3. KLINICKÉ PROJEVY AKUTNÍ NEMOCI Z OZÁŘENÍ (ANO) (Leoš Navrátil, Jan Östrerreicher)

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "3. KLINICKÉ PROJEVY AKUTNÍ NEMOCI Z OZÁŘENÍ (ANO) (Leoš Navrátil, Jan Östrerreicher)"

Transkript

1 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE KLINICKÉ PROJEVY AKUTNÍ NEMOCI Z OZÁŘENÍ (ANO) (Leoš Navrátil, Jan Östrerreicher) 3.1 Klinické projevy Klinické projevy akutní nemoci z ozáření jsou závislé na geometrii, dávce a příkonu ozáření, na věku, pohlaví, zdravotním stavu i dalších biologických faktorech charakterizujících ozářený objekt. Významnou roli hrají i případná další onemocnění nebo poranění doprovázející nemoc z ozáření Způsob ozáření Postižený může být poškozen ionizujícím zářením: celotělově, jednorázovým, zpravidla nerovnoměrným zevním ozářením nebo při vnější a vnitřní kontaminaci radionuklidy; celotělově, frakcionovaně, zpravidla rovněž nerovnoměrně; lokálně jednorázovým ozářením; místně radiačním poškozením zpravidla dlouhodobě; sdruženým a kombinovaným radiačním poškozením. K celotělovému nerovnoměrnému ozáření organizmu dochází při vnější a vnitřní kontaminaci organizmu. Dávka je dána množstvím radionuklidů a typem kontaminace, poločasem a skladbou příslušných radionuklidů a kvalitou dekontaminace. Při inhalační vnitřní kontaminaci jsou radiací nejvíce postiženy oblasti vstupních cest dutina ústní, sliznice nosu a horních cest dýchacích. Až 2 / 3 kontaminantů se činností řasinkového epitelu vrací do nosohltanu, polykají a vylučují gastrointestinálním traktem, který je tak rovněž poškozován. Závažnost poškození organizmu při kontaminaci je dána fyzikálními vlastnostmi radioizotopů, charakterem kontaminující látky (prach, písek) a stupněm ochrany pokožky ve chvíli kontaminace (oděv) případně použitím ochranných prostředků. Podle faktoru nerovnoměrného rozložení (f n ), který určuje poměr mezi nejnižší a nejvyšší dávkou, lze odvodit předpokládaný klinický i laboratorní obraz průběhu vlastního postižení. Celotělové, jednorázové zevní ozáření, s různým stupněm rovnoměrnosti K tomuto typu poškození organizmu dochází ve volném prostoru, kdy postižený je od zdroje minimálně stíněn nebo se nachází v oblasti čerstvě vypadlé radioaktivní stopy. Hodnoty f n jsou blízké 2,0 (čím rovnoměrnější je rozložení ozáření, tím je hodnota f n nižší). Celotělové, frakcionované, zpravidla nerovnoměrné zevní ozáření Jedná se rovněž o ozáření ve volném prostoru za obdobných podmínek jako při jednorázovém, kdy však postižený buď vědomě (například při záchranných pracích) či z neznalosti (při pohybu kontaminovanou oblastí) se na toto místo vrací.

2 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 36 Lokální jednorázové silně nerovnoměrné ozáření K tomuto typu poškození organizmu dochází v důsledku jeho ozáření, kdy má postižený část těla účinně krytou. Klinický i laboratorní obraz, včetně průběhu nemoci, značně závisí jak na f n (zpravidla má hodnotu vyšší než 5), tak na tom, která část těla byla ozářena. Nejcitlivější jsou tkáně a orgány, ve kterých probíhá diferenciace buněk, tj. hematopoetický systém a zárodečné buňky, dále rychle se dělící buňky jako je epitel tenkého střeva a kůže. Další skupinou jsou méně senzitivní buňky (malé cévy, spojivka) a nejméně citlivou skupinou jsou buňky, které se v dospělosti již prakticky nedělí (buňky jater, chrupavky, kostí, svalové a nervové buňky). Místní radiační poškození, zpravidla dlouhodobé (frakcionované) O místním radiačním poškození mluvíme při vysoké hodnotě f n, kdy byla ozářena pouze malá část těla, nejčastěji při aktinoterapii. Záření působí především do hloubky tkání. Pokud dojde k ozáření oblasti, ve které se nacházejí životně důležité tkáně, pozorujeme výrazné zhoršení klinického a laboratorního obrazu. Podstatná je i skutečnost, zda došlo k ozáření jednorázovému nebo a to podstatně častěji opakovanému. Sdružené a kombinované radiační ozáření Zkušenosti z dosavadních havárií zdrojů ionizujícího záření i při jejich případném válečném využití v roce 1945 ukázaly, že často dochází ke sdruženému radiačnímu poškození tj. k zevnímu ozáření a k povrchové a vnitřní kontaminaci radionuklidy. Klinický a laboratorní obraz je ovlivněn výsledným působením všech uvedených možností ozáření. Prvotní projevy poškození jsou dány zevním ozářením, projevy poškození po zevní a vnitřní kontaminaci radionuklidy zpravidla nastupují s časovým zpožděním. Kombinované radiační znamená ozáření organismu navíc jinak poškozeného např. popálením, poraněním apod Dávka ionizujícího záření Stochastické a deterministické účinky Z hlediska dávky, účinku i ochrany před zářením rozlišujeme dva základní typy účinků stochastický a deterministický (graf 3.1), z hlediska časového na časná, pozdní a deceniální. Stochastické účinky jsou takové, u nichž s dávkou roste míra účinku. Jakékoliv ozáření má tedy nenulovou pravděpodobnost vzniku. Příkladem jsou nádory indukované ozářením u ozářených jedinců a genetické změny, projevující se u následujících generací. Deterministické účinky jsou takové, kdy účinek roste s růstem obdržené dávky záření. Tyto účinky lze vyloučit, nebude-li u daného organizmu překročena určitá (pro daný účinek specifická) prahová hodnota. Do této skupiny patří například akutní nemoc z ozáření nebo radiační poškození kůže. S ohledem na existenci dávkového prahu jsou z hlediska času zpravidla akutní, výjimkou je například katarakta.

3 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 37 Graf 3. 1 Grafické vyjádření stochastických (a) a deterministických účinků (b). Časná orgánová poškození jsou nejčastější, vznikají bezprostředně po ozáření a v průběhu do jednoho roku po ozáření. Postiženy jsou zejména krvetvorné buňky kostní dřeně, lymfatické orgány, pohlavní buňky varlat a střevní epitel. Patologie má charakter přechodného nebo trvalého útlumu či zániku funkce. Mezi časná postradiační poškození řadíme akutní nemoc z ozáření, radiační dermatitidu a psychologické účinky. Pozdní orgánová poškození vznikají mezi jedním a deseti lety po ozáření. Mají charakter reparačních procesů. Postradiační poškození plic, ledvin, gonád, endokrinních a smyslových orgánů jsou chápány jako změny pozdní. Dalším příkladem je fibróza postihující vnitřní orgány (zejména v plících a v gastrointestinálním traktu komplikovaná strikturami), demyelinizace a konstriktivní pericarditis. Deceniální orgánová poškození vznikají mezi 10. a 30. rokem po ozáření. Do této skupiny jsou řazena postradiační nádorová onemocnění. Stupeň závažnosti Jak jsme uvedli, dávka a fyzikální charakteristika absorbovaného ionizujícího záření ovlivňují klinický a laboratorní obraz nemoci z ozáření. Rovněž frekvence a doba ozařování ovlivňují obraz poškození. Při stejné absorbované dávce může jít o dávku jednorázovou s vysokým expozičním příkonem nebo opakovanou s nižším expozičním příkonem (frakcionované ozařování) či dávku působící dlouhodobě, trvale s nižším expozičním příkonem (protrahované ozáření). Při frakcionovaném i protrahovaném ozáření je výsledné postižení organizmu nižší než při jednorázovém ozáření stejnou dávkou. Tato skutečnost je dána rozvojem reparačních procesů, které nastupují ihned po ukončení ozáření.

4 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE Akutní nemoc z ozáření (ANO) Akutní nemoc z ozáření je charakterizována jako poškození organizmu jednorázovou dávkou ionizujícího záření vyšší než 0,7 Gy. ANO zahrnuje tři základní syndromy, jejichž výskyt je závislý na absorbované dávce ionizujícího záření. Jsou to dřeňový syndrom, gastrointestinální syndrom a neurovaskulární syndrom. V kostní dřeni způsobuje ionizující záření úhyn nezralých forem krvetvorných buněk, jejichž radiosenzitivita je velmi vysoká. Více radiorezistentní jsou pak epiteliální buňky sliznice střev. Pokles počtu těchto buněk je příčinou vzniku gastointestinálního syndromu. Nejvíce radiorezistentní se jeví nervové buňky, které jsou plně diferencované a dále se nemnoží. V tabulce 3.1 uvádíme základní rozdělení závažnosti průběhu nemoci z ozáření v závislosti na přijaté dávce, včetně klinické formy a prognózy. Tab. 3.1 Stupeň závažnosti akutní nemoci z ozáření v závislosti na dávce, odpovídající klinická forma a prognóza. stupeň závažnosti dávka (± 30%) Gy klinická forma prognóza lehký 1 2 zcela příznivá střední 2 4 příznivá dřeňová těžký 4 6 poměrně příznivá 6 10 poměrně nepříznivá velmi těžký střevní 80 neurovaskulární zcela nepříznivá Klinické formy ANO Klinická forma nemoci z ozáření je dána radiosenzitivitou buněčných populací jednotlivých orgánů. Pokud jejich poškození vede ke smrti celého organizmu, mluvíme o kritických systémech. Na průběhu klinické odezvy organizmu se podílí i nervové, humorální a metabolické mechanizmy. Dřeňová forma U pacientů po expozici od 0,7 Gy se objevuje na dávce závislý útlum krvetvorby, který může vést v důsledku malé až nulové produkce krevních buněk k pancytopenii. Změny v krevním obrazu se rozvíjejí nejdříve po 24 hodinách po ozáření. Přesný čas útlumu jednotlivých typů cirkulujících buněk je různý. Krvetvorná kostní dřeň je nejvýrazněji poškozenou tkání při celotělové dávce ionizujícího záření od 1 do 10 Gy. Míra poškozených kmenových buněk je úměrná dávce záření. Při dávce 1 Gy přežívá 37 procent kmenových buněk (D 0 ), při dávce 5 Gy 1 procento. Kmenové buňky jsou vůči záření tím citlivější, čím jsou méně diferencované. K ozáření je citlivější erytropoéza než granulocytopoéza a tvorba megakaryocytů. V krvetvorné tkáni dochází k narušení hemopoetického mikroprostředí, destrukci a k úbytku jaderných buněk. Zralé erytrocyty a retikulocyty jsou vůči ionizujícímu záření již poměrně radiorezistentní.

5 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 39 Klinický obraz dřeňového syndromu v závislosti na dávce se plně rozvíjí 3. až 6. týden po ozáření. Známky regenerace krvetvorby jsou patrné již v prvém týdnu po ozáření. Krvetvorba je omezována nejen účinky záření na kmenové buňky, ale i porušením cévní struktury dřeňových sinusů, hemorragií, zvýšenou permeabilitou. Důsledkem je nedostatečné zásobení kyslíkem a živin mitoticky aktivních buněk. Ozáření však nezpůsobuje pouze aplázii krvetvorných buněk, ale rovněž aplázii lymfatické tkáně, sleziny, brzlíku u dětí a lymfatických uzlin. Důsledkem je pancytopénie v periferní krvi s narušením humorální i buněčné imunity. Střevní forma Působením ionizujícího záření dochází k poškození střevního epitelu. Se stoupající dávkou se prohlubuje nerovnoměrnost mezi vznikem epiteliálních buněk klků v kryptách a mezi jejich zánikem na vrcholu klků. Střevní buňky jsou citlivé vůči ionizujícímu záření již od dávky 4 Gy. Při dávkách 10 až 100 Gy celotělového ozáření je střevní forma dominantním příznakem vyvíjející se nemoci z ozáření. Při dávce 20 Gy a vyšší se zastavuje reprodukce epiteliálních buněk v kryptách, takže v průběhu 4 7 dnů dojde k obnažení sliznice. Dávka 10 a více Gy zastaví mitotickou činnost buněk v průběhu několika minut. U buněk ve střevních kryptách dochází k pyknóze, lýze, rozpadu. Dochází k narušení resorpční a bariérové střevní funkce. Důsledkem je porucha vstřebávání a zvýšené vylučování tekutin, elektrolytů a bílkovin, mnohdy doprovázené bakteriální invazí. Výsledkem je toxémie s možným důsledkem septického šoku. Následkem je celkové poškození organizmu. Při částečném ozáření břišní krajiny jsou postradiační změny střevního epitelu obdobné jako při celotělovém ozáření. Neurovaskulární forma Tato forma má dvě podformy - vaskulární a mozkovou a je dominantní při dávkách vyšších než 80 Gy. Jejím následkem je vždy smrt. Při dávce do 100 Gy během několika dnů, při dávce 500 Gy během dvou hodin a dávka vyšší než Gy smrtí okamžitě. Poškození tkáně je nereparabilní. Je dáno buď přímým působením ionizujícího záření na nervovou buňku nebo hypoxií v důsledku radiačního poškození mozkových cév. V šedé hmotě dochází k hyperchromatizmu a pyknóze buněk, je porušena permeabilita cév, v choriodálních plexech a v mozkových plenách dochází k akutnímu zánětu, otoku mozku a k jeho poškození. Zvyšuje se nitrolební tlak. Předpokládá se rovněž vliv ionizujícího záření na dechové a kardiovaskulární centrum. Klinicky se poškození mozkové tkáně projevuje křečemi, třesem, psychickou alterací a těžkou poruchou vědomí.

6 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE Fáze akutní nemoci z ozáření Nemoc z ozáření probíhá ve čtyřech fázích, jejichž délka a závažnost závisí na dávce ozáření. Je třeba zdůraznit, že klinický projev nemusí vždy odpovídat závažnosti laboratorních nálezů. Fáze prodromální Jedná se o bezprostřední stresovou reakci organizmu na ozáření a je projevem humorální a neurovegetativní reakce na první projevy poškození. Se zvyšující se dávkou záření jsou obtíže intenzivnější a mají delší dobu trvání. Klinicky se prodromální fáze projevuje nauzeou, zvracením, nechutenstvím, při vyšších dávkách bolestmi hlavy a průjmy. U dávek přesahujících hodnotu 6 Gy je rozvoj poškození organizmu tak rychlý, že kromě uvedených příznaků pozorujeme již bezprostředně po ozáření výrazné funkční poruchy, způsobující až zneschopnění postižených. Příznaky odpovídající postižení centrálního nervového systému, kdy doba trvání prodromální i latentní fáze trvá řádově minuty, označujeme jako časné příznaky nejtěžších forem radiačního poškození. Obtíže odpovídající prodromálním příznakům se mohou objevit i u pacientů ozářených z léčebných důvodů, zvláště při léčbě maligních procesů v břišní dutině. Fáze latentní V závislosti na dávce záření dochází přechodně k úplnému nebo částečnému ústupu subjektivních obtíží, které se objevily v prodromální fázi. Se vzrůstající dávkou záření se doba období latence zkracuje a nikdy není dosaženo plné pracovní výkonnosti. Zvýšená fyzická zátěž zhoršuje prognózu přežití a zvyšuje nebezpečí urychleného rozvoje manifestního období s komplikacemi. I přes příznivé klinické projevy laboratorní nálezy dokumentují rozvíjející se poškození životně důležitých systémů, zvláště v důsledku poškození systému krvetvorby a zažívacího traktu. Fáze manifestní V manifestní fázi dochází k plnému rozvoji onemocnění. Jde o projev komplexního poškození, doprovázeného odezvou na úrovni neurohumorálních regulačních mechanizmů a v oblasti látkové výměny. Klinický obraz je dán patologickoanatomickými a patofyziologickými změnami tak, jak jsou přehledně uvedeny v kapitole 3.2. Postižený si stěžuje na zvýšenou únavu, třesavku, krvácení z dásní a z nosu, epilaci, vředy na ústní sliznici. Zatěžuje jej průjem, horečka, při vyšší dávce i krvavé průjmy. Je zvýšena náklonnost k rozvoji mikrobiálních, virových a plísňových onemocnění. Manifestní fáze onemocnění trvá obyčejně 4 až 6 týdnů. V příznivém případě na ni navazuje fáze rekonvalescence. Těžká a zejména velmi těžká forma onemocnění není v současné době vyléčitelná a proto ozářený postižený v této fázi umírá.

7 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 41 Fáze rekonvalescence Jedná se o období, kdy podle závažnosti nemoci z ozáření dochází k úplné nebo částečné úzdravě organizmu. Úplná úzdrava závisí i na individuální citlivosti každého jedince vůči ionizujícímu záření. Nejčastější přetrvávající poruchou, mnohdy doživotně, jsou poruchy spermatogenéze resp. ovariogenéze. 3.2 Charakter poškození některých orgánů ionizujícím zářením Kostní dřeň U pacientů po expozici malým a středně letálním dávkám ionizujícího záření se objevuje útlum krvetvorby, v důsledku malé až nulové produkce krevních buněk vedoucí k pancytopenii. Změny v krevním obrazu se rozvíjí nejdříve po 24 hodinách od ozáření. Přesný čas útlumu jednotlivých typů cirkulujících buněk je různý. Nejrychlejší snížení hodnot v krevním obraze s maximem za 3 dny po ozáření je možné pozorovat u lymfocytů, poté u ostatních leukocytů, dále u trombocytů a nejpomalejší snížení nastává u erytrocytů. Úbytek buněk souvisí s počtem buněk dané linie v kostní dřeni a mírou úhynu. Destruované buňky z kostní dřeně mizí a jsou nahrazovány částečně lipocyty. Pokles buněčnosti kostní dřeně je doprovázen dilatací sinusoidů, což má za následek časné krevní extravasáty, které jsou podobné skutečným hemorragiím. V případě leukocytů je změna rapidní, kdežto u erytrocytů se i u úplného zastavení produkce nových buněk v kostní dřeni projeví poklesem populace o 0,8 % denně. Navíc, expozice organizmu dávkám ionizujícího záření se manifestuje úbytkem nezralých forem krvetvorných buněk, kdežto formy diferencovanější bývají kvantitativně nedotčeny a dále vyzrávají a jsou i po ozáření uvolňovány do krevního oběhu. Změny v krevním obraze se tudíž manifestují až po dozrání zachovaných diferencovanějších stádií krevních elementů, v čase kdy hypoplastická až aplastická kostní dřeň není schopna uvolnit do krevního oběhu další zralé buňky. Pro orientaci erytrocyty žijí 120 dní, krevní destičky 8 9 dní, neutrofilní granulocyty několik hodin. Kostní dřeň má značnou regenerační schopnost a i při dávkách přesahujících hodnotu 6 Gy přetrvávají ostrůvky schopné regenerace. Některá ložiska mohou být pouze abortivní, jiná právě postupně regenerují. V důsledku poškození chromozomů je možné pozorovat i četné abnormální mitózy a chromozómové aberace, z nichž některé mohou přetrvávat i řadu let. Jedná se především o výskyt chromatinových můstků, mikrojader, multioilárních mitóz a vznik obrovských buněk. Útlum krvetvorby je značným klinickým problémem a projevuje se deficitem funkcí, které jednotlivé linie krevních buněk zastávají. Insuficience tvorby erytrocytů se projevuje anémií, pokles trombocytů má za následek zvýšenou tendenci k nekontrolovatelnému krvácení a úbytek granulocytů vede ke snížené rezistenci proti infekcím po minimálně 10 dnech od ozáření a příznaky trvají až do konce týdne po ozáření. Běžně se nástup klinických příznaků, jako jsou anémie, krvácení a snížená rezistence k infekcím, objevuje za 2 až 3 týdny po ozáření. Obecně je tíže útlumu hematologických ukazatelů dávkově závislá. Přítomnost jiných poranění urychluje čas nástupu a celkově prohlubuje maximum útlumu krvetvorby.

8 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 42 Jestliže dojde k frakcionovanému ozáření vedoucímu k útlumu krvetvorby, je velice těžké odhadnout dobu nástupu příznaků. Klinický obraz dřeňového útlumu po takových expozicích bude podobný jako u jednorázově ozářených, i když bude modifikován velikostí dávek frakcí, časovým odstupem mezi nimi a dávkovým příkonem Lymfatická tkáň Lymfocyty jsou, jak jsme již uvedli, vůči ionizujícímu záření značně citlivé, a proto jsou lymfatické uzliny již po malých radiačních dávkách prakticky bez lymfocytů. Naopak, s ohledem na radiorezistenci vazivové složky lymfatických uzlin pozorujeme vzrůst počtu retikulárních buněk. Při nízkých dávkách dochází k regeneraci tkáně již po několika hodinách po ozáření a tak může nastat paradoxní situace, kdy zvýšený počet mitóz převáží ztráty lymfocytů, takže jejich počet je vyšší než normální, často s defektem chromozomů. Vysoké dávky způsobují fibrózu lymfatické uzliny a tím i ztrátu její funkce. Pamatuj: pokud poklesne počet lymfocytů v průběhu 48 h po ozáření pod 50 % (nebo pod hodnotu 1x 10 9 / l), byl pacient ozářen minimálně takovou dávkou, že se rozvine dočasná forma akutní nemoci z ozáření. Při regeneraci lymfatických uzlin se objevuje mezi lymfatickými buňkami značné množství buněk plazmatického typu. V důsledku bakteriémie a snížení imunoreaktivity lymfatické uzliny jsou tyto zaplaveny mikroorganizmy, které se hromadí buď v marginálních sinech nebo ložiskově i ve dřeni. Místy lze pozorovat intenzivní fagocytární činnost makrofágů, které bývají často vyplněny fagocytovanými mikroby Gastrointestinální trakt Reakce sliznice dutiny ústní, hltanu a horní části jícnu na ionizující záření, zvláště při vnitřní kontaminaci, je rychlá. Sliznice je překrvená, edematózní. Došlo-li k ozáření sliznice dávkou vyšší než 16 Gy, dochází k jejímu poškození a tvorbě nekrotických vředů, které se záhy infikují. Poškozen je rovněž povrch jazyka, dochází k destrukci chuťových pohárků. Hltan je relativně radiorezistentní, ale dávky 25 Gy a vyšší již vyvolávají nekrózu mukózy a parafaryngeálního vaziva. Při lokálním ozáření ostatních částí trávicího traktu, tj. ústní dutiny, jícnu a žaludku mají postradiační změny charakter akutního katarálního zánětu (stomatitis, oesophagitis). Stupeň poškození závisí opět na radiační dávce a je odrazem ztráty regenerační kapacity germinativní vrstvy sliznice. Může se jednat o zarudnutí, ale i těžké defekty charakteru trofických vředů. U takových trofických vředů může při progresi stavu dojít např. k perforaci jícnu nebo žaludku, což přímo ohrozí život ozářeného a prognóza je zde závislá na poskytované zdravotní péči. Nepříjemnou komplikací je poškození funkcí slinných žláz se všemi nepříznivými důsledky danými jejich hypofunkcí pro nemocného. K poškození sliznice jícnu dochází při dávkách vyšších než 16 Gy a projevují se těžkým zánětem sliznice, který se u nemocného projevuje tlakem a bolestí za sternem a obtížným, bolestivým polykáním.

9 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 43 V žaludeční sliznici jsou výrazně radiosenzitivnější buňky žlázového epitelu produkující pepsinogen (hlavní buňky) proti parietálním buňkám, tvořícím kyselinu chlorovodíkovou. Pokles koncentrace HCl v žaludku však dokumentuje jejich funkční poškození. Porucha tvorby žaludeční šťávy, zároveň s působením ionizujícího záření při vnitřní kontaminaci vede k postupnému vývoji těžko se hojících vředů, spojených s masivním krvácením. Obnova buněk je poměrně rychlá. Ionizující záření rovněž ovlivňuje i funkce hladké svaloviny. Nejcitlivější vůči ionizujícímu záření je sliznice tenkého střeva, zejména duodena. K jejímu ireverzibilnímu poškození dochází při dávkách vyšších než 50 Gy. Supraletální expozice zastaví mitotickou činnost, dochází k pyknóze kryptových buněk a jejich lýze. Jsouli radiačně poškozena germinační centra v Lieberkühnových kryptách, dochází ke zpomalení či úplné zástavě obměny epiteliálního krytu krypt. Epiteliální buňky se ztrácejí do lumina a přestávají být nahrazovány. Tím dochází k obnažení klků a jejich zmenšování. Důsledkem je narušení resorpce a bariérové schopnosti. V okamžiku úplného vyhlazení dochází k natrávení sliznice, k jejímu zvředovatění, hemorragiím a důsledkem je nekrózní až gangrenózní zánět tenkého střeva. Střevní klky zbavené epiteliálního krytu se stávají zdrojem nekontrolované sekrece vody, elektrolytů a bílkovin do střevního lumina (společně s cévním postižením) a zároveň jsou vstupní branou do organizmu pro bakterie, které běžně kolonizují střeva. Obdobně jako v žaludku dochází k poruše funkce hladké svaloviny. Těsně po ozáření nastává urychlení peristaltické vlny, které však rychle odeznívá a nastává útlum. Některé práce popisují i antiperistaltické pohyby. Rovněž se snižuje svalový tonus. Protože většina kontaminujících radionuklidů se vstřebává již v tenkém střevě, nebývá radiační poškození tlustého střeva již tak rozsáhlé a výše uvedené změny probíhají s menší intenzitou. Pozdními následky expozice střeva ionizujícímu záření jsou striktury s následnou obstrukcí. Následkem chronického radiačního poškození střevní vaskulatury, zejména na úrovni arterií a arteriol, je atrofie sliznice a fibrotizace intersticia. Insuficientní cévní zásobení a atrofie sliznice pak má dále tendenci ke vzniku trofických vředů. Problém v diagnóze tkví v neexistenci klinického příznaku specifického pouze pro radiačně indukované gastrointestinální poškození. Mikroskopické vyšetření u průjmů může objevit zánětlivé buňky, které jsou příznačné pro úplavici. Radiační enteropatie však není výsledkem zánětlivé odpovědi. Prognóza tohoto syndromu je doposud plně letální. V důsledku možné kontaminace řitního otvoru může dojít i radiačnímu poškození sliznice rekta. Sliznice je zde rovněž zarudlá, edematózní, je zvýšené nebezpečí krvácení. Stav je zhoršován zvýšeným nebezpečím bakteriální i parazitární kontaminace Nervová tkáň Nervová tkáň je po stránce funkční značně radiosenzitivní, zatímco po stránce morfologické radiorezistentní. Při dávkách Gy dochází k poškození nervových buněk v mozku, při dávkách vyšších je potom toto poškození nereparabilní. Při rozvoji postradiačního poškození centrálně nervového systému je popisována zejména demyelinizace a perivaskulární edém v bílé hmotě mozkové. V případech lokálního ozáření CNS ionizujícím záření se rozvíjí ostře ohraničené nekrózy parenchymu, encefalomalacie. V šedé hmotě, zvláště pak v granulární vrstvě mozečku, dochází k hyperchromatizmu a

10 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 44 k pyknóze buněk. Je narušena permeabilita cév jak v chorioideálních plexech, tak v mozkových plenách, hrozí nebezpečí zánětu, jehož důsledkem je otok a následné poškození mozkové tkáně. Projevy hemorragické diatézy postihují především meningy. Porucha cévního zásobení mozku, zvláště bílé hmoty, může navodit pozdní demyelinizaci, encefalomalácii a případnou nekrózu. Důsledkem může být náhrada mozkové tkáně vazivem nebo vytvoření cysty. Při působení ionizujícího záření na mozkovou tkáň dochází již při nízkých dávkách ke změnám elektroencefalografické aktivity. V průběhu manifestní fáze při ozáření dávkami asi 100 Gy a vyšší lze pozorovat stálé zhoršování vědomí, respektive bezvědomí, s komatem a smrtí. Mohou se objevit tonickoklonické křeče a lze naměřit i zvyšující se intrakraniální tlak. Neurovaskulární forma akutní nemoci z ozáření je doposud klinicko-patologickou jednotkou, která vede vždy k smrti. V míšní tkáni se objevují dystrofické změny při dávkách Gy, spojené zejména radiační vaskulopatií a demyelinizací. které mohou způsobit až nekrózu tkáně. Periferní nervy jsou po stránce funkční i morfologické značně radiorezistentní. V experimentu došlo u potkana k poškození ischiadického nervu teprve po dávce 750 Gy Srdečně-cévní systém Srdeční tkáň je poměrně radiorezistentní. Radiační poškození srdečního svalu se klinicky vyskytuje sekundárně po lokálních ozářeních při frakcionovaném ozáření o celkové dávce 40 Gy jednotlivými frakcemi 2 Gy. Postiženi bývají pacienti, kterým bylo ozařováno mediastinum pro Hodgkinovu chorobu, non-hodgkinské lymfomy a jiné novotvary. Choroby myokardu spojené s radiací se vyskytují přibližně v 6 % u pacientů zářených pro maligní lymfom a přibližně u 3 % pacientů zářených profylakticky po jednoduché či radikální mastektomii pro karcinom prsu. Nejčastějším postižením je pericarditis fibrosa s výpotkem, který má sklon k organizaci. Dalším nálezem bývá difúzní intersticiální fibróza. Tyto diagnózy obvykle neohrožují pacienty na životě. Následkem je hemorragie, degenerace svalových vláken a následná fibróza. Podobné změny byly zaznamenány i při chronickém ozařování nízkými dávkami (do 0,1 Gy) při celkové dávce Gy. Perikard je vůči ionizujícímu záření podstatně citlivější a důsledkem jeho poškození je zánět spojený s výpotkem a následnou fibrózou. U velkých cév je výstelka citlivější vůči ozáření než zbývající část cévní stěny. Nejvíce radiosenzitivní je výstelka kapilár. Důsledkem je poškození buněk endotelu spojeného se zvětšením jejich objemu. Následkem potom může být omezení, případně úplné uzavření průtoku krve cévou, resp. kapilárou s ischémií tkáně, která je artérií zásobena. Cévní postižení v důsledku radiačního poškození hraje klíčovou roli v postradiační orgánové patologii. Vzhledem ke všudypřítomnosti cév v organismu je celá řada zejména pozdních následků radiačního záření sekundární záležitostí vznikající v důsledku postižení cév (zejména arterií) různých kalibrů. Patogeneze cévních (zejména arteriálních) poškození je spojena s jejich základními funkcemi. Jedná se o rozvod krve až k cílovému větvení prekapilární a kapilární sítě pod relativně stabilním hydrodynamickým tlakem regulovaným tonem cévní stěny, na druhé straně pak o endoteliální bariéru mezi intravaskulárním a extravaskulárním (kam lze přiřadit již

11 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 45 subendotelium a medii cévní stěny) kompartmentem. Právě endoteliální dysfunkce způsobená vysokou citlivostí endoteliálních buněk k záření a jejich následnou regenerací vede k rozvoji celé řady patofyziologických procesů. Je třeba si uvědomit, že cévní (endoteliální) bariéra odděluje funkční části cévy (zejména hladké svalové buňky a nervová zakončení) od biologicky vysoce aktivních látek obsažených v krevní plazmě. Nejde pouze o cytokiny či růstové faktory, které se za fyziologických podmínek vyskytují v krvi ve stopových množstvích a jejichž systémový efekt je sporný vzhledem k autokrinnímu a parakrinnímu charakteru jejich působení. A nejde samostatně ani o cytokiny či růstové faktory, které se uvolňují z krevních destiček či imunokompetentních krevních elementů, neboť jejich uvolněním nelze vysvětlit všechny patofyziologické orgánové procesy následující po ozáření. Agregace trombocytů je sice univerzální reakcí na orgánovou iritaci, ale tkáňová odpověď na úrovni mrna některých cytokinů (TNF-α, TGF-β, IL-1 a dalších) byla prokázána i při výrazné (řádové) trombocytopenii po celotělovém ozáření. Postradiační cévní poškození je vždy spojeno se subintimálním edémem. Krevní plazma, která prosakuje přes poškozenou cévní bariéru, obsahuje tekutinu, ionty a biologicky málo aktivní látky např. albumin, ale i vysoce biologicky aktivní makromolekuly. Všechna uvedená fakta podporují zejména ta morfologická pozorování, která zdůrazňují endarteriální proliferaci a intersticiální fibrózu na úrovni drobných arterií a arteriol i skutečnost, že arteriální systém je mnohem více radiosenzitivní než systém venózní. Z uvedeného je zřejmé, že kvalita cévní bariéry a lymfatická drenáž intersticia hrají velmi významnou, ne-li klíčovou úlohu při indukci a rozvoji celé řady postiradiačních regeneračních a reparačních procesů, neboť podobné (specifické, receptorové), i když nikoliv tak komplexní účinky mají např. i angiotenzin II a α2 makroglobulin. Na poškození cévní stěny se mohou podílet i tkáně, které ji obkružují. Nejčastější příčina úmrtí u ozářených osob, pochopitelně mimo zhoubných onemocnění, je důsledkem postižení cévní stěny v centrálním nervovém systému, případně i mimo něj. Postižení drobných arterií: časné změny jsou mnohem méně vyznačeny, neboť arterie jsou realativně rigidní struktury. Nicméně, v průběhu času se rozvíjí evidentní poškození endotelu a medie. Jde zejména o fragmentaci a porušení membrana elastica interna, degenerativní změny buněk hladké svaloviny medie a její hyalinizace, fibrotizace adventicie, která přechází do intersticia Dýchací systém Zkušenosti z havárie atomové elektrárny v Černobylu ukázaly, že závažným medicínským problémem je poškození sliznice horních cest dýchacích. Toto poškození se prohlubuje zvláště v důsledku časté kontaminace dutiny ústní. Zářením je poškozován především epitel a nejcitlivější jsou kmenové buňky bazální vrstvy. Poškození se projevuje těžkým, obtížně hojitelným zánětem nejen tkání dýchacích cest, ale i okolního vaziva. Postižený si stěžuje na bolesti a zvýšenou dráždivost ke kašli. Ozáření při vyšších dávkách než 20 Gy vyvolává v plicním parenchymu radiační pneumonitidu, která byla závažnou komplikací u postižených v Hirošimě i Nagasaki. Objevuje se alveolární výpotek, nezřídka, v důsledku poškození cév, s příměsí krve. V průběhu měsíce přechází asi u 1 / 3 případů v plicní fibrózu. Pouze ojediněle se mohou v plicním par- enchymu objevit radionekrotické kaverny.

12 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 46 Nemocný si stěžuje na bolest na hrudi, lehce se zadýchává, udává častý kašel. Při kontaminaci mohou být radioaktivní látky přeneseny do tracheobronchiálního a medias tinálního lymfatického systému, kde mohou vyvolat lymfadenitidu s fibrózou a částečnou až úplnou deplecí germinálních center. Pleura je vůči ionizujícímu záření rezistentní. Po ozáření plic vznikají dva klinicko-patologické syndromy, radiační pneumonitida a radiační fibróza. Radiační pneumonitida je definována jako exsudativní zánět vznikající jako následek ionizujícího ozáření a je považována za alveolitis z poškození pneumocytů a endoteliálních buněk. Poškození se manifestuje obvykle za 4-6 měsíců po ozáření plic jednorázovou dávkou 8 Gy a vyšší. Jedná se o změny v ozářených oblastech a jsou tedy ohraničené. Radiační pneumonitida se klinicky projevuje pod obrazem nehnisavého exsudativního zánětu, tj. dušností, neproduktivním kašlem, teplotou a pleuritickou bolestí. Objektivně se u sledovaných pacientů zjišťuje přítomnost chrůpků a horečky. V případě dekompenzace nemoci se rozvíjí akutní respirační nedostatečnost nebo akutní cor pulmonale. Při histologickém vyšetření v manifestační fázi jsou popisovány intersticiální až intraalveolární edém, zánětlivá infiltrace alveolů, zmnožení makrofágů a zvýšená buněčnost vazivové tkáně. Prognóza nemoci záleží především na léčbě, ale i při použití současných léčebných možností umírá asi čtvrtina až polovina všech nemocných. Radiační fibróza plic, tj. zmnožení fibrózní plicní tkáně, je konečným stádiem postradiačních plicních změn. Radiační fibróza plic je syndromem, který se objevuje po ozáření plicní tkáně ionizujícím zářením až po 30 týdnech a jako u radiační pneumonitidy po dávkách větších než 8 Gy. Ionizujícím zářením způsobené nekrotické změny jsou hojeny fibrotickou jizvou. Avšak proces hojení u ozářených tkání není stejný jako u konvenčních poranění, nýbrž je aktivován i několik let a fibrotické jizvy reprezentují nepravidelně uspořádaná kolagenní vlákna. Při plicní fibróze je nejvíce postižen přenos kyslíku přes alveolo-kapilární membránu, což se následně projeví sníženou parciální tenzí kyslíku při fyziologických hodnotách pco 2, tj. parciální respirační insuficience. Postupem času se u fibrózy plic rozvíjí hypertrofie pravé komory (cor pulmonale) a jiné známky respirační nedostatečnosti Gonády Ve varlatech dochází k výraznému útlumu spermatogeneze od 4. dne po ozáření, ať již celotělovém nebo lokálním na oblast gonád. Interstitiální tkáň varlete, nadvarlete a chámovod zpravidla poškozeny nejsou. Při ozáření dávkou 1,5 Gy může dojít k dočasnému omezení plodnosti na dobu do 2 let, při dávce 2,5 Gy až k dočasné sterilitě na stejné období. Při vyšších dávkách (5 6 Gy) dochází někdy k dočasné, několikaleté, ale zpravidla k trvalé sterilitě. Při vyšších dávkách je sterilita vždy trvalá. Radiační změny v ovariu připomínají fyziologickou atrézii folikulů. Destrukční fáze trvá 3 4 týdny, ozářením se rovněž narušuje nebo přechodně zastavuje ovariální cyklus. K úplné kastraci může dojít již při dávkách vyšších než 3 Gy. U ozářených žen se mohou objevit menorrhagie, amenorrhea trvající 3 4 měsíce, u žen nad 45 let z 99,3 % již trvalá.

13 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 47 U ozářených těhotných žen je zvýšená frekvence preeklamptických stavů, případně eklampsie. Je zvýšené procento potrativších. V závislosti na dávce záření přijaté těhotnou je zvýšená úmrtnost dětí do jednoho roku jejich života, ne však v důsledku zhoubného onemocnění, ale často jako následek genetického poškození. Dožijí-li se tyto děti vyššího věku, může se u nich objevit duševní či tělesné zaostávání (nižší tělesná výška daná předčasně ukončeným růstem) a zvýšený výskyt vrozených vývojových vad. Byly popsány myeloproliferace kostní dřeně zpočátku s normální hladinou elementů v periferní krvi, později s rozvíjející se anémií. Dcery postižených žen mohou být sterilní, případně nejsou schopny dítě donosit. Z pohlavních orgánů jsou z klinického hlediska nejdůležitější postradiační změny vaječníků a varlat, jelikož se jedná o nejvíce radiosenzitivní pohlavní orgány. I po ozáření pohlavních orgánů nízkými dávkami může navíc dojít k výskytu nádorů a v případě těhotenství i ke geneticky vázaným defektům plodu. Ke klinicky významnému postradiačnímu poškození gonád může dojít v průběhu radioterapeutického zásahu, u radiačních nehod, ale také po použití jaderných zbraní. Po jednorázovém ozáření vaječníků dávkami do 6,5 Gy se rozvíjí přechodná sterilita, po dávkách větší pak sterilita trvalá. U vaječníků ozářených vysokými dávkami lze pozorovat povšechnou atrofii. V kůře vaječníku klesá počet primordiálních foliklů a zralé folikly chybí. Také je popisována hypoplazie stromálních buněk kůry vaječníku a jejich nahrazení vazivem. Cévy vyživující tento orgán jsou postihovány těžkým stupněm arteriosklerózy s patrnou myointimální proliferací a častou obliterací lumen. Nejvíce radiosenzitivními buňkami varlat jsou spermatogonie, které reagují na ozáření již od 0,15 Gy. Dávky v rozmezí 0,15-5 Gy způsobují dočasnou oligospermii až sterilitu. Po ozáření vyššími dávkami je sterilita permanentní. Avšak ani po ozáření varlat dávkami způsobující permanentní sterilitu není postižena produkce testosteronu v Leydigových buňkách, jelikož tyto buňky jsou velice radiorezistentní. Již po 3,5-48 hodinách od ozáření sterilizující dávkou lze pozorovat úbytek nezralých spermatogonií, jejichž úhyn způsobí blokaci spermatogeneze. Od 2 týdnů po ozáření se rozvíjí ztluštění bazální membrány a stromální edém. Poté se do 8. týdne rozvíjí aplazie nezralých buněk až se nakonec v semenotvorných kanálcích nachází pouze Sertoliho buňky. Vzhledem k dozrávání a uvolňování zralejších a radiorezistentních buněk i po ozáření se blok spermatogeneze na úrovni spermatogonií projeví formou progresivní oligospermie až 6-7 týdnů po ozáření. Pokud jsou varlata ozářena dávkou způsobující přechodnou sterilitu, pak nové spermatogonie objevují 2-8 týdnů po ozáření, spermatidy za několik měsíců a produkce spermií se normalizuje do 2 let po ozáření Kůže Na základě pozorování po výbuchu atomové bomby v Hirošimě i Nagasaki i po havá- v Černobylu se ukázalo radiační poškození kůže jako jeden z nejzávažnějších faktorů pro rii prognózu průběhu nemoci z ozáření. Akutní radiodermatitida se po zevním ozáření rozděluje podle závažnosti do tří stupňů.

14 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE stupeň V průběhu 24 hodin po ozáření dávkou 3 6 Gy se objevuje časný erytém, pro který je charakteristický jeho fázový průběh. Nemusí být důsledkem přímého ozáření kůže. Diagnosje jeho druhá vlna, zpravidla vznikající ve druhém týdnu po ozáření, která je dána ticky cenná dilatací kapilár provázené konstrikcí arteriol. Někdy mohou vzniknout různé bizardní tvary s tmavým středem a světlými okraji. Za 8 14 dnů po ozáření se objevuje dočasná epilace, která se začíná upravovat od konce 3. týdne. Po ozáření dávkou 6 12 Gy vzniká časný erytém již v prvních 24 hodinách a v období epilace je doprovázen pozdním erytémem. Od 3. týdne kůže ztmavne. Ztráta vlasů je úplná do 3 4 týdnů. Po dávce Gy nastupuje erytém podstatně dříve, stejně tak jako epilace. Stav je doprovázen suchým zánětem kůže a olupováním epidermis a hyperpigmentací. Radiorezistence vlasových folikulů vzrůstá v tomto pořadí: vlasy, vousy, obočí, ochlupení v axilárních jamkách a v okolí genitálu, řasy. 2. stupeň Po ozáření Gy je časný erytém vystřídán pozdním erytémem již na začátku 2. týdne. Je provázen svěděním. Epilace začíná 8. dne a vrcholí ve 3. týdnu. V té době se také začínají objevovat puchýře a na jejich místě ploché nebolestivé kožní exulcerace pokryté exu- které se objevuje koncem 4. týdne, bývá doprovázeno mokváním a jizvením dátem. Hojení, kůže, depigmentací, případně skvrnitou pigmentací s trvalou epilací. Po Gy nastává exsudativní radiodermatitida již ve 2. týdnu po ozáření. Zanícená kůže je oteklá, na místě puchýřů vznikají hluboké bolestivé exkoriace, které se hojí jizvením, objevuje se teleangiektázie a známky atrofie kůže. Zhojená kůže je tenká, jemná, šupinatá, snadno zranitelná. Expozice vyšší než 16 Gy zastavuje v průběhu 30ti minut mitotickou činnost buněk v germinativní vrstvě epidermis. Epidermální buňky středních vrstev bobtnají, jsou prostupovány lymfocyty a transudátem, který se rozšiřuje a zvedá puchýře. Po jejich odloupnutí zbývají eroze. Vazodilatace v příslušné oblasti spojená se stázou krve v kapilárách znesnadňuje průběh úpravy. Dochází rovněž k atrofii mazových žláz. 3. stupeň Po dávce vyšší než 25 Gy se již od prvého dne rozvíjí akutní kožní nekróza, sahající do větší hloubky pozvolna, dlouho se ohraničuje a zanechává silně bolestivé torpidní vředy hojící se bělavou atrofickou jizvou se skvrnitou hyperpigmentací a teleangiektaziemi na okrase snadno rozpadají a špatně hojí. Vedle mazových žlázek dochází k atrofii potních jích. Jizvy žlázek, kůže se stává suchou a hyperkeratickou. Nehty jsou poškozovány ve své matrix. Chronická radiodermatitida vzniká plíživě po opakovaném ozáření malými dávkami. Projevuje se zpočátku suchostí kůže, menším ochlupením, sníženou mazovou sekrecí a pomalejším růstem nehtů, kolem nichž se objevují trhlinky eponýchia. Vytváří se drobné teleangiektázie. Větší poškození kůže má za následek torpidní erozi až ulceraci s možností maligního zvratu. Kontaktní radiační poškození malou dávkou se hojí poměrně dobře. Při vyšší dávce, při radiačním poškození kůže neutrony, se hojení značně prodlužuje. Došlo-li současně k celkovému ozáření organizmu spojenému s lymfopénií a granulocytopénií, je proces hojení podstatně zhoršen.

15 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 49 Stav nemocného značně zhoršuje rozsáhlejší poškození kůže. Zvyšuje se ztráta tekutin, elektrolytů, dochází k porušení termoregulace, organizmus je ohrožen zvýšeným nebezpečím infekce i resorpcí toxických látek. Lehké formy radiodermatitid se hojí několik týdnů, střední několik měsíců, těžké několik let. Radiační dermatitis je druh postradiačního poškození kůže, ke kterému dochází po celotělovém nebo lokálním ozáření dávkami 8 Gy a vyššími. Radiační dermatitida vzniká jako komplikace radiační terapie, při radiačních nehodách a při pobytu v radioaktivní stopě, pokud dojde k těžké kontaminaci kůže beta zářiči. Nejvíce radiosenzitivní jsou bazální buňky epidermis, nejméně pak buňky potních a mazových žláz. Po ozáření kůže je popisován úbytek buněk bazální vrstvy epidermis. Podle tíže poškození se buď takový pokles buněčné populace zastaví a nahradí mechanizmem stimulace proliferace buněk bazální vrstvy, anebo proces progreduje a ozářená lokalita nekrotizuje pod obrazem vředu či gangrény. Podle velikosti absorbované dávky záření rozeznáváme 4 stupně radiační dermatitidy. Tab Prahové dávky jednotlivých stupňů radiační dermatitidy. stupeň radiační dermatitidy lehký stupeň střední stupeň těžký stupeň velmi těžký stupeň dávka potřebná k vyvolání daného stupně radiační dermatitidy 8-12 Gy Gy Gy nad 25 Gy Průběh radiačního poškození kůže dělíme do 5 údobí. Čím vyšší je absorbovaná dávka ionizujícího záření, tím výraznější jsou projevy nemoci a tím delší jsou stádia prvotního a druhotného erytému, těžší přetrvávající následky a kratší údobí latence. První stádium radiační dermatitidy je fáze prvotního erytému, který má světle červenou barvu a může zasahovat i do neozářených partií. Po prvotním erytému následuje bezpříznakové latentní údobí. Po jeho ukončení se rozvíjí manifestní fáze nemoci, stádium druhotného erytému, které ústí do stádia odeznívání poškození. Konečnou fází jsou pak přetrvávající následky nemoci. Tab Klinické projevy radiačního poškození kůže. fáze nemoci lehký stupeň střední stupeň těžký stupeň velmi těžký stupeň výrazný, přechází prvotní trvá několik hodin trvá až výrazný, rovnou do manifestní erytém či chybí do 2-3 dnů trvá 3-6 dnů fáze latence dnů dnů 7-9 dnů chybí manifestace nemoci odeznívání nemoci přetrvávající následky druhotný erytém suchá dermatitis k dnu druhotný erytém, otok, puchýře vlhká dermatitis recidivy vředů, ampu- tační defekty, kontrak- tury suchá kůže, poru- chy pigmentace atrofie kůže a podkoží, chronické hnisavé komplikace jako střední stupeň, navíc eroze, vředy a hnisavé komplikace pomalu se hojící hluboké vředy jizvy, spontánní zvře- dovatění, hluboké změny trofické, sklerotické a degenerativní jako těžký stupeň, navíc výrazný bolestivý syndrom, nekróza kůže týden gangréna, nezřídka sepse

16 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE Oko U nemoci z ozáření se oční projevy řadí mezi závažné příznaky. V důsledku postižení krvetvorby dochází k podkožnímu a podspojivkovému krvácení, nejčastěji typu purpury, chajsou změny na očním pozadí rozšíření sítnicových cév, krvácení do sklivce a rakteristické sítnice, pod sítnici a pod cévnatku. V okolí terče zrakového nervového svazu je možné pozo- i známky zánětu (papilitida). U dlouhodobě působících malých dávek je možné sledovat rovat i změny kožní chronické záněty okrajů víčkových a spojivek. Účinek ionizujícího záření na oko je dán jednak přímým účinkem na buňky a je charakterizován poškozením složitých jaderných substancí a porušením mitotické aktivity, jednak účinkem na cévy a dále současnou reakcí organizmu na ionizující záření s dopadem na oční tkáň. Nejzranitelnější je epitel čočky, následuje spojivka, kůže víček, rohovka, živnatka, bělima, sítnice a nervová složka oka. Poškození kůže víček je obdobné poškození kůže v důsledku ionizujícího záření i v jiných oblastech a dochází zpravidla k trvalé ztrátě řas a obočí. Na spojivce se objevuje hyperémie při dávce 5 Gy, k poškození spojivky dochází při dávkách vyšších než 15 Gy. Hyperémie je přechodného rázu, může však trvat i několik měsíců. Zpravidla bývá doprovázena edémem. Sekrece je zpočátku vodnatá, později hlenohnisavá. Někdy se v místě ozáření objeví nekrotická ploška. Po difúzním ozáření zaniká spojivkový vak, spojivka se jizví, je ztluštělá, vznikají srůsty a kůže může přerůst na spojivku. Důsledkem je keratóza, xeróza a leukoplakie. Často zaniká slzná žláza a následkem je xeróza spojivky a rohovky. K poškození rohovky dochází při dávce 15 Gy, k zánětu při dávce 25 Gy, při Gy se objevují rohovkové vředy. Důsledkem radiačního působení je snížení její citlivosti. Vředy se hojí pomalu a obtížně. Někdy se vyvíjí aseptická nekróza, později se rohovka kalí, vaskularizuje. Bělima je radiorezistentní, teprve při vysokých dávkách záření se objevují nekrózy, atrofie a perforace. V živnatce vznikají změny při dávce 30 Gy a vyšší, ve sklivci při dávce 18 Gy. Při nižších dávkách však již můžeme pozorovat jemné zákaly v komorové vodě, při vyšších dávkách záněty duhovky s tvorbou srůstů. Na duhovce dochází ke změnám pigmentace, dekolorace a atrofiím, které bývají sektorovité v rozsahu ozáření. Výběžky řasnatého tělíska jsou edematózní a překrvené. Cévnatka je radiorezistentní, při vysokých dávkách zde nalézáme cévní změny. Sítnice je jednou z nejméně odolných očních tkání, k jejímu poškození dochází při dávkách vyšších než 20 Gy. Změny jsou přímé, specifické postižení neuroepitelu a nepřímé, v důsledku poškození cév. Dochází k edému sítnice, novotvoření cév, teleangiektázií, odchlípení sítnice, degenerativním nebo exsudativním projevům na zadním pólu, krvácení, edému papily, případně trombóze centrální sítnicové žíly. Okolo ozářeného místa jsou zničeny tyčinky i čípky, ve všech vrstvách sítnice jemná pigmentace, probíhá zde degenerace gangliových buněk a krvácení. Zrakový nerv je značně radiorezistentní, k jeho poškození dochází při dávce vyšší než 120 Gy, což se projevuje degenerací pochev a sekundární gliózou ve zrakovém svazku.

17 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 51 K poškození čočky dochází při dávkách vyšších než 2 Gy. Primární je poškození čočky v ekvatoriální zóně. Při radiačním poškození určitého sektoru vznikají zákaly pouze zde, celá čočka se kalí teprve, byla-li poškozena ze 75%. Nepřesáhla-li radiační dávka příliš hodnotu 20 Gy, je předpoklad, že po čase nabude opět normálního vzhledu a začnou se vytvářet normální vlákna. První příznaky radiogenní katarakty se objevují s latencí 9 měsíců až 12 let. Klinicky začíná žlutozlatým nebo polychromním odleskem na zadním pólu čočky, vytvoří se zde tečkovité zákaly a vakuoly pod pouzdrem zadního pólu. Zákal se zvětšuje, má nepravidelné okraje. Současně se tvoří drobné zrnité zákalky a vakuoly pod pouzdrem předního pólu. Změny ve sklivci byly zjištěny při dávkách vyšších než 18 Gy, kdy normální jemná struktura vláknitého charakteru se změnila v hustou zrnitou masu. Při radiačním poškození oka někdy dochází k poklesu nitrooční tenze, často se však zvyšuje, kdy příčinou jsou pravděpodobně cévní změny v řasnatém tělísku. Po celotělovém ozáření nebo po lokálním ozáření zahrnující smyslové orgány jsou pozorovány postradiační změny, z nichž nejdůležitější jsou poškození oka a ucha. Radiačně indukované poškození oka je středně těžkou komplikací vznikající při radioterapii očních karcinomů. Mezi klinicky nejzávažnější patří katarakty. Katarakta je gnozologickou jednotkou, jež se objevuje po jednorázovém ozáření od 2 Gy. Hranicí 100% výskytu je jednorázové ozáření v dávce 7 Gy. Katarakty se objevují s latencí 6 měsíců až několika let. U lidí ozářených při jaderných výbuších v Hirošimě a Nagasaki byl pozorován nárůst výskytu katarakt za 3 až 5 let po ozáření. Na rozdíl od ostatních katarakt se radiační katarakty vyvíjí od zadního pólu čočky, odkud se šíří, dokud není pohlcena celá čočka. Zákal začíná bodovými ložisky s vakuolami a granulacemi v okolí. Bodová ložiska posléze rostou do průměru 3-4 mm a obsahují centrální projasnění. Poté se obraz významně nemění. Dále jsou velice závažnou komplikací poškození sítnice vzniklá postradiačními změnami cév. S latencí 6 měsíců až několika let po ozáření velkými dávkami jsou popisovány cévní změny sítnice jako jsou teleangiektázie a mikroaneurysmata. Tyto změny mohou být zdrojem krvácení do sítnice s následným výpadkem zorného pole v dané oblasti sítnice. Tak jako poškození oka, tak i radiačně indukovaná poškození ucha bývají zřídka pozorována krátce po radioterapii pro karcinom v přilehlé oblasti. Pacienti mohou pociťovat sluchový deficit, tinnitus a bolesti v uchu. Po ozáření ucha dávkami v jednotkách Gy můžeme pozorovat hyperémii a edém ozářených struktur, zejména překrvení bubínku, serózní středoušní zánět a obstrukci Eustachovy trubice. Vnitřní ucho bývá také postihováno hyperémií a edémem ve formě labyrinthitidy. Taková poškození ucha většinou odeznějí za několik týdnů, trvalá ztráta sluchu bývá raritou Imunitní systém Radiační poškození imunitního systému je vyvoláno různými mechanizmy, je však v podstatě určeno rozsahem a stupněm poškození buněk a jejich prekurzorů zodpovědných za imunitu. V závislosti na dávce ionizujícího záření se poškození buněk pohybuje od ztráty funkce až po buněčnou smrt. Rozeznáváme navozenou neschopnost dělení buněk (proliferační smrt) a bezprostřední zánik buněk (interfázová smrt).

18 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE Fagocytóza Fagocytární systém organizmu, včetně buněk endotelu, je schopen až do dávky 10 Gy celotělového jednorázového ozáření úspěšně vychytávat cizí partikule z krevního řečiště (clearence). Je však porušena schopnost zabít a rozložit živé bakterie, což souvisí s ochromením odpovídajících nitrobuněčných enzymatických systémů a poškozením cytoskeletu. Úroveň clearence není významně snížena ani v období, kdy dochází po ozáření ke granu- locytopénii až granulocytóze Granulocyty Rychlý pokles granulocytů po ozáření je způsoben poškozením a smrtí kmenových buněk a prekurzorů v kostní dřeni. Zralé, diferencované granulocyty jsou vůči ionizujícímu záření odolnější, mají však fyziologicky krátkou životnost. Zralé granulocyty jsou vůči ionizujícímu záření odolnější než lymfocyty, ale citlivější než granulocyty a trombocyty. Aktivita enzymů granulocytů (myeloperoxidázy) je radiorezistentní (120 Gy), podob- superoxidu (175 Gy). Enzym superoxidizmutáza navíc je radio- ně jako chemotaxe a tvorba protektivní. Pohyblivost granulocytů je lehce změněna od dávky 10 Gy. Typickým nálezem od 3. dne po celotělovém ozáření je leukopénie.v krvi přežívá pouze 5 % zralých neutrofilních granulocytů se sníženou bakteriocidní funkcí, čímž je prakticky zrušena první imunitní bariera chránící proti invazi mikroorganizmů. Od 5. dne po ozáření dávkou 3 30 Gy produkují buňky sleziny faktor GM-CSF (granulocyte macrophage colony stimulating factor), který podporuje diferenciaci granulocytů. U přežívajících jedinců je jednou ze známek reparace opětný výskyt eosinofilů a vzestup počtu neutrofilních granulocytů s vyšším zastoupením mladých forem, které snižují výsledný fagocytární index. Frakcionované dávky ionizujícího záření vyvolávají pokles počtu granulocytů, který se upravuje po ukončení ozařování během asi tří týdnů. Lokální ozáření menších částí těla v podstatě neovlivňuje počet kolujících granulocytů a jejich funkce Makrofágy Makrofágy jsou ústřední buňky imunitního systému, neboť rozpoznávají antigen, intracelulárně jej upravují a předkládají T lymfocytům, aktivují buněčnou imunitní odpověď a vykazují přirozenou i na protilátky vázanou cytotoxicitu. Z monocyto-makrofágové řady jsou k ionizujícímu záření nejcitlivější dřeňové prekurzory a krevní monocyty. Jejich úbytek je zřetelný již po dávkách 2 Gy. Alveolární makro- záření méně citlivé než peritoneální, tkáňové makrofágy jsou fágy jsou vůči ionizujícímu značně radiorezistentní. Ionizující záření aktivuje makrofágy podobně jako interferon γ do stavu citlivého na bakteriální lipopolysacharidy. Makrofágy aktivované interferonem γ, lipopolysacharidem nebo BCG jsou k účinkům ionizujícího záření odolnější než makrofágy klidové. Vliv ionizujícího záření na makrofágy lze sumárně shrnout takto: 1) do dávky 10 Gy nenarušuje jejich životnost. Ještě 24 hodin po dávce 115 Gy je 50 % buněk živých;

19 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE 53 2) chemoluminiscence (ukazatel fagocytózy) je silně radiorezistentní (je blokována až dávkou 100 Gy); 3) prezentace antigenu T buňkám a membránová exprese transplantačních antigenů II. třídy jsou rezistentní až do dávky 33 Gy; 4) aktivita lyzozomálních enzymů je radiorezistentní (20 Gy), indukce peroxidu vodíku a kyslíkový metabolizmus jsou pozměněny; 5) cytoskelet (mikrotubuly a mikrofilamenty) a proteosyntéza (tvorba nových transplantačních antigenů II. třídy) jsou dávkami poškozeny; 6) nitrobuněčné zabíjení a příprava antigenních štěpů jsou radiosenzitivní. Tím se snižuje usmrcování živých patogenů (např. toxoplazmy), předkládání antigenu T lymfocytům a buněčná imunita vůbec. Sníženou stimulací T buněk se snižuje produkce interleukinů a tím i humorální odpověď B lymfocytů. Tyto negativní účinky ionizujícího záření jsou patrné již po dávce 5 Gy; 7) radiorezistentní je i proliferace a migrace makrofágů; 8) adherentní buňky tuberkulinové reakce jsou citlivé k ionizujícímu záření; podobně jako makrofágy reagují na ionizující záření i dendritické buňky (snížená ži- prezentace antigenu), které jsou významnými pomocnými buňkami imunitního sys- votnost, tému Lymfocyty Lymfocyty jsou vedle spermatogonií nejcitlivějšími buňkami k ionizujícímu záření. První morfologické změny se objevují již za 2 hodiny po dávce 0,25 Gy. Dochází ke shlukování chromatinu, pyknóze a fragmentaci jádra, abnormálním mitózám (zlomy a můstky chromozomů, multipolární mitózy), vakuolizaci mitochondrií, změnám membrán a cytoskeletu, ztrátě pohyblivosti a pynocytární schopnosti a k ochromení posunu recepčních bílkovin v cytoplazmatické membráně (internalizace). Buňky mimo cyklus dělení hynou při dávkách vyšších než 1 Gy interfázovou smrtí, jejíž příčina není známa. Je bezprostředním důsledkem ozáření a nastává snad aktivací genů, které programují buněčnou smrt (apoptóza). Buňky, které nevyžadují ke svým projevům replikační, transkripční nebo translační pochody jsou značně radiorezistentní a mohou vytvářet své produkty i po ozáření (plazmatické buňky po 8 Gy, podobně i lymfocyty finálně diferencované antigenní či mitogenní stimulací). Subletální dávky ionizujícího záření zastaví mitózy v lymfatických tkáních (do 30 minut po dávce 5 Gy) a mezi třetí a osmou hodinou po ozáření vymizí lymfocyty ze sleziny a místních uzlin (vymizí folikuly a hranice mezi červenou pulpou, makrofágy pohlcují buněčné zbytky). Kostní dřeň je nebuněčná, žlutavá a gelatinózní. Thymovou kůru infiltrují makrofágy, ale stroma, Hassalova tělíska a dokonce část lymfocytů subletální dávky přežívají. Makrofágy i v tomto orgánu fagocytují pozměněné a rozpadlé tymocyty. Počet lymfocytů v periferní krvi se rychle snižuje. Lymfocytopénie se upravuje velmi pomalu (měsíce) a funkční poruchy vyplývající z poškození lymfocytů jsou ještě dlouhodobější. U přeživších jedinců se imunitní systém se po létech upravuje k normálu. U obětí atomových explozí v Hirošimě a Nagasaki dnes není rozdílů v imunitě jedinců, kteří byli blízko nebo daleko od oblasti nejvyšší radiace.

20 KLINICKÁ RADIOBIOLOGIE NK a ADCC buňky Zabíječské lymfocyty definované jako NK (natural killers) nebo ADCC (antibody dependent cytotoxic cells) patří k radiorezistentní populaci imunocytů, které vykazují cytotoxicitu k cílovým buňkám i po ozáření dávkami, které se blíží letálním. Lidské NK buňky (přirození zabíječi) se charakterizují membránovým proteinem CD 16, který nesou i některé granulocyty. Malé snížení NK a ADCC aktivity, které bylo pozorováno po vysokých dávkách parciálního ozáření, se rychle upravuje do 10. dne po skončení ozáření T-buňky T-buňky pod vlivem thymu diferencované lymfocyty buněčné imunity, které rozpoznávají antigen pomocí receptoru TCR (a transplantačního antigenu pomocné buňky), jsou významným producentem regulátorů imunitní odpovědi interleukinů a interferonu γ. T-buňky jsou při dávkách ionizujícího záření do 3 Gy in vitro i in vivo postiženy méně než B-buňky a také jejich migrační schopnost blastická transformace jsou vůči ionizujícímu záření odolnější, než stejné funkce B-lymfocytů. Specifické T mitogeny rychle zvyšují radio- rezistenci T-lymfocytů. D 0 (dávka ionizujícího záření, po níž přežívá 37 % buněk) lidských lymfocytů za 1 hodinu po aktivaci T mitogenu (fytohemaglutininem) se změní takto: T-lymfocyty z 0,5 Gy na 2,4 až 2,9 Gy; B-lymfocyty z 1,0 Gy na 1,5 Gy; NK buňky z 5,5 Gy na 2,9 Gy. Radiosenzitivní jsou prekurzory pomocných, cytotoxických a buněčnou odpověď aktivujících T-lymfocytů, ze zralých buněk jsou radiosenzitivní tlumivé T-lymfocyty. Poškození citlivých tlumivých buněk vede u pracovníků vystavených ionizujícímu záření (např. s plutoniem) k imunitní hyperaktivitě. Ze stejného důvodu dochází po ozáření nízkými dávi k paradoxnímu nárůstu transplantační kam reaktivity. Radiorezistentní jsou prekurzory tlumivých buněk a ostatní zralé T-lymfocyty, zejména po aktivaci mitogeny, antigeny, cílovými buňkami a alogenními buňkami (alogenní transplantační antigeny zvyšují radiorezistenci T-lymfocytů až na 50 Gy). Radiorezistentní jsou také thymocyty ve zředěných suspenzích in vitro (100 Gy). Zrání T-buněk je poměrně radiorezistentní v důsledku odolnosti thymového stromatu. Po ozáření dochází ke zvýšení indexu T8:T4, tedy poměru cytotoxických a pomocných lymfocytů. Dojde k poklesu adenosin a theofylin senzitivních lymfocytů, poklesu blastických transformací, snížení tvorby rozet s ovčími erytrocyty a k poklesu exprese příslušného membránového receptoru, specifické barvitelnosti (ANAE), migrační aktivity a počtu T-buněk s Fc receptorem pro IgG (většímu, než buněk vázajících IgM). Migrace T-buněk je poškozena již dávkou 1 Gy, což svědčí o změně povrchových receptorů T-buněk. Vysoká citlivost pomocných lymfocytů k ionizujícímu záření narušuje humorální odpověď na antigeny závislé na thymu (například erytrocyty) B-buňky

Radiační patofyziologie. Zdroje záření. Typy ionizujícího záření: Jednotky pro měření radiace:

Radiační patofyziologie. Zdroje záření. Typy ionizujícího záření: Jednotky pro měření radiace: Radiační patofyziologie Radiační poškození vzniká účinkem ionizujícího záření. Co se týká jeho původu, ionizující záření vzniká: při radioaktivním rozpadu prvků, přichází z kosmického prostoru, je produkováno

Více

Patofyziologie radiačního poškození Jednotky, měření, vznik záření Bezprostřední biologické účinky Účinky na organizmus: - nestochastické - stochastické Ionizující záření Radiační poškození vzniká účinkem

Více

ATOMOVÁ FYZIKA JADERNÁ FYZIKA

ATOMOVÁ FYZIKA JADERNÁ FYZIKA ATOMOVÁ FYZIKA JADERNÁ FYZIKA 17. OCHRANA PŘED JADERNÝM ZÁŘENÍM Autor: Ing. Eva Jančová DESS SOŠ a SOU spol. s r. o. OCHRANA PŘED JADERNÝM ZÁŘENÍM VLIV RADIACE NA LIDSKÝ ORGANISMUS. 1. Buňka poškození

Více

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE

ZÁKLADY FUNKČNÍ ANATOMIE OBSAH Úvod do studia 11 1 Základní jednotky živé hmoty 13 1.1 Lékařské vědy 13 1.2 Buňka - buněčné organely 18 1.2.1 Biomembrány 20 1.2.2 Vláknité a hrudkovité struktury 21 1.2.3 Buněčná membrána 22 1.2.4

Více

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce

Kapitola III. Poruchy mechanizmů imunity. buňka imunitního systému a infekce Kapitola III Poruchy mechanizmů imunity buňka imunitního systému a infekce Imunitní systém Zásadně nutný pro přežití Nezastupitelná úloha v obraně proti infekcím Poruchy imunitního systému při rozvoji

Více

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím

Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Imunodeficience. Co jsou imunodeficience? Imunodeficience jsou stavy charakterizované zvýšenou náchylností k infekcím Základní rozdělení imunodeficiencí Primární (obvykle vrozené) Poruchy genů kódujících

Více

Diagnostika a příznaky mnohočetného myelomu

Diagnostika a příznaky mnohočetného myelomu Diagnostika a příznaky mnohočetného myelomu J.Minařík, V.Ščudla Mnohočetný myelom Nekontrolované zmnožení nádorově změněných plasmatických buněk v kostní dřeni Mnohočetný = obvykle více oblastí kostní

Více

Základy radioterapie

Základy radioterapie Základy radioterapie E-learningový výukový materiál pro studium biofyziky v 1.ročníku 1.L F UK MUDr. Jaroslava Kymplová, Ph.D. Ústav biofyziky a informatiky 1.LF UK Radioterapie Radioterapie využívá k

Více

běh zpomalit stárnutí? Dokáže pravidelný ZDRAVÍ

běh zpomalit stárnutí? Dokáže pravidelný ZDRAVÍ Dokáže pravidelný běh zpomalit stárnutí? SPORTEM KU ZDRAVÍ, NEBO TRVALÉ INVALIDITĚ? MÁ SE ČLOVĚK ZAČÍT HÝBAT, KDYŽ PŮL ŽIVOTA PROSEDĚL ČI DOKONCE PROLEŽEL NA GAUČI? DOKÁŽE PRAVIDELNÝ POHYB ZPOMALIT PROCES

Více

VNL. Onemocnění bílé krevní řady

VNL. Onemocnění bílé krevní řady VNL Onemocnění bílé krevní řady Změny leukocytů V počtu leukocytů Ve vzájemném zastoupení morfologických typů leukocytů Ve funkci leukocytů Reaktivní změny leukocytů Leukocytóza: při bakteriální infekci

Více

Patologie. PATOLOGIE, Všeobecné lékařství, 3. ročník. Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.

Patologie. PATOLOGIE, Všeobecné lékařství, 3. ročník. Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni. Publikováno z 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze ( https://www.lf2.cuni.cz) Patologie Napsal uživatel Marie Havlová dne 12. Leden 2010-0:00. PATOLOGIE, Všeobecné lékařství, 3. ročník Obecná

Více

MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno

MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno MUDr. Kissová Jarmila, Ph.D. Oddělení klinické hematologie FN Brno Krvetvorba představuje proces tvorby krvinek v krvetvorných orgánech Krvetvorba je nesmírně komplikovaný, komplexně řízený a dodnes ne

Více

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Zdravotně sociální fakulta. Fyziologie (podpora pro kombinovanou formu studia) MUDr.

JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Zdravotně sociální fakulta. Fyziologie (podpora pro kombinovanou formu studia) MUDr. JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Zdravotně sociální fakulta Fyziologie (podpora pro kombinovanou formu studia) MUDr. Aleš Hejlek Cíle předmětu: Seznámit studenty s fyziologií všech systémů s

Více

Nebezpečí ionizujícího záření

Nebezpečí ionizujícího záření Nebezpečí ionizujícího záření Radioaktivita versus Ionizující záření Radioaktivita je schopnost jader prvků samovolně se rozpadnout na jádra menší stabilnější. Rozeznáváme pak radioaktivitu přírodní (viz.

Více

Obsah Úvod......................................... 1 Základní vlastnosti živé hmoty...............................

Obsah Úvod......................................... 1 Základní vlastnosti živé hmoty............................... Obsah Úvod......................................... 11 1 Základní vlastnosti živé hmoty............................... 12 1.1 Metabolismus.................................... 12 1.2 Dráždivost......................................

Více

Variace Smyslová soustava

Variace Smyslová soustava Variace 1 Smyslová soustava 21.7.2014 16:06:02 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ SLUCH, ČICH, CHUŤ A HMAT Receptory Umožňují přijímání podnětů (informací). Podněty jsou mechanické, tepelné,

Více

Několik radiobiologických poznámek pro pracovníky v intervenční radiologii. Prof. MUDr. Vladislav Klener, CSc. SÚJB Praha

Několik radiobiologických poznámek pro pracovníky v intervenční radiologii. Prof. MUDr. Vladislav Klener, CSc. SÚJB Praha Několik radiobiologických poznámek pro pracovníky v intervenční radiologii Prof. MUDr. Vladislav Klener, CSc. SÚJB Praha Struktura sdělení Náčrt obecného radiobiologického rámce Kožní změny po ozáření

Více

SAMOSTATNÁ PRÁCE 2012 jmeno a prijmeni

SAMOSTATNÁ PRÁCE 2012 jmeno a prijmeni ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI SAMOSTATNÁ PRÁCE 2012 jmeno a prijmeni ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI Příušnice Samostatná práce Informatika a výpočetní technika KIV/IFYER jmeno a prijmeni Obsah 1 Příušnice

Více

MUDr Zdeněk Pospíšil

MUDr Zdeněk Pospíšil MUDr Zdeněk Pospíšil Imunita Charakteristika-soubor buněk,molekul a humorálních faktorů majících schopnost rozlišit cizorodé látky a odstranit je /rozeznává vlastní od cizích/ Zajišťuje-homeostazu,obranyschopnost

Více

Játra a imunitní systém

Játra a imunitní systém Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU, RECETOX, PřF Masarykovy univerzity, FN u sv. Anny v Brně, Pekařská 53, 656 91 Brno Játra a imunitní systém Vojtěch Thon vojtech.thon@fnusa.cz Výběr 5. Fórum

Více

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA

Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_20_BI2 HORMONÁLNÍ SOUSTAVA NADLEDVINY dvojjediná žláza párově endokrinní žlázy uložené při horním pólu ledvin obaleny tukovým

Více

STANDARDNÍ LÉČBA. MUDr. Evžen Gregora OKH FNKV Praha

STANDARDNÍ LÉČBA. MUDr. Evžen Gregora OKH FNKV Praha STANDARDNÍ LÉČBA MUDr. Evžen Gregora OKH FNKV Praha STANDARDNÍ LÉČBA OBECNĚ 1/ Cíl potlačení aktivity choroby zmírnění až odstranění příznaků choroby navození dlouhodobého, bezpříznakového období - remise

Více

Ukončené případy pracovní neschopnosti podle délky trvání v ČR v roce 2002

Ukončené případy pracovní neschopnosti podle délky trvání v ČR v roce 2002 Aktuální informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky Praha 30.5.2003 31 Ukončené případy pracovní neschopnosti podle délky trvání v ČR v roce 2002 Ve statistice pracovní neschopnosti

Více

Maturitní témata. Předmět: Ošetřovatelství

Maturitní témata. Předmět: Ošetřovatelství Maturitní témata Předmět: Ošetřovatelství 1. Ošetřovatelství jako vědní obor - charakteristika a základní rysy - stručný vývoj ošetřovatelství - významné historické osobnosti ošetřovatelství ve světě -

Více

Autoři: Jan Sítař a Dominik Mališ Školitel: MVDr. Jana Petrášová, Ph.D. IVA 2014 FVL/1200/004 Modelové patomechanizmy v interaktivním powerpointu

Autoři: Jan Sítař a Dominik Mališ Školitel: MVDr. Jana Petrášová, Ph.D. IVA 2014 FVL/1200/004 Modelové patomechanizmy v interaktivním powerpointu Patofyziologické mechanismy šoku Autoři: Jan Sítař a Dominik Mališ Školitel: MVDr. Jana Petrášová, Ph.D. IVA 2014 FVL/1200/004 Modelové patomechanizmy v interaktivním powerpointu Šok Klinický syndrom projevující

Více

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie PřF UP Olomouc ZÁNĚT - osnova Obecná charakteristika zánětu Klasifikace zánětu: podle průběhu podle příčiny podle patologicko-anatomického obrazu Odpověď

Více

ŘÍZENÍ ORGANISMU. Přírodopis VIII.

ŘÍZENÍ ORGANISMU. Přírodopis VIII. ŘÍZENÍ ORGANISMU Přírodopis VIII. Řízení organismu Zajištění vztahu k prostředí, které se neustále mění Udrţování stálého vnitřního prostředí Souhra orgánových soustav NERVOVÁ SOUSTAVA HORMONY NEROVOVÁ

Více

Patologie krevního ústrojí, lymfatických uzlin a sleziny.

Patologie krevního ústrojí, lymfatických uzlin a sleziny. Patologie kardiovaskulárního systému. Patologie krevního ústrojí, lymfatických uzlin a sleziny. II. histologické praktikum 3. ročník zubního lékařství Hnědá atrofie myokardu Makroskopie: váha, síla stěny

Více

von Willebrandova choroba Mgr. Jaroslava Machálková

von Willebrandova choroba Mgr. Jaroslava Machálková von Willebrandova choroba Mgr. Jaroslava Machálková von Willebrandova choroba -je dědičná krvácivá choroba způsobená vrozeným kvantitativním či kvalitativním defektem von Willebrandova faktoru postihuje

Více

Funkce Nedostatek (N - ) Nadbytek (P - ) Šišinka (nadvěsek mozkový, epifýza) Endokrinní žláza. hormony. Shora připojena k mezimozku

Funkce Nedostatek (N - ) Nadbytek (P - ) Šišinka (nadvěsek mozkový, epifýza) Endokrinní žláza. hormony. Shora připojena k mezimozku Tabulka Šišinka (nadvěsek mozkový, epifýza) Shora připojena k mezimozku Melatonin Ladí cirkadiánní rytmy, Ovlivňuje funkci nervové soustavy i celého organizmu, v dětství brzdí tvorbu pohlavních hormonů,

Více

Kombinovaná poškození při použití chemických zbraní

Kombinovaná poškození při použití chemických zbraní Kombinovaná poškození při použití chemických zbraní plk. prof. MUDr. Jiří Kassa, CSc. prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Katedra toxikologie Fakulta vojenského zdravotnictví UO Hradec Králové Úvod Poškození

Více

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE

HISTOLOGIE A MIKROSKOPICKÁ ANATOMIE PRO BAKALÁŘE OBSAH 1. STAVBA BUŇKY (S. Čech, D. Horký) 10 1.1 Stavba biologické membrány 11 1.2 Buněčná membrána a povrch buňky 12 1.2.1 Mikroklky a stereocilie 12 1.2.2 Řasinky (kinocilie) 13 1.2.3 Bičík, flagellum

Více

Nebezpečí ionizujícího záření

Nebezpečí ionizujícího záření Nebezpečí ionizujícího záření Ionizující záření je proud: - fotonů - krátkovlnné elektromagnetické záření, - elektronů, - protonů, - neutronů, - jiných částic, schopný přímo nebo nepřímo ionizovat atomy

Více

ALKOHOL A JEHO ÚČINKY

ALKOHOL A JEHO ÚČINKY ALKOHOL A JEHO ÚČINKY CO JE TO ALKOHOL? Alkohol je bezbarvá tekutina, která vzniká kvašením cukrů Chemicky se jedná o etanol Používá se v různých oblastech lidské činnosti např. v lékařství, v potravinářském

Více

3. Výdaje zdravotních pojišťoven

3. Výdaje zdravotních pojišťoven 3. Výdaje zdravotních pojišťoven Náklady sedmi zdravotních pojišťoven, které působí v současné době v České republice, tvořily v roce 2013 více než tři čtvrtiny všech výdajů na zdravotní péči. Z pohledu

Více

Anatomie oční čočky a její patologie. Vladislav Klener SÚJB 2013

Anatomie oční čočky a její patologie. Vladislav Klener SÚJB 2013 Anatomie oční čočky a její patologie Vladislav Klener SÚJB 2013 Podněty z konce 20. století o vyšší radiosenzitivitě oční čočky: N.P.Brown: The lens is more sensitive to radiation than we had believed,

Více

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM

OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_02_3_04_BI2 OBRANNÝ IMUNITNÍ SYSTÉM Základní znaky: není vrozená specificky rozpoznává cizorodé látky ( antigeny) vyznačuje se

Více

GLAUKOM. Autor: Kateřina Marešová. Školitel: MUDr. Klára Marešová, Ph.D., FEBO. Výskyt

GLAUKOM. Autor: Kateřina Marešová. Školitel: MUDr. Klára Marešová, Ph.D., FEBO. Výskyt GLAUKOM Autor: Kateřina Marešová Školitel: MUDr. Klára Marešová, Ph.D., FEBO Výskyt Glaukom, laicky označovaný jako zelený zákal, je skupina očních chorob, které jsou charakterizovány změnami zrakového

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Předmět Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Téma / kapitola Mendelova 2. stupeň Základní Zdravověda

Více

Naděžda Neherová VY_32_INOVACE_105. Lázeňské a wellness služby AUTOR:

Naděžda Neherová VY_32_INOVACE_105. Lázeňské a wellness služby AUTOR: Lázeňské a wellness služby VY_32_INOVACE_105 AUTOR: Naděžda Neherová ANOTACE: Prezentace slouží k seznámení s historií lázeňství a wellness Klíčová slova: Diety základní, specializované,standardizované

Více

Ukončené případy pracovní neschopnosti podle délky trvání v ČR v roce 2001

Ukončené případy pracovní neschopnosti podle délky trvání v ČR v roce 2001 Aktuální informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky Praha 14.1.2003 2 Ukončené případy pracovní neschopnosti podle délky trvání v ČR v roce 2001 Ve statistice pracovní neschopnosti

Více

Úvod do preklinické medicíny PATOFYZIOLOGIE. Kateryna Nohejlová a kol.

Úvod do preklinické medicíny PATOFYZIOLOGIE. Kateryna Nohejlová a kol. Úvod do preklinické medicíny PATOFYZIOLOGIE Kateryna Nohejlová a kol. Praha Univerzita Karlova v Praze 3. lékařská fakulta 2013 Úvod do preklinické medicíny: Patofyziologie Vedoucí autorského kolektivu

Více

Abnormality bílých krvinek. MUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno

Abnormality bílých krvinek. MUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno Abnormality bílých krvinek MUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno Abnormality bílých krvinek Kvantitativní poruchy leukocytů - reaktivní změny - choroby monocyto-makrofágového makrofágového

Více

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU

Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy. Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU Buňky, tkáně, orgány, orgánové soustavy Petr Vaňhara Ústav histologie a embryologie LF MU Dnešní přednáška: Koncept uspořádání tkání Embryonální vznik tkání Typy tkání a jejich klasifikace Orgánové soustavy

Více

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda

CZ.1.07/1.5.00/ Člověk a příroda GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda

Více

Digitální učební materiál

Digitální učební materiál Digitální učební materiál Projekt: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Příjemce: Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova

Více

Ukončené případy pracovní neschopnosti podle délky trvání v ČR v roce 2003

Ukončené případy pracovní neschopnosti podle délky trvání v ČR v roce 2003 Aktuální informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky Praha 27.12.2004 85 Ukončené případy pracovní neschopnosti podle délky trvání v ČR v roce 2003 Ve statistice pracovní neschopnosti

Více

Ischemická cévní mozková příhoda a poruchy endotelu

Ischemická cévní mozková příhoda a poruchy endotelu Ischemická cévní mozková příhoda a poruchy endotelu Krčová V., Vlachová I.*, Slavík L., Hluší A., Novák P., Bártková A.*, Hemato-onkologická onkologická klinika FN Olomouc * Neurologická klinika FN Olomouc

Více

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA

SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA STŘEDNÍ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ A VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA ZDRAVOTNICKÁ ŽĎÁR NAD SÁZAVOU SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA MGR. IVA COUFALOVÁ SPECIFICKÁ A NESPECIFICKÁ IMUNITA i když imunitní systém funguje jako

Více

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Datum:

Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Datum: ZŠ Litoměřice, Ladova Ladova 5 Litoměřice 412 01 www.zsladovaltm.cz vedeni@zsladovaltm.cz Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.0948 Pořadové číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.0948 Šablona: Šablona:

Více

TVORBA TEPLA. -vedlejší produkt metabolismu. hormony štítné žlázy, růstový hormon, progesteron - tvorbu tepla. vnitřní orgány svaly ostatní 22% 26%

TVORBA TEPLA. -vedlejší produkt metabolismu. hormony štítné žlázy, růstový hormon, progesteron - tvorbu tepla. vnitřní orgány svaly ostatní 22% 26% Termoregulace Člověk je tvor homoiotermní Stálá teplota vnitřního prostředí Větší výkyvy teploty ovlivňují enzymatické pochody Teplota těla je závislá na tvorbě a výdeji tepla Teplota těla je závislá na

Více

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE

PŘEHLED OBECNÉ HISTOLOGIE PŘEDMLUVA 8 1. ZÁKLADY HISTOLOGICKÉ TECHNIKY 9 1.1 Světelný mikroskop a příprava vzorků pro vyšetření (D. Horký) 9 1.1.1 Světelný mikroskop 9 1.1.2 Zásady správného mikroskopování 10 1.1.3 Nejčastější

Více

LÁTKOVÉ ŘÍZENÍ ORGANISMU

LÁTKOVÉ ŘÍZENÍ ORGANISMU LÁTKOVÉ ŘÍZENÍ ORGANISMU PhDr. Jitka Jirsáková, Ph.D. LÁTKOVÉ ŘÍZENÍ ORGANISMU je uskutečňováno prostřednictvím: hormonů neurohormonů tkáňových hormonů endokrinní žlázy vylučují látky do krevního oběhu

Více

Metabolismus kyslíku v organismu

Metabolismus kyslíku v organismu Metabolismus kyslíku v organismu Účinná respirace/oxygenace tkání záleží na dostatečném po 2 ve vdechovaném vzduchu ventilaci / perfuzi výměně plynů v plicích vazbě kyslíku na hemoglobin srdečním výdeji

Více

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07

Krev a míza. Napsal uživatel Zemanová Veronika Pondělí, 01 Březen 2010 12:07 Krev je součástí vnitřního prostředí organizmu, je hlavní mimobuněčnou tekutinou. Zajišťuje životní pochody v buňkách, účastní se pochodů, jež vytvářejí a udržují stálé vnitřní prostředí v organizmu, přímo

Více

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie

Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie Progrese HIV infekce z pohledu laboratorní imunologie 1 Lochmanová A., 2 Olbrechtová L., 2 Kolčáková J., 2 Zjevíková A. 1 OIA ZÚ Ostrava 2 klinika infekčních nemocí, FN Ostrava HIV infekce onemocnění s

Více

SOUHRNNÝ PŘEHLED SUBJEKTIVNÍCH HODNOCENÍ

SOUHRNNÝ PŘEHLED SUBJEKTIVNÍCH HODNOCENÍ Studie Mladý ječmen STUDIE NA MLADÝ JEČMEN / r. 2002 Studii vypracoval MUDr. Miloslav Lacina ve spolupráci se společností Green Ways s.r.o.. Probíhala v roce 2002 v období podzim-zima - v období velké

Více

Deficit antagonisty IL-1 receptoru (DIRA)

Deficit antagonisty IL-1 receptoru (DIRA) www.printo.it/pediatric-rheumatology/cz/intro Deficit antagonisty IL-1 receptoru (DIRA) Verze č 2016 1. CO JE DIRA? 1.1 O co se jedná? Deficit antagonisty IL-1Receptoru (DIRA) je vzácné vrozené onemocnění.

Více

ŽILNÍ SYSTÉM a jeho detoxikace

ŽILNÍ SYSTÉM a jeho detoxikace ŽILNÍ SYSTÉM a jeho detoxikace MUDr. Josef Jonáš 1 www.accessexcellence.org 2 Stavba žilní stěny relativně tenká a chudá svalovina, chlopně zabraňující zpětnému toku krve, vazivová vrstva (elastická i

Více

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc

RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc RNDr. Ivana Fellnerová, Ph.D. Katedra zoologie, PřF UP Olomouc Výukové materiály: http://www.zoologie.upol.cz/osoby/fellnerova.htm Prezentace navazuje na základní znalosti Biochemie a cytologie. Bezprostředně

Více

Časná a pozdní toxicita léčby lymfomů. David Belada FN a LF UK v Hradci Králové

Časná a pozdní toxicita léčby lymfomů. David Belada FN a LF UK v Hradci Králové Časná a pozdní toxicita léčby lymfomů David Belada FN a LF UK v Hradci Králové Co je to toxicita léčby? Toxicita léčby lymfomů Jaký je rozdíl mezi časnou a pozdní toxicitou? Dá se toxicita předvídat? Existuje

Více

Oftalmologie atestační otázky

Oftalmologie atestační otázky Platnost: od 1.1.2015 Oftalmologie atestační otázky Okruh všeobecná oftalmologie 1. Akomodace, presbyopie a její korekce 2. Refrakce oka, způsoby korekce, komplikace (mimo kontaktní čočky) 3. Kontaktní

Více

Interpretace serologických výsledků. MUDr. Pavel Adamec Sang Lab klinická laboratoř, s.r.o.

Interpretace serologických výsledků. MUDr. Pavel Adamec Sang Lab klinická laboratoř, s.r.o. Interpretace serologických výsledků MUDr. Pavel Adamec Sang Lab klinická laboratoř, s.r.o. Serologická diagnostika EBV Chlamydia pneumoniae Mycoplasma pneumoniae EBV - charakteristika DNA virus ze skupiny

Více

CO POTŘEBUJETE VĚDĚT O NÁDORECH

CO POTŘEBUJETE VĚDĚT O NÁDORECH CO POTŘEBUJETE VĚDĚT O NÁDORECH varlat OBSAH Co jsou varlata................................... 2 Co jsou nádory................................... 3 Jaké jsou rizikové faktory vzniku nádoru varlete......

Více

KOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537

KOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537 KOTVA CZ.1.07/1.4.00/21.3537 Identifikátor materiálu EU: PRIR - 60 Anotace Autor Jazyk Vzdělávací oblast Vzdělávací obor PRIR = Oblast/Předmět Očekávaný výstup Speciální vzdělávací potřeby Prezentace žáka

Více

Oběhový systém. Oběhový systém. Tunica intima. Obecná stavba cév. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie.

Oběhový systém. Oběhový systém. Tunica intima. Obecná stavba cév. Tunica media. Endotelové buňky. Srdce (cor) Krevní cévy. histologie. Oběhový systém Oběhový systém histologie Srdce (cor) Krevní cévy tepny (arteriae) kapiláry (cappilariae) žíly (venae) Lymfatické cévy čtvrtek, 27. října 2005 15:11 Obecná stavba cév tunica intima tunica

Více

Naděžda Neherová VY_32_INOVACE_160. Masérská a lázeňská péče AUTOR:

Naděžda Neherová VY_32_INOVACE_160. Masérská a lázeňská péče AUTOR: Masérská a lázeňská péče VY_32_INOVACE_160 AUTOR: Naděžda Neherová ANOTACE: Prezentace slouží k seznámení s historií lázeňství a wellness Klíčová slova: Speciální terapie Inhalace aerosolová Využívá se

Více

SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ. obr. č. 1

SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ. obr. č. 1 SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ obr. č. 1 SMYSLOVÁ ÚSTROJÍ 5 smyslů: zrak sluch čich chuť hmat 1. ZRAK orgán = oko oční koule uložena v očnici vnímání viditelného záření, světla o vlnové délce 390-790 nm 1. ZRAK ochranné

Více

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS

Imunitní systém člověka. Historie oboru Terminologie Členění IS Imunitní systém člověka Historie oboru Terminologie Členění IS Principy fungování imunitního systému Orchestrace, tj. kooperace buněk imunitního systému (IS) Tolerance Redundance, tj. nadbytečnost, nahraditelnost

Více

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 I n v e s t i c e d o r o z v o j e v z d ě l á v á n í Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/07.0354 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním

Více

ZOBRAZOVACÍ VYŠETŘOVACÍ METODY MAGNETICKÁ REZONANCE RADIONUKLIDOVÁ

ZOBRAZOVACÍ VYŠETŘOVACÍ METODY MAGNETICKÁ REZONANCE RADIONUKLIDOVÁ ZOBRAZOVACÍ VYŠETŘOVACÍ METODY MAGNETICKÁ REZONANCE RADIONUKLIDOVÁ Markéta Vojtová MAGNETICKÁ REZONANCE MR 1 Nejmodernější a nejsložitější vyšetřovací metoda Umožňuje zobrazit patologické změny Probíhá

Více

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY

TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY Mgr. Šárka Vopěnková Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou VY_32_INOVACE_01_3_11_BI1 TĚLNÍ TEKUTINY KREVNÍ ELEMENTY KREVNÍ BUŇKY ČERVENÉ KRVINKY (ERYTROCYTY) Bikonkávní, bezjaderné buňky Zvýšený počet:

Více

Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková

Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Mízní systém lymfa, tkáňový mok vznik, složení, cirkulace. Stavba a funkce mízních uzlin. Slezina. Somatologie Mgr. Naděžda Procházková Míza Lymfa Krevní kapiláry jsou prostupné pro určité množství bílkovin

Více

Chronická obstrukční plicní nemoc MUDR.ŠÁRKA BARTIZALOVÁ BARTIZALOVAS@FNPLZEN.CZ

Chronická obstrukční plicní nemoc MUDR.ŠÁRKA BARTIZALOVÁ BARTIZALOVAS@FNPLZEN.CZ Chronická obstrukční plicní nemoc MUDR.ŠÁRKA BARTIZALOVÁ BARTIZALOVAS@FNPLZEN.CZ Nařízení vlády č. 114/2011 Platné od 1.7.2011 Kapitola III, položka 13 Chronická obstrukční plicní nemoc s FEV1/FVC méně

Více

Cévní mozková příhoda. Petr Včelák

Cévní mozková příhoda. Petr Včelák Cévní mozková příhoda Petr Včelák 12. 2. 2015 Obsah 1 Cévní mozková příhoda... 1 1.1 Příčiny mrtvice... 1 1.2 Projevy CMP... 1 1.3 Případy mrtvice... 1 1.3.1 Česko... 1 1.4 Diagnóza a léčba... 2 1.5 Test

Více

Obr. 1 Vzorec adrenalinu

Obr. 1 Vzorec adrenalinu Feochromocytom, nádor nadledvin Autor: Antonín Zdráhal Výskyt Obecně nádorové onemocnění vzniká následkem nekontrolovatelného množení buněk, k němuž dochází mnoha různými mechanismy, někdy tyto příčiny

Více

Funkce pohlavního systému muže - tvorba spermií = spermatogeneze - realizace pohlavního spojení = koitus - produkce pohlavních hormonů

Funkce pohlavního systému muže - tvorba spermií = spermatogeneze - realizace pohlavního spojení = koitus - produkce pohlavních hormonů Funkce pohlavního systému muže - tvorba spermií = spermatogeneze - realizace pohlavního spojení = koitus - produkce pohlavních hormonů Stavba Varlata testes = mužské pohlavní žlázy - párové vejčité orgány,

Více

Patologie perikardu, myokardu a endokardu. I. histologické praktikum 3. ročník všeobecného směru

Patologie perikardu, myokardu a endokardu. I. histologické praktikum 3. ročník všeobecného směru Patologie perikardu, myokardu a endokardu I. histologické praktikum 3. ročník všeobecného směru Čerstvý infarkt srdeční Čerstvý infarkt srdeční 4 2 Kopie 2 3 koagulační nekróza subendokardiálně 2 hyperemický

Více

CUKROVKA /diabetes mellitus/

CUKROVKA /diabetes mellitus/ CUKROVKA /diabetes mellitus/ CUKROVKA /diabetes mellitus/ Řadíme ji mezi neinfekční chronická onemocnění Na jejím vzniku se podílí nezdravý způsob života Významnou úlohu sehrává dědičnost Významným rizikovým

Více

Vyšetření je možno provádět jen na písemný požadavek ošetřujícího lékaře.

Vyšetření je možno provádět jen na písemný požadavek ošetřujícího lékaře. Scintigrafie Vyšetření, při kterém je podáno malé množství radioaktivní látky většinou do žíly, někdy ústy. Tato látka vysílá z vyšetřovaného orgánu záření, které je pomocí scintilační kamery zachyceno

Více

Trombocytopenie v těhotenství

Trombocytopenie v těhotenství Trombocytopenie v těhotenství doc. MUDr. Antonín Pařízek, CSc. Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN v Praze Definice normální počet trombocytů u netěhotných žen 150-400 x 10 9 /l v těhotenství

Více

CZ.1.07/1.5.00/34.0437. Člověk a příroda

CZ.1.07/1.5.00/34.0437. Člověk a příroda GYMNÁZIUM TÝN NAD VLTAVOU, HAVLÍČKOVA 13 Číslo projektu Číslo a název šablony klíčové aktivity Tematická oblast CZ.1.07/1.5.00/34.0437 III/2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím IVT Člověk a příroda

Více

Bezpečnostně právní akademie Brno. Vzdělávací oblast: První pomoc 1 Název školy: Bezpečnostně právní akademie Brno. s.r.o.

Bezpečnostně právní akademie Brno. Vzdělávací oblast: První pomoc 1 Název školy: Bezpečnostně právní akademie Brno. s.r.o. Bezpečnostně právní akademie Brno Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0036 Název projektu: Inovace a individualizace výuky Autor: Mgr. Eva Hrobařová Název materiálu: Šok. Protišoková opatření Označení materiálu:

Více

MUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno

MUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno MUDr.Kissová Jarmila Oddělení klinické hematologie FN Brno Kvantitativní poruchy leukocytů - změny počtu jednotlivých typů bílých krvinek -choroby monocyto-makrofágového systému- granulomatózy - střádací

Více

Mezenchymální nádory. Angiomyolipom Medulární fibrom Reninom (nádor z juxtaglomerulárních buněk)

Mezenchymální nádory. Angiomyolipom Medulární fibrom Reninom (nádor z juxtaglomerulárních buněk) Nádory ledvin Mezenchymální nádory Angiomyolipom Medulární fibrom Reninom (nádor z juxtaglomerulárních buněk) Angiomyolipom Nejčastější mezenchymální nádor ledviny Vznik z perivaskulárních vřetenitých

Více

CZ.1.07/1.5.00/

CZ.1.07/1.5.00/ Projekt: Příjemce: Digitální učební materiály ve škole, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0527 Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická, Husova 3, 371 60 České Budějovice

Více

Oběhová soustava. Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem

Oběhová soustava. Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem Oběhová soustava Oběhová soustava je tvořena složitou sítí cév a srdcem Zabezpečuje: Přepravu (transport): - přepravcem je krev (soustava oběhová) - zabezpečuje přísun základních kamenů živin do buněk,

Více

Familiární středomořská (Mediterranean) horečka (Fever)

Familiární středomořská (Mediterranean) horečka (Fever) www.printo.it/pediatric-rheumatology/cz/intro Familiární středomořská (Mediterranean) horečka (Fever) Verze č 2016 2. DIAGNÓZA A LÉČBA 2.1 Jak se nemoc diagnostikuje? Obecně se uplatňuje následující postup:

Více

Diagnostika leukocytózy

Diagnostika leukocytózy Strana 1 ze 5 Info 3/2018 Diagnostika leukocytózy Leukocytóza je definována zvýšením počtu bílých krvinek (leukocytů) v periferní krvi. Leukocytóza je relativně nespecifický pojem, a proto by měl být vždy

Více

Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako:

Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako: Nervová soustava je základním regulačním systémem organizmu psa. V organizmu plní základní funkce jako: Přijímá podněty smyslovými orgány tzv. receptory (receptory), Kontroluje a poskytuje komplexní komunikační

Více

Variace Pohlavní soustava muže

Variace Pohlavní soustava muže Variace 1 Pohlavní soustava muže 21.7.2014 16:01:39 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA POHLAVNÍ SOUSTAVA POHLAVNÍ SOUSTAVA MUŽE Rozmnožování Je jedním ze základních znaků živé hmoty. Schopnost reprodukce

Více

Změna klimatu a lidské zdraví. Brno, 4. května 2010

Změna klimatu a lidské zdraví. Brno, 4. května 2010 Změna klimatu a lidské zdraví Brno, 4. května 2010 odborný konzultant v oblasti zdravotních a ekologických rizik e-mail: miroslav.suta (at) centrum.cz Světový den zdraví 2008 Globální hrozba pro zdraví

Více

"Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů

Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT . Ontogeneze živočichů "Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT ". Ontogeneze živočichů postembryonální vývoj 1/73 Ontogeneze živočichů = individuální vývoj živočichů, pokud vznikají

Více

Doprava, znečištěné ovzduší a lidské zdraví

Doprava, znečištěné ovzduší a lidské zdraví Doprava, znečištěné ovzduší a lidské zdraví Bratislava, 2. února 2011 odborný konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik e-mail: miroslav.suta (zavináč) centrum.cz http://suta.blog.respekt.ihned.cz

Více

Variace Soustava tělního pokryvu

Variace Soustava tělního pokryvu Variace 1 Soustava tělního pokryvu 21.7.2014 16:11:18 Powered by EduBase BIOLOGIE ČLOVĚKA SOUSTAVA TĚLNÍHO POKRYVU KŮŽE A JEJÍ DERIVÁTY Kožní ústrojí Pokryv těla: Chrání každý organismus před mechanickým

Více

Potransfuzní reakce. Rozdělení potransfuzních reakcí a komplikací

Potransfuzní reakce. Rozdělení potransfuzních reakcí a komplikací Potransfuzní reakce Potransfuzní reakcí rozumíme nežádoucí účinek podaného transfuzního přípravku. Od roku 2005 (dle platné legislativy) rozlišujeme: závažná nežádoucí příhoda ( vzniká v souvislosti s

Více

EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň

EPITELOVÁ TKÁŇ. šita. guru. sthira. ušna. mridu višada. drva. laghu. čala. Epitelová tkáň potní žlázy. Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň EPITELOVÁ TKÁŇ Epitelová tkáň potní žlázy Vše co cítíme na rukou, je epitelová tkáň Epitel tvoří vrstvy buněk, které kryjí vnější a vnitřní povrchy Epitel, kterým cítíme, je běžně nazýván kůže Sekrece

Více

TEST: Základy biologických oborů - ZBOBc Varianta:

TEST: Základy biologických oborů - ZBOBc Varianta: TEST: Základy biologických oborů - ZBOBc060912 Varianta: 0 1. Nositelkou genetických informací je 1) DNA 2) histon 3) mrna 4) RNA transkriptáza 2. Které tvrzení je nepravdivé 1) bránice je hlavní inspirační

Více

Patologie výpotků. samotest. Jaroslava Dušková 1-3, Ondřej Sobek 3. Ústav patologie 1.LF UK a VFN, Univerzita Karlova, Praha 2. CGOP s.r.o.

Patologie výpotků. samotest. Jaroslava Dušková 1-3, Ondřej Sobek 3. Ústav patologie 1.LF UK a VFN, Univerzita Karlova, Praha 2. CGOP s.r.o. Patologie výpotků samotest Jaroslava Dušková 1-3, Ondřej Sobek 3 1 Ústav patologie 1.LF UK a VFN, Univerzita Karlova, Praha 2 CGOP s.r.o., Praha 3 Topelex s.r.o., Praha Patologie výpotků samotest V následujících

Více

Onemocnění krve. Krvetvorba, základní charakteristiky krve

Onemocnění krve. Krvetvorba, základní charakteristiky krve Onemocnění krve Krvetvorba, základní charakteristiky krve Krev Vysoce specializovaná tělesná tekutina Je důležitým spojovacím a transportním systémem Zajišťuje nepřetržitou výměnu látek mezi buňkami Napomáhá

Více