prosinec MODLITBA Vyučování Advent a Vánoce 2010

Transkript

1 sboru Církve bratrské v Hradci Králové MODLITBA Prosím, Pane, za zdraví ať tělo i duše se uzdraví, ať v srdci stálou radost mám a vzdálen je mi každý klam. Prosím, Pane, za moudrost a lásky v srdci ať mám dost, ať dokážu vždy odpustit a všechno zlé hned opustit. Vyučování Údiv nad vírou V Bibli nalezneme řadu oddílů, v nichž je zaznamenán Boží údiv nad námi lidmi, většinou je to ve spojitosti s negativními postoji člověka vůči Bohu. Bůh se divil tomu, proč SZ lid Izraele byl vůči Hospodinu tak neposlušný, tvrdošíjný, proč dával přednost modlářství před vztahem k živému, skutečnému Bohu. V Písmu máme také několik textů, v nichž čteme o Božím údivu nad pozitivním jednáním člověka, není jich mnoho a jeden z nich si nyní přiblížíme. Text Lk 7, 1-10: Když to všechno svým posluchačům pověděl, odešel do Kafarnaum. Tam měl jeden setník otroka, na němž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší a žádal ho, aby přišel a zachránil život jeho otroka. Ti přišli k Ježíšovi a snažně ho prosili: Je hoden, abys mu to udělal; neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl. Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal setník své přátele se vzkazem: Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu. Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému jdi, pak jde; jinému pojď sem, pak přijde; a svému otroku udělej to, pak to udělá. Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli. Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého. Kafarnaum bylo místem, kde Ježíš často pobýval. Tam se odehrál příběh, který zaznamenali tři ze čtyř evangelistů. Vše začalo tím, že v Kafarnaum žil setník, který měl vážně nemocného otroka. pokračování na str. 2 Děkuji, že v každé době moudrost najdu ve Tvém Slově. Díky Pane za lásku Tvoji, že nás všechny stále pojí a že do smutků mých smím naději brát z dlaní Tvých. Bez Tebe nemá smysl žít, díky Pane, že smím s Tebou být. Jiřina Kolbabová Advent a Vánoce 2010 Vánoční neděle večer 19. prosince v 18:00 hod Vystoupení hudební skupiny Abakuk, divadelní scénky s atmosférou Vánoc. Půlnoční bohoslužba 24. prosince ve 23:00 hod Písně, koledy a vánoční slovo. Využijte čas se na chvíli zastavit a zamyslet se nad smyslem Vánoc. Všechna setkání se konají ve velkém sále Církve bratrské. V Kopečku 89,Hradec Králové Srdečně zveme

2 Evangelista Matouš uvádí, že tento sluha byl ochrnutý a velice trpěl. Nic by se na jeho situaci asi nezměnilo, kdyby setník slovy Bible neuslyšel o Ježíši. Řada příběhů v evangeliích má podobný začátek. Někdo někomu pověděl o Ježíši, o tom, kým je, co dělá a leckdy i to, co Ježíš učinil v ejinak je tomu dnes. To platí obzvlášť o informaci, jejímž obsahem zvěst evangelia. Bible nezmiňuje jméno člověka, který setníkovi o Ježíši pověděl, je možné, že pro nás anonymní postava ani nevěděla, co setník s touto zprávou dále udělal, ale to není důležité. Podstatné je, že se našel někdo, kdo tomuto muži pověděl o Kristu. Bez aktivity tohoto člověka by náš příběh neměl další pokračování. Na začátku mnohých velkých Božích skutků v lidském životě byl někdo, kdo nevěřícímu člověku, vyrůstajícímu podobně jako setník v nekřesťanském prostředí, pověděl evangelium. Možná jsme ještě coby nevěřící lidé na tuto informaci hned ani nereagovali, přesto, jak ukázal dále čas, byla to pro nás informace životně důležitá. Bible nám, křesťanům, zde připomíná naši odpovědnost za šíření evangelia, i v našem okolí, může žít člověk podobný onomu důstojníkovi římské armády. Muži, který na základě zprávy o Pánu Ježíši začal jednat a k Ježíši posílá židovské starší s prosbou o záchranu svého sluhy. Ti přicházejí k Pánu Ježíši a svou žádost zdůvodňují postojem setníka k židovskému národu. Ten byl na tehdejší zvyklosti výjimečný, Bible uvádí, že tento důstojník miloval židovský národ. Jeho pozitivní vztah k Židům nezůstal v obecné rovině, setník postavil místní židovskou synagógu. To stálo určitě mnoho peněz a v očích Židů si tím získal velikou úctu a obdiv. Proto říkají Ježíši je hoden, abys mu pomohl, vždyť toho pro Boha i lidi tolik vykonal. Je nemálo lidí, kteří mají ve vztahu k sobě a k Bohu podobný postoj, jako měli židovští starší. Bože, jsem hoden tvé přízně, tvého zájmu, vždyť jsem pro jiné lidi toho nemálo dobrého udělal. Podobně jako židovští starší by mohli uvést výčet konkrétních činů, kterými s t r a n a 2 by mohli svůj nárok na Boží zájem či pomoc doložit. Jak se ale dále dovídáme, postoj starších nebyl totožný s postojem setníka. Naopak, z dalšího vzkazu setníkových přátel zní něco docela jiného. Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu. Ani slovo o nějakých dobrých skutcích, na jejichž základě by si onen muž chtěl nárokovat Boží pomoc pro svého sluhu. Tady se nám otevírá pomyslné okénko do srdce tohoto muže i jeho postoje k Bohu, který vedl Ježíše k údivu nad jeho vírou. Hodně lidí přichází k Bohu podobně jako židovští starší k Ježíši s postojem - Bože jsem hoden tvé lásky, tvé pomoci, mám na ni nárok díky tomu, jaký jsem a co jsem pozitivního udělal. V pozadí tohoto přístupu je skryta obyčejná lidská pýcha a výsledkem je velké zklamání. Bůh totiž k člověku nepřistupuje na základě pomyslného seznamu našich zásluh, o kterých víme my a určitě i Bůh. Boží lásku si nelze ničím zasloužit, předplatit, nijak nárokovat. Pane, nejsem hoden toho, abys pro mne cokoliv udělal, nemám na to žádný nárok, ale přesto Tě o to prosím, protože se spoléhám na tvou lásku, na tvou milost. To je postoj, ke kterému nás Bible vede a hlavní postava našeho příběhu je v tom pro nás velkým příkladem. Na své zásluhy mohou ve vztahu k Bohu spoléhat lidé nevěřící, ale někdy i věřící. Někteří křesťané mohou mít ve vztahu k Bohu ještě jiný problém. Když se dívají na kvalitu svého křesťanského života, na dlouhý seriál proher v boji s hříchem a pokušením, na někdy malou efektivitu své služby, tak mohou mít občas pocit Bože, vždyť Ty už mne nemůžeš mít rád. Kdo by to se mnou ještě dále vydržel, vždyť jsem tě tolikrát zklamal, jsem takový křesťan na baterky, které jsou často vybité. I nám, věřícím lidem, majícím někdy podobné pocity, Boží slovo zvěstuje, že přestože nejsme hodni Boží lásky, Bůh nás svou láskou nepřestane zahrnovat. To je něco, co nás vede k velké pokoře ve vztahu k Bohu i k vděčnosti za jeho milost, která se nemění.

3 A pojďme k druhému výraznému momentu celé situace. A tím bylo pokračování setníkova vzkazu, adresovaném Ježíši po svých přátelích. Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu. Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému `jdi, pak jde; jinému `pojď sem, pak přijde; a svému otroku `udělej to, pak to udělá. Co můžeme za těmito slovy vnímat? Velikou setníkovu víru v Ježíše jako Pána nade vším. Nad dobrými i špatnými životními okolnostmi, které mohou člověka potkat, nad zprávami, které očekáváme i nad situacemi, které jsou pro nás velkým překvapením. Nad věcmi, se kterými my lidé nepohneme, jakými byly a jsou různé nemoci a celá řada dalších okolností, které mohou člověka potkat. Setník nevzkazuje, Ježíši - Ty musíš mého otroka uzdravit, ale říká, pokud dáš rozkaz, bude můj sluha zdráv. Neradí Ježíši - tak zkus s tím něco udělat, třeba se ti to povede, i za malou změnu k lepšímu budu vděčný. Někdy můžeme mít pocit, že Bůh s některými věcmi nedokáže pohnout, asi se o to snaží, ale prostě Mu to nejde, neví, jak na to Setník po svých přátelích Pánu Ježíši vzkazuje -Tobě stačí říct slovo a všechno bude jinak a můj sluha bude zdráv. Jaká je naše víra, milí bratři a sestry, ve vztahu k Pánu Ježíši a k našim malým či velkým životním problémům? Víra křesťanů v Ježíše jako Božího Syna, jemuž byla dána veškerá moc na zemi i na nebi byla vírou, která přemáhala a stále přemáhá tento svět. A Bůh se k této víře podle své vůle přiznával svou mocí a láskou. Historie církve je plná nádherných příběhů na toto téma a Bůh k nim chce přidat příběhy další. Příběhy, které se mohou týkat nás či lidí, za které se modlíme. Budou to příběhy o Boží lásce a milosti, které jako lidé často nerozumíme a přece ji můžeme z Boží ruky v plnosti neustále přijímat pro sebe i pro své okolí. Díky Bohu za to. Martin Legát Christmas Lighthouse Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje Každého člověka. To světlo přicházelo Do světa. (Jan 1:9, Bible) světlo lásky a naděje aneb návštěvy starších bratrů a sester, kde se vzájemně obohatíme, a lépe poznáme světlo radosti a těšení aneb pečeme vánoční cukroví světlo společenství aneb Christmas Lighthouse party S podporou města Hradec Králové Pozornosti pravidelných návštěvníků našich shromáždění neušla skutečnost, že v podzimních měsících tohoto roku došlo k obnově interiéru společných prostor našeho sborového domu. Byl nově vymalován velký sál a všechny pomocné prostory a při této příležitosti opraveny omítky všude, kde to bylo potřebné. Tyto práce byly nanejvýš nutné, protože od ukončení rekonstrukce našeho domu uplynulo již více než 10 let. Můžeme si v této souvislosti připomenout, že kolaudační rozhodnutí po rekonstrukci bylo vydáno 30. prosince 1998 a slavnostní otevření opravené modlitebny se konalo v neděli 21. března Intenzivní využívání těchto prostorů, spolu s faktorem času se tak na kvalitě interiéru nutně muselo projevit. K tomu přistoupily i praskliny v omítkách, které měly zřejmě souvislost se stavebními úpravami sousedních domů, a jejichž odstranění bylo dalším důvodem pro opravu interiéru. Všechny tyto práce opravy omítek a malování společných prostorů provedla ve vysoké kvalitě firma Radek Sláma z Polánek, v celkovém finančním objemu včetně úklidu ve výši ,- Kč. Tyto náklady byly v plném rozsahu kryty z finančního příspěvku od města Hradec Králové, které našemu sboru poskytlo pro rok 2010 celkově ,- Kč. Protože dodavatelská firma použila při malování úsporný způsob práce (ve velkém sále např. nestavěla lešení), mohli jsme ze zbývající části příspěvku od města provést i opravu a nátěr střechy našeho objektu. Předpokladem pro to bylo, že nám město povolilo změnu smlouvy rozšíření předmětu čerpání i pro tento účel. Díky této vstřícnosti jsme mohli i náklady s t r a n a 3

4 na opravu střechy v hodnotě ,- Kč pokrýt v plném rozsahu z tohoto finančního zdroje. Celkově jsme tak na tyto dvě akce vyčerpali z příspěvku od města ,- Kč, zbytek necelých 5.700,- Kč byl podle podmínek smlouvy vrácen do rozpočtu města. Městu Hradec Králové tak za poskytnutou finanční podporu i vstřícnost při změně smlouvy patří naše upřímné poděkování. Výsledkem je opravený interiér i exteriér objektu v městské památkové rezervaci, což představuje i reprezentativnější zázemí pro všechny aktivity našeho sboru, kterými se snaží přispět ke zlepšení kvality veřejného života v našem městě. Svědectví Josef Potoček hospodář sboru K příležitosti toho, že jsem začátkem minulého měsíce mohla vstoupit do tohoto sboru jako řádný člen, bych se s vámi ráda podělila o to, jak si mě Pán Bůh k sobě přivedl a co pro mě On a život s Ním znamená. Pocházím z nevěřící rodiny, rodiče neměli nikterak harmonický vztah. Vyrůstala jsem společně se svým o dva a půl roku starším bratrem. První pozitivní zkušenost s křesťanstvím přišla prostřednictvím rodiny mé blízké kamarádky. Rodiče byli věřící křesťané, a přestože o šarvátky, občasné urážky a konflikty v této rodině se čtyřmi dcerami nebyla nouze, něco bylo jiné a to něco mě přitahovalo. Občas jsem s celou jejich rodinou zašla do kostela, a ačkoliv jsem tušila, co tkví za rodinnou atmosférou, nepovažovala jsem křesťanskou víru za něco, co by se mě týkalo, nebo dokonce mohlo týkat byla jsem hrdá na výchovu svých rodičů, na rodinný ateismus! Přijímala jsem názory, že víra je v rozporu s racionalitou, a že křesťanství není nic, co by se mě týkalo. Rozhodla jsem se věřit ve vlastní rozum, vlastní síly a schopnosti. Křesťanstvím jsem začala pohrdat, začala jsem se nad věřící lidi povyšovat, domnívaje se, že ten pravý život je někde jinde. Ačkoliv jsem se tu a tam setkávala se svědectvími lidí, kterým víra v Ježíše Krista změnila život, považovala jsem tyto lidi spíš za oběti nějaké manipulace a odmítala jsem se dál a hlouběji křesťanskou vírou zabývat. Když mi bylo šestnáct let, přestěhovala jsem se s maminkou do Náchoda. Bylo to pro mě období velkých změn. Nastoupila jsem do předposledního ročníku sedmiletého gymnázia. Rozhodla jsem se, že už nebudu do školy chodit jen proto, abych se učila nazpaměť věci, které stejně nikdy potřebovat nebudu. Chtěla jsem ještě víc než kdy jindy chodit do školy proto, abych pochopila svět ne proto, abych se veselila s kamarádkami (těch po přestěhování se do jiného města stejně moc nebylo). Tomuto nelehkému období se myslím říká dospívání :-). Začala být nespokojená sama se sebou. V tomto období se objevila řada nových situací a přicházela spousta těžkých věcí, ve kterých jsem se musela rozhodovat. A rozhodovala jsem se spíše destruktivním způsobem. Přestože jsem vždy poměrně rychle navazovala vztahy, začala jsem trávit více času o samotě, hodně jsem se uzavírala do sebe a přemýšlela. Chtěla jsem žít život, který bude mít smysl. Jenže se u mě začaly projevovat problémy s nízkým sebevědomím. Připadala jsem si ve všem nahraditelná, nebylo nic, v čem bych mohla říct, že vynikám. Když jsem se srovnávala s druhými, vždy to končilo depresí. Jediné, co mi ještě trochu šlo, bylo přemýšlení. Takže jsem se vyznačovala pasivitou, každá činnost jen rušila mou intelektuální námahu, a proto jsem se naučila se práci vyhýbat. Samozřejmě kvůli vyšším cílům. Mým vzorem se stal Ladislav Klíma, který svůj život věnoval jen urputnému a jak sám říkal křečovitému myšlení, pití a nakonec i psaní. Kromě toho pití a psaní. Měla jsem zálibu v dekadentní literatuře a ztotožňovala se s tím, co hovořilo o marnosti tohoto světa. Nevážila jsem si sama sebe. To se odráželo i ve vztazích. Postupně jsem se ale začala vzdalovat realitě a začal pro mě být problém žít v této společnosti a mezi lidmi. Začala jsem ztrácet kontakt sama sebou, přestávala jsem umět komunikovat a děsila jsem se jakéhokoliv dialogu. Nejvíce pak setkávání s těmi, na kterých mi záleželo. Můj život se tak změnil v jedno velké utrpení. Přestávala jsem někdy už i vstávat, jídla jsem si nepřipadala hodna. V té době jsem byla ještě formálním studentem Masarykovy univerzity v Brně. Není proto těžké pochopit, že se mě dotýkalo, když jsem se, po dalších peripetiích, začala dozvídat o s t r a n a 4

5 naději v Kristu a o proudech živé vody, které budou plynout z nitra každého člověka, který v něj uvěří. K tomu jsem potkala křesťany, kteří mě v celé mojí bídě přijali a komunikovali mi velkou hodnotu a cenu. Nevnímala jsem u nich, že bych jim byla lhostejná, ačkoliv nebylo nic, co bych já mohla tehdy nabídnout. Vnímala jsem lásku a pozornost. Navštěvovala jsem přednášky různých křesťanských řečníků, jezdila na společné víkendy. Kdesi v dálce už jsem viděla naději a určitou možnost, že by se můj život mohl zlepšit. Toužila jsem se zbavit utrpení, které mi život se sebou samou přinášel. Chtěla jsem se mít dobře a chtěla jsem prostě žít kvalitní život, který bude mít smysl. Až po necelém roce setkávání se s křesťany jsem si uvědomila, že stále jen beru a nedávám. Stále se spíše sama přesvědčuji o tom, že jsem křesťan a snažím se tak žít, ale moje srdce, moje přirozenost se ještě neproměnila. Nyní už byla spása opravdu za dveřmi. Věděla jsem, že buď Ježíši otevřu dveře svého života a dovolím mu, aby jej měnil, nebo taková chvíle možná už nepřijde. A tak jsem o samotě z vlastního rozhodnutí řekla Kristu, že Ho přijímám jako Pána svého života a jako oběť za moje hříchy a že Mu za to děkuju. Od rybníka, kde jsem modlila tuto modlitbu, jsem odcházela s jemným úsměvem, ale s vědomím velké změny v mém srdci a s láskou a nově vzniklou sounáležitostí se všemi křesťany. Jakoby Bůh říkal: bezva, holčičko, nový život je tady. Teprve tehdy jsem pochopila a přesvědčila se o tom, co říká Bůh v Bibli: Každý, kdo vzývá Pána Ježíše, bude spasen. Zjistila jsem, že skutečně slabá jsem, a že si se svým životem nevím rady. Nebylo nic, čeho jsem se mohla ve svém přemýšlení o smyslu života chytit. Tak to nikdy není, pokud chce člověk být sám tím, kdo o tom rozhoduje. Nyní můžu ve svém životě vnímat, jak Bůh zaceluje rány, které jsem během života bez Něj utržila, a jak buduje můj život znovu na pevném základě. Prožila jsem, že Boží slovo je opravdu něco, o co se mohu ve svém životě opřít a co mě unese. Kristýna Talášková Témata v besídkách prosinec 2010 MB SB +VB Utišení bouře Ohlášení Izákova narození Narození Ježíše Nácvik slavnosti DĚTSKÁ VÁNOČNÍ SLAVNOST Besídka není Vzkříšení Jairovy dcery Abramovo obětování Vzkříšení Jairovy dcery Namlouvání Rebeky Sbor Církve bratrské v Hradci Králové V Kopečku 89, , Hradec Králové číslo účtu: /0800 Kazatel sboru: Martin Legát tel Starší sboru: Jan Verner tel Tomáš Jochec tel Martin Polívka tel Josef Potoček tel Oldřich Rec tel Petra Stránská tel Do tohoto čísla přispěli: J. Kolbabová, O. Kolová, J. Potoček, Š. Potočková, P. Stránská a M. Legát Jazyková korekce části textu - L. Geldnerová Grafické zpracování, tisk: M. Čáslavský P O Z O R: Uzávěrka dalšího čísla Příspěvky posílejte na: spotockova@centrum.cz.. Prosíme o dodání příspěvků včas kvůli jazykové korekci a grafickému zpracování. Děkujeme. s t r a n a 5

6 Program sboru na prosinec 2010 Datum Den Místo Čas Slovo Moderování Narozeniny 1 St Klubíčko 2 Čt 3 Pá mládež 4 So 5 Ne HK - VP M.Legát V.Kšíkal Setkání starší generace 6 Po Staršovstvo J.Verner 7 Út 8 St Klubíčko 9 Čt 10 Pá mládež 11 So 12 Ne HK M.Tabačan T.Jochec 13 Po Pánková Jana, Vik Vladimír, Hlásková Barbora 14 Út Nechanice M.Legát Bodlinka Hanzlová Zdeňka, Pluhařová Rut 15 St Klubíčko 16 Čt 17 Pá mládež 18 So Klimeš Matouš 19 Ne Dětská slavnost M.Legát Hořice M.Legát HK Po 21 Út Nechanice M.Legát Lighthouse Jochecová Amáta 22 St 23 Čt Kubišta Petr 24 Pá Půlnoční So 26 Ne HK M.Legát Hořice M.Legát 27 Po 28 Út Geldnerová Libuše 29 St 30 Čt 31 Pá Silvestrovský večer s t r a n a 6