Štěstí je jako vítr, není vidět, ale cítíš ho...

Transkript

1 Štěstí je jako vítr, není vidět, ale cítíš ho...

2 Obsah čísla 2... Z Čech až na Borneo 2... Pohár Corny 3... YPEF 6... Jak jsme oslavili les 8... O vlajku školy 8... Naše arboretum 9... Zeptali jsme se... Ireny Janů Historie vztahu společnosti a lesního hospodářství (2. část) Rozhovor se spisovatelem Zdeňkem Hlaváčem První lov, první úlovek První dny školy Dny NATO Jak jsem se seznámila s Hamletem Stormbreaker Na křídlech múzy Anketa Sranda z lesa od Homelesa Otevřený dopis Daniela Weisse Komiks Redakční koutek Milí čtenáři, a máme tu zase podzim a s ním i nový školní rok a HOMELES! Pro někoho začal čas stresu, učení a nervozity - a pro někoho zase čas plný optimismu, srandy a zábavy. Doufám, že u nás na škole převažují ti optimisté. Zábavy se nám ve 3. ročníku dostává obzvlášť v hodinách ekonomie - zejména když probíráme s kým a za kolik, anebo v hodinách hůlky, když si na tabuli kreslíme sprosté obrázky a říkáme tomu vzorový příklad na měření stromu. Nesmím také zapomenout na - pro některé vzrušující - hodiny (zpocených rukou) tance a polonézy. Na polonézu a další tance se můžeme těšit i v sobotu 29. listopadu při Hubertské a stejně tak i na ohlasy v našem příštím homelesovém čísle. Měli bychom si také povšimnout, že proběhly hony 4. ročníků s oslavami poslední leče. A po řadu týdnů probíhají i každoroční burzy škol, na kterých se určitě podíleli i někteří z vás. A jelikož už je listopad a jen kousek zbývá do zimy, užívejme si posledních chvilek podzimního sluníčka a nezapomeňme napsat Ježuchovi Lenka Silnicová foto: Ing. Bc. Alena Pavelková číslo 1 ročník 2014/2015

3 Aktuality Z Čech až na Borneo V Hranickém zámku v prvním patře jste mohli od do navštívit výstavu fotografií Roberta Hlavicy, bývalého absolventa SLŠ Hranice, a Lukáše Kovára. Tito hoši nalezli zálibu ve fotografování přírody a mohou se pochlubit brilantními kousky. Zazněl zde uvítací projev starostky města Ing. Radky Ondriášové, v němž mimo jiné obdivovala trpělivost těchto fotografů při pořizování unikátních snímků. Svůj projev pronesl také ředitel naší lesnické školy. Nemohli chybět ani naši trubači, kteří akci dodali toho správného ducha a svým troubením zpříjemnili atmosféru. Na zvědavé návštěvníky čekalo chutné občerstvení, které jim přišlo určitě vhod při sledování unikátních fotografií, jako např. snímku medvěda uvízlého mezi stromy a na něj útočících lovců, a mnoha dalších fotografií divoké přírody a nespoutaných zvířat. Ti, kteří navštívili tuto výstavu, určitě nelitují, včetně studentů lesnické školy, hlavně 1. ročníků. Josef Černoch, 4. C Pohár Corny Dne 17. září naši hoši vzorně reprezentovali školu v okresním kole středoškolského atletického poháru Corny. Soutěž se konala v Přerově, kde hoši s podporou pana učitele Menšíka vybojovali 3. místo a tím i postoupili do dalšího kola. Dívky vybojovaly místo čtvrté. V následujícím týdnu hoši opět zabojovali a 25. září v krajském kole poháru obsadili 5. místo. K dosaženým výsledkům blahopřejeme! Josef Černoch, 4. C strana 2

4 Aktuality Young people in European Forests Jak jste si jistě přečetli v denním tisku (na DM v dennej tlači), tři naši spolužáci se zúčastnili evropského finále soutěže YPEF. Evropské finále se v letošním roce konalo v německém městě Eberswalde cca 50 kilometrů severovýchodně od Berlína. Eberswalde Eberswalde se nachází ve spolkové zemi Braniborsko. V současné době má cca 40 tisíc obyvatel. Město obklopují hluboké lesy, a proto bývá přezdíváno Waldstadt (lesní město). Není tedy zvláštní, že je v tomto městě umístěna Univerzita pro udržitelný rozvoj (Hochschule für nachhaltige Entwicklung), jejíž součástí je i obor lesnictví a nabízí se možnost zde studovat. Nadmořská výška města je pouhých 25 m. n. m. Dříve patřilo město mezi rozvinutá průmyslová centra bývalé NDR, dnes se snaží tuto slávu oprášit, neboť leží na výhodném místě mezi Berlínem a polským přístavem Štětín. Eberswalde patří mezi 3 města v Německu, ve kterých je zavedena trolejbusová doprava. Den první Vyrazili jsme ráno po osmé hodině vyprovázeni laskavým slovem pana ředitele a dalších zaměstnanců školy. Čekala nás 700 kilometrů dlouhá cesta. Počasí bylo téměř ideální. Poněvadž jsme cestovali po kvalitnější polské dálnici, měli jsme dostatek času sledovat okolní krajinu. Polské, potažmo německé lesy se vyznačují převážně borovými monokulturami s příměsí břízy. Jinak je to pořád strašná rovina. Po příjezdu do Eberswalde (díky GPS-Petra bez jediného zabloudění) jsme byli přivítáni v environmentálním centru (Wald-Solar-Heim) našim průvodcem budoucích dní Moritzem. Po ubytování nás Moritz provedl celým centrem a pozval k večeři. Večeře byly poměrně jednotvárné, skládající se ze čtyř druhů salámů, tří druhů sýrů a berlínského chleba (když jste se přes něj podívali, viděli jste až do Berlína). Po večeři a příjezdu posledních účastníků ze vzdáleného Portugalska a Řecka jsme se jali hrát seznamovací hry. Výslovnost některých našich křestních jmen nastartovala velmi pozitivní a veselou náladu (tedy s výjimkou Portugalců tam jsou všichni Pedro). U některých jmen jsme si zvolili české ekvivalenty - například Eda z Rumunska, o kterém bude ještě řeč (neodpustíme si napsat něco hned, Eda chce být nesmrtelný a chce umět létat). Pro nás se stal nesmrtelným během těchto čtyř dnů. číslo 1 ročník 2014/2015

5 Aktuality Den druhý Jestliže jsme o večeři hovořili jako o jednotvárné, nenacházíme vhodné slovo pro snídani. Po snídani proběhlo slavnostní zahájení soutěže za účasti starosty města Eberswalde, ředitele místního lesního úřadu a prezidenta YPEF. Poté jsme byli rozlosováni do mezinárodních tříčlenných týmů. Petra byla v týmu s Carmen z Rakouska a Pedrem z Portugalska. Mikloš tady jsme se asi trochu přepsali, říkali mu Niky, byl v týmu s Juset (dívka) z Litvy a Robertem z Lotyšska. A David s Marií z Řecka a Jolantou z Polska. Poté následoval test o dvaceti otázkách o evropských lesích. Časový limit byl dostatečný, většina družstev odevzdávala testové sešity před limitem. Přestože venku lilo jako z konve, soutěž pokračovala terénními úkoly. Úkoly byly podobné naší Lesnické všestrannosti, například měření výšky stromu, odhad hmotnosti dřeva, poznávačka semen, dřev, listů a plodů. Sběr přírodnin dle zadání na čas a přeskládání dvou metrů dřeva na čas. Pro zpestření deštivého dopoledne byla v lese zaparkována plošina, která nás po dvojicích vynesla do korun stromů. Při obědě jsme marně čekali na hlavní chod, hlavní chodem byla polévka zde zvaná eintopf (hodně zeleniny a málo klobásky). Odpoledne pro nás organizátoři připravili výlet do centra města vzdá- leného cca 1km, kde jsme mimo jiné prošli trh s mnoha místními produkty, jako bylo například půl kila medu za 5,50. Po výletě byla rozlosována témata pro vytvoření posterů a následné ústní prezentace (např. větrné elektrárny, certifikace lesů, ohrožené druhy v Evropě, invazivní rostliny v našich lesích, biomasa, funkce lesa, nepůvodní šelmy v lesích, ). Hned poté jsme se vydali na lesnickou univerzitu, kde jsme v počítačové učebně za pomoci svých pomocníků z řad studentů začali připravovat své prezentace. Byli nám nápomocni jak po stránce odborné, tak i jazykové. Po večeři (viz den první) jsme mohli pracovat na prezentacích nebo zhlédnout kouzelný film (Magic Movie) o německých lesích. Den třetí O snídani se zmiňovat nebudeme, budeme se hned věnovat programu. Celé dopoledne jsme strávili na univerzitě a připravovali svoje prezentace. Mezitím si pan učitel vyjel s ostatními kolegy na výlet do kláštera Chorin. Na oběd tentokrát polévka nebyla. Když jsme zjišťovali, hladoví z předchozího dne, co bude k obědu, bylo nám řečeno, že brambory a maso a to třetí je něco, co nám nemohou říct, protože to prý neznáme. Brambory byly, maso bylo. A to, co prý neznáme, bylo strana 4

6 Aktuality zelí (cabbage). Takže jsme trochu znejistěli, jestli vůbec vědí, kde je Česká republika! Ve tři hodiny přišla naše velká chvíle, prezentovali jsme připravené postery vytištěné na formátu A0. Členové mezinárodní komise, ale i žáci hodnotili přednášené prezentace do připravených formulářů. Zde jsme zúročili svoje jazykové a prezentační schopnosti. - Na večer pak pro nás připravili Night walk. Byla to taková naše lesní pedagogika v nočním lese. Pro nás nic nového! Čtvrtý den Snídaně, oběd a večeře při starém. Ráno jsme vyrazili na procházku místní přírodní rezervací s doprovodem Moritze a lesního pedagoga. Náš průvodce při výkladu používal i borlici, včetně zpěvu německých loveckých signálů. Tyto signály Moritz přezpívával do angličtiny. Zhlédli jsme ukázky historického způsobu získávání pryskyřice, tzv. smolaření (v Německu se již nevyužívá, pryskyřice se dováží z Číny). Lesy přírodní rezervace dříve patřily královské rodině, která je využívala především pro lov. Na závěr vycházky každá národní výprava zasadila symbolický strom. Poněvadž by bylo nepraktické a z přírodního hlediska nemožné vysadit národní dřeviny (tedy v případě Řecka a Portugalska), vybrali organizátoři dřeviny stanovištně vhodné. My jsme vysadili krásnou jedli. Odpoledne proběhl závěrečný ceremoniál, při němž byly vyhlášeni pouze vítězové. Takže naše celkové pořadí zůstalo tajemstvím (Eda by to neunesl)! Po večeři proběhly dobrovolné prezentace jednotných zemí. Při rumunské prezentaci byli žáci oblečeni do národních krojů, Eda rovněž. Eda pouštěl sladkou hudbou podbarvenou prezentaci z notebooku a žáci hovořili o kulturních zajímavostech Rumunska. Na závěr předvedli národní tanec, při němž nejlepší taneční kreace předváděl Eda. Eda se neudržel ani při následné řecké prezentaci a změnil řecký národní tanec v rumunský národní tanec. Stal se tak hvězdou večera a s velkou ochotou pózoval pro fotografy ještě dlouho do noci. Příští evropské finále, které se bude konat v Rumunsku, se tak stává příslibem velkých zážitků! Proto neleňte, studujte materiály o evropských lesích, abyste mohli poznat Edu a příští rok napsat podobný článek. Petra Pantová, Mikuláš Žalek, David Jan, 4. B Poznámka autorů: Nezlobte se na něj, je to Eda. Prostý pobíječ much, u nás zvaný Plájbój! číslo 1 ročník 2014/2015

7 Aktuality Jak jsme oslavili les Každý rok v říjnu ožijí olomoucké Smetanovy sady Podzimními zahradnickými trhy, které připravují zaměstnanci Výstaviště Flora Olomouc. Od roku 2011 se ve dnech konání trhů kolem Rudolfovy aleje také tradičně ozývá veselý křik dětí, lovecké signály lesních rohů, zvuk motorových pil i příjemná promenádní hudba. Tuhle pestrou směs zvuků v Rudolfově aleji mají na svědomí organizace spolupodílející se na přípravách akce Oslavy lesa na Floře. Letos se jich pod heslem Lesy v Olomouckém kraji lesy pro lidi sešlo ke spolupráci celkem 25. Záštitu nad akcí převzal tradičně hejtman Olomouckého kraje a také primátor města Olomouce. Finančně a organizačně ji podpořil podnik Lesy České republiky, s. p., Krajský úřad Olomouckého kraje, podnik Vojenské lesy a statky České republiky, s. p., společnost Lesy města Olomouce, a. s., sdružení Celostátní síť pro venkov, Ústav pro hospodářskou úpravu lesa a mnohé další subjekty z našeho kraje. Pomoc organizátorům poskytlo také Výstaviště Flora, a.s. Pátky jsou na Oslavách lesa zadány školní mládeži. Letos přijelo 752 dětí ze 30 škol Olomouckého kraje, doprovázelo je 74 pedagogů. Kromě olomouckých školáků z I. stupně ZŠ přijely i děti z Lipníku nad Bečvou, Moravského Berouna a Přerova. Program probíhal od 8 do 11: 30 hodin. Pro přibližně 15členné skupinky dětí bylo připraveno 17 stanovišť, na kterých se školáci učili rozpoznat základní dřeviny podle listů, větviček, semen nebo kousků dřeva, skládali dřevěné puzzle, stopovali lesní zvěř, jako čápi lovili žabky, přibližovali klády, poznávali vzácné druhy organismů z chráněných území Olomouckého kraje a dozvěděli se i mnoho dalších zajímavostí z lesa. Razítka za plnění úkolů sbírali školáci také na stanovišti truhlářů z Tovačova, u profesionálního včelaře, geologa a dalších. Za hustě orazítkovaný Účastnický list si pak děti odnesli plnou tašku drobných dárků od pořadatelů. V rámci programu bylo strana 6

8 Aktuality připraveno také losování výherců žákovské básnické soutěže. Úderem 9 hodiny se moderátorského mikrofonu a tohoto zodpovědného úkolu ujal pan Ing. Jiří Rozbořil, hejtman Olomouckého kraje. Tři šťastní výherci za svou básničku o lesníkovi a jeho práci získali nejen účast na Oslavách lesa tak jako ostatní třídy, ale ještě si navíc odnášeli dřevěné krmítko a plakát s obrázky u nás zimujících druhů ptáků. Rozloučení se školami obstaral tradiční podrav Lesu zdar a akce neodolal možnosti pohladit si mladou vydru, kterou na Oslavy lesa přivezl pan Czik ze Stanice ochrany fauny v Hluku. Ten, kdo posbíral do letáčku s veverkou stanovený počet razítek, mohl v jednom z pěti slosování vyhrát zajímavé ceny. Z improvizovaného pódia u altánu proti restauraci Fontána si návštěvníci mohli odnést dřevěné hračky, knihy, omalovánky a vystřihovánky s lesní tematikou nebo třeba plyšového divočáka. Stejně jako účastníci akce i pořadatelé odcházeli ze Smetanových sadů spokojeni a s dobrým pocitem. Snad se nám zase o něco lépe podařilo zábavnou formou poukázat na význam lesa pro každého z nás, přiblížit občanům kraje tento vzácný ekosystém i práci těch, kteří o něj pečují. Na dalších Oslavách lesa na Floře, v říjnu 2015, na shledanou! Ing. Hana Komárková fanfáry mysliveckých trubačů Střední lesnické školy v Hranicích. Stejným způsobem vítali myslivečtí trubači také návštěvníky sobotního programu. Ten probíhal v příjemné podzimní atmosféře od 10 do 16 hodin. Olomoučané si zjevně doprovodnou akci podzimních trhů užívali, a tak se více než stovka organizátorů celý den ani nezastavila. Do programu se přímo zapojilo téměř 600 účastníků, především dětí v doprovodu rodičů a prarodičů. Mimo kvízy a poučné hry si více než 5 tisíc návštěvníků podzimních trhů užívalo příjemnou dixielandovou hudbu Down Beatu z Jeseníka, tradiční psí promenádu připravenou kynology z Českomoravské myslivecké jednoty - OMS Olomouc, uměleckého řezbáře při práci a řady dalších zajímavých atrakcí. Téměř žádný účastník číslo 1 ročník 2014/2015

9 Aktuality O vlajku školy Dne se uskutečnily tradiční přebory v atletice O vlajku školy. Soutěže se zúčasnili zdatní sportovci a sportovkyně. Nechyběli samozřejmě ani fanoušci a fanynky z naší školy. Každý sportovec předvedl svoje nejlepší výkony a chtěl, aby vyhrála právě jeho třída. Toto štěstí letos měla 4.B, která získala nejvíce bodů. Jsme rádi, že jsme se sešli v tak hojném počtu a všem účastníkům děkujeme a přejeme hodně zdaru. Eliška Žižková, Pavlína Krumpolcová, 1. C Naše arboretum Jak jste si již všichni stačili všimnout, vaší dosavadní zahradnici Alence Pavelkové se již brzy narodí miminko, a tak jsem na její místo nastoupila já, vaše nová zahradnice Martina Čechová. Od začátku měsíce září jsem péči o arboretum vzala plně do svých rukou a společně se žáky prvních ročníků jsme v arboretu udělali spoustu práce. První den praxí byl věnován péči o zarostlé cesty v arboretu, a tak jsme prováděli takzvané oživování cest. Následující dny jsme se věnovali převážně tvarování dřevin, pletí skalek, svážení ostříhaných větví ze stromů a keřů k následnému štěpkování. Takto vzniklá štěpka byla poté rozvezena zpět k dřevinám, aby jim byly v podobě štěpky dodány živiny. V tomto měsíci proběhla v arboretu i jedna větší akce, při které byly po zdravotním výběru pokáceny některé stromy. Nahoře v arboretu se jednalo o tři smrky pichlavé (Picea pungens), uprostřed arboreta to byl smrk černý (Picea mariana) a smrk východní (Picea orientalis) a nakonec ve spodní části arboreta byla pokácena jedle obrovská (Abies grandis). Těžbu prováděli žáci 3. B společně s panem Ing. Radimem Církvou, vedoucím praxí Jiřím Gratclem, Ing. Lubošem Bartošem, Ph.D., a Ing. Miroslavem Sukem. Těžební zbytky v podobě větví byly následně žáky prvních ročníků zpracovány, odvezeny na hromady ke garážím a přichystány k poštěpkování. Na přechodu měsíce září a října se nám arboretum začalo zbarvovat do nádherného podzimního tónu a lákalo k příjemné procházce a odpočinku. Proto je v tomto období arboretum často poctěno návštěvami ze strany veřejnosti či různých škol (např. ve středu 8. října nás přišly navštívit i děti z Mateřské školy Špičky) a i mnozí z nás si do něj chodíme dennodenně odpočinout popřípadě si třeba nasbírat jedlé kaštany. Proč taky ne, vždyť jsou výborné, že? Těším se na další spolupráci se žáky prvních ročníků a ráda bych všem připomněla, že dobrovolná činnost v arboretu nadále platí, takže veškeré zájemce o práci tu mileráda přivítám. Ing. Martina Čechová strana 8

10 Ze školy Zeptali jsme se Ireny Janů Přinášíme vám rozhovor s paní Irenou Janů, která ve školním bufetu pečuje o naše žaludky a chuťové buňky. Jaký máte vztah k přírodě? Vztah k přírodě mám velice kladný, protože jsem vyrůstala v malebné slovenské vesničce v horách. Máte ráda zvěřinu? Zvěřinu nejím, ale doufám, že mi časem přijde k chuti. Máte nějaké sny? Když jsem byla malá, tak jako každé dítě s velkou fantazií jsme měla hodně snů, které se mi nesplnily, takže mám ještě co napravovat. Jaké zvíře máte ráda? Jaké zvíře mám ráda? No přece psy, a proto dva vlastníme. Pokaždé, když se někdo vrací domů, tak nás s radostí vítají a kontrolují obsah našich tašek. Váš nejkrásnější zážitek? Mě nejkrásnější zážitky začaly svatbou s mým manželem a dále pokračovaly narozením mých dvou dcer. Jistě mám zážitků o hodně více, na to by nestačil papír, ale tyto jsou nejkrásnější. Váš nejhorší zážitek? Nejhorším zážitkem bylo úmrtí mých rodičů a blízkých. Tak važte si rodičů, dokud ještě žijí. Mluvte s nimi, i když vám občas - jak se říká - lezou na nervy. Líbí se vám na škole? Na SLŠ se mi zatím moc líbí a doufám, že to tak bude i nadále. Jak dlouho děláte na škole? Na této škole ráda pracuji již druhým rokem a jsem zatím spokojená. Jak trávíte svůj volný čas? Svůj volný čas nejvíce věnuji své rodině, se kterou jezdíme na různé výlety. Nadále se věnuji i turistice, při které se vám krásně pročistí hlava a zaženou černé chmury. A tím hlavním, co mám ještě ráda, je jízda na kole. Jaký je váš vztah ke studentům? Našim studentům bych vzkázala, aby byli stále tak milí a příjemní jako do této doby. A aby se nezměnila jejich chuť k jídlu. To vám přeje Irena Janů, paní domácí. Lenka Silnicová, 3. B foto Ing. Bc. Alena Pavelková číslo 1 ročník 2014/2015

11 Historie Historie vztahu společnosti a lesního hospodářství (2. část) Pokračujeme v publikování textu Ing. Jaromíra Vašíčka, který poskytl našemu časopisu. Seznamte se se zajímavou historií rozvoje lesního hospodaření v naší společnosti. Období po 30leté válce do vydání lesních řádů v letech První návrhy doporučující industrializaci našich zemí se začaly vyskytovat ve Vídni v polovině 17. století. První LHP vznikl v roce Nicméně do péče o lesy stát nezasahoval a ponechával ji na vlastnících. Tato péče se projevovala především mapováním, popisem a povšechným konstatováním, že lesů má býti šetřeno. Později byly zřizovány nejrůznější vizitační komise, které posuzovaly stav lesů a úroveň hospodaření. Souborně k tomu období lze konstatovat, že přes všechny snahy o ochranu lesů a první známky hospodářské úpravy případně pěstování lesa (umělá obnova) byly lesy na mnohých místech značně vykáceny a proředěny, případně silně poškozovány pastvou dobytka a silnými vichřicemi. Zvláště v okolí větších báňských a hutních podniků a podél splavných toků byly mnohé lesy zpustošeny. V tomto období byla nositelem lesnické vzdělanosti a pokroku především šlechta, neboť ta měla možnost cestovat, seznamovat se s literaturou a přitom sledovala zvýšení užitku ze svých lesů. Pozoruhodných úspěchů již bylo v tomto období dosaženo i v úpravě nepřetržité výnosovosti lesů. strana 10

12 Historie Vydání lesních řádů Industriální rozvoj Čech, Moravy a Slezska způsoboval nedostatek dřeva, na který panovnice Marie Terezie reagovala vydáním řádů. Dne 5. května 1754 byl vydán Císařský královský patent lesů a dříví, ustanovení v království Českém se týkající". Řešil hlavní nedostatky, které spatřoval především ve špatném hospodaření v městských, obecních a poddanských lesích. Vydání lesního řádu pro Čechy z roku 1754 lze označit jako významný mezník v péči o lesy. Období od roku 1750 do roku 1848 je charakterizováno nebývalým rozvojem přírodních a ekonomických věd, což se zřetelně projevilo ve vzniku a rozvoji lesnických nauk. Z ochrany lesa a hospodářské úpravy lesů lze ze zahraničních a domácích autorů jmenovat především díla Hartigova, která seznamovala tehdejší lesníky s pěstováním lesů, ochranou lesů, taxací, těžbou i dopravou dříví. Ve druhé polovině 18. století byl stav našich lesů velmi špatný, na některých místech dokonce kritický. Zejména stav mnohých obecních a poddanských lesů byl přímo zoufalý. Lepší stav lesů byl v některých lesích ve vlastnictví šlechty. V druhé polovině 18. století nastal rychlý nárůst populace a budování průmyslu, což stupňovalo spotřebu stavebního a palivového dříví. Zlom nastal na konci 18. a začátkem 19. století, kdy se v hojné míře začalo používat uhlí jako hlavní palivo ke krytí energetických potřeb rozvíjejícího se průmyslu. Můžeme zcela oprávněně říci, že uhlí zachránilo lesy, zejména v dopravně přístupných oblastech. Spalování uhlí v průmyslu snížilo požadavky po palivu, a tak bylo možné zabývat se pěstováním užitkových sortimentů, což mělo nepochybně příznivý vliv na rozvoj hospodářské úpravy lesů, ochrany lesů, pěstování lesů a dalších lesnických disciplín. Období po r V roce 1848 byla zrušena robota. Pro lesnictví byl významným dnem 3. prosinec 1852, kdy byl vydán lesní zákon. Tento zákon vycházel z dříve již vydaných lesních řádů. O obtížích v prosazení tohočíslo 1 ročník 2014/2015

13 Historie to zákona do praxe svědčí to, že například otázka ustanovování lesních hospodářů v Čechách byla vyřešena teprve až zákonem č. 11 z roku 1893, tedy po 41 letech. V tomto zákoně ještě nebylo ustanovení o lesních hospodářských plánech. Souhrnně k historii V období od dávné historie zhruba do začátku 19. století je zcela zřejmá těsná souvislost mezi rozvojem společnosti a stavem lesů, neboť lesy hrály v životě společnosti nesrovnatelně významnější roli. V obdobích, kdy se společnost ekonomicky rozvíjela, rostl počet obyvatel, zvyšovala se výroba skla, železa, keramiky apod., se snižovala plocha lesů a zhoršoval se jejich stav. Naopak v dobách krizí (například výskyt moru) v období válek, kdy klesal počet obyvatel a lidé měli zcela jiné starosti, se plocha lesů zvětšovala a narůstaly i zásoby dříví. Od počátku průmyslového rozvoje jejich ekonomický význam postupně klesá, neboť se ve větší míře začaly používat jiné zdroje energie a materiálů. Dvě světové války ve 20. století s jejich společenskými změnami měly zásadní dopad do vlastnických vztahů k lesním majetkům. Pro ilustraci lze zmínit, že Rakousko-Uherská monarchie v dnešní ČR vlastnila na začátku 20. století zanedbatelnou plochu lesů. Na konci 80. let dvacátého století, bylo ve vlastnictví státu téměř 100% lesů. Na území dnešní České republiky probíhaly změny ve vlastnictví lesů následkem: První pozemkové reformy, konfiskacemi a nucenou správou v období protektorátu Čechy a Morava", dekretů presidenta Beneše, revizí první pozemkové reformy, zestátňováním lesů za socialismu, restitučním procesem. Není třeba nijak zdůrazňovat, že změny vlastnictví stavu lesů nijak neprospívaly. Na druhé straně byly přijaty právní normy, které umožňovaly zachovat stav lesů na dobré úrovni. Velké společenské změny nastaly v ČR odsunem německého obyvatelstva. Zalesněním části zemědělských pozemků v pohraničí v padesátých a šedesátých letech se zvětšila rozloha lesů na našem území. V poválečném období byly poměrně rychle napraveny škody na lesích, které způsobily válečné události. V průběhu druhé poloviny 20. století se zvyšuje podíl lesů, které mají ekologický a sociální význam pro společnost, což má za následek jejich nižší ekonomické využití. Ing. Jaromír Vašíček, CSc. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, uveřejněno se souhlasem autora. strana 12

14 Rozhovor Rozhovor se spisovatelem Zdeňkem Hlaváčem Zdeněk Hlaváč se narodil v Ústí nad Orlicí do myslivecké rodiny. Vydal 6 knih s mysliveckou tématikou. Publikuje v regionálním tisku a časopise Myslivost. Je členem Klubu autorů při Českomoravské myslivecké jednotě. Od roku 2007 žije a pracuje v Holešově. Vydané knihy: Zelenými stezkami - Velké pláně (2010) Mezi puškou a vařečkou (2010) O srncích a myslivcích (2012) Z myslivcova deníku a receptáře (2012) Poslední lov (2013) Myslivecký rok (2014) Když se podíváte na svou první knihu zpětně, změnil byste na ní něco? Změnil bych dvě věci. První by byl obsah knihy, vydal bych místo jedné knihy dvě. A druhou věc, kterou bych změnil, jsou ilustrace. Jak dlouho vám trvá napsat jednu knihu? Asi jeden rok. Co jste dělal před tím, než jste začal psát? Pracoval jsem v kulturních zařízeních. Máte nějakou oblíbenou knihu nebo spisovatele? Mým oblíbeným spisovatelem je Bohumil Hrabal, a pokud jde o spisovatele, kteří píší o přírodě, tak to oblíbeného nemám. Jaké máte koníčky? Velkým koníčkem je myslivost. Od roku 2008 jsem členem mysliveckého sdružení Háje Tučapy-Bořenovice. Také rád experimentuji v kuchyni, fotím, zajímám se o botaniku a na stará kolena se starám o zahrádku. Máte nějaký oblíbený recept ze zvěřiny? Svíčkovou od maminky. Choval jste někdy loveckého psa? Nikdy jsem psa neměl, protože bydlím v panelovém bytě. Měl jste někdy nějaký velký sen? Chtěl jsem cestovat, ale tento sen se mi nesplnil. Jaké země byste chtěl navštívit a proč? Sibiř a Mongolsko, protože mi o těchto místech vyprávěli přátelé. Jste spokojen s vaší poslední knihou? Musel jsem ji stáhnout z prodeje. Důvodem byly špatně vytištěné ilustrace a fotografie. Pavlína Krumpolcová, 1. C číslo 1 ročník 2014/2015

15 Zápisník První lov, první úlovek Psal se rok 2011, když jsem úspěšně složil myslivecké zkoušky. Už jsem se nemohl dočkat dne, kdy si půjdu vyzvednout svůj lovecký lístek. Hned ten den jsem měl v úmyslu jít na svou první čekanou a to už s flintou na rameni. K myslivosti mě dovedl děda, a proto i v můj první lovecký večer mi měl dělat odborný doprovod a dohled. Odpoledne jsem měl již lovecký lístek, zbrojní průkaz, pojištění a povolenku nachystanou v dokladovce, kterou jsem dostal od dědy za úspěšné složení zkoušek. Flinta byla naleštěná, batoh a vše potřebné bylo nachystané a já se stále nemohl dočkat onoho večera. V tomto období probíhala srnčí říje, zemědělci sklízeli úrodu a houbaři se navzájem předbíhali, aby mu ten druhý nevyfoukl jeho oblíbené místo. Celý den bylo nesnesitelné vedro a bouřka, které jsem se tolik obával, nakonec přišla a zkazila mi první vycházku. Děda mi však nabídl, že půjdeme brzy ráno, to bude zvěř po nočním dešti určitě v pohybu a uvidíme toho víc, než kdybychom šli v tom večerním dusnu. Rád jsem tuto nabídku přijal, protože čekání do dalšího večera by bylo nekonečné. Budík zvonil přesně o půl čtvrté. Z postele jsem vystřelil jako zajíc z pelechu při honu a rázem jsem byl oděn do zeleného a čekal vyzbrojen u auta. Nervozita byla čím dál větší. Netrvalo dlouho a stál jsem na kraji lesa a nasával čistý vzduch po vydatném dešti. Místy byla mlha jako mléko, nebylo vidět ani na krok. Zvedl jsem dalekohled ze své hrudi a okamžitě začal prozkoumávat okolí. Nikde nic, jen ptáci se začali probouzet švitořením do nového dne a sem tam ještě zakuňkala žába z nedalekého močálu. Přistoupil ke mně děda a řekl mi, ať si nabiji flintu a vyrazíme směrem k močálu. Cesta byla dlouhá, zdálo se mi, že to trvá celou věčnost, ale vše zpříjemňovala vůně zesečených polí a luk, zvuky ptáků a myší pobíhání po poli. Z příjemného postupování honitbou mě vytrhlo dědovo upozornění: Pšššt, stůj, opatrně zvedni dalekohled a podívej se před sebe! V ten moment mi přejel po zádech mráz a zastavil dech. Před námi stálo v rudlu na posečené jetelině šest statných lončáků a v klidu si buchtovali. Příznivý vítr nám hrál do karet, ale stál před námi ten největší problém, vzdálenost mezi námi a divočáky, která byla mým odhadem okolo dvě stě metrů. Já však spoléhal na dědovy zkušenosti, a tak jsem čekal, s jakým strana 14

16 Zápisník návrhem přijde. Chvíli přemýšlel a pak mi řekl: Pokusíme se jim nadejít z druhé strany, protože se rychle rozednívá a prasata brzy zatáhnou do lesa. Já jsem souhlasil a vydali jsme se rychle na místo, odkud bude možnost lovit. Netrvalo to dlouho a pomalu jsme postupovali podél stěny lesa. Bylo vidět, že každou chvílí zatáhnou do lesa, a tak nezbývalo nic jiného, než se s dědou domluvit na průběhu lovu. Děda mi řekl: Postav se za tento smrk, já půjdu o pár metrů vedle, nachystej se k lovu, v klidu si vyber kus, který ti bude stát na dobrou ránu, a střílej. S přáním Lovu zdar se vzdálil. Na ten moment nikdy nezapomenu. Jak pravil děda, tak jsem udělal. Ještě jednou jsem si zkontroloval, jak situace vypadá, a když bylo vše tak, jak má být, rozhodl jsem se pro lov. Z ramene jsem sundal kulobrok ráže 7x57R 12/70, opřel se o smrk, zamířil na jedno prase, které postávalo bokem od tlupy, kříž optiky posadil na komoru, nadechl, vydechl a lehce pohladil napínáček. Lesem se nesla moje rána, kterou jsem víceméně nevnímal. Zajímalo mě jen to, jestli prase, na které jsem střílel, leží. Vše jsem kontroloval v puškohledu, když se ozvala druhá rána, tentokrát z dědovy 6,5x55 SE. Rychle jsem vyměnil flintu za dalekohled a podíval se na místo, kde byla prasata. Rázem tam ležela dvě. Po zádech mi opět přejel mráz a zalila mě obrovská vlna radosti. Ulovil jsem svoje první prase. Po chvíli ke mně přišel děda a popřál mi Lovu zdar! To samé jsem udělal i já a pustili jsme se do probírání průběhu lovu, jak už to tak bývá. Dozvěděl jsem se, že po mojí ráně prase okamžitě spadlo a silně odkazovalo a ostatní lončáci vůbec nic nevnímali, proto se rozhodl také lovit. Po našem rozhovoru jsme přistoupili ke zvěři, smekli klobouky a vzdali hold uloveným divočákům. Ještě chvíli jsme nad nimi postáli, mně osobně znovu proběhl hlavou celý lov. Dědův lončák byl o trochu větší, ale to mi radost vůbec nezkazilo. Pak už následovalo ošetření zvěřiny, dopravení k autu, což byla pěkná fuška, a transport domů. Jakmile jsme dojeli domů, lončáky jsme pověsili do chlaďáku, myslivecké právo jsem dal do ledničky a šel jsem se dospat. Večer jsem úspěšné ráno řádně zapil s mysliveckými kolegy a následovalo vyprávění zážitků z lovu. Lukáš Dokoupil, 4. C číslo 1 ročník 2014/2015

17 Zápisník První dny školy Konečně nastal 31. srpen a s ním i první oficiální návštěva mé nové školy. O překročení prahu této školy jsem snil už dlouho a nyní byl ten okamžik těsně přede mnou. Zmocnila se mě slavnostní nálada, která však netrvala příliš dlouho, neboť rozlehlost nové školy mě překvapila a já měl příliš práce s hledáním správné místnosti. Šipky ukazující správným směrem jsem šikovně přehlížel, tudíž jsem ze zahajovacího proslovu slyšel jen poslední dvě věty. Naštěstí jsem dorazil na poslední chvíli, protože má nová třídní učitelka se již zvedala a odváděla mě, moje nové spolužáky i jejich rodiče do naší nové třídy. Opět následoval proslov, jehož poslouchání jsem přenechal tátovi a věnoval se adaptaci na nové prostředí. Třídu jsem si zapamatoval do posledního detailu, avšak s její polohou to bylo horší. Druhý den jsem notnou chvíli bezvýsledně bloudil po škole a to do té doby, než jsem zahlédl tváře povědomé ze včerejška a jal se je pronásledovat. K mé úlevě mě dovedly do mé třídy a z nich se vyklubali moji noví spolužáci. Ve snaze navázat nové známosti jsem nezaznamenal příchod mé nové třídní učitelky, paní Jalůvkové, jež to naštěstí přešla úsměvem. První hodiny proběhly v ospalé dřímotě posílené dlouhými poučeními a řády. Poslední hodinu jsme ale vyrazili na průzkum školy. Školní chodby však byly velice zákeřné. Přesouvaly se mezi sebou, vyměňovaly si učebny i poschodí, a tak se mi nejednou stalo, že jsem narazil na naprosto neznámou třídu. Naštěstí tato anomálie po několika dnech ustala a já mohl s jistotou určit, kde je která třída. Ani učitelé se nedali zahanbit - první dny nás strašili písemkami. Po týdnu je to ale naštěstí přešlo. První týden jsem přečkal s úsměvem, ale víkend jsem přivítal s otevřenou náručí. Škola byla sice náročná, ale užil jsem si ji a příští týdny a měsíce doufám přežiju ve zdraví. Milan Šindler, 1. C strana 16

18 Zajímavé akce Dny NATO Dny NATO proběhly ve dnech 20. a tohoto roku na letišti Leoše Janáčka v Mošnově. Tyto dny jsou v naší zemi největší bezpečnostní akcí pozemních a hlavně leteckých vojenských vzdušných sil a to ve spolupráci s hasiči, policisty a zdravotníky. Letošní ročník, v pořadí již 14., navštívilo celkem návštěvníků. K vidění zde bylo mnoho zajímavé vojenské i civilní techniky z mnoha zemí Severoatlantské aliance. Např. české stíhačky pronajaté ze Švédska Jas 39 - C Grippen nebo obrněný transportér Pandur, ale také americký konvertoplán CV-22B Osprey a mnoho další letecké techniky. Dny NATO však nejsou jen výstavou, ale i praktickou ukázkou většiny techniky, která je vystavena. Ukázky obsazení nepřátelské základny či obsazení vlaku ovládaného teroristy byly jedny z nejpěknějších ukázek, rovněž pak vystoupení Hradní stráže či výsadkářů z vrtulníku. Ovšem dny NATO nevypovídají jen o naší obranné státní technice, je zde i mnoho soukromých vystavovatelů, např. TATRA Truck, Škoda Auto, AERO Vodochody nebo CZ Česká zbrojovka Uherský brod či Brno Rifles. Také v letošním roce Dny NATO navštívil premiér Sobotka, ministr obrany, ministr vnitra a mezi hlavní návštěvníky patřil i prezident Zeman. Akce proběhla pod záštitou Moravskoslezského kraje a ministerstev vnitra a obrany. Pokud vás tyto informace zaujaly, tak bych vás chtěl pozvat na příští DNY NATO v roce Lukáš Rozsypal, 1. C číslo 1 ročník 2014/2015

19 Divadlo, hudba, film, literatura Jak jsem se seznámila s Hamletem Dne 14. října zájemci z naší školy navštívili představení Hamlet v Moravském divadle Olomouc. Hamlet je sice Shakespearova tragédie, ale nejtragičtější byl pro nás spíše začátek cesty. V autobuse jsme museli čekat na řidičova kolegu, jelikož nám pan řidič oznámil, že mu nefunguje převodovka, tudíž jeho kolega musel řadit jakousi tyčkou v zadní části autobusu. Nakonec jsme ale do Olomouce úspěšně dojeli a netrpělivě už čekali na začátek divadla. Hned zpočátku mě upoutalo herecké obsazení, neboť jsem je znala již z předchozího představení Sluha dvou pánů. Tak jsem si řekla, že bych si za herci mohla dojít pro podpis a fotku. Po první půlce představení jsem zašla za uvaděčem, zdali by to bylo možné, a on na to, že to není problém a ať po představení za ním přijdu. Po chvíli přišla spolužačka, že se jí moc líbí ten herec, co hraje Hamleta, a jestli bych jí mohla též domluvit podpis a fotku. Tak jsem zase šla za uvaděčem a ten mi opět řekl: Žádný problém, tudíž jsem spokojeně odešla. Za chvíli přišel samotný uvaděč, že by se to s těmi herci mělo domluvit, aby mi neutekli, a tak jsem se ho otázala: Jak? Odpověděl mi, že velmi jednoduše a to tak, že mají jeden volný dárek, jestli bych ho tedy nešla při děkovačce předat hlavnímu hrdinovi a přitom se s ním domluvit. Přepadl mě pocit radosti a štěstí, ale zároveň i pocit úzkosti a strachu, že to bude trapas. Než jsem stačila říct, že v žádném případě, spolužačka za mě řekla: Jo, jenom se asi bude stydět. Po zbytek divadla jsem koukala na čas, abych nedošla pozdě za uvaděčem a mohla tak odevzdat dárek svému oblíbenému herci. Konečně! Přicházím na pódium, cítím pohledy všech diváků. Došla jsem ale statečně až k němu a povídám: Mohla bych si pak za vámi s kámoškou dojít pro fotku a podpis? Jasně, není problém, počkám na tebe, zněla hercova odpověď. Už jsem byla na odchodu, když se mi za zády ozvalo: Hej, hej! Otočila jsem se, on mě vzal za ruku se slovy: Pojď, ukloníme se spolu. No, těžko se vysvětluje, jak jsem se zrovna v tu chvíli cítila, ale byl to pocit radosti. Po představení jsme tedy za ním šly, udělaly si pár fotek a dostaly věnování: Kristýně pro radost Petr Kubes. Petr nás pak zavedl za dalším hercem, který se jmenuje Vojtěch Lipina. Ten nám dal také věnování a fotku. Poté mě spolužačka opustila, že na mě počká s paní učitelkou Bradovou a já že si zatím zajdu za třetím hercem. Ten se jmenoval Roman Venclík a po jeho autogramu a vyfocení jsem se vrátila zpět k hlavnímu vchodu. Volám spolužačce, že jdu tím hlavním vchodem. A co se nestane Dostanu oznámení, že je zamčeno a já se musím vrátit a jít bočním vchodem. Vrátila jsem se z pódia do zákulisí, ale dál jsem nevěděla, kudy kam. Chytla jsem si prvního kulisáka a ten mě vyvedl ven, kde už na mě čekala trochu naštvaná paní Bradová s paní Jalůvkovou. Byly naštvané, protože na mě čekal celý autobus. Další den jsem se dozvěděla, že vše už ví skoro celá škola Na závěr děkuji paní učitelce Bradové, že na mě tak trpělivě čekala. Kristýna Spurná, 3. B strana 18

20 Divadlo, hudba, film, literatura Stormbreaker Tentokrát jsem si pro vás připravil knihu Stormbreaker od anglického spisovatele Anthonyho Horowitze. Tato kniha mi byla doporučena v knihovně a má hodně kladných ohlasů, nuže pojďme si o ní něco říct. Hlavním hrdinou knihy je 14letý Alex Rider, jenž žije zdánlivě normální život v londýnské čtvrti Chelsea. Žije u svého strýce, ovšem kvůli jeho pracovní vytíženosti se o něj stará americká hospodyně Jack. Jednoho dne strýc odjede na jednu ze svých pracovních cest, ze které se už bohužel nevrátí. Smutnou zprávu přijede oznámit policie, údajně šlo o nehodu v autě, prý nezapnutý pás. Toto se však Alexovi nezdá, a tak se vydává zjistit pravdu. Po dlouhém pátraní zjistí, že jeho strýc opravdu zemřel v autě, ale ne po nehodě. Auto připomínající cedník svědčí spíše o popravě. Nedlouho po tomto zjištění si s Alexem domluví schůzku zaměstnavatel jeho strýce a Alex ke svému překvapení zjistí pravdu. Jeho strýc nepracoval v bance. Byl to špión. MI-5 se rozhodne, že Alex by mohl zaujmout místo svého strýce, a tak se Alex nedobrovolně stává tajným agentem. Tato kniha mne poněkud zklamala. Čekal jsem od této série více. Na rozdíl od knihy Cherub, kterou jsem hodnotil již dříve, je velmi nerealistická a zápletka se takřka ve všech dílech s Alexem opakuje. Petr Kvapil, 3. B číslo 1 ročník 2014/2015