obsah Prolog... 7 Deník první Deník druhý Deník třetí Deník čtvrtý

Transkript

1 obsah Foto: Jan Šilpoch Prolog... 7 Deník první Deník druhý Deník třetí Deník čtvrtý Deník pátý Deník šestý 1989 leden červen Deník sedmý 1989 červen listopad Post scriptum Epilog Literatura Seznam použitých zkratek Poděkování Na výslovné přání autora byly jazykové korektury provedeny podle akademického vydání Pravidel českého pravopisu z šedesátých let.

2 poděkování Dorotei, Juditě, Marii a všem, kteří neztrácejí naději. Speciální poděkování paní učitelce Anně Linkové z Dolního Dvora v Podkrkonoší, Miloši Zapletalovi, Miroslavu Nevrlému, Jaroslavu Ladovi, Dušanu Šoltysovi, Antonínu Sedláčkovi, Aloisi Holasovi, Aleši Jaluškovi, Pavlu Šamšulovi, Iljovi Bojanovskému, Jaroslavu Krejčímu, Miroslavu Macháčkovi, Karlu Krylovi, spolužákům z Akademie musických umění a především mým rodičům.

3 prolog S touto knihou jsem začal v polovině devadesátých let. Měnila se mi pod rukama. Bylo to stejné, jako když sochař přistoupí k bloku kamene. Má jasnou představu, co bude na konci jeho díla. Ale kámen si řekne své. Mělo to být pouhé svědectví. Později jsem pochopil, že čas hraje se mnou. Chvílemi jsem se nechal vést, přemýšlel. Během komunistické diktatury bylo ve zinscenovaných politických procesech nevinně odsouzeno 264 tisíc československých občanů. 248 jich bylo odsouzeno k smrti a popraveno. Odhaduje se, že až 8 tisíc lidí zemřelo v komunistických věznicích a táborech nucených prací. Minimálně 240 tisíc Čechoslováků uteklo před komunistickou diktaturou do zahraničí. Šlo o elitu národa. 220 občanů bylo zastřeleno na hranicích. 100 dalších se seškvařilo na elektrických drátech tzv. železné opony. Za okupace 1968 a při demonstracích roku 1969 bylo zabito 113 lidí. V komunistických kriminálech zemřely desítky novorozených i nenarozených dětí. Během vlády proletariátu se z politických důvodů zavíraly i těhotné ženy a jejich děti byly nežádoucí. Fyzicky a psychicky bylo zlikvidováno na 2 tisíce rodin sedláků, grunty byly zabrány a zplundrovány, zdecimované rodiny násilně vystěhovány, většinou do pohraničí. Komunisté popravovali a vraždili kněží, majetek církví a řádů byl rozkraden, věřící byli pronásledováni. Komunisté měli na svědomí únosy a vraždy politických oponentů doma i v zahraničí. V sedmdesátých a osmdesátých letech komunisté podporovali mezinárodní terorismus s cílem destabilisovat západní demokratické země. Za jejich vlády platil zákaz výkonu povolání pro politické odpůrce. Zákaz přístupu k vyššímu vzdělání pro jejich rodiny. Zákaz svobody projevu, shromažďování, cestování. Zákaz výkonu pasivního volebního práva možnosti nechat se volit. Zákaz jakýchkoliv politických aktivit. 7

4 Na počátku psaní tohoto deníku jsem se necítil jako oběť. Já ani mí nejbližší jsme netrpěli v komunistických kriminálech, nikoho z nás nezabili, nevyhnali do exilu. Nejsem žádná oběť, říkal jsem si v duchu s trochou hrdosti. Dopsal jsem poslední řádky a všechno je jinak. Po roce 1948 nás komunisté, patnáctimilionový stát, odřízli od okolního světa. Více než čtyřicet let jsme vyrůstali v neprodyšném skleníku jako součást hrůzného, nelidského experimentu. Hlavy nám vymývali každodenní komunistickou propagandou a neměli jsme přístup k jiným informacím. Nebyly počítače, neexistoval internet. Nesměli jsme cestovat. Netušili jsme, co se děje v normálním, demokratickém světě. Po čtyřicet let byla veškerá média censurována. Školy, university, byly očištěny od demokraticky smýšlejících kantorů a odříznuty od světové akademické obce. Nepotkali jste tu prakticky jediného přednášejícího ze západního světa. Neexistovala západní studijní literatura. Rušili západní rozhlasové stanice, a to i ty hudební. Zabavovali západní noviny a časopisy. Censurovali domácí i světovou literaturu, film, výtvarné umění, hudbu, divadlo. Absolutní, totální isolace. Dokážete si to představit? Uvědomil jsem si, že jsme oběťmi všichni. Naše generace, ale i ty, které jdou za námi. O těch starších ani nemluvě. Za čtyřicet let komunisté zruinovali zemi ekonomicky, ekologicky, morálně. To poslední je snad nejhorší. Vyvraždili a vyhnali elitu. Co nestihli nacisté, dokončili komunisté. Jak může vypadat země bez elity? Za čtyřicet let zničili legislativu, právní systém, právní stát. Stačili zlikvidovat i ona nepsaná pravidla, kterými se po staletí řídí každá zdravá společnost, aniž by si je musela dávat do zákonů. Vygumovali z našich hlav to, čemu se říká právní myšlení. Potřeli veškerou přirozenou soutěživost potřebnou k rozvoji osobností i národů. Odnaučili nás zodpovědnosti za naše životy, za naše rozhodování. Všechno naplánovali za nás a všechno věděli lépe. Abychom vůbec přežili, naučili nás podvádět. Dokonce i sebe sama. Lež se stala obecnou normou. Roku 1989 jsme chtěli svobodu a demokracii, toužili jsme po ní, ale co to vlastně je, jsme za čtyřicet let zapomněli. Když nás pak z té klece pustili, neuměli jsme se na svobodě pohybovat. Část národa to nezvládá ani po dvaceti letech a nezvládne to už asi nikdy. Je mi líto prostých, utlačovaných a upřímných lidí, kteří v poválečných letech uvěřili snu o spravedlivé společnosti. Komunisté zneužili jejich bídy, aby nastolili řád krutější a nelidštější, než byl ten předchozí. Komunisté nejsou a nikdy nemohli být demokraty, stejně jako jimi nikdy nebyli fašisté a nacisté. Jako nikdo, kdo je ve jménu své pravdy schopen vraždit. Proto nemám rád komunisty. Proto jsem přesvědčen o tom, že musejí být souzeni a odsouzeni. Nevinných obětí celosvětového komunismu je kolem sta milionů. (Odhady oscilují mezi 80 až 160 miliony.) Představte si za tím anonymním, suchým číslem jednotlivé osudy. Sebe. Své blízké. Spolužáky. Učitele. Strýce. Bratra. 8

5 Kdybychom započítali i rodiny a přátele těch sta milionů, dostaneme se k číslu, které si nikdo z nás už nedokáže představit. To je taková hrůza, tolik lidského neštěstí, že to prostě rozum není s to uchopit. V roce 1989 jsme dostali šanci. Máme se relativně dobře. Jsme součástí otevřeného světa, mladí lidé vyrůstají v jakés takés demokracii, cestují, studují v zahraničí, komunikují v několika jazycích a otevírají si tak brány do dalších kultur a světů. Přesto nemám dobrý pocit. Oni jsou příliš mladí a my příliš zaměstnáni sami sebou. Západní demokracie příliš naivní a naše východoevropské elity nevyspělé a selhávající. Tam na východě už zase bručí báťuška medvěd. Je dobré zabývat se tím, odkud, kam a proč míří. Je dobré se zabývat dějinami. Je dobré vědět, co a proč je komunismus. I ten s předponou post. Pořád totiž zůstává komunismem. Bůh nám žehnej. Za zločiny spáchané během čtyřicetileté komunistické totality bylo v českých zemích obviněno 173 osob. Z toho 74 osoby byly obžalovány a souzeny. 8 pachatelů trestných činů bylo pravomocně odsouzeno k nepodmíněným trestům. 22 osob vyvázlo s podmínkou. (citované údaje jsou z roku 2009) 9