Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Katedra občanského práva Téma diplomové práce: Základní problematika náhradní péče o děti (porovnání české a španělské právní úpravy) Vedoucí diplomové práce: Doc. JUDr. Senta Radvanová, CSc. Zpracovatel: Ágnes Kemény Velehradská Kroměříž

2 Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem vyznačila prameny, z nichž jsem pro svou práci čerpala, způsobem ve vědecké práci obvyklým. V Praze dne Ágnes Kemény

3 Poděkování Děkuji vedoucímu mé diplomové práce, Doc. JUDr. Sentě Radvanové, CSc. za cenné rady a připomínky k mé práci a za pomoc s výběrem okruhu problémů, které jsem v této práci zkoumala.

4 Seznam zkratek: ZoR Sb. ZoRP SPO MatrZ Zákon č.94/1963 Sb., o rodině Sbírka zákonů Zákon č. 115/ 2006 Sb., o registrovaném partnerství Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů OZ OSŘ StSoP Úřad C.C. OSPOD Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí Código Civil Orgán sociálně-právní ochrany dětí Evropská úmluva o osvojení publikovaná jako sdělení MZV č. 132/2000 Sb.m.s.

5 Obsah 1. ÚVOD PRÁVNÍ ÚPRAVA NÁHRADNÍ PÉČE O DĚTI V ČESKÉ REPUBLICE Osvojení Podmínky společné pro osvojení zrušitelné a nezrušitelné Podmínky pro nezrušitelné osvojení Právní následky osvojení Další právní následky pouze při nezrušitelném osvojení Řízení o osvojení Zrušení osvojení Pěstounská péče Pěstounská péče na přechodnou dobu Předpoklady pro svěření dítěte do pěstounské péče: Předpěstounská (dočasná) péče Obsah pěstounské péče Hmotné zabezpečení pěstounské péče Zánik pěstounské péče Svěření dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče Ústavní výchova PRÁVNÍ ÚPRAVA NÁHRADNÍ PÉČE O DĚTI VE ŠPANĚLSKU Osvojení Osvojitel Budoucí osvojenec Způsoby osvojení Proces vzniku osvojení Souhlas k osvojení Následky osvojení... 55

6 Zánik osvojení Acogimiento Acogimiento residencial (náhradní péče ústavní) Acogimiento familiar (pěstounská péče rodinná) POROVNÁNÍ ČESKÉ A ŠPANĚLSKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY NÁHRADNÍ PÉČE O DĚTI ZÁVĚR... 67

7 1. ÚVOD Ve své diplomové práci se chci zabývat pouze současnou situací náhradní péče o děti. Tato problematika je celkově velmi obsáhlá a jednotlivé níže vyjmenovené druhy by jednotlivě postačovaly na napsání samostatné diplomové práce. Samozřejmě, že všechny formy náhradní péče o děti jsou důležité, protože jistým způsobem nahrazují dítěti jeho přirozenou rodinu, která z různých příčin není schopná nebo nechce plnit svou funkci. Podle mého názoru právě osvojení znamená pro dítě nejvhodnější formu náhradní rodinné výchovy, protože poskytuje dítěti možnost jeho úplného začlenění do nové rodiny a je z tohoto důvodu považováno za jednu z nejdůležitějších forem. Primárně se budu věnovat právě osvojení a u ostaních forem náhradní péče provedu jen jejich nástin s vylíčením podstatných charakteristik. Ve svém tématu jsem si zvolila komparaci dvou právních úprav, protože mi přišlo velmi zajímavé zjistit a porovnat, jak je náhradní péče o děti upravena i v jiném právním řádu, než jen psát o tom, jak to vypadá s náhradní péčí o děti v České republice. Porovnání zrovna se Španělskem vyplynulo z mého studijního pobytu ve španělské Granadě. Dostala jsem tak možnost naučit se tamní jazyk do takové míry, která je dostačující na přeložení španělských odborných článků, učebnic a zákonů. Jedině na základě mého studijního pobytu v zahraničí jsem mohla o tomto tématu psát i z hlediska jiné právní úpravy, protože jsem tam získala přístup do univerzitní knihovny, kde o mém tématu bylo mnoho dostupných informací. Náhradní péče o děti a její druhy budou vždy velmi důležitou a neopomenutelnou součástí každodenního života. Vždy budou děti, které potřebují, aby se jich ujala jiná rodina než ta jejich původní. Každé dítě má přeci právo vyrůstat v harmonickém rodinném prostředí a když to nelze v přirozené rodině, tak je třeba dát možnost jiným lidem, kteří mají vůli, odhodlání a také nezbytné finanční prostředky k tomu, aby se mohli starat o pro ně do té doby cizí dítě. 1

8 Diplomovou práci jsem rozdělila do několika kapitol, ve kterých se budu věnovat nejprve náhradní výchově o děti v naší právní úpravě, dále ve španělské pravní úpravě a na závěr se budu snažit vylíčit hlavní rozdíly mezi nimi v této oblasti. Text mé diplomové práce jsem zpracovala podle právního stavu ke dni jejího odevzdání, červen

9 2. PRÁVNÍ ÚPRAVA NÁHRADNÍ PÉČE O DĚTI V ČESKÉ REPUBLICE Ne všechny děti jsou vychovávány vlastními biologickými rodiči, existuje velká skupina dětí, které se ocitnou mimo svou vlastní rodinu a nevyrůstají ve svém primárním rodinném prostředí. Může to být z různých důvodů na straně rodičů, kteří nejsou schopni ze subjektivních nebo objektivních hledisek zajistit řádnou výchovu pro dítě anebo se také může jednat o jejich neochotu mít dítě u sebe. Právo na výchovu dítěte totiž patří k základním osobním právům rodiče, proto i odnětí dítěte z jeho vlastní rodiny je projevem vážného zásahu do rodičovských práv. Pro tyto případy se rozvinul institut náhradní péče o dítě. Vymezení tohoto pojmu není snadné, jelikož ZoR ho nikdy nepoužíval. Jde o pojem, který se postupně začal v teorii i praxi používat pro případy, kdy bylo dítě svěřeno soudním rozhodnutím do péče někomu jinému než vlastnímu rodiči. 1 Jednotlivé formy náhradní péče umožňují vybrat tu nejvhodnější variantu pro dítě vzhledem k jeho sociální situaci a jsou zaměřeny především na zájem dítěte. O nezletilé děti, které se ocitly mimo svou přirozenou rodinu, musí být náležitě postaráno ze strany společnosti (státu) nebo i dalších institucí. Je možné rozlišovat několik forem náhradní péče: 1. skupina: náhradní rodinná péče: osvojení svěření dítěte do péče jiné fyzické osoby než rodiče pěstounská péče individuální poručenství, pokud poručník také pečuje osobně o dítě ve své domácnosti 1 Radvanová, S., Zuklínová, M. Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva. Praha: C.H.Beck, 1999, str

10 2. skupina: náhradní ústavní péče: ochranná výchova ústavní výchova 2 2 Radvanová, S., Zuklínová, M. Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva. Praha: C.H.Beck, 1999, str

11 2.1. Osvojení Adoptione natura imitatur, nebo-li přijetí cizího dítěte za vlastní, svým významem vystihuje podstatu osvojení. Jedná se o nejvýznamnější formu náhradní rodinné výchovy. Je to z toho důvodu, že osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský. 3 Mezi osvojencem a osvojitelem vzniká tedy právní vztah, který je postaven na stejnou úroveň jako mezi biologickými rodiči a dětmi. V nové rodině osvojitele nezletilý nalezne výchovu, lásku, citové pouto, péči, rozvoj jeho duševní a fyzické stránky, uspokojení jeho každodenních potřeb, stabilní rodinné zázemí jaké by třeba nedostal od svých přirozených rodičů. K osvojení mohou vést nejrůznější příčiny, na jedné straně se bude jednat o faktické osiření dítěte a na druhé straně přichází v úvahu tzv. sociální osiření. Osvojení je druhem náhradní výchovy, který se, pokud jde o právní následky, nejblížeji podobá právnímu vztahu rodiče a dítěte vzniklého na základě pokrevenství. 4 Je možné rozlišovat několik druhů osvojení. Například osvojení úplné a neúplné, kdy kritériem tohoto dělení je, zda po začlenění dítěte do rodiny osvojitele zanikají jeho vztahy k původní rodině nebo nikoli (tzn. podle míry začlenění). Naše platná právní úprava vychází z osvojeni úplného, kdy mezi osvojitelem (nebo i příbuznými osvojitele) a osvojencem vzniká nový právní vztah a jeho vztahy k původní rodině zanikají. Při neúplném osvojení zcela nezanikají vztahy osvojence k jeho rodině, například nadále je zachována podpůrná vyživovací povinnost a dědické právo, a nedochází ani k úplnému začlenění do rodiny osvojitele. Dalším ze způsobů, jakými je možno dělit osvojení, je osvojení zrušitelné a nezrušitelné s ohledem na možnost jeho zrušení. Podle osoby osvojitele na osvojení individuální a společné, kdy se jedná pouze o manžele, protože jedině manželé mohou společně osvojit. V naší právní úpravě přicházejí v úvahu oba tyto druhy osvojení. A dalším typem dělení osvojení je na vnitrostátní, z ciziny a do ciziny. Článek 21 Úmluvy o právech dítěte dává přednost osvojení v zemi původu nezletilého dítěte (je prioritním) před jeho osvojením do ciziny. Je to z důvodů, že dítě 3 63 ZoR 44 Plecitý, V., Salač, J. Základy rodinného práva.1. vydání Praha. Eurounion, 2001, str. 82 5

12 tak nadále zůstane ve svém sociálním a kulturním okolí a nebude vytrženo ze svého prostředí do prostředí zcela neznámého. Úlohu při osvojení do ciziny má Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí. Aby vůbec došlo ke vzniku osvojení, je nutné splnit celou řadu podmínek, které jsou vyžadovány, a bez nichž by k osvojení vůbec nemohlo dojít. Některé z nich jsou společné pro osvojení zrušitelné i nezrušitelné. Nezrušitelné osvojení navíc pak vyžaduje splnění i dalších požadavků. Všechny podmínky jsou zkoumány v řízení o osvojení a ne všechny jsou výslovně stanoveny v ZoR, ale jen nepřímo vyplývají z jeho ustanovení Podmínky společné pro osvojení zrušitelné a nezrušitelné a) Osvojit lze nezletilého 5 Hlavním účelem osvojení je zabezpečit dítěti řádnou výchovu, a to je možné hlavně v nové rodině a v novém rodinném prostředí, za předpokladu, že v jeho původní rodině to nelze. Proto je osvojení tak důležitou formou náhradní péče, neboť dítě (nezletilec, který je nazývaný osvojencem) může opět vyrůstat v rodině, kde bude mít zázemí pro svůj duševní a tělesný rozvoj, poskytne se mu výchova, péče, výživa a právní ochrana, protože nezletilý není schopen vzhledem ke své nezralosti si vše sám vyřídit. Otázku zletilosti řeší OZ. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku je možno zletilosti nabýt pouze uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. 6 Právní úprava rovněž nepřipouští osvojení nascitura (dosud nenarozené dítě, ale již počaté). Vyplývá to z odst.2 ZoR 6 Zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník, 8 odst.1, 2 6

13 odst. 1 ZoR, kde je stanoveno, že před tím, než soud rozhodne o osvojení, je nejprve nutné umístit dítě do péče budoucího osvojitele na dobu nejméně tří měsíců a také z ustanovení 75 ZoR, protože je zde stanoveno, že při nezrušitelném osvojení musí být pro osvojence dodržena minimální věková hranice jednoho roku. V této souvislosti je vhodné zmínit, že uvedená podmínka osvojení vyplýva rovněž z Evropské úmluvy o osvojení dětí, která v čl. 3 stanoví, že se užije pouze u dítěte, které v době, kdy osvojitel žádá o osvojení, ještě nedosáhlo věku 18 let a které není nebo nebylo ženaté/provdané a které není ze zákona považováno za zletilé. b) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl. 7 Touto podmínkou se rozumí, že pokud se mezi osvojencem a osvojitelem vytváří takový vztah, který je postaven na roveň biologickému vztahu mezi rodiči a dětmi, je nutné, aby se i mezi nimi zachoval jistý generační rozdíl. Přece jen je to dobré i vzhledem k tomu, aby dítě mělo k osvojiteli jistý respekt, úctu. Aby i společnost mohla pohlížet na osvojence jako na biologické dítě osvojitele. Není stanovena přesná horní a dolní věková hranice pro osvojitele, jen musí být přiměřený věkový rozdíl mezi ním a osvojencem, který zkoumá soud v konkrétním případě. Především se bude zabývat schopností osvojitele plnit po dobu nezletilosti osvojence svou rodičovskou zodpovědnost. c) Osvojiteli se mohou stát pouze fyzické osoby, které zaručují způsobem svého života, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti 8 Osoba, která se rozhodne, že do své rodiny chce přijmout do té chvíle nikoli vlastní dítě, musí splňovat jisté předpoklady. Jedná se o různé 7 65 odst. 1 ZoR 8 64 odst. 1 ZoR 7

14 předpoklady osvojitele, jako třeba jeho osobní vlastnosti, vhodné rodinné podmínky pro osvojení, dále prostředí, ve kterém může dojít k duševnímu, tělesnému, citovému, intelektuálnímu, povahovému rozvoji dítěte, a aby mu byl vytvořen stabilní domov. Na osobě osvojitele totiž závisí, zda bude vůbec osvojení dítěti ku prospěchu a zda bude splněn účel osvojení. Soud musí všechny tyto předpoklady na straně osvojitele náležitě zjistit v řízení o osvojení a vždy je povinen podrobně se zabývat otázkou prospěchu osvojení pro dítě. d) Osvojitelem nemůže být ten, kdo nemá způsobilost k právním úkonům. 9 Tato podmínka vyžaduje, aby osvojitel měl plnou způsobilost k právním úkonům. OZ v 8, 9 stanoví, že způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu nemá osoba nezletilá a osoba, která je pravomocně soudem zbavena nebo u které byla způsobilost k právním úkonům omezena ( 10 odst. 1 a 2). ZoR přiznává rodičovskou zodpovědnost, jako souhrn práv a povinností, jen osobám, které jsou zletilé. Vyplývá to z ustanovení 64 odst. 2 ZoR. e) Zdravotní stav osvojitele a osvojence nesmí být v rozporu s účelem osvojení Účelem osvojení je poskytnout takové rodinné zázemí osvojenci, aby osvojení bylo ku propěchu osvojovanému dítěti i společnosti. A proto je nutné zabránit situacím, kdyby se osvojenec mohl ocitnout v rodině, která by pro něj nebyla vhodná po zdravotní, sociální a psychické stránce. Z tohoto důvodu podle 70 ZoR je soud povinen zkoumat na základě lékařských vyšetření zdravotní stav osvojitele, jejich osobní dispozice, motivaci, která je vede k osvojení. Rovněž je povinen zjistit zdravotní stav osvojence a se svými výsledky seznámit osvojitele a zákonného zástupce osvojence odst. 2 ZoR 8

15 Lékařské vyšetření sleduje zjištění tělesného i mentálního stavu osvojitelů a osvojence. V některých případech je namístě kvalifikované vyšetření mentálního stavu příslušným znalcem (např. pokud by dítě pocházelo od rodičů závislých na drogách, podezření na duševní poruchu osvojitele apod.). Z lékařské zprávy by mělo být zjevné, že vyšetření bylo provedeno s ohledem na účel sledovaný osvojením. Dále se soud zaměří i na psychologická vyšetření osobnostních dispozic osvojitelů, jejich motivaci k osvojení. Na podkladě těchto vyšetření a jejich zhodnocení soud učiní závěr, zda se výsledky vyšetření nepříčí účelu osvojení. Pokud by byly výsledky v rozporu s požadovaným účelem osvojení, soud by neměl vyslovit navrhované osvojení. Pokud by došlo ke zjištění, že zdravotní stav osvojence je nepříznivý, zákonný zástupce i osvojitel jsou s těmito výsledky obeznámeni, a pokud osvojitelé stále trvají na jimi zamýšleném osvojení tohoto nezletilého, soudu nebrání nic v tom, aby vyslovil osvojení tohoto dítěte. 10 f) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé 11 Jedním ze způsobů dělení osvojení je na individuální a společné (již jsem výše uvedla). Z tohoto důvodu ZoR dovoluje, aby osvojit mohla jen jedna osoba anebo přichází v úvahu společné osvojení, ale to je možné pouze manžely (nezletilého osvojí buď současně nebo postupně, tzn. nejprve jeden z manželů a a posléze druhý z nich). Toto ustanovení tedy vylučuje, aby společně osvojili dítě druh a družka (osoby, které nejsou manžely) nebo dvě osoby stejného pohlaví ( 13 odst.2 ZoRP) 12. Je tak zvýrazněna úloha a význam rodiny, která byla založena manželstvím. ZoR v 66 odst. 2 pak blíže stanoví, kdy je potřeba souhlasu druhého manžela s osvojením. Základní zásadou je, že pokud žije osvojitel v manželství, nemůže dojít ke vzniku osvojení bez souhlasu druhého z manželů. Z toho jsou určité výjimky, které jsou rozebrány hned v následující větě. Jedná se o případ, kdy manžel pozbyl způsobilost k právním úkonům 10 Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str odst. 1 ZoR 12 Zákon č.115/ 2006 Sb., o registrovaném partnerství, 13 odst. 2: Trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal sovojitelem dítěte. 9

16 (pravomocným výrokem soudu) anebo kdy získání jeho souhlasu by bylo spojeno s težko překonatelnou překážkou. Jak z ustanovení vyplývá, jedná se o povinnost vyslovit souhlas s osvojením pouze mezi manžely (není podmínkou, aby spolu žili ve společné domácnosti), proto se nevyžaduje souhlas již rozvedeného manžela. Pokud není dán souhlas nebo pokud by se jeden z manželů postavil k celému osvojení negativně, nemůže samozřejmě vzniknout osvojení, protože by to bylo opět v rozporu s účelem osvojení a nebylo by vytvořeno harmonické rodinné zázemí, které dítě potřebuje. Velmi často dochází k osvojení nezletilého dítěte manželem matky (manželkou otce). Tady již rodinné prostředí existuje, je úplné, protože ho tvoří rodič a jeho manžel. Spíše je zde snaha o úpravu vztahu tohoto dítěte s manželem matky (tzv. nevlastního rodiče), protože bez osvojení má jen povinnost podílet se na výchově dítěte. 13 g) Osvojení nemůže vzniknout tam, kdy mezi osvojencem a osvojitelem již existuje pokrevní nebo blízký příbuzenský vztah již existuje. 14 Jak jsem již výše uvedla, že mezi osvojitelem a osvojencem vzniká obdobný poměr jako mezi rodiči a dítětem, jevilo by se nadbytečné, aby vznikl osvojenecký poměr mezi osobami, mezi nimiž již určitý blízký pokrevní vztah existuje. Konkrétně půjde o příbuzné v linii přímé a sourozence (jednalo by se navíc např. i o nepřiměřený věkový rozdíl ve smyslu 65 odst. 1 ZoR, kdyby osvojitelem byli prarodiče a osvojencem jejich pokrevní vnuk). Soudní praxe umožňuje, aby se osvojení uskutečnilo mezi vzdálenějšími příbuznými (např. teta-strýc ve vztahu synovec-neteř). 15 Je tomu tak i proto, že se osvojenec dostane do rodiny osob, které k němu již určitý citový vztah mají a je tak usnadněna a urychlena adaptace osvojence ZoR Na výchově dítěte se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti. 14 Radvanová, S., Zuklínová, M. Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva. Praha: C.H.Beck, 1999, str Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str. 317; Hrušáková, M., Kubíčková, G., Radvanová, S., Richterová, N. Rodinné právo, 2.vydání. Brno: PFMU, 1995, str

17 Uvedená podmínka není přímo vyslovena ZoR, ale plyne z účelu osvojení a jeho podstaty. h) K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte. 16 Zákonnými zástupci osvojence jsou zpravidla jeho rodiče. Tento požadavek je odůvodněn tím, že tato forma náhradní výchovy znamená krajní zásah do výkonu jejich rodičovských práv a povinností (nebo-li rodičovské zodpovědnosti). Zákonným zástupcem může být i poručník nezletilého, kterého ustanovil soud ( 78 ZoR). 17 Souhlas zákonného zástupce je chápán jako právní úkon ve smyslu 37 a násl. OZ, tzn. musí splňovat všechny náležitosti, které OZ pro právní úkon jako projev vůle vyžaduje (odkaz ZoR na OZ 104 ZoR) 18. Konkrétně musí být učiněn svobodně, vážně, srozumitelně a určitě. Půjde o souhlas, který bude dán v řízení o osvojení jednotlivým osvojitelem osobně před soudem, protože je to jeho právo a jeho souhlas nemůže být zastoupen projevem vůle někoho jiného. Pokud náleží právo udělit souhlas s osvojením oběma rodičům (tzn. dítě má oba rodiče, kterým náleží rodičovská zodpovědnost), musí jej udělit oba (každý sám za sebe), pokud by jeden z nich souhlas odmítl poskytnout, není možno osvojení provést. Jestliže jeden z rodičů byl zbaven rodičovské zodpovědnosti, není již naživu nebo není znám, byl omezen nebo zbaven rozhodnutím soudu způsobilosti k právním úkonům, je v tomto případě potřeba souhlasu k osvojení jen druhého rodiče, u kterého se soustředí rodičovská zodpovědnost. Souhlas k osvojení musí být udělen rodiči dítěte v řízení o osvojení odst. 1 (věta první) ZoR Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost ZoR Ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, nestanoví-li tento zákon jinak. 11

18 Souhlas s osvojením musí být určitý ve vztahu k dítěti a budoucímu osvojiteli a typu osvojení. Výjimka je uvedena v 68a ZoR 19 (blanketový souhlas- rodiče dají souhlas k osvojení předem, aniž by znali osobu budoucího osvojitele). Tento souhlas je potřeba udělit před zahájením řízení o osvojení. Navíc jsou stanovena kritéria pro jeho vyslovení, která nalezneme hned ve druhé větě příslušného paragrafu. Jmenovitě se jedná o to, že souhlas musí být dán písemně, osobně přítomným rodičem, před soudem nebo příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí. ZoR rovněž upravuje lhůtu, kdy nejdříve je možno tento souhlas rodiči poskytnout (věta třetí 68a ZoR), a ta činí šest týdnů po narození dítěte. Bývá to odůvodňováno snahou zamezit neuváženým souhlasům rodičů, zejména matek po porodu, které se nacházejí v tomto období ve zvláštním citovém a psychickém rozpoložení vyvolaném porodem. 20 Odvolání blanketového souhlasu je možné pouze za předpokladu, že bude učiněno do doby, než bude na základě soudního rozhodnutí nezletilé dítě umístěno do péče budoucích osvojitelů ( 68a věta poslední). Je to zdůvodněno tím, že by pro dítě z hlediska jeho dalšího vývoje nebylo vhodné, aby poté, co již bylo umístěno do rodiny budoucích osvojitelů, zvyklo si na jejich rodinné prostředí a vytvořilo si k nim určité pouto, muselo být přemístěno do jiného výchovného prostředí a ZoR byl do zákona vložen při jeho novelizaci (zejm. zákon č. 91/ 1998 Sb.) v souvislosti s přijetím Evropské úmluvy o osvojení 22, a došlo v něm k promítnutí důležité zásady, kterou jsem uvedla výše, a sice, že je zakázáno přijetí souhlasu rodiče k osvojení dítěte dříve než uběhne lhůta šesti týdnů po porodu. Konkrétně je tento princip v Úmluvě obsažen v čl. 5 odst. 4, který uvádí, že nebude uznán souhlas matky s osvojením jejího dítěte, pokud bude udělen v takové lhůtě po narození dítěte, která bude kratší šesti týdnů. 67 odst. 2 ZoR stanoví, že souhlas k osvojení dává i ten rodič, který je nezletilý a ZoR Souhlasu rodičů, kteří jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte, není třeba, jestliže rodiče dají souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům. (věta první). 20 Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009,str Veselá, R. a kolektiv. Rodina a rodinné právo. 1. Vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA, str Evropská úmluva o osvojení (publ. jako sdělení MZV č. 132/2000 Sb.m.s.) patří k významným mezinárodním úmluvám regionálního charakteru. Byla přijata členskými státy Rady Evropy ve Štrasburku dne Pro ČR vstoupila v platnost 9. Prosince

19 Mohou nastat situace, kdy se souhlas s osvojením bude vyžadovat i od muže, který o sobě tvrdí, že je otcem nezletilého dítěte, ale pouze za splnění jistých podmínek. Tento muž musí podat návrh na záhájení řízení o určení otcovství, rozhodnutí vydané v tomto řízení musí nabýt právní moci a v něm bude pravomocně určeno jeho otcovství k nezletilému dítěti. Muž se tak stává nositelem rodičovských práv a povinností a má tedy právo dát souhlas k osvojení ( 70a ZoR, 54 odst. 1 ZoR), tzn. aby mohlo dojít k osvojení nezletilého dítěte, musí i takto určený otec dát k němu svůj souhlas. i) I přesto, že jsou rodiče zákonnými zástupci nezletilého dítěte, existují určité případy, kdy se jejich souhlas s osvojením nebude vyžadovat. Odchylky ze zásady souhlasu rodiče s osvojením: 1. Pokud po dobu nejméně šesti měsíců neprojevovali soustavně opravdový zájem o dítě, který by jako rodiče projevit měli (označované jako kvalifikovaný nezájem). Především tím, že neplnili vyživovací povinnost pravidelně a dobrovolně, dítě nenavštěvují, nesnaží se v mezích svých možností o nápravu poměrů, aby si převzali dítě do vlastní péče ( 68 odst. 1 písm.a) ZoR ). Vždy bude nutné zkoumat jaký je vztah rodičů k dítěti a jaké jsou jejich možnosti se o dítě postarat náležitým způsobem. Je nutné přihlédnout k okolnostem, které mohou bránit v projevení jejich skutečného zájmu o dítě. Důvody mohou být subjektivní, ale i objektivní povahy. Mělo by se přihlížet i ke snaze rodičů o nápravu svých osobních, rodinných, bytových i sociálních poměrů, aby se tedy mohli osobně o dítě postarat. 23 O otázce kvalifikovaného nezájmu rozhoduje soud ( 68 odst 3 ZoR). Jedná se o tzv. incidenční řízení (bude popsáno v jiné pasáži). Stanovená doba ZoR je postačující k tomu, aby se ukázalo, zda rodiče mají o své dítě opravdový zájem nebo nikoli. 23 Hrušáková, M., Králíčková, Z. České rodinné právo. 3. Přepracované a doplněné vydání. Brno:Masarykova univerzita, Doplněk, 2006, str ; Veselá, R. a kolektiv. Rodina a rodinné právo. 1. Vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA, str

20 2. Po dobu nejméně dvou měsíců po narození dítěte neprojevili o dítě žádný zájem, přestože jim nebránila závažná překážka v projevení jejich zájmu ( 68 odst. 1 písm. b) ZoR). Rovněž jako u kvalifikovaného nezájmu, tak i v tomto případě zkoumá žádný zájem (absolutní nezájem) soud v tzv. incidenčním řízení (užije se ustanovení OSŘ) Vše, co jsem uvedla v bodě 1. a 2., platí obdobně i pro rodiče, který je nezletilý ( 68 odst. 2 ZoR). V případě kvalifikovaného nezájmu, absolutního nezájmu ( 68 odst. 1 písm. a, b ZoR) a blanketového souhlasu ( 68a ZoR) se tedy nevyžaduje souhlas rodičů k osvojení. Zájmy dítěte jsou zastupovány opatrovníkem, který byl v řízení o osvojení ustanoven nezletilému dítěti. Takto ustanovený opatrovník dává souhlas s osvojením dle 68b ZoR. j) K osvojení je třeba i souhlasu osvojovaného dítěte 24 ZoR přímo uvádí, kdy se tento souhlas od nezletilého bude vyžadovat. Je požadován pouze tehdy, pokud je dítě schopno posoudit dosah osvojení a nebude zmařen účel osvojení. Uvedená podmínka je vlastně promítnutím čl. 12 Úmluvy o právech dítěte (tzv. participační práva dítěte). 25 V platné právní úpravě není stanovena úprava věkových hranic, které by byly rozhodující pro posuzování platnosti právních úkonů nezletilých osob, odst. 1 (věta druhá) ZoR Je-li dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení. 25 Úmluva o právech dítěte Čl. 12, který zaručuje dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se ho dotýkají, a těmto názorům se má věnovat náležitá pozornost. Dítě má právo být slyšeno v každém soudním nebo správním řízení, které se ho týkají, a to buď přímo nebo zprostředkovaně. 14

21 proto soud musí s přihlédnutím k 31 odst. 3 ZoR 26 a 9 OZ 27 zvážit, zda je dítě natolik vyspělé s ohledem na celkovou duševní vyspělost a jeho věk, aby mohlo být schopné posoudit dosah osvojení. Ne vždy a za všech situací se bude požadovat souhlas nezletilého dítěte s osvojením, přestože bude rozumově a volně schopno pochopit dosah osvojení. V některých případech by totiž mohlo dojít k nežádoucímu narušení existujícího citového vztahu mezi budoucími osvojiteli a dítětem. Proto ZoR v 67 odst. 1 uvádí, že souhlas se nevyžaduje, pokud by mohl být zmařen účel osvojení. 28 k) O osvojení rozhoduje soud na návrh osvojitele 29 Osvojení může vzniknout pouze pravomocným rozhodnutím soudu vydaným v řízení o osvojení a aby soud o něm vůbec rozhodoval, je nutné podat návrh na osvojení osvojitelem, tzn. osvojitel se dobrovolně rozhodne, že si přeje osvojit nezletilé dítě. Nepřichází tedy v úvahu rozhodovat o osvojení bez návrhu. l) Preadopční péče Osvojením se nezletilé dítě ocitne v rodinném prostředí, ve kterém předtím zpravidla nežilo, a představuje velkou změnu nejen pro samotného osvojence, ale i pro osvojitele. Osvojitelé, kteří před osvojením neměli vlastní děti, se musí vypořádat s celou řadou změn, které dítě rodině přinese, ať z hlediska finančního nebo celkovému přizpůsobení se tomuto novému jedinci. Aby osvojením bylo vytvořeno takové harmonické zázemí, které bude umožňovat souhrnný rozvoj dítěte, je nutné, aby se budoucí osvojitelé s nezletilým určitým způsobem poznali, sžili a vytvořili mezi sebou citové pouto. Předejde se tak situacím, v nichž by např. osvojitelé nebyli schopni se odst. 3 ZoR Dítě, které je schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo obdržet potřebné informace a svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů týkajících se podtstných záležitostí jeho osoby a být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje OZ Nezletilci mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřrné rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. 28 Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str odst. 2 (věta první) ZoR 15

22 postarat o osvojence, protože by nezvládli jeho výchovu, péči, či jeho povahové vlastnosti. Z těchto uvedených důvodů 69 ZoR stanoví obligatorní preadopční péči. Spočívá v tom, že osvojenec před rozhodnutím soudu o osvojení, je povinnen žít s osvojitelem (tj. být v jeho péči) na jeho náklady po dobu nejméně tří měsíců. Preadopční péčí se vytváří zvláštní rodinněprávní vztah, kde na jedné straně je budoucí osvojitel a na straně druhé nezletilé dítě. Obsahem tohoto poměru je právo budoucího osvojitele starat se o dítě po všech stránkách (vychovávat a zastupovat ho, spravovat jeho záležitosti v běžných věcech, tzn. nemůže činit zásadní rozhodnutí, která mají v kompetenci zákonní zástupci nezlezilého) a povinnost dítěte podřídit se péči, které se mu dostává od osvojitele. 30 Zkušební doba, která činí dle ZoR tři měsíce, je stanovena jako minimální (soud ji může stanovit i delší). Musí uplynout dříve, než soud rozhodne o osvojení a je nutné, aby její výkon trval nepřetržitě až do doby, kdy soud rozhodne o samotném osvojení. Preadopční péče se uskutečňuje na vlastní náklady budoucího osvojitele, jak vyplývá ze ZoR (souvislost s 85 a násl. ZoR). Při výkonu zatimní péče se mohou objevit tři skupiny případů: preadopční péči mohou provádět společně oba manželé, kteří zamýšlejí osvojit spolu nezletilé dítě, nebo se o dítě bude starat sama fyzická osoba, která hodlá dítě osvojit, anebo tato osoba bude pečovat o dítě spolu s rodičem, který je jejím manželem a žije s ní ve společné domácnosti. Proto i hrazení nákladů, které je třeba vynaložit při péči o dítě, závisí na těchto třech uvedených skupinách. Pokud se jedná o manžele, budou vyživovat nezletilé dítě společně, jestliže osvojit chce pouze jedna fyzická osoba, ponese si náklady sama Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str

23 I přesto, že dítě bude v preadopčí péči u budoucích osvojitelů, se nakonec může stát, že k osvojení nedojde. V těchto případech nemají osoby, u kterých byla vykonávána preadopční péče, nárok na vrácení použitých nákladů. Z 69 odst.2 ZoR vyplývá, že o svěření dítěte, které je v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů, do péče budoucích osvojitelů rozhodne orgán sociálně-právní ochrany dětí. OSPOD je v tomto případě obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu dítěte nebo Úřad při umístění dítěte do zatímní péče při jeho osvojení do ciziny nebo z ciziny. Ke svěření nezletilého dítěte do zatímní péče je nutný souhlas rodičů jako jeho zákonných zástupců, kromě případů, kdy se jejich souhlas s osvojením nepožaduje ( 69 odst. 2 poslední věta ZoR). Nezletilé dítě může být svěřeno do preadopční péče budoucího osvojitele na základě rozhodnutí rodičů nebo je možnost faktické cesty, kdy se dítě ocitne v péči fyzické osoby, která se ho ujala. 32 Preadopční péče se v určitých případech nevyžaduje: pokud chce osvojit pěstoun dítě svěřené mu do pěstounské péče, za předpokladu, že pěstounská péče trvala po dobu nejméně tří měsíců ( 69 odst. 3 ZoR), jiná fyzická osoba než rodič ( 45 ZoR) se rozhodla osvojit dítě, které jí bylo svěřeno do výchovy ( 69 odst. 4 ZoR), osvojit se rozhodl poručník, který o dítě osobně pečuje ( 69 odst. 4 ZoR). 32 Radvanová, S., Zuklínová, M. Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva. Praha: C.H.Beck, 1999 str. 137 Veselá, R. a kolektiv. Rodina a rodinné právo. 1. Vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA, str

24 Podmínky pro nezrušitelné osvojení Nezrušitelné osvojení se označuje také jako osvojení II. typu, tedy takové, které nelze zrušit, tj. je nepřípustné jeho zrušení z důvodu uvedeného v 73 odst. 1 ZoR. 33 Pro nezrušitelné osvojení se vedle výše zmíněných podmínek vyžaduje i současné splnění následujících předpokladů: a) Nezrušitelně mohou osvojit nezletilé dítě pouze manželé nebo manžel rodiče dítěte (za předpokladu, že žije s některým z rodičů dítěte v manželství; tzv. nevlastní rodič) a nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte ( 74 odst. 2 ZoR). Výjimečně je dovoleno ZoR, aby nezrušitelně osvojila osamělá osoba. Touto fyzickou osobou může být muž i žena. Za podmínky, že určitá fyzická osoba žije v manželství, nemůže být chápána jako osamělá dle 74 odst.2 ZoR. Osamělou fyzickou osobou může být osoba rozvedená, ovdovělá, svobodná. Vždy ale bude soud muset zkoumat, zda je vůbec vhodné svěřit nezletilé dítě na základě osvojení do péče individuální osoby a jestli osvojení bude naplňovat svůj účel, tj. zajistit potřebný duševní a mravní vývoj nezletilého dítěte. 34 Osvojí-li si nezletilé dítě oba manželé společně, zapíší se do matriky na místo pokrevních (biologických) rodičů. Pokud osvojuje nevlastní rodič, ať už za trvání manželství nebo po smrti svého manžela, který byl rodičem osvojovaného dítěte, bude v matrice zapsán místo pokrevního rodiče. 35 Nedochází tak k vypuštění zápisu o druhém rodiči dítěte z matriky, jednalo by se o znevýhodnění dosavadního postavení nezletilého dítěte. Osamělá osoba, která nezrušitelně osvojila nezletilého bude zapsána do matriky na místo příslušného rodiče a soud rozhodne o tom, že z matriky vypouští zápis o druhém rodiči ( 74 odst. 2 poslední věta ZoR). Jestli tedy osvojuje osamělá žena, bude v matrice uvedena na místo matky a zápis o otci dítěte bude vypuštěn odst. 1 ZoR Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele. 34 Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str Veselá, R. a kolektiv. Rodina a rodinné právo. 1. Vydání. Praha: EUROLEX BOHEMIA, str

25 b) Osvojit lze jen nezletilého staršího jednoho roku 36 Tato podmínka se vyžaduje pouze u osvojení nezrušitelného. Musí být splněna bez ohledu na to, zda toto osvojení druhého stupně soud vyslovuje přímo nebo následně prostřednictvím přeměny zrušitelného osvojení na nezrušitelné ( 77 ZoR). Hranice jednoho roku je obecně stanovena proto, že během prvního roku života dítěte je možné určit základní prognózu jeho zdravotního vývoje, jestli nebude např. postiženo určitými závažnými nedostatky. 37 c) Přeměna prostého osvojení v osvojení nezrušitelné ( 77 ZoR) Osvojení dle 63 ZoR může být na návrh osvojitele soudním rozhodnutím přeměněno na nezrušitelné osvojení. Rozhodnutí o tom, že osvojitel bude v matrice zapsán místo rodiče osvojovaného dítěte, může být soudem provedeno dodatečně, ale pouze do doby než osvojenec dosáhne zletilosti. Opačný způsob, tedy změnu z osvojení druhého typu na první typ (osvojení zrušitelné), ZoR nepřipouští. 38 K přeměně osvojení je zapotřebí návrh, který mohou podat oba manželé (osvojitelé), kteří původně osvojili zrušitelně, také manželka otce (manžel matky), která nejprve osvojila zrušitelně, nebo i pozůstalý manžel po rodiči, který zemřel. Účelem přeměny osvojení je umožnit za splnění zákonných předpokladů další upevnění a prohloubení osvojeneckého vztahu. Může být uskutečněna tam, kde bylo osvojeno nejprve zrušitelně, přestože právní úprava v této době už znala osvojení nezrušitelné, tak i za předpokladu, že v době vzniku osvojení platná právní úprava neznala nezrušitelné osvojení. I při ZoR 37 Hrušáková, M., Králíčková, Z. České rodinné právo. 3. Přepracované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2006, str Radvanová, S., Zuklínová, M. Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva. Praha: C.H.Beck, 1999, str

26 přeměně osvojení musí být splněny nejen všechny zákonné podmínky pro osvojení, ale navíc také speciální podmínky, které se vyžadují zvlášť pro nezrušitelné osvojení. 39 Z 77 ZoR vyplývají dva nutné předpoklady pro přeměnu osvojení, konkrétně nezletilost osvojence a souhlas osvojence, který nebude třeba, pokud nebyl slyšen již v řízení o osvojení. Z první podmínky tedy jasně vyplývá, že není možná přeměna, pokud již osvojenec dosáhl zletilosti Právní následky osvojení Soudní rozhodnutí o osvojení má konstitutivní povahu, tzn. jeho právní následky nastanou dnem, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci. Je třeba rozlišovat následky, které jsou společné pro oba typy osvojení a následky, které způsobuje jen osvojení nezrušitelné. Pro osvojení prvého i druhého typu jsou společnými právními následky: a) Mezi osvojencem a osvojitelem vzniká vztah, který je možné postavit na stejnou úroveň jako je mezi rodiči a dětmi. Vytváří se mezi nimi fikce pokrevního svazku ( 63 odst.1 ZoR). b) Změna příjmení osvojence na příjmení osvojitele (osvojenec získává příjmení osvojitele za současné ztráty svého původního příjmení). Pokud osvojují společně manželé, bude mít osvojenec příjmení, o kterém prohlásili, že bude příjmením pro jejich společné děti ( 71 ZoR). Uvedené platí i pro osvojitele, který je manželem matky osvojence. Soud uvede v rozsudku, kterým vyslovuje osvojení, i příjmení osvojence, které ponese ( 184 OSŘ). Pokud by se osvojitelé rozhodli změnit osvojenci například i jméno, je to možné, ale podmínky nestanoví ZoR, nýbrž zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Konkrétně 64 (cit. zák.), který stanoví, že osvojitelé mají právo do 6 měsíců od právní moci 39 Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str

27 rozsudku o osvojení, nejpozději ale do dosažení zletilosti osvojence, zvolit osvojenci souhlasným prohlášením před matričním úřadem jiné jméno, než to, které má zapsáno v matriční knize. c) Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově osvojence (práva a povinnosti při péči o nezletilé dítě, při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění ( 63 odst. 1 a 31-37b ZoR) ). Tato práva a povinnosti, které původně náležely biologickým rodičům a byly obsahem jejich rodičovské zodpovědnosti, přechází na osvojitele pravomocným rozhodnutím soudu. 40 Osvojitelé vstupují do práv a povinností, které původně k nezletilému dítěti neměli se všemi důsledky, může tak samozřejmě dojít rozhodnutím soudu k pozastavení, omezení nebo zbavení výkonu jejich rodičovské zodpovědnosti. Jednou z důležitých povinností, která je součástí rodičovské zodpovědnosti, je vyživovací povinnost. Dnem právní moci rozsudku o osvojení přechází na osvojitele (a jeho předky, 85 a násl. a 88 ZoR) vyživovací povinnost k osvojenci a osvojenci v týž moment vyživovací povinnost k osvojiteli ( a jeho předkům 87, 88 a násl. ZoR). d) Osvojením zanikají práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával. 41 e) Vzniká překážka uzavření manželství ve smyslu 12 ZoR 42, protože je nadále zachováno biologické příbuzenství k původní rodině (osvojenec nemůže platně uzavřít manželství např.se svým pokrevním sourozencem). 40 Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str odst. 1 (věta první) ZoR ZoR Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci; totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. 21

28 Rovněž nelze uzavřít manželství mezi osvojencem a osvojitelem, osvojitelovými příbuznými v pokolení přímém a osvojencem, stejně tak mezi pokrevními dětmi osvojitele a osvojencem. Osvojením vzniká totiž příbuzenský poměr potomka a předka, a pokrevní děti osvojitele se stali příbuznými v pokolení pobočném druhého stupně (sourozenci). 43 f) Mezi osvojencem a příbuznými osvojitele vzniká příbuzenský poměr ( 63 odst. 1 ZoR). Tento právní následek se projevuje v rámci vyživovací povinnosti mezi ostatními příbuznými ( 88 a násl. ZoR) a v souvislosti s uplatněním dědického práva a v oblasti bytové. g) Osvojenec nabude dnem právní mocí rozsudku o osvojení státní občanství České republiky, je-li alespoň jeden z osvojitelů státním občanem České republiky Další právní následky pouze při nezrušitelném osvojení a) Jak již ze samotného pojmu vyplývá, je pro nezrušitelné osvojení typická jeho nezrušitelnost ( 74 odst. 1 ZoR). Nezrušitelnost je tady chápana jako nemožnost zrušení osvojení z důvodu, který je uveden v 73 odst. 1 ZoR. V tomto následku je možné u nezrušitelného osvojení spatřovat záměr, aby se vzniklé osvojení co nejvíce podobalo vztahu pokrevního rodiče a nezletilého dítěte. b) Pouze u tohoto druhého typu osvojení je možná tzv. readopce, neboli opětovné osvojení. Osvojenec nezrušitelně osvojený může být osvojen opětovně jen tehdy, že bude osvojen manželem osvojitele nebo osvojitel zemřel ( 76 ZoR). 43 Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str Zákon č.40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, 3a 22

29 Citovaný paragraf nerozeznává, jaký druh opětovného osvojení je přípustný, je možné usuzovat, že readopce může být jak prvního stupně (zrušitelná), tak druhého stupně (nezrušitelná). 45 c) Na místo rodičů osvojence budou v matrice zapsáni osvojitelé nebo osvojitel. K tomu dojde na základě pravomocného soudního výroku. 46 Z rodného listu osvojence tedy nebude poznatelné, že došlo k nezrušitelnému osvojení. Pokud osvojili společně manželé, budou uvedeni v listinách místo rodičů dítěte. V případě, že nezrušitelně osvojuje osamělá osoba, bude uvedena na místo rodiče dítěte tato osoba a z matriky je vypuštěn zápis o druhém rodiči ( 74 odst. 2 poslední věta ZoR) Řízení o osvojení Osvojení vzniká výlučně na základě rozhodnutí soudu, které je konstitutivního (neboť až jeho právní mocí vzniká osvojenecký vztah) a statusového charakteru. Pouze soud může vyslovit osvojení v řízení, kterému mohou předcházet určitá jiná řízení. Předtím, než tedy uvedu samotné řízení osvojení, pokusím se přiblížit jaká jiná řízení v souvislosti s osvojením mohou probíhat. a) Řízení, ve kterém má dojít k určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení ( 180a, 180 b OSŘ). Jedná se o zvláštní řízení, které je koncipováno jako samostatné (označováno také jako incidenční řízení ) a výlučně se zahajuje na návrh, o kterém musí soud rozhodnout přednostně a s největším urychlením. Vlastní řízení o osvojení tedy může být zahájeno až tehdy, kdy rozhodnutí v tomto zvláštním řízení bude pravomocné. OSŘ výslovně stanoví, že účastníky tohoto řízení jsou dítě a jeho rodiče, 45 Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str Radvanová, S., Zuklínová, M. Kurs občanského práva: Instituty rodinného práva. Praha: C.H.Beck, 1999, str

30 pokud jsou jeho zákonnými zástupci. Rodič dítěte, je-li nezletilý, je rovněž účastníkem tohoto řízení, ačkoli není zákonným zástupcem dítěte. 47 Podstatou celého řízení je určit, zda jsou dány předpoklady tzv. kvalifikovaného nezájmu (dle 68 odst. 1 písm. a ZoR) nebo žádného zájmu ve smyslu 68 odst. 1 písm. b ZoR. Jestliže soud dospěje k závěru, že jsou splněny podmínky nezájmu rodičů, rodiče potom nebudou účastníky řízení o preadopční péči, ani účastníky vlastního řízení o osvojení. 48 Právní mocí rozhodnutí, kterým bylo ukončeno tzv. incidenční řízení, nezaniká rodičovská zodpovědnost rodičů. Pravomocný rozsudek, kterým bylo určeno, že k osvojení dítěte není třeba souhlasu rodičů, soud na návrh zruší, změní-li se poměry. Návrh lze podat nejdříve po uplynutí jednoho roku od právní moci rozsudku. 49 b) Řízení, ve kterém se rozhoduje o preadopční péči budoucích osvojitelů (správní řízení). O preadopční péči rozhoduje OSDOD a to tehdy, je-li nezletilé dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, ať už z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů ( 69 odst. 2 ZoR). OSPOD je v daném případě obecní úřad obce s rozšířenou působností (příslušný dle místa trvalého pobytu dítěte) nebo Úřad. 50 Úřad rozhoduje o svěření dítěte do zatímní péče v rámci osvojení do ciziny nebo z ciziny. 47 Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, 180a odst Hrušáková, M., Králíčková, Z. České rodinné právo. 3. Přepracované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita, Doplněk, 2006, str b odst. 1 OSŘ 50 Zákon č. 359/ 1999, Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, 19 odst.1 písm. a, 19 odst. 2, 61 odst. 1 24

31 c) Řízení o zprostředkování osvojení. Úpravu nalezneme v 20 a násl. SPO. Zprostředkování osvojení v České republice zajišťují krajské úřady a ministerstvo 51, z České republiky do ciziny nebo z ciziny do České republiky zajišťuje Úřad. Zprostředkování se provádí pouze na žádost fyzické osoby, která má zájem osvojit dítě. V případě osvojení v České republice zprostředkovává se osvojení pouze občanům České republiky, kteří mají na našem území trvalý pobyt, nebo cizinci, který má v České republice povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt. Jde-li o osvojení nezletilého dítěte do ciziny, je osvojitel povinen připojit pravomocné rozhodnutí o souhlasu s osvojením vydaném Úřadem ( 63 odst. 2 a 67 odst. 3 ZoR). Úřad vede pro účely zprostředkování osvojení evidenci dětí vhodných k osvojení v cizině i žadatelů, kteří jsou vhodnými stát se osvojiteli, nemají-li na území České republiky povolen trvalý nebo dlouhodobý pobyt. Úřad vede také evidenci žadatelů vhodných stát se osvojiteli dítěte z ciziny a evidenci dětí vhodných k osvojení v České republice. 52 Ve druhém případě se tedy umožňuje osvojení dítěte z ciziny vhodnými českými osvojiteli. d) Vlastní řízení o osvojení ( 181 a násl. OSŘ). Osvojení (prvního i druhého typu) může vzniknout pouze na základě pravomocného rozsudku soudu. Jde o návrhové řízení, takže bez podání návrhu osvojitelem nemůže soud rozhodnout o osvojení. Zda soud vysloví osvojení zrušitelné nebo nezrušitelné závisí na podání 51 Ministerstvo práce a sociálních věcí 52 Zákon č. 359/ 1999, Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, 25 odst. 1 25

32 typu. 53 O osvojení rozhoduje okresní soud jako věcně příslušný soud v prvním samotného návrhu budoucím osvojitelem a také na skutečnosti, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro vyslovení osvojení navrhovaného stupni a místně příslušným je soud, v jehož obvodu má nezletilý na základě dohody rodičů nebo rozhodnutí soudu, popř. jiných rozhodných skutečností své bydliště. 54 Účastníci řízení o osvojení jsou vymezeni v 181 odst. 1 OSŘ, jsou jimi osvojované dítě, jeho rodiče, popř. poručník, osvojitel a jeho manžel. V určitých případech nejsou rodiče osvojence účastníky řízení. 55 Osvojované dítě bude v řízení soudem vyslechnuto za předpokladu, že je schopno posoudit dosah osvojení, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení ( 182 odst. 1 OSŘ, 67 odst. 1 ZoR). Ostatní účastníci jsou soudem vždy vyslechnuti. V rámci řízení o osvojení jsou účastníci soudem poučeni o významu osvojení z hlediska zájmů osvojovaného dítěte i zájmů společnosti, rovněž i o skutečnostech, jaké povinnosti osvojením osvojiteli vzniknou Zrušení osvojení Osvojením se dítě ocitá v osvojitelově rodině, dostává se tak do nové rodiny, která mu má nahradit zázemí, jehož se mu předtím nedostávalo. Ne vždy se ale podaří vytvořit toto zázemí, mezi osvojencem a osvojitelem nepodaří se navázat pevné citové pouto, nebo takto vytvořený vztah může jakkoli selhat. ZoR nestanoví nic o zániku osvojení (například smrtí některého ze subjektů osvojeneckého vztahu nebo dosažením zletilosti osvojence), nýbrž z jeho ustanovení v souvislosti s ukončením právního vztahu, který byl založen osvojením, vyplývá pouze zrušení osvojení, a to jen v případě osvojení prostého, zrušitelného Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str odst. 1 a 88 písm. c) OSŘ odst. 2 OSŘ, Rodiče osvojovaného dítěte nejsou účastníky řízení o osvojení tehdy, jestliže a) jsou zbaveni rodičovské zodpovědnosti, nebo b) byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům, popřípadě byli v této způsobilosti omezeni, nebo c) dali souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům, anebo d) soud pravomocně rozhodl, že k osvojení dítěte není třeba jejich souhlasu. 56 V případě rozhodnutí soudu o nezrušitelného osvojení nelze vyloučit skutečnost, že toto rozhodnutí může být zrušeno (jako jiné nesprávné rozhodnutí) Nejvyšším soudem na základě mimořádného 26

33 Osvojení, vyjma osvojení nezrušitelného, může soud zrušit jen z důležitých důvodů na návrh osvojence nebo osvojitele. 57 Zrušením osvojení se narušuje jeden z nejstabilnějších druhů náhradní rodinné výchovy, je proto stanoven pouze výjimečný případ, kdy je možné osvojení zrušit, tzn. v jiných případech osvojení zrušit nelze. Stejně jako o vzniku osvojení, tak i o zrušení osvojení rozhoduje soud, a to pouze na návrh. K návrhu je legitimován osvojenec nebo některý z osvojitelů. Pokud je osvojenec nezletilý, musí být zastoupen opatrovníkem dle 83 ZoR. Aby soud mohl rozhodnout o zrušení osvojení, je nutné zjistit, zda je dán k tomu důležitý důvod. Co se má na mysli pod tímto pojmem ZoR nedefinuje a ani neobsahuje jeho výčet. Záleží tudíž na úvaze soudu, jestli uzná vzhledem k individuálnímu případu a okolnostem, že tvrzenou skutečnost je nutno považovat za onen důležitý důvod. Důležitým důvodem ve smyslu 73 ZoR pro zrušení osvojení soudní praxe chápe např. trvalé a vážné narušení citového vztahu mezi osvojitelem a osvojencem, vznik trvalé duševní poruchy na straně osvojitele nebo osvojence, osvojení neplní trvale svůj účel, závažné závadné chování osvojence, atd. Tímto důvodem není rozchod osvojitelů, kteří jsou manželi nebo jejich rozvod. 58 Rozhodnutí soudu o zrušení osvojení je statusové a konstitutivní povahy (působí ex nunc), tedy jeho právní účinky nastanou dnem jeho právní moci. Je-li osvojení zrušeno, má to tyto právní následky ze zákona: Dochází k obnovení příbuzenských vztahů k pokrevní rodině a zániku příbuzenského poměru mezi osvojencem a příbuznými osvojitele. Obnovuje se vyživovací povinnost pokrevních rodičů (jeho příbuzných) a zaniká vyživovací povinnost osvojitele (jeho příbuzných) vůči nezletilému osvojenci a vzniká vyživovací povinnost bývalého osvojence vůči jeho rodičům opravného prostředku, kterým je dovolání ( 237 odst. 2 písm. b OSŘ) -Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str odst. 1 ZoR 58 Hrušáková, M. a kolektiv. Zákon o rodině: komentář. 4.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, str