NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI V DĚJINÁCH SHELLEY KLEIN

Transkript

1 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI V DĚJINÁCH SHELLEY KLEIN

2 Copyright Michael 0'Mara Books Ltd, 2005 Translation Jan Mrlík, 2006 Copyright ALPRESS, s. r. o. Všechna práva vyhrazena. Žádnou část knihy není dovoleno užít nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnoceni. Z anglického originálu The Most Evil Secret Societies In History přeložil Jan Mrlík Redakční úprava Eva Mikolášková Grafická úprava obálky Tomáš Řízek Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek, 2006 shop alpress.cz Tisk a knihařské zpracování Centa, spol. s r. o. r Vídeňská 113, Brno Vydání první OBSAH Úvod 7 ILUMINÁTI Zakladatelé nového světového pořádku 15 ARGENTEUM ASTRUM Orgie na Sicílii 34 SPOLEČNOST THULE Předchůdci nacismu 54 MUTI Rituální oběť v Londýně 73 TONGY Spolky ve znamení draka 89 KU-KLUX-KLAN Neviditelná říše 107 ŘÁD CHRÁMU SLUNCE Zkouška ohněm 127 ASASlNOVÉ První teroristé v dějinách 145 MAU-MAU Vzpoura Afričanů 163 ÓM ŠINRIKJÓ Sekta nejvyšší pravdy" 182

3 ODESSA Úniková cesta nacistů 201 KOLEKTIV SOCIALISTICKÝCH PACIENTŮ Sanatorium vedené šílenci 222 THUGOVÉ Uctívači Kálí 242 CAMORRA Stín nad Neapolí 261 SPOLEK PEKELNÉHO OHNĚ Démonismus, smilstvo a politika 281 Zdroje ilustrací 301 ÚVOD Od dob, kdy se člověk dokázal poprvé domluvit s jiným člověkem, vytvářet společenskou hierarchii a organizovat vzájemně prospěšná shromáždění, jej také zřejmě fascinuje vytváření a existence tajných společností. Většina z nich jsou (a vždycky byly) organizace zcela neškodné, skupinky stejně smýšlejících jedinců, které sjednocuje společný cíl. Do této kategorie spadají pánské večerní kluby či univerzitní bratrstva, které přitahují nanejvýš jedince mající zájem o určité elitní postavení Či podivné a tajemné víry. Jiné organizace naopak nejsou zdaleka tak nevinné, jejich program skrývá daleko hrozivější náplň a vyžadují krvavé přísahy, naprosté podřízení osobního života svých členů pravidlům kultu a jejich podrobení despotickému vůdci, V tomto souboru jsem se pokusila shromáždit údaje o několika takových utajovaných a stínových skupinách - organizacích, které působily po celém světě v končinách tak různorodých, jako jsou Japonsko, Amerika, Keňa, Německo, Anglie, Švýcarsko a Itálie. Když přijde řeč na tajné společnosti, často se brzy zjistí, že tyto organizace spadají do zřetelně odlišných kategorií. Platí to i o skupinách popisovaných v této knize. Existuje zásadní rozdíl mezi společnostmi zabývajícími se politickými cíli (jako Kolektiv socialistických pacientů, Mau-Mau, Odessa či asasínové) a organizacemi posledního soudu", k nimž náleží Óm Šinrikjó nebo řád Chrámu slunce. Podobně Ku-klux-klan, jehož hlavním cílem bylo a bohužel stále je prosazování ostře rasistických myšlenek, je možno do

4 určité míry přiřadit ke společnosti Thule {protože obě skupiny vycházely z víry v dokonalou nadřazenou rasu), zatímco tongy či Camorra patří do oddílu s obecným označením skupiny organizovaného zločinu". Co ale s takovými společnostmi, jako byl například Spolek pekelného ohně? Jak zapadají do celkového obrazu a do jaké kategorie vlastně náleží? V řadě ohledů stojí Spolek pekelného ohně mimo soubor popisovaný v této knize, protože představuje nejmenší" zlo. Vznikl v Anglii v osmnáctém století jako skupina velice vlivných mužů, kteří se rádi míchali do politiky, ale jejich hlavní životní náplní bylo rozmanité hýření; v porovnání prakticky se všemi ostatními tajnými společnostmi uvedenými v tomto díle šlo o společnost relativně neškodnou. Ovšem Spolek pekelného ohně velmi zřetelně ilustruje zdánlivě neukojitelnou touhu lidí vytvářet stav my proti ostatním" tím, že se zorganizuje skupina, k níž může náležet pouze nevelký počet vybraných jedinců. To je zcela nepochybně ústřední princip všech tajných společností. Argenteum Astrum - tajnůstkářská organizace Aleistera Crowleye -je toho dalším zářným příkladem. Byl to spolek poněkud nechutný, nepokrytě elitářský a hraničící s Šílenstvím, ale ve skutečnosti dokládal tužbu některých jedinců, aby byli považováni za cosi zvláštního" a odlišného od masy ostatních lidí, za něco lepšího, než jsou ostatní. Čím neproniknutelnější je učení takové skupiny, čím obskurněj-ší a bizarnější jsou její iniciační rituály, tím přitažlivější se Členství v takové organizaci jeví těm, kteří touží uspokojit své podivné libůstky. Tato myšlenka může naznačovat odpověď na otázku, proč kulty jako Óm Šinrikjó (jehož iniciační rituály jsou extrémně bizarní) nebo řád Chrámu slunce přitahují tak značný počet vyznavačů. Učení těchto dvou skupin se stává pro jejich členy náboženstvím a prostředkem k tomu, aby nakonec dosáhli nesmrtelnosti. Obdobné zjištění platí i pro asasíny (hašišíny), kteří byli přesvědčeni o tom, že za splnění svého vražedného poslání budou odměněni věčnými rajskými rozkošemi. Je možné nalézt určitou paralelu mezi tímto dávným kultem a dnešními sebevražednými atentátníky, i když cílem asasínů bylo usmrtit pouze konkrétní osobu určenou jako cíl, aniž by ublížili nevinným přihlížejícím, což se naprosto nedá říci o současných teroristech. Indičtí Thugové, jejichž celý kult byl (alespoň zpočátku) vybudován na myšlence dosažení věčné slávy tím, že obětují nevinné pocestné bohyni Kálí, také posléze ustoupili od náboženských aspektů svého učení a preferovali jim osobně prospěšnější cíle - olupovali své oběti k vlastnímu obohacení. Při studiu tajných společností se opakovaně objevuje motiv osobního prospěchu, ať v podobě rádoby mesiášského postavení (jak tomu bylo v případě Aleistera Crowleye) nebo především peněžních zisků, jako například u Šókó Asahary, vůdce sekty Óm Šinrikjó. Do této kategorie je také možno zahrnout organizaci Odessa, protože původně byla vytvořena k tomu, aby pomáhala nacistickým válečným zločincům po skončení druhé" světové války, i když zřejmě nefungovala tak romanticky", jak naznačuje romanopisec Frederick Forsyth v knize Spis Odessa, nicméně šlo o organizaci velmi úspěšnou, které se podařilo pomoci několika vysokým nacistickým důstojníkům k útěku před katovou oprátkou. K vytvoření tajné společnosti mohou vést i další důvody přinášející lidem osobní prospěch, jako například sebeobrana, ale při zkoumání těchto organizací brzy vyjde najevo, že významným zájmem takových skupin, jako byla například Odessa, je ještě cosi dalšího - snaha podporovat všeobecnou posedlost konspiračními teoriemi. Když existovala taková organizace jako Odessa, tak nepochybně budou ještě stále působit jiné společnosti, které svými zločinnými intrikami ovlivňují světovou politiku - proč ne?

5 V tomto ohledu zřejmě není na celém světě druhá tajná společnost, která by přitahovala takovou pozornost jako ilu-mináti. Většině lidí byla zcela neznámá, dokud v roce 2000 nevyšel román Dana Browna Angels and Demons (Andělé a démoni, Česky vydáno v roce 2003, pozn. překl.); od doby, kdy se tato kniha dostala na pulty knihkupců, dosáhl hlad veřejnosti po informacích o této velmi ezoterické tajné organizaci monumentálních rozměrů. Proč je tomu tak a co se vůbec skrývá za touto zvláštní skupinou, že vyvolala takovou neslýchanou reakci? Odpověď spočívá v konstatování, že Dan Brown je vynikající autor a vypravěč příběhů, přičemž jeho knížka Andělé a démoni vychází ze scénáře, který se zamlouvá naprosté většině z nás - malá skupinka lidí bojuje proti daleko početnější a neuvěřitelně mocné organizaci, v tomto případě proti katolické církvi. Tento model střetnutí Davida a Goliáše" je starý jako lidstvo samo; jeví se být jedním ze vzorců lidské psychiky a možná v nás všech Dan Brown svou knížkou uvolnil nějakou emocionální pojistku. Navíc Brown zahrál na strunu přesvědčení, které hluboko v sobě má uloženo asi každý, že totiž nic není takové, jak se zdá": že někde v pozadí světového dění působí nějaká zlovolná spiknutí a veřejnost je neustále klamána, obelhávána a konejšena do falešného pocitu bezpečí tím, že se jí říká všechno, jen ne pravda. Vezměme například Hitlerovu sebevraždu na konci druhé světové války nebo první přistání Člověka na Měsíci. O obou událostech se už napsaly miliony slov, která tvrdila, že ani jedna z těchto dvou událostí se ve skutečnosti nestala. Podle mnoha pravicově orientovaných konspiračních teorií bychom měli naopak věřit tomu. že Hitler je stále naživu a v poklidu si užívá někde v Jižní Americe; první přistání na Měsíci se podle mínění řady lidí naopak odehrálo pouze v televizním studiu, poté co byli Američané nuceni zrušit skutečny" let kvůli technickým problémům. Divokých, spletitých a poněkud praštěných konspiračních teorií je možné najít celou řadu. Fenomén iluminátů je prostým rozvinutím této myšlenky, protože sekta stejného jména sice existovala v osmnáctém století v Bavorsku a propagovala svržení zavedeného náboženství ve prospěch Nového světového pořádku (New World Order), přesto však neexistuje naprosto žádný důkaz o tom, že by se tato stará organizace v nynější době reformovala nebo že by ve svých plánech jakkoli uspěla. Naopak mezi skupiny, kterých bychom se měli bát a které se aktivně snaží pozměnit tvářnost politiky ve svých zemích, patří teroristické organizace jako například Kolektiv socialistických pacientů (který sympatizoval s celou Škálou dalších teroristických skupin, například německou Frakcí Rudé armády, americkou organizací Weather Underground nebo skupinou Černí panteři, abychom jmenovali alespoň některé). Jejich cíle možná byly z počátku idealistické, ale to, že se kvůli prosazení svých zájmů uchýlily k násilí, absolutně neguje jakýkoli pozitivní výsledek, kterého by snad mohly dosáhnout. Podobně o hnutí Mau-Mau by bylo možné tvrdit, že mělo legitimní důvod své existence v tajném odboji proti britskému koloniálnímu panování v Keni, ale jakmile se jeho členové chopili zbraní a zabíjeli nejen své bílé pány", nýbrž i velké množství svých černých krajanů, pozbyla tato organizace jakoukoli politickou kvalitu a změnila se ve společenství násilnických zločinců. Také společnosti jako byla Thule nebo je Ku-klux-klan prezentují daleko větší nebezpečí než spolky směřující k ovládnutí světa, jak je známe z příběhů o Jamesi Bondovi. Jak Thule. tak i KKK byly (a ve druhém případě ještě stále jsou) zákeřné organizace, jejichž učení bez stínu pochyby přitahuje miliony lidí na celém světě. V poněkud menší míře také společnost Camorra a ton-gy svou činností krutě postihly tisíce lidí, ačkoli se nehlá-

6 sily k žádnému nenávistnému náboženství ani nevyznávaly rasovou nadřazenost. Ovšem jak Camorra, tak tongy kolem své existence vybudovaly auru tajuplnosti, která veřejnost fascinovala do té míry, že si tyto organizace leckdo nebezpečně idealizoval. V tomto ohledu prodělala podobný vývoj i mafie, jejíž tajné operace inspirovaly tvůrce mnoha knih, filmů a dokumentů, které v nás povzbuzovaly vrozenou touhu dozvědět se něco, co bychom vědět neměli. Jinými slovy, přitažlivost tajných organizací pramení z neodolatelné touhy zjistit, co se skrývá za zavřenými Modro vousový mi dveřmi. Tím je rovněž možné vysvětlit, že se neustále najde dostatek lidí ochotných připojit se k některé z bizarních tajných společností. Není složité pochopit, proě se rasisté hlásí ke Ku-klux-klanu nebo levicoví gueriloví bojovníci toužili vstoupit do Kolektivu socialistických pacientů, ale jen obtížně se hledá vysvětlení, proě může někdo stát o příslušnost ke skupině tak zvláštní, jako je řád Chrámu slunce (Order of the Solar Temple). Je samozřejmě možné vycházet z představy, že tito jedinci jsou psychicky narušení a jde o ztracené duše hledající diivod pro další bytí, snadno /.manipulovatelné k tomu, aby se vzdaly celoživotních úspor ve prospěch tajné společnosti; i když tyto důvody mohou odpovídat pravdě, přece se najdou lidé, u nichž hraje při rozhodování o vstupu do sekty velmi významnou roli i zvědavost. Chtějí vědět, jak to vypadá na druhé straně dveří, zda jsou sliby sladkého života po smrti pravdivé a zda jejich životy nedostanou náhle nový rozměr. Jakmile však učiní první krok přes práh, je už většinou nemožné se od skupiny odtrhnout (vzhledem k vůdcům, kteří jsou silnými osobnostmi, a také se zřetelem k vymývání mozků, jehož se někdy vůdcové vůči příslušníkům svých sekt dopouštějí). Ti, kteří se přece chtějí pokusit uniknout, velmi často musí Čelit hrozbě smrti, nebo - jako v případě řádu Chrámu slunce - odstartují předem připravený proces, který vede k úmrtí řady dalších osob. Po masových sebevraždách" příslušníků Chrámu slunce švýcarská vláda vytvořila informační centrum zaměřené na náboženské kulty, kde se veřejnost může dozvědět pravdu o nebezpečích, která přináší vstup do podobné skupiny. Co se tedy dá dělat pro odvrácení lidí od toho, aby se zapojovali do takovýchto krutých, zvrácených a v mnoha případech i vražedných podniků? Odpověď je nesnadná. Kdekoli se lidé sdružují, vytvoří se čas od času nějaká tajná společnost; jinak řečeno, tak jako obyvatelé Londýna žijí jen pár desítek centimetrů od neviditelných potkanů, je stejně pravděpodobné, že ať žijete v kterékoli části světa, působí tam také nějaký tajný spolek a buď konspiruje proto, aby dosáhl svržení nějakého zapřísáhlého nepřítele, nebo plánuje jiný, stejně bizarní a násilný akt. SHELLEY KLEINOVA

7 15 ILUMINÁTI ZAKLADATELÉ NOVÉHO SVĚTOVÉHO POŘÁDKU Protože Weishaupt žil pod tyranií despoty a kněží, vědět, že je nezbytná opatrnost i při šíření informací a principů čisté morálky. To dodalo jeho názorům ovzduší tajuplnosti a bylo podkladem pro jeho vypovězení [...] Kdyby Weishaupt psal zde, kde v naší snaze přivést lidi k moudrosti a čestnosti není žádné utajování nutné, nenapadlo by ho vymýšlet k tomu účelu žádný tajný mechanismus. Thomas Jefferson Od doby, kdy Dan Brown publikoval románový bestseller Andělé a démoni, se ilumináti stali předmětem intenzivních spekulací jak u obecné veřejnosti, tak v médiích. Ve svém románu Brown čtenářům předkiádá spletitý scénář, v němž přísně utajovaná společnost, o které se předpokládalo, že již několik století neexistuje, znovu obnoví svou činnost, aby pokračovala v krvavém zápase proti katolické církvi. Ale do jaké míry je Brownem popsaná dějová zápletka založena na faktech? Existuje ještě dnes takováto skupina a je do dnešních časů akceschopná? Jakmile se člověk pustí do studia povahy a aktivit tajných společností, zanedlouho se jen velmi obtížně, pokud vůbec, dají rozlišit fakta od fikce, realita od staletí starých výmyslů a pravda od naprosté lži. Případ skupiny iluminátů není výjimkou, ba naopak, ze všech dostupných informací o té-

8 16 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI to skupině je velice složité poznat pravdu. Ilumináti přitahují velký zájem lidí, kteří se zajímají o všechny možné nové světové pořádky, globální konspirační teorie a stínové organizace, jež údajně řídí světové dění. Během staletí si označení ilumináti (Illuminati) přisvojilo několik skupin, které se holedbaly, že mají v držení gnostické texty nebo jiné, dokonce ještě mystičtější informace, které nejsou veřejně dostupné. První známý případ, kdy se označení ilumináti objevuje, pochází ze druhého století našeho letopočtu; tehdy se samozvaný prorok jménem Montanus, dříve vyznavač kultu bohyně Cybele (Kybele, Kybela apod.), přihlásil ke křesťanství. Poté zorganizoval skupinu, která stála v přímé opozici proti instituci ona! i zované církvi. Vedle kněžek Prisky (či Priscilly) a Maxilly byl nejvěhlasnějším konvertitou k Montanově sektě katolický apologeta Tertullianus. Výjimečné dary, kterými byl Montanus nadán, nejlépe vykreslil historik Eusebius ze čtvrtého století, který popsal, jak konvertité podstupovali všemožné náboženské prožitky včetně mluvy cizím jazykem" a navštívení apokalyptickými viděními: Jejich opozičnictvia nedávná hereze, která je oddělila od církve, povstaly z následujícího dění [...} čerstvý konvertita jménem Montanus, skrze svou neukojitelnou tužbu po vůdcovství, dal svému protivníkovi možnost, aby se mu postavil. A upadl do vytržení [...] jako by šílel a byl v extázi. zuřil a začal blábolit a vykřikovat podivné věci a proroctví proti zvykům, které se v církvi tradicí přenášely od samého počátku.' Mimo podobné blouznění však byla základem Monta-nova učení konstrukce konce světa", kterou mají v oblibě prakticky všechny sekty, o nichž se v této knize hovoří. Aby svým věrným pomohl pochopit předkládané apokalyptické vize, stanovil Montanus přísná morální pravidla, která museli respektovat. Jejích cílem bylo očistit duši křesťana a odradit ho od shromažďování hmotných statků. Tato forma ILUMINÁTI 17 osvícení (iluminismu) vytrvala několik století především v Malé Asii, postupně však odumírala, až konečně v devátém století zcela zanikla. Po iluminátech pak nebylo ani vidu ani slechu až do patnáctého a šestnáctého století, kdy se ve Španělsku objevila náboženská sekta, která sama sebe nazývala alumbrado (což lze zhruba přeložit jako ilumináti"). Alumbradové tvrdili, že jsou v přímém spojení s Duchem svatým a že veškeré vnější formy náboženského uctívání, například konání bohoslužeb, jsou zbytečné. Jednou zjejich nejranějších vůd-kyň, která bezvýhradně tyto poučky prosazovala, byla dcera nádeníka ze Salamanky známá jako La Beata de Piedrahi-ta. Prohlašovala, že vedla dlouhé rozhovory jak s Ježíšem, tak Pannou Marií, kterážto tvrzení přirozeně vyvolala zájem inkvizice. Jako zázrakem unikla smrti z rukou vyšetřovatelů, i když ostatní takové štěstí neměli. V Toledu byli vyznavači alumbradských idejí krutě bičováni a vězněni a inkvizice vydala dokonce tři samostatné edikty proti této náboženské skupině, publikované v letech 1568, 1574 a Právě v roce 1623 vzniklo ve Francii hnutí známé pod označením illuminés (podle některých autorů přišli jeho zakladatelé ze španělské Sevilly). V Pikardii se k této společnosti velmi rychle připojil značný počet přívrženců. Adam Weishaupt byl v roce 1775 jmenován profesorem přirozeného a kanonického práva ingolstadtské univerzity, o devět let později byl však z univerzity vyhozen, poté co zfonnoval skupinu řečenou Řád perfektibilistů, později známou pod označením Illuminati.

9 18 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI 0 povaze skupiny zvané illuminés, její věrouce a obřadech se vsak zachovalo velmi málo dokladů. Všeobecně se má za to, že Pierce Guérin, farář ze Saint-Georges de Roye, který založil vlastní organizaci zvanou gurjnetové, se i se svými věrnými připojil k illuminés v roce O více než sto let později se na jihu Francie objevila další skupina nazývající se illuminés; jestliže o pikardské sekte máme málo informací, pak o této prakticky žádné. Dostáváme se však k pravděpodobně nejznámější ze všech ilu-minátských společností, která vznikla v osmnáctém století v Bavorsku. Adam Weishaupt se narodil 6. února 1748 v Ingolstadtu a jako mladý hoch získal vzdělání u jezuitských mnichů, kteří ho vychovali nejen k mlčenlivosti, ale také k respektování hierarchické poslušnosti, která se v tovaryšstvu Ježíšovu vyžadovala. A přece navzdory svým blízkým vazbám na tento řád vyvolal u svých někdejších učitelů hněv. Když byl v roce 1775 jmenován profesorem občanského a kanonického práva ingolstadtské univerzity, nejenže projevoval nepatřičné sklony k liberálnímu, kosmopolitickému smýšlení, ale také zatracoval pobožnůstkářství a pověrčivé kněze". 2 Ne všichni se však obrátili proti němu, protože Weishaupt si zanedlouho vysloužil vynikající pověst jak mezi studenty, tak u profesorů a jeho učení oceňovaly i další univerzity. Možná právě tato podpora dodala Weishauptovi sebedůvěru a přivedla ho k myšlence, že by se mohl stát vůdcem nějaké vlivnější skupiny. 1. května 1776 Weishaupt za pomoci barona Adolpha von Kniggeho zformoval Řád perfektibilistů" (někdy uváděn též pod názvem Starobylí osvícení vizionáři bavorští" -pozn. překl.), který byl později znám pod označením Illu-minati. Je zajímavé, že podle tvrzení některých historiků se právě od tohoto data odvíjelo oslavování komunistického Prvního máje, ačkoli na podporu této teorie lze uvést jen ILUMINÁTI 19 velmi málo důkazů. Jisté však je ; že v roce 1777 byl Weishaupt vyzván, aby se připojil k zednářské lóži Theodor zum guten Rath (Lóže Theodor) působící v Mnichově. Pozvání přijal, ovšem většinu energie stále věnoval svým iluminá-tům, jejichž doktrínu tvořila kuriózní směsice islámského mysticismu, jezuitské duševní disciplíny a něco z učení svobodných zednářů, z nichž mnozí také horovali pro ideu osvícení". Nicméně Weishauptova skupina byla svébytným organismem s vlastní náplní činnosti a vlastními iniciativami. Za své poslání prohlašovala dodržování přísného morálního kodexu, ěímž chtěla vytvořit společnost lidí dost silnou k tomu, aby mohla čelit silám zla. Přestože Weishauptovo hnutí bylo zcela oddělené od společnosti svobodných zednářů, vznikl ve vztahu k iluminá-tům apokryfní příběh, podle něhož prý kurýra jménem Lanz, který se k iluminátům připojil teprve nedávno, zasáhl blesk ve chvíli, kdy nesl balík s nejdůležitějšími Weishauptový-mi dokumenty. Lanz na místě zemřel, a když úřady objevily jeho tělo, našly u něho také Weishauptovy listiny, které údajně odhalily přímé spojení mezi jeho organizací a svobodnými zednáři. Možná právě proto se v románu Dana Browna objevuje jako základní premisa příběh o tom, jak v šestnáctém století ilumináti (o nichž Robert Langdon věří, že už v té době působili v Itálii), byli vyhnáni z Říma a přijali je bavorští svobodní zednáři; těch pak ilumináti využili jako zástěrky pro své vlastní aktivity, takže dovedně vytvořili tajnou společnost uvnitř již existující tajné společnosti. Poté se zaměřili na Spojené státy, opět využívajíce svobodných zednářů jako krytí k tomu, aby na americké půdě mohli založit své vlastní útočiště. Langdon říká: Ilumináti využili své infiltrace a pomáhali zakládat banky, univerzity a průmyslové podniky, kterými financovali své úsilí za dosažení konečného cíle [...] Vytvoření jediného sjednoceného světového státu -jakéhosi světského Nového řádu světa." 3

10 20 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI To je úžasná představa a lze na ní názorně ilustrovat, jak chytře Brown splétá příběh svého vyprávění, avšak existuje jen málo důkazů, které by jeho představy podporovaly. Pokud jde o příběh kurýra Lanze, většina historiků vcelku nepochybuje o tom, že jde spíš o pomluvu vymyšlenou protizednářsky zaměřenými spisovateli či projezuitskými skupinami, jež stály v opozici proti Weishauptovi a jeho novému pořádku. Ve Weishauptově učení bylo koneckonců jen nemnoho postulátů, které by se mohly zamlouvat většině nábožensky založených lidí. Vezměme jako příklad analýzu jeho metod a s tím spojených otázek, jak byla vypracována na počátku devatenáctého století: Jeho plán se jeví jako dobře propočítaný, mířící ne tak ke sjednocení osob podobného smýšlení do jedné společnosti, jako spíše ke svádění těch, kteří zastávají opačné náhledy, a to nejdovednějšími a nejohavnějšími způsoby, takže by postupně z jejich mysli byly vykořeněny všechny morální a nábožné úvahy. Právě především z toho důvodu jeho svůdnický plán vyžaduje pozornost lidstva, neboť obsahuje tajnou, úskočnou politiku, k níž agenti frakcionářství a nevěrnosti vedou své stoupence, ale stále před nimi skrývají své skutečné úmysly, dokud jim natrvalo nezanesou do hlav zmatek bludných představ neboje nenavedou do léčky, Z níž není úniku. 4 Kolem roku 1780 ilumináli nabyli již značné síly, jak se dozvíme z poznámek jejich spoluzakladatele Knigge-ho, který píše, že skupina přijala do svých řad přibližně na dva tisíce členů z celé Evropy. Weishaupt byl nadšený. Jeho poslání spočívající v osvícení myslí" jeho následovníků cestou rozumových argumentů se skutečně dařilo realizovat a zdálo se, že ilumináti naplňují ideály nadcházející doby osvícenské, protože radikální myslitelé jako Voltaire či Jean Jacques Rousseau výmluvně obhajovali vedle jiných teorií také představu, že náboženství by mělo být rozumné", aby ILUMINÁTI 21 vedlo své vyznavače k takovému chování, jež bude v přísném souladu s pravidly morálky. Weishaupt ovšem žil v Bavorsku, jež bylo v polovině osmnáctého století velice konzervativním, sebestřed-ným státem, v němž vládla římskokatolická církev; ta se na radikální racionalismus weishauptovského typu nedívala právě laskavě, zejména ne na jeho argumenty, že by měly být odstraněny instituty národů a církví a opuštěny velmi silně iiistitucionalizované ideje, jako jsou vlastnictví nebo manželství. Výsledkem bylo, že ilumináti byli označeni za odbojnou organizaci a v roce 1784 bavorská vláda jejich společnost postavila mimo zákon. Následně Weishaupt pozbyl své místo na ingolstadtské univerzitě a uprchl z Bavorska do Gothy, kde nalezl azyl. Navzdory očividnému zhroucení společnosti iluminá-tů víme dnes o této skupině víc, než by se dalo čekat, a to díky bohatému proudu antiiluminátské literatury, kterou publikovali autoři stojící v opozici proti víře této skupiny. Z masy těchto děl se vymykají především dvě knihy: Proofs ofa Conspiracy Against AU the Religions and Governments of Europe (Důkazy o spiknutí proti všem náboženstvím a vládám Evropy) publikovaná v Irsku v roce 1797, jejímž autorem byl John Robison, profesor edinburské univerzity, a dílo abbé Augustina Barruela Memoirs illustrating the History of Jacobinism. (Zápisky ilustrující dějiny jako-binismu) vydané rovněž v roce 1797, čtyřdílná práce, která obsahuje několik barvitých konspiračních teorií, jež se týkají nejen iluminátů, ale také svobodných zednářů, templářů a rosekruciánů. Každá z těchto sekt podle autora směřuje ke svržení nejen náboženství, nýbrž i všech politických institucí a vlád. Ze čtyř dílů Barruelovy knihy jsou první dva zasvěceny odhalení toho, jak francouzští i další evropští filozofové vedou tažení proti křesťanství - hovoří se tam mimo jiných

11 22 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI o Voltairovi, Diderotovi a Rousseauovi. Třetí díl pojednává o iluminátech, zejména o tom, jak Weishaupt rekrutoval několik francouzských, německých a jiných evropských zednářských vůdců do své nové společnosti, aby tak sjednotil všechny existující frakce pod všeobecné iluminátské vedení. Ve čtvrtém díle Barruel obviňuje ilumináty, že to byli právě oni, kdo ve skutečnosti vyvolal Francouzskou revoluci (1789), což byla událost, z níž se podle jeho tvrzení Francie neměla už nikdy úplně vzpamatovat. Obe zmíněné knihy, jak Barruelova, tak Robisonova, po svém vydání vyvolaly silný ohlas a obvinění v nich obsažená ještě po desítkách let brali zcela vážně i čelní státníci. Například George Washington, americký prezident, prý dospěl na tomto základě k závěru, že ilumináti ohrožují každou vládu na světě, protože usilují o její svržení rozvíjením revolučního jakobinismu. A Washington nebyl ve svých obavách zdaleka osamocený. I další prominentní američtí politikové (téměř všichni, s výjimkou Washingtonova ministra zahraničí Thomase Jeffersona) se iluminátů obávali, rozvíjeli Barruelovy a Robisonovy teorie a vydávali o nich vlastní knihy. Jedním z nich by] Seth Payson, který sepsal dílo Proof of the Illu-minati (Důkaz o iluminátech), poprvé vydané v roce Mezi početnými obviněními, která zaplňují stránky této knihy, figuruje také přetisk dopisu, který údajně poslal Weishaupt (pod pseudonymem Spartakus") Canonu Hertelovi do Mnichova (pseudonym Marius"), v němž se podrobně popisuje, jak přivedl do jiného stavu svou švagrovou. Už jsme podnikli několik pokusů dítě usmrtit," psal Spartakus, [...] Kdybych se mohl spolehnout, že Celse (profesor Buder z Mnichova) bude mlčet, mohl by mi poskytnout velkou službu; nabízel mi svou pomoc už před třemi roky. Zmiň se mu o tom, když to budeš považovat za vhodné." 5 Ať je tento dopis autentický nebo ne, z jeho vřazení do Paysonovy knihy lze usuzovat, že církevní kruhy děla- ILUMINÁTI 23 ly všechno možné pro to, aby Weishaupta očernily. Tvrzení o pokusech o potrat nebylo ještě tím nejodpornějším blátem, které Payson na Weishaupta vrhl, protože ho také obvinil, Že svým stoupencům vymýval mozky a sváděl je k tomu, aby plnili všechna jeho přání. Ovšem takové knihy, jako jsou citované práce Robisona, Barruela a Paysona, nám nabízejí - byť by z jejich obsahu byl pravdivý jenom zlomek - fascinující pohled do nitra tajného Weishauptova řádu. Robison nezapomněl zdůraznit, že ačkoli Weishaupt sám dával přednost tomu, aby zůstával ve své společnosti víceméně stínovou postavou, další příslušníci jeho řádu se chovali daleko výrazněji, aby mohli aktivně lákat nové číeny do řad společnosti. To jsou miner-válové," prohlašuje Robison. Jsou jedinými viditelnými příslušníky řádu iluminátů, a pokud chce kandidát přistoupit k této skupině, musí o to požádat minervála, který jeho žádost předá radě. Poté uplyne určitá doba, během níž je kandidát potají sledován. Jestliže je posouzen jako nevhodný, s jeho žádostí se dál nic neděje; pokud naopak v této zkoušce uspěje, obdrží pozvání k účasti na tajné konferenci, kde je přijat za novice." Avšak," píše opět Payson ve skutečně spikleneckém duchu, hlavními agenty propagujícími řád jsou našeptava-či. Jsou to neviditelní špioni, kteří hledají, koho by mohli zničit, koho by mohli napsat do tabulek, které nosí neustále při sobě, a pídí se především po jménech osob, o nichž soudí, že by mohly být pro řád užitečné; k nim pak doplňují důvody, pro něž by dotyčný měl či neměl být přijat do řádu."* Díky tomu, že se o iluminátech psalo takovýmto emotivním jazykem, byl jejich řád pochopitelně obávaný. Tím však Paysonovy pomluvy nekončily a dál s nadšením vysvětloval, jak našeptavači, kteří si jednou zvolili určitou osobu za svůj cíl, se neustále vracejí, aby neochotné oběti sváděli"

12 24 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI až do chvíle, kdy má takový nebožák zcela vymytý mozek a stane se loutkou v rukou iluminátů. Popisovaná metoda odráží v mnoha ohledech praktiky současných kultů používané při verbování nových členů, především postupné oslovování vyhlédnuté oběti skupinou příslušníků kultu, kteří jsou pro takovou práci zvlast vycvičeni. Jakmile se ovšem kandidát stal plnoprávným příslušníkem iluminátů, jeho další osudy měly velmi málo společného s jeho protějškem ze současných tajných organizací. Novicové byli pod řízením instruktora vedeni ke zvládnutí první úlohy - museli pochopit, že mlčení a tajemství jsou duší celého řádu". T Proto dostal každý člen iluminátů nové jméno a pouze pod ním byl znám ostatním příslušníkům této tajné společnosti (Weishaupt byl znám jako Spartakus", Knigge vystupoval pod jménem Philo" a podobně) a dokonce i určitá místa dostávala své kódové označení (například Bavorsko se označovalo jako Achaia" Mnichov zase jako Athény", Vídeň byla Řím", Rakousko pak Egypt" atd.). Když si novic tyto informace osvojil, vyžadovalo se po něm, aby se naučil statuty společnosti v nichž zcela základním postulátem bylo, že znalosti lidstva jsou nejdůležitějším principem. Aby.si nový člen učení iluminátů osvojil, byl povinen pozorovat neustále okolní svět Symbol Společnosti lebky a hnátů z Yaleovy univerzity. Tato společnost byla vytvořena v roce 1832 a z jejích řad vzešlo několik amerických prezidentů, údajně rovněž George W. Bush a jeho otec George Bush senior. ILUMINÁTI 25 a svá pozorování zaznamenávat. Novic musel rovněž svým nadřízeným předložit písemnou zprávu o svém dosavadním životě, v níž byly zahrnuty takové podrobnosti jako místo narození, jeho nepřátelé, jeho přátelé, jeho záliby a také věci, k nimž naopak cítí odpor, tajné dokumenty, které má v držení, a všemožné další osobní informace. Tyto zprávy byly důkladně prozkoumány ještě před rozhodnutím, zda adepta přijmout Či odmítnout. Když byl novic přijat, musel podstoupit iniciační ceremoniál. Za hluboké noci byl uveden do malé, tlumeně osvětlené místnosti, kde byl dotazován, zda je připraven oddat se řádu. Podle několika pramenů musel pak učinit velmi vážnou přísahu na hrot meče, v níž se zavazoval k věčné mlčenlivosti a poslušnosti řádu, a to pod trestem smrti. Poté novic postoupil do třídy minerválů. Právě v tomto okamžiku, jak tvrdí Payson, se slučují rituály iluminátů a svobodných zednářů. Kromě tohoto - vyjma formulace, že minerválové vstupovali do lóží, což je termín obecně užívaný svobodnými zednáři -Payson nedokládá žádný další důkaz o propojení obou řádů. Minerválové se zpravidla scházeli ve skupinkách pod vedením osvícenějších, tedy jim nadřízených příslušníků řádu. Při těchto shromážděních byli vedeni k velmi důkladným a podrobným diskusím o principech iluminismu včetně rozborů závazných pravidel řádu i zákonných aktů, u nichž se posuzovalo, zda jsou Či nejsou pro příslušníky řádu přijatelné. Například za určitých okolností bylo schvalováno i spáchání sebevraždy. Totéž platilo o loupeži a vraždě, jež by byly zaměřeny ve prospěch této tajné společnosti. Jako vždy byli během debat novicové i minerválové podrobeni pečlivému pozorování ze strany nadřízených, kteří neustále hodnotili jejich způsobilost k postupu na další stupeň v hodnostním žebříčku řádu iluminátů. Po hodnosti minervála následoval stupeň řečený illumi-natus minor", nižší iíuminát. V tomto stadiu bylo povin-

13 26 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI ností instruktora vymýtit ve svém svěřenci jakoukoli stopu politických či náboženských předsudků, které by snad choval. Navíc se po něm požadovalo, aby studoval tajné metody iluminátů, jako například umění ovládat vlastní myšlení a skrývat skutečné pocity před ostatními. Když nižší ilumi-nát tuto fázi zdárně absolvoval, postoupil do třídy illumi-natus maior", vyšších iluminátů neboli skotských noviců. V této souvislosti Payson opět zdůrazňuje, do jaké míry se tento proces výcviku noviců blížil vymývání mozků. Není možné," napsal, [...] dopodrobna popsat pomalý, propracovaný a zákeřný proces, během něhož je myšlení velmi důkladně, byť nepozorovaně, připraveno o dříve vyznávané principy a místo nich jsou v něm rozníceny blouznivé myšlenky na brzké dosažení panství vznešené moudrosti." 3 Iluminát postoupivší do řad skotských noviců se musel za vedení nového rádce obeznámit se všemi početnými strázněmi stíhajícími lidstvo, které ilumináti připisovali útisku ze strany církve a státu dopadajícímu na lid všech národů. Když novic absolvoval tuto část studia, postoupil do třídy skotských rytířů, což byl poslední stupeň před dosažením plného osvícení. Tato etapa se však radikálně odlišovala od všech předešlých v tom, že namísto utajování a schůzek v temných komnatách měl skotský rytíř privilegium vstoupit do nové lóže, jejíž nádhera neměla sobě rovné. Rytíř sice dál studoval pravidla a nařízení, ale také měl za povinnost se při všech příležitostech chovat tak, aby to bylo ve prospěch řádu iluminátů. Když adept prošel všemi těmito zkouškami, nastal čas, aby se pustil do studia menších mystérií" iluminátů, po jejichž osvojení mohl získat titul kněz" Či edopt". Učil se, že žádné náboženství ani žádná vláda na celé Zemi neodpovídají skutečným potřebám lidstva a jediným účinným prostředkem, jímž by bylo možné tuto situaci napravit, je ILUMINÁTI 27 činnost privilegovaných společností, jež jsou obeznámeny s tajemstvím Ježíše. V této souvislosti je možné vcelku bezpečně tvrdit, že učení iluminátů i svobodných zednářů bylo jednotné v tom, že chápalo Ježíšovo tajemství jako návrat lidstva do stavu původní svobody a rovnosti. U svobodných zednářů byl jedním ze symbolů této myšlenky hrubě přitesaný kámen představující primitivní podobu člověka, který je sice divoch, má však absolutní svobodu. Rozštěpený kámen pak symbolizuje pokleslou povahu lidstva rozděleného státem a náboženstvím. (Hrdina Brownovy knihy Andělé a démoni Robert Langdon tvrdí, že řád svobodných zednářů byl využíván jako prostředek záštity iluminátů před jinak nevyhnutelným zjevným odpadlictvím od katolické církve - tato teorie není vůbec směšná, když uvážíme politické a náboženské klima panující v Evropě v osmnáctém století.) Edopt měl právo nosit bílou tuniku s širokým šarlatovým pásem a šarlatovými stužkami přivázanými na jednom rukávu. Po dosažení stupně edopta mohl novic postoupit na další příčel hodnostního žebříčku, kdy se stával regentem; to však vyžadovalo, aby byl do své lóže přiveden v otrockém ustrojení a svázaný řetězy, čímž demonstroval žalostné postavení lidstva shrbeného pod tlakem náboženství a vlád. Hlas z lóže mu nedovolil vejít a prohlašoval, že vstoupit může pouze svobodný Člověk, načež novicův průvodce odpovídal, že edopt touží po tom, aby byl volný, že dosáhl osvícení a zřekl se všech tyranů, takže hledá útočiště pouze mezi svobodnými lidmi. V roce 1784 se církev i státní moc postaraly o to, aby byl Weishaupt ve své činnosti podstatně omezen. Payson (vycházeje ze zjištění Barruela a Robisona) tvrdí, že tento obrat ve Weishauptově životě způsobil objev nebezpečných publikací - původ několika z nich byl vystopován až k lóži Theodor, jejímž příslušníkem byl samozřejmě

14 28 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI také Weishaupt. Bavorský kurfiřt lóži přikázal, aby omezila svou činnost. Když na jeho pokyn nenásledovala žádná reakce, neměl jinou volbu než nařídit soudní prošetření případu, které vedlo k odhalení, že na činnost ilu-minátů byly napojeny i další zednářské lóže. Následovalo zatčení čtyř profesorů, Utschneidera, Cosandeye, Rennera a Grúnbergera; všichni později dosvědčili, že v jejich skupinách docházelo k páchání zlých skutků počínaje zvrácenými sexuálními praktikami a konče sebevraždami. Poté byl Weishaupt vyhozen z univerzity a vyhoštěn z Bavorska. Říká se, že krátce nato vyšly na světlo různé doklady ilustrující vskutku zhoubnou povahu společnosti iluminá-tů. Barruel ve své knize o jakobinismu tvrdí, že následující ukázka je doslovnou citací jednoho z Weishauptových soukromých dopisů: Je velmi vhodné vést vase podřízené k víre, že všechny ostatní tajné společnosti, zvláště svobodní zednáři, jsou potají řízeny právě námi, aniž byste jim sdělovali skutečný stav věcí. A také, což je v některých státech nakonec doslova pravda, že i silné mocnáře řídí náš řád. Když se objeví nějaké pozoruhodné nebo významné skutečnosti, naznačujte, že jejich původcem je náš řád. Když některá schopná osoba dosáhne významné pověsti, nechť se vytváří obecné povědomí, zeje jedním z nás. v Navzdory těmto bojovným větám však neměl Weishaupt příliš mnoho možností, aby udržel činnost řádu ituminátů i poté, co došlo k jeho úřednímu zákazu. Mělo se za to, že od tohoto okamžiku celá společnost postupně zanikala. 10 To platilo až donedávna, kdy několik současných badatelů začalo tvrdit, že bavorští ilumináti znovu povstali a existují dál s cílem nastolit nový světový pořádek. Důkazy pro svá tvrzení přitom nacházejí v existenci několika organizací, zejména Společnosti lebky a hnátů z Yaleovy univerzity a Bilderbergské skupiny. ILUMINÁTI 29 První z těchto společností je elitní klub, v němž byli sdruženi někteří z nejmocnějších mužů dvacátého století včetně několika amerických prezidentů. Byl založen v roce 1832, tedy nedlouho po zákazu rádu bavorských iluminá-tů, a tvrdí se, že není ničím jiným než novosvětskou verzí tajných společností, které se tak hojně vyskytovaly v polovině osmnáctého století v Německu. Není divu, že podle tvrzení osob, které nejsou Členy klubu, je tato elitní skupina semeništěm iluminátských intrik a spiknutí. Několik kritiků ještě stále požaduje ukončení činnosti klubu, stejně jako činili jejich předchůdci v osmnáctém století. Jedním z nich je Ron Rosenbaum, sloupkař z listu New York Obser-ver. Myslím si, že v Americe existuje hluboká a oprávněná nedůvěra v moc a privilegovanost, které se zakrývají rouškou tajemství," říká Rosenbaum. Takhle bychom prostě svou práci dělat neměli. V Americe by se všechno mělo dít zcela otevřeně. A proto se domnívám, že každá společnost nebo instituce, která naznačuje, že něco skrývá, by měla být rádně prošetřena." 11 Dalším dobrým důvodem, proč by měla být činnost klubu prověřena, je skutečnost, že několik amerických prezidentů - včetně nynějšího uživatele Bílého domu George W. Bushe, jeho otce George Bushe seniora a jeho dědečka -prý patřilo ke členům této skupiny a údajně přizývali do svých vlád další členy klubu. Společnost lebky a hnátů ovšem není jedinou tajnou organizací, která významně ovlivňuje činnost nejvyšších vládních institucí. Bilderbergská skupina je elitářským kroužkem mocných makléřů, bankéřů, ekonomů a světových vůdců, kteří se scházejí k tajným diskusím o světových záležitostech. Zformovala se krátce po druhé světové válce v roce 1954 a jejím zájmem bylo posilovat transatlantickou spolupráci s cílem odvrátit další možnou válku. Členové skupiny se scházejí potají zpravidla v Holandsku, kde se sesli

15 30 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI poprvé v hotelu Biiderberg, ovsem o obsahu jejich jednání se na veřejnost nikdy nedostalo ani slovo. Proto není divu, že teoretikové zabývající se konspiračními fenomény spojují právě tuto organizaci se stínovým děním ve světě a za její cíl prohlašují vytvoření nového světového pořádku, jehož ideje si nezadají s tím, co hlásali ilumináti. Jak Timothy McVeigh, bombový terorista z Oklahoma City, tak mezinárodní terorista Usáma bin Ládin údajně věří v teorii, že,jak Bilderbergové tahají za nitky, tak národní vlády tancují".' 2 V reakci na tyto domněnky někdejší britský ministr financí Denis Healey, který byl jedním ze zakládajících členů Bilderbergské skupiny, vehementně popíral, že by tato organizace měla nějaký neblahý vliv na světové záležitosti. Není na tom ani zbla pravdy," tvrdil. Nikdy jsme se v Bil-derbergu nesnažili dosáhnout konsenzu o nějakých velkých věcech. Bylo to prostě místo k diskusím." 1-1 Podobně skupina, která se sama označuje jako Trilate-rální komise a kterou v roce 1973 vytvořily soukromé osoby z Japonska, Evropy a Severní Ameriky, trvá na tom, že smyslem existence jejich spolku není působit jako zástěrka pro zlovolné iluminátské machinace, nýbrž fungovat jako mozkový trust zaměřený na podporu těsnější spolupráce mezi demokratickými průmyslově vyspělými zeměmi světa. Rovněž Evropská unie bývá obviňována, že na její rozhodnutí mají vliv iluminátské machinace, což se ovšem tvrdí také o OSN a Radě pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations, CFR). Posledně jmenovaná skupina, založená v roce 1921, je další nezávislou nadstátní organizací vědců zaměřenou na podporu lepšího pochopení světa a zahraniční politiky Spojených států i ostatních vlád. Tedy to aspoň o sobě tvrdí sama CFR. Teoretikové v oboru konspirací spíše věří, že jde o kliku podporující americkou vládnoucí elitu, která svých členů (což jsou vesměs vlivní politikové, akademické osobnosti Či špičkoví ekonomo- ILUMINÁTI 31 vé) využívá k dalšímu prosazování zájmů nového světového pořádku a ke kradmému transplantování příslušných doktrín do hlavního proudu amerického společenského života. Tito teoretikové na svých webových stránkách citují na podporu svých tvrzení vyjádření celé řady vlivných osob. Následující větu například napsal 23. února 1945 prezident Roosevelt: Celá pravda o této záležitosti je taková, jak je nám oběma známo, že finančnímu elementu ve velkých centrech patřila vláda už od dob Andrewa Jacksona." Nebo tento citát výroku Felixe Frankfurtera, soudce amerického Nejvyššího soudu ( ): Skuteční vládcové ve Washingtonu jsou neviditelní a vykonávají moc v zákulisí." Tyto dva citáty neobsahují žádné otřesné odhalení něčeho podvodného, nicméně to, co tito dva lidé řekli, se veřejnosti stále dokola předkládá jako konkrétní důkaz toho, že tajné společnosti neustále působí a pokoušejí se získalvládu nad světem. Ať je to Evropská unie, Commonwealth nebo jakékoli jiné multinacionální shromáždění politického ěi ekonomického zaměření, teoretikové v oboru tajných společností neustále tvrdí, že v tom mají prsty ilumináti (vedle dalších). Prohlašují rovněž, že závažné teroristické činy jako útoky na World Trade Center z 11. září 2001 či atentát na Johna F. Kennedyho i další události, které otřásají světem, organizují ilumináti, Bývalý britský fotbalista David Icke, jenž se dal na spisovatelskou dráhu, tvrdí v článku, který se objevil na příznačně pojmenované webové stránce com, následující: Bylo jasné, že něco tak nesmírně závažného bylo zorganizováno proto, aby kolektivní myšlení lidstva zasáhly děs, hrůza a nejistota, takže lze světové veřejnosti nabízet,řešení', která přinesou téměř přes noc velký skok v postupu k zamýšleným cílům. Toho jsme byli svědky v Americe při rituálně příznačném jedenáctém dni měsíce září je ve Spojených státech telefonní číslo záchranné

16 32 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI služby. Rituální a esoterické kódy jsou dření všeho, co iluniináti podnikají." 14 Nuže: existuje skutečně takováto společnost, a pokud ano, opravdu se pokouší - jak nás chce přesvědčit Robert Lang-don - ovládnout celý svět? Je zřejmé, že hluboko v psychice moderního ělověka je zakořeněna myšlenka tajné organizace snažící se vládnout světu. Jde koneckonců o představu, která se sama nabízí z příběhů o různých spiknutích, nemluvě o všech filmech s Jamesem Bondem a tisících dalších knih a filmů, které se nás pokoušejí přesvědčit, že takováto tajná hnutí existují. Není sice k dispozici dostatek důkazů, jimiž by se podobné spekulace daly podepřít, nicméně s ohledem na svobodu slova, jež platí ve většině demokratických zemí, mají teoretici přesvědčení o světových spiknutích neustále možnost ukazovat prstem na osoby nadané vlivem a mocí a obviňovat je, že plní nějaké tajné poslání. Možná právě toto je samo o sobě důkazem, že lidstvo prostě konspirační teorie potřebuje; je pohodlnější obvinovat ze světových problémů organizaci bez tváře než nějaký konkrétní subjekt; je nám příjemná představa, že existuje nějaká strašlivá tajná společnost, jejíž potření by ze dne na den vyřešilo všechny naše problémy, Uumináti této představě vyhovují, a i kdyby už jako skrytá organizace neexistovali, budou žít dál v myšlenkách mnohých lidí jako příhodný obětní beránek, na nějž lze svalit vinu za všechny choroby světa. 1 Z knihy Ecclesictstical Hisrory (Duchovní dějiny) autora Euse-bia, biskupa caesarejskélio, (asi n. i.) 1 Z knihy Alberta G. Mackeye An Encyciopedia oj Freemason-ry and its Kindred Sciences (Encyklopedie svobodného zednář-ství a příbuzných věd), Macoy Publishing and Masonic Supply Co., 1900 ILUMINÁTI 33 3 Z knihy Dana Browna Angels and Demons (Andělé a démoni) v překladu Lubomíra KotaČky, Metafora Z knihy Setha Paysona a Benedicta Williamsona Proof ojthe Eluminati (Důkaz o iluminátech). Původně vydal Samuel Ethe-ridge, 1802; Invisible Press, Tamtéž. 6 Tamtéž. 7 Tamtéž. * Tamtéž. 13 Z knihy abbé Augustina Barruela Memoirs lilustrating the His-tory ofjacobinism (Zápisky ilustrující dějiny jakobinismu), díl III., Ačkoli se v té době ilumináti vytratili z politické mapy, Payson se snažil poukázat na to, že na jejich místo nastoupila další tajná společnost, která se nazývala Německá unie. 11 Skul and Bones" (Lebka a hnáty), června Bilderberg: The ultimate conspiracy theory" (Bilderberg: Základní konspirační teorie), Jonathan Duffy, BBC News Online Magazíne, 3. Června Tamtéž. 14 Problém, Reaction, Solution" (Problém, reakce, řešení), David Icke,

17 34 ARGENTEUM ASTRŮM ORGIE NA SICÍLII Okamžitě jsem kněmu [Crowleyovi] pocítil odpor, ale zajímal mě a bavit mě. Byl to velký vypravěč a hovořil nezvykle dobře. Bylo mi řečeno, že v mladých letech býval výjimečně hezký, ale když jsem ho poznal, už přibral na váze a řídly mu vlasy. [...] Byl falešný, ale ne tak docela. [,,,] Byl to lhář a neslušně se vychloubal, ale podivné bylo, že skutečně vykonal některé z věcí, jimiž se holedbal. W. Somerset Maugham, předmluva k vydání knihy The Magician z roku 1986 Historie společnosti Argenteum Astrum je ve skutečnosti příběhem jediného muže: Aleistera Crowleye, známého - vedle dalších přezdívek - rovněž pod jménem Velká bestie" či Nejzkaženější muž světa". Obě tato přízviska si vysloužil nejen díky tomu, že se zapletl do satanismu a nezákonného užívání drog, ale také pro své nekalé čarodějnické praktiky, jež pojmenoval magick" a jejíchž ústřední krédo nejlépe vystihuje jedna z Crowleyových pouček: Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon." Sám Crowley v sobě viděl proroka nového věku a muže, jehož moudrost překoná moudrost křesťanské éry a zjeví úsvit nové, rovnostářské doby. Není divu, že jeho temný stín zřetelně poznačil začátek dvacátého století, protože představoval jednoho z nejhorších vůdců kultu všech dob, v čemž vynikal natolik, že upoutal pozornost spisovatele Somerseta Maugbama a stal se prý předlo- ARGENTEUM ASTRŮM 35 hou jeho románu The Magician (Kouzelník) z roku 1906, v němž se hovoří o Velké bestii. Crowley se narodil 12. října 1875 v anglickém Leaming-tonu v hrabství Warwickshire a jeho bezmezně milující rodiče Emily a Edward jej pojmenovali Edward Alexander. Crowleyovi patřili mezi bohatší rodiny, takže mladý Crowley si užíval pohodlného viktoriánského dětství, byť ne zcela typického, protože oba rodiče náleželi k přísné odnoži kvakerské víry, známé jako Plymouthské bratrstvo. V letech, kdy se formovala Crowleyova osobnost, hrálo u něho náboženství významnou roli, byť postupem času čím dál víc pohrdal vírou, kterou dávali jeho rodiče tak okázale najevo. V knize The Confessions of Aleister Crowley (Doznání Aleistera Crowleye) napsal, že atmosféra represe, kterou zažil v rodném domě, jej připravila na to, abych se vydal vlastní cestou a vykonal jakýkoli čin, jenž by mohl sloužit jako magické potvrzení mé vzpoury". 1 Ještě bizar-nějsí je zjištění, že to byla zřejmě Crowleyova matka Emily, která jako první nasadila do hlavy svého syna myšlenku, že by mohl být jakýmsi antikristem, o němž doufala, že brzy dojde osvícení a bude spasen, který však odhalí před světem svou roli apokalyptické Šelmy. Roku 1895 byl Crowley jako dvacetiletý přijat na kolej Trinity v Cambridge, kde strávil následující tri roky a těšil se z nově nabyté svobody. Byla to dobrá léta. během nichž hodně četl (byť poněkud příliš esotericky zaměřenou literaturu) a koketoval s myšlenkou, že by nakonec mohl vstoupit do diplomatických služeb. To byl ovšem pouze jeden z celé řady plánů, které Crowley spřádal o své profesní budoucnosti a které nikdy nedošly svého naplnění. Namísto toho se Aleister ve věku třiadvaceti tet rozhodl připojit k tajné okultní společnosti řečené Hermetický řád Zlatého úsvitu. Jednalo se o relativně novou skupinu založenou v roce 1887 Williamem Wynn-Westcottem a Samuelem

18 36 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI Aleister Crowley vstoupil do okultního života ve věku třiadvaceti let, kdy se připojil k organizaci známé pod jménem Hermetický řád Zlatého úsvitu, ale už po dvou letech z něho hyl vyloučen, protože v jeho řadách napáchal velké rozbroje. ARGENTEUM ASTRŮM 37 Uddellem MacGregorem Mathersem, která se mohla pyšnit členstvím takových osvícenců, jako byl například irský básník W. B. Yeats. Řád Zlatého úsvitu byl společností skutečně vlivnou a tvrdil o sobě, že syntetizuje několik náboženských směrů a magií jako kabalu, alchymii, umění tarotu astrologii, věštění a numerologii, zednářský symbolismus a kouzelné rituály a vytváří z nich jediný soudržný a logický celek. Crowley si vyvolil řádové jméno Perdurabo', coz přeloženo z latiny znamená vytrvám" [byl zasvěcen a přijat do řádu 18. listopadu 1898-pozn. překl.j, atouzil se ponořit do studia, takže strávil množství hodin zabraný do čet-by různých publikací, které patřily k základním zdrojům této organizace. Odměnou za vynaložené úsilí mu bylo to, že strmě stoupal po hodnostním žebříčku řádu, jeho členství v něm se však vždycky nedalo posuzovat jako přínosné- Crowleyovi se zanedlouho podařilo tajnou společnost rozložit na frakce do té míry, že sotva dva roky po svém přijetí byl z řádu vyloučen. Tento postih jej pochopitelně nesmírně rozhořčil a rozhodl se odcestovat do Mexika, aby tam pokračoval v magických studiích. Rovněž si předsevzal vytvořit vlastní tajnou společnost, která se poté stala první v dlouhé řádce jím organizovaných spolků. Nazývala se Lampa neviditelného světla a pořád ještě byla přičleněna k řádu Zlatého úsvitu. Tato skupina, známá spíše pod zkratkou LIL (Lamp of Invisible Light), byla podle Crowleyova tvrzení založena s plným vědomím a podporou Samuela Matherse - ovšem zdá se, že LIL neměla nikdy víc než dva Členy. Prvním byl Crowley a druhým osoba známá pod jménem Don Jesus Medina (což byl nepochybně pseudonym). Jakmile Crowley společnost založil, zanedlouho ho její existence začala nudit a dával přednost vlastnímu studiu, jehož cílem bylo splnění dalšího Crowleyova přání - naučit se, jak člověk dosáhne neviditelnosti. Dospěl jsem až do

19 38 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI stadia," napsal Crowley, kdy můj fyzický odraz v zrcadle začal matnět a mihotat se. Vypadalo to hodně podobně jako přerušované obrazy ze začátků kinematografii." 2 Mnoho let se vedou diskuse, zda toto tvrzení není projevem prvních známek jeho psychického narušení, ovšem v každém případě citovaná slova ilustrují Crowleyovu neohraníčenou víru ve vlastní význam, schopnosti a moc, Z Mexika se velký kouzelník přesunul do Indie a odtud zanedlouho do Francie, odkud se roku 1903 vrátil do Anglie. Tam se seznámil aoženil s jistou Rose Kellyovou. Následujícího roku odjeli do Egypta, kde, jak Crowley tvrdil, jej potkaly ty nejzásadnější prožitky, jež formovaly celou jeho kariéru. Nějakou dobu se Crowley pokoušel přivolat svého anděla strážného; věřil, že každý člověk má svého strážného anděla, ale jen nemnozí měli to štěstí, že zažili kontakt s ním. Jeho experimenty nedocházely úspěchu, dokud neodcesto-val do Egypta, kde se pro pobavení Rose pokoušel přivolat elementální bytosti. Rose znenadání prohlásila, že začíná vnímat jakési psychické sdělení od egyptského boha Hora. Její tvrzení Crowley zprvu přijímal skepticky - Rose přece dosud nikdy neprojevila nejmenší parapsychologické či jasnovidné vlohy. Jenomže v následujících dnech, poté co se své ženy na tyto věci intenzivně vyptával, začal být i on přesvědčen, že jeho manželka skutečně dokáže působit jako médium, spojovací článek mezi ním a bohem. Po tři dny Crowley přijímal zprávu od boha, kterou mu diktoval boží emisar, individuum" jménem Aiwass, a podle nadiktovaného sdělení Crowley sestavil text s názvem Liber AL vel Legis, dnes obecně známý pod názvem The Book ofthe Law (Kniha Zákona). V ní Crowley (či Aiwass) stanoví tři základní filozofické poučky. První zní: dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon," druhá: láskaje Zákon, láska pod vůlí," a třetí: každý muž a každá žena je hvězda". ARGENTEUM ASTRŮM 39 Koncept této ceremoniální pečeti vytvořil Aleister Crowley pro příslušníky své tajné společnosti Argenteum Astrům čili Stříbrná hvězda. V knize je rovněž Crowley označen za proroka Nového aeonu, čili za nejvyšší magickou autoritu, která je nadřízena všem ostatním. Při Crowleyových zřetelně megaloma-nických sklonech netrvalo dlouho a samolibě oznámil své povýšení" někdejšímu příteli a jednomu ze zakladatelů řádu Zlatého úsvitu Samuelu Mathersovi. Výsledkem byl okamžitý střet; oba aktéři podnikli cosi jako magický duel, při němž na sebe vrhali navzájem kletby a kouzla. O Mathersovi se má za to, že vyslal zlou sílu, aby napadla lovecké psy, které Crowley choval v Anglii, takže všichni

20 40 NEJKRUTĚJŠÍ TAJNÉ SPOLEČNOSTI pošli a navíc vážně onemocněli Crowleyovi sloužící. Crowley v odvetě přivolal na pomoc Belzebuba a jeho jednačtyři-cet služebných duchů, načež Mathersovy útoky ustaly a oba soupeři uzavřeli smír. V té době přišla Rose do jiného stavu a 28. června 1904 po návratu do Anglie porodila dceru, kterou Crowley pojmenoval Nuit Ma Ahathoor Hekaté Sapfó Jezábel Lilith. Aby to vysvětlil, napsal následující poznámku: Nuit je na počest naší Paní hvězd; Ma, bohyně spravedlnosti, protože právě vzcházelo znamení Vah; Ahathoor, bohyně lásky a krásy, protože Váhám panuje Venuše; nejsem si zcela jistý jménem Hekaté, ale mohl to být kompliment infemálním bohům; básník se sotva mohl spokojit s něčí menším než právě se Sapfó, jedinou dámou, která kdy psala poezii; Jezábel je stále mou nejoblíbenější postavou z Písma; a k Lilith pochopitelně chovám nejsilnější city z celé říše démonů. 3 Snad kvůli narození dcery se Crowley postupně stále méně zajímal o říši magie a v roce 1905 se rozhodl pro účast na horolezecké výpravě na Kančendžengu v Himalájí. Během výstupu stihla smrt několik příslušníků výpravy, ale Crowleye se tragické okolnosti zřejmě nijak nedotkly, protože pokračoval v cestě napříč Indií do Japonska a Číny, odkud se přeplavil do Severní Ameriky. Pak se vrátil do Anglie. Až po návratu se dozvěděl, že jeho dcerka Nuit zemřela. Rose s malou Nuit následovala Crowleye do Indie, kam vedla první etapa jeho cesty, ale děvčátko se v Ran-gúnu nakazilo břišním tyfem a přes veškerou péči krátce nato v nemocnici zemřelo. Crowleye drtil žal nad ztrátou dítěte a postupně se stále víc odcizoval své manželce Rose, ze které se stala těžká alkoholická. Obnovil tedy magickou spolupráci" se starým přítelem ještě z dob členství ve Zlatém úsvitu, který se jmenoval George Cecil Jones. Tito dva kumpáni se rozhodli zformovat nový magický řád, jehož vedení a úderná síla by ARGENTEUM ASTRŮM 41 spočívaly ve schopných rukou Aleistera Crowleye a který se měl jmenovat Argenteum Astrům neboli A,'A.' Řád A."A.' měl být v mnoha ohledech pokračováním společnosti Zlatého úsvitu. Crowley s Jonesem ve své organizaci znovuzavedli rituál přijímání neofytů praktikovaný dříve v řádu Zlatého úsvitu, jehož účelem bylo transformovat vědomí,kandidáta' přetnutím kontinuity jeho života a jeho zaměřením na dosud nebadatelnou duchovní cestu"." Novice oblečeného v róbě a se zavázanýma očima přivedli do posvěceného chrámu. Poté si měl vyvolit osobní heslo, tak jako si Crowley při své iniciaci zvolil Perdurabo", načež kandidát složil přísahu, v níž se zavázal, že bude udržovat v tajnosti všechna mystéria řádu. Musel vyslechnout několik obřadních písní a také jistá poučení, načež byl požádán, aby poklekl. Nato mu byla sňata páska z očí a kandidát byl uvítán do řádu. Jedním z prvních mužů, kteří tento rituál podstoupili, byl kapitán John Frederick Charles Fuller, který se k řádu A.'A.' připojil v roce 1906 a přijal magické jméno Per Ardua Ad Astra, tedy pres překážky ke hvězdám". Zatím Rose podruhé otěhotněla a porodila opět dceru, která tentokrát dostala jméno Lola Zaza. Protože Rose zůstávala obětí alkoholismu, nezbývalo Crowleyovi nic jiného než odejít z domu své rodiny a přestěhovat se do garsoniéry, kde se scházel s několika milenkami; dvě z nich, Ada Leversonová a Věra Sneppová, se často objevují v jeho poetické tvorbě. Ovšem v té době nepsal jen poezii, protože v roce 1907 začal přijímat" božská sdělení, podobně jako se to stalo s Knihou Zákona, z čehož vzešly texty známé jako Svaté knihy. Crowley tvrdil, že psal své statě tak, jak mu byly diktovány z jiné dimenze prostřednictvím jakési podvědomé komunikace. Současně sepsal dílo, které sám považoval za svou nejlepší práci - satirické drama nazvané The Worlďs Tragédy (Světová tragédie), v jehož před-