Představení systému francouzského vysokého školství

Transkript

1 1 Cahiers du CEFRES N 24, L enseignement supérieur en France et en République tchèque : perspectives européennes = Vysoké školství v České republice a ve Francii: evropské perspektivy Antoine Marès, Dominique Sotteau, Věra Šťastná (Ed.) Elie COHEN Představení systému francouzského vysokého školství Référence électronique / electronic reference : Elie Cohen, «Představení systému francouzského vysokého školství», Cahiers du CEFRES. N 24, L enseignement supérieur en France et en République tchèque : perspectives européennes = Vysoké školství v České republice a ve Francii: evropské perspektivy (ed. Antoine Marès, Dominique Sotteau, Věra Šťastná). Mis en ligne en / published on : mars 2010 / march 2010 URL : Editeur / publisher : CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE Ce document a été généré par l éditeur. CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE

2 2 PŘEDSTAVENÍ SYSTÉMU FRANCOUZSKÉHO VYSOKÉHO ŠKOLSTVÍ Elie Cohen Poradce delegáta v oddělení mezinárodních vztahů a spolupráce Ministerstva školství 1 - Kontext vývoje francouzského systému vysokého školství Na velké proměny francouzského systému vysokého školství musíme pohlížet ze dvojího hlediska Všeobecné rozšíření přístupu k vysokoškolskému vzdělání a jeho implikace Na jedné straně prochází tento systém proměnou, k níž byl donucen vývojem početních stavů studentstva. Během posledních čtyřiceti let se změnil, aby se přizpůsobil rozšířenému přístupu k vysokoškolskému vzdělání a k jeho opravdové demokratizaci. Zatímco na začátku století bylo ve Francii studentů a na začátku padesátých let o něco málo víc než , dnes jich jsou v různých institucích, které poskytují pomaturitní vzdělání, zapsány Její vysokoškolská zařízení musela nejenom přijmout širší obecenstvo; musela se rovněž vyrovnat s hlubokou změnou společenského a kulturního profilu těch, kdo jich využívají. Početní nárůst byl totiž doprovázen opravdovou proměnou společenského postavení studentů. Mnoho "nových studentů," kteří by se kdysi nebyli mohli zapojit do pomaturitního vzdělání, pochází ze společenských vrstev, které neprošly univerzitami a neznají možnosti, které se touto zkušeností otevírají. Následkem toho, aby odpovědělo na potřeby tohoto nového obyvatelstva, vysoké školství muselo přizpůsobit své orientační i vstupní struktury a způsoby své pedagogické praxe. Tento početní nárůst odpovídá silné politické vůli, opakovaně potvrzované po dlouhou dobu a směřující ke zvýšení úrovně vědomostí a kvalifikace francouzského obyvatelstva. Tuto vůli dokládá již roku 1985 formulovaný cíl, jímž měl být přístup k maturitě pro 80% každé věkové třídy. Ve skutečnosti všichni tito studenti u maturity neuspějí; ale z celkového počtu maturantů v roce 2000 dosahuje procento jejich úspěšnosti, která jim otevírá přístup k pokračování vysokoškolským studiem, 62,7%. Aby odpověděly na výzvu rostoucího počtu studentů aniž by přitom snížily kvalitu studia, se školní instituce s podporou svých správních rad vydaly cestou významného nárůstu nabídek výuky. Počet univerzitních zařízení se tak rychle zvýšil, díky čemuž dnes umožňuje zvláště husté "nakrucování" ("maillage") celého státního území, k němuž přispívá soustavné snaha o výstavbu a o vytváření nových administrativních postupů. Plán "Univerzita 2000" přinesl na počátku devadesátých let zvýšený důraz na tuto mobilizaci iniciativ a zdrojů ve prospěch rozsáhlého projektu rozšíření vysokého školství Implikace mezinárodní otevřenosti a výstavby Evropského prostoru vysokého školství Francouzské vysoké školství se vyznačuje rovněž ochotou k mezinárodní otevřenosti a nese odpovědnost za projekt silné integrace v Evropském vzdělávacím prostoru, na němž se v současné době pracuje.

3 3 Ochota k mezinárodní otevřenosti vysokého školství odpovídá staré tradici Francie, která přijala během několika posledních let mezi a zahraničních studentů. Podpora mobility francouzských studentů a učitelů-badatelů je dnes vyhlášena za prioritu, pocièovanou shodně jak správními úřady tak odpovědnými pracovníky učebních za řízení. Posílení přitažlivosti francouzského vysokého školství pro zahraniční studenty, vyučující i badatele odpovídá rovněž hlavnímu cíly, přestože již nyní zaujímá Francie v počtu přijatých zahraničních studentů neustále třetí či čtvrté místo na světě. V tomto směru dochází k celé řadě konkrétních kroků, jakými jsou například založení agentury "Agence EduFrance," úsilí o zvýšení mezinárodní srozumitelnosti studijních plánů nebo programy výstavby ubytovacích zařízení, určených pro zahraniční studenty nebo učitele. Rovněž cíl, jímž je integrace francouzského vysokého školství do Evropského vzdělávacího prostoru, probouzí energické nasazení odpovědných pracovníků. Svědčí o tom posilování univerzitních spoluprací, usilování o harmonizaci studijních plánů a podporování mobility studentů i vyučujících. V tomto ohledu byl z iniciativy francouzského předsednictví Evropské unii přeložen Akční plán pro mobilitu, jenž ukazuje vysokou míru nasazení francouzských politických a univerzitních úředních činitelů, vynakládaného na dosažení tohoto prioritního cíle. 2 - Hlavní instituční rysy a jejich vývojové tendence Francouzský systém vysokého školství vykazuje poměrnou složitost, způsobenou tím, že v jeho srdci koexistují dvě sítě institucí, jejichž fungování se řídí zcela jasně odlišnými normami. Tento duální systém totiž podržuje koexistenci velkých škol a univerzit. Zatímco první rok univerzitního studia je přístupný bez výběru, přijetí do velkých škol a odborných vzdělávacích institucí (filières technologiques) se řídí procesem výběru skrze přijímací řízení nebo na základě předložených dokumentů. Společné rysy přesto udržují skutečnou soudržnost systému. Na jedné straně je obecně rozšířena téměř úplná bezplatnost univerzitního studia, s výjimkou určitých škol, poskytujících manažerské vzdělání nebo specializovaných soukromých institucí. Na druhé straně existuje ve Francii obzvláště úzké pouto mezi výzkumem a vysokoškolskou výukou, které podporuje spolupráci škol a univerzit, přičemž univerzity zůstávají přednostním místem laboratoří, které provádějí vědecký výzkum. Konečně existují zatím nepříliš široké můstky mezi studijními plány škol a studijními plány univerzit. Jejich rozšíření by bylo určujícím faktorem posílení soudržnosti francouzského systému vysokého školství. 3 - Organizace studijních plánů Rovněž v otázce organizace studijních plánů se ve francouzském vysokém školství objevuje určitá složitost, která se vyznačuje mnohostí administrativních postupů a přebujelou škálou diplomů.

4 4 Většina studentů se přesto řídí studijním plánem rozloženým do dvou let (bakalářský diplom, "diplôme d'études universitaires générales)/čtyř let (magisterský diplom, "maîtrise")/pěti let (diplomy absolventa specializovaného vysokoškolského studia čili "diplômes d'études supérieures spécialisées" - DESS - nebo diplomy tzv. "prohloubeného studia" čili "diplômes d'études approfondies" - DEA). Studenti velkých škol získávají diplomy potvrzující pět let vysokoškolského studia. Hledání evropské harmonizace vede ke zdůraznění zájmu o ukončení tohoto studia po třech letech a pěti letech. Tříleté studijní plány, které jsou ve Francii relativní novinkou, vedou k uplatňování nových odborných licenciátů, jejichž zavádění vypadá slibně. V případě pětiletých vzdělávacích cyklů je třeba zdůraznit bohatou francouzskou zkušenost týkající se DEA a DESS. Zejména rozlišení mezi DEA, které připravují na výzkum, a DESS, které připravují na výkon určitého povolání a těší se velké oblibě v podnikové sféře, se osvědčuje jako rozlišení případné a účinné. Zavádění "mastaire" vytvoří rámec, jenž zdůrazní koherenci těchto typů studia a propůjčí jim lepší srozumitelnost v mezinárodních srovnáních. 4 - Výzvy, na něž je třeba odpovědět Stejně jako ve většině zemí se dnes ve Francii systém vysokého školství střetá s mnoha výzvami. Některé z nich vyplývají z jeho struktur a skladby jeho zaměstnanců. V příštích patnácti letech tak bude muset přikročit k nahrazení dvou třetin v současnosti činných učitelů. Jiné výzvy se týkají vývoje počtů studentů. Po celém století nepřetržitého růstu došlo počínaje rokem 1995 k početnímu ustálení. Z hlediska systému uvažovaného v celku vytváří tento vývoj příznivé podmínky pro to, aby se úsilí soustředilo na zlepšení kvality, a to po dlouhém období, jemuž vládlo hledání odpovědí na kvantitativní problémy. Toto ustálení celkového počtu studentů však může být provázeno výrazným poklesem zápisů v některých zeměpisných oblastech a některých oborech; může tedy postavit zasažené instituce a příslušné správní orgány před složité problémy přizpůsobení. Se zcela jiným řádem starostí jsou spjaté výzvy týkající se organizace studijních plánů a nutného zpružnění způsobů fungování a pedagogické organizace školních institucí. Je především třeba zdůraznit nutnost budoucího pokroku v otázce zpružnění programů díky uspořádání do základních jednotek (jednotek, které bude možné shromažìovat, nebo kreditů), spíše než podle jednotlivých let, anebo v otázce ohodnocení poznatků získaných na základě pracovní zkušenosti. Značné úsilí si vyžádá rovněž pružnější uspořádání přechodů mezi obdobími studia a pobyty v podnicích, zejména díky rozvíjení jejich alternace a obecnému rozšíření stáží. Nakonec se musíme zmínit rovněž o výzvách spjatých s rozvojem TIC (Technologies de l'information et de la Communication - Informační a komunikační technologie) a připomenout výzvy spjaté s nutnou otevřeností v mezinárodních vztazích. Závěry

5 5 Tyto proměny a výzvy, na něž je třeba odpovědět, umožňují v zásadě lépe zohlednit poslání, svěřená francouzskému vysokému školství národním společenstvím. Původní poslání výzkumu a výuky nejsou samozřejmě nijak zpochybněna. Jsou však rozšířena a musejí být naplňována v rámci nových partnerství. V dialogu s jednotlivými kraji a jinými společenstvími nacházejí školní instituce příležitost vstupovat do projektů místního rozvoje. Ve vztazích s podnikovou sférou utvrzují své předurčení k účasti na hospodářském a společenském rozvoji prostřednictvím základního vzdělání, nepřetržitého vzdělávání, podporou zakládání podniků a aplikací špičkových technologií vzešlých z výzkumu. Konečně jejich otevřenost vůči mezinárodním partnerským vztahům podmiňuje zároveň jejich účinnou účast na posilování určité vědecké a kulturní tradice i jejich přispívání ke konkurenceschopnosti národního hospodářství.