PRVNÍ LIST KORINTSKÝM

Transkript

1 PRVNÍ LIST KORINTSKÝM DRUHÝ LIST KORINTSKÝM

2 PRVNÍ LIST KORINTSKÝM Kapitola 1 (1. list) =Vstupní pozdrav a díkùvzdání 1,1-9= 1:Pavel, z vùle Boží povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sosthenes 2:církvi Boží v Korintu, posvìceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteøí vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, a jsou shromáždìni kdekoliv, jinde èi u nás: 3:Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. 4:Stále za vás Bohu dìkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; 5:on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. 6:Nebo svìdectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, 7:takže nejste pozadu v žádném daru milosti a èekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. 8:On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obvinìni. 9:Vìrný je Bùh, který vás povolal do spoleèenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem. =Rozkol ve sboru 1,10-17= 10:Prosím vás, bratøí, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a nemìli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i pøesvìdèení. 11:Dovìdìl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratøí, že jsou mezi vámi spory. 12:Myslím tím to, že se mezi vámi øíká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. 13:Je snad Kristus rozdìlen? Což byl Pavel za vás ukøižován? Nebo jste byli pokøtìni ve jméno Pavlovo? 14:Dìkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokøtil kromì Krispa a Gaia; 15:tak nemùže nikdo øíci, že jste byli pokøtìni v moje jméno. 16:Pokøtil jsem i rodinu Štìpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještì nìkoho pokøtil. 17:Kristus mì totiž neposlal køtít, ale zvìstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristùv køíž nepozbyl smyslu. =Boží moudrost je lidem bláznovstvím 1,18-2,5= 18:Slovo o køíži je bláznovstvím tìm, kdo jsou na cestì k záhubì; nám, kteøí jdeme ke spáse, je mocí Boží. 19:Je psáno: 'Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.' 20:Kde jsou uèenci, kde znalci, kde øeèníci tohoto vìku? Neuèinil Bùh moudrost svìta bláznovstvím? 21:Protože svìt svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo vìøí, bláznovskou zvìstí. 22:Židé žádají zázraèná znamení, Øekové vyhledávají moudrost, 23:ale my kážeme Krista ukøižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24:ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Øeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. 25:Nebo bláznovství Boží je moudøejší než lidé a slabost Boží je silnìjší než lidé. 26:Pohleïte, bratøí, koho si Bùh povolává: Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených; 27:ale co je svìtu bláznovstvím, to vyvolil Bùh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bùh, aby zahanbil silné; 28:neurozené v oèích svìta a opovržené Bùh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic - 29:aby se tak žádný èlovìk nemohl vychloubat pøed Bohem. 30:Vy však jste z Boží moci v Kristu Ježíši; on se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvìcením a vykoupením, 31:jak je psáno: 'Kdo se chlubí, a se chlubí v Pánu'. Kapitola 2 (1. list) 1:Ani já, bratøí, když jsem pøišel k vám, nepøišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. 2:Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukøižovaného. 3:Pøišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvìním; 4:má øeè a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, 5:aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží. =Pravá moudrost Ducha 2,6-16= 6:Moudrosti sice uèíme, ale jen ty, kteøí jsou dospìlí ve víøe - ne ovšem moudrosti tohoto vìku èi vládcù tohoto vìku, spìjících k záhubì, 7:nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bùh od vìènosti urèil pro naše oslavení. 8:Tu moudrost nikdo z vládcù tohoto vìku nepoznal; nebo kdyby ji byli poznali, nebyli by ukøižovali Pána

3 slávy. 9:Ale jak je psáno: 'Co oko nevidìlo a ucho neslyšelo, co ani èlovìku na mysl nepøišlo, pøipravil Bùh tìm, kdo ho milují.' 10:Nám však to Bùh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží. 11:Nebo kdo z lidí zná, co je v èlovìku, než jeho vlastní duch? Právì tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží. 12:My jsme však nepøijali ducha svìta, ale Ducha, který je z Boha, 13:abychom poznali, co nám Bùh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás nauèila lidská moudrost, ale jak nás nauèil Duch, a duchovní vìci vykládáme slovy Ducha. 14:Pøirozený èlovìk nemùže pøijmout vìci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemùže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. 15:Èlovìk obdaøený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemùže být nikým správnì posouzen. 16:Vždy 'kdo poznal mysl Pánì a kdo ho bude pouèovat?' My však mysl Kristovu máme. Kapitola 3 (1. list) =Pravý pohled na Boží služebníky 3,1-23= 1:Já jsem k vám, bratøí, nemohl mluvit jako k tìm, kteøí mají Ducha, nýbrž jako k tìm, kteøí myslí jen po lidsku, jako k nedospìlým v Kristu. 2:Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést - ani teï ještì nemùžete, 3:nebo dosud patøíte svìtu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne li z toho, že patøíte svìtu a žijete jako ostatní lidé? 4:Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé svìta? 5:Kdo je vlastnì Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteøí vás pøivedli k víøe, každý tak, jak mu dal Pán. 6:Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bùh dal vzrùst; 7:a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bùh, který dává vzrùst. 8:Kdo sází a kdo zalévá, patøí k sobì, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odmìnu. 9:Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. 10:Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na nìm staví. Každý a dává pozor, jak na nìm staví. 11:Nikdo totiž nemùže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. 12:Zda nìkdo na tomto základu staví ze zlata, støíbra, drahého kamení, èi ze døeva, trávy, slámy - 13:dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, nebo se zjeví v ohni; a oheò vyzkouší, jaké je dílo každého èlovìka. 14:Když jeho dílo vydrží, dostane odmìnu. 15:Když mu dílo shoøí, utrpí škodu; sám bude sice zachránìn, ale projde ohnìm. 16:Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás pøebývá? 17:Kdo nièí chrám Boží, toho znièí Bùh; nebo Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy. 18:A nikdo sám sebe neklame. Domnívá li se nìkdo z vás, že je v tomto svìtì moudrý, a se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. 19:Moudrost tohoto vìku je bláznovstvím pøed Bohem, nebo je psáno: 'Nachytá moudré na jejich vychytralost'; 20:a jinde: 'Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.' 21:A tak a se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, 22:a Pavel nebo Apollos nebo Petr, a svìt nebo život nebo smrt, pøítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, 23:vy však jste Kristovi a Kristus je Boží. Kapitola 4 (1. list) =Apoštol a korintská církev 4,1-21= 1:Proto a nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. 2:Od správcù se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán vìrným. 3:Mnì tedy pramálo záleží na tom, soudíte li mì vy nebo jakýkoliv lidský soud. Vždy ani já nejsem soudcem sám nad sebou; 4:nièeho si nejsem sice vìdom, tím však ještì nejsem ospravedlnìn, nebo mým soudcem je Pán. 5:Nevyslovujte proto soudy pøedèasnì, dokud Pán nepøijde. On vynese na svìtlo to, co je skryto ve tmì, a zjeví zámìry srdcí; tehdy se èlovìku dostane chvály od Boha. 6:Toto jsem, bratøí, kvùli vám vztáhl na sebe a na Apolla, abyste se na nás nauèili, co znamená 'ne nad to, co je psáno', a nikdo se nepyšnil jedním z nás proti druhému. 7:Kdo ti dal vyniknout? Máš nìco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proè se chlubíš, jako bys to nebyl dostal? 8:Už jste nasyceni, už jste zbohatli, vešli jste do Božího království, a my ne! Kéž byste skuteènì vešli do

4 království, abychom i my kralovali spolu s vámi! 9:Skoro se mi zdá, že nás apoštoly Bùh urèil na poslední místo, jako vydané na smrt; stali jsme se podívanou svìtu, andìlùm i lidem. 10:My jsme blázni pro Krista, vy ovšem jste v Kristu rozumní; my jsme slabí, vy silní; vy slavní, my beze cti. 11:Až do této chvíle trpíme hladem a žízní a nemáme co na sebe, jsme biti, jsme bez domova, 12:s námahou pracujeme svýma rukama. Jsme li tupeni, žehnáme, pronásledováni neklesáme, 13:když nám zloøeèí, odpovídáme laskavì. Až dosud jsme vydìdìnci svìta, na které se všechno svaluje. 14:Nepíši to proto, abych vás zahanbil, ale abych vás jako své milované dìti napomenul. 15:I kdybyste mìli tisíce vychovatelù v Kristu, otcù mnoho nemáte, nebo v Kristu Ježíši jsem vás já pøivedl k životu skrze evangelium. 16:Prosím vás: Jednejte podle mého pøíkladu! 17:Právì proto jsem k vám poslal Timotea, svého v Pánu milovaného a vìrného syna. On vám pøipomene mùj zpùsob jednání v Kristu, jak uèím v každé církvi. 18:Nìkteøí se zaèali povyšovat, protože prý už k vám nepøijdu; 19:ale pøijdu k vám brzy, bude li Pán chtít, a uèiním si úsudek o tìch domýšlivcích ne podle toho, co mluví, ale podle toho, co dokážou. 20:Království Boží nezáleží v slovech, nýbrž v moci. 21:Vyberte si: Mám na vás pøijít s holí, nebo s láskou a mírností? Kapitola 5 (1. list) =Pøípad nemravnosti 5,1-13= 1:Dokonce se proslýchá, že je mezi vámi pøípad smilstva, a to takový, jaký se nevyskytuje ani mezi pohany, že totiž kdosi žije s ženou svého otce. 2:A vy jste pøitom nadutí, místo abyste se radìji zarmoutili; odstraòte ze svého støedu toho, kdo to udìlal. 3:Nebo já, aè tìlem vzdálen, duchem však pøítomen, vyslovil jsem již soud nad tím, kdo se toho dopustil, jako bych byl s vámi - 4:a to ve jménu Pána Ježíše Krista. Až se shromáždíte - já budu duchem s vámi a bude s námi i moc našeho Pána Ježíše - 5:vydejte toho èlovìka satanu ke zkáze tìla, aby duch mohl být zachránìn v den Pánì. 6:Vaše vychloubání není dobré. Nevíte, že 'trocha kvasu všechno tìsto prokvasí'? 7:Odstraòte starý kvas, abyste byli novým tìstem, vždy vám nastal èas nekvašených chlebù, nebo byl obìtován náš velikonoèní beránek, Kristus. 8:Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upøímnosti a pravdy. 9:Napsal jsem vám v listì, abyste nemìli nic spoleèného se smilníky; 10:ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto svìta nebo lakomce, lupièe a modláøe, protože to byste museli ze svìta utéci. 11:Mìl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice øíká bratr, ale pøitom je smilník nebo lakomec nebo modláø nebo utrhaè nebo opilec nebo lupiè; s takovým ani nejezte. 12:Proè bych mìl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? 13:Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bùh. Odstraòte toho zlého ze svého støedu! =Pøípad sudièství 6,1-11= 1:Jak to, že se nìkdo z vás opovažuje, má li spor s druhým, jít k pohanským soudcùm místo k bratøím? 2:Což nevíte, že Boží lid bude soudit svìt? Jestliže budete soudit svìt, nejste snad schopni rozsuzovat takové malièkosti? 3:Nevíte, že budeme soudit andìly? Tím spíše vìci všedního života! 4:Máte li spory o tyto všední záležitosti, proè se obracíte k tìm, kdo nemají s církví nic spoleèného? 5:K vašemu zahanbení to øíkám. Cožpak není mezi vámi nikdo rozumný, kdo by dovedl rozsoudit spor mezi bratøími? 6:Ale bratr se soudí s bratrem, a to pøed nevìøícími! 7:Již to je vaše prohra, že se vùbec mezi sebou soudíte. Proè radìji netrpíte køivdu? Proè radìji nenesete škodu? 8:Vy však køivdíte a škodíte, a to bratøím! 9:Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít úèast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláøi, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, 10:ani zlodìji, ani lakomci, opilci, utrhaèi, lupièi nebudou mít úèast v Božím království. 11:A to jste nìkteøí byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvìceni, byli jste ospravedlnìni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha. =Naše tìlo patøí Pánu 6,12-20= Kapitola 6 (1. list)

5 12:'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale ne všechno prospívá. 'Všechno je mi dovoleno' - ano, ale nièím se nedám zotroèit. 13:Jídlo je pro žaludek a žaludek pro jídlo; Bùh však jednou uèiní konec obojímu. Tìlo však není pro smilstvo, nýbrž pro Pána, a Pán pro tìlo. 14:Bùh, který vzkøísil Pána, vzkøísí svou mocí i nás. 15:Nevíte, že vaše tìla jsou údy Kristovými? Mám tedy z údù Kristových uèinit údy nevìstky? Rozhodnì ne! 16:Což nevíte, že kdo se oddá nevìstce, je s ní jedno tìlo? Je pøece øeèeno 'budou ti dva jedno tìlo'. 17:Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. 18:Varujte se smilstva! Žádný jiný høích, kterého by se èlovìk dopustil, netýká se jeho tìla; kdo se však dopouští smilstva, høeší proti vlastnímu tìlu. 19:Èi snad nevíte, že vaše tìlo je chrámem Ducha svatého, který ve vás pøebývá a jejž máte od Boha? Nepatøíte sami sobì! 20:Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tìlem oslavujte Boha. Kapitola 7 (1. list) =Manželství a zdrženlivost 7,1-40= 1:Pokud jde o to, co jste psali: Je pro muže lépe, když žije bez ženy. 2:Abyste se však uvarovali smilstva, a každý má svou ženu a každá svého muže. 3:Muž a prokazuje ženì, èím je jí povinen, a podobnì i žena muži. 4:Žena nemá své tìlo pro sebe, ale pro svého muže. Podobnì však ani muž nemá své tìlo pro sebe, ale pro svou ženu. 5:Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na èas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buïte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. 6:To ovšem øíkám jako ústupek, ne jako pøíkaz. 7:Pøál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svùj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak. 8:Svobodným a vdovám pravím, že je pro nì lépe, když zùstanou tak jako já. 9:Je li jim zatìžko žít zdrženlivì, a vstoupí v manželství, nebo je lepší žít v manželství než se trápit. 10:Tìm, kteøí žijí v manželství, pøikazuji - ne já, ale Pán - aby žena od muže neodcházela. 11:A když už odejde, a zùstane neprovdána nebo se s mužem smíøí; a muž a ženu neopouští. 12:Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má li nìkdo z bratøí ženu nevìøící a ona je ochotna s ním zùstat, a ji neopouští. 13:A má li žena muže nevìøícího a on je ochoten s ní zùstat, a ho neopouští. 14:Nevìøící muž je totiž posvìcen manželstvím s vìøící ženou a nevìøící žena manželstvím s vìøícím mužem, jinak by vaše dìti byly neèisté; jsou však pøece svaté! 15:Chce li nevìøící odejít, a odejde. Vìøící nejsou v takových pøípadech vázáni. Bùh nás povolal k pokoji. 16:Víš snad, ženo, zda se ti podaøí pøivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaøí pøivést ženu ke spáse? 17:Každý a žije v tom postavení, které mìl od Pána, když ho povolal k víøe. A tak to naøizuji v církvích všude. 18:Jsi povolán jako žid? Nezatajuj svou obøízku. Jsi povolán jako pohan? Nedávej se obøezat. 19:Nezáleží na tom, zda je nìkdo obøezán nebo není, ale na tom, zda zachovává Boží pøikázání. 20:Nikdo a neopouští postavení, v nìmž ho Bùh povolal. 21:Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, radìji toho použij. 22:Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristovì. 23:Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuïte otroky lidí! 24:V èem byl kdo povolán, bratøí, v tom a pøed Bohem zùstane. 25:Co se týká neprovdaných, nemám žádný rozkaz Pánì, ale dávám jen radu jako ten, kdo je pro milosrdenství Pánì hoden dùvìry. 26:Domnívám se, že vzhledem k tomu, co má pøijít, je pro èlovìka nejlepší zùstat tak, jak je. 27:Máš ženu? Nechtìj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej. 28:Ale i když se oženíš, nezhøešíš. A vdá li se dívka, nezhøeší. Dolehne však na nì tíseò tohoto èasu. Toho vás chci ušetøit. 29:Chci øíci, bratøí, toto: Lhùta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, a jsou, jako by je nemìli, 30:a kdo pláèí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, 31:a kdo užívají vìcí tohoto svìta, jako by neužívali; nebo podoba tohoto svìta pomíjí. 32:Já bych však chtìl, abyste nemìli starosti. Svobodný se stará o vìci Pánì, jak by se líbil Bohu, 33:ale ženatý se stará o svìtské vìci, jak by se zalíbil ženì, a je rozpolcen. 34:Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o vìci Pánì, aby byla svatá tìlem i duchem. Provdaná se stará o svìtské vìci, jak by se zalíbila muži. 35:To vám øíkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili dùstojnì a vìrnì lnuli k Pánu bez rozptylování. 36:Domnívá li se nìkdo, že jedná neèestnì vùèi své snoubence, která je už ve zralém vìku, a že se patøí, aby si ji vzal, a udìlá, co chce: nehøeší. A se vezmou.

6 37:Ale kdo je v nitru pevný, nic ho nenutí, má v moci svou vlastní vùli a pevnì se rozhodl, že se s ní neožení, jedná dobøe. 38:Takže kdo se ožení se svou snoubenkou, jedná dobøe, ale kdo se neožení, udìlá lépe. 39:Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umøe, je svobodná a mùže se vdát, za koho chce, ale jen v Kristu. 40:Po mém soudu bude však pro ni lépe, zùstane li tak; myslím, že i já mám Ducha Božího. Kapitola 8 (1. list) =Maso obìtované modlám 8,1-13= 1:Pokud jde o maso obìtované modlám, víme, že 'všichni máme poznání'. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje. 2:Jestliže si nìkdo myslí, že nìco už plnì poznal, ten ještì nepoznal tak, jak je tøeba. 3:Kdo však miluje Boha, je od nìho poznán. 4:Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obìtované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto svìta nic nejsou a že jest jen jeden Bùh. 5:I když jsou tak zvaní bohové na nebi èi na zemi - jakože je mnoho takových bohù a pánù - 6:my pøece víme, že je jediný Bùh Otec, od nìhož je všecko, a my jsme tu pro nìho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze nìhož je všecko, i my jsme skrze nìho. 7:Ale všichni nemají toto poznání. Nìkteøí jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako obìti modlám; jejich svìdomí je nejisté, a proto je poskvrnìno. 8:Pokrm nás Bohu nepøiblíží; nejíme li obìtované maso, nic neztrácíme, jíme li, nic nezískáme. 9:Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. 10:Když nìkdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámì, zda tím nepøivedeš svìdomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obìtované modlám? 11:Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby - bratr, pro kterého Kristus zemøel! 12:Když takto høešíte proti bratøím a ubíjíte jejich slabé svìdomí, høešíte proti Kristu. 13:A proto: je li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepøivedl svého bratra k pádu. Kapitola 9 (1. list) =Apoštolùv pøíklad svobody 9,1-27= 1:Nejsem snad svoboden? Nejsem apoštol? Nevidìl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu? 2:I kdybych pro jiné apoštolem nebyl, pro vás jím jsem! Vždy peèetí mého apoštolství jste vy sami tím, že jste uvìøili v Pána. 3:Toto je má odpovìï tìm, kteøí mne soudí: 4:Což nemáme právo pøijímat od vás jídlo a pití? 5:Nemáme právo brát s sebou vìøící ženu, tak jako ostatní apoštolové i bratøi Pánì i Petr? 6:To snad jen já a Barnabáš jsme povinni vydìlávat si na živobytí? 7:Který voják slouží za vlastní peníze? Kdo vysadí vinici a nejí, co urodila? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda? 8:Jsou to snad jen mé lidské úvahy? Neøíká to sám zákon? 9:V Mojžíšovì zákonì je pøece psáno: 'Nedáš náhubek dobytèeti, když mlátí obilí'. Má tu Bùh na mysli dobytek? 10:Není to øeèeno spíše pro nás? Ano, pro nás to bylo napsáno, nebo ten, kdo orá a kdo mlátí, má pracovat s nadìjí, že dostane svùj podíl. 11:Když jsme vám zaseli duchovní setbu, bylo by to mnoho, kdybychom sklízeli vaši pozemskou úrodu? 12:Mají li na vás právo jiní, proè ne tím spíše my? Pøesto jsme tohoto práva nepoužili, radìji snášíme nedostatek, jen abychom nekladli žádnou pøekážku do cesty Kristovu evangeliu. 13:Což nevíte, že ti, kteøí slouží ve svatyni, dostávají ze svatynì jídlo, a ti, kteøí pøisluhují pøi oltáøi, mají podíl na obìtech? 14:Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteøí zvìstují evangelium, mìli z evangelia obživu. 15:Já jsem však nièeho z toho nepoužil. Nepíšu o tom proto, abych se toho dožadoval. To bych radìji umøel hladem, než aby mne nìkdo zbavil této chlouby! 16:Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, bìda mnì, kdybych nekázal. 17:Kdybych to èinil ze své vùle, mám nárok na odmìnu; jestliže jsem byl povolán, plním svìøený úkol. 18:Zaè tedy mohu èekat odmìnu? Za to, že pøináším evangelium zadarmo, že jsem se vzdal práva, které mám jako kazatel evangelia. 19:Jsem svoboden ode všech, ale uèinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. 20:Židùm jsem byl židem, abych získal židy. Tìm, kteøí jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteøí jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem.

7 21:Tìm, kteøí jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteøí jsou bez zákona - i když pøed Bohem nejsem bez zákona, nebo mým zákonem je Kristus. 22:Tìm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoò nìkteré. 23:Všecko to dìlám pro evangelium, abych na nìm mìl podíl. 24:Nevíte snad, že ti, kteøí bìží na závodní dráze, bìží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Bìžte tak, abyste ji získali! 25:Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný vìnec, my však pro vìnec nepomíjitelný. 26:Já tedy bìžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. 27:Ranami nutím své tìlo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal. Kapitola 10 (1. list) =Výstraha pøed modláøstvím 10,1-22= 1:Chtìl bych vám pøipomenout, bratøí, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli moøem, 2:všichni byli køtem v oblaku a moøi spojeni s Mojžíšem, 3:všichni jedli týž duchovní pokrm 4:a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. 5:A pøece se vìtšina z nich Bohu nelíbila; vždy 'pouš byla poseta jejich tìly'. 6:To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni. 7:A také nebuïte modláøi jako nìkteøí z nich, jak je psáno: 'Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancùm.' 8:Ani se neoddávejme smilstvu, jako nìkteøí z nich, a padlo jich za jeden den tøiadvacet tisíc. 9:A také nechtìjme zkoušet Pána, jako to dìlali nìkteøí z nich a hynuli od hadího uštknutí, 10:ani nereptejte, jako nìkteøí z nich, a byli zahubeni Zhoubcem. 11:To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl pøelom vìkù. 12:A proto ten, kdo si myslí, že stojí, a si dá pozor, aby nepadl. 13:Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bùh je vìrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám pøipraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. 14:A proto, moji milovaní, utíkejte pøed modláøstvím. 15:Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuïte sami, co øíkám: 16:Není kalich požehnání, za nìjž dìkujeme, úèastí na krvi Kristovì? A není chléb, který lámeme, úèastí na tìle Kristovì? 17:Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tìlo, nebo všichni máme podíl na jednom chlebu. 18:Pohleïte na Izraelský lid: Nespojuje ty, kteøí jedí obìti, spoleèenství oltáøe? 19:Co tím chci øíci? Že pokrm obìtovaný modlám nìco znamená? Nebo že modla nìco znamená? 20:Nikoli, nýbrž že to, co pohané obìtují, obìtují démonùm, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve spoleèenství s démony. 21:Nemùžete pít kalich Pánì i kalich démonù. Nemùžete mít úèast na stolu Pánì i na stolu démonù. 22:Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnìjší než on? =Ohled na druhé 10,23-11,1= 23:'Všecko je dovoleno' - ano, ale ne všecko prospívá. 'Všecko je dovoleno' - ano, ale ne všecko pøispívá ke spoleènému rùstu. 24:Nikdo a nemyslí sám na sebe, nýbrž a má ohled na druhého! 25:Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svìdomí se nepotøebujete na nic ptát. 26:'Hospodinova je zemì i její plnost.' 27:Pozve li vás nìkdo z nevìøících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám pøedloží, a pro své svìdomí se na nic neptejte. 28:Kdyby vám však nìkdo øekl: "Toto bylo obìtováno božstvùm", nejezte kvùli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svìdomí- 29:nemyslím vaše svìdomí, nýbrž svìdomí toho druhého. Proè by moje svoboda mìla být souzena cizím svìdomím? 30:Jestliže nìco pøijímám s vdìèností, proè mám být odsuzován za to, zaè vzdávám díky? 31:A tedy jíte èi pijete èi cokoli jiného dìláte, všecko èiòte k slávì Boží. 32:Nebuïte kamenem úrazu ani Židùm, ani Øekùm, ani církvi Boží, 33:já se také snažím všem vyjít vstøíc. Nehledám svùj vlastní prospìch, nýbrž prospìch mnohých, aby byli spaseni. Kapitola 11 (1. list) 1:Jednejte podle mého pøíkladu, jako já jednám podle pøíkladu Kristova.

8 =Ženy pøi modlitbì a proroctví 11,2-16= 2:Chválím vás, že si mne stále pøipomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne pøijali. 3:Rád bych, abyste si uvìdomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bùh. 4:Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou, 5:a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostøíhaná. 6:Jestliže si žena nezahaluje hlavu, a se už také ostøíhá. Je li však pro ženu potupné dát se ostøíhat nebo oholit, a se zahaluje. 7:Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy. 8:Vždy muž není z ženy, nýbrž žena z muže. 9:Muž pøece nebyl stvoøen pro ženu, ale žena pro muže. 10:Proto má žena mít na hlavì znamení moci kvùli andìlùm. 11:V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy, 12:vždy jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu - všecko pak je z Boha. 13:Posuïte to sami: Sluší se, aby se žena k Bohu modlila s nezahalenou hlavou? 14:Cožpak vás sama pøíroda neuèí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou, 15:kdežto pro ženu ctí? Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj. 16:Chce li nìkdo umínìnì na tom trvat, tomu øíkám: Není to obyèejem ani u nás, ani v ostatních církvích Božích. =Øád pøi veèeøi Pánì 11,17-34= 17:Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažïujete spíše ke škodì než k prospìchu. 18:Pøednì slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažïujete, a jsem naklonìn tomu vìøit. 19:Nebo musí mezi vámi být i rùzné skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvìdèí. 20:Když vy se však shromažïujete, není to už spoleèenství veèeøe Pánì: 21:každý se dá hned do své veèeøe, a jeden má hlad, druhý se opije. 22:Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Èi snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteøí nic nemají? Co vám mám øíci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím! 23:Já jsem pøijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, 24:vzdal díky, lámal jej a øekl: "Toto jest mé tìlo, které se za vás vydává; to èiòte na mou památku." 25:Stejnì vzal po veèeøi i kalich a øekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpeèetìná mou krví; to èiòte, kdykoli budete píti, na mou památku." 26:Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvìstujete smrt Pánì, dokud on nepøijde. 27:Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Pánì nehodnì, proviní se proti tìlu a krvi Pánì. 28:Nech každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. 29:Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tìlo Pánì, jí a pije sám sobì odsouzení. 30:Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. 31:Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. 32:Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravì, abychom nebyli odsouzeni spolu se svìtem. 33:A tak, bratøí moji, když se shromažïujete k spoleènému stolu, èekejte jeden na druhého. 34:Kdo má hlad, a se nají doma, abyste se neshromažïovali k odsouzení. Ostatní vìci zaøídím, až pøijdu. Kapitola 12 (1. list) =Všechny duchovní dary dává tentýž Duch 12,1-31a= 1:Pokud jde o duchovní dary, bratøí, nechtìl bych vás nechat v nevìdomosti. 2:Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelnì k nìmým modlám. 3:Proto vám zdùrazòuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neøekne: "Ježíš buï proklet", a že nikdo nemùže øíci: "Ježíš je Pán", leè v Duchu svatém. 4:Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; 5:rozdílné služby, ale tentýž Pán; 6:a rozdílná pùsobení moci, ale tentýž Bùh, který pùsobí všecko ve všech. 7:Každému je dán zvláštní projev Ducha ke spoleènému prospìchu. 8:Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha, 9:nìkomu zase víra v témž Duchu, nìkomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu, 10:nìkomu pùsobení mocných èinù, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchù, nìkomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená. 11:To všechno pùsobí jeden a týž Duch, který udìluje každému zvláštní dar, jak sám chce. 12:Tak jako tìlo je jedno, ale má mnoho údù, a jako všecky údy tìla jsou jedno tìlo, aè je jich mnoho, tak je to i s Kristem. 13:Nebo my všichni, a Židé èi Øekové, a otroci èi svobodní, byli jsme jedním Duchem pokøtìni v jedno tìlo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

9 14:Tìlo není jeden úd, nýbrž mnoho údù. 15:Kdyby øekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatøím k tìlu", tím by ještì nepøestala být èástí tìla. 16:A kdyby øeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatøím k tìlu," tím by ještì nepøestalo být èástí tìla. 17:Kdyby celé tìlo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tìlo nebylo než sluch, kde by byl èich? 18:Ale Bùh dal tìlu údy a každému z nich urèil úkol, jak sám chtìl. 19:Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podìlo tìlo? 20:Ve skuteènosti však je mnoho údù, ale jedno tìlo. 21:Oko nemùže øíci ruce: "Nepotøebuji tì!" Ani hlava nemùže øíci nohám: "Nepotøebuji vás!" 22:A právì ty údy tìla, které se zdají ménì významné, jsou nezbytné, 23:a které pokládáme za ménì èestné, tìm prokazujeme zvláštní èest, a neslušné slušnìji zahalujeme, 24:jak to naše slušné údy nepotøebují. Bùh zaøídil tìlo tak, že pøehlíženým údùm dal hojnìjší èest, 25:aby v tìle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodnì peèovaly jeden o druhý. 26:Trpí li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním. 27:Vy jste tìlo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údù. 28:A v církvi ustanovil Bùh jedny za apoštoly, druhé za proroky, tøetí za uèitele; potom jsou mocné èiny, pak dary uzdravování, služba potøebným, øízení církve, øeè ve vytržení. 29:Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni uèiteli? Mají všichni moc èinit divy? 30:Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozliènými jazyky? Dovedou je všichni vykládat? 31a:Usilujte o vyšší dary! =Láska nejvyšším darem 12,31b-13,13= 31b:A ukážu vám ještì mnohem vzácnìjší cestu: Kapitola 13 (1. list) 1:Kdybych mluvil jazyky lidskými i andìlskými, ale lásku bych nemìl, jsem jenom dunící kov a zvuèící zvon. 2:Kdybych mìl dar proroctví, rozumìl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych mìl tak velikou víru, že bych hory pøenášel, ale lásku bych nemìl, nic nejsem. 3:A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych nemìl, nic mi to neprospìje. 4:Láska je trpìlivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. 5:Láska nejedná neèestnì, nehledá svùj prospìch, nedá se vydráždit, nepoèítá køivdy. 6:Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. 7:A se dìje cokoliv, láska vydrží, láska vìøí, láska má nadìji, láska vytrvá. 8:Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude pøekonáno. 9:Vždy naše poznání je jen èásteèné, i naše prorokování je jen èásteèné; 10:až pøijde plnost, tehdy to, co je èásteèné, bude pøekonáno. 11:Dokud jsem byl dítì, mluvil jsem jako dítì, smýšlel jsem jako dítì, usuzoval jsem jako dítì; když jsem se stal mužem, pøekonal jsem to, co je dìtinské. 12:Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzøíme tváøí v tváø. Nyní poznávám èásteènì, ale potom poznám plnì, jako Bùh zná mne. 13:A tak zùstává víra, nadìje, láska - ale nejvìtší z té trojice je láska. Kapitola 14 (1. list) =Jazyky a proroctví 14,1-25= 1:Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké øeèi. 2:Vždy kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co øíká, zùstává tajemstvím. 3:Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení. 4:Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve. 5:Chtìl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještì více, abyste mìli prorocký dar. Nebo ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení - ledaže by jeho øeè byla vykládána, aby z toho církev mìla užitek. 6:Vždy kdybych k vám, bratøí, pøišel a mluvil jazyky, a nepøinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani nauèení - jaký prospìch byste z toho mìli? 7:Je to jako s hudebními nástroji, tøeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápìv, který se na nich hraje? 8:A kdyby polnice vydala neurèitý zvuk, kdo by se pøipravoval k bitvì? 9:Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo øeèeno? Budete mluvit jen do vzduchu! 10:Na svìtì je mnoho rùzných øeèí a každá má svá slova. 11:Jestliže však neznám význam tìch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne.

10 12:Tak i vy: když tak horlivì usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste mìli hojnost tìch, které slouží rùstu celé církve. 13:A proto ten, kdo mluví jazyky, nech prosí, aby je dovedl také vykládat. 14:Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se mùj duch, ale má mysl by toho nebyla úèastna. 15:Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vìdomou myslí. Budu zpívat chvalozpìvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vìdomou myslí. 16:Kdybys dìkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvìcen, mohl øíci Amen k tvému díkùvzdání, když nerozumí tomu, co øíkáš? 17:Ty sice dobøe vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek. 18:Dìkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni, 19:ve shromáždìní však - abych pouèil i druhé - radìji øeknu pìt slov srozumitelnì než tisíce slov ve vytržení. 20:Bratøí, ve svém myšlení nebuïte jako dìti. Ve zlém buïte jako nemluvòata, ale v myšlení buïte dospìlí. 21:V Zákonì je psáno: 'Jinými jazyky a ústy cizozemcù budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mì nebudou poslouchat', praví Hospodin. 22:Mluvení jazyky není tedy znamením k víøe, nýbrž k nevìøe, prorocká øeè však nevede k nevìøe, nýbrž k víøe. 23:Kdyby se celá církev sešla ve shromáždìní a všichni by mluvili ve vytržení, a pøišli by tam lidé nezasvìcení a nevìøící, cožpak neøeknou, že blázníte? 24:Budou li všichni mluvit prorocky a pøijde tam èlovìk nevìøící nebo nezasvìcený, bude vším, co slyší, souzen a usvìdèován, 25:vyjdou najevo vìci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoøí se pøed Bohem a vyzná: "Vskutku je mezi vámi Bùh!" =Poøádek pøi bohoslužbách 14,26-40= 26:Co z toho plyne, bratøí? Když se shromažïujete, jeden má žalm, druhý slovo nauèení, jiný zjevení od Boha, ještì jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko a slouží spoleènému rùstu. 27:Pokud jde o mluvení jazyky, a promluví dva nebo tøi, jeden po druhém, a nìkdo a vykládá. 28:Kdyby nemìli vykladaèe, a ve shromáždìní mlèí, každý a mluví ve vytržení jen pro sebe a pøed Bohem. 29:Z prorokù a promluví dva neb tøi a ostatní a to posuzují. 30:Dostane li se zjevení jinému ve shromáždìní, nech ten první umlkne. 31:Jeden po druhém mùžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli pouèeni a všichni také povzbuzeni. 32:Prorok pøece ovládá svùj prorocký dar. 33:Bùh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu, 34:ženy nech ve shromáždìní mlèí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podøizovat, jak to øíká i Zákon. 35:Chtìjí li se o nìèem pouèit, a se doma zeptají svých mužù; ženì se nesluší mluvit ve shromáždìní. 36:Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo pøišlo jen k vám samotným? 37:Pokládá li se nìkdo za proroka nebo za èlovìka obdaøeného Duchem, mìl by poznat, že to, co vám píšu, je pøikázání Pánì. 38:Kdo to neuznává, nedojde sám uznání. 39:A tak, bratøí moji, horlivì se snažte prorokovat a nebraòte mluvit jazyky. 40:Všechno a se dìje slušnì a spoøádanì. Kapitola 15 (1. list) =Ježíš Kristus vstal z mrtvých 15,1-34= 1:Chci vám pøipomenout, bratøí, evangelium, které jsem vám zvìstoval, které jste pøijali, které je základem, na nìmž stojíte, 2:a skrze nìž docházíte spásy, držíte li se ho tak, jak jsem vám je zvìstoval - vždy jste pøece neuvìøili nadarmo. 3:Odevzdal jsem vám pøedevším, co jsem sám pøijal, že Kristus zemøel za naše høíchy podle Písem 4:a byl pohøben; byl vzkøíšen tøetího dne podle Písem, 5:ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. 6:Poté se ukázal více než pìti stùm bratøí najednou; vìtšina z nich je posud na živu, nìkteøí však již zesnuli. 7:Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolùm. 8:Naposledy ze všech se jako nedochùdèeti ukázal i mnì. 9:Vždy já jsem nejmenší z apoštolù a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. 10:Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval - nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. 11:A už tedy já, nebo oni - tak zvìstujeme a tak jste uvìøili. 12:Když se tedy zvìstuje o Kristu, že byl vzkøíšen, jak mohou nìkteøí mezi vámi øíkat, že není zmrtvýchvstání? 13:Není li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkøíšen ani Kristus.

11 14:A jestliže Kristus nebyl vzkøíšen, pak je naše zvìst klamná, a klamná je i vaše víra, 15:a my jsme odhaleni jako lživí svìdkové o Bohu: dosvìdèili jsme, že Bùh vzkøísil Krista, ale on jej nevzkøísil, není li vzkøíšení z mrtvých. 16:Nebo není li vzkøíšení z mrtvých, nebyl vzkøíšen ani Kristus. 17:Nebyl li však Kristus vzkøíšen, je vaše víra marná, ještì jste ve svých høíších, 18:a jsou ztraceni i ti, kteøí zesnuli v Kristu. 19:Máme li nadìji v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! 20:Avšak Kristus byl vzkøíšen jako první z tìch, kdo zesnuli. 21:A jako vešla do svìta smrt skrze èlovìka, tak i zmrtvýchvstání: 22:jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. 23:Každý v daném poøadí: první vstal Kristus, potom pøi Kristovì pøíchodu vstanou ti, kdo jsou jeho. 24:Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. 25:Musí totiž kralovat, 'dokud Bùh nepodmaní všechny nepøátele pod jeho nohy'. 26:Jako poslední nepøítel bude pøemožena smrt, 27:vždy 'pod nohy jeho podøídil všecko'. Je li øeèeno, že je mu podøízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podøídil. 28:Až mu bude podøízeno všecko, pak i sám Syn se podøídí tomu, kdo mu všecko podøídil, a tak bude Bùh všecko ve všem. 29:Jaký by jinak mìlo smysl to, že se nìkteøí dávají køtít za mrtvé? Jestliže mrtví vùbec nevstanou, proè se za nì dávají køtít? 30:A proè i my se v každou hodinu vydáváme v nebezpeèí? 31:Den ze dne hledím smrti do tváøe - ujiš uji vás o tom, bratøí, pøi všem, co pro mne znamenáte, v Kristu Ježíši, našem Pánu! 32:Jestliže jsem v Efezu podstoupil zápas se šelmami jen z lidských pohnutek, co mi to prospìje? Jestliže mrtví nevstanou, pak 'jezme a pijme, nebo zítra zemøeme'. 33:Neklamte se: 'špatná spoleènost kazí dobré mravy'. 34:Vystøízlivìjte, jak se sluší, a nehøešte. Nìkteøí nemají ani ponìtí o Bohu. Øíkám to k vašemu zahanbení! =Budoucí vzkøíšení tìla 15,35-58= 35:Ale nìkdo snad øekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém tìle pøijdou?" 36:Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumøe. 37:A co zaséváš, není tìlo, které vzejde, nýbrž holé zrno, a už pšenice nebo nìjaké jiné rostliny. 38:Bùh však mu dává tìlo, jak sám urèil, každému semeni jeho zvláštní tìlo. 39:Není jedno tìlo jako druhé, nýbrž jiné tìlo mají lidé, jiné zvíøata, jiné ptáci, jiné ryby. 40:A jsou tìlesa nebeská a tìlesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských. 41:Jiná je záøe slunce a jiná mìsíce, a ještì jiná je záøe hvìzd, nebo hvìzda od hvìzdy se liší záøí. 42:Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. 43:Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávì. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. 44:Zasévá se tìlo pøirozené, vstává tìlo duchovní. Je li tìlo pøirozené, je i tìlo duchovní. 45:Jak je psáno: 'První èlovìk Adam se stal duší živou' - poslední Adam je však Duchem oživujícím. 46:Nejprve tedy není tìlo duchovní, nýbrž pøirozené, pak teprve duchovní. 47:První èlovìk byl z prachu zemì, druhý èlovìk z nebe. 48:Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích. 49:A jako jsme nesli po dobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského. 50:Chci øíci to, bratøí, že èlovìk, jak je, nemùže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemùže mít podíl na nepomíjitelném. 51:Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemøeme, ale všichni budeme promìnìni, 52:naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkøíšeni k nepomíjitelnosti a my živí promìnìni. 53:Pomíjitelné tìlo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. 54:A když pomíjitelné obleèe nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: 'Smrt je pohlcena, Bùh zvítìzil! 55:Kde je, smrti, tvé vítìzství? Kde je, smrti, tvá zbraò?' 56:Zbraní smrti je høích a høích má svou moc ze zákona. 57:Chvála buï Bohu, který nám dává vítìzství skrze našeho Pána Ježíše Krista! 58:A tak, moji milovaní bratøí, buïte pevní, nedejte se zviklat, buïte stále horlivìjší v díle Pánì; vždy víte, že vaše práce není v Pánu marná. Kapitola 16 (1. list) =Osobní plány a pokyny 16,1-18= 1:Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémì, dìlejte to podle pokynù, které jsem dal církvím v Galacii. 2:V první den týdne nech každý z vás dá stranou, co mùže postrádat, aby sbírka nezaèala teprve tehdy, až k vám pøijdu.

12 3:Až budu u vás, vyšlu ty, které doporuèíte, s prùvodními listy, aby donesli dar vaší vdìènosti do Jeruzaléma. 4:Ukáže li se vhodné, abych tam šel také já, pùjdou se mnou. 5:Pøijdu k vám, až dokonèím cestu Makedonií. Makedonií totiž jen projdu, 6:ale u vás bych chtìl zùstat déle, snad i pøes celou zimu, abyste vy mne potom vypravili na další cestu. 7:Nerad bych se u vás jen zastavil; doufám, že s vámi budu moci zùstat nìjaký èas, dovolí li to Pán. 8:V Efezu zùstanu až do letnic; 9:otevøela se mi zde veliká a nadìjná pøíležitost, ale také protivníkù je mnoho. 10:Pøijde li Timoteus, hleïte, aby byl mezi vámi bez obav; vždy koná dílo Pánì stejnì jako já. 11:A ho nikdo z vás nepodceòuje! Vypravte ho na cestu ke mnì s bratrskou láskou, nebo na nìho èekám spolu s jinými bratry. 12:Pokud jde o bratra Apolla, velice jsem na nìj naléhal, aby k vám šel spolu s jinými bratry, ale v žádném pøípadì nechtìl jít už nyní; pùjde však, jakmile se ukáže vhodná pøíležitost. 13:Buïte bdìlí, stùjte pevnì ve víøe, buïte stateèní a silní! 14:Všecko nech se mezi vámi dìje v lásce. 15:O nìco vás prosím, bratøí. Víte o rodinì Štìpánovì, že první z celé Achaje uvìøili a dali se do služby bratøím. 16:I vy se ochotnì podøizujte takovým lidem a každému, kdo pracuje na spoleèném díle. 17:Mám radost, že pøišli Štìpán, Fortunát a Achaikos, nebo mi nahradili vaši nepøítomnost. 18:Uklidnili mé i vaše srdce. Važte si takových lidí! =Pozdravy 16,19-24= 19:Pozdravují vás církve v Asii. Velice vás v Pánu pozdravuje Akvilas a Priska spolu s církví, která se shromažïuje v jejich domì. 20:Pozdravují vás všichni bratøí. Pozdravte se navzájem svatým políbením. 21:Pozdrav mou, Pavlovou rukou. 22:Kdo nemiluje Pána, a je proklet! Maranatha! 23:Milost Pána Ježíše buï s vámi. 24:Moje láska je s vámi všemi v Kristu Ježíši. DRUHÝ LIST KORINTSKÝM Kapitola 1 (2. list) =Vstupní pozdrav 1,1-2= 1:Pavel, z vùle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu i všem bratøím v celé Achaji: 2:Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. =Díkùvzdání 1,3-11= 3:Pochválen buï Bùh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bùh veškeré útìchy! 4:On nás potìšuje v každém soužení, abychom i my mohli tìšit ty, kteøí jsou v jakékoli tísni, tou útìchou, jaké se nám samým dostává od Boha. 5:Jako na nás v hojnosti pøicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista pøichází v hojnosti i útìcha. 6:Máme li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme li útìchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my. 7:Máme pevnou nadìji a jsme si jisti, že jako jste úèastni utrpení, tak budete úèastni také útìchy. 8:Chtìli bychom, bratøí, abyste vìdìli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru tìžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali nadìje, že to pøežijeme; 9:už jsme se sami smíøili s rozsudkem smrti - to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který køísí mrtvé. 10:On nás vysvobodil ze samého náruèí smrti, a ještì vysvobodí; v nìho jsme složili svou nadìji, že nás vždy znovu vysvobodí,

13 11:když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také dìkovat. =Vysvìtlení Pavlova vztahu ke Korintským 1,12-2,11= 12:Toto je naše chlouba: Naše svìdomí nám dosvìdèuje, že jsme v tomto svìtì a zvláštì vùèi vám žili ve svatosti a ryzosti pøed Bohem a nespoléhali na svìtskou moudrost, nýbrž na milost Boží. 13:Náš dopis nemá jiný smysl, než jak mu sami rozumíte, když ho ètete. Jednou, doufám, dokonale pochopíte, 14:co jste snad aspoò zèásti již pochopili, že v den našeho Pána Ježíše budeme vaší chloubou, tak jako vy zase naší. 15:V této dùvìøe jsem se už k vám døíve chystal, abyste zakusili novou milost. 16:Zamýšlel jsem zastavit se u vás na cestì do Makedonie a opìt se k vám odtamtud vrátit, abyste vy mì potom vypravili do Judska. 17:Pojal jsem snad tento úmysl lehkovážnì? Nebo se snad pøi svých úvahách dávám vést vlastními zájmy, takže by moje 'ano, ano' znamenalo také 'ne, ne'? 18:Bùh je svìdek, že mé slovo k vám není zároveò 'ano' i 'ne'! 19:Vždy Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvìstovali my - já a Silvanus a Timoteus - nebyl zároveò 'ano' i 'ne', nýbrž v nìm jest jasné 'Ano'! 20:Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v nìm øeèeno 'Ano'. A proto skrze nìho zní i naše 'Amen' k slávì Boží. 21:Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvìtil, je Bùh. 22:On nám také vtiskl svou peèe a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám pøipravil. 23:Dovolávám se za svìdka samého Boha, že jen z ohledu na vás jsem dosud nepøišel do Korintu. 24:Ne že bychom chtìli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti - ve víøe pøece stojíte! Kapitola 2 (2. list) 1:Rozhodl jsem se však, že vám nesmím znovu pøinést zármutek. 2:Kdybych já vás zarmoutil, kdo mì potìší, ne li vy, které jsem zarmoutil? 3:To vám píšu, abych, až pøijdu, nebyl zarmoucen tìmi, kteøí by mì mìli potìšit; spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech. 4:Psal jsem ve veliké stísnìnosti a se sevøeným srdcem, s mnohými slzami - ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám. 5:Jestliže nìkdo zpùsobil zármutek, nezpùsobil ho jen mnì, nýbrž aspoò zèásti - nechci pøehánìt - vám všem. 6:Staèí už to pokárání, kterého se mu dostalo od vìtšiny z vás. 7:Proto je nyní spíše tøeba, abyste mu odpustili a potìšili ho, aby se takový èlovìk pod pøívalem zármutku nezhroutil. 8:Naléhavì vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku. 9:Proto jsem vám také psal, abych poznal, jak se osvìdèíte, zda jste ve všem poslušní. 10:Komukoli nìco odpustíte, odpustím i já. A když já nìco odpouštím - mám li co odpouštìt - èiním to pøed tváøí Kristovou kvùli vám, 11:aby nás satan neobelstil; jeho úskoènost pøece známe. =Apoštol, svìdek Kristùv 2,12-3,6= 12:Když jsem pøišel do Troady zvìstovat evangelium Kristovo, našel jsem tam dveøe otevøené pro dílo Pánì, 13:a pøece jsem nemìl stání, nebo jsem tam nezastihl bratra Tita; rozlouèil jsem se s nimi a vydal se do Makedonie. 14:Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním prùvodu Kristovì a všude skrze nás šíøí vùni svého poznání. 15:Jsme totiž jakoby vùní kadidla, jež Kristus obìtuje Bohu; ta vùnì proniká k tìm, kteøí docházejí spásy, i k tìm, kteøí spìjí k zahynutí. 16:Jednìm jsme smrtonosnou vùní vedoucí k záhubì, druhým vùní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání zpùsobilý? 17:My nejsme jako mnozí, kteøí kramaøí s Božím slovem, nýbrž mluvíme upøímnì, z Božího povìøení a pøed tváøí Boží v Kristu. Kapitola 3 (2. list) 1:To zase zaèínáme sami sebe doporuèovat? Èi potøebujeme snad jako nìkdo doporuèující listy k vám nebo od vás? 2:Naším doporuèujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou èíst. 3:Je pøece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí.

14 4:Odvažujeme se to øíci, protože dùvìøujeme v Boha skrze Krista. 5:Ne že bychom mohli tuto zpùsobilost pøièítat sami sobì na základì toho, co je v nás; naše zpùsobilost je od Boha, 6:který nás uèinil zpùsobilými sloužit nové smlouvì, jež není založena na liteøe, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. =Služebníci nové smlouvy 3,7-4,6= 7:Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a pøece byla nastolena s oslòující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tváø Mojžíšovu pro její pomíjivou záø - 8:oè slavnìjší bude služba Ducha! 9:Byla li služba vedoucí k odsouzení slavná, oè ji pøevyšuje služba spravedlnosti! 10:Ano, ona sláva vùbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše pøesahující! 11:Jestliže pøišlo slavnì to, co pomíjí, oè slavnìjší je to, co zùstává! 12:Když tedy máme takovou nadìji, smíme vystupovat s plnou otevøeností a jistotou. 13:Nepoèínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tváø závojem, aby synové Izraele nespatøili konec té pomíjející záøe. 14:Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zùstává onen závoj pøi ètení staré smlouvy a zùstává skryto, že je zrušen v Kristu. 15:A tak až podnes, když se ète Mojžíš, leží na jejich srdci závoj. 16:Avšak 'když se obrátí k Pánu, je závoj odstranìn'. 17:Duch je tím Pánem, kde je Duch Pánì, tam je svoboda. 18:Na odhalené tváøi nás všech se zrcadlí slavná záø Pánì, a tak jsme promìòováni k jeho obrazu ve stále vìtší slávì - to vše mocí Ducha Pánì. Kapitola 4 (2. list) 1:A proto, když nám byla z Božího slitování svìøena tato služba, nepoddáváme se skleslosti. 2:Nepotøebujeme skrývat nic neèestného, nepoèínáme si lstivì ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž èiníme pravdu zjevnou a tak se pøed tváøí Boží doporuèujeme svìdomí všech lidí. 3:Je li pøesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno tìm, kteøí spìjí k záhubì. 4:Bùh tohoto svìta oslepil jejich nevìøící mysl, aby jim nevzešlo svìtlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. 5:Vždy nezvìstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše. 6:Nebo Bùh, který øekl 'ze tmy a zazáøí svìtlo', osvítil naše srdce, aby nám dal poznat svìtlo své slávy ve tváøi Kristovì. =Sláva a slabost apoštolù 4,7-18= 7:Tento poklad máme však v hlinìných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. 8:Na všech stranách jsme tísnìni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; 9:jsme pronásledováni, ale nejsme opuštìni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. 10:Stále nosíme na sobì znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšùv byl na nás zjeven. 11:Vždy my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném tìle zjeven i Ježíšùv život. 12:A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život. 13:Ale máme ducha víry, o níž je psáno: 'Uvìøil jsem, a proto jsem také promluvil' - i my vìøíme, a proto také mluvíme, 14:vždy víme, že ten, kdo vzkøísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkøísí a postaví pøed svou tváø spolu s vámi. 15:To všechno je kvùli vám, aby se milost ve mnohých hojnì rozmáhala a tak pøibývalo i díkù k slávì Boží. 16:A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitønì se den ze dne obnovujeme. 17:Toto krátké a lehké soužení pùsobí pøenesmírnou váhu vìèné slávy 18:nám, kteøí nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je doèasné, neviditelné však vìèné. Kapitola 5 (2. list) =Poselství nového života 5,1-6,10= 1:Víme pøece, že bude li stan našeho pozemského života stržen, èeká nás pøíbytek od Boha, vìèný dùm v nebesích, který nebyl zbudován rukama. 2:Proto zde sténáme touhou, abychom byli odìni šatem nebeským. 3:Vždy jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí. 4:Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod tìžkým bøemenem, nebo nechceme, aby z nás bylo svleèeno naše pozemské tìlo, nýbrž aby pøes nì bylo obleèeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno

15 životem. 5:Ten, kdo nás k tomu pøipravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bùh. 6:Jsme tedy stále plni dùvìry, nebo víme, že pokud jsme doma v tomto tìle, nejsme doma u Pána - 7:žijeme pøece z víry, ne z toho, co vidíme. 8:V této dùvìøe chceme radìji odejít z tìla a být už doma u Pána. 9:Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, a už odcházíme domù nebo zùstáváme v cizinì. 10:Vždy se všichni musíme ukázat pøed soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co èinil ve svém životì, a dobré èi zlé. 11:Protože známe tuto bázeò pøed Pánem, pøesvìdèujeme lidi. Bùh vidí do našeho srdce a doufám, že i vy ve svém svìdomí do našeho srdce vidíte. 12:Nechceme se vám znovu doporuèovat, nýbrž dáváme vám pøíležitost, abyste se námi chlubili a mìli se èím bránit lidem, kteøí se chlubítím, co je pøed oèima, a ne tím, co je v srdci. 13:Když jsme byli ve vytržení, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme pøi smyslech, je to pro vás. 14:Vždy nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteøí jsme pochopili, že jeden zemøel za všecky, a že tedy všichni zemøeli; 15:a za všechny zemøel proto, aby ti, kteøí jsou naživu, nežili už sami sobì, nýbrž tomu, kdo za nì zemøel i vstal. 16:A tak od nynìjška už nikoho neposuzujeme podle lidských mìøítek. Aèkoli jsme døíve vidìli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme. 17:Kdo je v Kristu, je nové stvoøení. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 18:To všecko je z Boha, který nás smíøil sám se sebou skrze Krista a povìøil nás, abychom sloužili tomuto smíøení. 19:Nebo v Kristu Bùh usmíøil svìt se sebou. Nepoèítá lidem jejich provinìní a nám uložil zvìstovat toto smíøení. 20:Jsme tedy posly Kristovými, Bùh vám domlouvá našimi ústy; na místì Kristovì vás prosíme: dejte se smíøit s Bohem! 21:Toho, který nepoznal høích, kvùli nám ztotožnil s høíchem, abychom v nìm dosáhli Boží spravedlnosti. Kapitola 6 (2. list) 1:Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepøijímali naprázdno, 2:vždy je psáno: 'V èas pøíhodný jsem tì vyslyšel, v den spásy jsem ti pøispìl na pomoc.' Hle, nyní je èas pøíhodný, nyní je den spásy! 3:Nikomu nedáváme v nièem pøíležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu, 4:ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech, 5:pod ranami, v žaláøích, nepokojích, vyèerpanosti, v bezesných nocích, v hladovìní; 6:prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpìlivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepøedstíranou láskou, 7:slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obranì, 8:procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou povìstí; mají nás za svùdce, a pøece mluvíme pravdu; 9:jsme neznámí, a pøece o nás všichni vìdí; umíráme - a hle, jsme naživu; jsme týráni, a pøece nejsme vydáni smrti; 10:máme proè se rmoutit, a pøece se stále radujeme; jsme chudí, a pøece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a pøece nám patøí vše. =Obnova vzájemné lásky 6,11-7,16= 11:Nic jsem vám nezatajil, Korin ané, naše srdce se vám otevøelo. 12:V našem srdci nemáte nedostatek místa, ale vy sami se nám uzavíráte. 13:Na oplátku - mluvím k vám jako k svým dìtem - udìlejte nám i vy místo ve svém srdci! 14:Nedejte se zapøáhnout do cizího jha spolu s nevìøícími! Co má spoleèného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití svìtla s temnotou? 15:Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl vìøícího s nevìøícím? 16:Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme pøece chrám Boha živého. Jak øekl Bùh: 'Budu pøebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.' 17:A proto 'vyjdìte z jejich støedu a oddìlte se', praví Hospodina 'nièeho neèistého se nedotýkejte, a já vás pøijmu' 18:a 'budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupù'. Kapitola 7 (2. list) 1:Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, oèis me se od každé poskvrny tìla i ducha a pøiveïme k cíli své posvìcení v bázni Boží. 2:Dejte nám místo ve svém srdci! Nikomu jsme neublížili, nikomu jsme neukøivdili, nikoho jsme neošidili.

16 3:Neøíkám to, abych vás odsuzoval, vždy jsem vám už døíve øekl: Máte v mém srdci takové místo, že jsme spolu spjati ve smrti i v životì. 4:Mám ve vás pevnou dùvìru, jsem na vás opravdu hrdý; potìšili jste mì a naplnili nesmírnou radostí uprostøed všeho našeho soužení. 5:Když jsme totiž pøišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých tìžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseò: navenek boje, uvnitø úzkosti. 6:Ale Bùh, který tìší sklíèené, potìšil i nás pøíchodem Titovým. 7:A nejen jeho pøíchodem, ale i tím, jak jste vy ho potìšili. Vypravoval nám, jak velice po nás toužíte, jak jste plni lítosti a jak horlivì stojíte pøi mnì; to mi zpùsobilo velikou radost. 8:A jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval. Vidím totiž, že vás ten dopis na èas zarmoutil, 9:ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vùle, a tak jsme vám nezpùsobili žádnou škodu. 10:Zármutek podle Boží vùle pùsobí pokání ke spáse, a toho není proè litovat, zármutek po zpùsobu svìta však pùsobí smrt. 11:Pohleïte, k èemu vás vedl tento zármutek podle Boží vùle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvì, jaké znepokojení, jakou bázeò, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té vìci zachovali správnì. 12:A tak: Když jsem vám psal, nepsal jsem kvùli tomu, kdo se dopustil køivdy, ani kvùli tomu, komu bylo ukøivdìno, nýbrž proto, aby se u vás pøed Bohem projevila vaše oddanost k nám. 13:To je pro nás povzbuzením. Nadto však jsme se ještì mnohem více potìšili radostí Titovou, že jste vy všichni upokojili jeho mysl. 14:Když jsem vás tedy pøed ním chválil, neudìlali jste mi hanbu: stejnì jako jsme vám ve všem mluvili pravdu, tak se také ukázalo, že naše chlouba pøed Titem byla oprávnìná. 15:Jste jeho srdci ještì bližší, když vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho pøijali s uctivou pokorou. 16:Mám radost, že se na vás mohu ve všem spolehnout. Kapitola 8 (2. list) =Výzva ke sbírce pro Jeruzalém 8,1-9,15= 1:Chceme vám povìdìt, bratøí, jakou milost dal Bùh církvím v Makedonii. 2:Tak se osvìdèily v mnohém soužení, že z jejich nesmírné radosti a veliké chudoby vzešla jejich bohatá štìdrost. 3:Mohu jim dosvìdèit, že dobrovolnì dávali podle své nejvìtší možnosti, ano i nad možnost; 4:s velkou naléhavostí nás prosili, aby se smìli úèastnit této pomoci pro bratry v Judsku. 5:Pøekonali všechno naše oèekávání: dali sami sebe pøednì Pánu a z vùle Boží také nám. 6:A tak jsme vybídli Tita, který zapoèal toto dílo lásky, aby je mezi vámi také dokonèil. 7:Jako jste ve všem bohatí, ve víøe, v slovu, v poznání, v horlivosti i v lásce, kterou máte k nám, buïte bohatí i v tomto díle milosti. 8:Neøíkám to jako rozkaz, zmiòuji se však o horlivosti jiných, abych vyzkoušel opravdovost vaší lásky. 9:Znáte pøece štìdrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. 10:Øeknu vám, co si myslím: Sluší se, abyste nyní dokonèili dílo, které jste už loni nejen zaèali, nýbrž také k nìmu dali podnìt. 11:Odkud vyšla ochota k pomoci, tam a se pomoc také uskuteèní. Každý a dá podle toho, co má; 12:vždy je li zde tato ochota, pak je dar pøed Bohem cenný podle toho, co kdo má, ne podle toho, co nemá. 13:Nejde o to, aby se jiným ulehèilo a vy byli pøetíženi, nýbrž abyste na tom byli stejnì: 14:váš pøebytek pomùže nyní jejich nedostatku, aby zase jindy jejich pøebytek pøišel k dobru vám ve vašem nedostatku; tak nastane vyrovnání, 15:jak je psáno: 'Kdo mìl mnoho, tomu nic nepøebylo, a kdo málo, nemìl nedostatek.' 16:Buï Bohu dík, že dal Titovi do srdce stejnì horlivý zájem o vás! 17:Nejenže vyhovìl mé výzvì, nýbrž ve své horlivosti sám od sebe se rozhodl k vám jít. 18:Spolu s ním posílám bratra, který si službou evangeliu získal uznání ve všech církvích. 19:A nejen to: byl také církvemi zvolen, aby nás doprovázel s výtìžkem této sbírky, jež se naší službou uskuteèòuje k slávì Pánì a jako projev naší ochoty. 20:Chceme totiž zabránit tomu, aby nás pøi službì tomuto štìdrému daru nìkdo nepodezíral. 21:Myslíme na to, abychom byli bez výtky nejen pøed Bohem, nýbrž i pøed lidmi. 22:S tìmi dvìma posíláme dalšího bratra, o jehož horlivosti v každém smìru jsme se mnohokrát pøesvìdèili; a nyní je obzvláštì horlivý, protože vám velmi dùvìøuje. 23:Pokud jde o Tita, je to mùj spoleèník a spolupracovník v díle pro vás. Pokud jde o oba další bratry, jsou to vyslanci církví a sláva Kristova. 24:Ukažte jim svou lásku a dokažte jim, že jsme na vás pøed ostatními církvemi právem hrdi.

17 Kapitola 9 (2. list) 1:O pomoci bratøím je vlastnì zbyteèné vám psát. 2:Znám pøece vaši ochotu, o níž s hrdostí makedonským bratøím øíkám, že Achaia je už od loòska pøipravena. Vaše horlivost byla pobídkou pro mnohé z nich. 3:Posílám však tyto bratry proto, aby se moje hrdost na vás v této vìci neukázala prázdnou chloubou: chtìl bych, abyste byli pøipraveni tak, jak jsem jim o tom vyprávìl. 4:Kdyby se mnou pøišli makedonští a shledali, že nejste pøipraveni, bylo by to velkým zahanbením pro nás - natož pak pro vás! - protože jsme o vás mluvili s takovou jistotou. 5:Proto jsem pokládal za nutné vyzvat tyto bratry, aby k vám šli napøed a pøipravili váš dávno slíbený dar, tak aby byl pohotovì a byla to opravdu štìdrost a ne lakota. 6:Vždy kdo skoupì rozsévá, bude také skoupì sklízet, a kdo štìdøe rozsévá, bude také štìdøe sklízet. 7:Každý a dává podle toho, jak se ve svém srdci pøedem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždy 'radostného dárce miluje Bùh'. 8:Bùh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky mìli dostatek všeho, co potøebujete, a ještì vám pøebývalo pro každé dobré dílo, 9:jak je psáno: 'Rozdìlil štìdøe, obdaroval nuzné, dobrota jeho trvá navìky.' 10:Ten, který 'dává semeno k setbì i chléb k jídlu', dá vzrùst vaší setbì a rozmnoží 'plody vaší spravedlnosti'. 11:Vším zpùsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štìdøí; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu. 12:Nebo služba této obìti nejen doplòuje, v èem mají bratøí nedostatek, nýbrž také rozhojòuje díkùvzdání Bohu: 13:Pøesvìdèeni touto vaší službou budou slavit Boha za to, jak jste se podøídili Kristovu evangeliu a jak štìdøe se projevuje vaše spoleèenství s nimi i se všemi. 14:Budou se za vás modlit a po vás toužit pro nesmírnou milost, kterou vám Bùh dal. 15:Bohu budiž vzdán dík za jeho nevystižitelný dar! Kapitola 10 (2. list) =Apoštolská sebeobhajoba Pavlova 10,1-18= 1:Já Pavel vás napomínám tiše a mírnì po zpùsobu Kristovì - já, který tváøí v tváø jsem prý mezi vámi pokorný, ale z dálky si na vás troufám. 2:Prosím vás, nenu te mne, až pøijdu, jednat s tou troufalostí, na kterou mám podle svého pøesvìdèení právo, a to vùèi tìm, kteøí nám pøipisují zámìry jen lidské. 3:Jsme ovšem jenom lidé, ale svùj zápas nevedeme po lidsku. 4:Zbranì našeho boje nejsou svìtské, nýbrž mají od Boha sílu boøit hradby. Jimi boøíme lidské výmysly 5:a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista, 6:a jsme pøipraveni potrestat každou neposlušnost, dokud vaše poslušnost nebude úplná. 7:Hleïte na to, co máte pøed oèima! Je li si nìkdo jist, že je Kristùv, nech si uvìdomí, že jako je on Kristùv, tak jsme i my! 8:I když se trochu víc pochlubím pravomocí, kterou mi Kristus dal - abych u vás stavìl, a ne boøil - nebudu zahanben. 9:Nechtìl bych však, aby se zdálo, že vás chci svými listy zastrašovat. 10:Øíká se, že mé listy jsou závažné a mocné, ale osobní pøítomnost slabá a øeè ubohá. 11:Kdo tak mluví, a si uvìdomí: jak se projevujeme slovy svých dopisù, když jsme daleko od vás, tak se ukážeme svými èiny, až budeme u vás. 12:Neopovažujeme se zaøadit mezi ty nebo srovnávat s tìmi, kteøí doporuèují sami sebe: tím, že se mìøí jen podle sebe a srovnávají sami se sebou, ztrácejí soudnost. 13:Nechceme si zakládat na díle pøesahujícím hranice, které nám vymìøil Bùh, totiž abychom došli až k vám. 14:Nechceme se rozpínat dál, než kam jsme sami došli - vždy jsme ve své službì evangeliu Kristovu dospìli až k vám. 15:Nezakládáme si na tom, co udìlali jiní; máme však nadìji, že vaše víra bude rùst a tak se hranice nám stanovená rozšíøí, 16:a že budu moci zvìstovat evangelium v krajích ležících za vámi a nebudu se chlubit tím, co je hotovo, kde už pracovali jiní. 17:'Kdo se chlubí, a se chlubí v Pánu.' 18:Ne ten, kdo doporuèuje sám sebe, je osvìdèený, nýbrž ten, koho doporuèuje Pán. Kapitola 11 (2. list) =Pavel a falešní apoštolové 11,1-12,21= 1:Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu - ano, snášejte mne!

18 2:Vždy vás žárlivì støežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako èistou pannu odevzdal Kristu. 3:Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upøímné oddanosti Kristu. 4:Když nìkdo pøijde a zvìstuje jiného Ježíše, než jsme my zvìstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste pøijali, klidnì to snášíte! 5:Mám však za to, že nejsem v nièem pozadu za tìmi veleapoštoly! 6:I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí; to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali. 7:Nebo jsem se snad dopustil høíchu, když jsem sám sebe ponižoval, abyste vy byli vyvýšeni, že jsem vám totiž evangelium zvìstoval zadarmo? 8:Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich pøijímal podporu, abych mohl sloužit vám. 9:Když jsem byl u vás a mìl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, nebo èeho se mi nedostávalo, doplnili bratøí, kteøí pøišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl bøemenem. 10:Jakože je pøi mnì pravda Kristova, tato moje chlouba nebude v achajských konèinách umlèena! 11:Proè na tom trvám? Snad proto, že vás nemám v lásce? Bùh ví, že mám! 12:Ale jak to dìlám, budu dìlat i nadále; nechci dát pøíležitost tìm, kdo by se rádi chlubili, že si poèínají jako my. 13:Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dìlníci, pøestrojení za apoštoly Kristovy. 14:A není divu, vždy sám satan se pøevléká za andìla svìtla; 15:není tedy nic pøekvapujícího na tom, že se jeho služebníci pøevlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky! 16:Opakuji: a si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to nìkdo o mnì myslel: pøijmìte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já nìèím malièko pochlubil. 17:Co teï øíkám, neøíkám ve jménu Pánì, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubaèe. 18:Když se tak mnozí chlubí vnìjšími vìcmi, pochlubím se i já. 19:Vy, kteøí jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné. 20:Ochotnì snášíte, když vás nìkdo zotroèuje, když vás nìkdo vyjídá, když vás obírá, když vás pøezírá, když vás bije do tváøe. 21:Musím pøiznat, že na nìco takového jsem pøíliš slabý! Ale èeho se odváží nìkdo jiný - teï mluvím jako z nerozumu - toho se odvážím i já. 22:Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také! 23:Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvláš nerozumnì: já tím víc! Namáhal jsem se usilovnìji, ve vìzení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem èasto hledìl do tváøe. 24:Od Židù jsem byl pìtkrát odsouzen ke ètyøiceti ranám bez jedné, 25:tøikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, tøikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako troseèník strávil na širém moøi. 26:Èastokrát jsem byl na cestách - v nebezpeèí na øekách, v nebezpeèí od lupièù, v nebezpeèí od vlastního lidu, v nebezpeèí od pohanù, v nebezpeèí ve mìstech, v nebezpeèí v pustinách, v nebezpeèí na moøi, v nebezpeèí mezi falešnými bratøími, 27:v námaze do úpadu, èasto v bezesných nocích, o hladu a žízni, v èastých postech, v zimì a bez odìvu. 28:A nadto ještì na mne dennì doléhá starost o všechny církve. 29:Je nìkdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá nìkdo pokušení, abych já se tím netrápil? 30:Mám li se chlubit, pochlubím se svou slabostí! 31:Bùh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na vìky, ví, že nelžu. 32:Místodržitel krále Arety dal hlídat brány mìsta Damašku, aby se mne zmocnil, 33:byl jsem však v koši spuštìn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám. Kapitola 12 (2. list) 1:Musím se pochlubit, i když to není k užitku; pøicházím teï k vidìním a zjevením Pánì. 2:Vím o èlovìku v Kristu, který byl pøed ètrnácti lety pøenesen až do tøetího nebe; zda to bylo v tìle èi mimo tìlo, nevím - Bùh to ví. 3:A vím o tomto èlovìku, že byl pøenesen do ráje - zda v tìle èi mimo tìlo, nevím, Bùh to ví - 4:a uslyšel nevypravitelná slova, jež není èlovìku dovoleno vyslovit. 5:Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi. 6:I kdybych se chtìl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždy bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si nìkdo o mnì nemyslil víc, než co na mnì vidí nebo ode mne slyší. 7:A abych se nepovyšoval pro výjimeènost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do tìla osten, posel satanùv, který mne sráží, abych se nepovyšoval. 8:Kvùli tomu jsem tøikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, 9:ale on mi øekl: "Staèí, když máš mou milost; vždy v slabosti se projeví má síla." A tak se budu radìji chlubit slabostmi, aby na mnì spoèinula moc Kristova. 10:Proto rád pøijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždy právì když jsem sláb, jsem silný.

19 11:Propadl jsem nerozumu - ale k tomu jste mì donutili vy! Vždy já bych mìl být doporuèován od vás! Nejsem pøece v nièem pozadu za tìmi veleapoštoly, i když nic nejsem. 12:Znaky mého apoštolství se mezi vámi projevily s pøesvìdèivou vytrvalostí, v znameních, divech a mocných èinech. 13:V èem jste byli zkráceni ve srovnání s ostatními církvemi? Snad v tom, že jsem se vám nestal bøemenem? Promiòte mi tuto køivdu! 14:Jsem teï potøetí pøipraven jít k vám - a zase vám nebudu bøemenem! Nestojím o váš majetek, nýbrž o vás. Dìti pøece nestøádají pro rodièe, nýbrž rodièe pro dìti. 15:Já velmi rád vynaložím všecko, ano vydám i sám sebe pro vaše duše. Když vás tak velice miluji, mám snad za to být ménì milován? 16:Na obtíž jsem vám tedy nebyl; ale co když jsem chytrák, který vás obelstil? 17:Poslal jsem k vám snad nìkoho, skrze nìhož jsem vás obral? 18:Vybídl jsem Tita, aby vás navštívil, a spolu s ním jsem poslal ještì jednoho bratra. Obral vás snad Titus? Nejednali jsme v témž duchu a nešli ve stejných šlépìjích? 19:Už dávno si možná myslíte, že se chceme pøed vámi hájit. Nikoli, mluvíme v Kristu pøed tváøí Boží, a to všecko, milí bratøí, k vašemu rùstu. 20:Obávám se totiž, abych vás pøi svém pøíchodu neshledal, jakými bych vás mít nechtìl, a abych také já nebyl shledán, jakým vy mne mít nechcete - aby nepovstaly sváry, øevnivost, vášnì, neurvalost, pomluvy, donašeèství, nadutost, zmatky. 21:Bojím se, až zase pøijdu, aby mne Bùh pøed vámi nepokoøil a abych se nemusel trápit nad mnohými z tìch, kteøí pøedtím žili v høíchu a dosud se v pokání neodvrátili od své neèistoty, necudnosti a bezuzdnosti. Kapitola 13 (2. list) =Ohlášení návštìvy v Korintu 13,1-10= 1:Nyní se k vám chystám už potøetí - 'ústy dvou nebo tøí svìdkù bude potvrzena každá výpovìï'. 2:Øekl jsem to už, když jsem byl u vás podruhé, a nyní to v dopise opakuji tìm nekajícím høíšníkùm i všem ostatním: až znovu pøijdu, nebudu nikoho šetøit - 3:žádáte li dùkaz toho, že skrze mne mluví Kristus, ten, který vùèi vám není slabý, nýbrž je mezi vámi mocný. 4:Zemøel sice na køíži v slabosti, ale z Boží moci je živ. I my jsme s ním slabí, ale pro vás budeme spoleènì s ním žít z moci Boží. 5:Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste pøed ním neobstáli! 6:Doufám, že poznáte, že my jsme obstáli. 7:Modlíme se k Bohu, abyste neudìlali nic zlého - nejde nám o to, aby se ukázalo, jak my jsme obstáli, ale abyste vy èinili to, co je správné, i kdybychom my neobstáli. 8:Vždy nic nezmùžeme proti pravdì, nýbrž jen ve jménu pravdy. 9:Radujeme se, kdykoli vy jste silní, i když my jsme slabí. Za to se také modlíme - za vaši nápravu. 10:Píšu vám to proto, abych, až pøijdu, nemusel být pøísný na základì pravomoci, kterou mi pøece Pán dal k budování, nikoli k boøení. =Pozdravy 13,11-13= 11:Nakonec, bratøí: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buïte jednomyslní, pokojní, a Bùh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením. 12:Pozdravují vás všichni bratøí. 13:Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a pøítomnost Ducha svatého se všemi vámi.