Divadelní festival Velkolhotecká škola

Transkript

1 Anotace: Studie se snaží pojmenovat ty aspekty divadelních projektů uskutečňovaných ve Velké Lhotě (ves v okrese Jindřichův Hradec leží pouze několik kilometrů od Dačic či Telče), které mohou přispívat ke zlepšení pocitu lokální identity u velkolhoteckých obyvatel. Činí tak především prostřednictvím reflexe divadelně-antropologického festivalu Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, který ve Velké Lhotě proběhl v roce 2013 a účastnili se jej vedle herců z České republiky rovněž studenti herectví ze Španělska a Turecka. Klíčová slova: Sociální přesah divadla, antropologické divadlo, pouliční divadlo, site specific. Abstract: The study deals with theatre projects presented in Velká Lhota (Czech village in the district of Jindřichův Hradec is situated only few miles from Dačice or Telč) and their aspects, which can contribute to an improved sense of local identity of Velká Lhota's inhabitans. It is described primarily through reflection of theatreanthropological festival Velká Lhota School or How Foreigners Explored Velká Lhota that took place in Velká Lhota in 2013 and actors from the Czech Republic, Spain and Turkey performed in all festival s performances. Key words: Social outreach of theatre, theatre anthropology, street theatre, site specific. Vítězslav Větrovec Divadelní festival Velkolhotecká škola Navýšení pocitu lokální identity a rozšíření hranic vesnice prostřednictvím divadelních inscenací Studie je výstupem grantového projektu specifického vysokoškolského výzkumu Divadelní fakulty JAMU v roce

2 Z áměr této studie je trojí: částečný popis současného stavu obce Velká Lhota (okres Jindřichův Hradec) ze sociálně vědního hlediska (zejména pak s využitím Bernarda, 1 avšak s přihlédnutím k oblasti a charakteristice výzkumu), charakteristika letošního velkolhoteckého projektu, který se oproti rokům předchozím ( ) rozrostl do podoby divadelního festivalu nazvaného Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali (realizován byl však stále se zřetelem k tématům paměti vesnice, jejímu zachování a případné obnově prostřednictvím divadelní inscenace) a pojmenování těch aspektů divadelní tvorby uskutečňované ve Velké Lhotě, které napomáhají zlepšit pocit lokální identity velkolhoteckých obyvatel s místem, kde žijí. Studie přímo navazuje na studii zveřejněnou v předchozím roce, 2 v níž jsou jednotlivé ročníky projektu a východiska tvůrců důkladně popsány. Spolu s další zveřejněnou studií v roce 2015 pak budou všechny tři vytvářet celek, který bude tvořit páteř textu věnovaného velkolhoteckému projektu ve vznikající disertační práci autora. V první části studie věnované současnému stavu obce se zaměřím především na její možné endogenní rozvojové potenciály či měkká specifika její rozvinutosti využívat budu především poznatky z již zmíněného Bernarda (popř. dalších autorů zabývajících se ze sociálněvědního hlediska venkovem či teorií komunit), zkušenosti z pobytů (pracovních i ryze soukromých) ve Velké Lhotě v uplynulých letech a rozhovory s velkolhoteckými obyvateli, které byly spolu s herci a studenty (zejména) oboru Divadlo a výchova Divadelní fakulty (DIFA) JAMU uskutečněny v letech 2012 a Spíše než o samotných inscenacích, které byly v roce 2013 ve Velké Lhotě během 21. a 22. června odehrány (tedy Velkolhotecký otvírák, Hacivat & Karagöz, Mi abuela Pilar a Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali), 3 bude v druhé a v závěrečné části této studie pojednáno o průběhu festivalu, jeho východiscích, přípravách a (možném) dopadu na obyvatele Velké Lhoty. Pro ty, kteří by se s dílčími součástmi festivalu chtěli blíže seznámit, jsou v přílohách zahrnuty fotografie a scénáře jednotlivých inscenací. Pakliže jsem si v loňském roce v závěru svého předchozího textu věnovaného velkolhoteckým inscenacím 4 posteskl, že jim citelně chybí reflexe zvnějšku, musím nyní zmínit fakt (abych v úvodu studie navázal na závěr té předchozí), že se daří o projektu postupně informovat i jiné prostředí než JAMU ať už díky účasti na několika konferencích, workshopech či festivalech (Participace a angažovanost geografického výzkumu na Geografickém ústavu PřF MU, Mezinárodní konference doktorských studií divadelních vysokých škol na DIFA JAMU v Brně či festival Autorská tvorba nablízko na pražské DAMU) či obdobně zaměřenou inscenační činností (konanou na jiných místech než ve Velké Lhotě), která je nezbytnou praktickou součástí výzkumu a poskytuje pro něj další potřebná data týkající se divadelních zásahů do předem vybrané komu- nity / vybraného místa (inscenace O chudé děvečce maršovské uvedená na festivalu Horní Maršov Otevřené muzeum a Studynka róbená aneb Veletucet osudů lidí z Blanenska a okolí dle vyprávění Věry Škápíkové a jejích potomků 6 divadla KočéBR). 1. Velká Lhota: současnost obce a její možný endogenní rozvoj V první části studie nám půjde především o nalezení a pojmenování těch aspektů života velkolhoteckých obyvatel, které mohou ovlivňovat tvůrce a jejich divadelní tvorbu ve Velké Lhotě specifickému publiku prezentovanou 7 a Velkou Lhotou inspirovanou (dokumentované rozhovory s velkolhoteckými obyvateli, místní lidové zvyklosti, tradice a lidové písně zaznamenané Robertem Smetanou ve 30. letech 20. století). Zároveň však v mnohých případech půjde i o aspekty, na které má sama divadelní tvorba ve Velké Lhotě (tak, jak byla popsána v předchozí studii) 8 nemalý vliv obecně nás budou tedy zajímat dopady jednotlivých představení (i celého festivalu Velkolhotecká škola) na publikum a na místo, o němž a v němž se odehrávají. Cílem studie je rovněž ukázat (s přispěním obou kapitol), že velkolhotecké divadelnění může velkou měrou přispívat k endogennímu rozvoji obce Velká Lhota či její rozvinutosti Endogenní rozvoj a rozvinutost Ačkoliv jsou téma mého výzkumu a předpokládaný čtenář této práce z oblasti divadelní, je následující část textu zaměřena spíše sociálněvědně (byť s rezervami, které pramení z odlišného vzdělání autora). Druhé ačkoliv se týká termínů, jež budou na následujících řádcích mnohde skloňovány budeme často hovořit o rozvoji či rozvinutosti obce (v našem případě Velké Lhoty), nesnažíme se však o jakoukoliv její kategorizaci koneckonců, v této studii hojně citovaný Bernard sám připouští, že komplexní definice rozvoje či rozvinutosti konkrétní obce je obtížně definovatelná: [ ] celá problematika rozvoje či rozvinutosti má hodnotící aspekt, neboť rozvoj je zpravidla považován za obecně pozitivní jev. Hodnocení toho, co je pro určitou lokalitu pozitivní, či naopak negativní změnou, je ovšem v konečném důsledku vždy podmíněno hodnotovým zakotvením toho, kdo rozvoj definuje, a všeobecné shody lze dosáhnout jen obtížně. 9 Už samotný termín rozvoj je problematický a mnohé jeho definice se různí. V sociální geografii je rozvoj obecně procesem změn, které vedou ke zvýšení kvality života, 10 či se rozvojem z převažujícího ekonomického hlediska rozumí především zvyšování konkurenceschopnosti a výkonnosti regionální či lokální ekonomiky. 11 Z tohoto hlediska bychom Velkou Lhotu pravděpodobně mohli označit za obec nepříliš rozvinutou (lokální ekonomika, tedy množství podniků v obci, je zde takřka na nulové úrovni). Ačkoliv se v posledních letech snaží část autorů ze sociálněvědní či geografické oblasti vymezit (hlavně, pozn. aut.) regionální či lokální rozvoj komplexnějším způsobem 12 (ekologické, náboženské či sociálnědemografické zřetele), alternativnímu pojetí lokálního rozvoje (např. teorii rozvoje komunit) 13 se v českém prostředí obecného přijetí prozatím nedostalo BERNARD, Josef. Endogenní rozvojové potenciály malých venkovských obcí obtížné hledání a měření jejich vlivu. Sociologický časopis/czech Sociological Review, 2011, Vol. 47, No. 4, s BERNARD, Josef. Prostorové vzorce rozvinutosti venkovských obcí Česka, Geografie 117, 2012, č. 1, s VĚTROVEC, Vítězslav. Obnova paměti vesnice Inscenační činnost ve Velké Lhotě v letech Akademické studie DIFA JAMU [online], 5. srpna 2013 [cit. 27. prosince 2013]. Dostupné na internetu: < 3 Vzhledem k délce názvu poslední jmenované inscenace budeme nadále používat pouze označení Velkolhotecká škola. 4 VĚTROVEC, V. Op. cit. 5 O chudé děvečce maršovské Scénář a režie: Vítězslav Větrovec Hudba: Tereza Koláčková Účinkovali: Lenka Fajmonová, Jana Nechvátalová, Josef Zachar, Slávek Bílský a pěvecký sbor Berthold Jediné uvedení: 14. září 2013 v Horním Maršově Více informací o inscenaci a festivalu Horní Maršov Otevřené muzeum na jeho webových stránkách ( či v bakalářské práci jeho zakladatelky a hlavní organizátorky: KLIMEŠOVÁ, A. Hledání dramatického potenciálu místa a jeho využití v divadelní tvorbě. Bakalářská práce. Brno: JAMU, s Studynka róbená aneb Veletucet osudů lidí z Blanenska a okolí dle vyprávění Věry Škápíkové a jejích potomků Scénář a režie: Vítězslav Větrovec Scénografie: Natálie Pelcová Hudba: Petr Míka Účinkovali: Simona Trávníčková, Natálie Pelcová, Gabriela Veselá, Josef Zachar, Jan Neugebauer a Petr Míka Premiéra: 18. listopadu 2013 v Dělnickém domě v Blansku jako inscenace divadla KočéBR. 7 Specifickému, protože nenavyklému divadlu takovou měrou jako např. publikum městské a v neposlední řadě také kvůli velikosti obce a její geografické poloze (byť jsem si patrný určité míry generalizace). 8 VĚTROVEC, V. Op. cit. 9 BERNARD, J. Prostorové vzorce rozvinutosti venkovských obcí Česka. Op. cit., s Zatímco rozvinutost je výsledným stavem, který reflektuje aktuálně dosaženou situaci. Dosažená míra rozvinutosti je výsledkem vnějších faktorů, které na situaci v obci působí, ale je dána také působením vnitřních rozvojových potenciálů obce. Tamtéž. 11 BERNARD, J. Endogenní rozvojové potenciály malých venkovských obcí obtížné hledání a měření jejich vlivu. Op. cit., s Tamtéž. 13 WILKINSON, Kenneth P. The Community in Rural America. Westport, CT, London: Greenwood Press, Ačkoliv právě teorie rozvoje komunit nabízí možnost analýzy endogenních rozvojových potenciálů a jejich vlivu, 14 jak uvádí Bernard, in: BERNARD, J. Endogenní rozvojové potenciály malých venkovských obcí obtížné hledání a měření jejich vlivu. Op. cit., s

3 Právě v rámci teorie komunit lze hovořit o vnitřních potenciálech sociálního charakteru (vedle těch fyzickogeografických či infrastrukturních, kterým se, vzhledem k divadelnímu zřeteli studie věnovat nebudeme), které představuje lidský kapitál, sociální kapitál a institucionální vlivy. 15 Právě první dva zmíněné (lidský a sociální kapitál) se dotýkají endogenního rozvoje obce a měkkých specifik její rozvinutosti tedy těch komunitních, o něž nám jde především. 16 Vedle těchto dvou potenciálů můžeme do měkkých rozvojových charakteristik zahrnout rovněž míru občanské participace na veřejném životě (např. volební účast), koncentraci pracovních příležitostí v lokalitě a identitu lokality (a míru sounáležitosti s ní) Měkká specifika rozvinutosti Velké Lhoty 17 Faktor lidského kapitálu může být indikován na základě několika proměnných (index vzdělanosti, podíl domácností s připojením na internet a údaj o daňové výtěžnosti osob samostatně výdělečně činných v obci) 18 a v možnostech autora studie prozatím není jej na tomto místě blíže specifikovat a uvést stejně jako v případě koncentrace pracovních příležitostí, byť je samozřejmé, že nebude vysoká a index se bude pohybovat hodně nízko většina pracujících Lhoťáků jezdí do práce mimo Velkou Lhotu do nedalekých Dačic, Studené či Telče. Míra občanské participace na veřejném životě je indikovatelná dvěma proměnnými počtem občanských sdružení a spolků v obci a průměrnou volební účastí v komunálních volbách 19 lze tedy říci, že by se Velká Lhota na pomyslném žebříčku (pokud by do něj byla zařazena spolu s obdobně velkými obcemi) umístila poměrně vysoko se svými přibližně sto šedesáti obyvateli se může pochlubit hned několika spolky dobrovolnými hasiči, mysliveckým spolkem a Svazem žen. Co se týká volební účasti, Velká Lhota (spadá pod obec Volfířov v jindřichohradeckém okrese) se oproti ostatním volebním okrskům nejeví nikterak výjimečně při prezidentských volbách v roce 2013 zde sice byla téměř osmdesátiprocentní účast (78,36 % ve druhém kole), 20 avšak při volbách do zastupitelstva Jihočeského kraje v roce 2012 činila účast pouhých 56,72 %. 21 V souvislosti s dimenzí lokální identity uvedu pouze následující citaci: [ ] vysoký podíl rodáků indikuje dlouhodobou sídelní stabilitu [ ] silnější vztah k lokální komunitě mají zpravidla lidé, kteří v ní prožili delší dobu a mají zde vytvořené silnější sociální vztahy. Tyto sociální vztahy se ovšem často budují již v dětství. Předpokládáme proto, že právě v obcích s vyšším podílem rodáků lze nalézt silnější lokální identitu a pozitivní vztah k lokalitě. 22 Na základě informací o Velké Lhotě uvedených v této a zejména v předchozí studii můžeme tedy tvrdit, že pocit sounáležitosti s obcí a vztah k lokalitě je ve Velké Lhotě zajisté pozitivní. A je zároveň i na místě domnívat se, že k tomuto pocitu ve Velké Lhotě může přispívat i každoroční uvádění inscenací, které vycházejí z její paměti (resp. z paměti jejích obyvatel) a soustavně se jí věnují (dokumentací rozhovorů s velkolhoteckými obyvateli, sběrem a archivací fotografií předků velkolhoteckých obyvatel, přepisem dobových kronik a dalších písemných materiálů apod.). 23 Zároveň je možné vzhledem k výše napsanému uvést, že velkolhotecké divadelnění ze všech uvedených sociálně vědních charakteristik rozvoje a rozvinutosti může nejvíce přispívat právě k pocitu a nabývání lokální identity Velké Lhoty a jejích obyvatel a že právě v tomto zřetelu je patrně největší přínos velkolhoteckého projektu z jiného než ryze divadelního hlediska. 2. Festival Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci velkou lhotu poznávali V roce 2012 uvedená inscenace Kterak se lhotecký rodák 24 znamenala ve velkolhoteckém divadelnění zásadní přelom, který odstartoval druhou fázi celého projektu. Po fázi první z let 2008 až 2011 (inscenace Svatba na Velkolhotecku, Velkolhotecká lípa a Velkolhotecké pašije), 25 která se věnovala především obnově lidových tradic čerpala tedy především z místních pověstí, zvyklostí, a dobových záznamů, 26 které osobitě divadelně přetvářela do jednotlivých scénářů a inscenací (a tvořila tak uzavřenou pomyslnou trilogii), se nyní pozornost inscenátorů obrátila směrem ne zcela odlišným, ale přesto jiným (snad konkrétnějším 15 Tamtéž, s Pakliže budeme hovořit o komunitách, domnívám se, vystačíme si s třemi jejich nejvýraznějšími charakteristikami: společné území, interpersonální vztahy a sociální interakce. Více viz: MORAVANSKÁ, Katarína Koncept spoločenstva v sociologii alebo spoločenstvo stale žive?, Sociológia Slovak Sociological Revue 41, 2009, č. 4, s Základní informace o Velké Lhotě jsem uváděl již ve své předchozí studii věnované velkolhoteckým inscenacím. Kvůli zamýšlené samostatnosti studie nové je však v citované formě uvádím alespoň takto v poznámce pod čarou: Velká Lhota, se nachází v jižních Čechách (v okresu Jindřichův Hradec) nedaleko měst Telče a Dačic. V současnosti má okolo sto šedesáti obyvatel (počítaje v to i stálé obyvatele osady Poldovka ležící několik kilometrů nad Velkou Lhotou; z Poldovky pocházel mimo jiné i častokrát zmiňovaný Robert Smetana), což je oproti době meziválečné asi dvakrát méně. Většina z jejích obyvatel jsou starousedlíci, jejichž předkové žili ve Velké Lhotě po několik staletí (např. p. Karel Lojka vystopoval své kořeny až do 13. století, přičemž jeho rodina Velkou Lhotu nikdy natrvalo neopustila). Náboženské rozepře, které ve Velké Lhotě vedly až ke stavbě dvou sousedících kostelů (jsou od sebe vzdálené přibližně dvacet metrů přes silnici), jsou dnes již málo patrné. Avšak místo, kde je lze spolehlivě ještě dodnes spatřit, je místní hřbitov polovina náhrobních kamenů je obrácena směrem na sever, zatímco ta druhá na východ. V současné době kostel navštěvuje pouze minimum lidí (Lhoťáci uvádějí pět až šest), což je patrně důsledek nepřítomnosti místního faráře v době nedávné dojížděla do Velké Lhoty farářka z nedalekého Strmilova, ta je však v současnosti na mateřské dovolené. Nyní dojíždí farář jiný, který však spravuje i jiné obce, a tak pravděpodobně nemá čas se plně věnovat vsi jedné. Pošta byla ve Velké Lhotě rovněž zrušena, stejně jako místní obchod. Obyvatelé jsou tak nuceni nakupovat v pojízdné prodejně, která Lhotou projede dvakrát do týdne, nebo v nedaleké Studené či v Dačicích. Za zvláštnost by se dala považovat místní škola, která se svou velikostí k rázu této malé vsi snad ani nehodí, ale je hojně navštěvována žáky prvního stupně z Velké Lhoty i z okolních vsí. V domě, kde dříve bývala pošta, zřídila před nedávnem pí. Marie Šedová místní knihovnu má otevřeno jednou týdně a vlastními knihami nedisponuje, vždy se na objednávku doručují knihy z dačické městské knihovny. Místní fary (horní a dolní) slouží jako ubytování pro turisty či jako místo bohoslužeb, pokud se zrovna nekonají v jednom ze zdejších kostelů. Co se kultury týká, je nezbytné zmínit činnost Josefa a Jitky Čudlých, kteří v roce 2004 založili ve Velké Lhotě pěvecký sbor Festivia Chorus, jehož členové pocházející především z okolních vesnic se scházejí v prostorách místní knihovny, kde mají zkušebnu. Koncertují poměrně často v horním lhoteckém kostele, honosí se několika mezinárodními úspěchy (koncerty v Holandsku, Rakousku, Švýcarsku, Slovensku) a svou činnost nadále rozšiřují a rozvíjejí. Divadlu Velká Lhota před příchodem studentů Janáčkovy akademie múzických umění příliš neholdovala místní ochotnický spolek ukončil svou činnost v první půlce 90. let 20. století. Nicméně v současnosti se stávají běžnými společné výlety do Národního divadla v Praze či do jiných pražských divadel. Mezi místní tradiční tradice, které se zde stále udržují, patří zejména pálení čarodějnic a různé velikonoční zvyky. Ostatní je buď zapomenuto, nebo zkrátka neudržováno. Oproti tomu je však Velká Lhota příznačná až komunitní semknutostí svých obyvatel, která na leckteré české či moravské vesnici nemá obdoby. Projevuje se společnými výlety po okolí (a zdejších zajímavostech, k nimž se pojí leckteré pověsti, např. Hradisko, Čertovy kameny, Studánka Páně aj.), pravidelnými úklidy lesa, jichž se účastní většina vsi, společným sběrem hub, oslavou Nového roku, organizací dětského dne, vymýšlením různých tematických party v místní hospodě U Kožaka (např. Party v zeleném, kam všichni účastníci musí přijít v zeleném oblečení) či dokonce společných dovolených v Chorvatsku, oblíbené to destinaci českých turistů. Mezi hlavní tahouny těchto společných akcí patří místní Svaz žen (a zejména pak jeho přední představitelka Marie Šedová) a místní myslivecký a dobrovolnický hasičský sbor (těmi prošla většina mužského obyvatelstva Velké Lhoty). VĚTROVEC, V. Op. cit., s Volně dle: BERNARD, J. Prostorové vzorce rozvinutosti venkovských obcí Česka. Op. cit., s Tamtéž. 20 Volba prezidenta republiky konaná ve dnech , volby.cz [online], [cit. 10. listopadu 2013]. Dostupné na internetu: < 21 Vyhledávání: Obec Volfířov, Obec Volfířov: Oficiální web obce [online], 15. prosince 2012 [cit. 10. listopadu 2013]. Dostupné na internetu: < 22 BERNARD, J. Prostorové vzorce rozvinutosti venkovských obcí Česka. Op. cit., s Některé z nich se nacházejí v přílohách tohoto dokumentu. 24 Budu uvádět pouze zkrácené názvy inscenací celé názvy zde (v pořadí dle uvedení v textu): Kterak se lhotecký rodák František Macků domů navrátil a s divadelníky z Brna tam besedoval (2012), Svatba na Velkolhotecku aneb Divadelní rekonstrukce svatebních zvyklostí, jak je v roce 1933 podle vyprávění rodiny Závodských zaznamenal a písně zapsal profesor Robert Smetana (2008), Velkolhotecká lípa aneb Divadelní ztvárnění příběhů, pověstí, písní, zvyků a obyčejů z Velké Lhoty a okolí podle zápisů Jana Karla Zamazala, Roberta Smetany a dalších (2010) a Velkolhotecké pašije aneb Divadelní ztvárnění pašijového příběhu, jak na Květnou neděli a na Velký pátek v evangelické církvi augšpurského vyznání ve Velké Lhotě čten a zpíván byl (2011). 25 Z výčtu záměrně vyjímám inscenaci Komedie o strašlivém mordu ve sviadnovské hospodě LP 1715 aneb Ondráš, a to z následujících důvodů jako na jediné inscenaci první fáze velkolhoteckého projektu jsem se na ní žádným způsobem nepodílel a neměla žádný bezprostřední vztah k Velké Lhotě ani k jejím obyvatelům, a tvoří tak jedinou výjimku v jinak kontinuálním vývoji celého projektu. 26 Zde je nutné uvést především pozůstalost Roberta Smetany ( ), již zesnulého tchána Josefa Kovalčuka (který právě na základě Smetanova popisu svatebního obřadu celý velkolhotecký projekt v roce 2008 inicioval). Ze Smetanovy bohaté pozůstalosti tvůrci, někdy více, někdy méně, vycházejí dodnes. 3

4 a do budoucna slibujícím větší participaci velkolhoteckých obyvatel na připravovaných inscenacích) namísto tradic a rozličných historických událostí se pozornost tvůrců zaměřila na témata aktuálnější, která mohla být dosud ukryta v současné paměti obyvatel Velké Lhoty. Za tímto účelem jsou od roku 2012 do Velké Lhoty realizovány výjezdy, v nichž účastníci projektu (většinou studenti ateliéru Divadlo a výchova DIFA JAMU) podnikají rozhovory s velkolhoteckými obyvateli, seznamují se s prostředím, pro něž připravují inscenaci, a z natočených a zapsaných materiálů se postupným procesem destiluje scénář, který se snaží zachycovat nejen zvolené téma (tedy to, které na účastníky projektu během rozhovorů nejvíce zapůsobilo či je oslovilo), ale rovněž prostředí a atmosféru Velké Lhoty a charakteristické rysy jejích obyvatel a jejich života. Stěžejním tématem inscenace Kterak se lhotecký rodák bylo znebesestoupení Františka Macků ( místního blázna ) zpět do Velké Lhoty 27 a bylo tvůrcům podsunuto nejen Josefem Kovalčukem, ale rovněž místními obyvateli právě během zmiňovaných rozhovorů. Po zdařilém uvedení inscenace v červnu se rozhodli tvůrci nastoupit obdobnou cestu i v roce následujícím, kdy byl nápad zinscenovat historii vztahu Františka Havlíka (pedagoga, který ve Velké Lhotě vyučoval v letech 1957 až 1988) k Velké Lhotě nadnesen při jedné z mých neoficiálních návštěv Velké Lhoty samotnými Lhoťáky. Mimo návaznost na obnovu paměti vesnice a na inscenaci Kterak se lhotecký rodák v podobě připravované Velkolhotecké školy však myšlenku festivalu plně otevřela až účast zahraničních studentů programu Erasmus, kteří toho roku na projektu rovněž participovali, avšak kvůli jazykové bariéře a odlišným kulturním podmínkám (jednalo se o studenty z Turecka, Španělska a Finska) nebyli schopni se rozhovorů s velkolhoteckými obyvateli plně účastnit či z nich v individuální přípravě a spolupráci na scénáři Velkolhotecké školy vycházet takovou měrou jako studenti čeští. Nutným vyústěním nastalého problému byla právě idea festivalu, skládajícího se rovnou z několika inscenací: ústřední Velkolhotecké školy, dvou zahraničních produkcí (Hacivat & Karagöz, Mi abuela Pilar) a spíše společného úvodního setkání než inscenace Velkolhoteckého otvíráku. Na organizátorech a autorech festivalu v tuto chvíli však zatím spočívala nutnost jej tematicky uchopit a nevzdálit se přitom svému záměru vyzdvihovat z dosud živé paměti vsi aktuální témata. Zároveň bylo důležité, aby témata studentů Erasmu ve Velké Lhotě a mezi místními obyvateli zarezonovala, a druhou fázi velkolhoteckého divadelnění tak patřičně obohatila Druhá fáze velkolhoteckého projektu: Obnova paměti vesnice & záměr rozšiřování jejích hranic V případě Velkolhotecké školy je návaznost na předchozí inscenaci Kterak se lhotecký rodák zřejmá u obou vycházeli tvůrci při psaní scénáře z rozhovorů s velkolhoteckými obyvateli (v letošním případě si mohli promluvit i se samotným Františkem Havlíkem, což u Františka Macků již naneštěstí nebylo možné), využívali písně zaznamenané Robertem Smetanou (stejně jako ve všech ve Velké Lhotě uvedených inscenacích) a rovněž se snažili definovat si v samotné inscenaci svůj vztah k Velké Lhotě a jejím obyvatelům. 29 Nově vzniknuvší festival však díky zahraničním studentům do druhé fáze velkolhoteckého projektu přinesl i záměr pomyslného rozšíření hranic vesnice: prostřednictvím divadla či divadelních inscenací ukázat obyvatelům Velké Lhoty jiné světy jiné země, jiné regiony a rovněž jiné tradice, zvyky či obyčeje, než jsou ty jejich. Název nově zrodivšího se festivalu (Velkolhotecká škola) se tak stal i jeho hlavním tématem mimo závěrečnou inscenaci (která o tématu pojednávala doslovně) bylo záměrem zahraničních produkcí seznámit velkolhotecké obyvatele s obyvateli jiných zemí, s jejich kulturou a zvyklostmi, popř. písněmi. I vzhledem k tomuto směřování byly veškeré zahraniční produkce hrány v původních jazycích pouze s částečnými překlady do češtiny (pojmenování jednotlivých situací, zdůraznění podstatných replik). 30 Zároveň tvůrci chtěli každou inscenaci uvést na jiném místě, aby Lhoťáci mohli zažít svá důvěrně známá místa (fara, horní kostel) i v nových souvislostech, které by v nich (a v místech samých) mohly zanechat otisk, který by byl patrný i v budoucnu (o tom níže v části věnované dopadu letošního ročníku velkolhoteckého divadelnění ). 31 Během úvodního večera celého festivalu (21. června 2013) bylo na vršku (jedná se o nepříliš upravované dětské hřiště, kde velkolhotečtí obyvatelé pořádají dětské dny, společná opékání apod.) uvedeno zahajovací setkání Velkolhotecký otvírák, v němž byl Lhoťákům výše definovaný záměr festivalu sdělen a v rámci něj se postupně představili i všichni účinkující (bylo jich 19). Představení se spočívalo v předání daru velkolhoteckému publiku, který měl být typickým pro danou národnost a rodiště studenta a který měl být rovněž vyjádřením díků za chování Lhoťáků k účastníkům projektu během rozhovorů prováděných v uplynulém letním semestru, vyjádřením vztahu studentů k Velké Lhotě a jejím obyvatelům a v neposlední řadě také krátkou performancí, kterou si každý student měl připravit sám. Zahajovací večer, moderovaný starými pákami (tedy herci, kteří se do Velké Lhoty navraceli již poněkolikáté a totožné označení si s sebou nesli i v ústřední inscenaci Velkolhotecká škola, kde ztvárňovali jednotlivé lhotecké kantory) byl tedy odstartován úryvky z tureckého tradičního svatebního obřadu (snad i v symbolické návaznosti na první inscenaci uvedenou ve Velké Lhotě v roce 2008 Svatby na Velkolhotecku), krátkým proslovem hlavního organizátora a režiséra Velkolhotecké školy, v němž byli diváci informováni o záměru festivalu a jeho průběhu v následujícím dni, a poté již navázal sled krátkých performancí či etud, které si studenti (s minimální spoluprací s oběma režiséry Vítězslavem Větrovcem a Marikou Smrekovou) sami nachystali. Lhoťáci tak byli obdarováni ukázkou z nevydařené španělské koridy, tradičním španělským tancem, který si mohli sami vyzkoušet, přípravou turecké rakije ve formě kouzelnického vystoupení, zpěvem moravské lidové písně v podání španělské studentky muzikálového herectví či ukázkou z Velkolhotecké školy. Setkání bylo oficiálně zakončeno opět projevem hlavního organizátora Vítězslava Větrovce a společným tradičním tureckým tancem, po němž ještě následovalo hraní španělských dětských her s velkolhoteckou omladinou, zpěvem několika písní z připravovaných inscenací a poté se herci společně se svými diváky odebrali zpět do Velké Lhoty, resp. hospody U Kožaka, kde konverzace plynule pokračovala. Primárním zřetelem tvůrců tedy bylo především vzájemně obohacující setkání herců a jejich diváků, prolomení ledů mezi nimi a započetí (nejen divadelní) komunikace, která měla skončit až dalšího dne uvedením poslední inscenace festivalu Uvedené inscenace 32 Studenti hostující na DIFA JAMU v rámci programu Erasmus byli s Velkou Lhotou a s dosavadní divadelní činností v ní seznamováni v rámci pravidelných seminářů (fotografie, dokument Kterak se lhotecký rodák v režii Lucie Harapátové, úryvky textů předchozích pojednání o velkolhoteckém divadelnění ) i během jednotlivých výjezdů (první proběhl o Velikonocích, druhý v první polovině května), na kterých se seznamovali s prostředím Velké Lhoty a účastnili se rozhovorů s jejími obyvateli (byly překládány, i když nutno uznat, že podstatná část rozhovorů se zajisté v překladu ztratila ). Souběžně s psaním deníků z jednotlivých výjezdů studenti předkládali materiály (texty, fotografie, audiovizuální záznamy) týkající se jejich vlastních rodných míst, osobní historie, jejich vlastních kulturních zvyků a obyčejů, písní či dětských her. Z těchto pak byla vybrána dvě stěžejní témata, která se měla stát základem pro dvě zahraniční inscenace a pro úvodní setkání, Velkolhotecký otvírák. 27 O této konkrétní inscenaci více zde: VĚTROVEC, V. Op. cit., s Viz např. stejnojmenný absolventský dokument Lucie Harapátové zachycující vznik inscenace a ohlasy na ni. K vidění zde: 29 Letošní novinku v tomto směru představovalo využití velkolhoteckých školních kronik, které jsou v elektronické podobě k nalezení zde: a jejichž kompletní přepis (který byl zahrnut do scénáře inscenace) je obsažen v příloze této studie, pozn. aut. 30 Vedlejším záměrem Vítězslava Větrovce při využití původního jazyka účinkujících byl rovněž zájem o komunikativnost divadla v odlišném jazykovém i kulturním prostředí, který vyvrcholil v roce 2014 během divadelního kočování s inscenací Cykly po východním Turecku (projekt KočéBRování 2014: Cykly). Bude o něm pojednáno v samostatné studii, kde se k tomuto momentu Velkolhotecké školy ještě vrátí a důkladněji jej rozebere. 31 Od roku 2014 je festival již oficiálně nazván Velkolhotecké divadelní rejžování. 32 Informace předkládané v této a následujících podkapitolách vycházejí z článku Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, který rovněž pojednával o tomto ročníku velkolhoteckého projektu a vyšel v Občasníku JAMU. Viz VĚTROVEC, Vítězslav. Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali. Občasník JAMU 2013/II 2014/I, 2014, s Vzhledem k faktu, že nechovám záměr o jednotlivých inscenacích psát detailněji, rozhodl jsem se již jednou napsané s drobnými úpravami využít i v této studii jako základní informace přibližující ideu festivalu poslouží zajisté dostatečně, zájemce o bližší informace znovu odkazuji na přílohy této studie, kde jsou k nalezení fotografie, scénáře i audiovizuální záznam inscenací, o nichž zde takto v krátkosti pojednávám. 4

5 Při výběru byl brán zřetel především na to, jak mohou zmíněná témata ve Velké Lhotě zarezonovat (slovo při výběru měl režisér a autor celého projektu Vítězslav Větrovec, ale i ostatní Velké Lhoty a jejích reálií znalí účastníci projektu z let minulých). Scénář inscenace Mi abuela Pilar ( Moje babička Pilar ) pojednávající o životě babičky španělské herečky Rebecy Izquierdo byl tedy vybrán především proto, že Pilar pocházela z obdobně velké vsi, jako je Velká Lhota, scénář Hacivata & Karagöze kvůli až pohádkové formě vyprávění blízké mýtu a tématu nepřicházejícího jara. Prostřednictvím známého objevovat neznámé i tak by se dal nazvat klíč, dle kterého byla jednotlivá témata vybírána. Ze zbylých materiálů pak bylo čerpáno při přípravě a skladbě úvodního setkání, Velkolhoteckého otvíráku. Vedle ústředních motivů dvou zahraničních produkcí se v nich objevovaly i motivy historizující (ve zkratce pojaté dějiny Španělska až do současnosti), obecně informační (únosy dětí ve Španělsku za Frankova režimu) či antropologické (rituál vítání jara v turecké inscenaci), které rovněž vycházely z materiálů dodaných zahraničními studenty a měly za cíl především ukázat velkolhoteckým obyvatelům v omezeném čase co nejvíce z atmosféry či ducha míst (genia loci), z nichž erasmáci pocházeli, sblížit dva (a více) vzájemně doposud neznámé světy. I proto, abychom všichni seznali, že zas tak odlišné od sebe snad ve výsledku nejsou. Inscenace zahraničních studentů v režii Mariky Smrekové (tehdejší studentky 2. ročníku navazujícího magisterského studia činoherní režie DIFA JAMU) byly Lhoťákům odehrány v rodných jazycích účinkujících (tedy v turečtině a ve španělštině studentka z Finska se projektu účastnila jako výtvarnice) a obsazeni do nich postupně byli všichni herečtí účastníci projektu čeští pomáhali zejména s vytvářením hudební stránky inscenací, tvorbou atmosfér či nálad (viz níže) a částečným překladem Hacivat & Karagöz Scénář (či spíše koncept) inscenace Hacivat & Karagöz vycházel především z rozličných tureckých pověstí a lidových her o postavách Hacivata a Karagöze, dvou charakterově protikladných přátel, kteří spolu zažívají v různých příbězích mnohá dobrodružství. V inscenaci, která byla uvedena před horním kostelem ve Velké Lhotě a na silnici, která se rozkládá před ním (diváci byli zpočátku inscenace umístěni na kostelu protilehlé autobusové zastávce), pak tato nesourodá dvojice řešila spolu s diváky problém nezvěstného Jara (Anna Stropnická) a Hacivatovu (Ferit Çelik) a Karagözovu (Ibrahim Volga Mengü) snahu zbavit svou zem vleklé zimy a sucha. Spolu s diváky se hlavní hrdinové vydali za Šamankou (Imren Sengel, jež sídlila v kostele), která jim po správně zodpovězené hádance napomohla Jaro v paláci personifikovaného Zimy (David Tchelidze) najít. Diváci Hacivatovu a Karagözovu pouť za Šamankou (při které byli hlavní hrdinové vystaveni mrazivému větru, zimě i suchu) museli absolvovat také byť pouze symbolicky: museli přejít vozovku, po které co chvíli projížděla auta. V závěru pak byli odměněni tureckým rituálem vítání jara, při kterém jim oba herci děkovali za jejich účast na představení a hladili je přitom po tvářích. Společnou oslavou navrátivšího se Jara a zpěvem s diváky byla inscenace (jež často komunikovala s diváky a využívala do hry nejen jejich reakce, ale v rámci improvizace i po silnici projíždějící cyklisty či řidiče automobilů) zakončena. Většina dialogů Hacivata a Karagöze probíhala improvizovaně a v turečtině, s hojným využíváním citoslovcí pro snazší komunikaci s diváky (byť zvuk tureckých citoslovcí je těm českým poměrně vzdálený), divákům byla postupně překládána pouze jednotlivá dějová fakta inscenace (Jan Neugebauer) či se o ději více dovídali z několika mála českých vět, které v inscenaci zaznívaly opakovaně a které se turečtí herci naučili nazpaměť ( kde je jaro, hádanka, nevím aj.). Závěrečný dialog Zimy a Jara byl celý odehrán v českém jazyce. Příprava festivalu a nazkoušení inscenací mělo podobu intenzivního workshopu, během kterého se všichni účastnili přípravy všech složek jednotlivých inscenací (byť samozřejmě měl jeden člověk v té které složce vždy rozhodující slovo) a ve všech rovněž účinkovali. 33 V inscenaci Hacivat & Karagöz pak vytvářeli zejména její hudební složku po většinu času sedící v prostoru před kostelem jednotlivá jednání Volgy Mengü, Ferita Çelika a Imren Sengel zvukově dotvářeli či zpěvem doprovázeli akordeon Terezy Koláčkové. Rovněž se podíleli na vytváření různých atmosfér, např. když Hacivat s Karagözem měli uhodnout Šamančinu hádanku. Až v samotném závěru (kdy se Hacivat s Karagözem snažili spolu s diváky zpěvem a jednoduchým fyzickým kontaktem přiložením dlaní na obličej přivítat a oslavit navracející se Jaro) se k hlavním postavám připojili a inscenaci tak společně zakončili. Fakt, že inscenace nebyla zakončena jasnou tečkou, se tak na jedné rovině nesl v duchu právě odehrané pověsti, jež upomínala i na rozličné turecké rituály přivolávání jara, na té druhé pak toto nezakončení zdárně zafungovalo v této první uvedené inscenaci festivalu (Velkolhotecký otvírák předchozího dne můžeme chápat spíše jako úvodní setkání či ceremoniál, jak bylo již několikrát zmíněno) jako výzva k účasti na následujících produkcí Mi abuela Pilar Mi abuela Pilar doprovázená hudbou na španělku (Ferit Çelik) a představená divákům z oken místní fary (diváci seděli na trávě před ní) zprostředkovávala velkolhoteckému publiku dojem rozdivočelého Španělska, který byl prokládán vyprávěním Pilar (Rebeca Izquierdo, která v této inscenaci, pro jejíž scénář poskytla valnou většinu materiálů, ztělesňovala svou vlastní babičku žijící ve Španělsku v obdobně velké vsi jako je Velká Lhota) o svém dosavadním životě. Díky Rebečině hereckému zpracování, citlivě vybraným jednáním, v nichž Pilar ve španělštině oslovovala publikum a nabízela mu čerstvě upraženou kávu (či je naopak plísnila za nesprávné vyslovování jejího jména), a v neposlední řadě také volbou tématu lze považovat tuto ve Velké Lhotě uvedenou inscenaci za jednu z nejosobnějších a nejautentičtějších z celého festivalu, ačkoliv pozornost diváků byla soustavně nabourávána dvěma okolnostmi umístěním inscenace do oken dolní fary a úzkého prostoru před jejím vchodem (překládající studenti se španělsky poflakovali rozmístěni po lavičkách a židlích opřených o stěnu budovy) a rovněž jazykovou stránkou inscenace, která kombinovala až čtyři jazyky: španělštinu, angličtinu, češtinu a katalánštinu. Můžeme se však domnívat, že i tento zdánlivý chaos umocnil zamýšlený dojem bujarého španělského života (který v inscenaci kontrastoval s některými životními peripetiemi hlavní postavy). Scénář však nebyl pouhou životní historií babičky Pilar. Byly do něj zahrnuty i texty ostatních španělských studentů pohádková alegorie tematizující únosy dětí za Frankova režimu i informace o jejím předobrazu (Ana Elisa Martínez Balmori) či lidová katalánská pověst o hadu a pokladu (Carolin Ramil Sanders). Zatímco první, pohádková část, byla umístěna na samotném začátku inscenace ještě předtím, než se před diváky Pilar poprvé objevila, obě další části (reálné údaje o únosech a katalánská pověst) divákům zprostředkovávaly předěl, kdy se Pilar narodila její vnučka Rebeca (tedy herečka, která v roli Pilar, své babičky, v inscenaci vystupovala). Ta v tuto chvíli odložila svůj/babiččin kostým a vyznala se divákům ze svého vztahu k ní. Inscenace byla zakončena ve chvíli, kdy Rebeca divákům (po všech již zmíněných datech souvisejících s životem Pilar či španělskými dějinami) v češtině poděkovala za pozornost, kterou věnovali jí a jejímu vyprávění Velkolhotecká škola Zakončením dvoudenního festivalu pak byla na velkolhotecké návsi uvedená inscenace Velkolhotecká škola věnovaná zejména bývalé místní škole (v současnosti se v jejích prostorách nachází hospoda U Kožaka) a učiteli Františku Havlíkovi, který ve Velké Lhotě učil třicet let, vychoval zde podstatnou část současných obyvatel, stál u stavby školy nové a divadelníkům prostřednictvím dvou rozhovorů poskytl velké množství textového materiálu využitého ve scénáři inscenace. Ta ve svém provedení zpracovávala hned čtyři tematické roviny (dané nabytými materiály vážícími se k tématu): tu první představovala historie místní školy (roky ) s nejzásadnějšími událostmi, které potkaly nejen ji (studenti čerpali především z přepisů kronik a z rozhovorů s místními obyvateli), ale i území českého státu (s jeho proměnami, obdobími rozkvětů i pádů ), druhou osobnost Františka Havlíka (rozhovory s místními obyvateli a samotným Františkem Havlíkem), třetí podoba dětství prožitého ve Velké Lhotě (rozličné historky sesbírané v průběhu let ve Velké Lhotě) a čtvrtou vztah divadelníků, kteří se do Velké Lhoty navraceli již poněkolikáté (střídali se v rolích jednotlivých učitelů Vojtěch Johaník, Tereza Koláčková, Natálie Pelcová, Libuše Hašková a Jan Neugebauer) k divadelníkům, kteří se velkolhoteckého projektu účastnili poprvé (všichni ostatní, k trojímu členění vystupujících viz níže) a jak v průběhu celého letního semestru, tak i v samotné inscenaci, Velkou Lhotu poznávali. 33 Tento fakt pak zdárně napomohl především k tomu, že všichni vystupující byli důkladně obeznámeni s programem a průběhem celého festivalu, ale zejména zaujali (v podstatě jedno jaký) k prezentovaným produkcím vztah, který se zobrazoval právě v jejich jednáních v druhém či třetím plánu, v nichž vystupovali především sami za sebe. Jednání, která pak tito účinkující v dalších plánech inscenací prováděli, se nestávala pouhou ilustrací plánu prvního, ale spíše jeho komentářem, a zároveň tak umocnila (v různé míře) komplexnost a víceznačnost každého jednotlivého obrazu či jednání. 5

6 Všechna témata byla do scénáře zahrnuta proto, aby poskytla komplexní obraz života ve Velké Lhotě. Právě skrze konkrétní události velkolhotecké (a české) historie, konkrétních dětských vzpomínek Lhoťáků a autentických vyjádření Františka Havlíka, který Velkou Lhotu (podobně jako František Macků z loňské inscenace) do velké míry spojoval a zároveň se o ni po tři desetiletí staral (organizování kulturních i jiných akcí, rekonstrukce staré a výstavba nové školní budovy) byl nahlížen velkolhotecký život v obecnější rovině, a inscenace tak mohla o Velké Lhotě (i jejích obyvatelích) leccos vypovědět. Do finální podoby scénáře inscenace byly rovněž zahrnuty písně sesbírané ve Velké Lhotě a okolí Robertem Smetanou (které dle inscenátorů vhodně doplňovaly konkrétní okamžiky ve scénáři inscenace) či písně dokreslující konkrétní dobu v českých (resp. československých) dějinách (Nebe na zemi, česká národní hymna Kde domov můj, lidová píseň Okolo Hradce, Sabinovo a Smetanovo Proč bychom se netěšili aj.). Čtyři tematické roviny pak také umožňovaly rozdělení účinkujících do několika skupin, z nichž se každá stávala nositelkou jednoho z výše pojmenovaných témat. První skupina, sestávající ze studentů, kteří se do Velké Lhoty navraceli již poněkolikáté ( staré páky ) a účinkovali v inscenacích z předchozích let (Vojtěch Johaník, Tereza Koláčková, Libuše Hašková, Natálie Pelcová a Jan Neugebauer), představovala v inscenaci různé učitele, kteří ve Velké Lhotě vyučovali, zprostředkovávala tak divákům mnohé události z místní historie pojící se ke školní budově (např. Dne 7. března 1938 žactvo se zúčastnilo filmového představení Prodané nevěsty, promítaného v rámci oslav 20. výročí republiky. ) 34 či k historii českého státu ( Dne 28. října ujmul se Národní výbor správy československého státu a dne 14. listopadu prohlášena Československá republika. Národní shromáždění prohlásilo presidentem republiky dr. Tomáše Masaryka. ) 35 a fungovala rovněž jako hlavní hybatel děje. Netřeba dodávat, že právě toto obsazení (ve Velké Lhotě již důvěrně známých účinkujících) mělo rovněž funkci spojovacího článku mezi starými a novými účinkujícími a umožňovalo i jiné čtení inscenace než pouze po příběhové linii velkolhotečtí diváci sledovali, jak jejich staří známí vypráví o Velké Lhotě lidem (českým i zahraničním studentům), kteří v ní byli poprvé 36 a způsob, jakým inscenace mohla se Lboťáky komunikovat, bychom s trochou nadsázky mohli označit za vícekanálový. Tato učitelská rovina inscenace vrcholila Johaníkovým hereckým ztvárněním Františka Havlíka, informacemi o jeho prvních učitelských letech ve Velké Lhotě ( Tak to mi nechce nikdo věřit. Tam vod stropu visel zbytek lustru, na kterym bylo vlaštovčí hnízdo. Vlaštovky v září do vodletu málem, ještě tam byly. No tak jsem si řek, že tohle nějak zlikviduju, nebo to prostě přivedu, aby to taky mělo ňákou ourodu. A když jsem pěkně začal učit, tak jsem jako první ošetřoval vlaštovičky, nechal je vodletět, no a když vodletěly, tak jsem si říkal výborný. ) 37 a stavbou nové školní budovy ve Velké Lhotě, o kterou se Havlík podstatnou měrou zasadil (rok 1972): No, to byla akce Zet, kdy vlastně státní peníze se musely vyrovnat dobrovolnickou prací. To znamená, že když nám dali sto tisíc, tak jsme prostě museli vykázat sto tisíc dobrovolně odpracovanejch brigádnickejch hodin. No z tý vsi skutečně podpora byla veliká. To byly houfy lidí, co nastupovali na takový ty přípravný práce. Výkopový práce. A tak se to pěkně stavělo. No a večír byla postavená. 38 Zároveň v rámci rolí jednotlivých učitelů staré páky zcela ilustrativně proškolovaly studenty divadelní (tedy druhou skupinu, do níž byli další účinkující z řad studentů, kteří se velkolhoteckého projektu účastnili vůbec poprvé přiděleni) ze znalostí o Velké Lhotě, její historii, současnosti a jejím okolí. Vytvářeli tak vlastně rámec celé inscenace, která byla zakončena jakousi zkouškou, v níž diváci na základě odehraného mohli hlasovat o tom, zda velkolhotečtí nováčci postoupili či nepostoupili. Druhá skupina se stala rovněž nositelkou tématu dětství prožitého ve Velké Lhotě. Vedle různého pokřikování, vyrušování či škádlení se (tedy, domníváme se, typických jednání, která by se mohla objevit v lecjakém divadelním představení pojednávajícím o školních letech) byly pro tuto rovinu inscenace zásadní ty části rozhovorů s velkolhoteckými obyvateli, v nichž na své dětství a různé lumpárny vzpomínali ( Já jsem si tady s Davidem jednou hrála na louce a on mi namaloval traktůrek na prdýlku. A pak mi maminka drhla tu prdýlku a ptala se mě:,co to tam máš?,mně tam David namaloval traktůrek! No, a dneska by se mi tam vešel i valník. ). 39 Cizinci tedy třetí skupina účinkujících v inscenaci Velkolhotecké školy sestávali ze zahraničních divadelních studentů. V souladu s rámcem celé inscenace (výuka věnující se Velké Lhotě a jejím obyvatelům) veškeré dění, do nějž bezprostředně nezasahovali, pozorně sledovali, dělali si poznámky a nad vším řečeným či předvedeným se podivovali, aby v závěru inscenace po přijetí nováčků spolu se zbylými herci i diváky zapěli píseň Horo, horo, vysoká jsi, kterou herci v předchozí velkolhotecké inscenaci Kterak se lhotecký rodák učili své publikum. Vztah divadelníků k Velké Lhotě a jejím obyvatelům (veskrze kladný, soudě dle reflexí účastníků projektu a možného zapojení se týchž studentů i v následujícím roce) nebyl v inscenaci explicitně vyřčen a pojmenován, avšak jeho vyjádřením zajisté byla ochota se velkolhoteckými tématy zabývat, s citem zpracovaný osud Františka Havlíka (podezřelé okolnosti jeho odchodu z Velké Lhoty v roce 1987 byly v inscenaci pouze naznačeny tvůrci nechtěli provokovat, vyvolávat nesmyslný konflikt či na někoho ukazovat prstem ) či odlehčený tón začátku inscenace, v němž se na scénu přicházející staré páky po uplynulém roce familiárně zdraví se svým publikem Dopad festivalu / jednotlivých inscenací Ačkoliv přípravu festivalu (a zejména rozhovory s velkolhoteckými obyvateli) doprovázely obavy a strach Lhoťáků o některých tématech mluvit (Havlíkův odchod z Velké Lhoty) či nejistota zahraničních studentů (týkající se námětů a možného ztvárnění jejich výstupů), zaznamenal festival Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali u svého publika pozitivní ohlas. Příčiny úspěchu lze zajisté spatřit i v jednotlivých výjezdech, v nichž se studenti s Velkou Lhotou a jejími obyvateli seznamovali, nalézali témata, která byla ve výsledných inscenacích zpracována a v neposlední řadě si během rozhovorů i mimo ně získávali důvěru velkolhoteckých obyvatel (posílenou nepochybně o roky Velkolhotecké škole předcházející), bez které by celý projekt pravděpodobně zanikl. 40 Oba výjezdy do Velké Lhoty a týdenní pobyt zde před započetím festivalu velkou měrou zároveň napomohly zmíněné strachy a nejistoty účinkujících odbourat. Vedle vztahů, které se podařilo mezi některými zahraničními studenty a Lhoťáky navázat (a které se, soudě na základě předběžné korespondence, budou moci dále prohlubovat i v následujícím roce), 41 prohloubení vztahů stávajících (které umožní další pokračování velkolhoteckého projektu v níže naznačených směrech), rozvíření lokálního dění a přispění tak k možnému endogennímu rozvoji obce, rozšíření projektu do formy mezinárodního festivalu de facto antropologického, participačního či komunitního divadla, je zajisté potřeba se ještě zmínit o několika situacích, které se odehrály po zakončení festivalu a které souvisí s osobností Františka Havlíka. Jak bylo naznačeno již výše, okolnosti jeho odchodu z Velké Lhoty nebyly příznivé, byl více méně nucen odejít, když mu po třiceti letech strávených pedagogickou i jinou činností (jmenujme především tu kulturní organizoval koncerty, divadelní představení, sám byl členem několika kapel a na místní škole založil amatérský divadelní soubor) nebylo umožněno postavit si ve Velké Lhotě dům (bydlel se svou manželkou a několika dětmi ve školním bytě). Po výpovědi, kterou z těchto důvodů podal, odevzdal klíče na místním výboru a spolu s rodinou se odstěhoval do nedaleké Studené, kde v pedagogické činnosti pokračoval ještě téměř dvacet let. Příčiny Havlíkova odchodu jsou ve Velké Lhotě jakýmsi veřejným tajemstvím, o kterém se zkrátka nemluví, jak již bylo částečně zmíněno v souvislosti s obavami Lhoťáků během jednotlivých rozhovorů. A důvěra k divadelním tvůrcům buď zatím není tak velká, aby s nimi Lhoťáci o tomto tématu přímo mluvili, či si Lhoťáci sami říkají, že je zbytečné čeřit vodu. Za tvůrce musím uvést, že to nevnímám jako 34 Ze scénáře k inscenaci Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali. 35 Tamtéž. 36 Pokud nepočítáme jednotlivé výjezdy do Velké Lhoty zorganizované za účelem sběru materiálu, viz výše. 37 Tamtéž. 38 Tamtéž. 39 Ze scénáře k inscenaci Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali. 40 Více o potřebnosti této důvěry viz např. BIOLEK, Jaroslav. Participativní umění a geografie: Inspirace akcemi Kateřiny Šedé. In OSMAN, Robert (ed). Geografický výzkum: participace a angažovanost. Brno: Masarykova univerzita 2013, s Španělská herečka Rebeca Izquierdo a turecký herec Ibrahim Volga Mengü se v roce 2014 účastnili projektu divadla KočéBR KočéBRování 2014: Cykly, který navazoval na předchozí ročníky divadelního kočování uskutečňované v letech a proběhl ve východním Turecku. 6

7 problém je zcela logické, že nám tyto informace nebyly předány. Situace by pravděpodobně byla zcela odlišná, pokud by někdo z tvůrců ve Velké Lhotě žil a mohl se po případné inscenaci, v níž by byly informace o Havlíkově odchodu explicitně pojmenovány, se Lhoťáky o problému nadále bavit a spolu s nimi jej řešit i po uvedení představení. Divadelní tvůrci jsou však (zatím?) pouze v takové pozici, že do Velké Lhoty přijedou jednou v roce a poté zase odjedou. 42 Sám František Havlík inscenaci Velkolhotecká škola jako divák spatřil (v jednom momentu představení byli diváci, které Havlík vyučoval, vybídnuti, aby se přihlásili na velkolhotecké návsi se zvedlo několik desítek rukou), snahu tvůrců vypovědět o části jeho životního příběhu a dětství ve Velké Lhotě ocenil a přímo před tvůrci se vyznal ze své lásky k Velké Lhotě, a jak rád na ni dosud vzpomíná (nyní bydlí v nedaleké Studené, kde se stavbou domu nenastal žádný problém, ale Velkou Lhotu od svého odchodu již příliš často nenavštěvuje). Po vyznání samotného Havlíka (které bylo tvůrcům inscenace a celého festivalu samozřejmě odměnou) pak docházelo mezi tvůrci a velkolhoteckým publikem k dalším a dalším rozhovorům, které se neustále pohybovaly kolem Havlíkova učitelování a pořádání různých kulturních akcí diváci se rozvzpomínali na jeho osobnost, navraceli se do dětských let a několikrát za Havlíkem samotným zašli a zpětně mu děkovali. V souvislosti s touto Havlíkovou rehabilitací v paměti velkolhoteckých obyvatel a jeho žáků je zapotřebí se zmínit ještě o někdejším velkolhoteckém politickém činiteli (z pochopitelných důvodů nejmenuji), který měl s Havlíkovým odchodem co do činění inscenací se cítil usvědčen (navzdory tomu, že okolnosti Havlíkova odchodu byly jen minimálně naznačeny a nikoliv explicitně pojmenovány z důvodů uvedených výše), několik týdnů po jejím zhlédnutí navštívil Josefa Kovalčuka (který v roce 2008 velkolhotecký projekt inicioval a dále se podílel na dramaturgii jednotlivých ročníků a pedagogickém dohledu) a celou situaci mu podrobně vysvětloval a omlouval se 2.4. Příslib do budoucna Myšlenku rozšíření hranic vsi můžeme vnímat jako vítané obohacení obnovy paměti vesnice a druhé fáze velkolhoteckého projektu zahraničním inscenacím se nepochybně podařilo do paměti Velké Lhoty učinit zásek, na který se bude vzpomínat ještě dlouho také díky audiovizuálnímu záznamu (vždyť i audiovizuální záznam inscenace Kterak se lhotecký rodák se rychle rozšířil mezi velkolhotecké obyvatele a někteří z nich jej viděli již několikrát či jej promítají návštěvám). Domnívám se, že rozšíření hranic vsi nemusíme vztahovat pouze na možné zahraniční produkce v cizích jazycích či na inscenace pojednávající o geograficky odlišných lokalitách se všemi jejich specifiky zahraniční inscenace uvedené v rámci festivalu Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali byly podstatné zejména z toho důvodu, že umožnily Lhoťákům nahlédnout světy odlišné od toho jejich nejen prostřednictvím televize, ale skrze důvěrné setkání, které nastává při události, které říkáme divadlo. A světy samozřejmě nemusí být jen ty zahraniční pro příští roky se tedy otvírají možnosti předestřít před velkolhotecké obyvatele svět handicapovaných, svět národnostních menšin (např. v České republice početná vietnamská komunita) aj., jejichž mnohdy stereotypní vnímání může být během setkání (divadelního setkání) nabouráno či pozměněno. Všechny naznačené světy pak rovněž mohou obohatit tu část výzkumu, která zpracovává téma divadelní komunikace v odlišném jazykovém a kulturním prostředí, tedy téma, které bylo v rámci velkolhoteckého projektu a festivalu Velkolhotecká škola v roce 2013 ohledáváno tvůrci poprvé a zajisté ne naposled. Dalším otazníkem souvisejícím s budoucností velkolhoteckého projektu je větší zapojení velkolhoteckých obyvatel do jednotlivých inscenací, větší míra participace v přípravách i v samotných produkcích apod. Zde je zapotřebí si uvědomit, že tvůrce v tomto brzdí několik faktorů vedle finančních a časových (Lhoťáci si za produkce studentů samozřejmě neplatí, vybírá se pouze dobrovolné vstupné, v blízké době téměř všichni studenti účastnící se projektu již po několik let zakončí svá studia) zejména návyk, který si Lhoťáci k divadelníkům během let vytvořili (uvádění velkolhoteckých inscenací se již pomalu stává místní tradicí), a rovněž míra zodpovědnosti (etický problém naznačený již několikrát výše), kterou na sebe tvůrci mohou vzít vzhledem k faktu, že nikdo z nich ve Velké Lhotě nežije a nemůže tak bedlivěji reflektovat případný negativní dopad, jejž jednotlivé inscenace (které vypovídají o tématech bezprostředně se vsí a jejími obyvateli spjatých) mohou způsobit. Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali (festival) Koncept: Produkce: Výtvarnice: Supervize: Program: 21. červen 2013, 20:00 Vítězslav Větrovec, Marika Smreková Hanna Kunterbunt, Anna Machová Elina Ortamo, Katarína Kováčiková Josef Kovalčuk Velkolhotecký otvírák 22. červen 2013, 18:30 Hacivat & Karagöz Mi abuela Pilar Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali Realizační tým a obsazení úvodního setkání Velkolhotecký otvírák Koncept: Dramaturgie: Hudba: Účinkovali: Premiéra: Vítězslav Větrovec a kolektiv Marika Smreková, Vítězslav Větrovec Tereza Koláčková, Ferit Çelik Vojtěch Johaník, Tereza Koláčková, Libuše Hašková, Natálie Pelcová, Jan Neugebauer, Anna Klimešová, Jana Nechvátalová, Marie Bravencová, Gabriela Veselá, David Tchelidze, Anna Stropnická, Ibrahim Volga Mengü, Imren Sengel, Ferit Çelik, Rebeca Izquierdo, Carolin Ramil Sanders, Ana Elisa Martínez Balmori, Ilayda Akin, Paloma Berrocal Del Brío Martínez a Vítězslav Větrovec 21. června 2013 na vršku ve Velké Lhotě Realizační tým a obsazení inscenace Hacivat & Karagöz Koncept: Režie: Dramaturgie: Hudba: Účinkovali: Premiéra: Vítězslav Větrovec a kolektiv Marika Smreková Vítězslav Větrovec Tereza Koláčková Ibrahim Volga Mengü, Ferit Çelik, Imren Sengel, David Tchelidze, Anna Stropnická a kol. 22. června 2013 před horním kostelem ve Velké Lhotě 42 Domnívám se, že zde narážíme na etický problém, který si každý tvůrce obdobného projektu musí zpracovat po svém. Budu se mu věnovat v nadcházející studii věnované dalšímu ročníku projektu. 7

8 Realizační tým a obsazení inscenace Mi abuela Pilar Koncept: Režie: Dramaturgie: Hudba: Účinkovali: Premiéra: Vítězslav Větrovec a kolektiv Marika Smreková Vítězslav Větrovec Tereza Koláčková, Ferit Çelik Rebeca Izquierdo, Ana Elisa Martínez Balmori, Carolin Ramil Sanders a kol. 22. června 2013 před budovou dolní fary ve Velké Lhotě Realizační tým a obsazení inscenace Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali Scénář a režie: Vítězslav Větrovec Dramaturgie: Hudba: Účinkovali: Premiéra: Marika Smreková Tereza Koláčková Vojtěch Johaník, Tereza Koláčková, Libuše Hašková, Natálie Pelcová, Jan Neugebauer, Anna Klimešová, Jana Nechvátalová, Marie Bravencová, Gabriela Veselá, David Tchelidze, Anna Stropnická, Ibrahim Volga Mengü, Imren Sengel, Ferit Çelik, Rebeca Izquierdo, Carolin Ramil Sanders, Ana Elisa Martínez Balmori, Ilayda Akin, Paloma Berrocal Del Brío Martínez 22. června 2013 na návsi ve Velké Lhotě 3. Lokální identita Velké Lhoty a velkolhotecké divadelnění O dopadu festivalu Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali a jednotlivých inscenací, které byly v jeho rámci uvedeny, bylo pojednáno již dříve, zamysleme se tedy nyní nad způsoby, jakými velkolhotecké divadelnění přispívá ke zvýšení pocitu lokální identity Velké Lhoty u jejích obyvatel. Jako zcela zřejmá se v tomto ohledu jeví samotná podstata velkolhoteckých inscenací vždy pojednávaly o historii Velké Lhoty, místních obyčejích, zvycích, písních, pro vesnici významných osobnostech apod. Vedle těchto (ve své podstatě dramaturgických) východisek však k samotnému pocitu sounáležitosti s obcí může dopomáhat i samotný způsob, jakým byly jednotlivé inscenace scénovány a také kde bývají uváděny. Odehrávají se vždy na velkolhotecké návsi, jejich publikum (drtivá většina velkolhoteckých obyvatel) obklopuje centrální hrací prostor 43 ze všech stran a vzhledem k termínům produkcí (červen) publikum mnohdy setrvává po zakončení inscenace spolu s herci na návsi do nočních hodin a leckdy informace či události v představeních prezentované v rozhovorech s tvůrci dále poupravuje či rozšiřuje a uvádí do nových kontextů dalo by se tedy říci, že vlastně díky právě zhlédnutému svou paměť zpřesňuje a kultivuje, a zároveň tak prohlubuje či (v horších případech) znovunastoluje svůj vztah ke svému životnímu prostoru. Zahrnutí diváků/členů komunity do přípravy inscenací v posledních dvou letech velkolhoteckého projektu pak zajisté svědčí také o vyšším podílu participace Lhoťáků na samotných divadelních představeních, byť pouze z hlediska získávání materiálů (viz výše). Důvěra, kterou oslovovaní obyvatelé vůči tvůrcům pociťují a kterou do nich už jen samotným aktem zodpovídání rozličných dotazů vkládají, je jim pak ve formě citlivě zpracovaných inscenací navracena a toto společné sdílení a poskytování si různých úhlů pohledu na témata, jež v komunitě rezonují, dovoluje zahrnout velkolhotecké produkce (zejména pak inscenace Kterak se lhotecký rodák a Velkolhotecká škola) do žánrů participačního či komunitního divadla. Dalším důkazem svědčícím o dopadu velkolhoteckých inscenacích je rovněž fakt, že Lhoťáci označují divadlo KočéBR 44 s jeho každoročními návraty do Velké Lhoty (i v rámci projektu KočéBRování) 45 za to své divadlo. Lhoťáci tak snad díky velkolhoteckému divadelnění pociťují i určitou lokální hrdost pramenící rovněž ze zájmu divadelníků o ně samotné. 46 Velkolhotecké projekty tedy pocit lokální identity nepochybně zlepšují (alespoň v rámci možnosti, kterými jejich tvůrci disponují), závěrečnou otázkou však zůstává, jak a kam se projekt může dále vyvíjet. Částečně je zodpovězena v předchozí kapitole, avšak neustále musíme mít na zřeteli, že plnohodnotné zapojení obyvatel do přípravy i samotné tvorby projektu/inscenace/festivalu by bylo pravděpodobně možné pouze za předpokladu, že by pozice tvůrců ve velkolhotecké komunitě byla ještě posílena ať už jejich dlouhodobějším pobytem přímo ve Velké Lhotě (projekt prozatím stále sestává zejména z několika víkendových výjezdů a závěrečného šestidenního soustředění), ustálením hereckého souboru (projektu se účastní stále noví a noví studenti což samozřejmě nepovažujeme za negativum, ale nepochybně tím projekt ztrácí možnost kontinuálně budovat specifický herecký výraz) či odbornou reflexí projektu zvenčí, která by Lhoťákům i tvůrcům samotným napomohla uvědomit si, čeho všeho jsou (mohou být?) součástí a co všechno velkolhotecké divadelnění může představovat. 43 Jako hlavní scénografický prvek bývá již od roku 2010 využíván kruhový černý stůl sestávající ze čtyř stejných oddělitelných částí. 44 Pod jehož hlavičkou (a hlavičkou DIFA JAMU) jsou velkolhotecké inscenace od roku 2011 uváděny. 45 Divadelní kočování po malých obcích na Vysočině v letech s inscenacemi Tele, Kytice, Ílias či Tyjátrmachers! (hovada herecká ). 46 Což je zřejmé i po zhlédnutí některých částí dokumentů KočéBRování 2011 a KočéBRování 2012 v režii Lucie Harapátové, které dokumentují stejnojmenné projekty divadla KočéBR. K nalezení na následujících odkazech: KočéBRování KočéBRování

9 4. Seznam příloh Příloha č. 1: Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali (scénář inscenace) Příloha č. 2: Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali (fotografie) Příloha č. 3: Hacivat & Karagöz (scénář inscenace) Příloha č. 4: Hacivat & Karagöz (fotografie) Příloha č. 5: Mi abuela Pilar (scénář inscenace) Příloha č. 6: Mi abuela Pilar (fotografie) Příloha č. 7: Velkolhotecký otvírák (fotografie) Příloha č. 8: Výjezdy do Velké Lhoty v roce 2013 (fotografie) Příloha č. 9: Přepis školní kroniky z Velké Lhoty 9

10 Příloha č. 1: Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali (scénář inscenace) CIZINCI: Ibrahim Volga Mengü Imren Sengel Ferit Çelik Rebeca Izquierdo Carolin Ramil Sanders Ana Elisa Martínez Balmori Ilayda Akin Paloma Berrocal Del Brío Martínez VELKOLHOTECKÁ ŠKOLA ANEB KTERAK CIZINCI VELKOU LHOTU POZNÁVALI, STUDENTI DIVADELNÍ JIM TO PŘEKLÁDALI, ZKUŠENÍ DIVA- DELNÍCI, TY STARÉ PÁKY, JIM K TOMU PŘITAKÁVALI A VELKOLHOTEČTÍ OBYVATELÉ MNOHÉ OČEKÁVALI (s využitím velkolhoteckých školních kronik, rozhovorů s obyvateli Velké Lhoty, s divadelními studenty ze Španělska, Turecka a Finska, t. č. na studijním pobytu v Brně, a se studenty Janáčkovy akademie múzických umění) STUDENTI DIVADELNÍ: Anna Klimešová Marie Bravencová Jana Nechvátalová Gabriela Veselá Anna Stropnická David Tchelidze DIVADELNÍCI, TY STARÉ PÁKY: Vojtěch Johaník Tereza Koláčková Natálie Pelcová Libuše Hašková Jan Neugebauer 10

11 PROLOG /před samotným začátkem a předtím, než do hracího důstojně vejdou Staré páky, nacházejí se v prostředku návsi Cizinci, důkladně se rozhlížejí, prohlížejí si jednotlivé tváře v publiku, okolí, zapisují si, tváří se moudře jakmile se ozve hudba, vyplašeni všichni společně zmizí na místo, odkud budou moci všechno budoucí dění důkladně pozorovat/ /přicházejí Staré páky, Cizinci prchají, usedají po kruhovém obvodu hracího prostoru, Staré páky se zdraví se známými, honosí se obleky, v nichž jsou navlečeni, chlubí svou (snad?) výsadní pozicí, kterou ve Velké Lhotě, resp. ve velkolhoteckém divadelnictví zastávají, uprostřed návsi nepohnutě stojí ukrytí Studenti divadelní, Koláčková to doprovází na harmoniku či housle a Hašková jí přizvukuje, Johaník je svůdný, Pelcová je cudná a Neugebauer by byl radši snad někde v lese, lesánek jeden/ Vojtěch Tereza Honza Líba No? No? No? No? Staré páky Dobrý den... dobrý... zdravím... ahoj... čau... jak se máte... sedni si, ať ti nevisí Natálie No? /Koláčková dá pokyn a všechny Staré páky se rovnoměrně rozmístí po návsi, oficiálně, zkušeně/ /návodně/ Staré páky Vojtěch Tereza Honza Dobrý den! Tak my vás tady po roce zase vítáme! Děkujeme, že jste přišli! A v tak hojném počtu! Staré páky Velkolhotecká škola aneb Tereza - Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali Honza - studenti divadelní jim to překládali - Líba - divadelníci ty staré páky jim k tomu přitakávali - Líba To je super! Natálie - a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali! Natálie Děkujeme. /spokojeně/ Vojtěch Tereza Tak co my tak letos... Co myslíte? Tereza Abychom to vysvětlili radši hned teď, na začátku - Vojtěch - my, vaši staří známí, staré páky herecké velkolhotecké - Honza Hádej! Petře! Co? Líba - tedy Vojtěch, 27 let, téméř dostudovaný! Líba Víte? Tereza Tereza! Já hraju vždycky na tu harmoniku! Natálie Nevíte? Natálie Natálie! Prostě Natálie. /dále se ptají publika/ Honza Vojtěch Honza! Agent! Lesánek! A Libuna! 11

12 Tereza My jsme zde letos vlastně jako jacísi... odborní poradci? Gába Dobrý den, já jsem Veselá! Líba Komentátoři? Vojtěch Anna Stropnická! Natálie Průvodci? Anna S. Dobrý den. Vojtěch Učitelé? Vojtěch David Čelidze! Honza? /Staré páky poukážou na Studenty divadelní/ David Vojtěch Tchelidze. David Tchelidze. Poloviční Gruzínec. Já jsem nasypal slepicím pšenici a přikryl jsem ji sklem. Slepice zobaly a nic neměly! Cha! Na místo! Všichni A tohle bude žactvo naše divadelní! Všichni CRRR! Studenti d. Dobrý den vespolek! Staré páky Nuže, připravte se, výuka začíná! 1. PŘEDSTAVENÍ STUDENTŮ DIVADELNÍCH /hudba, Staré páky předvolávají školským způsobem - před publikum jemu dosud ukryté Studenty divadelní, ti pomalu vycházejí z úkrytu a představují se publiku, vždy jednou jedinou větou, načež je pan profesor Johaník vždy umístí na patřičné místo, Cizinci neustále všechno pozorují, zapisují, popř. opakují, aby se vše patřičné dozvěděli, naučili/ 2. VÝUKA ZAČÍNÁ: DĚJEPISNÝ NÁSTIN OBCE 18. A 19. STOLETÍ /žáci Studenti divadelní a Cizinci usednou do lavic/ Staré páky /diktují/ Vojtěch Anna Klimešová! Diktát. Obec Velká Lhota - Dějepisný nástin: Anna K. Vojtěch Dobrý den, já jsem Anička a jsem tu poprvé. A doufám, že ne naposled. Jana Nechvátalová! Vojtěch Obec Velká Lhota leží v údolí. Všudy kolem prostírá se Českomoravská vypnulina, pahorky oděny v tmavou zeleň jehličnatých lesů. Jana Dobrý den! Já - Líba Vpravo na sever nejhrději se dívá na své menší druhy vrch Hradisko: měje na svém svahu hostinného místečka pro vísku Poldovku. /stydí se, odběhne radši hned pryč/ Natálie Vlevo na jih ohlíží se po okolí Babí hora - Vojtěch Marie Brabencová! David Tvoje hora! Marie Dobrej. BraVencová, ne BraBencová! Vojtěch Čelidze! Vojtěch Gabriela Veselá! Staré páky ŠVIH! 12

13 David Auvajs. Prdón. Honza 1787? Nikdo neví Natálie Babí hora u Radlic. Gába Jávimjávimjávim. Honza Pruhy polí a pastvin tu i tam spoustou balvanů posetých dávají tušiti, že zde citelně jest známo to odvěké uloženi: Vojtěch /s Máňou koketujícímu Davidovi/ Gába /snaživě/ Čelidze? 1787? V potu tváři své chléb svůj jísti budeš, prosím, pneučiteli. David Tchelidze, David Tchelidze, poloviční Gruzínec. Já nevím, pane učiteli... Prdón. Staré páky Ano. Staré páky ŠVIH! Tereza Silnice vine se Lhotou přes mírný pahrbek. Po obou jejích stranách rozházené jsou chatrče a skrovné rolnické příbytky, jimž ráz útulné přívětivosti dodává hojnost ovocného stromoví. Natálie Ustavila se reformovaná církev, k níž se přihlásila většina zdejšího obyvatelstva nebo 1789? Anna S. Reformovaní si vystavěli svou vlastní faru. Vojtěch Z budov vynikají dva chrámy helvétského a augšpurského vyznání se štíhlými věžemi. Dvě fary a nad kostelem augšpurským škola jednotřídní. Vojtěch Roky ? Čelidze? Staré páky Konec diktátu. A nyní nějaká ta data, hm? David Tchelidze, poloviční Gruzínec. Nevím. Vojtěch 13. října 1781? Čelidze? Anna S. Svou vlastní faru! David Tchelidze, David Tchelidze, poloviční Gruzínec. To byl vydán Toleranční patent! Jana Eee Líba 1782? Veselá? Máňa Co?! Gába Ve Velké Lhotě založena církev evangelická, sím pníučitelko! Anna K. Borovice na vršku stála Tereza 18. května 1782, Marulinko? /Staré páky se snaží přesvědčit Gábu, aby odpověděla, ale ona chvíli trucuje, protože ji záměrně nevyvolávali/ Máňa To tady byla povolena stavba modlitebny, ne? Staré páky No tak Gábinko! Staré páky Jana Áno, Marulinko. 26. září 1784, Janičko? Modlitebna dostavena! Gába V letech vystavena škola evangelická reformovaná na místě, kde až dosud stojí. Prvním učitelem na ní ustanoven Kouba z Radlic. Škola dřívější zanikla. Do nové školy přijaty i dítky augšpurského vyznání z Velké Lhoty, Poldovky, Šachu, Radlic a Brandlína. Sím, pneučiteli. 13

14 Staré páky Děkujeme. Gába Sím, sím, Čelidze nic neříká! /divákům/ Staré páky ŠVIH! A o té budeme letos hrát. David Za co? Honza 12. srpna 1867? Vojtěch Jseš poloviční Gruzínec! Máňa /navzdory Gábě/ David Děkuju. Všichni Započato se stavbou reformovaného kostela! Ne? CRRR! / Studenti divadelní by v následující scéně měli na řečené reagovat jako malé děti, které si politickou situaci neuvědomují prostě někoho zavraždili, což je špatné, a proto po ohlášení informace pláčou, všelijak se dojímají i jinak reagují/ Staré páky Ano. Konec hodiny. Děkujeme za pozornost. Vojtěch Období těsně před koncem školního roku bylo poznamenáno strašlivou tragédií: /Studenti divadelní a Staré páky se rozutečou, na scéně zůstává pouze Máňa/ Máňa Babička měla ve skříni cigarety. Proti molům, jenom v papíru to bylo a mýdla okolo toho To tak navonělo, tak jsme to vykouřili. A zesrali se z toho všichni. 3. ZAČÁTEK 1. SVĚTOVÉ VÁLKY 1914 /na začátku nastupují do hracího prostoru Studenti divadelní i Staré páky s následující Volkshymne Národní hymnou Rakouska-Uherska, recitace/ Všichni CRRR! Staré páky Školní rok Všichni Zachovej nám Hospodine Císaře a naši zem Dej, ať z víry moc mu plyne Ať je moudrým vladařem Hajme věrně trůnu Jeho Proti nepřátelům všem Osud trůnu Habsburského Rakouska je osudem. Studenti d. Ó! Honza Neslýchaný zločin byl spáchán dne 28. června v Sarajevě na následníku trůnu Studenti d. Ó! Honza - Jeho císařské a královské Výsosti arcivévodovi Františku z Este Dívky Honza David Honza Studenti d. Líba Tereza Né! - a jeho choti kněžně z Hohenbergu. Nééé! Byliť oba úkladně zavražděni. Ach né! Kronika školní z Velké Lhoty k tomuto období nadále poznamenává: Smuteční služby Boží konány ve středu dne 8. července. V den smutečních služeb božích nebylo vyučování. 14

15 Studenti d. Natálie Líba Vojtěch Boží! /začnou si hrát na válku/ Dne 28. července vypověděla naše říše válku Srbsku. Rusko počalo válku proti Německu a naší říši. Německo vypovědělo válku Francii. 4. OSAMOSTATNĚNÍ ČESKOSLOVENSKA /ačkoliv text náleží převážně Starým pákám, Studenti divadelní jej neustále dotvářejí svým jednáním ilustracemi, pozorností, kontrasty apod./ /pod celým následujícím textem až do okamžiku, kdy je oznámen konec války je simultánně předčítán seznam z Velké Lhoty odvedených/ Natálie Vilém Antoň, František Molín, Josef Doupník, Matěj Doupník, František Bodlák, Jan Václavík, Jan Tomíšek, Richard Tomíšek, Jan Dušek, Pavel Antoň, František Antoň, Josef Menšík, František Kořínek, Josef Kolářík, Josef Plachý, Josef Novák, František Jelínek, Jan Ambrož, František Ambrož, Josef Macků, František Macků, Vilém Macků, Jan Voral, Josef Procházka, Karel Doupník, Petr Hynek, František Makovička, Josef Tvrz, Jan Hes, Jan Štěrba, Petr Čech, Josef Čudlý, Karel Kolman, Jan Kříž, Václav Procházka, Josef Šeda, Jiří Václavík, František Kolářík, Jan Molín, Josef Závodský, Josef Kolář, Josef Lojka, Václav Procházka, Josef Šeda, Pavel Lahodný, Josef Jelínek, František Šeda, František Chalupský. Tereza Honza Anglie Německu. Černá Hora bojuje se Srbskem. Honza Čas 1. světové války byl ve Velké Lhotě také ve znamení válečných půjček a různých sbírek konaných pro, jak jinak, válečné účely. Natálie Japonsko též vystoupilo válečně proti Německé říši. Tereza Sběr ostružinového listí na čaj vojákům. Líba /hvízdne, Studenti divadelní začnou pečlivě naslouchat/ Líba Sběr vlněných a kaučukových odpadků. Zemský výbor požádal přípisem ze dne 22. srpna 1914, č c.k. zemskou školní radu, aby vzhledem ku mimořádným poměrům nynějším sprostila žactvo obecných a měšťanských škol českých na Moravě povinnosti návštěvy školy po čas, kdy potrvá sklizeň zemáků a řepy. Vojtěch Honza Sběr pro vdovský a sirotčí fond. Sběr pro fond na zaopatření prothes. /Studenti divadelní ve smutku, dostávají od Starých pák nářadí, nadále pracují/ Tereza Sběr kovů. Vojtěch Žáci zdejší školy sebrali 1 kg 80 dkg ostružinových listí na přípravu thé pro vojsko. Vojtěch 21. ledna 1916 nastoupil vojenskou službu mimojiné i Josef Lojka, zdejší správce školy. Honza Dne 3. září prohlížela komise od c.k. okresního hejtmanství do školy zařízený vodovod. /Vojtěch se loučí s dětmi, svlékne si sako, odloží rákosku a odejde/ Všichni CRRR! Gába Pneučiteli? /všichni se opět rozutečou, na scéně zůstává pouze Anna S./ Líba Zatímní správkyní školy byla ustanovena Jana Holbová, výpomocná učitelka z Budče. Anna S. Já jsem milovnice koťátek. Když mi byly dva roky, tak taji byla sláma nebo seno a tam byly koťata maličký. A já, jak byla malá, tak jsem s nima vždycky takhle třásla. A pak jsem je takhle vítězoslavně donesla ukázat mámě Já mám konečně koťátka! a oni byly mrtvý. Uškrcený. Honza Od 6. září 1916 ji vystřídal Jan Ježek, učitel z Šachu. /odejde/ 15

16 Líba I ten však 14. května 1917 narukoval, a místo něj nastoupil učitel Machatý z Řečice. Vyučováno tehdy bylo obdenně. / Studenti divadelní sami v hracím prostoru/ /píseň Jen dále se mnou pojď, stále zaznívají jména velkolhoteckých odvedených, Studenti divadelní zůstávají o samotě, snad se k nim snaží v těchto okamžicích přiblížit cizinci, kdo ví?, výčet jmen je utnut následujícími replikami/ Všichni země česká, domov můj, země česká, domov můj. /vstanou/ Líba Avšak v roce 1917, kdy se již válka chýlila ke konci CRRR! Tereza Byť ještě 26. září 1917 byly odebrány z obou kostelních věží zvony k válečným účelům. /všichni odběhnou, na scéně zůstává pouze Gába/ Líba - se, propuštěn od vojska, navrátil do Velké Lhoty dlouholetý správce školy zdejší: Gába Já jsem hodná. Já nevím, co dělaj ty druhý. Ze školy dom. A na pole. Nad Tatrů sa blýská, hromy divo bijú /znovu se objevuje Vojtěch jako učitel Josef Lojka, ostatní učitelé se navrací též/ Vojtěch Josef Lojka. 5. ZAČÁTEK 2. SVĚTOVÉ VÁLKY, PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA 1938 Všichni CRRR! Cizinci Josef Lojka. Staré páky O dvacet let později. Gába Pneučiteli! Vojtěch V řad nastoupit! /pomáhá mu opět se ustrojit do učitelského/ /Studenti divadelní se rozpočítávají a utvářejí zástup, když jsou seřazeni, vyrážejí za zpěvu písně Jdou vojáci, jdou / Staré páky A přišel rok Ahoj, my jsme rok /Tereza začne se Studenty divadelním zpívat československou národní hymnu, Honza rozdává Studentům divadelním i Cizincům vlaječky/ Honza Dne 7. Března 1938 žactvo se zúčastnilo filmového představení Prodané nevěsty, promítaného v rámci oslav 20. výročí republiky. /Studenti divadelní usednou, jsou v kině, následuje píseň Proč bychom se netěšili / Natálie Dne 9. února byla s Ukrajinou podepsána mírová smlouva a 2. března byla podepsána mírová smlouva s Ruskem. Všichni Proč bychom se netěšili, proč bychom se netěšili, Honza Dne 28. října ujmul se Národní výbor správy československého státu a dne 14. listopadu prohlášena Československá republika. Národní shromáždění prohlásilo presidentem republiky dr. Tomáše Masaryka. když nám pánbůh zdraví dá? Kdož z nás ví, zda pouť budoucí vesele tak uhlídá? Líba Příchod presidenta naší československé republiky, Dr. Tomáše Masaryka, do Prahy byl dne 18. prosince oslaven promluvou správce školy žákům. 19. prosince ozdobena škola praporem. A kdo ženat, která vdaná, rozžehnej se s radovánky! Žena doma hospodaří, 16

17 muž se uklídá za džbánky. Ouvej, ouvej! Konec radosti! Hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti. /pasáž zlosti, mrzutosti je neustále opakována v podkresu v následující scéně/ Vojtěch Natálie David Začíná se opět psát kronika na místě, kde byla v roce 1940 přerušena nacistickým tlakem, který nepřipouštěl volného slova a svobody mínění. Poslyšte historii prvních dní naší opět nabyté svobody! Dne 5. května 1945 v 6 hodin odpoledne přišla zvěst, že začal v Praze boj. Ihned byly vyvěšeny československé prapory, zapjat proud a všude se poslouchal rozhlas. Natálie Školní rok byl zahájen ve čtvrtek 1. září školní slavností. Po proslovu řídícího učitele Rudolfa Kratochvíla, který do funkce nastoupil právě tento den, zapěli žáci státní hymnu a rozešli se domů. Máňa Anna S. V neděli ráno 6. května projelo obcí gestapo a nařídilo: Ihned schovat československé prapory! Líba 14. září 1938 byla vykonána ve třídě smuteční slavnost na paměť výročí smrti pana presidenta Osvoboditele Tomáše Garriguea Masaryka. Máňa Tak jsme je stáhli Honza 29. září 1938 byla přijmuta Mnichovská dohoda. Studenti d. - ale za hodinu vlály opět a již nepřestaly! Vojtěch 15. března 1939 byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. David V noci z 8. na 9. května nikdo v obci nespal. Projelo tu asi 30 aut, 10 děl a 10 tanků prchající německé armády. Tereza Zima byla příliš studená, bylo spotřebováno mnoho paliva a nebylo ke koupi. Také v obytných domech se nedostávalo uhlí a lidé vytrpěli dosti zimy. Školní docházka byla slabá. Gába Dne 10. května projížděla obcí Rudá armáda, všude radostně vítaná. Rudoarmějcům bylo podáno občerstvení. Já jsem jim podala občerstvení. Natálie Dne 15. března 1940 oslavily školy výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava jednotným proslovem. Vojtěch Vyučování bylo zahájeno 28. května, v den 61. narozenin pana presidenta dr. Eduarda Beneše. Bylo vzpomenuto jeho významu pro opětné nabytí svobody. /všichni velice neochotně zdvihnou pravici/ Anna S. /v záchvatu smíchu/ Všichni CRRR! My jsme je učili, ty německý zajatce, my jako děti jsme je učili česky... A tak jsme jim říkali, říkejte: tři švestky, zralý, tři nezralý. A von mně říká: /všichni odbíhají/ David Tři švestky srály a tři nesrály! 6. OSVOBOZENÍ /na scénu vbíhá David a zapaluje světlice, Tereza spolu s ostatními píseň Nebe na zemi v podkresu po celou dobu trvání scény, všichni, včetně Cizinců, tančí, ti zvou k tanci i publikum a tančí i s ním/ David Jsem jednou našel ty světlice... Normálně ruční... A tak jsem s tím machroval všude po vesnici. Všichni CRRR! /všichni odběhnou/ 17

18 7. ROK 1948 VÍTĚZNÝ ÚNOR /na scénu přichází Líba v roli velice podnapilého Klementa Gotwalda držícího v ruce srp a kladivo/ nějak zlikviduju, nebo to prostě přivedu, aby to taky mělo ňákou ourodu. A když jsem pěkně začal učit, tak jsem jako první ošetřoval vlaštovičky, nechal je vodletět, no a když vodletěly, tak jsem si říkal výborný. Líba Právě jsem se vrátil z Hradu od prezidenta republiky /Studenti divadelní přestanou cvičit/ Natálie Dne 25. února 1948 vyhrála ve volbách Komunistická strana Československa v čele s Klementem Gotwaldem, který se 14. června téhož roku stal prvním českým lidově-demokratickým prezidentem. /píseň Na našom dvoře, při níž všichni Studenti divadelní RADOSTNĚ pracují využívají již jednou rozdané nářadí, mělo by to zde být tak rozjuchané, až to bude úplně blbé možná snad i v kontrastu k dosavadním oslavám, které jsme doposud předváděli tato by měla působit falešně/ Líba /hvízdne na píšťalku, všichni z práce nastoupí na hodinu tělocviku, spartakiáda/ Á raz, á dva, á tři, á čtyři Staré páky Cizinci Staré páky Gába 1. září 1956 do Velké Lhoty nastupuje nový učitel. Pan František Havlík. František Havlík. A zůstal zde ne 10 nebo 20, ale celých 30 let. A jaké že bylo to třicetileté učitelování pana Františka Havlíka? Sím, sím, obyvatelé Velké Lhoty, s nimiž jsme vedli rozhovory v dubnu a květnu tohoto roku, říkají: Ten teda naučil děti. To byl výbornej učitel. A to neexistovalo, aby takhle děti lítaly třeba do jedenácti po venku. Von řekl: v tolik a tolik budete doma, nechci vás nikoho vidět. Protože von bydlel tady, co je hospoda a děti jste venku neuviděli. /stále pokračuje v podkresu následujícího dialogu/ David No, Havlík učil moji ženu, proto je taková chytrá. Vojtěch Já jsem přišel z vojny a nastoupil jsem na rok do pohraničí. Líbilo se mi tam, ale moje nastávající řekla: Do pohraničí mě nedostaneš! Tak jsem potkal svýho známýho jednoho Máňa To já jsem ho nikdy neviděla rozzlobenýho jako. Honza Heleď se, bude Velká Lhota volná. Jindra Nováků jde pryč, tomu se tam nelíbí. Jeď se tam na to podívat, kdybys chtěl, tak tě tam dám. David No a tam na poli když byl traktor někde u stohu, tak jsme vzali klíče, všichni věděli, kde jsou, ne, nastartovali jsme a Havlík: Vojtěch No tak já na to jako k tomu svolnej byl. Měl jsem takovou starou jawku no a jel jsem se tam podívat. A tak jsem tam přijel. No. Vojtěch Kluci, s tím traktorem jste jezdili naposledy. David My? My jsme jezdili s traktorem? Honza Jó, budeš to tu mít dobrý, já jsem tu byl deset let. Když to tu deset let vydržíš, budeš dobrej. No tak, tak se poď podívat. Vojtěch Nelžete, Kořínek vás viděl dalekohledem! Vojtěch Tak školička v pěknym místě, školní zahrada kolem Takový kopřivy, nelžu vám, takový kopřivy jsem v životě neviděl, jaký byly tam. Tam nešlo jít, ještě nikdy jsem se nespálil kopřivama v obličeji. Votevřu dveře, rozsvítím, tam myši, a jak si hrály krásně! To jsem v životě neviděl. Jana Anna K. Jo, byl takovej klidnej vesnickej učitel, to von říkal určitě vo sobě, ne? Učil výborně, děti měly všechno a když šly do měšťanky do Studený nebo do Dačic, tak učitelé tam říkali, že nejvíce umějí děti ze Lhoty. Honza No to víš, já to takhle zamkl a tam sem nechodil, ani nevím, co se tam dělo. Tak a teď se poď podívat do třetí místnosti. Anna S. Havlík byl výbornej učitel. Do dneška dcery, teď je jim už přes padesát let, když ho viděj, tak už vod dálky ho zdravěj. Vojtěch Tak to mi nechce nikdo věřit. Tam vod stropu visel zbytek lustru, na kterym bylo vlaštovčí hnízdo. Vlaštovky v září do vodletu málem, ještě tam byly. No tak jsem si řek, že tohle Všichni CRRR! 18

19 /všichni odběhnou, na scéně pouze Jana s Davidem, který jí něco maluje na zadek/ Líba Strávil zde na den přesně 30 let a vychoval několik desítek žáků, z nichž někteří se na této návsi nacházejí právě teď. Jana Já jsem si tady s Davidem jednou hrála na louce a on mi namaloval traktůrek na prdýlku. A pak mi maminka drhla tu prdýlku a ptala se mě: Co to tam máš? Mně tam David namaloval traktůrek! No, a dneska by se mi tam vešel i valník. Tereza A kolik jich tady tak máš, kantore? Líba Rok Přišla akce rušíme školy na venkově. Zrušili Brandlín a přibylo nám asi jedenáct dětí. Vojtěch /do diváků/ No tak, študenti, přihlaste se! Tereza Zrušili Řečici tak jsme taky dostali ty děti. Tereza Takže tak! Natálie Staré páky A velkolhotecká škola začínala být pro tolik a tolik žactva příliš malá. V hospodě. 9. ZÁVĚR /Staré páky vyvolávají postupně jednotlivé Studenty divadelní, kteří by právě teď měli absolvovat zkoušku z velkolhotství / Vojtěch Co dybychom se pustili do stavby nový školy? Staré páky A nyní závěrečná zkouška na téma Velká Lhota! Natálie Honza Jo, všichni jsme pro, kantore! Hele, kantore, udělej to na sobotu a my přijdem a my ti tam helfnem. /Studenti divadelní, resp. jejich představitelé, odpovídají každý po svém a sám za sebe, Staré páky se poté vždy dotazují publika, zda dotyčný postoupil či nepostoupil, takto se prostřídají všichni Studenti divadelní/ Líba Vojtěch Honza Hele, kantore, taková akce teď je peníze do škol. Možná, že bysme byli úspěšní, kdybysme se vo to pokusili! No, to byla akce Zet, kdy vlastně státní peníze se musely vyrovnat dobrovolnickou prací. To znamená, že když nám dali sto tisíc, tak jsme prostě museli vykázat sto tisíc dobrovolně odpracovanejch brigádnickejch hodin. No z tý vsi skutečně podpora byla veliká. To byly houfy lidí, co nastupovali na takový ty přípravný práce. Výkopový práce. A tak se to pěkně stavělo. /Studenti divadelní přeskládají židle/ No a večír byla postavená. Roku 1972 se velkolhotecká škola, dosud stojící poblíž takzvaného dolního kostela, přemístila na spodní konec vsi. Tereza /k publiku/ A teď si vyzkoušíme i vás. My jsme vás tu loni učili jednu takovou písničku. A tu si teď společně zazpíváme. /zpěv písně Horo, horo i s publikem/ Všichni A to je pro dnešek vše, děkujeme za pozornost a v roce 2014 nashle /přeruší je Cizinci, kteří vtrhávají do hracího prostoru a také si chtějí zazpívat píseň Horo, horo, společný zpěv/ Všichni Konec. KONEC Natálie Pan učitel František Havlík učil ve Velké Lhotě až do roku

20 Příloha č. 2: Velkolhotecká škola aneb Kterak cizinci Velkou Lhotu poznávali, studenti divadelní jim to překládali, zkušení divadelníci, ty staré páky, jim k tomu přitakávali a velkolhotečtí obyvatelé mnohé očekávali (fotografie) Obrázek 1: Náves a její okolí byly ověšeny výňatky ze školních velkolhoteckých kronik a fotografiemi pořízenými během jednotlivých výjezdů Obrázek 3: Studenti divadelní (na stole) a Staré páky herecké velkolhotecké (sedící) se po roce vítají s diváky Obrázek 2: Ana Elisa Martínez Balmori před začátkem inscenace jako správná studentka provádí výzkum Obrázek 4: Tereza Koláčková opět dotvářející hudební stránku inscenace hrou na akordeon 20