5 kroků k vnitřní pohodě

Transkript

1 PhDr. Lucie Lebdušková 5 kroků k vnitřní pohodě aneb jak si v sobě vytvořit klid, i když to kolem burácí

2 Předmluva Krásný den, jmenuji se Lucie Lebdušková a jsem spokojená, vyrovnaná žena, která našla svoje místo v ženském světě. Miluji tanec, šaty a sukně, ráda se líčím i líbím, v kalhotách mne uvidíte jen pár dní v roce. Jsem pyšná na svoji ženskou podstatu, na dar intuice, na emoce, díky kterým můžu prožívat svět ve všech jeho barvách. Jsem vděčná za svou cykličnost, za to, že jsem máma krásného chlapečka i dvou andílků, že jsem mohla prožít a prožívám ženství i mateřství v mnoha jejich odstínech. Jsem ráda, že ve svém životě i při své profesi psycholožky a lektorky konstelací či seminářů pro maminky, které přišly o miminko v těhotenství můžu sdílet se ženami jejich příběhy a prožitky, že jim můžu pomoci měnit staré zaběhané vzorce a otevírat zastrčená témata a ženská tabu. Nebojím se slov, jako jsou menstruace, potrat, porod,... to vše patří k životu a je na čase je do něj přijmout....ale VŽDYCKY TO TAK NEBYLO... Pamatuju si, jak jsem se v dětství plácala v různých pochybnostech a strachu, že nestojím za nic, nejsem pro nikoho dost dobrá, záviděla jsem klukům, že to mají jednodušší. Trápilo mne, že se odemne čeká, že budu krásná, ženská, vždy svůdná a reprezentativní. Měla jsem ale představu, že být žena znamená být zmalovaná, převoněná a hloupá. To byla moje prvotní iluze o ženském světě... Pocházím totiž z rodiny, kde jsou ženy spíše silné, všechno zvládnou a chlapy k ničemu nepotřebují. Je to dáno tím, že mnoho žen v mém rodě přišlo o muže dost brzy a musely se protloukat světem, jak se dalo. Já jsem převzala jejich strategie, aniž by stály na nějakých mých vlastních prožitcích. Stránka 2

3 Takže, co jsem si jako žena přinesla do života za pokyny: Není čas na fintění, na sebeúctu ani na takový ty citečky. Jde o to to vydržet, přežít, vystudovat, vdát se a hlavně to moc neřešit. Takže si asi dokážete představit, jaká byla moje představa života ženy hrůza, proč jsem se nenarodila jako chlap? Ti to mají rozhodně lehčí. V pubertě jsem jezdila na tábory, štípala dříví, byla pyšná na své maskáče a kanady a byla ráda, když jsem byla za chlapáka. Dokonce mi říkali Jožin a já byla spokojená, že se ví, jak jsem silná a schopná, nikoho nepotřebuju a všechno si zařídím a udělám sama. Chodila jsem do posilovny a s pýchou pozorovala svoje rostoucí bicepsy. Když jsem na konci vysoké školy hledala práci, dokonce se mi naskytla příležitost pracovat u elitní jednotky v armádě. Tak jsem ještě přitvrdila a poctivě trénovala na testy zdatnosti, abych udělala patřičný počet shybů, kliků, doběhla, kolik je třeba a mohla jít do zelené.... FÁZE PROMĚNY...Přešlo mnoho let a já se stala manželkou a hlavně mámou a uvědomila jsem si, že to, co nejvíc potřebuju, je znovu objevit ženu v sobě. Tu, kterou jsem byla jako malá holčička. Tu, co si užívá právě to činčání, sukýnky, panenky, házení očkem, ale hlavně si užívá to, že je holčička. Po dvou letech na mateřské jsem cítila vekou potřebu najít samu sebe, najít svou ženskou stránku, vydolovat to, kdo jsem a začít to prožívat v reálném životě. Věděla jsem, že chlapácká Lucie už se nevrátí a toužila jsem najít tu ženskou uvnitř a poznat ji :-) Článek o proměně Jožina v Lucii najdete zde Začala jsem hledat a objevovat různé články, blogy, webináře, semináře, prostě jsem nastartovala svou velkou cestu proměny a postupně nacházela střípky mne samotné. Některé z nich mi byly blíž, jiné jsem musela pořádně dolovat, abych postupně opět sestavila to puzzle, na němž najdu svůj obraz. Ta nejintenzivnějí práce mi trvala asi tři roky. Tři roky, ve kterých jsem našla tu krásnou a ženskou stránku sama sebe. Tu, která ví, že žena je nositelka života, že má spoustu předností a darů, že to, o čem jsem si mylně myslela, že je prokletí, je vlastně takový zázrak. Stránka 3

4 Na mé cestě mne potkaly i dvě ztráty miminka v těhotenství, ale právě proto, že vím, jak moc to bolí, tak také vím, jak z toho ven. Můžu dnes pracovat se ženami, které mají stejnou zkušenost a ukázat jim cestu. Můj vývoj stál i mnoho bolesti, ran i kopanců, ale díky nim jsem tu dnes taková, jaká jsem. A jelikož mám za sebou takovou cestu, jakou mám, můžu dnes učit své klientky, jak znovu nalézt svou ženskou podstatu, poznat sama sebe jako ženu se všemi klady i zápory a nalézt své skryté poklady...protože naplněná a spokojená žena vytváří spokojené a naplněné vztahy a spokojené rodiny... Ebook který držíte v rukou je autorským dílem a Vy jej dostáváte, protože jste se zapsali na mém webu Veškerá autorská práva jsou však vyhrazená a je zakázáno jej volně šířit. Rady a doporučení v něm obsažená jsou obecná a nepostihují Vaši jedinečnost. Proto je používejte s ohledem ke svému zdravotnímu stavu, fyzickému i psychickému. Za případné komplikace nemohu brát zodpovědnost. Pomáhám ženám, aby mohly rozkvést Stránka 4

5 5 kroků k vnitřní pohodě V dnešní době se mnoho lidí potýká s nedostatkem času, se stresem, s tím, že nic nestíhá. Ať vědomě či nevědomě se neustále zaplétají do pavučiny úkolů, závazků a termínů. Nakonec se honí, aby všechno dohnali, jsou z toho unavení a vyšťavení a nakonec mají stejně pocit, že nic nestihli a energie klesá a klesá. JAK Z TOHO VEN? Existuje mnoho jednoduchých postupů, které člověku pomohou dostat se blíže k sobě a zklidnit se, tak aby opět získal energii, přehodnotil své priority a našel takovou cestu, která mu vyhovuje. Často nejde o to, vše zahodit a udělat to úplně jinak. Někdy stačí jen se zastavit, vydechnout a získat nový úhel pohledu. Teprve když začnete naslouchat, se může stát, že začnete uvnitř sebe nacházet pro Vás ta pravá řešení, jak začít dělat věci jinak. Stačí si dát tu chvilku klidu, ve které se mohou začít dít změny. V tomto ebooku Vám nabídnu několik způsobů, jak se dostat k sobě sama, jak si dovolit prožívat klid a pohodu a nalézat v nich svá vlastní řešení, svou inspiraci a vlastně sama sebe. Vítejte ve světě klidných a pohodových změn :-) Stránka 5

6 Zenový přístup tady a teď Nevěřili byste, kolik energie nám bere to, jak pořád v myšlenkách pobíháme v různých časových pásmech. Nemyslím tím, že bychom někam fyzicky cestovali, ale to, jak neustále brouzdáme na oněch známých či neznámých místech zvaných Minulost a Budoucnost. Často jsme dokonce i na obou místech najednou, jako taková dvoupruhová dálnice - jedna část myšlenek rozebírá to, co bylo v minulosti a další část naší pozornosti už řeší to, jak to bude v budoucnu. Napadá mne naprosto banální příklad ze života: Řešíte, co uvařit na oběd. V tu chvíli se v hlavě spustí několik proudů myšlenek: - jednak řešíte, co máte rádi a co Vám osobně chutná. - pak také to, co mají rádi druzí, kteří budou pokrm jíst s Vámi, aby se dílo setkalo s úspěchem i u okolí - pak třeba, zda to, o čem uvažujete, je zdravé, co jste o tom kde četli a slyšeli, - kde jste naposledy viděli nějaký dobrý recept, nebo jste to už měli a na jaký způsob - a nakonec jak to připravíte tentokrát - co musíte nakoupit zrovna na tuto variantu pokrmu, atd, atd. Stránka 6

7 Podívejme se, byli jste několikrát v minulosti a několikrát v budoucnosti. A to jsem nestihla zachytit všechny ty myšlenky okolo, které se třeba ani vůbec nemusely týkat jídla. Kupříkladu, jak se dneska cítíte, jaké to bylo třeba včera na oslavě, z níž Vás ještě trochu bolí hlava, zda Vám to dnes sluší, nebo se zrovna cítíte moc hubená/tlustá, jak podobné jídlo dělala Vaše maminka nebo ve školní jídelně... Mohla bych vás zahltit tisíci možných myšlenek a pořád to bude ještě jen zlomek toho, co může běžet v hlavě najednou a vysává nám tak energii. Co z toho plyne? Až příliš často odbíháme myšlenkami do jiných časů, než je tady a teď, což nás právě přehlcuje vším tím balastem, který s sebou vzpomínky či plány do budoucna nesou. Zenoví buddhisté se snaží zdokonalovat umění být tady a teď, protože ví, že jedině přítomný okamžik je ten jediný opravdový. To předtím je minulost a to po něm je budoucnost. Jediná realita, ve které můžeme opravdu žít, je právě tady a teď. A když jsou lidé ve stresu, vůbec si své tady a teď neužijí a pak se jednou ohlédnou a zjistí, že jim život protekl mezi prsty. Cvičení Zkuste se co nejčastěji zastavit a uvědomit si prožitek svého TADY A TEĎ. Odpovězte si na otázku: co právě Teď dělám? Nebo na co mysím? Staňte se vědomými diváky i herci svého vlastního filmu. Klidně při čištění zubů, hraní si s dětmi, při jídle. Zkuste v tu chvíli myslet na to, co právě děláte. Můžete si pomoci tím, že si to budete v duchu říkat: teď si čistím zuby, kartáček přejíždí po zubech... Možná, že vám to ze začátku přijde divné, ale časem si uvědomíte, že ve chvíli, kdy se soustředíte na přítomnost, je v hlavě vlastně velmi uklizeno. A přesně toto uklizeno je jeden z momentů, kdy můžeme prožívat vnitřní pohodu. Stránka 7

8 Afirmace Louise L.Hay Možná jste už někdy slyšeli pojmy afirmace, či sugesce. Afirmace jsou určité věty, které popisují stav, kterého chcete dosáhnout. Co si můžete představit pod tímto pojmem? Třeba pro někoho, kdo je výbušný a dříve křičí než přemýšlí, by mohla jeho léčivá afirmace vypadat takto: v každé situaci umím zvládat svoje emoce, mluvím s rozvahou a s respektem k druhým. Zní to trochu strojeně, ale princip je zachycen. Pokud chceme vytvořit vnitřní klid a pohodu, můžeme si například vytvořit afirmaci: jsem klidný, spokojený a v pohodě. S afirmacemi (sugescemi) pracujeme tak, že si vybranou větu říkáme často, ideálně několikrát za den, prostě pokaždé, když si vzpomeneme, případně když se ocitneme v situaci, ve které se chceme projevit nově. Čím více si ji omíláme, tím hlouběji se zarývá do našeho nevědomí a tím začíná postupně působit léčivě na naši proměnu. Můžete si ji někam napsat, abyste na ni viděli, prostě tak, aby se Vám postupně vryla do podvědomí, kde působí léčivě. Stránka 8

9 Psychologové tomu říkají sugesce, buddhisté mantra a pořád je to totéž. Věta, která má udržet Vaši pozornost, aby směřovala k cíli, kterého chcete dosáhnout. Sem si můžete napsat svou afirmaci, která Vám má pomoci dojít k Vaší vnitřní pohodě. Stránka 9

10 Emoce naučit se je poznat, přiznat, popsat, nechat projít Emoce nemoce, říkávám někdy z legrace. S emocemi je to totiž někdy velmi složité a zapeklité. Díky emocím můžeme prožívat ty nejkrásnější okamžiky v životě, na druhou stranu právě díky nim můžeme prožít i ty nejhorší propady. Emoce nám dávají křídla, ale taky bolí. Nemyslím fyzicky, ale vlastně hůř, psychicky. Díky emocím jsme však živí. Emoce jsou důkaz toho, že ještě nejsme mrtví (což leckdy pochybuju, když vidím některé bytosti v metru, na ulicích či jinde). Pokud umíme s emocemi pracovat, mohou být naším velkým pomocníkem. Lidé se však často emocí bojí a snaží se je neprojevovat, či potlačovat, ale nejen těch negativních, jakými jsou smutek, strach, nenávist, ale i těch pozitivních, jakými jsou radost, láska a podobně. Jako kdyby se nenosilo mít emoce a in byla šeď a neživost. Proto, abychom mohli prožívat vnitřní klid, potřebujeme přijmout i své emoce. Své radosti i smutky, strachy i vášně, potřebujeme si je uvědomit, přiznat a projevit. Mnoho lidí se často bojí být sami sebou a projevit třeba smutek. To se přece nedělá, brečet na veřejnosti. Když Vám ale například někdo zemře, je smutek naprosto přirozenou a autentickou emocí. A když ji potlačujeme, schovává se hlouběji a později nám třeba zavaří na nějakou chorobu (chronické bolesti zad, migrény, žlučníkové kameny, neplodnost, deprese a mnoho dalších) Ale i naopak. Pokud máme radost, ukažme ji světu. Buďte jako malé děti smějte se, nakažte svou radostí i ostatní. Buďme rádi oním virem, co se šíří. Radost je velmi přirozená a životadárná emoce. Když člověk přestane potlačovat své emoce, hodně se mu uleví. Když řekne, co ho trápí, co ho štve, když řekne druhým, co k nim cítí, to vše může vytvořit nové vazby a zároveň ulevit od vnitřních tlaků. Stránka 10

11 Buďme opravdoví, buďme sami sebou a jsme zase o krok blíž ke klidnému spánku. Cvičení: 1. Komu byste chtěli vyjádřit nějakou svou emoci? 2. Proč jste to ještě neudělali? 3. Co Vám brání? 4. Co takhle to udělat hned teď? Stránka 11

12 Přehled ve věcech, které Vás obklopují Možná, že znáte staré čínské umění práce s prostorem zvané Feng šuej (feng shui). Jeho stupenci pracují s prostorem, jakoby to byl náš další obal. Jakoby náš byt bylo naše další tělo, nebo oblečení, něco, co nás ovlivňuje tím, že se jsme jím obklopeni. Mně se tato myšlenka moc líbí a často přemýšlím o tom, jak se kde cítím, jak je mi v jakém prostoru, jaký z něj mám pocit, když vidím kolem sebe právě toto. Někdy se při terapeutické práci s lidmi zabýváme jejich prostředím. Pracujeme s tím, jak to vypadá u nich doma, jak se tam cítí, co by rádi změnili, aby jim tam bylo dobře a oni si uvědomují, jak jsou spojeni se svým prostorem a jak se mohou vzájemně ovlivňovat. Cvičení: 1) Určitě si dokážete představit byt, ve kterém je hrozný binec, všude haldy špinavého prádla, prach, špína... popřemýšlejte, jak se v něm asi mají jeho majitelé? Jaké to asi je přijít z práce domů do takového prostředí? Jak se tam asi bydlí? Jak by se Vám v takovémto prostoru ráno vstávalo z postele? 2) Teďsi představte byt, či dům, který je uspořádaný, uklizený (tak, aby Vám to bylo příjemné), kde najdete, co hledáte, kde máte pocit, že má vše své místo a stejně tak i Vy víte, kde máte to své. Jak je Vám tady? Cítíte se uvolněněji, plní sil, nebo je to jedno? Stránka 12

13 Je jasné, že každý máme svou představu pořádku. To, co jednomu přijde tak akorát, může druhému připadat jako totální chaos, anebo naopak, někde máte pocit, že je vydezinfikované úplně všechno a bojíte si sednout, abyste nezamořili prostor svou nesterilní přítomností. Takže feng šuej radí, pokud si chceme udělat (ú)klid uvnitř sebe sama, je dobré jej udělat nejprve (nebo také) okolo sebe, ve svém obydlí. Jelikož jedno ovlivňuje druhé. Úkol: Až se rozhodnete pro změnu v životě, otevřete okna (aby mohla energie volně proudit) popadněte prachovku, smeták, hadr, kýbl s vodou, pytle na odpadky a vzhůru do změn! Uvidíte, že uvnitř uspořádaného prostoru se budete cítit mnohem klidněji a spokojeněji. Pokud Vás tento úkol děsí, přeskočte jej a pojďte na další kapitolu, možná že na něj přijde řada někdy v budoucnu :-) Stránka 13

14 Nejdůležitější krok na závěr: Buď na sebe vlídný/á jediná osoba, se kterou musíš vydržet celý život, jsi Ty sám/a :-) Hlavně se zbytečně netrapte tím, když vám něco hned nejde....když se snažíte být za všech okolností tady a teď a pořád se vám do myšlenek vkrádají důležité věci minulé či budoucí...když jste stále ještě neměli čas na vyklizení starých krámů, abyste udělali prostor svému klidu...že jste si stále ještě nenašli čas na to zajít za svými blízkými, abyste jim řekli, jak moc Vám na nich záleží... VŠECHNO MÁ SVŮJ ČAS I snaha se počítá a žádný učený z nebe nespadl. Tak to nevzdávejte a buďte na sebe hodní. Udělejte něco, co Vám dělá dobře, dejte si třeba vanu, zapalte si svíčky, zatancujte si, jděte na procházku, prostě začněte tím, že se budete mít rádi. Vše ostatní postupně přijde a než se nadějete, bude tam i Váš vytoužený vnitřní klid a pohoda. Zkuste se na sebe podívat očima shovívavé maminky, která ví, že jsou na světě i důležitější věci a která si pro Vás vždycky najde vlídné slovo a pochopení. :-) Stránka 14

15 Děkuji, že jste tu, že jste došli až do konce a že na sobě pracujete. Doufám, že Vám ebook byl přínosem a že Vám třeba pomohl získat na některé věci nový pohled. Už to, že o tom přemýšlíte, je důležitý krok ke změně. Inspirace na závěr: Projděte si ebook ještě jednou a zkuste si ke každému kroku udělat malé resumé, v čem byl pro Vás užitečný a co jste díky tomu začali dělat jinak (nebo co začnete). Pokud máte nějaké dotazy, nebo se chcete podělit o to, co se Vám líbilo, co pro Vás bylo zajímavé, k čemu Vás ebook inspiroval, budu moc ráda, když mi napíšete. Buď na lucie.lebduskova@gmail.com nebo na mou Facebookovou stránku Přeji Vám kouzelný den! S láskou Lucie Lebdušková Stránka 15