Přesycenost informacemi. Minimalismus. Prezentační techniky. přednášky. Zápočet: + 70% docházky + semestr práce Zkouška: písemná a ústní

Transkript

1 Zápočet: + 70% docházky + semestr práce Zkouška: písemná a ústní semestrální práce - prezentace bakalářské práce v power pointu - minimum 12 snímků - přiměřená animace - nějaké ovládací prvky Skripta: Základy počítačového publikování Kč Corel Draw v. 12 Osnova předmětu: - úvod do předmětu - technické a programové zabezpečení - problematika barev a barevné modely - kompozice a detail prezentace - typografie a typometre písma - navrhování prezentací - sazba a navrhování dokumentů - zásady elektronického publikování - principy animací Opodstatněnost předmětu: Kompetence v informační společnosti - získávat, analyzovat a organizovat informace - informace a myšlenky předávat Počítačová prezentační dovednost je množina grafických znalostí a dovedností, včetně výtvarného cítění, umožňující danému subjektu účinně předvést či prezentovat svůj produkt nebo aktivitu s cílem zaujmout a přesvědčit daný objekt, jemuž je takováto aktivita určena Minimalismus Přesycenost informacemi Vymezení počítačové typografie Počítačová typografie = tvorba dokumentů pomocí počítačů a počítačových programů. přednosti: - větší pružnost v ovlivňování kompozice a vzhledu dokumentů - uživatel má k dispozici prostředky k realizaci svých návrhů vlastními silami. - uživatel má stále dokonalý přehled o výsledném vzhledu dokumentu. - Tištěné výstupy jsou konečné, nevyžadují další grafické úpravy, lze je přímo distribuovat k příjemci či použít jako podklad pro hromadnou edici. - Vyšší kvalita výstupů výrazně převyšující klasické sazební postupy DTP - množina publikačních činností zajišťovaná počítačem, integrace veškerých pracích na dokumentu od jeho návrhu až po závěrečné vytištění Christy

2 Minimalismus řešení Invence nápadu Historie DTP: Autorem pojmu Desktop publishing je Paul Brainerd, autor programu PageMaker pro počítače Apple Macintosh a laserovou tiskárnou LaserWriter v režimu WYSIWYG (co je zobrazeno na obrazovce, bude ve stejné podobě i vytištěno). Současné trendy v DTP: - Zvyšování počtu pracovišť běžných firem využívajících DTP. - Zvyšování uživatelského komfortu a přístupnosti nabízených DTP prostředků. - vzájemné prolínání aplikačních možností klasických textových editorů a DTP prostředků Christy

3 Třídy uživatelů DTP prostředků: - uživatelé disponující výtvarným vzděláním v problematice dokumentového designu bez hlubších znalostí a dovedností v informačních technologií, - uživatelé znalí informačních technologií bez výtvarného cítění. V poslední době vzájemné sbližování obou tříd z hlediska schopností a dovedností. Uživatelé DTP prostředků: - firmy profesionálně se zabývající tvorbou podkladů pro polygrafický průmysl; - pracoviště běžných firem využívajících dle momentální potřeby DTP prostředky; - jednotliví uživatelé využívající občasně DTP pro prezentaci vlastních aktivit. Technické zabezpečení DTP: Ústředním článkem DTP sestavy je počítač, ke kterému jsou připojena odpovídající I/O zařízení. Donedávna celosvětově dominovaly v oblasti DTP počítače firmy Apple Macintosh díky svému výkonu, filosofii podporující práci s grafikou a programové podpoře jazyka PostScript. Skener je přístroj pro snímání obrazové grafiky a jejich následný přenos do operační paměti počítače. Naskenovanou grafiku obrázky lze dále zpracovávat pomocí grafických programů. Funkce skeneru je založena na přenosu digitalizované předlohy do paměti počítače. U běžných skenerů se pod skleněnou deskou s položenou předlohou pohybuje světelný zdroj, vyzařované světlo projde sklem, odrazí se od předlohy (světlá plocha odráží více světla a tmavá méně). Toto odražené světlo je soustavou zrcadel dopraveno na detektory CCD, které jej přemění na elektrický proud, jehož intenzita odpovídá množství odraženého světla. Prvky CCD jsou obvykle uspořádány v řádcích po třech, neboť barevný obraz se skládá ze tří základních barev (tzn. prvky CCD snímají červené, zelené a modré světlo zvlášť). Tyto tři nasnímané různobarevné obrázky se pak na obrazovce monitoru složí do jednoho obrazu tak, že výsledné zobrazení je v přirozených barvách. Typy skenerů: - Ruční skenery patří již minulosti. Tvarově připomínají větší myš. Předloha se snímá pohybem skeneru po předloze, což vyžaduje pevnou ruku uživatele. Výhodou je naopak možnost snímaní tvarově zakřivených předloh např. etiket z láhví. - Ploché (stolní) skenery patří k nejpoužívanějším. Pohyb nutný k sejmutí obrazu obstarává technika. Předloha se pokládá na skleněnou desku, pod níž se pohybuje světelný zdroj, který soustavou zrcadel přenáší obraz na snímač. Jsou cenově dostupné, omezení u běžných typů se týká velikosti snímaného formátu ( maximálně formát A4). Typy skenerů: - Rotační (bubnové) skenery používají fotonásobič PMT pro mnohonásobné zesilení elektrického signálu. Obrazová předloha je připevněna na rychle rotující válec. Při každé jeho otáčce je nasnímán jeden řádek a následovně pootočen válec ke snímání dalšího řádku. Dokonalejší skenování, jsou však také mnohem dražší. Uplatnění - v profesionální praxi. - Knižní skenery - skenování atypických předloh (rozevřené silné knihy). Výsadní uplatnění: vědecké knihovny. Parametry skenerů: - Rozlišení - vymezuje do jaké podrobnosti ze snímané předlohy lze nabízeným skenerem skenovat. Snímaný obrázek je při skenování rozkládán do jakéhosi rastru podobající se šachovnici s velmi malými políčky. Každé takovéto políčko má svoji barvu a barevnou intenzitu. Počet těchto políček (bodů) na jeden palec dává hodnotu rozlišení, jednotkou této veličiny je 1 dpi (tj. počet bodů na 1 palec). - Interpolace skener dokáže dané rozlišení znásobit, (tj. mezi řádky a sloupce obrazu vkládá prázdné body, které doplní odhadem na základě parametrů sousedních bodů. - Barevná hloubka předurčuje kolik barevných odstínů dokáže daný skener rozlišit. Limitujícím je zde kvalita grafické karty. Dnešní 24bitové grafické karty disponují schopností zobrazit 2 24 barevných odstínů. Parametry snímání předloh: - typ předlohy (tj. optimalizace procesu snímání v souladu s typem předlohy), - hustota snímání (tj. výstupní rozlišení nasnímané předlohy), - světlost, kontrast a vyhlazování křivek, - specifikace snímané plochy (tj. nastavení plochy, která bude skutečně snímána; takto lze vybrat i výřez z předlohy jako nepravidelnou plochu), - barevné korekce (možnost zvýraznění některé složky modelu RGB již v procesu vlastního snímání či ovlivnění sytosti barev) Christy

4 Snímání různých typů předloh: - Pérovky - předlohy vytvořené zpravidla černou kresbou na bílém podkladě, vyznačují se kontrastem mezi podkladem a kresbou, přičemž neobsahují žádné odstíny šedi. Pro tento typ předloh: volba obslužných programů - drawings. Snímání pérovek patří k nejjednodušším způsobům snímání předloh. U rozměrů pérovek je třeba aplikovat pravidlo, že rozměry předlohy musí být minimálně stejné či větší než rozměry reprodukce. - Autky - polotónové předlohy ve stupních šedi - nejčastěji černobílé fotografie. Pro tyto předlohy: volba obslužného programu - halftones nebo photos. Snímání autek je již složitější, nutno dodržet ostrost obrazu, věrnost tónu kresby a čistoty podkladu. - Barevné předlohy - volba obslužných programů - Photos. Nejlepších výsledků snímání lze dosáhnout jedině s kvalitními barevnými fotografiemi s nepříliš zrnitým povrchem. Nutno dodržet ostrost obrazu, věrnost barevných tónů a maximální kontrast dominantních barev. Pro odpovídající hustotu snímání platí pravidlo, že je nutno snímat dvakrát tolik dpi, než kolik bude lpi na výstupu při tisku nebo osvitu: hustota snímání (dpi) = hustota tiskového rastru (lpi) * 2. Pérovka černá kresba na bílém podkladě, žádné odstíny šedi. Nejjednodušší způsob snímání předloh, volba - drawings. U rozměrných pérovek aplikovat pravidlo: rozměry předlohy musí být minimálně stejné či větší než rozměry reprodukce Christy

5 Autka - polotónové předlohy ve stupních šedi - nejčastěji černobílé fotografie. Pro tyto předlohy: volba obslužného programu - halftones nebo photos. Snímání autek je složitější, nutno dodržet ostrost obrazu, věrnost tónu kresby a čistoty podkladu. Barevná předloha - volba Photos. Nejlepších výsledků snímání lze dosáhnout jedině s kvalitními barevnými fotografiemi s nepříliš zrnitým povrchem. Pro odpovídající hustotu snímání platí pravidlo, že je nutno snímat dvakrát tolik dpi, než kolik bude lpi na výstupu při tisku nebo osvitu: hustota snímání (dpi) = hustota tisk.rastru (lpi) * Christy

6 Technické zabezpečení DTP osvitka: Osvitová jednotka - zařízení velmi drahé, měřítko kvality dobrého DTP studia, jeho závěrečný článek. Zpracovává postscriptové soubory a vytváří jejich obrazy na filmových fóliích ve formě vysoce jemných bitových map, které se stávají matricemi pro polygrafický průmysl. Tyto bitové mapy jsou na filmech prezentovány jako nasvícené tiskové objekty v různých stupních šedi. Pro každou stránku tiskového dokumentu je osvitovou jednotkou vytvářen jeden či více samostatných filmů, což závisí na počtu tiskových základních barev daného dokumentu - tzv. barevné separace. Vlastní práce osvitové jednotky probíhá ve třech fázích: - zpracování postscriptového souboru rastrovacím programem nebo procesorem RIP, - vlastní osvit čili expozice filmu, - vyvolání exponovaného filmu ve vyvolávacím automatu. Osvitová jednotka pracuje s laserovým paprskem, který je řízen signály z RIPu (překladač postscriptového souboru do bitmapové podoby. V polygrafickém pracovišti se z výstupních filmových fólií vytváří matrice, ze kterých postupným průchodem tiskařskými stroji vytiskne výsledný barevný dokument. DTP programy ukládají dokument do souboru pomocí jazyka PostScript, jehož překlad probíhá v rastrovací komponentě (RIP), která může být programem nebo speciálním procesorem. Hardwarový RIP - zastaralá alternativa - v podstatě počítač s výkonným procesorem a velkou OP určený výhradně pro vytváření bitových map z postscriptových souborů. Softwarový RIP - program vyžadující výkonný počítač. Umožňuje zpracování postscriptových souborů včetně prohlížení jednotlivých barevných výtažků před jejich odesláním na osvitovou jednotku. To umožňuje odstranit případné chyby a ušetřit tak značné množství filmového materiálu. PostScript PostScript slouží pro výměnu grafických informací mezi počítači jako grafický výstup nezávislý na technickém zařízení. Jde v podstatě o programovací jazyk pro vytištění informací, přičemž jednotlivé dílčí objekty prezentačního dokumentu jsou popsány pomocí jeho příkazů. Protože téměř všechny standardní programy disponují postscriptovým driverem, lze jej použít pro nezávislý výstup Christy

7 Alternativy - programovací jazyk PCL firmy Hewlett-Packard představuje méně úspěšnější řešení, neboť znatelnějšího rozšíření nedoznal z důvodu malé podpory výrobců HW; - programovací jazyk PostScript vyvinutý firmou Adobe Systems Inc. jako jazyk pro popis definice tiskových stran, který je nezávislý na rozlišení a snadno přenositelný mezi jednotlivými platformami. Princip - množina matematických příkazů určujících, jak má být stránka rozvržena. Pro určení polohy jednotlivých objektů (text, grafické prvky atd.) je používán souřadnicový systém, který je nezávislý na zobrazovacím prostoru zařízení. Jednotlivé objekty jsou definovány podle své polohy dané hodnotami souřadnicemi x a y. Takovýto souřadnicový prostor je označován termínem "prostor uživatele". Veškerý pohyb v tomto prostoru je zadáván v bodech (tzv. points = 1/72 palce). Dané výstupní zařízení rovněž však disponuje vlastním tzv. prostorem zařízení, v jehož rámci lze uživatelský prostor posouvat nebo natáčet. Postscriptový soubor je obvykle tvořen dvěma částmi: Prologem a Scriptem. Prolog obsahuje veškeré informace nezbytné pro správný tisk dokumentu včetně informací o záhlaví a definice jednotlivých procedur. Script obsahuje aktuální popis úlohy na úrovni stránky. PostScriptové fonty Postscriptové fonty používají tzv. slovník fontů, který obsahuje popisy fontů včetně informací o šířce a pokynů k jeho použití. Slovník - množina dvojic, tvořených vždy vstupní proměnou (tj. názvem příslušného znaku) a vlastním popisem tohoto znaku. Takto je přiřazován ke každému názvu znaku popis jeho tvaru, který je přečten překladačem a na základě jeho je prováděno rastrování jednotlivých znaků. Syntaxe PostScriptu Programy v PostScriptu se píší v tzv. postfixové notaci, která spočívá v tom, že operátor předchází vždy operandy, na něž aplikován. Příklad: clear smaže obsah zásobníku findfont vyhledá popis příslušného fontu v slovníku fontů a předá jej překladači setfont nalezený font je nastaven jako aktivní add sčítání div dělení moveto přesun aktuálních souřadnic do bodu (x,y) lineto přidá k cestě úsečku do (x,y) rmoveto přesun o x bodů vpravo a y bodů nahoru od aktuální pozice Typografie písma Naše písmo vychází z latinky = všeobecné pojmenování pro písma historicky vzniklá v latinských zemích. Zlom v jejich vývoji - polovina 15. století: vynález knihtisku (Johannes Guttenberg): - odlévání jednotlivých písmových znaků, tzv. liter, ze kterých sazeči ručně sesazovali souvislý text. Současná polygrafie nahrazuje kovové litery digitálními fonty, což zcela změnilo vlastní technologii tisku. Přesto principy písma zůstávají stejné Christy

8 Kovové litery: kuželka kuželka Písmová osnova - soustava vodorovných linek důležitá pro návrh, měření a modifikaci písma, postavení těchto linek určuje umístění akcentů a výškové proporce kresby písma. Oblá písmena, jako např. o, p, c mírně přesahují účaří a střední nebo horní dotažnici = tzv. přetah, nutno jej zachovat, jinak tato písmena působí opticky menším dojmem. Základní požadavek na písmo je jeho čitelnost, přičemž čtení výsledného dokumentu nesmí unavovat čtenáře a současně písmo musí působit esteticky a umocňovat obsah prezentace Christy

9 Typografie písma v DTP Střední výška písma výrazně ovlivňuje čitelnost písma. Obecně písmo s větší střední výškou a menšími horními a dolními dotahy zůstává čitelnější i v menších velikostech, neboť nedochází k optickému slévání jeho drobných tahů. Oblá písmena v minuskách i verzálkách mírně přesahují účaří a střední nebo horní dotažnici, což se označuje termínem přetah. Ten je nutno zachovat, jinak v opačném případě budou tato písmena působit opticky menším dojmem. Kresba písmového znaku: Kresba každého jednotlivého znaku je tvořena jeho hlavními a vedlejšími tahy (dřík, oblouk, náběh atd.). Dřík písma je hlavní přímý tah kresby písmena a může být kolmý nebo šikmý Kresba písmového znaku: Velmi výrazným kresebným znakem jsou serify ukončující tahy písmen. Provedení písmen: Stínování písmových tahů = zesílení částí či celých tahů písmen. Způsob stínování - důležitý parametr pro klasifikaci písmen. Šikmé stínování dynamická (renesanční) písma, svislé - (statická) klasicistická. U písma se rozlišuje: - typ písma - pojmenování určitého konkrétního typu písma, např. Helvetika Thin; - řez - konkrétní verze základního typu písma např. kurziva, polotučné, tučné; - rodina písma - skupina typů písma odvozených od základního typu, např. Helvetika; - úplná rodina písma - všechna písma odvozená od jednoho základního typu - jejím optimálním používáním v daném dokumentu dosáhneme kompaktnosti vzhledu sazby; Christy

10 Příklad rodiny písem: - velká písmena verzálky, malá písmena minusky, - stupeň (tj. výška v bodech) a šířka (v procentech) - zvláštní efekty (např. podtržení, přeškrtnutí), Typy písma v počítači fonty: Typ písma v počítači je reprezentován fontem = kompletní sada písem včetně interpunkčních a diakritických znamének, čísel a dalších znaků jednoho typu písma a jednoho řezu. Fonty představují softwarové reprezentace písma v digitalizované formě a mohou být bitmapové či vektorové. Bitmapové fonty: - kresba každého znaku dána tisknoucími a netisknoucími body. Jsou obdobou kovového písma, přičemž platí, že k počtu typů, řezů i stupňů musí existovat odpovídající počet fontů. Tyto fonty jsou náročné na kapacitu disku. Kresba každého znaku dána tisknoucími a netisknoucími body. Každý znak musí být vytvořen ve všech stupních. Jeden bitmapový font obsahuje jeden řez jednoho typu a jednoho stupně. To znamená, že pro každý řez a stupeň musí být k dispozici speciální soubor pro: - tiskárnu (printer font), - obrazovku (screen font). Vektorové fonty: - tvar písma dán matematickým popisem obrysu, přičemž pro každý řez stačí jeden font s volitelnou velikostí. Velikost písma je zvlášť vypočítávána pro obrazovku i pro tiskárnu, což zajišťuje jednotný vzhled výtisku ( režim WYSIWYG). Tato třída písmen je vytvářena z přímek a oblouků. Protože pro vytvoření tohoto typu písma je třeba pouze jeden popis (matematický), výrazně se tak snižují nároky na kapacitu. Tento typ písma při svém zvětšování neztrácí kvalitu oproti předchozí třídě Christy

11 Christy

12 Christy

13 Typometrie písma V procesu vytváření dokumentů se požívají typografické míry. Typografické měrné systémy vychází z kovové sazby a byly převzaty i počítačovou typografií. Didotův měrný systém Tento systém byl navržen v roce 1775 francouzským typografem F. A. Didotem a vychází z francouzské stopy (32,48 cm) a je dodnes evropským standardem. Jeho základní jednotkou je jeden typografický bod (0,3759 mm), dvanáct těchto bodů tvoří tzv. cicero (tj. 4,513 mm). Didotův bod je základní jednotkou pro měření stupně (velikosti) a prokladu (mezery mezi řádky) písma a tloušťky čar. Pica měrný systém Tento angloamerický měrný systém vychází z anglické stopy dělitelné na 12 palců. Jednotkou je i zde jeden bod (point - pt - 0,3528 mm). Dvanáct points tvoří jednu pica (čteno pajka), šest picas tvoří jeden palec (tj. 2,54 cm). Tento měrný systém je základní jednotkou pro měření výšky řádků. Stupeň písma vyjadřuje v bodech rozměr tzv. kuželky. V tomto případě jde o klasický typografický způsob měření pocházející z doby kovové sazby. Tiskové znaky písmen byly tvořeny kovovými odlitky tzv. kuželka písma. Stupeň písma je tedy bodový rozměr kuželky, který udává odstup jednotlivých řádků. Velikost písma je velikostí vlastního písmového znaku v milimetrech a odpovídá pojmu světlá výška písma. Tento pojem se používá při definování písma nadpisů či samostatných textových prvků většího rozměru. Šířka písma se měří v jednotkách čtverčíku, jeho násobcích a podílech. Čtverčík (em) je rozměr čtverce, jehož strana je rovna velikosti kuželky v bodech. V této další pojmy: půlčtverčík, čtvrtčtverčík apod. záležitosti používáme i Principy používání písma Souhlasný vztah - použití jedné rodiny písma, bez velké rozmanitosti ve stylu a zvýraznění Konfliktní vztah - kombinace písmen, která jsou do jisté míry podobná - podobnost působí rušivě Kontrastní vztah - použití různých písmen a prvků, které jsou vzájemně rozdílné - vizuálně přitažlivý design Princip opakování - je výraznější podobou soudružnosti Identifikuje prvky prezentace, které se běžně opakují a vyzkoušejte, zda je vhodné jeden z těchto rpvků ještě více zvýraznit a pak jej opakovaně použít - některé dílčí části reprezentace jsou cíleně opakovaně použity v rámci celého materiálu Opakující se prvek: - tučné písmo - tlustá čára Christy

14 - specifický typ odrážky - specifický formát = prvek konzistence, přirozená soudržnost Princip zarovnání - nic nesmí být na stránce umístěno zcela nahodile, bez rozmyslu Každý údaj na stránce musí mít nějaký vztah ke svému okolí Soulad - většina takto sladěných prezentací směřuje k určité decentnosti a rozvážnosti Konflikt - realizovaní prezentace je konfliktní, pokud na 1 stránce jsou uplatněny různé druhy písma, které jsou podobné - ne zcela odlišné a ne zcela stejné Konfliktu je třeba předcházet Kontrast - zvyšuje vizuální přitažlivost materiálu Pokud 2 prvky nejsou zcela shodné, realizujte je odlišně - velké písmo -> malé písmo - tenká čára -> tlustá čára - kontrast barev Teorie barev a barevných modelů Řekni mi jakou barvu máš rád, a já ti řeknu, kdo jsi Max Luscher, švýcarský psycholog Barvy představují nedílnou součást typografických prezentací a svým charakterem umocňují jejich výsledný efekt. Prezentované objekty se vyznačují kromě jiných vlastností též vlastní barevností, se kterou je třeba počítat při celkovém kompozičním řešení daného dokumentu. Každý světelný zdroj vyzařuje spojité spektrum frekvencí elektromagnetického vlnění. Část tohoto elektromagnetického spektra pozorovatelná lidským zrakem je barevné spektrum světla (barvy duhy). Světlo je charakterizováno: - barvou - závisí na frekvenci (tj. vlnové délce); - jasem - odpovídá přímo úměrně intenzitě světla; - sytostí - vyjadřuje čistotu barvy, čím je vyšší sytost barvy, tím užší je spektrum frekvencí obsažených ve světle; - světlostí - vyjadřuje velikost achromatické složky ve světle s určitou dominantní frekvencí. Jednotlivé objekty reálného světa jsou vnímány jako různobarevné, protože odlišným způsobem propouštějí určitou část barevného spektra a pohlcují jeho zbývající část. Tato chybějící část barevného spektra je v důsledku kombinace zbývajících barev vnímána jako barva konkrétního objektu. Barvy se chovají odlišně v závislosti na tom, jestli vznikly odražením či průchodem světla (zpoza objektu) -> obrázky na papíře a na monitoru se liší, monitory světlo propouští, papír s vytisknutými obrázky světlo odráží Komplikace navíc: problematika inkoustu, které při tisku CMYK jsou průsvitné Způsoby kombinování barev: Aby vytvářené dokumenty ve svých finálních podobách odpovídaly barevným atributům předlohy, je nutné sladit barevné podání v celém řetězci skener - monitor - tiskárna V procesu snímání barevných předloh dochází k barevným ztrátám i v případě použití špičkových skenerů Pro práci s barvami je důležité: - určení základní množiny barev, s níž bude pracování - určení způsobu kombinování barev Při kombinování barev je používáno: - aditivní míšení (typické pro model RGB, každým přidáním určité složky vznikne světlejší barva, přidáním všech složek vznikne bílá) Christy

15 - subtraktivní míšení (typické pro model CMYK, každým přidáním určité složky vznikne tmavší barva, přidáním všech složek vznikne černá Vlastnosti barev: Tón barvy je determinován vlnovou délkou světla, které vyvolává barevný vjem. Snižováním intenzity jasu barevného spektra vnímáme méně barevných světel a při nejnižší intenzitě jasu vnímáme pouze černobíle. Světlost barvy je určována intenzitou barevného vjemu a lze ji definovat jako stupeň podráždění sítnice oka. Světlé barvy odrážejí více světla nežli tmavé. Sytost barvy je určována čistotou barevného tónu, přičemž nejčistší a současně nejjasnější jsou barvy barevného spektra. Bílé světlo je měřítkem znečištění barvy, neboť čím je více bílého světla v barvě, tím je menší sytost této barvy. Rozdělení barev: Barvy lze všeobecně dělit na pestré (chromatické) a na neutrální (achromatické). Pestré barvy jsou: žlutá, oranžová, červená, fialová, modrá, zelená, hnědá apod. Neutrální barvy jsou: bílá, černá a všechny dostupné odstíny šedé. Pestré barvy lze dále rozčlenit na: - základní (primární) žlutá, červená, modrá - sekundární vznikají smícháním primárních barev - velké - primární barvy - malé - sekundární barvy Christy

16 Teplé a studené barvy: Barevný kontrast: je založen na rozdílné kvalitě barevného tónu, jasu a sytosti barev. Doplňkové barvy se v této souvislosti vzájemně zdůrazňují např. bude-li modrá a oranžová umístěná vedle sebe, pak modrá se bude zdát modřejší a oranžová svítivější. V této souvislosti platí, že jsou-li vedle sebe doplňkové barvy, vzniká mezi nimi jakési napětí, které výrazně oživuje kompozici dokumentu.takovéhoto kontrastu lze využít například při umísťování textu na barevném pozadí, přičemž je nutno dbát toho, aby text zůstal čitelný. Tato čitelnost většinou při použití doplňkových barev neutrpí žádnou újmu. Přidáním bílé barvy do čistých barev lze vytvořit jemnější kombinaci doplňkových barev při zachování přijatelného kontrastu. Takovýmto způsobem vzniklé lomené barvy působí příjemným, statickým dojmem. Barevný model RGB: - aditivní barevný model, vychází ze vzájemného kombinování tří základních barev, které jsou v tomto modelu dále nedělitelné; - nejvíce odpovídá fyziologii lidského oka vzhledem na specializované receptory pro vnímání těchto 3 barev; - vrchol tohoto modelu (0,0,0) odpovídá černé barvě, opačný vrchol (1,1,1) barvě bílé. Barvy na diagonále mezi těmito vrcholy jsou odstíny šedi. Tento model se výhradně používá pro zobrazování na monitoru a pro skenování obrazových předloh. Barevný model CMYK: prototypem počítačových a polygrafických tiskáren. Při tisku se tisknou přes sebe sekundární barvy - separační tisk. Požívá se i pro přípravu souborů pro osvit výstupem barevné separace jsou proto až 4 filmy pro každou stránku. Vztah mezi CMYK a RGB je založen na rozdílu mezi odraženým a propuštěným světlem. V modelu CMYK jsou barvy vytvářeny subtraktivně, tj. odečítáním od bílé, přičemž jednotlivé barvy jsou definovány v rozsahu % nebo hodnotami v intervalu Základními složky : C (Cyan) - tyrkysová, M (Magenta) -fialová a Y (Yelow) žlutá Christy

17 Barevný model CMYK je reprezentován jednotkovou krychlí s osami c, m, y, množina základních barev obsahuje rovněž 8 barev, vrchol (0,0,0) odpovídá bílé barvě, vrchol (1,1,1) barvu černou, barvy ležící na diagonále odpovídají odstínům šedi. Zásady barevné harmonie: Zásady pro dosažení barevné harmonie: - neutrální barvy, tj. bílá, černá a šedá, jsou harmonické se všemi pestrými barvami - barvy, které obsahují stejnou část bílé a černé, jsou mezi sebou harmonické - podmínkou úspěšného spojování barev je uplatnění barevného kontrastu - jedna barva má ve vytvářené prezentaci vždy dominovat, ostatní barvy mají k ní být přizpůsobené a harmonicky sladěné Barevné separace: Barevné separace se provádějí pro účely tisku do výtažků čtyř barev barevného modelu CMYK. Pro tisk velkých sérií jsou barevné předlohy rozkládány (separovány) do sekundárních barev, ze kterých je postupným přetiskem v tiskařském stroji složena výsledná barevná podoba dokumentu. Princip: z údajů o barvě a intenzitě jednotlivých bodů se vypočtou dílčích intenzity šedi na jednotlivých barevných separacích, které určují intenzitu jednotlivých tiskařských barev na příslušných místech barevného dokumentu. Barevné výtažky jsou tedy filmem v odstínech šedi, kde stupeň šedi odpovídá rozložení intenzity příslušné sekundární barvy. Při závěrečném tisku jsou všechny čtyři barvy smíchány ve správných místech a v správných poměrech Christy

18 ICC profil: ICC založily společnosti Adobe, Apple, Kodak, Microsoft, Sun s cílem vytvořit nezávislý systém spravování barev na zařízení a platformě tzv. Color Management Systém. Více se soustřeďuje na tisk, méně se používá pro zobrazování na počítači. ICC profil je připojován k obrazovým datům jako dodatečné informace, které určují barevnou charakteristiku obrázku. Nevýhoda: zvětšuje výslednou velikost souboru (cca 700 kb), není vhodný pro Internet, dělá problémy prohlížečům. Základy barev na webu: Všechny barvy na WWW jsou tvořeny kombinací červené (Red), zelené (Green) a modré (Blue) = model RGB. Zadávají se jako hexadecimální RGB hodnota intenzity červené RR, zelené GG a modré ve tvaru #RRGGBB. #ff0000 = červená #00ff00 = zelená #0000ff = modrá Barvy v HTML: <TD BGCOLOR= #99cc99 > Značka pro text, pozadí, barva nenavštíveného a navštíveného odkazu: <BODY TEXT= # BGCOLOR= #99cc99 LINK= #cc3300 VLINK= #cc9900> Nespolehlivost barev na webu: Důvody nespolehlivosti: - gamma korekce postup korigující rozdíly v jasové křivce při zobrazování (Macintosh=1,8 Windows=2,5). Obrazovka Macintosh je jasnější, barvy grafiky Macintosh na PC jsou temnější. - hloubka barev barevný prostor RGB umožňuje více než 16 miliónů odstínů barev. Rozlišují se: 8bitový 256 barev 16bitový tisíce 24bitový milióny barev Barevná hloubka závisí na grafické kartě, ovladači obrazovky a samotné obrazovce. Paleta prohlížeče Netscape: Firma Netscape Communications Corp. Vytvořila vlastní prohlížeč WWW stránek tzv. Netscape Navigátor pracuje S paletou 216 barev (označovány jako barvy WWW spolehlivé nekolísají při zobrazování na obrazovkách různých platforem) Snaha o optimální čitelnost: Návštěvník nesmí stránku luštit. Barva textu a pozadí musí být v dostatečném kontrastu. Méně barev více rychlosti. Doporučení: - využívat barvu pozadí a v tabulkách, - grafika GIFF lépe efekty s minimálním počtem barev, - pravoúhlé položky vytváří menší soubory než zakřivené Christy

19 Využití barevnosti prezentace: Pokud chceme v reprezentaci docílit kontrastu, volme barvy umístěné na opačné straně barevného kruhu. Spolehlivý způsob nalezení výrazných kontrastních barevných kombinací - použít triádu barev vzdálených od sebe na barevném kruhu v přibližně stejné vzdálenosti. Červená, žlutá a modrá tvoří takovou triádu - dobře se navzájem kombinují Vytváření duotónů: Použitím dvou různých barev při tisku černobílých fotografií dosáhneme větší hloubky a sytosti. Duotón: černobílá fotografie je vytištěna dvoubarevně, t. černá s další jinou barvou Možnosti direktivní barvy: Dvoubarevný tisk může často představovat přijatelnou a cenově přístupnou prezentaci. Vychází z černé barvy a k ní jiné individuálně zvolené. Kompozice dokumentu: Při tvorbě dokumentu nutno disponovat minimálními základními znalostmi v problematice kompozice dokumentu. V prezentacích rozlišujeme: - plošnou kompozici - prostorovou kompozici Christy

20 - barevnou kompozici Plošná harmonie: - mezi prvky navzájem - mezi prvky kompozice a celkem - plocha čtverce působí staticky - spodní polovina čtverce působí opticky jako menší - vodorovné linky plochu rozšiřují, svislé ji zvyšují Konstrukce sazebního odstavce: plochu sazby dislokovat vždy nad geometrický střed stránky. Takovéto místo je označováno jako optický střed stránky. Poloha sazebního obrazce je velmi důležitá, neboť je-li obrazec umístěn příliš nízko pod nebo vysoko nad optickým středem stránky, vzniká vizuální dojem, že celá sazba jakoby padá nebo stoupá Duktus písma: = důležitý atribut písma, výraznost kresby písma vyjádřená tloušťkou tahů písmen v poměru k jejich výšce Grafika v prezentacích - zprostředkovává autorovo sdělení na první pohled - vytvářejí asociace okamžitě bez zpoždění Začátečník umísťuje obrázky všude tam, kde potřebuje zaplnit prostor Ilustrace musí vždy zvýšit sdělnou hodnotu prezentace a musí být v souladu s tónem prezentace. Doporučení: - nepřecpávat výtvarnou část prezentace, ponechávat velkorysé okraje - měnit velikost a tvar, stejná velikost brzy unaví příjemce - čtenáře - udržovat jednotný styl - méně je často více - menší počet větších ilustrací působí větším dojmem než více ilustrací menší velikosti Informační grafika: grafy, diagramy a tabulky - pro obtížně sdělitelné skutečnosti či čísla Umístění grafiky - pokud grafika má vztah k hlavnímu textu umístěte je v jeho blízkosti - nevkládejte grafiku do textu a nenarušujte jeho tok - zachovávejte rovnováhu mezi tmavými odstíny fotografií a dalšími výraznými prvky prezentace - pokud jsou fotografie a ilustrace nejdůležitější částí prezentace, textovou část a její umístění volte co nejjednodušší - zachovejte velké okraje bílého prostoru, pokud text obtéká obrázek Umístění fotografií - sledujte základní linie a vyváženost - linie horizontu (plochu stolu, podlaha, strop atd.) - fotografie musí korespondovat se všemi ostatními úběžnicemi na stránce včetně popisků Základem je ořez fotografie: Výřez fotografie odstraní nepatřičné prvky a zvýrazní nejdůležitější část. (vyvarovat se odstřižení končetin nebo částí hlavy) Čitelnost speciálních znaků: Nutno dbát na dostatečnou čitelnost: - tvar oproštěný od zbytečných detailů - dostatečná šíře nejužších linií a nejužších mezer mezi plochami - minimální užití bílých detailů v tmavé ploše symbolu a naopak - dostatečná vzdálenost znaku od sousedních prvků a rámečku Postup tvorby prezentací: Promyšlený plán tvorby dokumentu je předpokladem jeho dobrého designu. Proces tvorby rozsáhlejších prezentací rozložit do následujících kroků: Christy