OBSAH. TÉMA: Pohyb ve výškách PŘÍLOHA: Cepín a mačky v praxi

Transkript

1 BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A NA HORÁCH MAGAZÍN SPOLEČNOSTI TÉMA: Pohyb ve výškách PŘÍLOHA: Cepín a mačky v praxi OBSAH 04 Ready to go - ferrata, horolezectví 06 Přehled cepínů 08 Cepín v praxi 09 Kdo správně brzdí, neprohrává 10 Nepálský příběh 12 Výšková aklimatizace 19 Aspekty pohybu ve výškách 24 Nemoc z výšky 28 Skvělá lajna 30 Rizika slackline 34 Štandy v horách 39 Outdoorové sporty v těhotenství 42 Digitální mapy mýtů 46 Zbytkové riziko 48 Sedmý smysl

2

3 EDITORIAL Nový styl časopisu Vývoj nelze zastavit, a tak jsme se rozhodli změnit naše metodicko-informační noviny na časopis klasického formátu s novým designem. Forma se sice mění, ale kvalitní obsah, nabitý užitečnými informacemi, zůstává! Časopisů, které jsou plné příběhů z cest, je u nás víc než dost. HUDYsport jako největší specialista v oboru vybavení pro odpočinek a sporty v přírodě cítí odpovědnost za vás, své zákazníky. Také proto vydáváme již od počátku roku 2005 noviny, které jsme pojmenovali info@hudy. Dosud jsme připravili pro naše čtenáře jedenáct vydání, které doplnily monotematické brožury Základy bezpečného lezení a Základy skialpinismu, které se pro velký zájem dokonce dočkaly 2. vydání. V součtu šlo o 360 stran v klasických číslech a 232 stran v přílohách. Spolupráce s Berg und Steigen Od začátku se snažíme přinášet ucelené a přehledné informace o jednotlivých sportovních i rekreačních aktivitách, především v horském prostředí. Obsahem se info@hudy od ostatních outdoorových periodik výrazně liší. To, co se dočtete na našich stránkách, vám pomůže poznat správné postupy a podle nich bezpečně provozovat vaši oblíbenou činnost. Jako červená nit se obsahem časopisu vine téma zvané v zahraničí risk management, česky by se dalo říct řízení rizik. Řadu odborných článků přebíráme z renomovaného rakouského čtvrtletníku Berg und Steigen. Na jeho stranách publikují erudovaní odborníci z Rakouska, Švýcarska, Německa a Itálie, kteří se zabývají metodikou pohybu v horách. Jména jako Michael Larcher, Werner Munter nebo Pit Schubert jsou prostě zárukou kvality. Seriál o první pomoci Za zmínku stojí také spolupráce se záchranářem Martinem Honzíkem, se kterým koncepčně připravujeme seriál o první pomoci v terénu. Obsah a názornost těchto příspěvků přesahují rámec sportování v horách, umět poskytnout první pomoc by měl přece každý z nás v jakékoli situaci. Skládačky k vystřižení Když jedete do hor, nemáte v batohu místo pro náš celý časopis. Proto přinášíme pravidelně informační skládačky, které mají velikost cestovního pasu. Ve formě heslovitého textu a názorných obrázků přinášejí metodické postupy, např. vyproštění z ledovcové trhliny, práce s GPS nebo vyhledávání zasypaných v lavině. V čísle 12 si můžete vystřihnout skládačku o manipulaci s cepínem a mačkami. Nadčasové články Obsah většiny článků platí nejen v době, kdy vyšly. Obvykle jde o popis metod, které jsou dlouhodobě prověřovány a také zlepšovány. Proto téměř neztrácí na hodnotě. Pokud si nestihnete vyzvednout tištěné info@hudy, stačí zapátrat v přehledně členěném archívu na, kde jsou ke stažení všechny články ve formátu pdf. Zdarma na všech prodejnách Časopis info@hudy můžete získat zdarma ve všech 42 kamenných prodejnách sítě HUDYsport. Obvykle připravujeme zimní a letní vydání a zprávu o tom, že nové číslo opustilo tiskárnu, najdete na našem webu. Věříme, že čas strávený nad stránkami info@hudy nebude rozhodně časem ztraceným. Silné zážitky z aktivně prožitého času vám jménem redakce přeje Michal Bulička šéfredaktor info@hudy Praktické využití Informace se snažíme předkládat stručně a jasně, s důrazem na jejich praktické využití. Samozřejmě nabízíme také nepraktické a zajímavé čtení. Vzpomeňme třeba články Doba ledová o významných počinech v historii horolezectví. Podrobně a komplexně! V poslední době jsme začali klást důraz na ucelené zpracování jednotlivých témat, často v několika souvisejících článcích. Podrobně jsme popsali např. problematiku bouřek na horách, využití GPS v outdoorových aktivitách nebo zimního bivakování. V tomto čísle přichází na řadu pohyb ve velehorském prostředí, a tedy vše, co souvisí s nebezpečím nemoci z výšky. Šéfredaktor: Michal Bulička (michal@hudy.cz) Redakční rada: Dušan Stuchlík, Ondřej Johanovský, Richard Litochleb, Martin Šťastný, Michal Burda, Martin Trdla Na čísle dále spolupracovali: Pit Schubert, Heinz Zak, Emanuel Wassermann, Michael Wicky, Bernhard Friedrich, Reinhard Kleindl, Peter Geyer, Oskar Goliáš, Karel Kříž, Pavel Matoušek, Jan Vít, Jakub Hanuš, Jakub Dostál, Jarda Dunovský, Alena Čepelková Edita Vopatová, Petr Havelka, Zuzana Hofmannová, Ronan Bégoc, Angelika Zak, Luis Töchterle, Jost Gudelius Překlady: Zdeňka Myšková, Kryštof Částka, Michal Bulička Jazyková korektura: Jiří Havelka Odborný partner: Berg & Steigen, Grafický návrh: CZECH PROMOTION group, s.r.o. Foto na titulní straně: Michal Bulička Sazba a zlom: Petr Antoníček Tisk: Europrint, a.s. Internetová verze: Vydává: HUDYsport, Bynovec 138 registrováno MK ČR E Neprodejné. 3

4 JAK SE VYBAVIT HOROLEZECTVÍ PŘILBA Mít na hlavě přilbu při lezení v horách a via ferratách je samozřejmostí, o které se nediskutuje. Nejde totiž jen o to, že lezete tak dobře, že nespadnete. Ohrozit vás může zejména padající kamení, ať už samovolně nebo zaviněním lezců nad vámi. Přilba začíná být in i při sportovním lezení na cvičných skalách. Hlava je nejzranitelnější část těla, vyplatí se ji chránit. Nasazujte proto jen přilby, které splňují příslušné normy pro horolezectví. Jen několik málo modelů má certifikaci pro více aktivit. Současné přilby jsou lehké, pohodlné i dobře odvětrané! ČELOVKA Svítilny od Black Diamond (Sprinter, Spot, Cosmo, Gizmo) si přímo říkají o stálé místo v batohu. I s bateriemi neváží více než 100 g. Nikdy nevíte, co se může stát a nouzový bivak s čelovkou nebo bez ní to je velký rozdíl. NEPROMOKAVÁ BUNDA Svrchní ochrannou slupku obvykle nosíme v batohu, oblečeme ji až při zhoršení počasí (ochlazení, vítr, déšť). Většinu času na túře je vhodné strávit v softshellovém oblečení, které je pohodlnější (měkčí, prodyšnější). Bezchybnou funkci zajistí především kvalitní membrána (Gore- Tex), která nepromokne ani neprofoukne. Výhodné jsou větrací otvory a pohodlně nastavitelná kapuce, pod kterou se vejde i přilba. LANO Lano na ferratu se hodí, když jistíte děti. Zato pro lezení v horách se bez lana neobejdete. Poloviční lano nebo dvojče umožňuje díky dvěma pramenům slaňovat celé lanové délky od štandu na štand a také jde o jistotu pro případ přetnutí jednoho z lan. Rozhodně volte lano s úpravou proti vlhkosti (impregnace jádra i opletu). SMYČKY Sešité smyčky jsou v horách nepostradatelné. Výhodou teké dyneemy je příjemná manipulace a nízká hmotnost. Smyčka klasické šířky může nouzově nahradit sedák. MOBILNÍ JISTÍCÍ PROSTŘEDKY Při alpském lezení v horách obvykle nelze spoléhat na četné, napevno instalované jisticí body (nýty, borháky). Existují cesty, které mají stabilní jen štandy a u starších linií může být časem jištění poškozené. V tu chvíli pomohou mobilní jistící prostředky především friendy a vklíněnce. Dobrým řešením je materiál od Rock Empire, ale když si chcete pořídit formuli 1 mezi friendy, pak sáhněte po Camalotech od Black Diamond. OBLEČENÍ DO HOR Funkční oblečení do hor je velmi lehké, neomezuje pohyblivost, je odolné proti opotřebení, nabízí všestranné použití a hlavně chrání před nepřízní počasí. Vhodnou kombinací různých vrstev oblečení se můžete vyrovnat s každým počasím. SOFTSHELLOVÉ KALHOTY Jsou elastické, což výrazně zvyšuje komfort při pohybu. Odolávají větru, částečně sněhu a dešti a rychle schnou. Důležitá je výborná prodyšnost i ochranné panely v místech největšího opotřebení. PRINCIP VRSTEV 1. VRSTVA: funkční termoprádlo V létě postačí tenoučké triko s krátkým rukávem a slipy, na podzim a v zimě přibudou spodky, trika s dlouhým rukávem nebo roláček, vše s vyšší gramáží. Trendem posledních let je příjemné, kvalitní a zcela funkční vlněné prádlo. Pro potivé aktivity padne často volba na syntetické tkaniny. 2. VRSTVA: základní svrchní vrstva Chrání proti větru i slunci nebo hmyzu. V teplejším počasí často lehké a prodyšné košile a kalhoty, v horském prostředí je to většinou softshellové oblečení. 3. VRSTVA: ochrana proti chladu Důležitá hlavně v zimě, ale i při jarních nebo podzimních túrách. Díky izolační vrstvě je tato vrstva málo prodyšná a nehodí se pro intenzivní pohyb. Jako zálohu pro případ náhlého ochlazení je dobré mít vždy v batohu miniaturně sbalitelný péřový pulover nebo vestu. 4. VRSTVA: ochrana proti dešti Bunda a kalhoty z membránových materiálů vás spolehlivě ochrání před deštěm i ledovým větrem. Kvalitu bez kompromisů poznáte a oceníte v psím počasí v duchu rčení, že neexistuje špatné počasí, ale jen nedostatečné vybavení. 4

5 JAK SE VYBAVIT VIA FERRATA SOFTSHELLOVÁ BUNDA Oblečení do 90 % počasí neprofoukne, prodyšné, pružné, odolné proti oděru, hřejivé, nepromokavé (s omezením). Skvělé vlastnosti softshellu oceníme hlavně při túrách, kdy pofukuje citelný vítr (vyšší polohy) a není moc zima ani neprší. Softshelky na zimu bývají silnější (lepší izolace) a obvykle mají i kapuci. Letní modely jsou tenké a lehčí. Bezmebránový softshell je o něco prodyšnější ale zase propustí víc větru protože průniku se brání pouze hustotou natkané látky. U softshellu s membránou je tomu naopak. ÚVAZEK Na via ferratě dochází k pádům jen minimálně, stejně tak jako při alpském lezení. Proto je na místě použít odlehčený sedák Lightning, který si oblíbíte pro jednoduché nasazování (rozepínací nohavičky). Ostatně nastavitelná velikost obvodu nohaviček je pro lezení v horách důležitá. Kolekce Rock Empire je velmi široká, fajnšmekry uspokují lahůdky od Arc teryx nebo Black Diamond. NEPROMOKAVÉ KALHOTY Kvalitní kalhoty poznáte podle anatomicky tvarovaného střihu. Stejně jako u bundy je nutná kvalitní membrána (Gore-Tex). Kromě nízké váhy je důležitá i sbalitelnost do co nejmenšího objemu. KARABINY A JISTÍCÍ POMŮCKY Pro lezení v horách nestačí jenom expresky, neobejdete se bez karabin s pojistkou zámku rozhodně doporučujeme šroubovou pojistku. V Hudy si můžete vybrat z pěti druhů s různě velkou rozevíratelností. Ve výbavě do hor nesmí chybět karabina HMS hruškovitého tvaru. Pokud jistíte přes karabinu HMS, tak ke slanění i jištění se vám bude hodit některá z multifunkčních jistících pomůcek, třeba ATC Guide nebo PIU 2, oboje vhodné pro dobírání dvojice spolulezců. Kompletní informace o produktech hledejte v katalogu nebo na webu. BATOH Moderní lehoučké batohy se pohodlně nosí především díky propracovanému i odvětranému zádovému systému a ergonomicky tvarovaným ramenním a bederním popruhům, které lze snadno nastavit. Batoh na lezení i ferratu by měl mít objem litrů. Díky bočním kompresním popruhům lze u poloprázdného batohu zmenšit jeho velikost. Batohy Deuter splňují nejpřísnější měřítka a jejich výhodou je mimořádná odolnost proti opotřebení. Black Diamond přišel s revolučním systémem, který zajišťuje pohyb batohu podle pohybu těla. Více se dozvíte na str. 45 a 50. RUKAVICE Čím obtížnější via ferrata, tím více oceníte rukavice. Zejména při lezení po kolmých a převiských žebřících, při kterém držíte rukou citelnou část vlastní váhy. Rock Gloves se postarají o to, aby vás železný žebřík nebo skoba netlačila. Zajistí to akorát vypolstrovaná dlaň, pokrytá protiskluzovou vrstvou. Obnažené konečky prstů zase umožní cit při lezení. BOTY Bota je základem pohodlí. Většina moderních outdoorových bot je nepromokavá a přitom prodyšná díky membráně Gore-Tex. Výrazný posun v kvalitě a přilnavosti zaznamenaly rovněž podešve bot, speciálně u značky La Sportiva. V modelech Wizard, Flex, Sandstone nebo Trango se s jistotou budete pohybovat i v členitém skalním terénu a lezečky přijdou na řadu až při lezení ve stěně. FERRATOVÝ SET Oba ferratové sety přináší maximální pohodlnost při manipulaci. Jednak díky pružným popruhům, které jsou kratší a proto se nikde nezachytávají a jednak kvůli automatickým karabinám, které se odjistí při uchopení a zajistí jakmile opustí ruku. Automaticky jsou zajištěny proti samovolnému otevření zámku. Set Inhibitor Tech nabízí skvělý poměr cena výkon. 5

6 JAK SE VYBAVIT Cepín, symbol horolezectví text: Michal Bulička foto: Michal Bulička, Arcteryx Symbolem horolezectví je odedávna cepín. Ne nadarmo se každoročně nejúspěšnější počiny mezi horolezci hodnotí Zlatým cepínem. Podívejme se na cepín jako nezbytnou součást výbavy. Co je tedy dobré vědět a jak s cepínem zacházet. KVALITA CEPÍNU PODLE NORMY Tvar, velikost a materiál nejsou normované. Požadavky norem musí splňovat pouze pevnost topůrka. Ta se posuzuje dle norem EN a UIAA, přičemž se rozeznávají dvě pevnostní třídy: Základní vybavení, značené B (jako Basis, basic ), s nižšími pevnostními hodnotami, pro užití při zdolávání ledovců, při méně obtížném lezení v rámci lyžařské túry a jiných méně extrémních aktivitách. Tyto cepíny jsou většinou o něco lehčí, cepíny mohou mít hlavu ze slitin hliníku nebo titanu (s malou úderností). Při použití cepínu jako sněhové kotvy musí topůrko B vydržet zatížení 2,5 kn. Technické vybavení, značené T (jako Technik, technic ) s vysokými pevnostními hodnotami, je vhodné pro jakékoli užití v ledu, zvláště pak pro technické lezení v ledu. Při použití cepínu jako sněhové kotvy musí topůrko T vydržet zatížení 3,5 kn. Cepíny dnes v podstatě rozlišujeme do dvou skupin podle druhu použití na turistické, označované většinou B (basic), a lezecké, označované T (technical). Někdy se setkáváme i s naprosto univerzálními typy, kdy je možno vyměnit jak násadu, tak i zobák cepínu. Na některých typech je možno přidat do hlavice závaží, kvůli lepší údernosti švihu. Turistické cepíny Vyrábějí se většinou v délkách od 55 cm do 80 cm. Mají rovnou násadu, aby šla lépe zapíchnout do sněhu. Jak ze zařazení vyplývá, budou tyto cepíny používat turisté. K čemu tedy bude turista cepín využívat? Bude sloužit jako opora ve strmém sněhovém nebo ledovém terénu, kde jsou hůlky již nevhodné a hrozí uklouznutí. Cepínem můžeme totiž brzdit pád, hůlkami ne. Dále ho můžeme použít na vyhrabávání plošiny ve sněhu či ledu pro stan. Lze jím také vykopat sněhovou hrušku na slanění. Další možností je využití cepínu jako jistícího bodu na stanovišti. Přes cepín je možno i slanit. Jakou délku? Pro tyto účely je tedy vhodný tzv. turistický cepín. Obecně se za univerzální považuje délka 60 cm. Poutko používané u turistických cepínů je jednoduché, zřídkakdy stahovatelné. Hrot u těchto druhů cepínů je skoro vždy obloukový, protože svým tvarem kopíruje křivku přirozeného švihu rukou při zasekávání cepínu. Odlehčené turistické cepíny Do této skupiny cepínů patří i tzv. skialpinistické cepíny, které se používají na závodech. Vynikají svojí lehkostí (cca 300 g) a bývají vyrobeny ze slitin hliníku a titanu. Jsou samozřejmě použitelné i při normální turistice, ale materiály, ze kterých jsou vyrobeny, nevynikají takovou životností jako slitiny oceli, ze kterých jsou standardní turistické cepíny. Délka těchto odlehčených cepínů je většinou také o něco kratší, než bývá běžné. Lezecké cepíny Délka těchto cepínů se pohybuje od 40 do 60 cm. Většina dnešních moderních zbraní do ledu má již výměnný systém komponentů, tzn. že hroty jsou vyměnitelné a lopatku je možno prohodit za kladivo. Lezecké cepíny bez tohoto systému jsou sice o mnoho levnější, ale při poškození hrotu nezbývá než cepín vyhodit. Lezecké cepíny jsou určeny lezcům, ne turistům, z čehož plyne jejich využití: Jsou určeny pro výstupy ve svislém, převislém či hodně strmém ledu nebo sněhu, popřípadě tzv. mixovém terénu (skála + sníh nebo led). Univerzální používaná délka je okolo 50 cm. Poutka Poutka u lezeckých cepínů jsou stahovatelná (tzn. pevně obemknou zápěstí). Jsou napevno přidělaná k cepínu, ale mají regulovatelný posuv, většinou jsou polstrovaná a jejich pevnost je taková, že udrží plnou váhu lezce. Hroty U této skupiny cepínů se většinou používají tři druhy zobáků: a) obloukový nejstarší typ, dobře se s ním pracuje (viz turistické cepíny), ale hůře drží ve svislém ledu, tzn. že se hodí spíš na lezení v méně strmém terénu (např. ledovcové svahy okolo 60 stupnů, horské hřebeny, apod.) b) inverzní dnes již nejčastěji používaný typ. Je výborný hlavně pro svou univerzálnost. Dobře drží ve všech typech ledu (porézním, lámavém i tvrdém) a je vhodný do svislého i převislého ledu. c) trubkový nebo půltrubkový je vhodný do tvrdého lámavého ledu (při teplotách okolo -20 až -30 C), avšak při teplotách ledu kolem nuly už tak dobře nedrží. Navíc se s ním nejméně přirozeně pracuje. Rukojeť Další odlišná věc u této skupiny cepínů je rukojeť. Někdy je prohnutá pouze část držadla (tvar banánu), jindy celá násada. U typů, které jsou určeny do méně náročného terénu, nebývá násada prohnutá. Prohnutí má však své nesporné výhody při lezení ve svislém ledu, kde hrozí vážné otlučení prstů i při použití speciálních rukavic. Malá nevýhoda nastává, když cepín zapichujeme násadou do sněhu. Topůrko tvarovaného cepínu prakticky nejde zapíchnout do sněhu. Broušení cepínu Provádíme jej zásadně ručně, jemným pilníkem. Použití brusky je nevhodné. Důvodem je velký vývin tepla, kvůli němuž dochází k nepříznivé změně vlastností materiálu (změknutí). Při pilování moc netlačíme a zahřátá místa občas chladíme ponořením do vody. Pilujeme s rozvahou, snažíme se zachovat tvar hrotů a upilujeme jen tolik materiálu, kolik je nezbytně nutné. 6 NENÍ CEPÍN JAKO CEPÍN

7 JAK SE VYBAVIT VYSOKOHORSKÁ TURISTIKA (LEDOVEC) Cepín s rovnou nebo jen mírně prohnutou rukojetí. Obloukový hrot dá se o něj opřít, nejlépe poslouží jako kotva ve firnu a při brzdění na firnu se s ním dobře manipuluje. Většinou splňuje normu B, ale lepší modely mají i T, to se projeví díky kvalitnějšímu materiálu zejména při častějším používání. Délka cepínu většinou v rozmezí 55 až 65 cm. HUDY tip RAVEN CHACKAN NEVE NÁROČNĚJŠÍ TERÉN, LEZENÍ STRMÝCH SVAHŮ DO 60 Hrot by měl mít už ostřejší úhel (k topůrku), často bývá hrot vyměnitelný. Topůrko je rovné nebo mírně prohnuté. HUDY tip VENOM ADZE LEZENÍ SVISLÝCH LEDŮ Zobáky s ostrým úhlem, kladívko a lopatka vše vyměnitelné. Prohnuté topůrko výhodné je, pokud je možné přidělat opěrku pro prsty na konci topůrka. Odnímatelné poutko (na sponu nebo karabinku). HUDY tip VIPER HAMMER/ADZE LEZENÍ EXTRÉMNÍCH LEDŮ A MIXŮ Esovitě prohnuté topůrko, madla na konci většinou jen s malými tlouky. Bez poutka nebo odnímatelné poutko. HUDY tip REACTOR AIR TECH EVOLUTION X-ALP X-DRY DRYTOOLING Kosmické tvary, často se používají topůrka plochá (kompozit) nebo různě profilovaná, zobáky jsou uzpůsobené spíš k zavěšování než k sekání. HUDY tip REACTOR NENÍ CEPÍN JAKO CEPÍN 7

8 METODIKA Turistický cepín v praxi text: Michal Bulička ilustrace: A. Zak, R. Begoc, Petzl Opora při chůzi výstup i sestup Při traverzování svahu držíme cepín v ruce, která je výše, tedy blíže svahu. Pokud jdeme přímo vzhůru po spádnici a jsme navázáni do lanového družstva, držíme raději cepín v té ruce, na jejíž straně vede lano. Cepín držíme lopatkou směrem dopředu. V případě pohybu po měkkém sněhu lze použít i držení hrotem dopředu. (Viz příspěvek Kdo správně brzdí, neprohrává na str. 9.) Jak pracovat s cepínem při pohybu ve svahu názorně ukazují obrázky??? Zastavení pádu Pro úspěšné zastavení pádu dodržujte následující rady: Snažte se začít brzdit co nejrychleji. Nebrzděte botami s mačkami, nohy ohněte v kolenou, tak aby nohy s mačkami nebyly v kontaktu s povrchem. Co nejrychleji zaujměte polohu na břiše. Cepín přitom držte tak, abyste celou váhou těla nalehli na topůrko a tím zaryli do povrchu hrot cepínu. Příčinou pádu může být nalepení sněhu na mačku, proto používejte jen mačky s protisněhovou destičkou obr Petzl. 1 2 T-kotva ve firnu T-kotva z cepínu je asi nejlepší způsob jištění na fixním bodu ve firnu. Nejprve vyhrabeme kolmo ke směru zatížení asi 10 cm širokou rýhu. Hloubka (mezi 30 a 90 cm) se řídí kvalitou sněhu. Platí zásada: čím měkčí, tím hlubší. Potom uděláme uprostřed tenký zářez. Přitom dáváme pozor na to, aby se neporušil sníh tvořící oporu kotvy. Na plošné těžiště topůrka připevníme liščím uzlem plochou smyčku (120 cm). Cepín položíme do rýhy tak, aby jeho zubatý hrot směřoval dolů. Ze zadní strany ho zašlapeme do sněhu tak, abychom neporušili oporu cepínu. Zaražený cepín Zaražený cepín je běžný a oblíbený způsob jištění na sněhu a firnu. Protože udrží nižší zátěž, smí se používat jen pro jištění druholezce. Jistící by na něm měl vždycky stát, aby se při zatížení nevytáhl. Při jakémkoli způsobu ukotvení by tělo jistícího mělo pohltit co možná největší díl pádové síly dříve, než dojde k zatížení jistícího bodu štandu. Jen tak se dá v těchto obecně nepříznivých podmínkách udělat určitá bezpečnostní rezerva. Zapojení těla se vyplatí dvojnásobně, protože každý fixní bod ve sněhu a firnu drží lépe, pokud na ukotvení sedíme, nebo mu děláme podporu. Abalakovova smyčka na cepín Používá se pro jištění na firnu, umožňuje příznivější páku než zaražený cepín, protože při zatížení je cepín vtlačován stále hlouběji do firnu. Po zacvaknutí jištění spolulezce bychom se měli jednou nohou postavit na cepín, aby byl stabilnější. 3 8 JAK ZACHÁZET S CEPÍNEM

9 METODIKA Kdo správně brzdí, neprohrává Pokud nejsme navázáni, je technika brzdění cepínem, vedle techniky brzdění tělem, jedinou možností, jak zbrzdit pád na firnu nebo ledu. Názory na to, jak držet cepín, abychom docílili maximální účinnosti brzdění, se různí. Touto problematikou se v létě 2008 zabývali Jost Gudelius a Pit Schubert. Výsledky jejich testů se staly podnětem k tomu, abychom se tomuto tématu znovu věnovali. Výchozí situace Při brzdění na firnu je většina odborníků zajedno: brzdit hrotem. Tak se dostaneme hlouběji k pevnějším vrstvám firnu a účinnost brzdění se zvýší. U brzdění na ledu panují rozdílné názory. Řada odborníků tvrdí brzdit lopatkou, protože hrot je na ledu málo stabilní. Přibližně stejně je zastánců názoru brzdit hrotem jako na firnu, protože brzdný účinek je větší. Tento rozpor byl podnětem k provedení testů. Před testy byli autoři rozdílného mínění. Provedení testu Testy brzdění prováděli za přítomnosti autorů zkušení lezci vyškolení v technice brzdění. Po pádu na svahu se užívalo obou technik brzdění (hrotem nebo lopatkou), přičemž byla jedna ruka na hlavici cepínu, druhá na topůrku, jak je běžné. Kritériem účinnosti brzdění byla délka pádu, čili délka brzdné dráhy. Bylo nutné počítat s tím, že vlastnosti ledu a firnu i poloha cepínu, zejména hrotu a lopatky, nemohou být během pádu vždy stejné. Bylo tedy nutno pád od pádu vycházet z rozdílných mezních podmínek. Ale velký počet pokusů (asi 50) opravňuje k formulování závěrů. text: Pit Schubert, Jost Gudelius foto: Karel Kříž Výsledky testů Na firnu byly při brzdění hrotem brzdné dráhy nápadně kratší než při brzdění lopatkou. Je možno konstatovat, že na firnu je účinnost brzdění hrotem větší než brzdění lopatkou, což se dalo předpokládat, protože hrot jak známo může proniknout hlouběji do firnu. Na ledu byly brzdné dráhy při brzdění hrotem občas stejně dlouhé jako při brzdění lopatkou, ale ve většině případů byly zřetelně kratší. Dá se konstatovat, že i na ledu je účinnost brzdění hrotem lepší než brzdění lopatkou. Interpretace výsledků Během testu se přirozeně vynořila otázka, proč je účinnost brzdění lopatkou na ledu menší než brzdění hrotem. Na základě do jisté míry statických tahových zkoušek lopatky na ledu se zjistilo: Topůrko cepínu se kvůli držení oběma rukama (jedna ruka na hlavici, druhá na topůrku) 4 Brzdění hrotem je účinnější než brzdění lopatkou dostane většinou do diagonální polohy vzhledem ke směru pádu (a k ose těla) a tím se do diagonální polohy dostane nutně i lopatka. Diagonální poloha lopatky způsobuje ve většině případů to, že lopatka klouže po ledu jako lyžina a tím se účinnost brzdění zmenšuje. Pokud bychom drželi topůrko paralelně ke směru pádu (v ose těla), dalo by se klouzání lopatky podstatně zmenšit, to je ale nepřirozené držení, které je v praxi jen těžko proveditelné. Navíc nelze použít trup pro zvýšení účinnosti brzdění tlakem na hlavici cepínu. Lopatka proniká vzhledem ke své šířce do ledu méně než hrot, což má nutně za následek menší účinnost brzdění. Závěr Testy prokázaly, že jak na firnu, tak na ledu je při brzdění cepínem používání hrotu účinnější než používání lopatky. Doporučuje se jak na firnu, tak na ledu brzdit hrotem, což má dvě přednosti: Nemusíme rozlišovat mezi držením cepínu na firnu a na ledu a držení zůstává stejné (hrot směrem dozadu). Nebezpečí poranění je při držení s lopatkou nahoře menší než při držení s hrotem nahoře. JAK BRZDIT PÁD CEPÍNEM 9

10 VELEHORY Výšková nemoc v Nepálu Podzimní trekařská sezóna v Nepálu je v plném proudu. Oblast Khumbu, domov nejvyšší hory světa. Krásné počasí a daleké výhledy na mohutné velehory, magické osmitisícovky, divoká příroda, upravené vesničky. Silné zážitky nekalí ani kvanta turistů, jejichž proud se za Namche Bazaar rozpouští z řeky v potoky a mimo hlavní proud k vyhlídce Kalapattar je docela klid. Právě trek v oblasti Everestu je přímo učebnicově zpracován z hlediska volby optimální taktiky výškové aklimatizace. Přesto mohou nastat potíže. Den před Během odpoledne nalehko vystoupáme na vyhlídkový kopec Nangkar Tsang (5.050 m) přímo nad vesnicí Dingboche. Máme dokonalý výhled na překrásný Ama Dablam a zároveň hledíme dolů do údolí na pěšinku, vedoucí do poslední vesničky v údolí Chukung Valley. Odtud se vyráží do base campu pod oblíbenou šestitisícovku Island Peak. My máme ale jiný plán. Po málo frekventované cestě chceme jít do sedla Kongma La. Po hezkém dopoledni se zatahuje, přesto docházíme odpoledne do mimořádně sympatické Panorama Lodge. Nutno podotknout, že se vlečeme pomalu a těžce, ale nevěnujeme tomu velkou pozornost, rozhodně nejsme v časovém tlaku, a tak pomalý výstup nevadí. Nicméně jsme ubytovaní, tradičně popíjíme kotel čaje a občas vycházíme ven, abychom pořídili krásné fotky. Večeříme úplně v pohodě a syti jdeme brzo spát, chceme totiž vycházet brzo ráno, ještě za tmy. Noční drama z pohledu Martina Oba bez problému usínáme a v tu chvíli nic nenasvědčuje tomu, že nastane nějaký problém. Nad ránem mě Magda budí, protože je jí špatně, má problémy s dýcháním a je jí na omdlení. Prostě to vypadá na jasnou výškovou nemoc. Její problémy se rychle prohlubují. Okamžitě vyrážím shánět pomoc. Cítím, že bez rychlého transportu dolů to nepůjde, a je mi jasné, že bez pomoci může jít o život. Budím Tenzinga, majitele lodže. Rychle mu vysvětluji, co se děje, a ptám se, zda neví o někom, kdo má mobilní přetlakový vak. Měli jsme velké štěstí, že na frekventovaný vrchol Island Peak se chystala skupina Francouzů pod vedením horského vůdce. Dobře vybavená parta měla ve výbavě i přetlakový vak a tak do něj bez okolků ukládáme Magdu. Vak uzavíráme a začínáme pumpovat. Po dosažení přetlaku stačí Magdě pár minut k tomu, aby se cítila mnohem lépe. text a foto: Michal Bulička Z deníku nemocné Ještě výstižněji popisuje situaci zápis z Magdina deníčku: Ještě o půlnoci jdu na záchod a vše je OK. Krátce po třetí hodině ranní se budím, náhle se mi hrozně začíná motat hlava, když zavřu oči, vše se se mnou houpe a točí, špatně se mi dýchá, brní mi konečky prstů a necítím svaly v obličeji. Sedám si, rozsvěcuju čelovku. Sebemenší pohyb mě vyvádí z rovnováhy a způsobuje návaly závratě a nutkání zvracet. Je mi hrozně zle, na omdlení. Už se to nedá vydržet, budím Martina a popisuji mu, jak mi je. Vyráží pro pomoc. Zanedlouho s ním vchází do pokoje několik Francouzů, vybalují vak a okamžitě se pouštejí do záchrany. Já vše vnímám jaksi v mrákotách, jakoby se mě to ani netýkalo. Ukládají mě do vaku a začínají ho nafukovat. Asi na hodinku mě do něj zavírají. Ze stávající výšky 4700 m náhle klesám do 2200 m, což provází hrozný tlak v hlavě a uších. Cítím pískot, místy bolest, pak to ale přechází a rázem se mi dělá výrazně lépe brnění pomalu mizí, stejně jako halucinace a závratě. Co chvíli mě okýnkem kontroluje Martin nebo francouzský guide. Průběžně dofukují vak a kontrolují tlakoměr. Po hodině komoru postupně vypouštejí a já se vracím opět do 4700 m s tím rozdílem, že je mi mnohem lépe. Moc děkuji francouzským zachráncům a dávám jim miniaturní lahvinku Becherovky. Pak mě ještě přichází zkontrolovat odměřená americká lékařka, kterou mezitím vzbudil chatař Tenzing. Dává mi tabletku Dexamenthazonu a navrch přidává i 250 mg Diluranu (acetozolamid). Pak usínám. Probírám se v sice slabá a malátná, ale jinak celkem v pohodě. Sestup do Pheriche Zůstat ve stejné výšce by znamenalo zbytečně riskovat opětovné potíže, a tak se řídíme nejzákladnější prevencí výškovky a tou je sestup. 10 ZÁCHRANA V PŘETLAKOVÉ KOMOŘE

11 VELEHORY Odpoledne pomalu scházíme do 4270 m, tedy o 450 m níže, do Pheriche, za účelem zotavení. V této vesnici je také lékařská stanice, zabývající se problematikou výškové nemoci, takže kdyby byl problém, doktoři nám pomohou. Dva dny a tři noci stačí k tomu, aby se Magda dala do pořádku, a tak vyrážíme opět vhůru do Chukungu ve směru plánovaného treku. Vyléčená Magda Zatímco já byl až doteď zcela v pohodě, necítím se ve výškách nad 5000 m úplně v kondici. Není mi blbě, ale výkonnost je mizerná. Často zastavuji a opřen o trekkingové hole doplňuji kyslík. Naopak Magda se dostala do obdivuhodné pohody. Během následujícího týdne se denně dostáváme nad úroveň 5000 m n. m. a Magda nemá sebemenší problém, je velmi rychlá a občas se vrací níže za mnou, aby mi poponesením batohu usnadnila výstup. Analýza Snažíme se přijít na to, kde jsme udělali chybu. Ráno, po příletu do Lukly (2800 m) jsme došli do Jorsale (2.740 m). Další den v poledne přicházíme do Namche Bazaaru a nalehko si děláme výlet nad vesnici až do Khumjungu, dostáváme se do 3800 m, celkově jsme ten den nastoupali 980 m. Další den stoupáme k Hotelu Everest a ke klášteru Thengboche (3860 m), na spaní sestupujeme do Deboche (3710 m). Další den do Dingboche (4410 m) a nakonec do Chukungu (4730 m). Ačkoli jsme přes den dělali aklimatizační výstupy a spali tedy o dost níže, než jsme ten den vystoupali, nebylo nám to moc platné. Zásadní chybou se ukázala pouze jediná noc v Namche (doporučují se 2 až 3), a v Dingboche jsme také mohli zůstat o noc déle, zvláště, když jsme se po výstupu na vyhlídku do 5000 m cítili unaveni. Protože jsme se až do Dingboche cítili dobře, postupovali jsme dále a vždy zůstali na jednom místě jedinou noc. Jak vypadá optimální taktika, jsme kromě knižního průvodce viděli v lékařském centru v Pheriche. Závěr Z našeho příběhu se šťastným koncem vyplývá, že přes dobrý subjektivní pocit se vyplatí nespěchat a řídit se osvědčenými postupy, zejména na treku, který je z pohledu aklimatizační taktiky zmapován možná nejlépe ze všech. Produktové řady GORE-TEX Existuje celá řada výrobků GORE-TEX. Vyberte si ten, který nejlépe odpovídá vašim potřebám. GORE-TEX Performance Shell Je navržen tak, aby zajišťoval pohodlí, a přitom byl trvale nepromokavý. Výrobky GORE-TEX Performance Shell jsou ideální při nejrůznějších sportovních aktivitách v přírodě. Jedná se o dvou- nebo třívrstvý laminát, kde membrána je spojena s vnější textilií. U dvouvrstvého je podšívka volně vložena, u třívrstvého je slaminována s membránou a vnější textilií. GORE-TEX Pro Shell Je vyroben z těch nejodolnějších a nejprodyšnějších textilií pro použití v náročných extrémních podmínkách. Výrobky GORE-TEX Pro Shell jsou určeny profesionálům i sportovním nadšencům. Jedná se o dvou- nebo třívrstvou konstrukci. Je použita vysoce kvalitní membrána GORE-TEX, která je slaminována s odolnou vnější textilií. U dvouvrstvého materiálu je volně vložena podšívka, u třívrstvého je membrána slaminována s pevnou podšívkou. Materiál Pro Shell se vyrábí také s tepelnou izolací, která je volně vložena mezi laminát a podšívku. GORE-TEX Paclite Shell Jedná se o nejlehčí a nejlépe sbalitelnou textilii. Nabíze ideální řešení v situacích, když potřebujete ušetřit prostor a hmotnost. U výrobků GORE- TEX Paclite Shell je membrána GORE-TEX na vnitřní straně potažena speciální ochrannou vrstvou, která obsahuje oleofobní látky a karbonová vlákna. Proto už není potřebná podšívka. GORE-TEX Soft Shell Je vyroben z jemných a teplých textilií. Díky speciální konstrukci nepotřebujete tolik vrstev, takže se za chladného počasí můžete volněji pohybovat. Speciální membrána GORE-TEX je nalaminována přímo na vnější textilii a z vnitřní strany na fleecovou podšívku. Arc teryx Alpha SL Jacket Bunda určená pro fanatické vyznavače rychlosti a ultralehkých materiálů. Shrnuto jednou větou, maximální funkčnost při minimální hmotnosti. Prodloužený zadní díl, přední kapsy s nalaminovanými zipy, kapuce Speed Hood kompatibilní s helmou, voděodolné zipy, anatomické klíny v podpaží, jednoruční stahování spodní části. materiál: GORE-TEX Paclite 2L hmotnost: 342 g (L) velikost: S XXL barva: modrá, hnědá cena: 7990 Kč, HUDYpartner: 7431 Kč Alpha SL Pant Ultralehké kalhoty, nabízející veškeré výhody materiálu GORE-TEX, ať už je řeč o voděodolnosti či prodyšnosti. Ve sbaleném stavu vskutku minimální rozměry. Anatomicky tvarovaná kolena, 1/4 voděodolné zipy na nohavicích, třívrstvý GORE-TEX na nejvíce namáhaných místech, v prodeji ve dvou délkách nohavic: Regular (normální) a Long (prodloužené). materiál: GORE-TEX Paclite 2L hmotnost: 256 g (L) velikost: S XL barva: černá cena: 5390 Kč, HUDYpartner: 5013 Kč ZÁCHRANA V PŘETLAKOVÉ KOMOŘE 11

12 VELEHORY Výšková aklimatizace Nezapomeňme, že nejvyšším horám je vlastní ledová krutost, krutost tak strašná, tak vražedná, že rozumný člověk udělá dobře, když na prahu cesty k cíli zaváhá a zachvěje se. C.K. Howard- Bury, vedoucí britské expedice na Everest Cílem strategií přizpůsobení není ušetřit čas, ale zmenšit riziko životu nebezpečné těžké horské nemoci. Těžké formy akutní horské nemoci nejsou žádnou osudovou událostí, při vhodné taktice přizpůsobené situaci se jim dá vyhnout. Jinak řečeno: Každý může dostat horskou nemoc, pokud leze nahoru příliš rychle! Výškové stupně Ve vztahu k výškové aklimatizaci a k riziku horské nemoci rozlišujeme tři výškové stupně. Jedná se přitom o tzv. výšku pro přenocování. Zjednodušeně řečeno, o úspěchu nebo neúspěchu osobní výškové aklimatizace nerozhoduje denní zdolané převýšení, ale především výška pro přenocování. Ve středních výškách (1500 až 2500 m n. m.) postačí tzv. okamžité přizpůsobení. V těchto výškách ještě nedochází v organizmu k žádným dramatickým změnám. A především zde člověk ještě nemůže onemocnět horskou nemocí (i když se to někdy tvrdí). Ve velkých výškách (2500 až 5300 m n. m.) se situace stává kritickou. Zde okamžité přizpůsobení již nestačí, je nutné dát organismu možnost řádně se nezvyklé výšce přizpůsobit. Pokud se to podaří, je člověk schopen týdny, měsíce, ba i roky podávat nahoře plný výkon. Pokud se to nepodaří, člověk v těchto výškách onemocní horskou nemocí. V extrémních výškách (5300 až 8848 m n. m.) již není dokonalá trvalá aklimatizace možná. Proto lze do těchto výšek podnikat pouze krátkodobé výstupy. Nad úrovní 2500 m Zajímavé to tedy pro nás začíná být od 2500 m, proto tuto hranici také nazýváme prahovou výškou. Všechna následující taktická doporučení pro výškovou aklimatizaci se tedy týkají oblastí od prahové výšky nahoru. text: Franz Berghold foto: Michal Bulička, Pavel Matoušek, Zuzana Hofmannová Neexistuje žádná obecně platná taktika aklimatizace. K tomuto tématu je také na celém světě k dispozici jen pár seriózních výzkumů. Jisté je, že rozhodujícím faktorem je čas. Rychlost působení výšky představuje rozhodující rizikový faktor. Trekaři s průměrným denním převýšením 400 metrů mezi výškami na přenocování (rate of ascent) vykazovali čtyřikrát větší četnost onemocnění horskou nemocí než ti, u nichž převýšení činilo 300 m. Pokud například dosáhneme výšky 3500 metrů během čtyř dnů místo za hodinu (autem nebo lanovkou), snižuje se riziko horské nemoci o 41 %. Existují ovšem podstatné regionální rozdíly v tom, jak se snáší odstupy výšek pro přenocování (např. mezi Himálajem, východní Afrikou a Andami). A velké rozdíly při výskytu horské nemoci v určité dané skupině nás vždy znovu přesvědčují, že existují velké individuální rozdíly ve schopnosti snášet výšky. I přesto mohou osoby s nepříznivými dispozicemi provozovat lezení ve velkých výškách, pokud důsledně a nekompromisně dodržují pravidla taktiky aklimatizace. Následující doporučení spočívající v dlouholeté zkušenosti platí jako osvědčená pravidla. Taktika aklimatizace (výšková taktika) Prahem aklimatizace, tedy výškou, od které je nutná důsledná výšková taktika, aby se předešlo problémům, je asi 2500 metrů nadmořské výšky pro přenocování. Od této prahové výšky 12 JAK SE AKLIMATIZOVAT

13 VELEHORY probíhá aklimatizace stupňovitě. Po přizpůsobení se dosažené výšce je člověk aklimatizován pro tento výškový stupeň, může tedy podávat takřka plný výkon a téměř mu nehrozí riziko akutní horské nemoci. Při dalším postupu vzhůru začíná nový proces aklimatizace, a tedy i opětovné riziko onemocnění akutní horskou nemocí. Jedno nám musí být jasné: Při běžném výškovém trekkingu nebo lezení ve velkých a extrémních výškách se budeme neustále nacházet v riskantní fázi aklimatizace a zpravidla nikdy nedojde k úplné aklimatizaci. Proces aklimatizace proto většinou nebude nikdy během výškového pobytu ukončen. Následující tři nejdůležitější pravidla výškové taktiky bychom si ale měli pevně vštípit čím důsledněji je budeme dodržovat, tím úspěšnější bude naše aklimatizace: Nejít nahoru příliš rychle! Žádná anaerobní zátěž! Pokud možno co nejnižší výšku pro přenocování! (extrémní výšky) úplná aklimatizace není možná, jen přizpůsobení dýchání Možný pouze krátkodobý pobyt (velké výšky) okamžité přizpůsobení nestačí, aklimatizace nutná Prahová výška (střední výšky) okamžité přizpůsobení stačí m Výškové stupně Rychlost výstupu Rychlostí výstupu rozumíme dvě věci: tempo chůze a denní převýšení mezi výškami pro přenocování. Oba aspekty jsou ve výškové taktice velmi významné. Během každé fáze aklimatizace musíme nekompromisně dodržovat tzv. aerobní tempo chůze. Co to znamená? Individuální management racionálního aerobního tempa chůze je velmi jednoduchý rytmus dechu 1:2 tj. na jeden krok nádech na dva kroky výdech. V lehkém terénu se dá tento rytmus dechu při trošce cviku dodržovat i při zavřených ústech (dýchání nosem) až do výšky 5000 metrů nad mořem. Tak se spolehlivě nacházíme v oblasti aerobní zátěže. Při postupu vzhůru snižujeme od 3000 metrů na strmých místech dechový rytmus krátkodobě na 1:1. Úroveň výkonnosti ( otáčkoměr ) nesmí každopádně během celé aklimatizace překročit 50 až 60 % maximálního výkonu podmíněného trénovaností. Pro případné doplňkové měření pulsu platí, v duchu zásady nepřetěžování, přibližná horní hranice: 120 tepů za minutu u starších a 140 u mladších osob. Ve fázi aklimatizace je nutno se vyvarovat jakékoli anaerobní námahy, zejména pokud je spojena s dušností a zadržováním dechu. Heslo zní: Vědomě pomalé a úsporné pohyby, krátké denní etapy, jen lehká břemena a častý odpočinek. Pro fázi aklimatizace platí: Teprve po týdnu přestat být obezřetný! Nepřepínat se k smrti! Kdo jde rychleji než vůl (yak), je vůl! Odstupy výšek pro přenocování (Rate of ascent) Výšková taktika pro přenocování je nad prahovou výškou základem každé aklimatizace. Menší zásobování krve kyslíkem během spánku představuje při každé aklimatizaci kritickou fázi. Z toho plynou následující taktická pravidla: Po dosažení prahové výšky (2500 m) přespat v této výšce několik dnů nebo při kontinuálním výstupu dodržovat odstupy mezi výškami pro spaní ne větší než 300 až 400 m (1000 stop). Pokud se nelze vyhnout převýšení většímu než 600 metrů, strávit v této výšce nejlépe dvě noci. Zásadně spát co nejníže. Pořád vést v patrnosti únikové cesty do údolí. Tato výšková taktika pro přenocování se zakládá na obecných zkušenostech, a proto neplatí pro všechny lezce a všechny výstupy stejně, individuální odchylky jsou možné. Vždy se orientujeme podle individuální reakce: Jak mi bylo minulou noc, zejména s ohledem na bolesti hlavy, které mohou být možným orientačním symptomem akutní horské nemoci. Podle toho by se měla řídit další výška pro přenocování. Také bychom měli spát s podloženou horní částí těla (mít hlavu výš než nohy) a dbát na dostatečné větrání stanu či ložnice. Další kritéria taktiky Rychlý transport do výšek přes 2800 metrů (letadlem, vrtulníkem, lanovkou, autem) je vždy rizikový a měli bychom se mu pokud možno vyhnout. Pokud je to nevyhnutelné, měli bychom bezpodmínečně po příjezdu zůstat na této výšce tři dny, než se pustíme výš. Nikdy trekking sólo! Jdeme-li sólo, jsme v případě kritického zdravotního stavu (zejména v případě těžké horské nemoci) i na frekventovaných trekkingových trasách bezmocní a s cizí pomocí můžeme počítat pouze výjimečně. Pokud se na konci denní etapy cítíme dobře a máme čas, je rozumné po odpočinku na místě tábora pomalu a bez batohu vystoupat ještě 100 až 200 výškových metrů a pak se vrátit do tábora. I když pro to neexistuje žádné fyziologické vysvětlení, považují to mnozí horolezci za velmi vhodné pro aklimatizaci. JAK SE AKLIMATIZOVAT 13

14 VELEHORY Časté močení ve výšce (výšková diuréza): Biologická podstata tohoto procesu přizpůsobování se na nedostatek kyslíku spočívá ve zlepšení schopnosti krve transportovat kyslík zahuštěním krve. Víc jak 1 litr vyloučené moči za 24 hodin je proto znakem dobré aklimatizace. Pokud není moč zabarvena potravinami (např. vitamíny, iontovými nápoji), má být světlá a čirá. Kdo nechodí (v noci) často močit, je buď dehydratován nebo špatně aklimatizován. Zvýšený přísun tekutin sice aklimatizaci nepodporuje a také nezmenšuje riziko horské nemoci, ale účinně působí proti dalším závažným problémům (trombóza, omrzliny atd.). Větší než 2% nedostatek tekutin snižuje výkonnost. Hodně pít je proto ve výškách velmi důležité. Stále dávat pozor na příznaky začínající horské nemoci! Především v noci je nutné se navzájem pozorovat. Ale pocit nedostatku vzduchu, klaustrofobie ve stanu, podkožní otoky v obličeji, poruchy spánku a periodické zrychlené dýchání s náhlými několikavteřinovými pauzami nejsou ještě příznaky horské nemoci, ale běžné jevy typické pro pobyt ve výškách. (obr. 2) Praktické příznaky úspěšné aklimatizace Klidová tepová frekvence se vrací k osobnímu normálu Prohloubené dýchání v klidu i při zátěži Periodické dýchání ve spánku Časté, především noční, močení Schopnost vytrvalostního výkonu odpovídající trénovanosti a výšce V PRAXI TO ZNAMENÁ: Zvýšená hodnota ranního klidového pulsu o víc než 20 % nad hodnotu v údolí může být signálem, že se dotyčný nachází ve fázi aklimatizace, která je vždy krizová. Když se puls vrátí na hodnotu jako v údolí, znamená to, že aklimatizace pro tento výškový stupeň byla úspěšně ukončena. Zrychlené dýchání v klidu, ale především při námaze, je i po aklimatizaci normální. Zrychlené, periodické dýchání ve spánku: Tento typický výškový jev není sám o sobě v žádném případě příznakem horské nemoci a ani ji nevyvolává. Během fáze aklimatizace se samozřejmě vyskytuje častěji, ale většinou přetrvává i v aklimatizovaném stavu po celou dobu pobytu ve výšce. Jak dlouho přetrvává stav aklimatizace v oblastech pod prahovou výškou? Většina funkčních změn typických pro aklimatizaci zmizí během několika dnů po návratu do nižších poloh. Ze zkušeností je známo, že čím kratší je pobyt v údolí mezi dvěma výškovými výstupy, tím je opakovaný výstup do velké výšky lehčí. To ale může na druhé straně svádět k tomu, že se po příliš dlouhém pobytu pod prahovou výškou při dalším výstupu podcení výšková taktika, čímž samozřejmě vzroste riziko akutní horské nemoci. Tolerované časové rozpětí je podle zkušenosti 7 až 12 dnů od sestupu pod prahovou výšku. Pokud během této doby znovu vystoupíme nad prahovou výšku, budeme z dřívější aklimatizace dokonale profitovat. Pokud tento interval o dost překročíme, hrozí nám možná větší riziko horské nemoci než při prvním výstupu. 14 JAK SE AKLIMATIZOVAT

15 VELEHORY Léky Existují léky na zlepšení aklimatizace? Dnes je ve velehorách nekontrolované podávání léků a injekcí takřka pravidlem, jen aby se dosáhlo vrcholu stůj co stůj. Zneužívání léků se již rozšířilo i při výškovém trekkingu. Touha to dokázat za každou cenu si žádá, aby výškové riziko bylo kompenzovatelné léky. OČEKÁVÁNÍ SPOJENÁ S LÉKY JSOU ENORMNÍ. MĚLY BY: urychlit aklimatizaci zabránit vzniku horské nemoci a dalších poruch typických pro pobyt ve výškách zlepšit výkonnost organismu Je léková prevence (chemoprofylaxe) smysluplná? Při normální toleranci na výšku a průměrné rychlosti výstupu není léková pomoc při aklimatizaci jako prevence horské nemoci nutná. Je-li výstup naplánován rozumně, při dodržování uvedených pravidel výškové taktiky, můžeme a měli bychom od prevence za pomoci léků upustit. Podle Bärtsche je chemoprofylaxe indikována pouze tehdy, pokud existuje velká pravděpodobnost vzniku akutní horské nemoci, zejména pokud se nacházíme v odlehlých oblastech s chybějící infrastrukturou. VELKÁ PRAVDĚPODOBNOST VZNIKU AKUT- NÍ HORSKÉ NEMOCI NASTÁVÁ: při pobytu ve výšce nad 3000 až 4000 metrů při pobytu ve výšce delším než 24 až 48 hodin, pokud k tomu přistupuje jeden z následujících faktorů: jestliže při známé dispozici k horské nemoci není možno při výstupu dodržet denní odstupy 300 až 400 m pro výšku pro přenocování jestliže při normální nebo neznámé toleranci na výšku je nevyhnutelný rychlý výstup (rozdíl více než 700 až 1000 metrů mezi výškami pro přenocování). Acetazolamid (DIAMOX) Preventivní podávání Diamoxu je velmi rozšířené, mnozí je mají ve velkých výškách za naprosto nepostradatelné ( Did you take your Diamox today? ) a za záruku dobré tělesné kondice ( I feel totally diamoxolised today! ). Účinnost Diamoxu jako prevence pro lepší aklimatizaci je skutečně doložena mnoha studiemi, ačkoli mechanismus působení není dodnes zcela jasný. Jednou z nejčastější chyb ale je pokračovat ve výstupu, i když se i při užívání Diamoxu objeví známky poruchy aklimatizace. Pokud se i při užívání Diamoxu objeví příznaky horské nemoci a leze se dál, nemůže Diamox zabránit zhoršení stavu a může dojít i k tolik obávanému otoku plic. Řada osob, které zemřely na akutní horskou nemoc, prokazatelně předtím brala preventivně Diamox, i když se u nich projevily příznaky horské nemoci. Dávkování Diamoxu: Obecně se doporučuje dávka 2krát 250 mg. Nedávno se prokázalo, že i nižší dávkování 2krát 125 mg je obdobně účinné, přičemž se méně často vyskytují případné vedlejší účinky. Diamox se doporučuje brát za 24 hodin po překročení prahové výšky 2500 m po 2 až 3 dny, minimálně ale po dobu 24 hodin po dosažení definitivní výšky pobytu. Pokud se bere JAK SE AKLIMATIZOVAT 15

16 VELEHORY případů, je stále ještě velmi rozšířen Aspirin, ačkoli jsou dávno známy jeho nebezpečné vedlejší účinky (především těžká krvácení). Od Aspirinu ve výšce raději ruce pryč! Jiné přípravky, jako theophyllin, salmeterol, trental, benzoamid, kokain, erythropoetin, ginkgo biloba, česnek, akupunktura atd., se všechny po počáteční euforii ukázaly jako neúčinné. Diamox jen pro lepší spánek, pak je doporučená dávka 1 x 125 až 250 mg asi 2 hodiny před spaním. Vedlejší účinky jsou sice nepříjemné, ale většinou neškodné: časté močení, svědění prstů na rukou a nohou, žaludeční a střevní potíže, únava a změna chuti u nápojů, obsahujících oxid uhličitý (pivo má údajně odpornou chuť). Podstatně problematičtější je riziko diabetické dekompenzace a životu nebezpečné alergie na sulfonamidy: Při nesnášenlivosti Diamoxu se dá uvažovat o Dexamethasonu. Kontraindikován je Diamox při alergii na sulfonamidy, těžkém poškození ledvin a jater, v těhotenství, při kojení a u dětí. Dexamethason Již několik desítek let se Dexamethason osvědčuje jako lék první pomoci při těžké horské nemoci, i když mechanismus jeho účinku je stále ještě značně záhadný. Je Dexamethason účinný jako prevence, tedy jako pomocný prostředek při aklimatizaci? Zde je potřeba jasně říci: Dexamethason dokáže mírnit symptomy horské nemoci, ale dodnes není prokázáno, že podporuje výškovou aklimatizaci. V USA se ale Dexamethason uvádí jako možná profylaxe při intoleranci, resp. nesnášenlivosti Diamoxu. Dexamethason se nedoporučuje jako běžná standardní prevence proti horské nemoci ani v minimálním dávkování 8 mg uváděném v literatuře, a sice proto, že při dlouhodobějším užívání je třeba vždy počítat se značným rizikem možných nezanedbatelných vedlejších účinků. Dodnes ostatně neexistuje studie o preventivním užívání Dexamethasonu déle než 4 dny a nevíme, co se skutečně děje po vysazení tohoto léku ve velkých a extrémních výškách. Nifedipin Přišlo se na to, že Nifedipin retard 20 mg (podávaný po 8 až 12 hodinách) je schopen zamezit rozvoji výškového otoku plic. Jako běžná prevence se Nifedipin nedoporučuje i proto, že nejsou poznatky o podávání Nifedipinu ve výškách déle než 4 dny a je nutno počítat se závažnými vedlejšími příznaky. Viagra Podle Richaleta způsobuje VIAGRA ve výšce o 5 % lepší zásobování kyslíkem, zlepšuje funkci plic a zvyšuje výkonnost asi o 10 %. Gieseler ale v roce 2007 v pokusu, který provedl sám na sobě, nezjistil ani zlepšení zásobování kyslíkem ani vyšší výkonnost, nehledě na vedlejší účinky této látky. O významu Viagry při prevenci a léčbě horské nemoci je ale v současnosti k dispozici příliš málo spolehlivých dat. Další léky? Pro prevenci bolení hlavy, které se vyskytuje jako hlavní symptom akutní horské nemoci v 75 % Amfetaminy Tyto dopingové látky, které se běžně používaly především v počátcích lezení na osmitisícovky (např. Hermann Buhl na Nanga Parbatu) zvyšují motivaci, koncentraci a připravenost k výkonu, zrychlují dech, puls a krevní tlak, potlačují hlad a únavu. Euforické pocity všemocnosti, které jsou s tím spojeny, vedou často k chybnému hodnocení situace, nespavosti, třesu, pocení a zmámenosti. Při stupňování dávek se vyvíjí tolerance vůči těmto látkám. Při velké dávce dochází k bludným představám s optickými a akustickými halucinacemi. Po vysazení po vysoké dávce dochází k panickým atakám, po nízké dávce k přetrvávajícímu syndromu vyčerpání a extrémní unavenosti. Dochází k mobilizaci autonomních chráněných rezerv, s čímž je spjata nejen vyšší spotřeba kyslíku, ale také ztráta smyslu pro realitu, a tedy zvýšené nebezpečí úrazu, a nakonec, jak ukázaly četné případy, smrt z vyčerpání. Koktejl 3xD Tento fatální mix je dnes běžný hlavně na Everestu. Sestává z Diamoxu (stimulace dýchání), Dexamathasonu (potlačení příznaků akutní horské nemoci) a amfetaminu dexedrinu. Řada lezců na něj doplatila těžkými omrzlinami nebo dokonce životem. Existuje divotvorná droga, která zabrání hrozícímu selhání ve výškách? V podstatě nejsou nutné, kromě dodržování pravidel výškové taktiky, žádné podpůrné pomocné léky. Výšková taktika je nejspolehlivějším klíčem k úspěchu. 16 JAK SE AKLIMATIZOVAT

17 CEPÍN A MAČKY PRAKTICKÉ POUŽITÍ TURISTICKÉHO CEPÍNU Opora při chůzi výstup i sestup Při traverzování svahu držíme cepín v ruce, která je výše, tedy blíže svahu. Pokud jdeme přímo vzhůru po spádnici a jsme navázáni do lanového družstva, držíme raději cepín v té ruce, na jejíž straně vede lano. Cepín držíme hrotem směrem dopředu. V případě pohybu po měkkém sněhu lze použít i držení hrotem dopředu. Jak pracovat s cepínem při pohybu ve svahu názorně ukazují obrázky. Opora cepínem při výstupu i sestupu (různé držení cepínu) Zastavení pádu Pro úspěšné zastavení pádu dodržujte následující rady snažte se začít brzdit co nejrychleji nebrzděte botami s mačkami, nohy ohněte v kolenou, tak aby nohy s mačkami nebyly v kontaktu s povrchem co nejrychleji zaujměte polohu na břiše cepín přitom držte tak, abyste celou váhou těla nalehli na topůrko a tím zaryli do povrchu hrot cepínu příčinou pádu může být nalepení sněhu na mačku, proto používejte jen mačky s protisněhovou destičkou. T-kotva ve firnu T-kotva z cepínu je asi nejlepší způsob jištění na fixním bodu ve firnu. Nejprve vyhrabeme kolmo ke směru zatížení asi 10 cm širokou rýhu. Hloubka (mezi 30 a 90 cm) se řídí kvalitou sněhu. Platí zásada: čím měkčí sníh, tím hlouběji. Potom uděláme uprostřed tenký zářez. Přitom dáváme pozor na to, aby se neporušil sníh tvořící oporu kotvy. Na plošné těžiště topůrka připevníme liščím uzlem plochou smyčku (120 cm). Cepín položíme do rýhy tak, aby jeho zubatý hrot směřoval dolů. Ze zadní strany ho zašlapeme do sněhu tak, abychom neporušili oporu cepínu. Pokud u jištění polovičním lodním uzlem uděláme kolem strany karabiny bez zámku ještě jednu otočku, stoupne brzdná síla. To se doporučuje, pokud z jištění spouštíme naráz více osob. Zaražený cepín Zaražený cepín je běžný a oblíbený způsob jištění na sněhu a firnu. Protože udrží nižší zátěž, smí se používat jen pro jištění druholezce. Jistící by na něm měl vždycky stát nebo klečet, aby se při zatížení nevytáhl. Při jakémkoli způsobu ukotvení by tělo jistícího mělo pohltit co možná největší díl pádové síly dříve, než dojde k zatížení jistícího bodu štandu. Jen tak se dá v těchto obecně nepříznivých podmínkách udělat určitá bezpečnostní rezerva. Zapojení těla se vyplatí dvojnásobně, protože každý fixní bod ve sněhu a firnu drží lépe, pokud na ukotvení sedíme, nebo mu děláme podporu. Aby se šetřil materiál a čas, může se udělat jištění přímo lanem. Na laně se uváže velká vůdcovská smyčka a ta se kotevním uzlem založí přes topůrko cepínu. Tam se pak zacvakne a) jištění spolulezce. Většinou se jistí přes HMS karabinu polovičním lodním uzlem. a) klasický zaražený cepín. Protože udrží nižší zátěž, smí se používat jen pro jištění druholezce. Jistící by na něm měl vždycky stát, aby se při zatížení nevytáhl. b) varianta zaraženého cepínu. Při jakémkoli způsobu ukotvení by tělo jistícího mělo pohltit co možná největší díl pádové síly dříve, než dojde k zatížení jistícího bodu štandu. Jen tak se dá v těchto obecně nepříznivých podmínkách udělat určitá bezpečnostní rezerva. Zapojení těla se vyplatí dvojnásobně, protože každý fixní bod ve sněhu a firnu drží lépe, pokud na ukotvení sedíme, resp. mu děláme podporu. b) Abalakovova smyčka na cepín Používá se pro jištění na firnu, umožňuje příznivější páku než zaražený cepín. Použití Abalakovovy smyčky přináší určité výhody. Díky ní působí síla těsně pod středem cepínu a při zatížení je cepín vtahován stále více do firnu. Důležitý je přitom úhel, pod kterým je cepín zaražen do firnu. Topůrko je potřeba zarazit směrem ke svahu, poté trhnout lankem směrem dolů a úzký kanálek, který vznikne, opět zadupat. Při použití Abalakovovy smyčky je nutno stát na cepínu propnutou nohou a jistit ho tak proti samovolnému vyklouznutí. Do koncového poutka ocelového lanka se zavěsí jištění spolulezce. Aby lanko dobře drželo a celé jištění bylo spolehlivé, musí mít cepín dobrou (úzkou) špici a na násadě musí být zarážka (šroub, nýt), který brání tomu, aby lanko sklouzlo moc dolů. Rukojeť z gumy nebo umělé hmoty sice také lanko zarazí, ale vadí při zarážení cepínu do sněhu. Celkově ale je tato smyčka bezpečnější, a to s minimem námahy, takže se dá vřele doporučit zejména pro jištění druholezce a spouštění. Abalakovova smyčka na cepín pro jištění na firnu umožňuje příznivější páku než klasický zaražený cepín, protože při zatížení je cepín vtlačován stále hlouběji do firnu. Po zavěšení jištění spolulezce bychom se měli jednou nohou postavit na cepín, aby byl stabilnější. Vysekaná hruška pro slanění V nouzi lze slanit z firnového svahu přes tzv. hrušku. Do hutného, zledovatělého firnu (bývá na konci léta) vysekáme cepínem žlábek, tvarově podobný hrušce. Musí být dostatečně hluboký, aby smyčka (lano), které do něj založíme nevyklouzlo směrem vzhůru. Okolo hrušky opásáme buď vázanou smyčku (viz. obrázek) nebo přímo lano. Slanit tedy můžeme úsek dlouhý jako polovina lana. Lano stahujeme jako obvykle za jeden z pramenů. Broušení maček a cepínu Provádíme jej zásadně ručně, jemným pilníkem. Použití brusky je nevhodné. Důvodem je velký vývin tepla, kvůli němuž dochází k nepříznivé změně vlastností materiálu (změknutí). Při pilování moc netlačíme a zahřátá místa občas chladíme ponořením do vody. Pilujeme s rozvahou, snažíme se zachovat tvar hrotů a upilujeme jen tolik materiálu, kolik je nezbytně nutné. Hroty by se při broušení neměly zkracovat. Na kterých hranách brousíme, zřetelně ukazuje obrázek.

18 CEPÍN A MAČKY PRAKTICKÉ POUŽITÍ STOUPACÍCH ŽELEZ Pro mačky přesně platí přísloví, že jsou dobrým pomocníkem, ale zlým pánem. Proto je na boty nasazujeme jen v odůvodněných případech a jejich použitím rozhodně neplýtváme. Zejména nevyškolení začátečníci snadno udělají chybu. Stoupací železa: musí pokrývat celou plochu podešve musí mít alespoň 8 hrotů, z nichž 6 musí být vertikálních minimální délka hrotů je 20 mm Uchycení boty k mačce Spolehlivé spojení je velmi důležité. Dojde-li k uvolnění špičky, např. v prudkém svahu, může nastat horká chvilka při opětovném upevňování. Dříve bylo obvyklé upínání mačky k botě koženými řemínky. Ty byly vystřídány odolnějšími popruhy z umělých tkanin (Perlon). Popruhy zůstaly dodnes, ale pouze na utažení. Základní spojení boty a želez je provedeno třemi způsoby, které oproti starším mačkám po dotažení řemínků nestahují krevní oběh. a) univerzální plastové úchyty Na špici i patě mačky jsou otočně přinýtovány plastové úchyty. Přední obejme špičku boty ze stran a shora, zadní vymezí polohu paty. Pomocí provlečeného řemínku se spojení utáhne. Velkou výhodou je fakt, že tento systém umožňuje nasazení maček na jakékoli boty, které navíc nemusí mít na špičce a patě žádné drážky a další úpravy. Např. Serac Strap od Black Diamond nebo Stalker od Campu. b) plastový úchyt na špici rychloupínací pata Vhodné pouze pro robustnější boty, které mají na patě drážku pro rychloupínací páku. Páka je spojena ocelovými pruty s nastavitelnou upínací pákou. Špička je řešena podobně jako v předchozím případě. Obsluha je jednoduchá a rychlá. Spojení opět dotáhneme řemínkem. Toto upnutí je dostatečně tuhé a lze jej doporučit i pro lezení v ledu. Např. Sabretooth Clip od Black Diamond nebo Air Tech New Matic od Grivelu. c) ocelová hrazdička vpředu rychloupínací pata Pro lezení v kolmém vodním ledu, mixy a drytooling se nejlépe hodí právě tento tuhý systém, dokonale spojující mačku s botou. Je však nutné použít tuhé boty kategorie C-D nebo D, popř. skelety. Od předchozího systému se liší použitím ocelové hrazdičky místo plastového úchytu. Např. Cyborg Pro od Black Diamond nebo Vector od Campu. d) mačky jsou součástí boty Nejmodernější trend, úzce specializované boty na extrémní lezení. Hroty želez jsou přišroubovány přímo k botě. Základní pravidla Chůze v mačkách skrývá nebezpečí zachycení hrotem o botu nebo nohavici na druhé noze, po kterém následuje škobrtnutí, jehož následky mohou být i tragické. Toho se vyvarujeme dodržováním následujících zásad: Vždy chodíme zeširoka. Co nejvíce hrotů v kontaktu s povrchem. Nemáme plandavé konce nohavic buď jejich obvod stáhneme, nebo nasadíme návleky, popř. nosíme upnuté kalhoty. Řemínky maček neplandají volně na botě, vždy jsou pečlivě zataženy kolem boty. Ze sedáku nám nevisí žádné dlouhé repňůry nebo smyce, za které se při lezení mohou hroty maček zachytit. Zásadně používáme jen mačky s vložkami proti nabalování sněhu, a to i při lezení ve svislém ledu kvůli sestupu. Svoje mačky udržujeme stále dostatečně ostré ty pak mnohem lépe drží na tvrdém vodním ledu a při přecházení náročných pasáží jejich ostrost oceníme. Nohy dostatečně od sebe Co nejvíce hrotů v kontaktu s povrchem Technika chůze V mačkách se chodí dvěma základními způsoby: a) po všech hrotech Tak chodíme jen po mírnějších svazích a tento způsob kombinujeme s oporou o cepín, který držíme podobně jako stařeček hůl. Spodní noha dělá krok do dáli, horní noha hlídá výšku. Nohu pokládáme tak, aby všechny hroty byly zatlačeny do sněhu / ledu. Při tvrdém ledu musíme hroty dostatečně přidupnout. Při sestupu se vyvarujeme chůze pozadu, cepín se snažíme zapíchnout co nejdále před nohy (pozor, toto platí pouze pro mírný svah a techniku chůze po všech hrotech). Při sestupu po spádnici lehce pokrčíme kolena, osy chodidel tvoří písmeno V a váhu střídavě přenášíme na opěrnou nohu. Kroky volíme tak, aby nedocházelo ke křížení nohou. Jinak hrozí zachycení hrotu za nohavici a následná ztráta rovnováhy. VÝSTUP Pozor při výstupu bez opory Výstup mírným svahem s oporou cepínu Strmé stoupání se zaražením hrotu cepínu Lezení se dvěma cepíny na předních hrotech Těžiště při sestupu SESTUP Pokládání maček dolů s přikrčením Pokládání maček dolů pozor při dlouhém kroku Pokládání maček dolů pozor na záklon Sestup bokem Sestup čelem strmým svahem b) po předních hrotech Tuto techniku používáme ve strmém terénu, kde si již musíme pomáhat jedním nebo dvěma cepíny. Postavení nohou je na šířku pánve. Před zaseknutím mačky mírně zvedneme špičku boty, pata je tak o něco níže. Zaseknutou mačkou už nepohybujeme. Využíváme tvaru terénu snažíme se zaseknout vždy co nejvíce hrotů. Zasekávání předních hrotů platí pro mačky s vertikálními hroty Vložky proti nabalování sněhu Všechny druhy maček jsou náchylné k nalepování sněhu na vnitřní plochu mezi hroty. Dvoudílné, kloubové mačky sice o něco méně než rámové, přesto se však vždy snažíme vyvarovat nežádoucím bakulím sněhu, které mačkám znemožňují jejich funkci (hroty se nezapíchnou do podkladu). Dříve se bakule z maček oklepávaly cepínem, což bylo doprovázeno citelným poškozováním madla jeho topůrka a navíc to bylo únavné a zdržující. Dnes máme k dispozici tzv. vložky proti nabalování sněhu. Spodní plochu současných maček pokrývají hladké plastové pláty, na jejichž povrchu sníh neulpívá. Moderní mačky (pro jakékoli aktivity) se prodávají už s integrovanými vložkami, na některé starší se vložky dají dokoupit. Proč tolik řečí kolem takové maličkosti? Důvod je jasný. Nalepené hroudy sněhu jsou nejčastější příčinou úrazů při chůzí v mačkách po firnu a ledu. Plastové vložky jsou dnes standardem, mačky bez nich určitě nekupujte. Pozor na nalepování sněhu Text: Michal Bulička Ilustrace: Petzl, Ronan Bégoc

19 VELEHORY Pohyb ve velkých výškách S celosvětovou oblibou vysokohorské turistiky roste počet lezců do velkých výšek. Přitom zeměpisná poloha kýžených cílů v Himálaji, v pohoří Karakorum nebo v Andách vyžaduje dlouhodobější pobyt ve velkých výškách. Nejen horolezci Neplatí to jen pro extrémní lezce, týká se to i turistů trekařů, zajímajících se o danou kulturu. Mějme na paměti například jen výšku nástupu v takových městech jako je Lhasa, Quito nebo Leh, kde turisté již na letišti v pravém slova smyslu lapají po dechu. Následující článek se zabývá některými aspekty vedení ve velkých výškách a představuje hodnocení zdravotního stavu TREX jako praktickou pomůcku pro posouzení zdravotního stavu na cestách do hor. Lidský faktor je nejdůležitější Horská turistika se celosvětově vyznačuje dvěma velkoplošnými tendencemi: Na jedné straně časovou a prostorovou koncentrací, projevující se tím, že se v sezóně vydává stále více lidí k módním cílům. Na druhé straně časovou a prostorovou expanzí, která vede k tomu, že se lidé snaží dosáhnout stále odlehlejších cílů, ve stále neobvyklejší době (např. v zimě, v období dešťů, mimo hlavní sezónu). Vydáme-li se jako trekaři nebo výškoví lezci do neobvyklého prostředí s jiným podnebím, exotickou stravou, v jiném časovém pásmu a do neobvyklé výšky, jsou zdravotní komplikace předem naprogramovány a vlastně zcela samozřejmé. Není pravdou, jak se někdy uvádí, že nutným rizikem horolezectví je poškození zdraví, ba někdy i smrt. Jedná se většinou o směs nevědomosti, chybných rozhodnutí a přehnané ctižádosti. Jen zřídkakdy jsou to skutečně nepříznivé okolnosti a neovlivnitelné podmínky, které mají dramatické důsledky. Zdravotní problémy v extrémních podmínkách bezpochyby způsobují mnohem větší nepříjemnosti než tam, kde je dostupná kvalitní lékařská péče. Je proto mimořádně důležité věnovat náležitou pozornost celkovému zdravotnímu stavu, protože včasný zásah může zabránit pozdějším, daleko větším, problémům. Vedení ve velkých výškách Rozpoznání a léčba horské nemoci v nemocnici jsou relativně jednoduché. Ve vysokohorském prostředí ale nejsou k dispozici diagnostické přístroje a diagnostika zdravotního stavu je často obtížná. Většinou je na vedoucím trekařské akce nebo expedice, aby posoudil stav svého zákazníka či kamaráda. Komise pro trekking a expedice Mezinárodního svazu horských vůdců (IVBV/IFMGA/UIAGM) se již roky zabývá tématikou vedení ve velkých výškách. Jednotlivé členské země ale dosud toto téma nezařadily do programu školení horských vůdců. Většina dnes aktivních horských vůdců a vůdkyň jsou v této oblasti samoukové a často museli tvrdě zaplatit za to, aby dokázali ve velkých výškách úspěšně organizovat a vést expedice nebo treky. Učení za pochodu a učení se chybami bylo a stále ještě je běžné. Výjimku tvoří renomované firmy, které pořádají interní školení a výukové programy. Je to přirozený vývoj, pokud bereme v potaz teprve relativně krátkou dobu, po kterou se pořádají podniky vedené vůdcem do velkých a extrémních výšek. Nyní jsme ale již ve stádiu, které vyžaduje profesionální přístup. text: Walter Würtl a Walter Zörer foto: Pavel Matoušek, Alena Čepelková, Michal Bulička Manko ve výcviku horských vůdců? Výcvik horských vůdců na téma vedení ve velkých výškách se měl konat již dávno, abychom dostáli požadavkům rostoucího turistického ruchu do vysoko položených oblastí světa. Protože to není v učebních plánech, pokoušel se Mezinárodní svaz horských vůdců nabídnout na toto téma speciální kurz, ale nenašel se dostatek zájemců. Nyní sestavuje komise ve spolupráci se zkušenými profesionálními vůdci novou osnovu kurzu, který by měl nabízet optimální přípravu na vedení ve velkých výškách, protože zrovna oblast vedení treků a expedic ve velkých výškách patří k tomu nejnáročnějšímu, co může horské vůdce potkat. Neměl by nijak omezovat ostřílené expediční vlky, spíše by měl vůdcovskému dorostu nabídnout pomocnou ruku ve formě nejdůležitějších pravidel jejich činnosti. Kurzy by měly probíhat ve dvou až třech jazycích v Alpách pod vedením opravdových profesionálů. Účastníkům by měly vedle osobního prospěchu přinést i prospěch profesní. Bylo by žádoucí, kdyby cestovní kanceláře v budoucnosti zaměstnávaly především lidi odpovídajícím způsobem kvalifikované, resp. vycvičené. Pořádat takové kurzy v odpovídající vysoké kvalitě není v silách jednotlivých pořadatelů expedic, proto mohou sáhnout po nabídce kurzů UIAGM. Účastníci obdrží po úspěšném absolvování potvrzení (diplom), se služebním odznakem (jako např. u canyoningu) se nepočítá a nezdá se, že by byl nutný. Každý pořadatel expedice, resp. horský vůdce musí v právním i morálním ohledu nést odpovědnost za své klienty, ale školení by se nemělo chápat jako povinnost, nýbrž jako prevence za účelem zajištění a zvyšování kvality služeb. Klienti mají právo očekávat maximální připravenost a péči. ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH 19

20 VELEHORY č. kategorie 1. den 2. den 3. den jméno 1 datum 0 2 výška přespání (minulou noc) 0 3 max. denní výška (dnes) 1 4 dobavýstupu/převýšení/ vzdálenost (dnes) 0 5 klidový puls (bezprostředně po probuzení) 0 6 nasycení kyslíkem (měřeno pulsním oxymetrem) 89 % 7 puls 8 spánek 9 dýchání 10 bolesti hlavy 11 chuť k jídlu /nevolnost 12 moč 13 stolice únava slabost výkonnost závratě poruchy rovnováhy 16 poranění 17 onemocnění 18 duševní stav motivace 19 denní součet 20 horečka 21 zranění / onemocnění (stručný popis) 22 podávané léky (stručný popis) do 5 tepů nad normální klidový puls až 15 tepů nad až 30 tepů nad... 2 > než 30 tepů nad... 3 normální běžný spánek... 0 nezvyklé poruchy spánku... 1 těžké poruchy spánku...2 úplná nespavost... 3 normální dýchání... 0 drobné obtíže při dýchání... 1 dušnost při zátěži... 2 dušnost v klidu (klidová dyspnoe)... 3 žádné... 0 malé... 1 mírné... 2 silné... 3 normální chuť k jídlu... 0 nechutenství / malá nevolnost... 1 mírná nevolnost nebo zvracení... 2 silná nevolnost nebo zvracení... 3 světlá a velké množství... 0 střední... 1 tmavě žlutá a malé množství... 2 takřka žádné močení... 3 normální... 0 měkká... 1 velmi měkká... 2 průjem... 3 žádná únava a slabost neomezená výkonnost... 0 malá únava a slabost malé omezení výkonnosti... 1 mírná únava a slabost mírný postupný pokles výkonnosti... 2 velká únava a slabost velký náhlý pokles výkonnosti... 3 žádné... 0 lehké... 1 mírné... 2 těžké... 3 žádná... 0 malá, drobná poranění...1 omezující zranění... 2 těžká zranění... 3 žádná... 0 lehká... 1 středně těžká... 2 těžká... 3 žádné problémy, dobrá pohoda... 0 slabá motivace... 1 velké problémy s motivací... 2 špatný duševní stav, žádná motivace ZDRAVOTNÍ ASPEKTY POHYBU VE VÝŠKÁCH