou subsidiarity vyplývá, že v tomto bodě částečně existují závažné pochybnosti. Pokud jde o konkrétní ustanovení, je pro zpravodajku nejdůležitější dosažení maximální možné právní jistoty a srozumitelnosti, stejně jako ve věcech majetkových poměrů v manželství, a dále jejich provázanosti s dalšími právními akty EU, zejména s budoucím nařízením ve věcech dědictví a nařízením Brusel I. II. Jednotlivé aspekty 1. Oblast působnosti Zpravodajka vítá, že pojem registrovaného partnerství je v návrhu stále otevřený, tak aby zahrnoval partnerství osob stejného i odlišného pohlaví. Pokud jde o výjimky z oblasti působnosti, odkazuje zpravodajka na pracovní dokument o majetkových poměrech v manželství. I zde musí být oblast působnosti přesně a jednoznačně vymezena vůči dalším oblastem práva, zejména k věcnému právu. 2. Příslušnost Za přínos se považuje možnost uplatnit jednotnou soudní příslušnost ve věcech dědického řízení a rovněž v případě rozluky partnerů. U ostatních kritérií příslušnosti vzbuzuje pozornost skutečnost, že státní příslušnost partnerů je rozhodující až u podpůrné příslušnosti podle čl. 6 písm. b), zatímco v případě manželství se toto kritérium řadí ke kritériím obecného určování příslušného soudu. Tento rozdíl je přiměřený. Je totiž zřejmé, že partnerství jsou nezávisle na státní příslušnosti partnerů registrována v členském státě, který registraci umožňuje. Pokud jde o články 9 až 13 návrhu, je zpravodajka pro dosažení jejich úzkého souladu s nařízením ve věcech dědictví; o totéž usiluje i v případě majetkových poměrů v manželství. Čl. 12 odst. 2 může být důležitý při vypořádání majetkových poměrů registrovaného partnerství stejně jako v případě manželství. 3. Rozhodné právo Skutečnost, že v návrhu není registrovaným partnerům poskytnuta možnost zvolit si právo, je DT\ doc 3/5 PE v01-00

4 třeba odmítnout. Komise 1 se odvolává na rozdílnost vnitrostátního práva v členských státech, a proto je zachována zásada příslušnosti práva členského státu, kde bylo partnerství zaregistrováno. Podle Komise je to v souladu s příslušnými ustanoveními členských států, která stanoví široké využívání práva státu, kde bylo partnerství zaregistrováno, a neuvádějí žádnou možnost, že by si partneři mohli zvolit právo, přestože mezi sebou mohou uzavírat dohody. Zpravodajka to nepovažuje za opodstatněné a vážně pochybuje, zda návrh je v tomto ohledu v souladu se zásadou rovnosti před zákonem podle článku 20 a rovněž se zásadou zákazu diskriminace podle článku 21 Listiny základních práv Evropské unie. Vysvětlení Komise nepřekračuje rámec pouhých tvrzení. Ani v zelené knize 2 ani v následném hodnocení nejsou uvedeny konkrétní důvody. V zelené knize se Komise možností registrovaných partnerů zvolit si právo bohužel nezabývala. Ve shrnutí odpovědí 3 připouští, že příspěvky, které chtějí uplatňovat právní předpisy platné pro manželské dvojice, jimž je v podstatě přiznána možnost zvolit si právo, i na registrované partnery, mlčky tuto možnost připouštějí. Komise dále uvádí, že většina příspěvků ve fázi konzultací u registrovaného partnerství podporovala zvláštní kolizní pravidla. Diskutovalo se spíše o příslušnosti práva státu, kde bylo partnerství zaregistrováno, než o volbě práva. Výsledky těchto konzultací lze jen těžko považovat za základ pro rozhodnutí Komise neposkytnout registrovaným partnerům možnost zvolit si právo. Z následného hodnocení vyplývá, že např. švédské vnitrostátní právo, které uplatňuje tytéž právní předpisy jako pro manželské dvojice, registrovaným partnerům přiznává pouze omezenou možnost zvolit si právo 4. Bylo by vhodné získat více informací především o tom, v jaké míře k tomu dochází a zda jsou s tím spojeny nějaké potíže. Komise k tomu nepředložila žádné údaje. Pokud by si partneři mohli zvolit právo, k jakým problémům by to vedlo? Zaprvé, partneři by si mohli zvolit právo, které registrované partnerství neuznává. Tomu lze předcházet omezením účinků volby práva. Neplatná volba práva by neměla žádný dopad, uplatňovala by se příslušnost práva členského státu, kde bylo partnerství zaregistrováno. Kvůli různorodým právním úpravám by také mohl vzniknout zvláštní právní zájem. Zpravidla se však partneři, kteří si chtějí zvolit právo, adekvátně informují, případně by mohla být v předpisech požadována konzultace s právníkem či notářem. Zatřetí, partneři by si mohli zvolit právní systém, který instituci registrovaného partnerství sice uznává, ale stanoví pro něj zcela jiné podmínky a právní dopady. Bylo by možné začlenit do nařízení jednoznačná kritéria rovnocennosti, kterým by mohlo být třeba kritérium rovnocennosti partnerství osob stejného či odlišného pohlaví. Takové řešení by muselo být pečlivě přezkoumáno z hlediska zásady rovnosti; bude-li třeba přihlédnout i k dalším kritériím, bude takové řešení ihned komplexním. Další možností je, že by členské státy, pokud 1 KOM(2011)0127, důvodová zpráva, s Zelená kniha ze dne 17. července 2006 (KOM(2006)0400), s Viz shrnutí odpovědí k zelené knize ze dne 5. února 2008, s SEK(2011)0327, příloha II, s. 56. PE v /5 DT\ doc

5 by to uznaly za vhodné, vzájemně uznávaly rovnocennost registrovaného partnerství, čehož by se nejjednoznačněji, a tedy i nejlépe, dosáhlo vnitrostátní právní úpravou. Tak by partnerům umožnily zvolit si právo. V návrhu není zohledněno, že dochází k opakované registraci, tj. časově na sebe navazující registraci téhož partnerství v různých státech, neboť v článku 15 se zmiňuje pouze právo státu, kde bylo partnerství zaregistrováno. V tomto případě by bylo rozumné zvolit takové řešení, které za rozhodující považuje registraci, jež je z časového hlediska poslední. 4. Další aspekty Pokud jde o další otázky související s rozhodným právem, uznáváním, vykonatelností a výkonem rozhodnutí, odkazuje zpravodajka na pracovní dokument o návrhu ve věcech majetkových poměrů v manželství. DT\ doc 5/5 PE v01-00