Pítrchased for the. LIBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO. from the KATHLEEN MADILL BEQUEST

Transkript

1 . Wi )^t-

2 Pítrchased for the LIBRARY of the UNIVERSITY OF TORONTO from the KATHLEEN MADILL BEQUEST

3 ,n j í

4

5 háa

6

7

8 BYSTINY' SVAZEK DRUHÝ. VYTISKL K. BENIŠKO V PLZNI.

9 JIÍ WOLKER HOST DO DOMU NAKLADATEL K. BENÍŠKO V PLZNI

10 S'3?

11 H C.

12

13 : OKORÁ, Stanu se menším a ješté menším, až budu nejmenším na celém svte. Po ránu, na louce, v lété po kvítku vztáhnu se nejmenším. Zašeptám, až se obejmu s ním Chlapeku bosý, nebe dla o tebe opelo si kapikou rosy, aby nespadlo,"

14 B R Pán Bh jedenkráte pišel ke mné iak žebrák s mošnou a holí. Spal asi na sen, vonlo z nho jak z ervnových polí, na prahu stanul a prosil. Tenkráte ml jsem mnoho zlých vcí, které dech úží; erné šaty, límec, knihy vázané v kži a že jsem byl syt, tak vážné jsem pemýšlel, zda lépe je zemít, i žít. Nic jsem mu nedal, Jen jsem se stydl, když jsem jeho oi vidl modré od západu k východu. neml jsem rukou. Pán Bh odešel. Dvee zstaly otevené. Ty jednou m vytáhly na cestu bez límce a knih daly mi mošnu a chlapecký smích, mnoho smutk a urážek do uzhku a stíbrnou vzpomínku na matiku. 10

15 Ted chodím mstem a Pána Boha hledám* vím že tu chodí s mošnou a hoh, vím, že se jednou s ním shledám, ale už mé to nezabou, protože nemám žádných zlých véd- Vezme m s sebou. Stoupnem si na nároží s epicí v rukou, slunce nad hlavou. O lásku prosíme, lidé boží, Otevrte srdce!" 11

16 ATODUŠNÍ SVÁTKY. Všichni chlapci dom odjeli, jen já jsem zstal v cizím mst. Na svatodušní svátky srdci se vždycky chce k mamince zpátky, aby ona dobrá a rozmilá je jak ržovou konvikou zalila za oknem kvítka. Dva dny jsou chlapci doma už, to budu ješt dlouho sám. V noci jak okno se celému svtu otvírám a domlouvám : Srdce, pece se vzmuž a seznam se s kamením!" Dny za sebou jedou a jedou, zlaté a vybavené vagóny první tídy sváteního vlaku. Chlapec v poli nebo za slzu, ale ony pejely, nevzaly, neekly nic, za sebou nechaly jen myslel, že pevezou za kytku máku, nebo za úsmv, svt spoutaný okovy erných kolejnic. 12

17 : K A M N A. Myslím, že v poledne každý den by mohl být kvtnové tichý a slavný, kdyby všechny plotny u kamen mohly být jako louky na jae, Maminky-sluníka v kuchyních by se nad nimi toily a smály, žehnaly by je zlatýma rukama a ony, jako ta zem pod náma v odplatu za to by daly rst na sob chlebm a kolám, tak jako kvtinám polním, co rostou z lásky a tepla, V poledne by je maminky otrhaly, na stl postavily erstvé a vonící Vezmte z kytici!" našich rukou, moji nejmilejší, 13

18 OŠTOVNÍ SCHRÁNKA. Poštovní schránka na rohu ulice, to není njaká lecjaká vc. Kvete mode, lidé si jí váží velice, svují se jí docela, psaníka do ní házejí se dvou stran, s jedné smutná a s druhé veselá. Psaníka jsou bílá jako pel a ekají na vlaky, lod a lovka, aby jak melák a vítr je do dálek rozesel, tam, kde jsou srdce, blizny ervené schované v ržovém okvtí. Když na n psaní narostou na nich plody sladké nebo trpké. doletí, 14

19 ! : N Slunce je veliký básník a napsalo krásnou báse zlatým perem na naši zem. Muži bez kabát, ženy s ervenými šátky, déka na mámin sukni pes celý den jen tou a tou a tou. Na kopeku nad polem také já chci íkat tu báse, volat, aby staeci v ddin až na práh vyšli a slyšeli, co slunce napsalo, ale slova jsou tak veliká, že neprojdou mými ústy, a jen cítím, že jsem klas v ad, písmeno, vykiník 15

20 K. V lese se uit to znamená ábelskou trplivost. Les má pichlavý chvost a šimrá jím pod nosem, do uší, do oí. Žáku, kniha ti ve stínu nadává hlupáku, zabij ji! Sko na výsluní! Slunce se smíe, až nebe duní. Zavolá na té bronzovým hlasem: Hochu, všechno už umíš, co poteba na dvacet let Pohod mi svt do nárue, do srdce jej zabal, af se nepotlue! 16

21 K SVÁTKU MÉ MILÉ. Den jako jesle tichý je na svátek panny Marie. A já nejsem Josef ani Bh otec a pece vás, milá, mám rád. Jdu vám až veer gratulovat, protože veer je svtnika s andlem a chlév s narozeným díttem. Dlníci už se z práce vrátili, na nebe první hvzda vyletí. Nesu vám: básniku, kvítko a objetí, lásku ve tech osobách. 17

22 H Á Až jednou se ožením, budu mít dvanáct syn, dvanáct syn jako dvanáct bízí. Má žena v nich jako bílá kaplika v zeleném hájí zmizí a já budu ped ní klekátkem mechem obrostlým. Vnuky-družiky budou na m klekat, modlit se istýma oima a až se zšeí Pán Bh bude chodit k nám na veeí. 18

23 H O J! Dva lesní rohy zazpívaly na prahu erného pokoje, bílý chrt bžel okolo rudého srdce. Hoj! Nevím, pjdu-li na lov, i pjdu-li do boje, vím jen, že musím si s sebou vzít náboje, bláznivé náboje a divokou runici, oi a srdce, všechny staré obrázky strhati se steny, nechat tam jenom Pannu Marii a íci: Panenko, možná, že dnes t zabiji, prsa ti probodnu bílou lilijí, možná, že sám se vrátím smutný a zranný, prosím t, tenkrát. Rodiko boží, sestup se stny a potš chlapce, který poslechl lesní rohy, chrty a srdce. 19

24 VZDÁLENÁ MILÁ. Vera byly u mne na návštv všechny hvzdy, msíc sedl si do velké lenošky ale když jsem se jích mezí eí ptal, zda kdo mou milou nkde uhlídal, tak všichni vstali a šli ji hledat. Odešli asi do velmi vzdáleného kraje, protože dnes jich ani vidt není. Prší mi do svtnice a veliká tma je, v šeru od všech vcí beru rozlouení: housle, knihovno, stolku, pán Bh je daleko kdesi ji schovává. dlužen mi radostnou, ervenou holku, Hvzdy a msíc jsou tuze už staí, myslím, že se jim nepodaí dojit až tam... Musím jít sám. 20

25 OKNO. Okno je sklenná lo pipoutaná k behm mé svtnice. Mladý námoník nepotebuje sedmimílové stevíce. Vsedne a odjede; každou chvílí urazí oima dychtivýma deset tisíc mílí nad moem po nebi krásném a širokém. Bílá bílé oblaka, skály, Afriku i Austrálii jsme zcestovali, s ernochy se pobratili, Našli jsme i Indiány navštívili. nové svta díly, ze všech svta díl nejmladší, to vše ale nestaí, abychom se zastavili. Svt je kulatý. Po mnoha dobrodružstvích rád vrátíš se zase do nízké svtniky, která zavírá se nad starými známými vcmi. mezi dvma vysychajícími kalamái U rozviklaného stolu nejlépe uplatníš povídku s polární záí. Vše bude tiché a šastné, ty sám nejvíce. Oi své položíš doprosted svtnice: dáreek z cesty album svta. 21

26

27 UKIŽOVANÉ SRDCE.

28

29 UKIŽOVANÉ SRDCE. Srdce ukižované na devném kíží pedvírem zemelo. I sali je a do zem vložili, slzami zalili a srdce vzklíilo dnes ráno. ervený kvt chodí po zemi a po nebi, Pánaboha velebí v nevstincích a kasárnách, v pedmstských domcích a továrnách a íká celému svtu: Jsem láska a kvetu ranou otevenou, aby všichni nevící železným životem rozbití mohli v ni prsty vložiti. 25

30 POKOJÍK V HOTELU. Pokojík za šest korun, íslo dvacetpt, s vyhlídkou do dvora, umyvadlem a postelí, na rozklížené židli sedí a hledí jako ta stará panna, co mnoho vidla, nemilovala a nebyla milována. Kdo na noc pijde už odpoledne, na postel sedne, ruce dá do klína a usedav vzpomíná, kdo by tak moh', kdo by tak moh' z toho cizího msta pijít a zadarmo usmát se na nho, íc nco dobrého, jasného, teplého, aby i nejsmutnjší vci v tom pokoji vidly, že pec není všechno tak, jako si myslely. 26

31 R E K R U S Bohem hoši a dti, my už dnes rukujem', my chlapci dvacetiletí, tohoto smutného rána, kdy celé nebe jsou kasárna, s rozbitými okny, zídkou studenou, šedivé a erp omalovanou. My už nemáme hlav na ramenou, už máme na nich jen kufíky, erné kufíky erné rakviky, na nich naše jména v bílém lemování a v nich jsme my sami pochováni, v sepiatých rukou srdce držíme, už o tob nieho nevíme, živote krásných sklenných vcí, lásko s mamininýma rukama. 27

32 Dvátka smutná, nechote za námi, to není poheb, my se zas vrátíme jednou veer se všemi hvzdami. My mrtví vojáci prijdem' k vám touto ulicí, pineseme vám ze svých ran kytici, kytici ervenou, dar, co na prsou krvácí. Do rukou nás vezmte, do bílých postelí, abyste, milé, vdly, kde se naše tiché tlo pro rty vaše ranou otevelo, abyste mohly hluboko do nho té noci svatební. Díve než se rozední, poneme pod vaším srdcem radostné pachole, nový život. 28

33 DLÁŽDN Dláždní, kamenná organisace, dalo se na pochod ulicí, ohromilo stechy prapory tisíci s ušlapanými lidskými tváemi. Vysthovalo se mezi lesy a pole, s hiby a chrpami sedí pi jednom stole, dlaždika každá roste a roste jako každé semeno poctivé a prosté, které lidmi kleícími ze srdce bylo do zem vloženo. V mst zatím zvony se rozzvonily, až se zvoníce rozsypaly, zvony jako ptáci z klece na nebesa odlétaly, domy ruce zvedly, vzdaly se a spadly, tramwaye na námstích jak utržené máky zvadly, kabarety se rozbreely a kavárny shoely, bída vstoupila na nebesa a K zstaly v popeli, nezstal kámen na kameni, vše bylo openo o dláždní. dlaždi Jen ruce pod svou vlastní prací pochované zvolna se z prsti vztýily. Lán stotisíc rukou. Klasy. Obilí. 29

34 ZE SOBOTY NA NEDLI. V noci ze soboty na nedlí námstí se rozveselí. Ztroskotaní opilci dom se vracejí sami a sami, rozmlouvají s lucernami o týdenní robot. Zpívají tvrdé písniky o štstí a lásce a jejich písnika kamenná rozbíjí okna sklenná. V den výplaty peníze má i kdo není bohatý. Msíc je jako panna bílý, opilí se životem neopili, oni jej zapili rumem a slivovicí jako chorobu žaludení, nebo lásku podvedenou. V noci ze soboty na nedli ztroskotaní lidé velmi zesmutnli. Dnes vidí všechno trojit, což je pranic nepotší, nebof je všechno tikrát tžší. 30

35 Proto v ten as v smutných tmách zjevuje se jim Pánbh ve tech osobách, ve jménu Otce íká jim: Synu! ve jménu Syna íká jim; Brate! a ve jménu Ducha svatého tiše je pohladí po ele ka: Ješt dnes ráno bude nedle. 31

36 VZE. (Jaromíru Berákovi.) Na kíži ze ty cihlových stn byl mížemi v boku proboden, krev a voda den bílý vyšly z rány, krev a voda tekou po nebi sedm dní. Toto je vzení s tisíci nemocnými lidmi, s desíti vícími lidmi a mým kamarádem, kterého zaveli v tento svt, protože má dvacet let. Samovazba. Ticho je tu, šalebno je tu, úzko je tu. Myšlenky se stále potáciv vracejí jako ranní vojáci z bitvy do polního lazaretu, ten lazaret je pepadená svtnika doma a maminka s lomícíma rukama je rána na vlastním tle. Maminky vždy ví v Syna a Spasitele, ale bolesti jsou nejtžší, když se musejí rozdat. Slunce, pijd sem s paprsky všemi! Tento vze je sám jako semeno v zemi. 32

37 ! N Á v R Lucerny na most jektají sklennými zuby, plešatí se starci v barech u vína chlubí, kolik holek si koupili, kolik život zabili této noci erná eka tee, odnáší utopené kvtiny, lovk je na svt jediný, mlha, mráz a vichice dnes nepovídají, kde je ona ulice, která by vedla k ráji, nebo k domovu. Ale ty, moje milá, jsi v daleku rozsvítila bílé okno erného inžáku. Myslím si na tebe, že spíš ve svtle. Nad postýlkou bezpený sen je jako baldachýn rozvšen. Nezdá se ti o mn, který jdu nocí, zdá se ti o mn, kterého uvidíš zítra ráno. Jak je to krásné probodnout špendlíkem dírku do nebe 33

38 Ale dnešní den je už mi souzeno, abych byl nešasten. Myslím-li na ty jimž v mlhavém bloudní zjevil musím si vzpomnt i onch, kteí jej nespatiu, protože oima veei zaplatili. se svatý, 34

39 ; MILOVÁN Chudý pišel k vám, byl jsem to já sám. Sleno, co mi dáte z bohatství svého, ervenými rty a bílými prsy uzameného? Na uhci je bláto a v srdci hlad, lovk musí mít nkoho rád, lovk je sám ztratil se mezi Hdmi. Stojím, slova si stojím, nevystojím, které bych, ženo, ti položil do dlan prost a oddan tak, jako maminka klade na stl talíe k veei. Chudý si s bohatým neví. Taková krásná byla, dívala se a nevidla. Hrozn zlaté oi mla, jako dv zlatnické výkladní skín kiící na žebráckou a loupežnickou ulici. 35

40 NEMOCNÁ MI To není nemocný pokojík, to je smutný rybník a já jsem utonulá na dn jeho devném. Postelí m zatížili jako tžkým kamenem, abych snad k oknu nevyplula, kde nebe se dotýká hladiny sklenné. Milý si možná vzpomene a snad m navštíví v této hlubin. Na židli sedne, klobouk složí na klín, ekne, že venku je pkné poasí. A já nemám, co bych mu dala, protože jsem se rozstonala a mé tlo je prsvitné jako prázdná sklenice. Ze všeho na svt lásky chtla jsem nejvíce. Ale dnes srdcem svým ani jediného hladového nenasytím. Odpust mi, mj milý, híchy moje!

41 BÁSNÍKU, ODEJDI! Básníku, odejdi! Zaho vše jen s rýem se vraf a peryj ten lán od hbitova k obzoru! Z veera zasej tu lásku a pokoru, aby se urodilo ráno zlaté a záící, jemuž by scházeli básníci, protože všichni lidé by dovedli plakat a zpívat. 37

42

43 HOST DO DOMU,

44

45 HOST DO DOMU. Tvé vlastní srdce to bylo, co eklo ti: Lazare vsta I a já s tebou vyšel jsem z kamenné svtnice. Zaradovali jsme se oba velice, když jsme našli nové a dovedné ruce na svém tle, zemi jsme do nich uchopili pevesele a zem byla tžká jako práce modrookých haví a zem byla slavná jako rodinná kamna pi veei. Na kamenném chodníku poznáš svátek nejlépe. I my jsme jej poznali a proto pjdeme na pout k svatému svtu. Však my už cestu vždyf ne hvzda jediná, docela dobe najdeme, ale hvzd tisíce dobe nás povedou na všechny strany od bílého msíce, protože se na všech stranách narodila pacholátka. Na konci ddiny kvtiny, ale tu v pedmstí rostou tiché roste jen bída a neštstí. Pod obrazem umuené rodiny petrolejová lampa vn svítí. S hladovými se chceme nasytiti zde je naše první zastavení. 41

46 Do prázdných talík oi své k noclehu položíme, z krve a ze sazí básniku vystavíme, básniku jako velikononí svíci, bílou, svítící, potšující, o cest k ráji. Lidé lidem dvée otvírají. Host do domu a ješt nkdo. 42

47 o U T N Já nejsem cesta, já jsem hvzda bílá, na svt ruku svou jsem položila, na erný kabát pentli pišpendlila jako v nedli. A ti, kdo mé vidli zprvu se báli, pak se ale stali králi a ekli si: Pojdme, narodil se Mesiáš!" Po svt je pkn vedu. Svt je jenom chodník nebem, nebe zas je velké pole, kvty nahoe i dole, ekl bys, že konce nemá. V srdci dary, v rukou srpy, v oích andly a chrpy, na žn jdeme do Betléma. 43

48 M R Smrt jsou jenom bílá na rozcestí, v poli. Dlouhá cesta utrmácí, nohy bolí, oi jako smutní ptáci na trávník se posadí, ruce zemi pohladí. Pro lovka je zem jako postel pikká. Usneš. Nebe vyzvání klekání, kraj je bílý jako z mléka, srdce pije, hlava leží, oblaka jdou bez otží, nebe táhnou za sebou. Potom nad tebou a kižovatkou velké svtlo rozsvítí se. Divem stichneš jako pna. A v tom svtic políbí se muž a žena. To už ani ve snu není, to je spíše probuzení. boží muka 44

49 NONÍ DÉŠ. Nkdy v noci déš je nenadálý, zatese bezútšn ulicí zrovna když by ti poutníci mstera rádi chodili a pod spícími okny si povídali o lilii polní, nebo o njaké nádhee na této zemi, ale tak schovají se do dveí prvního domu a jsou rádi tomu, že jim srdce nenamokne. Když tak stojí, musí si vykládat samé smutné vci, protože déšf je drží v kleci s ale šedivými dráty, jeden poutník a možná, že všichni si mysh: Tento dm je teba svatý jako evangelium a za tmito dvemi mže bydlet archandl Gabriel. Kdyby nám tak otevel a pozval nás k sob, než pršet pestane, do svtnice teplé jako království boží, to bychom se pomli my pesmutní kesané mezi oknem, stolem a postelí! Jeden a možná že všichni tomu už ví, 45

50 protože pedlouho stojí u zamených dveí a íkají do dešt vci smutné a smutnjší, aby, až se dvee otevrou, radost byla ješt vtší. 46

51 NA SVATÉHO MIKULÁŠE. Dnes je svatého Mikuláše, a já jedu dom rychlovlakem, oima ukrajuji si ze zem jako z mléné kaše posypané cukrem a skoicí, zapomínám na noviny, tramway a ulici v šedivém kupé s lidmi, kteí odjíždjí nebo pijíždjí vlastnímu srdci. Svatý veer promnil náš vlak v punošku za oknem. Pane Mikuláši, pijdi také sem, navštívit tyto neklidné dti na jejich pouti. Ony chtjí zem svými cestami obejmouti a nebe svými úmysly. Povz jim slova víry a potchy, vlož laskav ervená jablka a zlaté oechy do tohoto vlaku Praha Bohumín a do vlak celého svta. 47

52 KOLED Na námstí vyhrávají koledy ti pesmutné trumpety: mlha, bláto, sníh. A na konci msta vede do chaloupky cesta. Tebas práv nový lovk po ní na svt pišel a rozhazuje bílý kik na nahé stny, že už je tu malý, živý, narozený mamininou bolestí požehnaný. Ze se narodil z rány tak na nj dýchají, tak jej zahívají z jedné strany krev a Pán Bh z druhé strany. Svatý Stpáne, smutný den pinesl jsi ve džbán, promáené boty drami pláí, ale to jsou pec nejvdnjší posluchai poselství radostného, chlebíka na erné míse pineseného, protože jsou nejblíže trumpet tvých pesmutných jako je: mlha, bláto a sníh. 48

53 I. Miluji véci, mlcnlivé soudruhy, protože všiciini nakládají s nimi jako by nežily, a ony zatím žijí a dívají se na nás jak vrní psi pohledy soustedénými a trpí, že žádný lovk k nim nepromluví. Ostýchají se první dát do ei, mlí, ekají, mlí a peci tolik by chtly trochu si porozprávt! Proto miluji véci a také miluji celý svt 49

54 H B I T o Na našem hbitove Ba tom s rozpuklou zídkou a zapadlou márnicí, s cestikou zarostlou, tichou a vonící nikdy si na smrt nepomyslím. Mrtvých už není tu; napsah znamení do strom, do kvt, že žijí. Jsou tu jen aleje akát, dv laviky pro milence a dti, co na hrobech hrají si na mámu a oa tátu. Když nebe ic dobré, tak chodí tu andlé bíh obvázat hroby, které se ješt nezajizvily, promluvit se temi, tymi staenkami v erných šatech, s nejvtšími brouky v této zahrad. Do oí se jim posadí, to nejsou slzy to jsou oni, andlé, já je znám, vždycky m pohladí, když tu nkdy chodívám tuze sám a íkají: Na této zemi není smrti, jsou jenom staí a mladí. 50

55 D N Dnešek je jisté nesmírný zázrak, dotkl se vám mého srdce z nenadáni jak veliká bolest, jak veliká láska a hned nastalo slavné zmrtvýchvstání, mnoho vcí stoupalo na nebe, každá istounká jako sedmikráska, a moje oi ten zázrak vidly, ale musely zstati dole zrovna jako ti apoštolé, rozešh po svt do dáli co potom se a každému radostné íkali, že Pánbh se jim zjevil jako lovk. 51

56

57 o B S A a CHLAPEC. Pokora 9 Žebráci 10 Svatodušní svátky 12 Kamna 13 PoStovoí schránka 14 Žné 15 Žák 16 K svátku mé milé 17 Háj 18 Hoj! 19 Vzdálená milá 20 Okno 21 UKIŽOVANÉ SRDCE. Ukižované srdce.25 Pokojík v hotelu 26 Rekruti 27 Dláždní 29 Ze soboty na nedli 30 Vze 32 Návrat 33 Zamilovaný 35 Nemocná milá 36 Básníku odejdi i... 37

58 HOST DO DOMU. Host do domu 41 Poutníci 43 Smrt 44 Noní dešf 45 Na svatého Mikuláše 46 Koledy 48 Vci 49 Hbitov 50 Dnešek 51

59

60

61

62

63 ?G Wolker, Jií 5038 Host do domu W6H67 PLEASE DO NOT REMOVE CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY

64 V"" ^ r-:*-..^ *' V-^*^-? **'