1. Souvětí podřadné. Vedlejší věty

Transkript

1 1. Souvětí podřadné Vedlejší věty - pouze 1 věta hlavní + věty vedlejší (závislé na větách řídících věta hlavní nebo věty vedlejší na vyšší úrovni) - vždy se píše čárka 1) spojkové uvozeny podřadícími spojkami (že, aby, protože ) spojky nejsou větnými členy 2) vztažné uvozeny vztažnými zájmeny nebo příslovci (který, čí, kde, kdy ) vztažná zájmena a příslovce jsou větnými členy - druhy vedlejších vět: (s.v.=spojovací výrazy) 1) podmětná s.v.: kdo, co, že, aby, kdyby (Potěšilo mě, že si vzpomněl. Nevím, kdy přijede.) 2) přísudková jmenná část přísudku jmenného se sponou (Obloha byla, jako když ji vymete.) 3) přívlastková závisí na substantivu věty řídící, rozvíjí ho, s.v.: který, jenž, kde, kdy, kam 4) předmětná závisí na slovese věty řídící, s.v.: že, aby, kde, kam, kdo, co, odkud, ptáme se pádovými otázkami kromě prvního pádu 5) příslovečná místní s.v.: kde, kam, odkud, kudy - časová s.v.:když, až, jakmile,jen, jak, sotva, zatímco, dříve, dříve než, kdykoli - způsobová způsobu (Vykonával práci, jak nejlépe uměl) - míry (Jezte, co hrdlo ráčí) - prostředku (Stroj se uvede do pohybu tak, že se otočí pákou.) - zřetele (Pokud šlo o pořádek, nemohli být spokojeni) - přirovnávací s.v.: jak-tak, čím-tím - účinková (Měla tak zmrzlé ruce, že necítila prsty) - omezovací s.v.: ledaže - příčinná(důvodová) s.v.: že, protože, poněvadž, jelikož - účelová s.v.: aby - podmínková s.v.: jestliže, -li, kdyby, když, jestli - přípustková okolnosti v nesouladu s větou řídící, s.v.: ač, ačkoli, třebas, třebaže, přestože, i když, i kdyby, byť, jakkoli 6) doplňková dvojí závislost na slovese i podmětu nebo předmětu, často se slovesy smyslového vnímání, s.v.: jak, jako, (Uviděl jsem, jak zmizel v tráve. Pamatuji si otce, jak četl knížky.) Gramatika 1 z 35

2 2. Souvětí souřadné Poměry mezi větami - obsahuje nejméně dvě věty hlavní + libovolný počet vět vedlejších 1) slučovací (kopulativní) - s.v.: a, i, nebo, ani, či nepíší se čárky jednak-jednak, zčásti-zčásti, hned-hned, chvíli-chvíli jsou čárky 2) stupňovací (gradační) s.v.: ba, dokonce, ale i, nejen-ale i, nejen-nýbrž i 3) odporovací (adverziální) s.v.: ale, avšak, však, nýbrž, nicméně, ale zato, sice-ale 4) vylučovací (disjunktivní) s.v.: nebo, anebo, buď-nebo 5) důvodový/příčinný (kauzální) s.v.: neboť, totiž, protože, vždyť 6) důsledkový (konkluzivní) s.v.: proto, a proto, tedy, tusíž, tak, a tak (7) vysvětlovací (explikativní) s.v.: tj.(to jest), a to, totiž, vždyť, však, není to základní poměr) Gramatika 2 z 35

3 3. Slohové útvary a slohové postupy Slohové postupy = způsoby podání tématu, forma, prostředky, např. jak moc umělecký jazyk a) informační fakta, formality, věcné souvislosti b) vyprávěcí děj, zajímavost, napětí, pestrost, nesouvislost děje c) popisný důležité vnější znaky děje nebo objektu, systematičnost, výstižnost d) charakterizační vnitřní znaky, přímo, nepřímo e) výkladový vysvětlení podstaty, vztahů, souvislostí f) úvahový názory autora, zamyšlení, hodnocení, city, postoje - jednotlivé postupy se často prolínají, splývají, doplňují Slohové útvary = konkrétní typ jazykového projevu, každý své charakteristické rysy - liší se: postupy, které jsou pro ně charakteristické funkčními styly formou zpracování (písemné, ústní) počtem mluvčích (monolog, dialog) Slohový postup Funkční styl Slohové útvary informační prostě sdělovací oznámení, zpráva, dopis, telegram, běžný hovor prakticky odborný nebo úřední oznámení, obchodní dopis, formulář, dotazník administrativní publicistický zprávy, inzerát, reklama, rozhlasové a televizní zprávy vyprávěcí prostě sdělovací vyprávění příhody, vzpomínky publicistický novinové reportáže, črty, rozhlasové a televizní reportáže umělecký novela, povídka, román popisný prostě sdělovací nebo seznam, dotazník, životopis administrativní prakticky odborný odborný popis, návod vědecký a naučný popisné části ve výkladu publicistický cestopis, popis v reklamních prospektech umělecký popis postav, prostředí ve vyprávění charakterizační prostě sdělovací nebo charakteristika, posudek administrativní umělecký charakteristika postav, prostředí ve vyprávění výkladový prakticky odborný směrnice, předpisy, zákony a jejich váklady, referát vědecký výklad, pojednání, přednáška, odborný referát publicistický (řečnický) proslov, projev úvahový prakticky odborný diskuze, úvaha vědecký úvaha v odborných publikacích, učebnicích, kritická stať, recenze, odborná diskuze publicistický úvodník, komentář, úvaha, rozhlasová a televizní beseda umělecký úvaha v próze a poezii smíšené útvary esej, fejeton, umělecká reportáž Gramatika 3 z 35

4 4. Nejvýznamnější hláskové změny v průběhu vývoje češtiny 1) vývoj jazyků z praslovanštiny a) skupiny -or-, -ol-, -er-, -el- (praslovanština) změna na -ra-, -la-, -re-, -le- : gord (grad) hrad (čeština) b) skupiny dj, tj, kt změna na z, c : medja mez, svetja svíce, nokt noc c) skupiny dl, tl : zůstaly pouze u západoslovanských jazyků v češtině ano 2) změny při počátku vývoje češtiny - např. stahování (kontrakce) samohlásek - novaja nová, novoje nové, novoju novú novou, dělaješ děláš, uměješ umieš umíš, moja má 3) vývoj češtiny a) zánik párové měkkosti souhlásek (kromě ď, ť, ň) b) r ř r epa řepa c) g h glava hlava d) šč šť Ščepán Štěpán e) a ě, á ie duša dušě f) u i, ú í l ud lid g) o ě, ó ie koňóm koniem h) ztráta jotace ě e dušě duše i) diftongizace, pak monoftongizace ó uo ů kóň kuoň kůň j) diftongizace ú au ou súd saud soud k) úžení ie í, é í viera víra, řéci říci l) aj ej vajce vejce Gramatika 4 z 35

5 5. Vývoj českého pravopisu 1) primitivní pravopis jednoduchý, ty hlásky, které nebyly v latině, se psaly latinskými znaky, které odpovídaly co nejblíž latinským hláskám, počátek 13.stol.nejstarší česká věta je v tomto pravopise (Pauel dal ge t plo coucih zemu) 2) spřežkový pravopis hlásky, které v latině nejsou vyjádřeny spřežkami = spojení 2 i více latinských písmen 3) diakritický pravopis zavedl ho Jan Hus (+zjednodušování češtiny) De othographia Bohemica = O pravopise českém, nabodeníčka dlúhé čárka délka samohlásky, krátké tečka měkkost souhlásky 4) stol. humanismus složitá souvětí, mluvnice, gramatiky(blahoslav), Adam z Veleslavína, Komenský vysoká úroveň češtiny + vzor jazyka = Bible kralická bratrský pravopis místo teček nad souhláskami háčky, j se píše g; aj ej ay ey, v w, š, po c, z, s a ve spojce i y, dlouhé í j +zánik duálu, potlačení aoristu, imperfekta (= slovesné tvary času minulého), rozlišení životnosti v rodu mužském 5) stol. pobělohorské období germanizace puristé = brusiči jazyka (břinkoklapka, čistonosoplena) Václav Jan Rosa 6) národní obrození počeštění, obrany českého jazyka (Balbín), mluvnice (Pelcl), Dobrovský analogická oprava pravopisná: nahrazení tvrdého y měkkým i, koncovky podle pádů; slovník, dějiny jazyka Jungmann česká odborná terminologie, umělecký jazyk 7) 19.stol současnost Gebauer autor 1. pravidel českého pravopisu čeština důležitá i na úřadech a státní správě, založen Pražský lingvistický kroužek (Mathesius, Havránek + po 2.sv.v. - Ústav pro jazyk český ČSAV ( Havránek, Jedlička, Trávníček, Komárek, Jelínek...samý zdrobněliny) po 93 Ústav pro jazyk český AV ČR Gramatika 5 z 35

6 6. Jazyky indoevropské, česká a moravská nářečí - jazykové skupiny : indoevropská, ugrofinská (maďarština, finština, estonština, laponština ), altajská (turečtina, uzbečtina, kazaština...mongolština...), semitohamitská (hebrejština, aramejština ), austroasijská (vietnamština...), austronéská(malajština, indonéština...)... - indoevropské jazyky a) indické sanskrt, hindština, bengálština, cikánština b) íránské perština, afghánština c) řečtina d) albánština a arménština e) italické - latina románské italština, francouzština, španělština, portugalština a brazilština, katalánština, provensálština, rétorománština, rumunština, moldavština... f) keltské irština, bretonština, velština, gaelština, staré jazyky Keltů g) germánské němčina, angličtina, holandština a vlámština, islandština, norština, švédština, faerština, dánština, vymřelá gótština h) baltské litevština, lotyština, vymřelá pruština i) slovanské západní čeština, slovenština, polština, lužická srbština - východní ruština, běloruština, ukrajinština... - jižní slovinština, srbochorvatština, bulharština, makedonština, staroslověnština j) vyhynulá chetitština a tocharština - nářečí: součást nespisovné češtiny, nejvíce se oddělily v době pobělohorské kvůli izolaci jednotlivých částí země, čeština jen ústní podání na venkově, v současné době rozdíly se stírají (školy, sdělovací prostředky, migrace obyvatel) nyní pozůstatky: - Čechy chodské, podkrkonošské nářečí - Morava hanácké, moravskoslovenské (J Morava), lašské nářečí (Slezsko) + nadnářečné útvary obecná čeština v mluveném projevu vyvíjí tlak na spisovnou češtinu Gramatika 6 z 35

7 7. Mluvnická stavba věty jednoduché, mluvnické vztahy - má pouze jeden podmět (může být několikanásobný) a jeden přísudek (také několikanásobný) - má část podmětovou a přísudkovou: Malá Věrka od sousedů trhala u potoka blatouchy. - jednočlenná bez základní skladební dvojice - dvoučlenná obsahuje část podmětovou i přísudkovou - holá nemá rozvíjející členy (Věrka trhala.) - rozvitá má rozvíjející členy (Malá Věrka trhala blatouchy.) Syntaktické vztahy - vztahy mezi větnými členy základní syntaktická dvojice (podmět + přísudek) -Věrka trhala další syntaktické dvojice (člen řídící + člen závislý) - Malá (závislý)věrka (řídící) 1) přisuzování (predikace) mezi podmětem a přísudkem oba stejně důležité 2) určování (kongruence) mezi členy ostatních dvojic ve větě, jeden nadřazený druhému, člen závislý zpřesňuje význam členu řídícího 3) přiřazování (koordinace) mezi částmi několikanásobného větného členu - slučovací (kopulativní) Věrka a Honzík, malá a drzá - stupňovací (gradační) bylo teplo, ba až horko - odporovací (adverzativní) podnapilý, ale artikulující - vylučovací (disjunktivní) peníze nebo život - důvodový (kauzální) neuvěřitelné, neboť smyšlené příběhy - důsledkový (konkluzivní) smyšlené, proto neuvěřitelné 4) přistavování (apozice) označení stejné věci dvojím způsobem - substantivní Zde odpočívá Neruda, spisovatel 19. století. - adjektivní Byl slušný, neschopný hrubosti. - adverbiální Jednal bezchybně, perfektně. Zůstal tam nahoře. - slovesné Fena barví, tj. hárá. - nominativ jmenovací město Praha, Jan Novák, pan Novák, chudák Novák - paralelismus Eržika ptáček, Eržika rybka Formální vyjadřování syntaktických vztahů 1) v syntaktické dvojici determinace v grafu větného rozboru na dvou úrovních - shoda (kongruence) člen závislý se shoduje s řídícím v pádě, čísle, rodě, osobě - je to přísudek, shodný přívlastek, doplněk - řízenost (rekce) řídící člen určuje pád závislého členu - předmět, neshodný přívlastek, neshodný doplněk - přimykání (adjunkce) tvar závislého členu není určován řídícím členem neshoduje se - příslovečné určení, neshodný přívlastek 2) v syntaktickách skupinách koordinace v grafu větného rozboru na stejné úrovni - vztah souřadicí (parataxe) volné spojení, 3 druhy - syndetické spojkové otec a matka - asyndetické bezespoječné otec, matka, děti - polysyndetické vícespoječné otec i matka i děti - vztah podřadicí (hypotaxe) nerovné spojení, jeden důležitější - otec s matkou Gramatika 7 z 35

8 8. Slova mnohoznačná, synonyma, homonyma, antonyma mnohoznačnost (polysémie) - slova mají evidentní stejný základ, významově se blíží - vznik a) ze základního významu, určitá spojitost mezi významy jazyk (v ústech, řeč, u boty ) b) dvojím utvořením ze stejného základu červenka (pták, nemoc, hlína ) c) mnohoznačností předpon pře- přepsat (něco an někoho, z jednoho písma do druhého, z jednoho papíru do druhého, opravit...) homonymie (souzvučnost) - znějí stejně, ale nemají stejný významový základ, nic společného, shoda je náhodná - např. role (pole, svitek, kotouč, divadelní) - druhy homonym: 1) homonymie lexikální - úplná ve všech tvarech se shodují polička, vinný, klika, kolej - částečná některé tvary odlišné rys, rysa(šelma) x rys, rysu (výkres) - nepravá homografy (panický šat/strach) a homofony (let/led) 2) homonymie morfologická - tvaroslovná stejný tvar ve více pádech, číslech (bratra 4. i 2. pád) 3) homonymie slovně druhová - více slovních druhů večer příslovce i podstatné jméno synonyma (slova stejného významu) a) vlastní synonyma stejný význam (zeměpis=geografie, přísudek=predikát) b) nevlastní synonyma téměř stejný význam x trochu se liší : - jemné významové odstíny klid=ticho=mír=pokoj - slohové zabarvení přemístit=přendat, dívat se=čučet, protože=jelikož - citové zabarvení spát=spinkat, děda=dědula - různou mírou užívání - daň=berně - spisovnost flek=skvrna, zemřít=exnout, vypít=exnout - intenzita významu červený=rudý, strach=hrůza - význam: zpestření projevu, obohacení slovní zásoby Antonyma (opozita) - význam objasnění významového rozdílu (velký = ne malý) - ironie (chytrák) - pomocí záporky ne- - záporná antonyma jsou synonyma (blízko=nedaleko, velký=nemalý) Gramatika 8 z 35

9 9. Druhy vět podle postoje mluvčího, věta jednočlenná, dvojčlenná podle postoje mluvčího 1) věty oznamovací - končí tečkou - intonace klesavá 2) věty tázací - končí otazníkem - intonace stoupavá nebo stoupavě klesavá - druhy: a) zjišťovací odpověď ano/ne b) doplňovací žádá přesnou odpověď určité informace c) vylučovací používáme spojku nebo Dnes nebo zítra? d) rozvažovací sami k sobě, přemýšlíme, sami si odpovíme e) řečnické nevyžadují odpověď, významově vlastně oznamovací 3) věty žádací a) rozkazovací - rozkaz, zákaz, výzva, žádost, rada - tečka nebo vykřičník - intonace klesavá nebo stoupavě klesavá b) přací - časté částice nechť, kéž, ať - klesavá intonace - končí tečkou nebo vykřičníkem +forma zvolací mohou ji mít všechny druhy důraz, citový vztah, končí vykřičníkem nebo tečkou, případně vykřičníkem i otazníkem?! věta dvojčlenná - obsahuje část podmětovou i přísudkovou a) s přísudkem slovesným Slunce svítí. Čtu knihu.(já) b) s přísudkem jmenným se sponou - Život není jen pracovat. Kotě je hravé. c) s přísudkem jemnným beze spony Pohřeb zítra. Vstupné dobrovolné. věta jednočlenná - nemají základní skladební dvojici, jen jeden základ, který není ani podmětem ani přísudkem a) slovesné základem slovesný tvar přírodní, duševní, tělesné stavy, smyslové vjemy Hoří. Stále hřmělo. neosobní tvary Je zakázano kouřit. Jede se na hory. Bylo o tom rozhodnuto. infinitivní věty Zastavit stát! Nekouřit. b) neslovesné nemají žádné sloveso - jmenné Lidové noviny Jaká krása! Lidičky! Pane Novák! Jak krásné... - adverbiální Rychle k oknům! Všichni vpravo! - citoslovečné Achich ouvej... - částicové Ano. Ne. Ovšem. Zajisté. Gramatika 9 z 35

10 10. Jazykověda, její disciplíny, druhy slovníků jazykověda = lingvistika věda o jazyce a jeho užívání stránky: - formální o zvuková (fonetická) o grafická (littera) - významová -disciplíny: 1) hláskosloví o zvukové složce jazyka (fonetická) - fonetika činnost mluvících orgánů, artikulace, výslovnost - fonologie nauka o fonémech = nejmenších jednotkách řeči, studium změny znělosti, intonace foném minimální distinktivní jazykovědná jednotka fonologie - ortoepie=poučení o správné výslovnosti - ortofonie=kodifikace ortoepie (závazná pravidla) - ortografie=poučení o zásadách užívání písmen při psaní - pravopis 2) gramatika (mluvnice) - morfematika morfém=nejmenší část slova, mající ustálenou formu a gramatický význam - morfologie (tvarosloví) slovní druhy, vnitřní stavba slovních tvarů - syntax (skladba) skladba vět a souvětí 3) lexikologie - slovní zásoba, etymologie (o původu slov), onomastika (vlastní jména), lexikografie (sestavování slovníků) 4) sémantika nauka o významu slov 5) slovotvorba (derivologie) tvoření slov 6) stylistika o slohu způsob výběru správných jazykových prostředků 7) dialektologie nauka o nářečích 8) nové obory : sociolingvistika, psycholingvistika, matematická lingvistika... - jazykověda může být diachronní (vývoj jazyka) nebo synchronní (současný stav jazyka) slovníky uspořádávají a zpracovávají slovní zásobu - thesaurus slovník s veškerou zásobou daného jazyka všech dob 1) překladové dvou i vícejazyčné Česko-anglický, Anglicko-český 2) výkladové vysvětlují význam a) naučné (encyklopedické) širší poučení Ottův slovník naučný, Ilustrovaná encyklopedie b) jazykové původ, výslovnost, mluvnické poučení, použití slova Slovník spisovné češtiny, Slovník spisovného jazyka českého, Příruční slovník jazyka českého 3) speciální historické, etymologické, nářeční, cizích slov, frazeologické, slangové, frekvenční, ortografické Pravidla českého pravopisu, vlastních jmen, obrazové Orbis pictus Gramatika 10 z 35

11 11. Teorie verše, básnické prostředky - verš = melodická jednotka, rytmický celek v poezii - volný nerýmuje se, nemá rytmus - vázaný rýmy, rytmus - rytmus opakování zvukových témat - trochej 1. slabika přízvučná, 2. nepřízvučná - jamb 1. nepřízvučná, 2. přízvučná - daktyl 1. přízvučná, nepřízvučná - pravidelné opakování rytmu = metrum - opakující se jednotka = stopa - rýmová schémata: a) střídavý abab b) sdružený aabb c) obkročný abba d) přerývaný abca abcb e) nepravidelný básnické prostředky - básnické přívlastky epiteta (1 epiteton) - konstans stálé označení vlastnosti, v celém textu - ornans ozdobný (růžový večer) - přirovnání za pomoci slov jako, jak - paralelismus dva jevy postavené vedle sebe ve verši - obrazná pojmenování tropy - metafora pojmenování na základě podobnosti - personifikace lidské vlastnosti na neživé věci a zvířata - metonymie pojmenování na základě vnitřní spojitosti - synekdocha část označena celkem nebo celek částí - prifráze - opis - eufemismus - zjemnění - hyperbola - nadsázka - oxymoron slova protichůdného významu u sebe (živá mrtvola) - ironie využití slov v opačném významu - sarkasmus krutější ironie - alegorie (jinotaj) utajení skutečného obsahu - básnické figury umístění v textu - epizeuxis opakování slov ve verši - anafora opakování slov na začátku veršů - epifora opakování slov na konci veršů - epanastrofa opakování slov na začátku i na konci veršů - gradace stupňování významu - aliterace využití stejné hlásky ve všech slovech verše - kakofonie - nesouzvuk - eufonie - souzvuk - onomatopoie napodobení zvuku slovy - paronomázie opakování stejných hlásek ve slovech stejného základu - zvukosled pravidelné opakování stejných hlásek ve verši - přesah důležitý pro význam, nevychází do rytmu, přesahuje ho Gramatika 11 z 35

12 12. Zvuková stránka jazyka - jazyk 2 stránky mluvená a psaná - věda o zvukové = mluvené části jazyka fonetika - základní jednotka = hláska ( slabika slovo) - hlásky - samohlásky vokály tóny (dají se zpívat) volný průchod výdechu - souhlásky konzonanty šumy (nedají se zpívat) výdech naráží na překážky - dvojhlásky diftongy 1) samohlásky čeština 10 hlásek a, e, i, o, u, á, é, í, ó, ú X 14 grafémů navíc y/ý, ě, ů - všechny jsou znělé, ústní (x francouzské nosovky) - všechny mohou být krátké i dlouhé 2) dvojhlásky česká pouze ou, v cizích slovech au, eu 3) souhlásky čeština 25 b, c, č, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m, n, ň, p, r, ř, s, š, t, ť, u, v, z, ž (ch spřežka; q, x, w grafémy používané v cizích slovech) a) znělé b) neznělé párové nepárové znělé v b d ď z ž g h c (dz) č (dž) r l m n ň ř j neznělé f p t ť s š k ch c (ts) č (tš) ( c je vyslovováno dvěma způsoby leckde (dz) x noc (ts), to samé č) - podle místa artikulace: - retné b, p, m - předopatrové d, t, n, r - zubodásňové - ň - zadopatrové - k - hrdelní h, ch výslovnost v češtině se mluvený a psaný jazyk moc neliší poze drobnosti - typy výslovnosti: - pečlivá (společenská) - základní školy, srozumitelná - hovorová při běžné komunikaci - nespisovná (japko, mlejn, řbitof, študent) - změny ve výslovnosti psaného textu: 1) spodoba (asimilace) znělosti hladký (hlatký), když (gdiš), sbírat (zbírat) 2) znělost a neznělost na konci slova hlad (hlat), zeď (zeť) 3) -sh- - odlišná výslovnost v Čechách (schromáždit)a na Moravě (zhromáždit) 4) zdvojené souhlásky měkký (mněký), leccos (lecos) X racci (racci) - chyby ve výslovnosti: Gramatika 12 z 35

13 - samohlásky - délka zkracování (pujdu domu, řikám), prodlužování (pívo, vzádu, móře) - souhlásky (študent, šlupka, kanička, sem (jsem), čoéče) - skupiny souhlásek snazší (snaší), babičce (babice) - slovní přízvuk důraz na slabiku čeština - většinou první slabika hlavní přízvuk + u pečlivé výslovnosti vedlejší přízvuk na každé liché slabice - předložky - slabičné (pro, za, na ) přízvuk an předložce - dvojslabičné (mimo, vedle ) přízvuk na předložce i první slabice ve slově po předložce - neslabičné (s, z, k, v, ) přízvuk na první slabice slova za předložkou + spojení předložky s tím slovem (knám, sním) - krátká slova příklonky (mě, ti, se, ho ) nemají přízvuk, příklon k předchozímu slovu - větný přízvuk 1 slovo ve větě (to, které chceme zdůraznit) nestabilní - větná melodie oznamovací věty klesavá, tázací, žádací věty stoupavá (+stoupavě klesavá ) - frázování = členění věty podle obsahu - důležité u zpěvu, recitace, rétoriky srozumitelnost textu Gramatika 13 z 35

14 13. Obohacování slovní zásoby-odvozování, stavba slova - odvozování prefix, sufix, afix - skládání 1) kompozita vlastní nedají se rozložit kompozitní vokál (prav-o-pis) 2) kompozita nevlastní lze rozdělit (oka-mžik) - přejímání 1) internacionalismy slova podobná ve všech jazycích auto, video - zkracování zkratková slova - bohatost slovní zásoby obecně vzrůstá Gramatika 14 z 35

15 14. Podstatná jména (substantiva) - jména osob, zvířat, vlastností, dějů - skloňují se - ve větě nejčastěji podmět, předmět, součást příslovečného určení - konkrétní (nositelé vlastností a dějů) - X - abstraktní (vlastnosti, děje, duševní stavy) - obecná (druhová a látková) - malé písmeno - X - vlastní (jedinečný jev jména osobní, národní, zeměpisná, jiná) velké písmeno - skloňování podle vzorů (paradigmat) maskulina feminina neutra animata inanimata pán hrad žena město muž stroj růže moře předseda píseň kuře soudce kost stavení (hajný) (hajná) (vstupné) (průvodčí) (průvodčí) (telecí) - zvláštnosti skloňování - rod mužský životný - dublety (dvojtvary) 3. a 6. pád sg. koncovky u /-ovi Janu Husovi (ne Janovi Husovi) ovi má vždy to poslední - člověk lidé vzor kost, lidičky vzor žena - kníže, hrabě, páže - vzor kuře - rod mužský neživotný - kolísání mezi životným a neživotným správně je obojí bacili/bacily, dřevění ukazatelé/dřevěné ukazatele, ledoborci/ledoborce - den 1. a 4. pl. dny/dni/dnové - končící na c tác, hec, truc tácy, hecy, trucy píše se tvrdé y - jména pomnožná - Hradčany, tepláky vzor hrad - Háje, peníze vzor stroj - kolísání mezi mužským a ženským rodem Vánoce Vánoci/Vánocemi - adjektivní skloňování hajný, příbuzný (vzor mladý), krejčí, kočí, Hořejší (vzor jarní) - rod ženský - kuchyně/kuchyň (růže/píseň) - dcera používá se starý tvar 3. a 6. pádu dceři - drazí lidičky - láhev/lahev obojí správně - ruka, noha staré duálové tvary pl. 2.p.: rukou, nohou; 6.p.: rukou, nohou; 7.p.: rukama, nohama Gramatika 15 z 35

16 - rod střední - části těla: podle duálu - dítka žena, dítě kuře, děti kost, nebesa město Slova cizího původu - končící na e (Dante) skloňují se bez toho e 2.p.: Danta (může být i Danteho) - slovanská oj, -ij, -i : jako mladý Tolstoj bez Tolstého - Zeus 2.p. Dia; Jupiter Jova (bůh); Atlantis Atlantidy; Tigris Tigridu; Nero Nerona; Anakreón Anakreónta; sfinx sfingy; drama dramatu Gramatika 16 z 35

17 15. Přídavná jména (adjektiva) Definice - přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen (milá dívka, černý pes, kvetoucí louka, něžná krása) S podstatnými jmény se shodují v rodě, v čísle a v pádě (hnědý kůň, hnědá kráva, hnědé štěně, hnědá štěňata, hnědým štěňatům) Druhy - tvrdá, měkká, přivlastňovací Určujeme - rod, číslo, pád, vzor, dále druh a stupeň VZORY: * (tvrdá př. jm. - ve tvaru složeném) - mladý, mladá, mladé * (tvrdá př. jm. - ve tvaru jmenném) - mlád, mláda, mládo * (měkká př. jm.) - jarní, jarní, jarní * (přivlastňovací př. jm.) - otcův, otcova, otcovo; - matčin, matčina, matčino Stupňování* 1.stupeň pozitiv rychlý vděčný malý hezký 2.stupeň komparativ (-ejší, -ější, -ší, -í) rychlejší vděčnější menší hezčí 3.stupeň superlativ (nej- ) nejrychlejší nejvděčnější nejmenší nejhezčí * Nepravidelné stupňování: dobrý - lepší, zlý - horší, velký - větší, malý Gramatika 17 z 35

18 16. Zájmena (pronomina) Definice - Zájména zastupují podstatná jména nebo na ně ukazují Druhy 1. osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, zvratné se 2. přivlastňovací: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj - zvratné 3. ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám 4. tázací: kdo, co, jaký, který, čí 5. vztažná: kdo, co, jaký, který, čí, jenž 6. neurčitá: někdo, něco, některý, nějaký, něčí; ledakdo...; kdokoli...; kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; leckdo, lecco, leckterý...; každý, všechen 7. záporná: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný Určujeme - pád, číslo, jmenný rod, dále vzor a druh Skloňování a) bezrodá: ( já, ty, my, vy, zvratné se ) - mají zvláštní skloňování b) rodová: * vzory zájmenného skloňování - ten ( tvrdý vzor ) - náš ( měkký vzor ) * vzory složeného skloňování - mladý, jarní Gramatika 18 z 35

19 17. Číslovky (numeralia) jsou to slova významu číselného označují počet, pořadí, druh, násobenost nebo podíl jsou to slova ohebná, skloňují se Určujeme: Pád Číslo jednotné a množné Rod mužský, ženský, střední Vzor základní jeden podle ten Dva, oba Tři, čtyři podle vzoru kost Sto podle město Tisíc stroj Milion hrad Miliarda žena - řadové podle jarní (třetí), mladý (pátý) - píše se za nimi tečka - píšeme-li vícemístné číslo slovy, musí bát každá číslovka zvlášť (tři sta padesát šest) netýká se platebního styku poukázky a šeky - druhové jarní (trojí), mladý (pátery) - násobné (třikrát), neskloňují se, podle mladý (trojnásobný) Druh jsou určité a neurčité - základní tři, pět, několik, málo - řadové třetí, pátý, několikátý - druhové trojí, patery, několikerý - násobné třikrát, pětkrát, několikrát, několikanásobný Gramatika 19 z 35

20 18. Neohebné slovní druhy příslovce (adverbia) - vyjadřuje okolnosti děje nebo vlastností - většinou odvozena od přídavných jmen, méně často od zájmen a podstatných jmen - ve větě většinou příslovečná určení nebo neshodný přívlastek - druhy příslovcí: - místa - času - způsobu jak? - příčiny proč? úmyslně, schválně, navzdory, přece - míry - účelu - ustrnulá příslovce vleže, vstoje - příslovečné spřežky píší se dohromady nahlas, nahoře, vlevo, zdáli, naplno, vtom - ustálená spojení milerád, křížem krážem, jakživ - stupňování: pouze ty odvozené od přídavných jmen - 2. stupeň koncovky -eji/-ěji/-e + nepravidelná (málo méně, dobře lépe) - 3. stupeň předpona nej- předložky (prepozice) - významově nesamostatné spojené se substantivem (předložkové vazby) - ve větě součástí příslovečného určení, předmětu, přívlastku neshodného, doplňku - podle původu: - vlastní (primární) v, s, z, do, při, nad - nevlastní (sekundární) odvozené od jiných slov dle, kolem, místo, skrz, blízko, z důvodu, na rozdíl od - pojí se a) s jedním pádem bez, zpod, mimo, při b) se dvěma pády na, o, pod, před c) se třemi pády za, s d) po přejatých předložkách á la, kontra 1. pád(nominativ) - vokalizace předložek k/ke, v/ve spojky (konjunkce) - významově nesamostatné - spojování vět a větných členů - druhy: - souřadicí (parataktické) spojují věty hlavní nebo věty vedlejší souřadně spojené - slučovací a, i, ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak - stupňovací i, ba, ba i, dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i - odporovací ale, avšak, však, sice-ale - vylučovací nebo, anebo, buď-nebo - vysvětlovací vždyť, neboť, totiž Gramatika 20 z 35

21 částice (partikule) - podřadicí (hypotaktické) spojují věty vedlejší, z nichž je každá na jiné úrovni - příčinné protože, že, poněvadž, jelikož - účelové - aby - účinkové tak-že, až, takže - podmínkové jestliže, -li, kdyby, když - přípustkové ač, ačkoli(v), třeba, třebaže, přestože, i když - časové když, jakmile, zatímco, až, sotva(že) - způsobové tím-že, jako by, jako kdyby, tak-že - prostředkové tím-že - výjimkové leda (že) - zřetelové z hlediska, pokud se týká - nejsou větnými členy - uvozují samostatné věty, vyjadřují citové odstíny - mohou to být i spojky, pokud uvozují větu (Ale to je nádhera!) - ano, ne, ať kéž, nechť, asi, snad, možná, prý, jen citoslovce (interjekce) - nálady, city, vůle, hlasy, zvuky - odvozená od jiných slovních druhů bože, vida, hrome - nejsou větným členem, pokud neslouží jako přísudek nebo podmět Gramatika 21 z 35

22 19. Slovesné kategorie osoby, čísla, způsobu, času osoba (persona) o 1. o 2. o 3. číslo o singulár o plurál o + autorský plurál, plural majestaticus mykání o + vykání, onikání čas o přítomný o minulý o budoucí způsob o vztah děje ke skutečnosti o oznamovací o podmiňovací o rozkazovací Gramatika 22 z 35

23 20. Slovesný rod, vid, třída rod o činný podmět je původce děje o trpný vid o nedokonavý neohraničený děj vidí o dokonavý nelze vyjádřit přítomnost uvidí třídy + vzory o podle koncovky 3. osoby čísla jednotného, aktivního způsobu o I. (-e) nese, bere, maže, peče, umře o II. (-ne) tiskne, mine, začne o III. (-je) kryje, kupuje o IV. (-í) prosí, trpí, sází o V. (-á) dělá Gramatika 23 z 35

24 21. Prostě sdělovací styl, styl administrativní Prostě sdělovací oznamovací o Oznámení často forma plakátu, pozvánky x zpráva nestrannost o Inzerát maximální úspora při zachování srozumitelnosti o Dopis osobní formální anonym heslové o Tiskopisy předtištěné formuláře testy, dotazníky, jízdní řády dokumentární o smlouvy, zápisy, protokoly z jednání, životopisy Administrativní jednací sdělení faktů, písemná forma Úřední dopis o písemný styk občana s institucemi Zápis z jednání o dokument a podklad k dalšímu jednání o v bodech, jasné a stručné Životopis (strukturovaný) Gramatika 24 z 35

25 22. Odborný styl styl odborných textů cíl poučit využití postupu popisného, výkladového, úvahového rysy: věcná správnost, přesnost, jednoznačnost (termíny), úplnost, přehlednost jazyk: termíny syntax: těsná spojení, propracovaná souvětí, grafické znázornění (grafy, tabulky) Odborný popis informace pro odborníky přesná formulace definic Popis pracovního postupu chronologický popis děje Výklad práce s informacemi styl odborný, vědecko-popularizační účel - vzdělávací výklad + popis (odborný) + úvaha (nesmí převážit) metody o analýza, syntéza, indukce, dedukce o příčiny, podmínky o následek, důsledek, účel výklad je základem učebnic, odborných časopisů, příruček kompozice o deduktivní o induktivní cíl odborné poučení o tématu, sdělení nových poznatků Přednáška mluvený výklad promyšlená kompozice Úvaha může se objevit v různých literárních stylech o umělecký styl o publicistika o odborný styl objevuje se přímo v řeči postav či v řeči vypravěče závisí na vzdělání člověka, na rozhledu, na zázemí indukce dílčí věci obecný výsledek dedukce subjektivní útvar člověk by měl zdůvodňovat a obhajovat své tvrzení a měl by být schopný přesvědčit o správně argumentovat Gramatika 25 z 35