Případová studie 1. Anger/Hněv 1

Transkript

1 Případová studie 1. Anger/Hněv 1 5 Konceptualizace pocitů Emoce se často považují za pouhé pocity, a jako na takové na ně pohlížíme jako na něco bez pojmového obsahu. To má za následek fakt, že odborníci na sémantiku a pojmové struktury neberou zkoumání emocí vážně. Téma jako logika emocí by podle tohoto přístupu bylo kontradikcí, protože emoce tím, že nemají pojmový obsah, by neumožňovaly tvorbu závěrů, nebo alespoň ne takových, které by byly nějak zajímavé. Podle mého názoru je opak pravdou a emoce mají nesmírně složitou pojmovou strukturu, která dává povstat celé škále netriviálních závěrů. Následující rozbor je založen na výzkumu, na němž jsem pracoval spolu se Zoltánem Kövecsesem. Kövecses navrhl, že pojmovou strukturu emocí by mělo být možné zkoumat pomocí postupů, které jsem vyvinul spolu s Markem Johnsonem (Lakoff a Johnson 1980) pro systematický rozbor výrazů, které jsou chápány metaforicky. Angličtina má takových výrazů velké množství. Začali jsme je tedy zkoumat systematicky, abychom zjistili, jestli se v nich objeví nějaká koherentní struktura. Na první pohled se zdají konvenční výrazy pro vyjadřování hněvu tak různorodé, že najít v nich nějaký koherentní systém se může zdát nemožné. Když si nalistujeme slovo anger například v Roget s University Thesaurus, 2 nalezneme stovky záznamů, které všechny mají něco společného s hněvem, jenže slovník nám neřekne přesně co. Mnoho z nich jsou idiomy, a mnoho z nich je tak rozmanitých, že najít v nich koherentní systém se zdá nemožné. Zde jsou některé věty, které tyto idiomy používají: He lost his cool. (Ztratil svůj chlad. Rozčílil se.) 3 She was looking daggers at me. (Dívala se na mě noži. Probodávala mě pohledem.) I almost burst a blood vessel. (Málem mi praskla žíla. Málem mě trefil šlak.) He was foaming at the mouth. (Šla mu pěna od úst.) You re beginning to get to me. (Začínáš se ke mně dostávat. Začínáš mě štvát.) You make my blood boil. (Způsobuješ, že se mi vaří krev. Uvádíš mě do varu. Pěníš mi krev.) He s wrestling with his anger. (Zápasí se svým vztekem.) Watch out! He s on a short fuse. (Pozor! Má krátkou [elektrickou] pojistku. Snadno se rozčílí.) He s just letting off steam. (Jenom vypouští páru. Jenom si ulevuje.) Don t get a hernia! (Abys nedostal kýlu. Nezblázni se!) Try to keep a grip on yourself. (Snaž se na sobě udržet stisk. Kontroluj se!) Don t fly off the handle. (Neodlétávej z držadla. Neutrhuj se!) When I told him, he blew up. (Když jsem mu to řekl, vybuchl.) He channeled his anger into something constructive. (Přesměroval svůj vztek do něčeho konstruktivního.) 1 Hněv není zcela dostatečný překlad. Blíže by bylo slovo vztek nebo i rozčílení, která se však liší co do registru. Proto se v překladu bude střídat slovo hněv s anglickým originálem anger. Tento překladatelský problém ale nemůže zastínit fakt, že Lakoffův rozbor této emoce odpovídá velice přesně české situaci, přestože konkrétní českou idiomatiku není možné najít pro každý anglický idiom v rámci stejného kognitivního modelu. 2 Standardní slovník synonym pro angličtinu běžně používaný při psaní textů všech úrovní. 3 Ve zbytku kapitoly bude vždy po anglickém příkladu následovat doslovný český překlad a pak co nejbližší český idiom. Pokud český idiom přesně odpovídá anglickému (tj. používá stejné obrazové schéma a klade důraz na jeho stejnou část), uvádíme jen ten. Pokud je nějaký idiom později zabudován do textu, použijeme nejbližší možný ekvivalent a pouze ve sporných případech uvedeme i anglický originál. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 1 z 24

2 He was red with anger. (Byl červený vztekem. Vztekem zbrunátněl.) He was blue in the face. (Byl modrý v tváři. Vzteky zmodral.) He appeased his anger. (Utišil svůj vztek.) He was doing a slow burn. (Dělal pomalé hoření. Nechal to v sobě doutnat.) He suppressed his anger. (Potlačil svůj vztek.) She kept bugging me. (doslovný překlad nemožný Otravovala mě. Šla mi na nervy.) Co mají tyto výrazy společného s hněvem a co mají společného jeden s druhým? Budeme tvrdit, že nejsou náhodné, protože když se podíváme na závěry mezi těmito výrazy, bude zřejmé, že zde musí existovat nějaká systematická struktura. Například víme, že někdo, komu jde pěna od úst, se rozčílil. A víme, že v někom, kdo vás probodává pohledem, pravděpodobně doutná vztek, a že se může každou chvíli rozčílit. Víme, že někdo, v kom se pění krev, neutišil svůj vztek. A víme, že někdo, kdo přesměroval svůj vztek do něčeho konstruktivního, se z toho neotelil. Jak toto všechno víme? Je to proto, že každý idiom má doslovný význam a že jsou tyto závěry odvozené z doslovného významu? Nebo se tu děje něco víc? Budeme se snažit ukázat, že zde nacházíme koherentní pojmové uspořádání, na němž se všechny tyto výrazy zakládají, a že je většinou svou povahou metaforické nebo metonymické. Metafora nebo metonymie Rozbor, který navrhujeme, začíná běžnou lidovou teorií o fyziologických příznacích vzteku. Fyziologické příznaky hněvu jsou zvýšená tělesná teplota, zvýšený vnitřní tlak (krevní tlak, tlak svalů), třes a problému s přesným vnímáním Jak hněv roste, rostou i jeho fyziologické příznaky. Existuje limit, za kterým fyziologické příznaky hněvu narušují běžné fungování. Tuto lidovou teorii používáme hlavně, abychom mohli posoudit, kdy je někdo rozzlobený, na základě jeho vzhledu nebo také, abychom naznačili hněv nebo ho schovali. Tímto využíváme obecný metonymický princip: Fyziologické příznaky emocí zastupují tyto emoce. Podle tohoto principu nám lidová teorie dává systém metonymií pro hněv: Tělesná teplota Don t get hot under the collar. (Nezahřívej se pod límcem. Nenaštvi se!) Billy s a hothead. (Billy je horká hlava.) They were having a heated argument. (Měli žhavou hádku. Hádali se, až to mezi nimi vřelo.) When the cop gave her a ticket, she got all hot and bothered and started cursing. (Když jí ten policista dal pokutu, celá se rozpálila a začala nadávat.) Předpokládá se, že zvýšená teplota nebo vysoký tlak způsobuje červené tváře a krk, a tato barva může také metonymicky označovat hněv. Červeň ve tváři a v oblasti krku She was scarlet with rage. (Byla šarlatová vztekem. Byla vzteky rozžhavená do ruda.) He got red with anger. (Vzteky zčervenal.) He was flushed with anger. (Byl vztekem rudý. Vzteky zrudnul.) Třes She was shaking with anger. (Třásla se vzteky.) I was hopping mad. (Byl jsem skákavě naštvaný. Vzteky jsem poskakoval.) strana 2 z 24 Případová studie 1. Anger/Hněv

3 He was quivering with rage. (Chvěl se zuřivostí. Třásl se záchvatem vzteku.) He s all worked up. (Celý sebou škube.) There s no need to get so excited about it. (Není důvod se tím tak vzrušovat.) She s all wrought up. (Je celá vytepaná. Je celá rozrušená.) You look upset. (Vypadáš převrženě. Vypadáš rozrušeně.) Problémy s přesným vnímáním She was blind with rage. (Byla vzteky slepá. Zatmělo se jí vzteky před očima.) I was beginning to see red. (Začínal jsem vidět červeně. Začínal jsem vidět rudě.) I was so mad, I couldn t see straight. (Byl jsem tak naštvaný [šílený], že jsem neviděl přímo [měl jsem mžitky před očima].) Každý z těchto výrazů naznačuje přítomnost hněvu prostřednictvím jeho předpokládaných příznaků. Lidová teorie fyziologických příznaků, obzvláště ta část, která klade důraz na ZVÝŠENOU TEPLOTU, vytváří základ nejobecnější metafory hněvu: HNĚV JE ZVÝŠENÁ TEPLOTA. Tato metafora má dvě verze, jednu, kde se zvýšená teplota přisuzuje tekutinám, a druhou, kde se přisuzuje pevným předmětům. Pro tekutiny z toho vyplývá: HNĚV JE ZVÝŠENÁ TEPLOTA TEKUTINY V NÁDOBĚ. Konkrétní motivace pro tuto metaforu se skládá z těch částí lidové teorie, které se týkají ZVÝŠENÉ TEPLOTY, VNITŘNÍHO TLAKU a TŘESENÍ. Když tuto metaforu použijeme pro pevné předměty, dostaneme verzi, která říká, že HNĚV JE OHEŇ, která je motivovaná ZVÝŠENOU TEPLOTOU a ČERVENOSTÍ, což jsou také aspekty lidové teorie fyziologických příznaků. Jak brzy uvidíme, je verze pro tekutiny mnohem více propracovaná. Myslíme si, že je to proto, že v našem pojmovém systému máme tuto obecnou metaforu: Tělo je nádoba pro emoce. He was filled with anger. (Byl plný hněvu. Hněv v něm vykvasil.) She couldn t contain her joy. (Nemohla v sobě udržet [potlačit] radost.) She was brimming with rage. (Přetékala vzteky.) Try to get the anger out of your system. (Zkus dostat ten vztek ze svého [tělesného] systému. Zkus se zbavit toho vzteku.) Metafora HNĚV JE ZVÝŠENÁ TEPLOTA, použitá pro tekutiny, se spojuje s metaforou TĚLO JE NÁDOBA PRO EMOCE a toto spojení vyúsťuje v centrální metaforu systému: Hněv je zvýšená teplota vody v nádobě. You make my blood boil. (Způsobuješ, že se mi vaří krev. Uvádíš mě do varu. Pěníš mi krev.) Simmer down! (Zmírni svůj var! Uklidni se!) I had reached a boiling point. (Dostal jsem se do bodu varu.) Let him stew! (Nechte ho dusit. Jen ať se dusí! Nechte ho vydusit.) Historicky odvozený případ této metafory je: She was seething with rage. (Kypěla vzteky.) Přestože většina mluvčích dnes nepoužívá slovo seethe pro popis fyzického varu, slovo seethe stále ještě vyvolává tento obraz, když se použije pro hněv. Podobně, pissed off (odechcaný nasraný) pouze odkazuje ke hněvu, a ne k horké tekutině pod tlakem v močovém měchýři. Přesto se zdá, že účinnost tohoto výrazu závisí na tomto obrazu. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 3 z 24

4 Když teplota není zvýšená, je tekutina chladná a klidná. V centrální metafoře korespondují chlad a klid s absencí hněvu. Keep cool. (Udržuj se chladný! Zůstaň v pohodě!) Stay calm. (Zůstaň klidný!) Jak záhy uvidíme, je tato centrální metafora velice produktivní. Pojmová metafora může být produktivní dvěma způsoby. První je lexikální. Slova a ustálená spojení v jazyce mohou zakódovat danou pojmovou metaforu do větší nebo menší míry, tj. mohou být použity pro vyjádření nějakého jejího aspektu. Množství konvenčních jazykových výrazů, které jsou kódem pro danou metaforu, je mírou její produktivnosti. Slova nebo ustálená spojení také mohou pojmovou metaforu rozvíjet. Například dušení je zvláštní příklad, kde je horká tekutina v nádobě. Je to něco, co pokračuje na daném stupni teploty po dlouhou dobu. Dušení indikuje pokračování hněvu po dlouhou dobu. 4 Další zvláštní případ je anglické slovo simmer (vařit na mírném ohni, bublat), které implikuje mírný var. To se používá pro indikaci snížení intenzity hněvu. Přestože se v obou případech jedná o výrazy spojené s vařením, nehraje vaření v těchto případech žádnou metaforickou roli. 5 Prostě se náhodou jedná o případ, kde je horká tekutina uvnitř nádoby. Toto je pro lexikální rozvíjení typické. Obraz ZVÝŠENÁ TEPLOTA V NÁDOBĚ budeme nazývat zdrojovou doménou centrální metafory a HNĚV budeme nazývat cílovou doménou. O zdrojové doméně toho obvykle víme velice mnoho. Pojmová metafora také může být produktivní tak, že přenese detaily vědomostí o zdrojové doméně do cílové domény. Takovéto přenosy budeme nazývat metaforickým vyplýváním. Taková vyplývání jsou součástí našeho pojmového systému a představují rozvinutí pojmových metafor. Centrální metafora má bohatý systém metaforických vyplývání. Například o horkých tekutinách víme, že když se začnou vařit, tekutina začne stoupat vzhůru. To umožňuje toto vyplývání: Když se zvětší intenzita hněvu, tekutina stoupá vzhůru. His pent-up anger welled up inside him. (Potlačovaný hněv se v něm vzedmul.) She could feel her gorge rising. (Cítila, jak se jí zvedá žluč.) We got a rise out of him. (Dostali jsme z něj vzestup. Vyprovokovali jsme ho ke hněvivé reakci.) My anger kept building up inside me. (Hněv se ve mně postupně stavěl výš a výš. Narůstal ve mně vztek.) Pretty soon I was in a towering rage. (Za chvíli jsem byl ve vzteku vysokém jako věž. Za chvíli jsem měl obrovský záchvat vzteku.) Víme také, že silný žár produkuje páru a vytváří tlak na nádobu. Z toho metaforicky vyplývá toto: Velký hněv produkuje páru. She got all steamed up. (Celá se zapařila. Rozdurdila se.) Billy s just blowing off steam. (Billy jenom vypouští páru. Billy jenom straší.) I was fuming. (Stoupal ze mě kouř. Soptil jsem.) Velký hněv produkuje tlak na nádobu. He was bursting with anger. (Pukal vzteky.) I could barely contain my rage. (Stěží jsem mohl obsáhnout [potlačit] svůj vztek.) I could barely keep it in any more. (Stěží jsem to mohl v sobě udržet.) 4 Srov. český výraz Dusil to v sobě. Na druhou stranu používá čeština také další aspekt kinestetického obrazového schématu dušení a to ten, že dušený předmět změkne. Další metaforou, že s něčím měkkým se lépe zachází, pak můžeme říci i věty jako Musíme ho pěkně podusit.. Angličtina podle Lakoffa tuto možnost nevyužívá. 5 Tj. v angličtině. strana 4 z 24 Případová studie 1. Anger/Hněv

5 Varianta tohoto důsledku je potlačování tlaku: I suppressed my anger. (Potlačil jsem svůj vztek.) He turned his anger inward. (Obrátil svůj vztek dovnitř.) He managed to keep his anger bottled up inside him. (Podařilo se mu udržet [zašpuntovat] svůj vztek uvnitř.) He was blue in the face. (Byl modrý v tváři. Vzteky zezelenal.) Když je tlak na nádobu příliš velký, tak vybouchne. Z toho vyplývá: Když je hněv příliš silný, tak člověk vybouchne. When I told him, he just exploded. (Když jsem mu to řekl, tak prostě vybuchl vzteky vyletěl ze židle.) She blew up at me. (Vybouchla na mě. Vyletěla na mě.) We won t tolerate any more of your outbursts. (Nebudeme už tolerovat tvoje vzplanutí.) Toto je možné rozvést pomocí zvláštních případů: Ventily: He blew a gasket. (Vybouchlo mu těsnění.) Sopky: She erupted. (Začala soptit.) Elektřina: I blew a fuse. (Praskla mi pojistka. Přestal jsem se ovládat.) Trhaviny: She s on a short fuse. (Je na krátkém doutnáku. Každou chvíli může vybuchnout.) Bomby: That really set me off. (To mě opravdu odpálilo. naštvalo) Při výbuchu vylétnou části nádoby do vzduchu. Když vybuchne osoba, vylétnou její části do vzduchu. I blew my stack. (Odpálil jsem si komín.) I blew my top. (Odpálil jsem si vrch hlavy.) She flipped her lid. (Odklopila si záklopku.) He hit the ceiling. (Narazil [hlavou] na strop. Vyletěl do stropu.) I went through the roof. (Proletěl jsem střechou.) Když něco vybouchne, tak to, co je uvnitř, vylétne ven. Když vybouchne člověk, co je uvnitř něj, vylétne ven. His anger finally came out. (Jeho vztek se konečně dostal ven.) Smoke was pouring out of his ears. (Kouř mu šel z uší.) Toto je možné rozvést prostřednictvím zvířat, která vrhnou mladé, tj. kde se něco, co bylo uvnitř a způsobovalo tlak, vyvalí ven: She was having kittens. (Rodila koťata. Měla z toho mladý.) My mother will have a cow when I tell her. (Máma se z toho otelí, až jí to řeknu.) Podívejme se teď na otázku, jakých problémů si centrální metafora všímá a jakou ukazuje ontologii hněvu. Tato metafora se soustředí na to, že hněv může být intenzivní, může vést ke ztrátě sebeovládání a tato ztráta může být nebezpečná. Začněme intenzitou. Hněv se konceptualizuje jako množství hmoty, a proto používá gramatiku hromadných podstatných jmen v protikladu k počitatelným jménům: Proto je možné říci How much anger has he got in him? (Kolik hněvu má v sobě?) Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 5 z 24

6 ale ne *How many angers does he have in him? (Kolik hněvů má v sobě?) 5 45 Hněv má tudíž ontologii hromadné entity, tj. má škálu, která naznačuje jeho množství, existuje, když je množství větší než nula, a přestává existovat, když množství klesne pod nulu. V centrální metafoře je škála označující množství hněvů škálou narůstající teploty. Ale tato metafora také naznačuje, že tato škála není nekonečná a má jasný limit. Stejně jako v případě horké kapaliny v nádobě je možné přidat jen určitý stupeň teploty, než nádoba vybouchne, obsahuje i naše konceptualizace hněvu limitní bod. I my dokážeme snést pouze určité množství hněvu, než vybouchneme, tj. ztratíme nad sebou vládu. To má koreláty v naší lidové teorii fyziologických příznaků. Čím intenzivnější je hněv, tím více narůstají fyziologické příznaky a jejich nárůst působí problémy pro naše normální fungování. Tělesná teplota, krevní tlak, třas a problémy s vnímáním nemohou narůstat bez omezení, aniž by bylo naše běžné fungování vážně narušeno a my nad ním ztratíme vládu. V lidovém modelu hněvu je ztráta ovládání nebezpečná jak pro rozhněvaného člověka, tak pro lidi kolem něj. V centrální metafoře se nebezpečí ztráty ovládání chápe jako nebezpečí výbuchu. Strukturní aspekty pojmové metafory se skládají z množiny korespondencí mezi zdrojovou doménou a cílovou doménou. Tyto korespondence mohou být rozděleny do dvou typů: ontologické a epistemiologické. Ontologické korespondence jsou mezi entitami ve zdrojové doméně a odpovídajícími entitami v doméně cílové. Například nádoba ve zdrojové doméně odpovídá tělu v doméně cílové. Epistemiologické korespondence jsou mezi vědomostmi o zdrojové doméně a odpovídajícími vědomostmi o doméně cílové. Tyto korespondence mezi doménou TEKUTINA a HNĚV můžeme schematizovat takto: Zdroj: ZVÝŠENÁ TEPLOTA TEKUTINY V NÁDOBĚ Cíl: HNĚV Ontologické korspondence: Nádoba je tělo. Zvýšená teplota tekutiny je hněv. Teplotní škála je škálou hněvu s koncovými body v bodu nuly a mezním bodu. Teplota nádoby je tělesná teplota. Tlak v nádobě je vnitřní tlak těla. Třesení tekutiny v nádobě je fyzický třas těla. Mezní bod nádoby vydržet tlak způsobený teplotou je také mezním bodem škály hněvu. Výbuch je ztrátou sebeovládání. Nebezpečí výbuchu je nebezpečí ztráty sebeovládání. Nebezpečí výbuchu je nebezpečím ztráty sebeovládání. Chlad tekutiny je absencí hněvu. Klid tekutiny je absencí rozčílení. Epistemiologické korespondence: Zdroj: Příznakem intenzivního žáru tekutiny je vysoká teplota nádoby, vnitřní tlak a třesení. Cíl: Příznakem intenzivního hněvu je tělesná teplota, vnitřní tlak a třas. Zdroj: Když zahřátí tekutiny přesáhne jistý bod, tlak roste až do bodu, kde nádoba vybuchne. Cíl: Když hněv přesáhne jistý bod, tlak roste až do bodu, kdy člověk ztratí sebeovládání. Zdroj: Výbuch poničí nádobu a je nebezpečný pro kolemstojící. Cíl: Ztráta sebevlády je škodlivá pro nahněvaného člověka a je nebezpečná pro ostatní lidi. Zdroj: Výbuchu je možné předejít použitím dostatečné síly a energie na udržení tekutiny uvnitř. Cíl: Ztrátě sebeovládání je možné předejít použitím dostatečné síly a energie na udržení hněvu uvnitř sebe. Zdroj: Občas je možné ovládat vypouštění zahřáté tekutiny s destruktivním nebo konstruktivním účelem, což má za výsledek snížení teploty a tlaku. strana 6 z 24 Případová studie 1. Anger/Hněv

7 Cíl: Občas je možné ovládat popuštění uzdy hněvu s destruktivním nebo konstruktivním účelem, což má za výsledek snížení hněvu a vnitřního tlaku. 5 Poslední příklad definuje rozvedení vyplývání KDYŽ ČLOVĚK VYBUCHNE, CO BYLO UVNITŘ NĚHO, VYLETÍ VEN: Hněv může být pod kontrolou. He let out his anger. (Vypustil svůj hněv. Popustil hněvu uzdu.) I gave vent to my anger. (Dal jsem svému hněvu ventil. 6 ) Channel your anger into something constructive. (Nasměruj svůj hněv do něčeho konstruktivního.) He took out his anger on me. (Vyndal svůj vztek na mě. Vylil si na mě vztek.) Zatím jsme viděli, že lidová teorie fyziologických vztahů poskytuje základ pro centrální metaforu a že centrální metafora charakterizuje detailní korespondence mezi zdrojovou doménou a cílovou doménou korespondence týkající se jak ontologie, tak epistemologie. V tomto bodě nám naše analýza umožňuje pochopit, proč platí různé vztahy mezi idiomy. Chápeme, proč někdo kdo is in a towering rage (má vztek jako věž), také lost his cool (ztratil svůj chlad), proč někdo kdo v sobě dusí vztek možná v sobě potlačil hněv, ale nedostal ho ze sebe ( has not got it out of his system ), proč někdo kdo potlačuje vztek ještě nevybuchl a proč někdo, kdo nasměroval svůj hněv konstruktivním směrem se z toho neotelil. Podívejme se teď na případ, kdy se obecná metafora HNĚV JE ZVÝŠENÁ TEPLOTA používá pro pevné předměty: Hněv je oheň. Those are inflammatory remarks. (To rozněcující [pobuřující] poznámky.) She was doing a slow burn. (Dělala pomalé hoření. Nechala to v sobě doutnat.) He was breathing fire. (Vydechoval oheň. Plival oheň.) You insincere apology just added fuel to the fire. (Tvoje neupřímná omluva pouze přidala palivo [přilila olej] do ohně.) After the argument, Dave was smoldering for days. (Po té hádce Dave doutnal celé dny.) That kindled my ire. (To rozdmýchalo/podnítilo můj vztek.) Boy, am I burned up! (To jsem teda spálený. Jsem pěkně naštvaný.) He was consumed by his anger. (Byl stráven/pohlcen svým hněvem.) Tato metafora podtrhává důvod hněvu (rozdmýchat, roznítit), intenzitu a trvání (doutnat, pomalé hoření, spálit), nebezpečí pro ostatní (plivat oheň) a nebezpečí pro nahněvaného člověka (pohltit). Jsou zde tyto korespondence: Zdroj: OHEŇ Oheň je hněv. Cíl: HNĚV To, co hoří, je rozhněvaný 7 člověk. Původ ohně je původem hněvu. Intenzita ohně je intenzitou hněvu. Fyzické poškození hořící věci je mentální újma hrozící rozhněvanému člověku. 6 Český idiom Ventiloval jsem svůj hněv znamená spíše mluvil jsem o něm než popustil jsem mu uzdu nebo dal jsem mu volnou ruku. Je také vidět, že čeština přidává metaforu EMOCE JE ZVÍŘE. 7 V češtině navíc hrají roli předpony, které dále rozšiřují pojmovou metaforiku. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 7 z 24

8 Schopnost hořící věci sloužit svému normálnímu účelu je schopnost rozhněvaného člověk normálně fungovat. Předmět, který je na pokraji pohlcení ohněm, odpovídá člověku, jehož hněv je na hranici udržitelnosti. Nebezpečí ohně pro nedaleké věci je nebezpečí hněvu pro ostatní lidi. Korespondence v tom, co víme, jsou: Zdroj: Věci mohou doutnat dlouhou dobu, a pak vzplanout. Cíl: Lidé mohou být dlouho mírně rozzlobení, a pak se najednou silně rozčílí. Zdroj: Oheň je nebezpečný pro okolní věci. Cíl: Rozzlobení lidé jsou nebezpeční pro ostatní lidi. Zdroj: Věci pohlcené ohněm nemohou sloužit svému normálnímu účelu. Cíl: V limitním bodě škály hněvu nemohou lidé normálně fungovat. Díky dosavadnímu rozboru jsme schopni pochopit, proč někdo, v kom doutná vztek, ještě nevyletěl do stropu, proč někdo, kdo v sobě drží vztek, neplive oheň, proč někdo, koho pohltil vztek, nevidí jasně, a proč když přilijeme olej do ohně, může to způsobit, že se z toho někdo okotí. Další základní metafory Jak jsme viděli, je metafora HNĚV JE ZVÝŠENÁ TEPLOTA založená na lidové teorii o fyziologických příznacích hněvu, podle které je zvýšená tělesná teplota jedním z hlavních příznaků hněvu. Stejná teorie také za jeden z důležitých příznaků považuje třas. Třas a rozrušení jsou také důležitou součástí našeho lidového modelu šílenství. Podle tohoto pojetí lidé, kteří jsou šílení, často příliš roztřesení a rozrušení zdivočí, začnou běsnit, mávají rukama, jde jim pěna od úst atd. Tyto fyziologické příznaky proto mohou metonymicky zastupovat šílenství. Je proto možné naznačit, že někdo je šílený tím, že o něm řekneme, že mu jde pěna od pusy, běsní, divočí apod. Překrývání lidových teorií o příznacích hněvu a příznacích šílenství nám dává základy pro tuto metaforu: Hněv je šílenství. I just touched him and he went crazy. (Jen jsem se ho dotkl, a on zešílel. mohl se vzteky zbláznit.) You re driving me nuts! (Doháníš mě k šílenství. Já se z tebe zblázním.) When the umpire called him out on strikes, he went bananas. (Rozhodčí ho vyloučil a on se úplně zbláznil [šíleně se rozčílil].) One more complaint and I ll go berserk. (Ještě jedna stížnost a já dostanu záchvat amoku.) He got so angry, he went out of his mind. (Tak se rozčílil, že se dostal mimo svou mysl [zešílel].) When he gets angry, he goes bonkers. (Když se rozčílí, tak úplně zešílí.) She went into an insane rage. (Dostala se do šíleného záchvatu vzteku.) If anything else goes wrong, I ll get hysterical. (Jestli se ještě něco pokazí, tak dostanu hysterický záchvat.) Možná nejběžnější konvenční výraz pro hněv se do angličtiny dostal také jako výsledek této metafory: I m mad! (Jsem šílený. Jsem naštvaný.) 8 8 V americké hovorové angličtině už slovo mad může znamenat pouze rozzlobený, přestože všichni jeho původní význam chápou. V britské angličtině se toto slovo dosud používá v obou významech. strana 8 z 24 Případová studie 1. Anger/Hněv

9 Díky této metaforické vazbě mezi šílenstvím a hněvem je možné, aby výrazy, které označují šílené chování, mohly také označovat rozzlobené chování. Vzhledem k metonymii ŠÍLENÉ CHOVÁNÍ ZASTUPUJE ŠÍLENSTVÍ a metafoře HNĚV JE ŠÍLENSTVÍ dostáváme metaforickou metonymii: 5 Šílené chování zastupuje hněv. When my mother finds out, she ll have a fit. (Až na to máme přijde, tak dostane záchvat.) When the ump threw him out of the game, Billy started foaming at the mouth. (Když ho rozhodčí vyloučil ze hry, začala Billymu jít pěna od úst.) He s fit to be tied. (Je vhodný na přivázání. Je zralý na svěrací kazajku.) He s about to throw a tantrum. (Každou chvíli dostane záchvat vzteku.) Násilné chování v důsledku frustrace se považuje za formu šíleného chování. Podle naší lidové teorie hněvu se lidé, kteří nemohou ovládat svůj vztek, ani si ulevit, začnou z frustrace chovat násilně. Tato lidová teorie je pak základem metonymie: Násilné a frustrované chování zastupuje hněv. He s tearing his hair out! (Rve si vlasy.) If one more thing goes wrong, I ll start banging my head against the wall. (Jestli se ještě něco pokazí, tak začnu tlouct hlavou o zeď.) The loud music next door has got him climbing the walls. (Hlasitá hudba odvedle ho nutí lézt po zdech.) She s been slamming doors all morning. (Celé dopoledne bouchala dveřmi.) Metafora HNĚV JE ŠÍLENSTVÍ obsahuje následující korespondence: Zdroj: ŠÍLENSTVÍ Cíl: HNĚV Zdroj šílenství je zdroj hněvu. Zešílet znamená překročit mezní bod na škále hněvu. Šílené chování je rozzlobené chování. Zdroj: Šílený člověk nemůže normálně fungovat. Cíl: Člověk, který je rozhněvaný za mezní bod, není schopen normálně fungovat. Zdroj: Šílený člověk je nebezpečný pro ostatní. Cíl: Člověk rozzlobený za mezní bod je nebezpečný pro ostatní. V tomto bodě se vynořuje zobecnění. Emoční příznaky se chápou jako fyziologické příznaky. Hněv je chápán jako forma energie. Podle našeho lidového chápání fyziky začne tělo produkovat energii, pokud do něj dostatečné množství energie vložíme. Původ hněvu se tedy chápe jako vkládaná energie, která způsobuje zvýšenou vnitřní teplotu (produkovanou energii). Vnitřní teplota navíc může plnit úlohu vložené energie a může produkovat různé další formy energie: pára, tlak, vyzařující teplota a třas. Taková produkovaná energie (rozhněvané chování) se považuje za nebezpečí pro ostatní. V rámci metafory šílenství se šílenství chápe jako vysoce energeticky nabitý stav a šílené chovaní se pak chápe jako forma výboje energie. Celkově se hněv v naší lidové teorii považuje za negativní emoci. Produkuje nežádoucí fyziologické reakce, vede k neschopnosti normálního fungování a je nebezpečné pro ostatní. Rozzlobený člověk, který si toto nebezpečí uvědomuje, se dívá na hněv jako na svého protivníka: Hněv je protivník (v zápolení). I m struggling with my anger. (Zápolím se svým hněvem.) He was battling his anger. (Bojoval se svým hněvem.) She fought back her anger. (Potlačila [bojem] svůj hněv.) Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 9 z 24

10 You need to subdue your anger. (Musíš si podrobit svůj hněv.) I ve been wrestling with my anger all day. (Zápasil jsem se svým vztekem celý den.) I was seized by anger. (Popadl mě vztek.) I m finally coming to grips with my anger. (Konečně dokážu udržet svůj vztek na uzdě.) He lost control over his anger. (Ztratil vládu nad svým hněvem.) Anger took control of him. (Vztek ho ovládl.) He surrendered to his anger. (Poddal [vzdal] se svému hněvu.) He yielded to his anger. (Kapituloval před svým hněvem.) I was overcome by anger. (Přemohl mě vztek.) Her anger has been appeased. (Její hněv byl usmířen/uchlácholen.) Metafora HNĚV JE PROTIVNÍK je založena na následujících korespondencích: Zdroj: ZÁPAS Protivník je hněv. Cíl: HNĚV Vítězství je ovládnutí hněvu. Prohra je ovládnutí člověka hněvem. Vzdát se znamená nechat se ovládat hněvem. Zbraně potřebné pro výhru spočívají v energii, která je zapotřebí pro ovládnutí hněvu. V tomto popisu ještě chybí to, co představuje appeasement (uchlácholení, usmíření). Uchlácholit protivníka znamená přistoupit na jeho požadavky. To naznačuje, že hněv má požadavky. Jaké tyto požadavky jsou, uvidíme níže. Metafora PROTIVNÍKA se soustředí na otázku ovládání a nebezpečí ztráty sebevlády pro rozzlobeného člověka. Je zde ale ještě jedna metafora, která se soustředí na problém ovládání, ale její hlavní aspekt je nebezpečí pro ostatní. V západní kultuře je to velmi rozšířená metafora a říká, že VÁŠNĚ JSOU ZVÍŘATA UVNITŘ ČLOVĚKA. Podle této metafory má každý člověk část, která je divoké zvíře. Civilizovaní lidé mají tuto svou část skrývat v soukromí, tj. očekává se, že udrží toto zvíře uvnitř sebe sama. V této metafoře je ztráta ovládání ekvivalentní tomu, že se zvíře vyprostí nebo je vypuštěno. A chování člověka, který nad sebou ztratil vládu, je chováním divokého zvířete. Existují verze této metafory pro různé vášně touhu, hněv apod. V případě hněvu představuje zvíře nebezpečí pro ostatní lidi. Hněv je nebezpečné zvíře. He has a ferocious temper. (Má divokou povahu.) He has a fierce temper. (Má zuřivou povahu.) It s dangerous to arouse his anger. (Je nebezpečné vzbudit jeho vztek.) That awakened my ire. (To probudilo mou zlost.) His anger grew. (Jeho hněv rostl.) He has a monstrous temper. (Má monstrózně vznětlivou povahu.) He unleashed his anger. (Pustil svůj vztek ze řetězu. Popustil mu uzdu.) Don t let your anger get out of hand. (Nedovol, aby se ti vztek vyrval z ruky.) He lost his grip on his anger. (Ztratil sevření, ve kterém držel svůj vztek. Ztratil vládu nad svým vztekem.) His anger is insatiable. (Jeho vztek je nenasytný.) strana z 24 Případová studie 1. Anger/Hněv

11 Příklad, který používá jak metaforu OHNĚ, tak metaforu NEBEZPEČNÉHO ZVÍŘETE je: He was breathing fire. (Plival oheň.) Zde nacházíme obraz draka, nebezpečného zvířete, které může člověka zničit ohněm. 5 Metafora nebezpečného zvířete popisuje hněv jako spící zvíře, které je nebezpečné probudit, jako něco, co může růst, a tím se stát nebezpečným, jako něco, co je třeba držet na uzdě, a jako něco s nebezpečně velkým hladem. Zde jsou korespondence, které konstituují tuto metaforu: Zdroj: NEBEZPEČNÉ ZVÍŘE Nebezpečným zvířetem je hněv. Cíl: HNĚV To, že se zvíře vyprostí, znamená ztrátu sebeovládání. Majitel nebezpečného zvířete je rozhněvaný člověk. Spíce zvíře je hněv blízko nulové hodnotě hněvu. Zvíře, které je vzhůru, je hněv blízko svému meznímu bodu. Zdroj: Je nebezpečné, aby nebezpečné zvíře bylo na svobodě. Cíl: Je nebezpečné, aby člověk ztratil vládu nad svým hněvem. Zdroj: Nebezpečné zvíře je bezpečné, když spí, a nebezpečné, když je vzhůru. Cíl: Hněv je bezpečný blízko nulové hodnoty a nebezpečný blízko mezního bodu. Zdroj: Majitel nebezpečného zvířete má za povinnost ho mít pod kontrolou. Cíl: Rozhněvaný člověk má povinnost ovládat svůj hněv. Zdroj: Ovládat nebezpečné zvíře vyžaduje velké množství energie. Cíl: Ovládat svůj hněv vyžaduje velké množství energie. Existuje ještě jedna třída výrazů, které jsou, pokud to můžeme posoudit, případy stejné metafory. Jsou to případy, kdy se rozzlobené chování popisuje prostřednictvím agresivního chování zvířat. Rozhněvané chování je agresivní zvířecí chování. He was bristling with anger. (Byl naježený vzteky.) That got my hackles up. (To mě naježilo.) He began to bare his teeth. (Začal obnažovat [cenit] zuby.) That ruffled her feathers. (To ji načepýřilo. To ji nadzvedlo.) She was bridling with anger. (Vzpínala se vzteky.) Don t snap at me! (Nechňapej po mě! Neutrhuj se na mě!) I was growling with rage. (Bručel jsem vzteky.) He started snarling. (Začal vrčet a cenit zuby.) Don t bite my head off! (Neukousni mi hlavu! Neutrhni mi hlavu!) Why did you jump down my throat. (Proč jsi mi skočil po hrdle?/šel po krku?) Tyto příklady lze nejlépe vysvětlit tak, že rozšíříme ontologické korespondence metafory HNĚV JE NEBEZPEČNÉ ZVÍŘE tak, aby zahrnovala: Agresivní chování nebezpečného zvířete je rozhněvané chování. Tím můžeme přirozeně vysvětlit to, že tyto výrazy označují hněv. Dělají to prostřednictvím kombinace metafory a metonymie, v níž agresivní chování metaforicky odpovídá chování hněvivému, které pak metonymicky zastupuje hněv. Například vrčení a cenění zubů zvířete koresponduje s nazlobeným verbálním chováním člověka, které pak ukazuje na přítomnost hněvu. Agresivní verbální chování je běžnou formou hněvivého chování, jaké označují slova utrhnout se, vrčet, cenit zuby atd. Můžeme to vidět i na mnoha příkladech mimo doménu zvířat: Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 11 z 24

12 Agresivní chování zastupuje hněv. She gave him a tongue-lashing. (Zbičovala ho jazykem. Dala mu co proto.) I really chewed him out good! (Pěkně jsem ho rozkousal. Pořádně jsem mu vynadal.) Další formy agresivního chování mohou zastupovat hněv také metonymicky, obzvláště agresivní vizuální chování: Agresivní vizuální chování zastupuje hněv. She was looking daggers at me. (Dívala se na mě noži. Probodávala mě pohledem.) He gave me a dirty look. (Dal mi špinavý pohled. Podíval se na mě nenávistně/nazlobeně.) If look could kill (Kdyby pohledy zabíjely ) He was glowering at me. (Nasupeně se na mě díval.) Všechny tyto metonymické výrazy mohou označovat hněv. Stejně jako u metafory PROTIVNÍKA ponechává naše metafora NEBEZPEČNÉHO ZVÍŘETE jeden výraz bez vysvětlení insatiable (nenasytný). Tento výraz naznačuje, že zvíře má hlad (appetite). Tento hlad koresponduje s požadavky v metafoře PROTIVNÍKA, což je vidět na skutečnosti, že tyto věty ze sebe vzájemně vyplývají: Harry s anger is insatiable. (Harryho hněv je nenasytitelný.) Harry s anger cannot be appeased. (Harryho hněv není možné usmířit.) Co hněv vyžaduje a na co má chuť, uvidíme z výrazů, které naznačují jeho příčinu. Snad nejběžnější skupinou výrazů, které označují hněv, jsou konvencionalizované formy iritace: drobné bolesti, náklad naložený na domácí zvířata apod. Z toho vyplývá metafora: Příčina hněvu je fyzická iritace. Don t be a pain in the ass. (Nebuď bolest v zadku. Nebuď jako osina v prdeli.) Get off my back! (Slez mi ze zad. Přestaň mě otravovat.) You don t have to ride me so hard. (Nemusíš se na mě tak vozit. Nemusíš mě tolik nutit do práce.) You re getting under my skin. (Dostáváš se mi pod kůži. Začínáš mě štvát.) He s a pain in the neck. (Je bolest za krkem. Je to velký otrava.) Don t be a pest! (Nebuď škůdce! Neotravuj pořád!) Tyto formy iritace zahrnují nějakého pachatele a jeho oběť. Iritace je vina pachatele a oběť, která je nevinná, se rozhněvá. Existuje další sada konvencionalizovaných výrazů, které se používají pro popis osob, které právě někoho rozhněvávají. Jsou to výrazy teritoriálnosti, kde se za původ hněvu považuje ten, kdo neoprávněně vstoupil do cizího teritoria. Působit hněv znamená vstoupit neoprávněně na cizí pozemek. You re beginning to get to me. (Začínáš se ke mně dostávat. Začínáš mě štvát.) Get out of here! (Vypadni odsud! Nech mě být!) Get out of my sight! (Zmiz mi z očí!) Leave me alone! (Nech mě o samotě! Dej mi pokoj!) This is where I draw the line! (Tady kreslím hraniční čáru. Tohle je teda limit. Tady končí všechna legrace.) Don t step on my toes! (Nešlapej mi na palce u nohou! Neprovokuj mě!) Zde je také pachatel (příčina hněvu) a oběť (člověk, který je rozhněvaný). Daný přestupek obvykle představuje nějakou nespravedlnost. To se odráží ve známém úsloví: strana 12 z 24 Případová studie 1. Anger/Hněv

13 45 Don t get mad, get even! (Nerozčiluj se, vyrovnej si účty!) Aby toto úsloví mohlo dávat smysl, musí existovat nějaká vazba mezi hněvem a odplatou. Vyrovnat si účty je stejné jako uvést znovu do rovnováhy váhy spravedlnosti (balance the scales of justice). Tento výrok předpokládá model, v němž nespravedlnost vede k hněvu a odplata může hněv zmírnit nebo mu předejít. Jinak řečeno to, co hněv požaduje a na co má chuť, je pomsta. Proto se mohou varování a výhružky počítat mezi hněvivé chování: If I get mad, watch out! (Jestli se rozčílím, tak si dávej pozor!) Don t get me angry, or you ll be sorry. (Nenaštvi mě, nebo toho budeš litovat.) Hněvivé chování je samo o sobě považováno za typ odplaty. Proto jsme teď schopni vysvětlit další metaforu pro hněv: Hněv je břemeno. Unburdening himself of his anger gave him a sense of relief. (Když ze sebe shodil břemeno hněvu, ulevilo se mu.) After I lost my temper, I felt lighter. (Poté, co jsem ztratil svůj klid [rozčílil jsem se], jsem se cítil lehčí.) He carries his anger around with him. (Svůj hněv si nosí pořád s sebou.) He has a chip on his shoulder. (Má na rameni odštěpek. Je pořád naštvaný.) You ll feel better if you get it off your chest. (Budeš se cítit lépe, když to sundáš z hrudi [svěříš se].) V angličtině je běžné, že se povinnosti metaforizují jako břímě. V lidovém modelu hněvu, kterým jsme se dosud zabývali, jsou dva druhy povinností. První je povinnost ovládat svůj hněv. V případech extrémního hněvu může tato povinnost významně zatížit něčí vnitřní sílu. Druhá povinnost vyvěrá z modelu odplácející spravedlnosti (retributive justice), který je vestavěn do našeho pojmu hněvu. Je to povinnost snažit se pomstít. Je obzvláště zajímavé, že tyto dvě povinnosti jsou v případu hněvivé odplaty v konfliktu: Pokud si na někom vylijeme zlost, nedostáli jsme své povinnosti ovládat svůj vztek, a pokud to neuděláme, proviňujeme se proti povinnosti odplaty. Slogan Don t get mad, get even! nabízí řešení: odplatu bez hněvu. Dalším řešením je zastávat myšlenky o naplnění lidského potenciálu, které říkají, že dát popud svému hněvu je v pořádku. Ale ani jedno z těchto řešení není kulturní normou. Možná bychom se měli zmínit i o tom, že hnutí propagující naplnění lidského potenciálu, které říká, že je možné se s hněvem vypořádat tak, že mu popustíme uzdu, není v tomto příliš převratné. Bere si za své téměř veškeré naše lidově modelové a metaforické chápání, pouze s jednou změnou: povolení vypuštění. Některé vedlejší metafory Existuje několik málo velmi obecných metafor, které je možné použít jak na hněv, tak na mnoho jiných věcí, a které se běžně používají, když mluvíme o hněvu. Nejdříve se budeme zabývat metaforou, která se týká existence. Existenci běžně chápeme prostřednictvím fyzické přítomnosti. Typicky jsme si vědomi fyzické přítomnosti něčeho, když je to blízko a můžeme to vidět. To je základem metafory: Existence je přítomnost. His anger went away. (Jeho hněv odešel. Jeho hněv zmizel.) His anger eventually came back. (Jeho hněv se nakonec vrátil.) My anger lingered on for days. (Můj hněv se zdržoval poblíž po mnoho dnů.) She couldn t get rid of her anger. (Nemohla se zbavit svého hněvu.) After a while, her anger just vanished. (Za chvíli její hněv prostě zmizel.) My anger slowly began to dissipate. (Můj hněv se pomalu začal vytrácet.) When he saw her smile, his anger disappeared. (Když uviděl její úsměv, jeho hněv zmizel.) V případě emocí se existence často chápe jako místo v ohraničeném prostoru. Zde je emoce ohraničený prostor a existuje, když se člověk v tomto prostoru nachází: Emoce jsou ohraničené prostory. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 13 z 24

14 She flew into a rage. (Vletěla do záchvatu vzteku.) She was in an angry mood. (Byla ve hněvivé náladě. Měla špatnou náladu.) He was in a state of anger. (Byl ve stavu hněvu.) I am not easily roused to anger. (Nejsem snadno vybuzen k hněvu. Jen tak něco mě nerozčílí.) Tyto případy jsou relativně nezávislé na zbytku systému hněvu a uvádíme je čistě pro úplnost. Prototypický scénář Metafory a metonymie, které jsme dosud probrali, mají styčný bod v jistém prototypickém modelu hněvu. Není to jediný model hněvu, který máme k dispozici, ve skutečnosti jich máme celou řadu. Ale jak uvidíme, všechny ostatní modely je možné charakterizovat jako minimální varianty modelu, v němž se metafory stýkají. Tento model má časovou dimenzi a je možné na něj pohlížet jako na scénář s celou řadou fází. Budeme ho nazývat prototypickým scénářem, což je podobné tomu, čemu DeSousa (1980) říká paradigmatický scénář. Pro osobu, která se rozčílí, budeme používat zkratku S (z anglického self ego). Fáze 1: Počáteční událost Nějaká počáteční událost způsobí, že S je nespokojený. Nějaký pachatel udělal něco, co způsobí něco přímo S. Tato počáteční událost představuje nespravedlnost a vyvolá v S hněv. Na vině je pachatel a S je nevinný. Váhy spravedlnosti se mohou dostat zpátky do rovnováhy pouze nějakou odplatou. Tj. intenzita odplaty musí zhruba odpovídat intenzitě přestupku. S má zodpovědnost tento akt odplaty vykonat. Fáze 2: Hněv Hněv je škála, která měří intenzitu. Jak roste intenzita hněvu, zakouší S fyziologické příznaky: nárůst tělesné teploty, vnitřní tlak a fyzické rozrušení. Když hněv velmi zintenzivní, uplatňuje na S sílu, která ho nutí vykonat akt odplaty. Protože odplaty jsou nebezpečné a společensky nepřijatelné, má S povinnost svůj hněv ovládat. Ztráta sebeovládání je navíc škodlivá pro vlastní blahobyt S, což je další motivace pro ovládání se. Fáze 3: Pokus o ovládání S se pokusí ovládnout svůj hněv. 45 Fáze 4: Ztráta ovládání Každý člověk má jistou toleranci pro ovládnutí hněvu. Tuto toleranci je možné považovat za mezní bod na škále hněvu. Když intenzita hněvu překročí tento bod, S nebude schopen ovládat svůj hněv. S se začne chovat nahněvaně a jeho hněv ho donutí k pokusu o odplatu. Protože S se neovládá a jedná pod nátlakem, není zodpovědný za své činy. Fáze 5: Akt odplaty S vykoná odplatu. Pachatel je cílem odplaty. Intenzita odplaty přibližně odpovídá intenzitě přestupku a váhy spravedlnosti jsou opět v rovnováze. Intenzita hněvu klesne na nulu. V tomto bodě se tedy můžeme podívat na to, jak se všechny různé metafory, které jsme popsali, promítají na nějakou část prototypického scénáře a jak se v něm sbíhají. Díky tomu můžeme přesně ukázat, jak si jsou různé metafory vzájemně příbuzné a jak společně pomáhají charakterizovat jediný pojem. To je něco, co Lakoff a Johnson (1980) nebyli schopni ukázat. Průběh hněvu popsaný prototypickým scénářem není samozřejmě jediný možný průběh této emoce. Tvrzením, že tento scénář je prototypický, máme na mysli to, že podle naší lidové kulturní teorie hněvu je toto jeho normální průběh. Připouštějí se různé odchylky, ale jsou považovány jen za něco hodného zájmu, a ne za něco odpovídajícího kulturní normě. Zde jsou některé příklady: Někdo, kdo nastaví druhou tvář, se nerozhněvá ani netouží po odplatě. V této kultuře je takový člověk považován prakticky za světce. Někdo, kdo nemá problémy s ovládáním svého hněvu, zasluhuje obzvláštní pochvalu. strana 14 z 24 Případová studie 1. Anger/Hněv

15 Prchlivec (a hothead) je někdo, kdo považuje za příčinu k hněvu více událostí než většina lidí, kdo má nižší práh hněvu, než je normální, kdo nedokáže ovládat svůj hněv a jehož akty odplaty se považují za neodpovídající přestupku. Kdo je obzvláště velký prchlivec, je považován za emocionálně nevyrovnaného. Na druhou stranu, když se někdo chová podle prototypického scénáře, nebude považován za nijak odlišného od normy. Než se podíváme na neprototypické případy, bude užitečné, když si zhruba načrtneme ontologii hněvu: jeho entity, predikáty a nezbytné události. Toto poslouží dvěma účelům. Zaprvé nám to umožní detailně ukázat, jak se neprototypické případy váží k prototypickému modelu. Zadruhé nám to umožní zkoumat povahu této ontologie. Do detailů půjdeme jen do té míry, do jaké je to nutné pro naše účely. To, že člověk může dočasně ztratit vládu nad svým tělem a nad svými emocemi, je součástí našeho lidového modelu. V tomto pojetí je implicitní oddělení těla a emocí od vlastního já (Lakoffovo self budeme dále překládat jako ego ). Toto oddělení je obzvláště důležité v ontologii hněvu. Hněv jako oddělená entita může někoho přemoci, ovládnout a donutit ho jednat tak, jak by se normálně nechoval. V takovýchto případech již ego neovládá své tělo. Ontologie hněvu tudíž musí obsahovat ego, hněv a tělo. Úplnější rozbor by pravděpodobně vyžadoval, abychom za oddělenou entitu považovali také mysl, ale to přesahuje naše účely v tomto kontextu. Vzhledem k tomu, že hněv má také kvantitativní aspekt, musí jeho ontologie obsahovat také škálu hněvu včetně intenzity, bodu nuly a mezního bodu. Základní scénář hněvu také zahrnuje přestupek a odplatu. Tyto všechny komponenty mají kvantitativní aspekt a musí také obsahovat intenzitu a nulový a mezní bod. V prototypickém případě je přestupkem čin spáchaný pachatelem na oběti. Odplata je pak čin konatele proti nějakému cíli. Ontologie hněvu také obsahuje řadu predikátů: displeasing (být nepříjemný pro), at fault (na vině), exert force on (vyvinout tlak na), cause (způsobit), control (ovládat), exist (existovat), dangerous (nebezpečný), damaging (škodlivý), balance (vyrovnat) a outweigh (převážit). Nacházejí se tam také další typy událostí: fyziologické příznaky, hněvivé chování; a bezprostřední příčina hněvu v případě, že jí není přestupek. Shrnutí ontologie hněvu Aspekty osoby ego tělo hněv Přestupek a odplata přestupek odplata Škály intenzity intenzita hněvu intenzita přestupku intenzita odplaty Koncové body nula mezní bod Predikáty být nepříjemný pro být na vině způsobit existovat vyvinou tlak na ovládat nebezpečný škodlivý vyrovnat převážit Další události fyziologické reakce hněvivé chování bezprostřední příčina Nová formulace prototypického scénáře Vzhledem k ontologii a principům lidového modelu teď můžeme přeformulovat prototypický scénář hněvu tak, aby bylo lépe vidět vztahy mezi celou škálou scénářů hněvu. Nejdříve provedeme tuto novou formulaci a pak se budeme zabývat neprototypickými scénáři. Prototypický scénář hněvu Omezení Oběť = S Konatel odplaty = S Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana z 24

16 Cíl odplaty = pachatel (wrongdoer) (W) Bezprostřední příčina hněvu = přestupek (offending event) Hněvivé chování = odplata (retribution) 5 Fáze 1: Přestupek Pachatel spáchá přestupek proti S. Pachatel je na vině. Přestupek je nepříjemný pro S. Intenzita přestupku převáží intenzitu odplaty (která se v tomto okamžiku rovná nule) a tím vytvoří nerovnováhu. Přestupek způsobí existenci hněvu. Fáze 2: Hněv Hněv existuje. S zakouší fyziologické příznaky (zvýšenou teplotu, tlak, rozrušení) Fáze 3: Pokus o ovládnutí hněvu S vyvine protitlak, aby se pokusil potlačit hněv. Fáze 4: Ztráta vlády nad hněvem Intenzita hněvu překročí mezní bod. Hněv převezme vládu nad S. S projeví hněvivé chování (ztráta soudnosti, agresivní jednání). S utrpí škodu. Cíl hněvu, v tomto případě pachatel, je v nebezpečí. Fáze 5: Odplata S vykoná odplatu proti W (což je většinou hněvivé chování namířené proti W). Intenzita odplaty vyrovná intenzitu přestupku. Intenzita hněvu se sníží. Neprototypické případy Teď jsme schopni ukázat, jak se celá škála případů hněvu shlukuje kolem tohoto prototypu. Naše příklady mají tuto formu: neprototypický scénář hněvu následuje neformální popis, který vysvětluje minimální rozdíly mezi daným scénářem a scénářem prototypickým a je zakončen ilustračními větami. Nenasytný hněv: Odplata je vykonána, ale hněv nezmizí. Ve fázi 5 zůstane intenzita hněvu vysoká. Příklad: His anger lingered on. (Jeho hněv zůstal nablízku.) Frustrovaný hněv: Odplata pachateli není možná a S je frustrovaný. Není možné dosáhnout odplaty za přestupek. S se začne chovat frustrovaně. Možnost: S obrátí hněv proti sobě. Příklady: He was climbing the walls. (Lezl po stěnách.) She was tearing her hair out. (Rvala si vlasy). He was banging his head against the wall. (Tloukl hlavou o stěnu.) He s taking it out on himself. (Vylévá si vztek sám na sobě.) Přesměrovaný hněv: Místo, aby S namířil svůj hněv proti tomu, kdo ho rozhněval, namíří ho proti někomu nebo něčemu jinému. Cílem hněvu není pachatel. Příklady: When I lose my temper, I kick the cat. (Když se rozčílím, nakopnu kočku.) When you get angry, punch a pillow until your anger goes away. (Když se rozčílíš, mlať do polštáře, dokud tvůj hněv nezmizí.) When something bad happened at the office, he would take it out on his wife. (Když se v práci stalo něco špatného, vyléval si zlost na manželce.) Přehnaná reakce: Reakce S je nepřiměřená přestupku. Intenzita odplaty převáží intenzitu přestupku. Příklady: Why jump down my throat? (Proč mi jdeš po krku?) You have a right to get angry, but not to go that far. (Máš právo se naštvat, ale ne zacházet tak daleko.) Ovládnutá reakce: S se rozhněvá, ale opět se ovládne a vědomě namíří svůj hněv na pachatele. strana 16 z 24 Případová studie 1. Anger/Hněv

17 45 50 S se stále ovládá. Všechno ostatní zůstává stejné. Příklad: He vented his anger on her. (Vylil si na ní vztek. 9 ) Konstruktivní využití: Místo, aby se S pokusil o odplatu, využil svůj hněv k něčemu užitečnému. S se ovládá a místo odplaty vykoná nějaký konstruktivní čin. Příklad: Try to channel your anger into something constructive. (Zkus nasměrovat svůj hněv do něčeho konstruktivního.) Rušící událost: Než má S možnost ztratit sebeovládání, nějaká jiná událost způsobí, že hněv zmizí. Hněv neovládne S. Nějaká událost způsobí, že hněv přestane existovat. Příklad: Když se na něj dcera usmála, jeho hněv zmizel. Spontánní opadnutí: Než ztratíme sebeovládání, hněv se prostě vytratí. Hněv neovládne S a intenzita hněvu spadne na nulu. Příklad: His anger just went away by itself. (Jeho vztek zmizel sám od sebe.) Úspěšné potlačení: Úspěšně potlačíme svůj hněv. S si udrží vládu na sebou a intenzita hněvu není blízko mezního bodu. Příklad: He suppressed his anger. (Potlačil svůj hněv.) Ovládaná redukce: Než se přestaneme ovládat, vyvineme nějaké zlostné chování a intenzita hněvu se sníží. S neztratí sebevládu; S vyvine nějaké hněvivé chování a intenzita hněvu se sníží. Příklad: He s just letting off steam. (Jenom si ulevuje.) Bezprostřední výbuch: Rozzlobíme se a okamžitě se přestaneme ovládat. Přeskočí se fáze 3 a fáze 2 a 4 se slijí do jedné události. Příklad: I said Hi, Roundeyes! and he blew up. (Řekl jsem Ahoj, kruhoočko a on vybuchl.) Pomalé hoření: Hněv pokračuje po dlouhou dobu. Fáze 2 trvá dlouho. Příklad: He was doing a slow burn. (Doutnalo to v něm.) Chování zášti: S zachovává svůj hněv po dlouhou dobu a čeká na možnost odplaty. Zachování takové úrovně hněvu vyžaduje zvláštní úsilí. Fáze 2 trvá velmi dlouho a vyžaduje úsilí. Odplata neodpovídá hněvivému chování. Don t get mad, get even. (Nerozčiluj se, vyrovnej si účty.): Toto je rada (zřídka braná k srdci) o zbytečnosti hněvu. Navrhuje přeskočení fází 2, 3 a 4 a radí jít přímo do fáze 5. Tato rada se definuje jako alternativa k prototypickému scénáři. Nepřímá příčina: Hněv způsobí nějaký důsledek pachatelova činu, ne samotný čin. Tento přestupek není bezprostřední příčinou hněvu, ale je příčinou bezprostřední příčiny. Podívejme se na takovýto případ: Sekretářka zapomene vyplnit formulář, kvůli kterému S není zaslouženě povýšen. Přestupek = sekretářka zapomene vyplnit formulář. Bezprostřední příčina = S není povýšen. S je rozzlobený kvůli tomu, že nebyl povýšen. S je rozzlobený na svou sekretářku, protože nevyplnila formulář. Obecně lze říct, že slovo kvůli označuje bezprostřední příčinu, na označuje cíl a protože označuje přestupek. Chladný hněv (cool anger): Nevyskytují se žádné fyziologické příznaky a S se ovládá. Ledový hněv (cold anger): S vynaloží na potlačení hněvu takové úsilí, že se teplota sníží, zatímco vnitřní tlak vzroste. Nevidíme příznaky zvýšené teploty ani rozrušení a nehrozí nebezpečí, že se S přestane ovládat a vyjeví svůj hněv. V prototypickém scénáři je odplatou projevení hněvu. Ale protože se hněv neprojeví a zároveň je přítomen vnitřní tlak, je jeho uvolnění možné pouze prostřednictvím odplaty nějakého jiného typu, která je ostřejší než projev emoce. Proto se ledový hněv považuje za nebezpečnější než hněv normální. Výrazy jako Sally gave me an icy stare (Sally mě zmrazila pohledem.) jsou příklady ledového hněvu. Tento výraz naznačuje, že se na mě Sally zlobí, ale jen s úsilím ovládá svůj hněv a nechce se přestat ovládat. Naznačuje také, že se radši pokusí vykonat nějakou odplatu později, než aby se teď přestala ovládat. 9 Český ekvivalent není pro tento scénář přesný. Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 17 z 24

18 45 Hněv na: Aby mohl být rozzlobený na někoho, musí mít S k pachateli pozitivní vztah a pachatel musí mít zodpovědnost vůči S. Intenzita je nad prahem, ale ne blízko mezního bodu. Snad nejlepším příkladem je vztah rodičů a dětí, kde se rodič zlobí na dítě. Spravedlivé rozhořčení/pobouření (righteous indignation): Přestupek je morálním přestupkem a oběť není S. Intenzita hněvu není blízko mezního bodu. Hrozny hněvu (Wrath): Intenzita přestupku je tak veliká, že je nutných mnoho činů odplaty, aby se vrátila rovnováha. Intenzita hněvu je daleko za mezním bodem a hněv trvá dlouhou dobu. Zdá se, že existuje i rozpoznatelná forma hněvu, pro kterou, pokud to můžeme posoudit, neexistují žádné konvenční jazykové výrazy. Budeme ji nazývat manipulativním použitím hněvu. Jedná se o ten případ, kdy si někdo pěstuje svůj hněv, nesnaží se ho ovládat, a tím zastrašuje lidi kolem sebe, kteří pak ze strachu plní jeho přání, aby se vyhnuli jeho hněvu. Toto je možné buď strachem nebo pocitem viny. Manipulovaní lidé se buď bojí jeho strachu, nebo se cítí provinile kvůli tomu, co s ním hněv dělá. Tato forma je poměrně vzdálená od prototypu, a proto není překvapivé, že pro ni nemáme jméno. Je zajímavé, že existuje také jazykový test, kterým můžeme ukázat, že to, co jsme nazvali prototypickým scénářem, je skutečně prototypické. Je to použití se slovem ale. Podívejme se na tyto příklady (kde hvězdička označuje sémantický přestupek): Max se rozčílil, ale nevybuchl. *Max se rozčílil, ale vybuchl. Max vybuchl na svého šéfa, ale jeho vztek nezmizel. * Max vybuchl na svého šéfa, ale jeho vztek zmizel. Sam mě rozzlobil, ale vztek jsem si nevylil na něm. * Sam mě rozzlobil, ale vztek jsem si vylil na něm. Slovo ale označuje situaci oproti očekávání. V těchto případech definuje prototypický scénář to, co se očekává. Přijatelné věty s ale označují situace, které jsou v protikladu s prototypickým scénářem. Nepřijatelné věty odpovídají prototypickému scénáři a popisují očekávané situace. To je ale v rozporu s použitím slova ale. Zde tedy máme jazykový test, který je v souladu s našimi intuicemi o tom, co je a co není prototypické. Každý z neprototypických případů uvedených výše se týká hněvu. Zdá se, že neexistují žádné nutné a postačující podmínky, které by bylo možné aplikovat na všechny případy. Považovat je za varianty prototypického scénáře hněvu ale možné je. Prototypy často obsahují svazky podmínek a prototypický scénář hněvu v tom není výjimkou. Tyto svazky je možné vidět explicitně v podmínkách totožnosti jako: oběť = ego, cíl = pachatel, přestupek = bezprostřední příčina atd. Pokud tyto totožnosti neplatí, dostáváme neprototypické případy. Například pro spravedlivé rozhořčení není nutné, aby se oběť rovnala já. V případě přesměrovaného hněvu se cíl neshoduje s pachatelem. Odplatu obvykle doprovází zmizení hněvu, ale v případě spontánního opadnutí a neukojitelného hněvu toto neplatí. A v případě rady Nerozčiluj se, vyrovnej si účty se vyhneme hněvivému chování, a to se proto neshoduje s odplatou. Prototypický scénář je zčásti prototypický proto, že je dostatečně bohatý, aby odchylky od něj mohly vysvětlit neprototypické případy. Navíc se v něm sjednocují podmínky, které nejsou spolupřítomné v neprototypických případech. Jde o to, že neexistuje jediný unifikovaný kognitivní model hněvu. Místo toho je zde kategorie kognitivních modelů s prototypickým modelem v centru. To naznačuje, že by bylo chybou snažit se najít jediný kognitivní model pro všechny případky (??) tohoto pojmu. Typy hněvu nejsou případy jediného modelu, ale variantami modelu prototypického. Není zde nějaké jádro, které mají všechny typy hněvu společné. Místo toho vykazují vzájemné rodinné podobnosti. Metaforické aspekty prototypického scénáře Náš dosavadní rozbor je konzistentní s jistým tradičním pojetím metafory: Pojem hněvu existuje a je chápán nezávisle na jakýchkoli metaforách. Ontologie hněvu a kategorie scénářů představují doslovný význam pojmu hněv. Což vysvětluje také to, že některé scénáře lze do češtiny přeložit, ale nelze pro ně najít ekvivalentní idiomy. strana 18 z 24 Případová studie 1. Anger/Hněv

19 45 50 Metafory nedělají nic jiného, než že nám poskytují prostředky, kterými můžeme mluvit o ontologii hněvu. Z toto pojetí vyplývá toto: Elementy ontologie hněvu opravdu, doslovně existují nezávisle na jakékoli metafoře. Krátký pohled na ontologii hněvu nám ale ukáže, že tomu tak prostě není. V této ontologii hněv existuje jako nezávislá entita, která dokáže na někoho vyvinou tlak a ovládnout ho. Je příkladem toho, čemu Lakoff a Johnson (1980) říkají ontologická metafora. V tomto případě by to byla metafora HNĚV JE ENTITA. Něčí hněv ale doopravdy doslovně jako nezávislá entita neexistuje, přestože ho tak metaforicky chápeme. Jeho ontologii obsahuje pro hněv škálu intenzity, kterou chápeme tak, že jde směrem VZHŮRU 11 díky metafoře VÍCE JE VZHŮRU. Škála intenzity má mezní bod, který je další ontologickou metaforou. Hněv se chápe tak, že může na někoho vyvinout tlak a ovládnout ho, ale TLAK a OVLÁDNUTÍ jsou také metaforické a jsou založeny na fyzickém tlaku a fyzickém ovládnutí. Ontologie hněvu si také půjčuje některé prvky z ontologie odplácející spravedlnosti (retributive justice): přestupek a odplatu spolu s jejich škálami intenzity a pojmem rovnováhy. Tyto jsou také metaforické, protože metaforická ROVNOVÁHA je založena na rovnováze fyzické. Stručně řečeno je ontologie hněvu z velké části postavena na metafoře. Podívejme se tedy na tyto konstitutivní metafory. Jejich zdrojové domény ENTITA, INTENZITA, MEZNÍ BOD, SÍLA a OVLÁDÁNÍ se všechny zdají být nadřazené pojmy, které jsou poměrně abstraktní. V protikladu k nim se základní metafory, které se promítají na ontologii hněvu TEPLOTA, TEKUTINA, ŠÍLENSTVÍ, OHEŇ, BŘÍMĚ, ZÁPOLENÍ, zdají být bázovými pojmy, tj. pojmy s přímějšími vazbami na zkušenost, které jsou bohaté na informace a konvenční mentální obraznost. Metaforám založeným na takových pojmech budeme říkat bázové metafory. Je naší tezí, že většina našeho chápání hněvu se odehrává prostřednictvím těchto bázových metafor. Metafory HORKÁ TEKUTINA a OHEŇ nám umožňují pochopit to, jakou entitou hněv je. A metafora ZÁPOLENÍ nám naznačuje, co to znamená hněv ovládat. Bez těchto metafor by naše chápání hněvu bylo přinejmenším velice chudé. Velice lákavá je otázka, které metafory jsou základnější: konstitutivní, nebo bázové. Nejsme si jisti, jestli má tato otázka význam. Jisté je, že oba typy existují a mají odlišnou funkci: Bázové metafory nám umožňují chápat a činit závěry o hněvu prostřednictvím toho, co víme o známých a vysoce strukturovaných doménách. Konstitutivní metafory nám dávají většinu ontologie hněvu. Vtělesnění hněvu Viděli jsme, že pojem hněvu má bohatou pojmovou strukturu a že ti, kdo ho považují za pouhý pocit bez prostý pojmového obsahu, se mýlí. Ale existuje i opačný názor. Schachter a Singer (1962) tvrdí, že emoce jsou čistě kognitivní a že mezi nimi nejsou fyziologické rozdíly. Tvrdí, že pocit emoce je prostě stav obecného vzrušení a že to, kterou emoci pociťujeme, je prostě otázka toho, v jakém rozpoložení se nacházíme. Ekman, Levenson a Friesen (1983) předložili výsledky, které tomuto tvrzení protiřečí a ukazují, že například tep a teplota kůže korelují s konkrétními emocemi. Přestože konkrétní analýza, kterou jsme zde předložili, nám neříká nic o tom, jaká by fyziologie emocí mohla být, obsahuje pozitivní korelace s výsledky Ekmanovy skupiny. Jak jsme viděli, jsou pojmové metafory a metonymie používané pro chápání hněvu založeny na lidové teorii fyziologie hněvu, jejíž podstatná část se týká teploty a vnitřního tlaku. Výsledky Ekmanovy skupiny (které jsou zcela nezávislé na našem rozboru) naznačují, že naše lidová teorie fyziologie hněvu odpovídá pozoruhodně přesně skutečné fyziologii: když lidé zakoušejí hněv, roste jejich puls i teplota kůže. Přestože je lidová teorie pouze lidovou teorií, přežila staletí. Dává smysl stovkám miliónům mluvčích angličtiny už přibližně tisíc let. Výsledky Ekmanovy skupiny naznačují, že milióny běžných mluvčích angličtiny si všimly něčeho důležitého o své fyziologii.tyto výsledky také naznačují, že náš pojem hněvu je vtělesněný prostřednictvím centrálního nervového systému a že pojmové metafory a metonymie používané při jeho chápání nejsou rozhodně arbitrární, ale jsou motivované naší fyziologií. Z výsledků Ekmana a jeho skupiny spolu s naší hypotézou týkající se pojmového vtělesnění také můžeme odvodit zajímavý předpoklad, že když se podíváme na metafory a metonymie hněvu v jazycích na celém světě, nenajdeme nic, co by odporovalo fyziologickým jevům, které byly objeveny. 11 V češtině jsme při popisu používali horizontální škálu s nulou a mezním bodem, který se překračuje. České idiomy ale reflektují i metaforu VÍCE JE NAHOŘE, např. to ho nadzvedlo. Stejně tak existují anglické idiomy, které používají horizontální teritoriální škálu, např. you have crossed the line (tos přehnal). Lakoff: Ženy, oheň a nebezpečné věci strana 19 z 24

20 45 50 Stručně řečeno nenajdeme jazyk, kde se základní emoce hněvu chápe prostřednictvím chladu i oproštění od tlaku. Nezákladní případ ledového hněvu zmíněný výše je irelevantní, protože se jedná o zvláštní formu hněvu, a ne o případ normální základní emoce hněvu, a protože také obsahuje vnitřní tlak. Pokud mají Schachter a Singer pravdu a Ekmanova skupina se mýlí, pak jsou anglické metafory a metonymie pro hněv arbitrární, tj. nejsou vtělesněné ani motivované nějakou fyziologickou skutečností. Pokud hněv nemá vůbec žádné fyziologické základy, jak naznačují Schachter a Singer, pak bychom čekali, že metafory pro hněv budou v jazycích na celém světě distribuovány náhodně. Mohli bychom očekávat, že metafory pro chlad a oproštění budou stejně běžné jako metafory pro teplotu a tlak. Podle Schachterova a Singerova vysvětlení bychom mohli očekávat, že metafory založené na tvaru, temnotě, stromech, vodě prostě úplně čemkoli budou stejně běžné jako metafory založené na zvýšené teplotě a tlaku. Žádný relevantní výzkum neexistuje, ale tipnul bych si, že skutečnost bude odpovídat předpovědím Ekmanovy skupiny. Povrchní zkoumání neindoevropských jazyků tak odlišných jako čínština a maďarština naznačuje přítomnost metafor zvýšené teploty a tlaku. Pokud je náš předpoklad správný, ukáže to, že korespondence mezi výsledky Ekmanovy skupiny a naší analýzou není náhoda, a dále to podpoří naše tvrzení, že pojmy jsou vtělesněné. Shrnutí Ukázali jsme, že výrazy, které označují hněv v americké angličtině, nejsou náhodným souborem, ale jsou naopak strukturované prostřednictvím propracovaného kognitivního modelu, který je implicitní v sémantice daného jazyka. To naznačuje, že hněv není jen amorfní pocit, ale že má rozvitou kognitivní strukturu. Nezodpovězeny ale zůstávají důležité problémy a otázky. Za prvé existují aspekty našeho chápání, které naše metodologie nedokáže osvětlit. Například škála přestupků, které způsobují hněv a odpovídající škála odplat. Naše metodologie nedokáže v této oblasti odhalit nic. Za druhé nám studium jazyka jako celku neumožňuje snadné pochopení individuálních variací. Nevíme, jak přesně odpovídá systém nějakého jednotlivce modelu, který jsme odhalili, a nemáme ani ponětí o tom, jak se lidé vzájemně odlišují. Za třetí nám naše metodologie neumožňuje říct příliš mnoho o přesném psychologickém statutu tohoto modelu. Kolik z něj lidé dopravy používají pro chápání hněvu? Zakládají na něm své jednání? Jsou si tohoto modelu vědomi? Jaké jeho části lidé vědomě věří, věří-li vůbec nějaké? A otázka ze všeho nejzajímavější, má tento model nějaký vliv na to, co lidé cítí? Něco se ale zdá být jasné. Většina mluvčích americké angličtiny používá výrazy, které jsme popsali, konzistentně a vytváří závěry, které se také, alespoň pokud to můžeme posoudit, zdají být konzistentní s naším modelem. Své tvrzení zakládáme na svých intuitivních pozorováních, ale skutečné základy by vyžadovaly empirické zkoumání. Pokud máme pravdu, pak je náš model do značné míry fyziologicky reálný, ale do jaké míry to je a jakého typu je tato realita, bude ještě nutné určit. To, že naše analýza odpovídá tak dobře výsledkům Ekmanovy skupiny, naznačuje, že emoční pojmy jsou vtělesněné, tj. že jejich skutečný obsah koreluje s tělesnou zkušeností. To je obzvláště zajímavé v případě metaforických pojmů, protože je zde korelace mezi metaforou a fyziologií, a ne přímo mezi doslovným významem a fyziologií. To dále potvrzuje tvrzení Lakoffa a Johnsona (1980), že pojmové metafory nejsou pouhými výplody fantazie, ale mohly by mít dokonce i základ v tělesné zkušenosti. Nakonec je nutné zmínit, že jsme ukázali, že kategorie hněvu sestávající ze základního hněvu a konvencionalizovaných variant je radiální kategorie s centrem a jeho rozšířeními. To potvrzuje teorii prototypů v doméně pojmové struktury. Hněv, chtíč a znásilnění Ukázali jsme, že emoce, např. hněv, mohou mít pojmovou strukturu, a probrali jsme její různé aspekty. Předkládá se nám teď ale hlubší otázka: Jak takovéto pojmové struktury ovlivňují to, jak žijeme svůj život? Abychom si přiblížili, jak emoční pojmy fungují v naší kultuře, podívejme se na problém, který je v naší kultuře obrovsky důležitý, ale o kterém by většina lidí radši neuvažovala: znásilnění. Ne všechny kultury mají velké množství případů znásilnění. V některých je znásilnění prakticky neznámé. Vysoký výskyt znásilnění v Americe má bezpochyby mnoho složitých příčin. Moje teze je, strana z 24 Případová studie 1. Anger/Hněv