RUSKY MLUVÍCÍ STUDENTI NA ČESKÝCH VYSOKÝCH ŠKOLÁCH

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIOLOGIE, ANDRAGOGIKY A KULTURNÍ ANTROPOLOGIE RUSKY MLUVÍCÍ STUDENTI NA ČESKÝCH VYSOKÝCH ŠKOLÁCH BAKALÁŘSKÁ PRÁCE OBOR: KULTURNÍ ANTROPOLOGIE VYPRACOVALA: Tereza Janečková VEDOUCÍ PRÁCE: Doc. Mgr. Martina Cichá, Ph.D. Olomouc 2014

2 Prohlašují, že jsem tuto práci vypracovala samostatně a uvedla jsem veškeré použité podklady, literaturu a jiné zdroje. V Olomouci dne 27. března 2014.

3 Poděkování Tyto řádky patří všem, kteří mi při psaní bakalářské práce pomohli a podpořili mě. Obrovský dík patří participantům, bez jejichž ochoty a vstřícnosti by tato práce nikdy nevznikla. Dále chci poděkovat vedoucí své práce Doc. Mgr. Martině Ciché, Ph.D. za podporu a věcné připomínky. V neposlední řadě děkuji také všem svým blízkým za trpělivost a ohleduplnost, kterou v průběhu mého studia projevovali.

4 ANOTACE Tato práce pojednává o identitě ruských vysokoškolských studentů v Česku. Hlavním cílem je určit, s čím a proč se mladí Rusové studující v Česku identifikují. V teoretické části práce se zabývám historií migračních pohybů z Ruska směrem do České republiky se zaměřením na imigraci za účelem studia a také současným stavem ruské národnostní menšiny a imigrační komunity. Dále je pozornost věnována vymezení pojmu identita. Empirická část práce je založena analýze dat získaných v mém vlastním kvalitativním výzkumu. Výzkum byl proveden ve dvou fázích. V první fázi byla data získávána prostřednictvím kvalitativní ankety s otevřenými otázkami a předpokladem volného vyjadřování participantů k daným tématům. Druhá fáze výzkumu je založena na dvou hloubkových narativních rozhovorech. Data z obou fází výzkumu jsou v empirické části analyzována způsobem, který se snaží odpovědět na otázku po podstatě identity mladých Rusů s ohledem na kontext jejich života. KLÍČOVÁ SLOVA Migrace, ruská menšina, ruská komunita, vysokoškolské studium, identita, narativní analýza

5 ABSTRACT The bachelor thesis is concerned with the identity of Russian university students in the Czech Republic. The main objective is to determine how and why young Russians identify themselves there.in the theoretical part of the thesis I am concerned with the history of the migratory movements from Russia to the Czech Republic focused on immigration for study purposes and with the current situation of the Russian national minority and immigration community. Attention is then focused on the definition of the concept of identity.the empirical part is based on the analysis of the data from personally constructed qualitative research. The research was realized in two phases. In the first one the data was obtained via qualitative survey with open-ended questions where the participants were expected to express their opinion on the topics given. The second phase of the research is based on two in-depth interviews. The data from both researches are in the empirical part analyzed in a way that tries to anwser the question of the identity of young Russians with respect to the context of their lives. KEY WORDS Migration, Russian minority, Russian community, university study, identity, narrative analysis

6 Obsah Úvod... 7 TEORETICKÁ ČÁST Historie ruské migrace na naše území Období první republiky a druhé světové války Období vlády socialistického režimu Období po roce Česko-ruské vztahy Právní status Rusů na území ČR Přehled vybraných organizací a spolků Rusů v ČR Vzdělání Cizinci na českých vysokých školách Ruští studenti v ČR Základní charakteristika ruské komunity v ČR a vybrané výzkumy zabývající se danou problematikou Výzkum Dušana Drbohlava a kol., Výzkum Natalji Volkové, Výzkum Karla Sládka, Vymezení pojmu identita EMPRICKÁ ČÁST Cíle výzkumu Cílová skupina Etické aspekty výzkumu Metodologie výzkumu a výzkumné otázky Výsledky výzkumu Analýza anket Narativní analýza Shrnutí výsledků výzkumu Závěr Seznam použitých zdrojů Literatura Internetové zdroje Prameny Přílohy Verze ankety v českém jazyce... 63

7 Úvod Ve své práci se budu zabývat identitou ruských vysokoškoláků 1 v Česku. Oblíbenost českého vysokoškolského vzdělání u cizinců v posledních letech roste, a právě Rusové jsou na českých univerzitách jednou z nejpočetnějších skupin zahraničních studentů. Pro získání podkladů k bakalářské práci jsem realizovala vlastní kvalitativní výzkum mezi ruskými studenty z různých českých univerzit. Cílem práce je určit a popsat prvky identity participantů výzkumu v širším kontextu jejich života, především se zaměřením na období života v Česku. Proto se jedna z výzkumných otázek týká jejich vztahu k České republice a Čechům. Prostřednictvím analýzy získaných dat se snažím odhalit podstatu identity svých participantů a zjistit, jakým způsobem je identita formována, a jaké faktory při jejím formování hrají roli. Práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. V teoretické části práce se zabývám historií ruské migrace a česko-ruských vztahů. Do práce je zařazena také kapitola o právním statusu Rusů, buďto jako příslušníků ruské národnostní menšiny s českým státním občanstvím, nebo jako tzv. občanů ze třetích zemí. Kapitola o vzdělání se zabývá situací cizinců na českých univerzitách, podmínkami studia a jejich hlavní motivací k výběru ČR se zaměřením na ruské studenty. Další kapitola se týká definice identity, respektive přehledu možných pojetí identity u různých autorů, protože, jak uvidíme, v pojímání identity není jednotný přístup. Na závěr teoretické části budou ve stručnosti prezentovány tři výzkumy o ruské menšině/cizinecké komunitě, na něž bude odkazováno v empirické části. Novodobá etapa výzkumu začala až po roce Od té doby bylo provedeno několik výzkumných projektů, které se převážně zabývaly charakteristikou ruské menšiny/cizinecké komunity jako celku. Empirická část je založena na analýze dat z vlastního kvalitativního výzkumu. Data pro výzkum byla získávána dvojím způsobem: prostřednictvím anket, které participanti vyplňovali v elektronické podobě, a dvěma hloubkovými narativními rozhovory. 1 Cílovou skupinou jsou pouze studenti ruské národnosti. (Na rozdíl od některých výzkumů, v nichž jsou jako Rusové označováni i obyvatelé z ostatních zemí bývalého Sovětského svazu. Jedná se o pozůstatek z dob socialismu, kdy byla zdůrazňována společná sovětská identita. Na základě historického vývoje se i dnes někteří příslušníci jiných národů bývalého SSSR ztotožňují s ruskou identitou, eventuálně je jim tato identita připisována samotnými Rusy.) 7

8 TEORETICKÁ ČÁST 1. Historie ruské migrace na naše území Migrační skupiny na území státu odrážejí historické, geografické i ekonomické podmínky a charakter předchozích migračních pohybů. V případě Ruska, či zemí bývalého Sovětského svazu obecně, roli sehrává i jazyková příbuznost Období první republiky a druhé světové války První vlna ruské emigrace emigrace meziválečná, jenž se výrazně dotkla tehdejšího Československa, začala po tzv. Velkém říjnu (bolševické revoluci v Rusku). Meziválečná emigrace se dá, až na výjimky, označit jako nucená (nedobrovolná) s převažujícími tzv. push faktory 3. Praha se tehdy, společně s Berlínem, Paříží a Bělehradem, stala hlavním centrem ruské emigrace. 4 Politika Československa byla jak ve vztahu k samotnému Rusku, tak i ruské emigraci v Československu, vstřícná. Praha si díky pedagogické činnosti ruské emigrace vysloužila přezdívku ruský Oxford, byla i významným kulturním centrem. V Československu bylo v té době nejvíc (asi okolo 3 000) ruských emigrantských studentů a Praha byla největším ruským studentským emigračním centrem, dokonce zde vznikla Ruská právnická fakulta. Mezi lety 1923 a 1926 rovněž fungoval Ruský pedagogický institut Jana Amose Komenského a od roku 1921 také Ruský institut zemědělské kooperace a Ruská národní univerzita od roku Podpora československé vlády byla realizována prostřednictvím programu s názvem Ruská pomocná akce. Program byl nejprve zamýšlen jako pomoc hladovějícímu Rusku, teprve později se přetransformoval do podoby pomoci studentům, vědcům, profesorům či technikům se zaměřením na možnosti jejich uplatnění. Program přispíval také k rozvoji emigrantských institucí a spolků. Koncem třicátých let minulého 2 Srov. např. UHEREK, Z., HORÁKOVÁ, M. a kol. Imigrace do České republiky a rodiny cizinců. In UHEREK, Z., KORECKÁ, Z. et al. Cizinecké komunity z antropologické perspektivy: vybrané případy významných imigračních skupin v České republice. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2008, s Faktory, které obyvatelstvo vypuzují ven z mateřské země. Srov. např. DRBOHLAV, D. Mezinárodní migrace obyvatelstva pohyb i pobyt (Alenky v kraji divů). In ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001, s SAVICKÝ, I. Praha a Rusko mimo Rusko (příspěvky k dějinám ruské emigrace ). Praha: IDEG, 2002, s Tamtéž, s

9 století let ale vztah vlády k ruským emigrantům ochladl kvůli snahám o nastolení lepších diplomatických vztahů se Sovětským svazem. 6 Další nucená vlna migrace mezi Československem a SSSR, tentokrát však směrem do Sovětského svazu, probíhala za druhé světové války. Stinnou stránkou byly deportace ruských emigrantů do socialistických lágrů související s příchodem Rudé armády na naše území ke konci druhé světové války. Situace byla často doprovázena i vzájemným udáváním Období vlády socialistického režimu Vzhledem ke změně režimu v roce 1948 se změnila i migrační politika Československa, kdy se dá hovořit prakticky o izolaci od zbývajícího světa, vyjma kontaktů v rámci východního bloku. Ale i tyto kontakty mezi zeměmi v rámci bloku byly omezeny a v migraci převažovala především krátkodobá imigrace učňů a dělníků z jiných socialistických zemí. Pracovní migrace byla regulovaná státem, přičemž imigranti bývali často segregováni. 8 Dále se vyskytovala dobrovolná migrace z důvodu uzavření sňatku s československým občanem/občankou. 9 Specifickou skupinou byli sovětští vojáci, kteří přišli na naše území na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. V různých oblastech na území dnešní ČR se tehdy etablovaly sovětské vojenské garnizony jako více méně uzavřené a ohraničené sociálně-ekonomické komunity, schopné žít vlastním nezávislým životem. Vzájemné kontakty těchto skupin s majoritou oboustranně vycházely spíše z ekonomických zájmů Období po roce 1989 Změna ve vývoji migrační politiky přišla po roce 1989, kdy s nástupem Jelcinovy vlády došlo v Rusku k nové možnosti svobodně migrovat. Mezi důvody k opuštění vlasti patřila touha po vzdělání či nemožnost profesní seberealizace v Rusku. Jiní odjížděli z obav o svou bezpečnost. Často se však jednalo o řadu vzájemně 6 SLÁDEK, K. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010, s Tamtéž, s DRBOHLAV, D. Migrace a (i)migranti v Česku: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, s SLÁDEK, K. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010, s MORAVCOVÁ, M., NOSKOVÁ, H. Struktura etnických menšin a imigračních skupin v České republice: Vývoj let In BITTNEROVÁ, D., MORAVCOVÁ, M (eds.). Kdo jsem a kam patřím?: identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. Praha: Sofis, 2005, s

10 propojených příčin. Poslední migrační vlna je převážně dobrovolná. Větší roli při volbě migrovat hrají tzv. pull faktory, tedy příznivé a přitažlivé podmínky cílové země, kdy možný zisk z migrace je vyšší než kalkulované ztráty. 11 Dalším významným mezníkem ve vývoji migračních vztahů byla příprava a samotný vstup České republiky do Evropské unie, což s sebou přineslo faktory vedoucí ke zvýšení objemu mezinárodní migrace v Česku. Česká republika se během devadesátých let dvacátého století postupně proměnila z tranzitní země se silnými migračními proudy z Východu na Západ na zemi cílovou. Konkrétně občané Ruska jsou z dlouhodobého hlediska na českém území jednou z nejsilnějších skupin. K více než dvojnásobnému nárůstu migrace došlo v polovině devadesátých let. Zároveň byl zaznamenán výrazný nárůst počtu trvalých pobytů přidělených Rusům. V roce 2008 v Česku pobývalo více než lidí s ruským státním občanstvím. Trvalým pobytem disponovalo přes Rusů. Mezi lety 2004 a 2008 ruští občané dominovali co do počtu žádostí o víza (v roce 2008 jich bylo přes 320 tisíc.) 12 V roce 2013 v Česku žilo přes lidí s ruským státním občanstvím Česko-ruské vztahy Přítomnost ruských migrantů je z dlouhodobého hlediska členy majoritní společnosti nahlížena jako diskutabilní. Tzv. sovětofobie po vpádu vojsk Varšavské smlouvy byla později nahrazena rusofobií. Tímto stigmatem jsou z různých příčin některými členy majority nahlíženi i současní příslušnici ruské komunity. 14 Přestože ve prospěch migrantů by měla hrát kulturní blízkost, negativní zkušenost s okupací z roku 1968 ji přebíjí. Někteří Češi také negativně vnímají migranty z Ruska kvůli obavám o narušování bezpečnosti a zvyšování míry kriminality. Tato obava pramení z faktu, že někteří migranti z Ruska, ale i jiných postsovětských zemí, provozují na českém území organizovaný zločin či jiné nezákonné aktivity. Dušan Drbohlav poukazuje také na roli médií při tvorbě těchto negativních postojů, jelikož právě 11 SLÁDEK, K. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010, s DRBOHLAV, D. Migrace a (i)migranti v Česku: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, s Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství k ČSÚ [online] [cit ]. Dostupné z: 14 SLÁDEK, K. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010, s

11 zprostředkované negativní zkušenosti jsou často zdrojem nepřátelských až xenofobních postojů k cizincům. 15 Lidé přicházející z bývalého SSSR jsou proto vnímáni spíše či zcela negativně, a i když se postoje zlepšují, dochází k tomu jen velmi pozvolna. Dalším faktorem je obecný postoj české majoritní společnosti v k otázce přistěhovalectví. Většina populace by totiž prosazovala vysoký stupeň přizpůsobení. Preferovaným způsobem integrace je asimilace, splynutí ve všech oblastech s důrazem na kulturní sféru. Náboženské odlišnosti z pohledu většinové společnosti také nejsou příliš žádoucí. Z pohledu majority je tedy nejlepší možností migrantovo úplné opuštění vlastní kulturní identity Právní status Rusů na území ČR V současné době ruští migranti na území České republiky představují kategorii tzv. cizinců ze třetích zemí. Na jejich pobyt se vztahuje vízová povinnost, nově zavedená, v souladu se standardním režimem platným v ostatních zemích EU, v roce Cizinci, na něž se takováto povinnost vztahuje, mohou na území ČR pobývat na základě několika typů povolení k pobytu. Jedná se o pobyt krátkodobý (s trváním do 90 dnů), s vízem nad 90 dní (maximální délka pobytu je jeden rok bez možnosti prodloužení), s povolením k dlouhodobému pobytu, které navazuje na vízum nad 90 dní, platí jeden rok a lze jej prodloužit, a možnost povolení k trvalému pobytu. Konečným stupněm integrace je pak zisk českého státního občanství. 18 Rusové na území České republiky patří k těm skupinám cizinců, kteří ve vrstvě občanů ČR tvoří národnostní menšinu, a v nové vrstvě imigrantů pak cizineckou komunitu. 19 Ruská menšina, stejně tak jako všechny ostatní v ČR, disponuje různými právy, a to buď individuálními, nebo kolektivními. Mezi individuální práva se řadí například právo používat mateřský jazyk v úředním styku, právo na vzdělání v mateřském jazyce, právo na přístup k médiím v rodném jazyce atd DRBOHLAV, D. Migrace a (i)migranti v Česku: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, s Tamtéž, s Tamtéž, s Srov. např. DRBOHLAV, D. Migrace a (i)migranti v Česku: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, s BITTNEROVÁ, D. Smysl menšinových institucí v současné společnosti. In BITTNEORVÁ, D., MORAVCOVÁ, M. (eds.) Etnické komunity: elity - instituce stát. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, 2009, s LOUŽEK, M. Menšinová politika z pohledu teorie veřejné volby. In CHYTILEK, R., MAREŠ, M. (eds.) Reprezentace zájmů menšin v EU. Brno, 2006, s

12 Česká republika je v problematice národnostních menšin vázána Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin (závazek o podpoře úplné a skutečné rovnosti osob patřících k národnostním menšinám ve všech oblastech života a o podmínkách, které jim umožní vyjadřovat, uchovávat a rozvíjet svoji kulturu a identitu) a Evropskou chartou regionálních či menšinových jazyků, která byla podepsána v roce 2000, ale proces její ratifikace ještě nebyl ukončen. Ruská menšina má v ČR, jako řada dalších menšin, zřízen výbor, který příslušníkům menšiny napomáhá. Kromě toho na krajské úrovni existují výbory pro národnostní menšiny krajských zastupitelstev, v nichž polovinu členů tvoří zástupci národnostních menšin. Mimo to mohou příslušníci národnostních menšin ze zákona bez omezení zřizovat své organizace Přehled vybraných organizací a spolků Rusů v ČR K nejvýznamnějším organizacím patří společnost Ruská tradice, zaregistrovaná jako občanské sdružení roku 2001 a působící s podporou Vlády ČR. Zaměřuje se jak na potomky představitelů první vlny emigrace, tak na pozdější přistěhovalce, a jejím hlavním cílem je udržování ruských kulturních tradic. Většina kmenových členů této organizace přináleží k pražské ruské menšině, avšak přístup do sdružení není determinován etnickou příslušností. Pojítkem je zájem o okruh daných kulturních tradic. 22 Činnost občanského sdružení Ruská tradice je možné považovat za jeden z příkladů snahy o sjednocení Rusů žijících v Česku. K jejich aktivitám patří například vydávání časopisu Russkoje slovo, který se zabývá jak významnými činnostmi, tak všedním životem ruské menšiny v ČR. Dále funguje například spolek rusky mluvících studentů a jejich příznivců ARTEK, sdružení Oleg či Ruské středisko vědy a kultury, které spadá pod záštitu Velvyslanectví Ruské federace, a zprostředkovává kontakty mezi oběma zeměmi na úrovni vzdělávacích, kulturních a informačních styků. Význam, především pro Rusy žijící v Praze, má také kulturně-obchodní centrum ARBAT v Praze Bubenči. ARBAT funguje jako etnická zóna, která dává migrantům možnost potkat se 21 HARTMANN, I. Národnostně menšinová politika České republiky v Evropském kontextu. In CHYTILEK, R., MAREŠ, M. (eds.) Reprezentace zájmů menšin v EU. Brno, 2006, s VOLKOVA, N. Identita ruské komunity na území ČR a podíl její kulturní elity na sebeuvědomění Rusů. In BITTNEROVÁ, D. MORAVCOVÁ, M. (eds.) Etnické komunity: elity - instituce stát. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, 2009, s

13 s rodným jazykem, kulturou a tradicemi. Existují také webové stránky ruské diaspory Vzdělání 3.1 Cizinci na českých vysokých školách Popularita vysokoškolského studia v Česku roste, a to nejen u studentů ze zemí bývalého SSSR. V akademických letech 1995/1996 až 1999/2000 studovalo na vysokých školách v ČR mezi zahraničních studentů. V roce 2000/2001 se jejich počet začal prudce zvyšovat a v roce 2001/2002 už v Česku bylo zahraničních studentů. 24 V akademickém roce 2011/2012 navštěvovalo české univerzity celkem studentů ze zahraničí. 25 Podle informací Českého statistického úřadu studují cizinci především v bakalářských a magisterských studijních programech prezenční formou. Nejoblíbenějšími studentskými městy pro zahraniční studenty jsou Praha, Brno, Ostrava a Olomouc. 26 Z univerzit pak cizinci nejčastěji volí Univerzitu Karlovu, Masarykovu univerzitu, Vysokou školu ekonomickou v Praze, České vysoké učení technické v Praze, Univerzitu Palackého v Olomouci, Vysoké učení technické v Brně a další. 27 V souvislosti s přílivem zahraničních studentů se v Česku rozvinul trh s firmami nabízejícími studentům z ciziny pomoc při administrativních úkonech, výuku češtiny i přípravu na přijímací zkoušky. Jedna z těchto komerčních společností, Czech Open Institute, ve svém manuálu jako hlavní výhody českého vysokoškolského vzdělání pro cizince uvádí fakt, že vzdělání plně odpovídá mezinárodní normě klasifikace 23 SLÁDEK, K. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2010, s MORAVCOVÁ, M., NOSKOVÁ, H. Struktura etnických menšin a imigračních skupin v České republice: Vývoj let In BITTNEROVÁ, D., MORAVCOVÁ, M (eds.). Kdo jsem a kam patřím?: identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. Praha: Sofis, 2005, s Mateřské, základní a střední školy, konzervatoře, vyšší odborné a vysoké školy studující cizinci; 2003/ /13. ČSÚ [online]. [cit ]. Dostupné z: 26 Cizinci: Vzdělávání Popis aktuálního vývoje. ČSÚ [online] [cit ]. Dostupné z: 27 DOUBRAVA, L. Cizinci na vysokých školách jsou dlouhodobou investicí. Učitelské noviny: týdeník pro učitele a přátele školy [online]. Praha: GNOSIS, 2003, č. 06 [cit ]. Dostupné z: d 13

14 vzdělání a standardům EU, a diplomy s českých univerzit jsou platné ve většině zemí světa. K dalším přednostem patří i rozsáhlý systém zahraniční výměny studentů Ruští studenti v ČR Dana Bittnerová poukazuje na fakt, že si příslušníci ruské menšiny v ČR opět cíleně budují své vzdělávací instituce na všech úrovních studia. 29 Mladí Rusové v Česku mohou na středním stupni vzdělávacího systému studovat například na soukromém Prvním česko-ruském gymnáziu a 1. Slovanském gymnáziu v Praze, které funguje jako Fakultní škola Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. 30 Na International Prague Univerzity (původní název: Mezinárodní Pražská Univerzita) je možné absolvovat studium v ruštině a získat titul v oborech: Ekonomika a Management, Finance a účetnictví, Psychologie, Mezinárodní a Obchodní právo, Mezinárodní vztahy a mezinárodní obchod a Public Relations a Marketing. 31 Rusové, kteří nejsou občany ČR, mohou studovat na českých veřejných vysokých školách bezplatně, pokud jsou schopni zvládat studium v českém jazyce. Vyřizují si povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na zastupitelském úřadě a platí pro ně vízová povinnost. Ze zákona jsou povinni prokázat zajištění prostředků k pobytu na území ČR, stejně tak jako doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu. Stejné podmínky pak platí i při podávání žádosti o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. 32 Zdravotní pojištění si cizinci mohou sjednat buď v zemi původu, nebo mohou využít nabídek komerčního zdravotního pojištění v ČR. 33 Pro studenty ze zemí bývalého Sovětského svazu spočívá výhoda v existenci dohod o uznávání středoškolského vzdělání ze zemí původu. Z důvodu kratšího středoškolského vzdělání v zemích původu však tito studenti mají oproti českým 28 České vysoké školy pro zahraniční studenty. Czech Open Institute [online]. 2004, s [cit ]. Dostupné z: 29 MORAVCOVÁ, M., NOSKOVÁ, H. Struktura etnických menšin a imigračních skupin v České republice: Vývoj let In BITTNEROVÁ, D., MORAVCOVÁ, M (eds.). Kdo jsem a kam patřím?: identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. Praha: Sofis, s Webové stránky Prvního česko-ruského gymnázia. [online]. [cit ]. Dostupné z: a webové stránky 1. Slovanského gymnázia. [online]. [cit ]. Dostupné z: 31 Webové stránky International Prague University. [online]. [cit ]. Dostupné z: 32 Srov. Zákon č. 326/1999 Sb. [online]. [cit ]. Dostupné z: file:///c:/users/admin/downloads/z_326_k_ pdf 33 České vysoké školy pro zahraniční studenty. Czech Open Institute [online]. 2004, s. 9. [cit ]. Dostupné z: 14

15 vrstevníkům studijní deficit. Ten je pak může znevýhodňovat při skládání přijímacích zkoušek. 34 Na pomoc při odstraňování těchto studijních nedostatků je zaměřena celá řada komerčních kurzů, které nabízejí jak výuku češtiny, tak přípravu na přijímací zkoušky. Rusové patří k nejpočetnějším skupinám cizinců v Česku obecně, jsou ale také jednou z nejvíce zastoupených národnostní i mezi zahraničními studenty na českých univerzitách. Právě u ruských studentů došlo od roku 2003 k šestinásobnému nárůstu. 35 V akademickém roce 2007/2008 Rusové na druhém místě za Slováky tvořili 5 % cizinců na českých vysokých školách (1 375 studentů). 36 V roce 2010 pak bylo v Česku studentů z Ruské federace (6,8 %). 37 Podle Liudmily Kopecké k hlavním motivům mladých Rusů pro výběr ČR patří kulturní i geografická blízkost, bezplatné studium a prestiž evropského vzdělání. V porovnání s Ruskem je studium na vysoké škole v Česku podle autorky také ekonomicky výhodnější než v Rusku Základní charakteristika ruské komunity v ČR a vybrané výzkumy zabývající se danou problematikou Ve vrstvě občanů tvoří Rusové v Česku národnostní menšinu, v nové vrstvě imigrantů se pak jedná o cizineckou komunitu. 39 Co se týče charakteristiky Ruské imigrační komunity, vykazuje mezi cizineckými skupinami jeden z nejvyšších podílů v zastoupení žen. 40 Jednou z příčin tohoto jevu může být snaha ukrýt ženy a děti v bezpečnějším a jazykově příbuzném prostředí. 41 Rusové se vyznačují taktéž vysokou mírou koncentrace do několika urbánních oblastí. Přibližně polovina jich žije v Praze. 42 Specifickým rysem ruské komunity je její uzavřenost. Dušan Drbohlav však poukazuje 34 České vysoké školy pro zahraniční studenty. Czech Open Institute [online]. 2004, s [cit ]. Dostupné z: 35 KOPECKÁ, L. Ruští studenti na českých vysokých školách. Media4us [online] [cit ]. Dostupné z: 36 Cizinci: Vzdělávání Popis aktuálního vývoje. ČSÚ [online] [cit ]. Dostupné z: 37 Výroční zpráva o činnosti vysokých škol za rok MŠMT [online]. 2010, s. 7. [cit ]. Dostupné z: 38 KOPECKÁ, L. Ruští studenti na českých vysokých školách. Media4us. [online] [cit ]. Dostupné z: 39 BITTNEROVÁ, D. Smysl menšinových institucí v současné společnosti. BITTNEROVÁ, D. MORAVCOVÁ, M. (eds.) Etnické komunity: elity - instituce stát. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, 2009, s DRBOHLAV, D. Migrace a (i)migranti v Česku: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, s Tamtéž, s Tamtéž, s

16 na fakt, že právě ruská komunita je příkladem možné odlišnosti chování příslušníků etnické skupiny v závislosti na socioekonomickém postavení. 43 Následující přehled nabídne základní informace o třech proběhlých výzkumech ruské/ruskojazyčné komunity v Česku, které budou sloužit jako materiál ke komparaci v praktické části práce. 4.1 Výzkum Dušana Drbohlava a kol., 1999 DRBOHLAV, D. Ruská komunita v České republice výsledky dotazníkového šetření. In ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001, s Výzkum probíhající mezi říjnem a listopadem 1999 v Praze a Karlových Varech mapoval podmíněnost migrace, socioekonomické podmínky života Rusů v ČR, ale i v Rusku. Autoři se zabývali rovněž analýzou integračního procesu. Provedli dotazníkové šetření, které bylo doplněno hloubkovými rozhovory. Zkoumaná imigrační skupina byla tvořena převážně lidmi v mladším či středním věku s relativně vysokým vzdělanostním statusem a silnou ekonomickou aktivitou, kteří tedy neměli výraznější problémy s materiálním zajištěním svých rodin. Výzkum poukázal na tehdejší existenci silných push faktorů, kterými jsou například socioekonomická situace, zhoršující se dostupnost vzdělání či rozpad společenských vztahů ve výchozí zemi. Autoři došli k závěru, že ruská komunita je specifickou imigrační skupinou, pro níž je příznačná uzavřenost vůči majoritní společnosti. Charakter imigrace se ukazoval jako rodinný, s existencí silných sociálních vazeb. Zatímco vnější komunikace s majoritní společností byla omezená, komunikace uvnitř vlastní etnické skupiny byla naopak rozvinutá. Dušan Drbohlav představil hypotézu, že možná příčina takového dezintegračního chování může vycházet ze samotných imigrantů. Výzkumný vzorek vykazoval minimální míru participace v nejrůznějších organizacích nejen ve vztahu k majoritě, ale i k vlastnímu etniku. Drbohlav ve výzkumné správě spekuloval o krátkém čase, který uplynul od prvních porevolučních migrací, jako o příčině nezájmu k participaci. Zároveň předpokládal, že proces klasické integrace či asimilace v majoritní společnosti, který v době svého výzkumu neviděl, by mohl probíhat buď na úrovni izolovaných a početně a teritoriálně omezených jednotek imigrantů, anebo u nižších a méně majetných vrstev, kdy se jedinci například zapojením do pracovního procesu dostanou do každodenního kontaktu s majoritou, naučí se jazyk atd. Otázka jazyka, jakožto jednoho ze zásadních faktorů úspěšné adaptace, je u Rusů žijících v Česku rovněž velmi specifická. Rusové 43 DRBOHLAV, D. Migrace a (i)migranti v Česku: kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme?. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010, s

17 totiž češtinu zvládají jen omezeně. Šetření, že spíše spoléhají na znalost ruštiny u české společnosti. Přes omezené vzájemné kontakty, způsobované mj. právě i jazykovou bariérou, většina tehdejších respondentů ohodnotila vztahy s majoritou jako uspokojivé. 4.2 Výzkum Natalji Volkové, 2009 VOLKOVA, N. Identita ruské komunity na území ČR a podíl její kulturní elity na sebeuvědomění Rusů. In BITTNEROVÁ, D. MORAVCOVÁ, M. (eds.) Etnické komunity: elity - instituce stát. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, 2009, s Autorka se při výzkumu zaměřila na široké spektrum respondentů a narazila u nich na problém pozitivní sebeidentifikace se symboly jakéhokoli druhu. Předpokládala, že zjištěný jev odpovídá procesu, jaký byl zaznamenán v ruských výzkumech z poloviny devadesátých let. Ty ukazovaly, že u Rusů došlo k zúžení repertoáru autorit a symbolů. Navíc se projevilo, že celé skupiny symbolů vyvolávají agresi a nepřijetí. Mezi citovanými výzkumy a výzkumem autorky už uplynulo přibližně deset let, došla tedy k závěru, že výraznější prvky agrese už nejsou přítomny. Většinou však byl přítomen ironický nadhled vůči všemu, co by se mohlo považovat za znak ruskosti. Většina jejích respondentů svou etnickou příslušnost vnímala pokrevně či formálně (na základě toho, že rodiče jsou Rusové, že to mají v dokladech). Jako něco, co je všem Rusům společné a mělo by se udržovat i v zahraničí, respondenti uváděli ruský jazyk a ruskou kulturu. Autorka došla k zajímavému závěru ohledně participace respondentů na kulturním dění, neboť se nepotvrdil předchozí závěr Dušana Drbohlava, že Rusové navštěvují spíše ruské akce. Více než polovina jejích respondentů totiž uvedla, že se účastní českého kulturního dění. Ruské kulturní organizace pořádají akce určené i pro užší okruh lidí (pokud jde přímo o etnické Rusy), což podle autorky není motivováno sklonem k vlastní kulturní endogamii, ale spíše relativním nezájmem společenství o vlastní deklarované hodnoty. Na druhé straně jsou spolky otevřené i pro členy majority či lidi z jiných postsovětských států a za hlavní rys je považována znalost či ochota znát ruský jazyk a obecný kulturní rámec. Stav komunity podle autorky ukazuje na menší pocit homogenity, i přes to, že migrace většinou příslušníky etnika nutí k větší blízkosti a spojenectví z obavy o ztrátu vlastní identity. Komunita se sice hlásí ke svému formálnímu ruskému původu, ale jako spojnice uvádí spíše imaginární ruskou duši, kulturu a jazyk. 17

18 4.3 Výzkum Karla Sládka, 2010 SLÁDEK, Karel. Ruská diaspora v České republice: sociální, politická a religiózní variabilita ruských migrantů. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 144 s. ISBN Autor prováděl výzkum ruské diaspory, za jejíž členy označuje nejen etnické Rusy, ale i ty, kteří sami sebe za Rusy považují (občané z jiných postsovětských států). Důvodem je přetrvávající identifikace těchto lidí s původní ruskou kulturou jako následek ideologického stírání národnostních rozdílů za éry Sovětského svazu. Autor vychází z definice diaspory jako rozptýlené národnostní/náboženské skupiny, která byla původně soudržná, a nyní žije rozptýleně v novém prostředí. Diaspora je ve Sládkově pojetí chápána jako důležitý fenomén v hledání vlastní identity v probíhající transnacionální migraci. Diaspory mají integrační funkci, vytvářejí jakési mosty mezi původní kulturou a tou v hostitelské zemi a v ideálním případě se právě diaspora stává novým domovem. V případě Rusů diaspora vykazuje, i přes snahy o její sjednocení, nejednotu. Organizace, sdružení a spolky jsou rozdrobeny. V této souvislosti autor poukazuje na fakt, že stejný jev byl patrný i u prvorepublikové emigrace. Vzorek tohoto výzkumu byl různorodý, tvořený potomky představitelů ruské meziválečné emigrace, lidmi ze socialistické imigrace a příslušníky z imigrace po roce Autor rozlišuje mezi pojmy emigrant a imigrant. Pojem emigrant používá pro označení lidí, kteří přišli v meziválečném období, a pro něž bylo nemožné se do země původu vrátit. Imigrant je pak chápán jako člověk usazený za éry socialismu, který se rozhodl v Československu zůstat. Terénní výzkum probíhal v Praze, Karlových Varech a Brně. I tento výzkum potvrdil fenomén, že část ruských migrantů vytváří izolované a uzavřené komunity žijící vlastní subkulturou. Stejně tak respondenti poukazovali na negativní postoje Čechů v souvislosti s událostmi roku Ve vztahu k jiným národům se projevila nespokojenost s tím, že si je lidé pletou s Ukrajinci či jinými národy ze Zakavkazské oblasti, poněvadž někteří Rusové sami sebe označili za vyšší sociální vrstvu. Ukázalo se také, že na rozdíl od ukrajinské imigrace, u Rusů v Česku prakticky neexistuje tzv. klientský systém. Ačkoli existují i ruské organizace, které za peníze nabízejí obstarávání nutných dokumentů. Srovnání zástupců různých migračních vln přineslo závěr, že mezi nimi panují názorové rozdíly, rozdíly pohledu na různé skutečnosti i v tom, jak pohlíží na krajany, kteří přišli v jiných obdobích, 18

19 za jiných podmínek. Někteří respondenti se vyjádřili o etnické solidaritě panující mezi Rusy ne příliš pozitivně a uvedli, že ve srovnání s ostatními národy je nízká. Na základě výzkumu autor došel k závěrům, že část ruské minority pohlíží na českou společnost kriticky a preferuje uzavřené komunity. Přesto však, podobně jako ve výzkumu Dušana Drbohlava, který byl uskutečněn o více než deset let dříve, respondenti neměli výraznější konflikty s majoritou a svůj vztah k Čechům označili jako poměrně kladný. Styk s českými úřady respondenti nehodnotili jako bezproblémový, přesto však jako řešitelný. V oblasti religiozity se zástupci ruské menšiny různí, ale pravoslavná religiozita jakožto součást identity migranta převažuje. Pravoslavná církev je jedním z bodů migračních sítí, který přispívá k integraci ruských migrantů do české společnosti, ale vzdělanější střední vrstva se ukazuje spíše na okraji aktivit pravoslavných obcí. 5. Vymezení pojmu identita Konceptem identity se zabývá celá řada autorů, z nichž každý přináší své pojetí a vymezení pojmu. Identita může být definována jako kulturní, etnická sociální, národní, osobní atd. Přičemž někdy autoři pro stejnou/podobnou definici používají různé termíny, někdy se definice překrývají, jindy se objevují různá až protikladná pojetí. V zásadě lze vymezit dvě protichůdná pojetí: esencialistické a konstruktivistické. Esencialistické pracuje s identitami na úrovni jejich existence, lidé podle tohoto pojetí identity mají. Kdežto konstruktivistické pojetí je založeno na předpokladu, že identity jsou mnohočetné, rozčleněné a fluidní. Identitu lze chápat buď jako dynamický a interaktivní proces, nebo jako kulturou podmíněný konstrukt, tedy soubor vzájemně propojených a často spolu zdánlivě nesouvisejících kulturních jevů či postojů. 44 S druhým uvedeným pojetím pracuje například Dana Bittnerová. Identita chápaná jako takový soubor jevů či postojů je sycena dalšími společně sdílenými kulturními hodnotami, nacházenými buď v každodennosti, nebo nově vytvářenými. Podle Dany Bittnerové je možné identitu pokládat za autonomní položku ve struktuře kultury, jelikož není věcí individuální, ale je jedincem přijímána a osvojována z kultury. Z tohoto pohledu identita lidem neslouží k pochopení jedné dimenze sebe sama, ale právě i k uvědomění vlastní příslušnosti k určité skupině. Autorka dále rozlišuje mezi 44 Srov. např. KLVAČOVÁ, P. Biografie a identity cizinců usilujících o integraci do české společnosti: od "samozřejmé nerovnosti" k "nesamozřejmé rovnosti". Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2012, s

20 tzv. identitou deklarovanou a žitou. Deklarovaná identita představuje vědomé přihlášení se k určité skupině lidí společných etnických kořenů. Její koncipování zahrnuje řadu faktických i symbolických aktů, které slouží k utvrzení vlastní identity. Součástí deklarované identity je i tak zvaná etnická image, tedy vnější stylizace vedoucí k zvýraznění vlastní identity, nebo naopak směřující k postoji splynutí. Proti identitě deklarované stojí identita žitá ve smyslu každodenní zkušenosti. Autorka zmiňuje význam konfliktně prožívaných situací plynoucích z kulturní rozdílnosti. Uvědomování těchto konfliktních momentů pak vede k posílení vědomí odlišné identity. 45 Střet s majoritou vede ke zjednodušování vlastní identity, jelikož cizinci často sahají po takových etnonymech, která jsou pro majoritu čitelná. Příkladem mohou být migranti z Ukrajiny rezignující za svůj původ z Podkarpatské Rusi. Dále mohou být redukovány vnější projevy identity, tedy například některé původně závažné symboly apod. 46 Naproti tomu Csaba Szaló se soustřeďuje na formování identity jako na diskursivní praktiku a tvrdí, že identita sama o sobě existovat nemůže, vždy musí být vytvářena. 47 Důraz je kladen právě na její měnitelnost a dynamičnost. Szaló zdůrazňuje, že identity nejsou inherentní vlastností osob, ale formami vědění o osobách. Autor rozlišuje mezi sebe-identitou a sociální identitou. Obě se řadí k prvkům utvářejícím sociální realitu a nejsou pouze odvoditelné z biologických, ekonomických či sociálních procesů. 48 Sebe-identita je sebepoznáním člověka, které je vytvářeno jako mozaika různých typů sociálních identit. Sociální identita je specifická forma vědění, která popisuje osoby jako prvky kolektivit. 49 Identity jako proměnlivé vědění o jiných a o nás samotných vědění jsou konstruovány v intersubjektivně založeném procesu interpretace. Žádná univerzální podstata identity, která má být objevena, neexistuje. Identity jsou soustavně produkovány v rámci strukturálních podmínek dynamické nestability a přechodné stabilizace BITTNEROVÁ, D. Sebepojetí etnik v otevřené české společnosti. In BITTNEROVÁ, D., MORAVCOVÁ, M. (eds.). Kdo jsem a kam patřím?: identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. Praha: Sofis, 2005, s Tamtéž, s SZALÓ, C. Sociologie formování identit. In NOSÁL, I., SZALÓ, C. (eds.) Mozaika v re-konstrukci: formování sociálních identit v současné střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003, s SZALÓ, S.., NOSÁL, I. (eds.) Mozaika v re-konstrukci: formování sociálních identit v současné střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003, s NOSÁL, I., SZALÓ, C. (eds.) Mozaika v re-konstrukci: formování sociálních identit v současné střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003, s SZALÓ, C. Sociologie formování identit. In NOSÁL, I., SZALÓ, C. (eds.) Mozaika v re-konstrukci: formování sociálních identit v současné střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Mezinárodní politologický ústav, 2003, s